Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Sjel jsem ty dva pohledem. Vlčice byla kost a kůže a vlk vypadal, že taky zažil lepší dny. Na druhou stranu by se mohl hodit, vypadal silně a slibně. "Pche," odfrkl jsem si, že neovládá magie. "Pokud tu chceš zůstat, budeš se muset naučit, " řekl jsem vlkovi a vlčici jsem ignoroval. Chávo se s ní trochu vybavoval. Nějaký nesmyslný rodinný drama? Zastříhal jsem ušima. "To je tvoje bába nebo snad ošklivý dvojče?" zeptal jsem se se smíchem, který byl rýpnutím do mladého Cháva. Věděl jsem, že možná vypění, ale bylo mi to putna. Jeho plán, že se mají pozabíjet byl lákavý, ale...
Ucítil jsem pach toho, komu patřila buková smečka předemnou. Uchechtl jsem se. Cítil jsem z toho směru i smrt. Hory neodpouštějí. "Řekl bych, že ten váš Stín se sem konečně taky doplazil. Chávo běž to zkontrolovat a tu piz*u si vem sebou," řekl jsem mladšímu vlkovi a upřel pohld na šedivou. Pokud chtěla mohla vypadnout, na mláďata byla moc stará a i kdyby, musela by být noc a já to přehnat s kvašeným ovocem, abych se jí vůbec dotkl. Teď mne navíc zajímal spíš ten vlk, co přišel s ní. "Magii má v sobě každý silný vlk, vlčice ne, jsi snad baba?" zeptal jsem se.

Seděl jsem a čekal. Bylo to jednoduché. Přijdou k nám a buď nám řeknou, co chtějí a nebo je zabijeme. Popravdě neviděl jsem žádnou variantu, ve které se budou moci jen tak vrátit zpátky dolů pod horu a roztrubovat všude, že tady našli smečku a vědí, kde je její jádro. Zabijeme je, pokud se nám nebudou hodit. Jenže už z dálky puch přinášel informaci, že minimálně jednoho z příchozích znám. Byla to ta vypelichaná šedá lúza, která sem ne pokusila napadnout, když jsem lovil. Jenže to vypadalo, že je pořád tak nějak zaseknutá v tom, že nějaký Stín vede tuhle smečku. Vycenil jsem na ni zuby. Ten druhý vlk mluvil mnohem přijatelněji, ale měl krapet čenich nahoru. "Zaprvé žádný Stín tu není, tahle smečka je teď moje... A zadruhé, proč bych vás neměl zkopnout dolů ze stráně, za to že sem lezete?" pronesl jsem drsně a od tlamy se mi vznesl obláček páry. Oheň prasakal a hořel. Oni museli být zmrzlý na kost, jestli sem v téhle zimě stoupali, což bylo evidentní. "Šedivka je otravná a smrdí, ale už mi aspoň ukázala, že dokáže pořádně zabrat, když jí jeden napoví zuby, ale ty mi přijdeš jako naprostý ňouma? Co by z tebe mělo jako dělat někoho, koho chci ve své smečce?" Sjel jsem je pohledem oba dva a doufal, že bude alespoň nějaká zábava. Poočku jsem pohlédl na Cháva, který si kousal svou kost.

Posílám na schválení a přidání magii pro Ansidar.

Nový návrh na magii:
Ledový paprsek
Jako každé vlčí uskupení v Gallireiském kraji i An'sidar má svou vlastní magii. Zubatá hora proůjčila kus své magie místnímu osazenstvu a to se díky této magii zhostilo chladu, který se prohání po jejím vrcholku. Místní vlci na pozici kappa a delta jsou schopni využívat ledu a zimy k vlastní obraně. Dokáží tak nasměřovat mírný ledový paprsek, který protivníka ochromí chladem (drkotání zubů, ztuhlé svaly, neudržení myšlenky na nic moc jiného, než aby se pokusil zahřát). Vlci na pozici gamma, pak dovedou mnohem lepší čáry. Jejich parpsek už vlka na místě přimrazí k podkladu. nemůže se tak pohnout ani bránit fyzicky případnému útoku. Vlci na pozici bety a alfy dokáží ledovým paprskem daného vlka úplně zmrazit. Stačí pak jen malé ťuknutí, aby se vlkova končetina nebo hlava proměnily na ledové střepy. Každý stupeň použití paprsku jde jen na jednoho vlka na post.

