Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Tak a bylo. Vypadalo to že smečka se hezky rozrostla. Thaum a Nickolas vzali role bet bez keců a Wizku jenom poděkovala, jak se na vlčici sluší. Vše tedy bylo zařízeno a já byl popravdě spokojený, že nedošlo k žádné rvačce nebo tak něčemu. Testosteron tu mlátil, ale já si zjednal pořádek jako správná Alfa. Byl jsem na sebe fakt pyšný. "Fajn, než se rozprchnete je potřeba občas kontrolovat hranice pánové a taky by to chtělo jít na lov... Tak to promyslete, " sdělil jsem celé skupině. Lov počká do léta a hranice byly označkovány. Takže nic dělat nemuseli, ale bylo by fajn aby s tím počítali.
Nickolas chtěl vyrazit na pláž. "Klidně běžte je to na západní straně lesa, ale obávám se, že přes křoviny se tam snadno nedostanete, " sdělil jsem mu. Možná až to dozraje, tak by se tam daly lovit srnky. "Pokud nic nechcete, jdu se projít," dodá jsem a s mírnou poklonou vyrazil do lesa. Spokojený sám se sebou jsem přemýšlel, co s lesem a smečkou dál.

Ahoj, prosím přidat do smečky

Nickolas - beta
Thaum - beta
Wizku - kappa (tady prosím počkat až to Wizku potvrdí)

Vypadalo to, že les se tu celkem plní. Ne, že bych to očekával jinak, silný vůdce láká silné osobnosti. Nickolas vypadal, že je nadšením bez sebe, že by se mohl do smečky přidat a i když jeho sestra mlčela bylo mi jasné, že tady má přeci jenom hlavní slovo její bratr. Však tak to má správně být. "Tak tedy vítejte," prohodil jsem s úsměvem a pohodil ocasem z jedné strany na druhou. Nickolasova dobrá nálada mne trochu nakazila více, než bych přiznal. "Úkryt je támhle tím směrem. A dole pod srázem se nachází pláž, ale ještě jsem na ní sám nikdy nebyl," sdělil jsem jim. Věděl jsem, že na to místo se dá jít, ale netušil jsem ještě pořádně jak. Musela by se tam skrz křový na západě prošlapat pěšinka, nebo bych to mohl zkusit propálit. Ze zamyšlení mne vytrhl příchod Thauma. "Teď už jsou," odvětil jsem příteli na otázku, která možná byla trochu výsměšná, ale mě bylo momentálně jeho pohrdání mou snahou mít tu smečku ukradené. Já byl Alfou a on moje pravá tlapa. Byl pro mne trochu jako bratranec a jako takoví, jsem se prostě občas neshodli. "Tohle je Thaum místní beta... no a jak tak koukám na tebe Nickolasi, tvoje energie si taky zaslouží vysokou pozici ve smečce," představil jsem je s mu s úsměvem. U nás doma to tak chodilo. Vlci byli Bety a Gammy. Mladí vlčáci Delty. Pozice Kappy a Omegy náležela vlčicím. "Tohle je Nickolasova sestra Wizku," dodal jsem, aniž bych dal vlčici prostor, aby se sama představila. "Tak výborně, vše je urovnáno, nějaké další dotazy?"

3. 5. http://gallirea.cz/index.php?p=bukovy-sraz&page=1#post-237218
Další: 3.7.

Vypadalo to, že Nickolas a ta jeho němá společnice Wizku jen tak neodejdou. Jen jsem protočil oči v sloup. "Je to WaristooD," opravil jsem ho, když vyslovil moje jméno špatně. "A máte opravdu štěstí, že jsem se na vás přišel podívat rovnou já," dodal jsem. Vypnul jsem hruď a musel vypadat jako drsná alfa, navíc jsem byl nabušený svalovec, takže jsem i působil jako hora. Nebyl jsem nikdy na sebe hrdější, než když jsem ukazoval, jak mocná Alfa jsem. Nickolas navíc věděl, jak mi pochlebovat, takže jsem si to nechal náležitě líbit. Jenže povinnosti už mne trochu volali a tak jsem se rozhodl využít tohohle našeho malého spoelčenství a spojit dobré s užitečným. "Pojďte se mnou mi ukázat, kudy jste se sem dostali," navrhnul jsem a rozešel se kolem hranic, abych je rovnou označkoval. Nebylo to z hecu, ale spíše jsem to chtěl prostě mít hotové, aby mi sem přestala lézt kde jaká chátra. Co jsem věděl, tak Jasnava se ke mně dostala ze severu, takže jsme si dal záležet na značkování severu. Lia se sem zase vydrápala přes sráz a tak jsem se párkát otřel o stom i tam.
Cestou jsem naslouchal hzperaktivnímu NIckolasovi, který mi vysvětloval, že Jasnavu zná. "Byla tu, ale už odešla domů. Pokud vím, Sarumen je na jih tímhle tím směrem," ukázal jsem tlapkou směrem, odkud Jasnava přišla, když jsem kolem toho místa procházeli. Obešel jsem s nimi hodný kus lesa, než jsem se zase zastavil. "Tahle smečka, ale není žádný odpočívadlo pro ztracený Sarumenský, takže pokud se ke mně nechcete přidat budu velice rád, pokud se zdekujete," řekl jsem jim narovinu, jak to bylo. Neměl jsem rád, když se někomu matlal med kolem tlamy a tak jsem to taky sám odmítal dělat. Navíc to vypadalo, že tihle dva mají tak nějak svoje problémy a nepotřebujou aby se s nima někdo bratříčkoval jen proto, že je to společensky přijatelné a očekávané. NIckolas si stejně asi kamarády mezi místníma děla snadno. Vypadá jako čertík z krabičky, ale celkem je milej. Jeho sestru jsem i v myšlenkách nechal bez komentáře, byla na místní poměry divná. Nemluvila a jen koukala kolem. Mě se její chování líbilo, takhle se měla správná vlčice chovat, ale co jsem znal místní vlčice, byla mezi nimi zářnou vyjímkou.

Vlk, který tu poskakoval, jako přikousnutý zajíc se představil jako Nickolas a jeho sestra se údajně jmenovala Wizku. Naklonil jsem hlavu na stranu. "Těší mne madam," oslovil jsem vlčici, která se zdála plachá a spíše si to tu prohlížela. Já osobně se nepouštěl do žádných větších závěrů, mohla být taky nebezpečnou jako třeba Lia a navíc byli dva. Nickolas ovšem vypadal spíše jako potřeštěný sígr. V mnohém mi připomínal bratra a to mi vykouzlilo na čenichu úsměv. "Tohle rozhodně není Sarumenský hvozd. Jste momentálně na území Bukového lesa a já jsem místní alfa Waristood," sdělil jsem jim oběma a doufal, že to znělo dostatečně Alfovsky. Nesmím působit jako slaboch , ale ani moc přísně, aby se na mne nevrhli nebo něco horšího, nezavolali sem tu sarumenskou skupinu, nebo kdo to byl. Kdo ví, jestli nejsou jejich členové.Thaum by se nejspíše vysmál mým myšlenkám, že se tu teď obávám nějakého poskoka a jeho sestry. Nebyla ze Sarumenu Jasnava? chvilku mi blesklo hlavou. "Neznáte náhodou Jasnavu, měla by být členkou sarumenské smečky... Pravděpodobně sem tenhle les má sílu sarumenské přitahovat, taky se ztratila při cestě domů," vysvětlil jsem jim a čekal na nějaké vysvětlení zase od nich.