2.1. 2026 - http://gallirea.cz/index.php?p=zubata-hora&r=1#post-247554
Další: 2. 3. 2026

Dodělal jsem kožešinu a strčil ji do úkrytu. Už bylo načase, abych se taky zahřál a to nejen protažením. Tohle tlachaní mne maximálně tak přivodi omrzliny. "Tak to jsem zvddavej, jak ji nalakaš," pronesl jsem s neskrývaným smíchem a pohrdáním. Jeho odhodlání se mi líbilo, ale jeho ignorace už méně. "Myslíš si, že by někdo chtel takovýho vypelichanýho skrčka? Nejdřív musíš nabrat svaly a získat postavení," rozumoval jsem dal. Z nidy a zimy jsem vytvořil ohnivou kouli, která plapolala a jasně zářila do zimního okolí. Nebál jsem se, že někoho přilákame. Jen blbec by lezl v téhle zimě do hor. "Hahaha," zasmál jsem se nad jeho plánem naznačit vlčeti. "Takovej hrdina, ha ha, jdu chcát, povzdechla jsem si a pustil se do protažení, než jsem vyrazil na obhlídku hranic. Potřeboval jsem ulevit vlastní nádrži, tak proč nespojit dobré s užitečným, že.
Pustil jsem se po svahu trochu dolu a zanechal tak Cháva s ohněm u jeskyně. Hezký výhled trochu odčinil tu klendru, co tu byla. Já měl zimní kožich a i tak to nebylo nic příjemného. Dokončím to tady a půjdu spát. Chtělo by to ideálně ještě jeden lov, ale ve dvou jsme měli pech a v téhle zimě bez šance. Ohnačkoval jsem, co bylo třeba. Stopa byla čitelná pro každého, kdo by se sem zatoulal. V dálce jsem uviděl něco... ne někoho. Drali se do kopce a skoro nebyli ve sněhu vidět. Byli dva. Že by Sarumenská smečka poslala zvědy? Otočil jsem se a zamířil zpět k Chávovi. Trochu to trvalo. Sněhu bylo víc než dost. "Připrav se, máme návštěvu, " řekl jsem Chávovi a posadil se před jeskyni.

25 oblázků
3 hvězdičky do jedné libovolné vlastnosti -> prosím taktiku
Hvězdička do magie pod 5* ->
30 drahokamů
Nová magie od Smrti bez hvězd -> nechám se překvapit od Varji, co mu dá
3x teleportační lístek
3 hvězdičky do libovolné (i výjimečné) magie -> myšlenky
Vymaxování jedné magie -> vítr
25% sleva na modifikace

Připsáno a děkuji za účast :>

Vydělal jsem kůži a pak ji rozprostřel na kámen, který porůstal ledem. Doufal jsem, že slunce, které pomalu vystupovalo na oblohu, udělá svoje. Bál jsem se, že bych se mohl s tímhle vším patlat zbytečně, ale sluneční paprsky si pomalu začaly hledat cestu až k nám. Vypadalo to na krásný den. Dokonce bych řekl, že možná až na magicky a pohádkově krásný. Teplo bylo tak akorát a to i tady v hodách. Nefoukalo a nesněžilo, což bylo fajn. Chávo hlodal svou kost a vypadalo to, že jeho se tahle pohádková nálada ještě nedotkla. "To já nevím, každý má něco jiného, nemůžu ti říkat, co máš chtít,," shrnul jsem to a celou tuhle debatu jsem se rozhodl odložit. Chávo nebyl asi nejrchytřejší, ze všech vlků. A na blbce jsem já osobně náladu a čas neměl.
"Sám jsi řekl, že chceš bejt válečník, takže trénink by asi byl to nejlepší co dělat," pronesl jsem a pak se pustil do sledování své sobí polévky. Kosti už se začínaly bělat a tak jsem věděl, že nebude dlouho trvat a budeme mít hotovo.

Pustil jsem se do čištění s vervou. Tohle nebyla práce pro nějaký ořezávátka. Chtělo to sílu, ale i výdrž, které mi už moc nezůstávalo. Magie i lov mne unavovaly. Potřeboval jsem si odpočinout, ale bylo tu tolik práce, kolik jsem musel ještě udělat. Nepochyboval jsem ovšem vůbec o tom, že bych je sám nezvládl. Někdo jiný by se možná zamyslel nad tím, že není dobrý nápad snažit se vést smečku úplně sám, ale co jsem měl dělat? Momentálně jsem měl jen Cháva, ale ten byl naštěstí tak věrný, jako dobrý pes, že jsem se o jeho pomoc nemusel obávat. Věděl jsem, že splní to, co mu řeknu, ale to jsem ještě netušil, co se na nás chystá.
Chávo okusoval nohu. Já pracoval. Byla to celkem idilka. Neměl žádné plány, což mne zaskočilo. "Není nic co bys chtěl?" zeptal jsem se trochu zmateně a na chvilku přestal i pracovat. Tohle jsem snad nikdy nezažil, že by někdo opravdu netušil, co bude se svým životem dělat. Já to měl jednoduché. Věděl jsem, že příští rok bude těžký a náročný, ale že je to krok za mým cílem. A tím cílem bylo dosáhnout pověsti nejlepší smečky vůbec. Pracoval jsem na tom i teď, ale šlo to pomalu. Možná až moc pomalu. Ale nemít nic? Ne to nepřipadalo v úvahu. "Přece musí být něco co bys chtěl dělat nebo navštívit nebo prostě čeho dosáhnout ne? Chceš být bojovníkem, tak musíš mít nějaký plán jak toho dosáhneš ne? Bojovníka z tebe neudělám pokud se neprokážeš a na to musíš trénovat a být připravený."

Vyválej někoho ve sněhu *

//ledová pláň

Udával jsem našemu pochodu směr a vedl nás rovnou přímo k úkrytu. Nehodlal jsem se tu nějak zdržovat, protože chodit sněhem bylo celkem no... náročné. Mírně jsem se ohlédl na Cháva, jestli cupitá za mnou. Nechával jsem za námi cestičku z krve, ale ta postupně přešla v růžovou a pak vybledla úplně. Hlava byla celkem hezká, ale rozhodně jsem měl v plánu ji zbavit masa a nechat si lebku. Občas jsem se zastavil, abych se nadechl. V jeden takový okamžik jsem neobratně couvl a strčil tak do Cháva, který se nejspíše nedobrovolně vyválel ve sněhu. "Sorry," řekl jsem mu jenom stručně a nabídl tlapku, abych ho ze závěje vytáhnul.
Cesta byla horší a horší, čím více jsme se blížili k vrcholu. Věděl jsem ovšem, proč mít smečku tady. Hora nabízela bezpečí a rozhled, a i když tady nebude život úplně nejjednodušší bude to aspoň bez problémů od ostatních vlků. Bezpečnost byla u mne na prvním místě. Podíval jsem se zpátky na Cháva a konečně dovlekl kožešinu i s hlavou před vchod do úkrytu. "Pomůžeš mi?" řekl jsem a pustil se do kopání díry. Vykopal jsem ji ve sněhu a pomalu do ní pak strčil hlavu soba. Vykouzlil jsem ohnivou kouli a vodu pomalu postupně přivedl k varu. Ze sobí polévky se vznášel hezký dým, který přímo způsoboval slinění v tlamě. Věděl jsem, že takhle se od kosti dostane maso nejlépe. Mezitím, co se dělala sobí lebka jsem si sedl na zem a pustil se do vydělávání kožešiny pomocí drápů. Chtělo by to ji rozprostřít a nechat vyschnout na slunci, ale v tom mi noční obloha nebude nápomocná. "A co ty, máš nějaké plány v novém roce?" zeptal jsem se do ticha. Nebyl jsem úplně ukecaný.

Pokus se připravit nápoj na zahřátí

Jedl jsem pomalu, můj společník zase hltal, jako by týdny nežral a možná to byla pravda. Netušil jsem kde a já se toulat, než se dal dohromady se mnou a pramálo na tom záleželo. Ukousl jsem další sousto a elegantně přezvykoval. Když se Ćhavo moc přiblížil k mému kousků zavrčel jsem. Měl jsem apetit, ale jídlo jsem si vychutnával.Nechápu kam furt spěchá. Šedý byl mladý a zasloužil výchovu, ale na druhou stranu byl dobrou zbraní, která se pod mým vedením mohla jedině více zušlechťovat.
Nebylo už tak zle, ale furt žádná hitparáda. Pomocí magie jsem roztopil kouli vedle sněhu a ledu, který se rozpustil. Na zemi tak byla kaluž teplé vody. Ohnul jsem k ní krk a napil se teplé vody s příměsí krve ze soba."Ahh," povzdechl jsem si a otřel tlamu, která se mi leskla. "Čas vyrazit, zbytky tu nech pokud nechceš nějakou kost," pronesl jsem a kroucením urvat sobí hlavu. Bylo mi fuk, co si on myslí o tom, jestli je nebo není strašidelná. Byla hezká a k dekoraci stačila. "V zimě nemá cenu pouštět se do bitev," dodal jsem v odpovědi na jeho krvežiznivost. Popadl jsem kožesinu a hodil si ji na záda. Hlavu soba jsem pak táhl po zemi. Postup do kopce nebyl tak příjemný jako dolů, co se dalo dělat. Občas jsem zastavil a rozhled se. "Až to dame do úkrytu a odpočinem si, šel bych támhle," řekl jsem a ukázal na sopku. Ta hora se mi líbila.

//Ansidar

Dej si s někým dalším slavnostní večeři *

"Hmm to je otázka. Každá má něco do sebe. Zkušný vlčice mají větší šanci donosit mladé a taky s nima není tolik práce, ale mladé mají zase možnost dát ti víc potomků..." promlouval jsem nahlas své myšlenky. Pořád v absolutní ignoraci, že mluvím s vlčicí a ne vlkem. "Já osobně mám rád mladší vlčice, je s nima větší zábava a nejsou ještě tolik vycepované k poslušnosti, takže je fajn jim ukázat, jak to má vypadat," dodal jsem perverzně. Neměl jsem problém se starou ani mladou, ale kdybych si měl vybrat... ROzhodně někoho mladšího, než jsem já.
Následován Chávem jsem pozoroval soby. Majestátní zvířata, která si neuvědomovala v jakém jsou ohrožení, protože si nás nevšimla. Bylo to možná dobře, protože Chávo měl plán, který rozhodně měl šanci na úspěch. Vypadalo to, že je celkem dobrou studnicí nápadů. "Fajn, jednoho z nich sumdám pomocí magie, ale ty dávej bacha a když tak odežeň stádo, kdyby mělo dementní nápad a chtělo mu jít na pomoc, i když myslím, že to nehrozí," dodal jsem a pak se pustil do své části lovu. Sice jsem nerad na lov plýtval magií, když jsem to zvládl normálně bez jakéhokoli kouzla, ale na druhou stranu riskovat zranění v zimě by byla pitomost a ve dvou jsem neměli šanci. Začal jsem se soustředit a vytvořil nejprve malé jiskry, pak ohnivou kouli a pak šipku, která plála ohněm. Vypadala jako něco nenápadného, co nemůže nic způsobit, ale já věděl o její zabijácké síle, pokud budu přesný. Zaměřil jsem se na lovený kus. Byla to jedna ze samic, co už byla starší a tak stála na okraji stádu. Vyslal jsem šipku přímo na její plece. Ohnivý nástroj se prodral kůží a zarazil se do srdce. Srna kvíkla a spadla k zemi jako podťatá. Mírně jsem zavrávoral a pak se rozešel jejím směrem. Stádo se dalo naštěstí do pohzby směrem od nás. A pokud některý kus zabloudil k nám, byl to Chávův problém.
Došel jsem k srně a začal ji obratně zbavovat kožešiny. Pak jsem se pustil do přípravy jídla. Nejprve jsem ji zkušeně rozkousal břicho, až se ven vyvalily vnitřnosti. Pach, který se vyvalil z hromady, ze které stoupala pára byl opojný. Vybral jsem si část. Srdce bylo moje, ale játra jsem zase posunul tlapkou k Chávovi. Byl to jeho nápada a zasloužil si trochu víc. Pak jsem se pustil sám do jídla. Občas jsem si ukousl i kus masa. "Až dojíme, odtáhneme zbytek zpět do úkrytu a vyčistíme kožešinu. Hlavu bych dal pro výstrahu všem na hranice, co myslíš? Nebo jako ozdobu do úkrytu?"

Běž pozorovat soby na Ledovou pláň.

//ansidar

"Nejlepší je mít výběr," pronesl jsem slova, která mi často říkal otec. "Můj otec ho měl a podle něj to bylo nejlepší rozhodnutí. Navíc starší a zkušenější vlčice vědí, co mají dělat. " Šel jsem za Ćhavem, který se pustil do koulovací odolaty. Byl celkem rychlý a rozhodně bylo těžké ho trefit. Navíc se mu podařilo vracet hody celkem slušně. První minul cíl o poměrně velkou odchylku, ale další hod mě trefil přímo do hřbetu. Stal jsem k němu čelem, takže jsem byl menší cíl, ale i tak moje mohutné přece byly skvělým místem pro další zásah. Naštěstí po mém zásahu do krku toho měl dost. Nechal jsem toho a jenom se potutelně smál. Byla to hezká zábava. S Ćhavem všechno hezky utíkalo. Čas, cesty, všechno. Tenhle vlk se mi líbil a ve mě přerůstl podivný cit pro tohohle vlka, podobný citu k bratrovi, ale přece trochu jiný.
Jeho nápad byl zabit případného pomocníka v lovu. Kývl jsem hlavou, bylo to dobré řešení. "Hele," hlavou jsem ukázal směr, kde se pohybovalo ve sněhu stádo. Ledová krusta mi křupala pod každou tlapkou, když jsem se přibližoval. Byla to majestátní zvířata. Kožešina z jednoho z nich by se hodila a maso taky. Ale ve dvou jsme neměli šanci. "Musíme to promyslet," řekl jsem šeptem, abych stádo, které bylo v dálce nevyděsil.

Uspořádej s někým dalším koulovačku *

Podíval jsem se na Cháva, který z toho nebyl plně odvařený, že se nám to tady takhle sjelo z kopce. Ale na druhou stranu dobře pro nás. Aspoň jsme nemuseli dolů z kopce ťapkat po svých a riskovat, že se někde nameleme. Takhle jsem se sice namleli, ale aspoň jsme dole byly rychle. Vzal jsem kus sněhu do tlapek a mrsknul je po Chávovi a jeho stěžovatelském zadku. Netušil jsem, jestli jsem zasáhl nebo ne, ale to bylo v celku jedno, protože jsem se už připravoval na další kuličkovou odplatu za jeho trapný kecy. "Tobě nějakou vlčici taky seženem, ale to bude ještě nějakej pátek trvat. A navíc seš furt mlíčňák, takže je jasný, že tě nebude ještě žádná pořádně chtít. Únos bych nedoporučoval, když neuneseš ani vlče," dodal jsem a mrsknul po něm třetí kuličku ze sněhu, která ovšem byla hozena tak laxně, že spíše přistála asi tak dva metry před ním. Přehodil jsem. Pokud si mých pokusů nevšiml do teď, tak momentálně už musel vědět, odkud vítr vane stoprocentně. Jestliže zvolil odplatu, hodil jsem po něm ještě pár kuliček a rozhodně se i pár jeho vyhnul, i když některé zasáhly jistě cíl na mém mohutném těle. Pokud volil taktiku ignorace, tak už jsem po něm nic dalšího neházel.
Rozhodnutí bylo jasné, na lov se muselo. Otázka byla, zda máme vůbec šanci ve dvou něco ulovit. DOufal jsem, že ano. Ale i tak jsme byli jenom dva, což nám na šancích nepřidávalo. Na druhou stranu možná dobře, aspoň nám tam nebude nikdo jiný překážet. A nebo možná někoho objevíme, kdo by nám s lovem pomohl cestou. Vyrazil jsem tedy za chávem. "Jestli někoho potkáme, bylo by fajn ho překecat, aby nám šel s lovem pomoct," pronesl jsem drsně. Nehodlal jsem si nabít čumák od kopce a pak ještě dostat přes papulu kopytem, protože je málo lovců. Kde je sakra Thaum a ta jeho tlustá zadnice, tohle mě fakt neba.... Doufal jsem trochu v to, že zima donutí některé vlky se k nám přidat, protože to vypadalo na zimu pravda krutou.

//za Vlčetem

Prosím za wariho křišťály a oblázky
Za Proximu křišťály a mušle

Hlásím se 1x s básnickou a překvapením