Obcházel jsem hranice a nechal Thauma někde v lese za sebou. Bylo mi jasné, že bude nejspíše celkem dost ze všeho toho nového světa vyčerpaný a bude si chtít odpočinout. Srna v úkrytu by snad případně mohla jeho hlad nějak zasytit. Jen co jsem dokončil obhlídku a seznal, že kromě zarostlého a neupraveného prostředí, které by potřebovalo nějakou tu úpravu, se nic během mojí nepřítomnosti nestalo, jsem zaslechl někoho, kdo mi sem vlezl. Kus od mé maličkosti stál vlk a vlčice, kteří se sem asi dostali nedopatřením. Evidentně tady nikomu nevadí, když vleze na cizí území... možná tu jsou prostě zvyklí na to lézt kam chtějí, ale to se rychle změní. Vykročil jsem tedy k novým nezvaným hostům a doufal, že to bude lepší než jako minule s Liou, která mě div nezapálila.
Vlk s vlčicí vypadali trochu vysíleně, ale vlk tu hopskal kolem jako nějaké retardované vlče. Došel jsem na pár metrů k nim. "Zdravím vás, víte že se nacházíte na území smečky?" řekl jsem nenuceně, ale můj hlas se nesl hromově kolem. Přejel jsem vlka i vlčici pohledem, který prozrazoval nezaujetí jejich příchodem. Jako by mě to, že se tu nechází vpodstatě nezajímalo a jenom jsem plnil povinnosti, což byla vlastně pravda.

8. 3. Waristood http://gallirea.cz/index.php?p=bukovy-sraz&r=1#post-235145
Další:8.5.

//Sekvojový les - značkopost

Kráčel jsem před Thaumem a byl jsem celkem rád, že jsem ho našel. podle všechno vypadal celkem dost ztraceně. Zeptal se mne s mírou odporu, jestli bych byl vedle něčeho takovýho. Tím něčím myslel tu prapodivnou náboženskou skupinu. "můj milý neznalý příteli, tady tomu hnusu věří každej," odvětil jsem a tím mu jasně naznačil, že vedle nějaké sekty by tady byl asi každý. Co jsem tak zatím potkal vlky, tak každý z nich o bozcíh mluvil, věděl a nebo mi přišel dostatečně šáhnutý, aby k nim patřil. Možná tak Jasnava je trochu jiná, ale ta zase má svoje nedostatky. Měl bych ji navštívit.... Myšlenkou jsem se zaobíral ale jenom chvilku, protože jsme se konečně dostali zpět do mého smečkového lesa. "VÍtej tady, támhle tím směrem je úkryt a je tam i kus ulovené srny, pokud bys měl hlad," sdělil jsem mu a tlapkou naznačil směr. "Varuju tě chodit támhle, protože tam je sráz, který se celkem blbě hledá, když o něm nevíš, tak aby se ti něco nestalo. No a v neposlední řadě tu teče potok, který je poměrně příjemný na ochlazení a nebo lov ryb," dořekl jsem mu představení lesa. Celkem to byl dobrý les. Byla tu voda, srnky a i ryby pokud měl jeden chuť na něco lehčího. Jediným nedostatkem byl ten sráz, ale i na ten si jeden zvykl a byl výhodný jako obrana.
Netušl jsem, jestli se Thaum přidá k mé maličkosti nebo se půjde zařizovat po svém. "No já jdu zařizovat hranice a ty se tu o sebe starej po svém, kdyby někdo přišel, tak ho prostě vyhoď nebo zjisti, co chce," dodal jsem nakonec. "Jestli chceš můžeš tu zůstat na trvalo, někdo k tlapce by se hodil, ale i kdyby ne, tak se klidně občerstvi než vyrazíš dál," řekl jsem nakonec a pomalu se rozešel za svou vlastní agendou. Ne že bych toho měl na talíři málo, ale vykecávání se rozhodně teď nebylo na počadu dne. Thaum to podle mé znalosti jeho osobnosti pochopí. A buď si mě najde až dokončím značkování hranic nebo se ke mně rovnou přidá. Nechtěl jsem ho navíc dál svou přítomnosti prudit, však se taky mohl sám porozhlédnout kolem a zjistit, jak místní kraj funguje. Ne, že bych byl nějak na svou maličkost přísný, ale sám jsem měl rád trochu toho klidu po cestě. Utřídit si myšlenky a dát se dohromady. Obcházel jsem hranice, kontroloval jestli někdo nepřekročil na naše území a obnovoval pachovou stopu. Bylo to celkem uklidňující se moci takhle projít a nemuset nic extra řešit. S příchodem jara ovšem trochu nedostatků hranice dostala, když odtál sníh a ukázal tak co zima napáchala. Bude potřeba se o hranice náležitě postarat. Přemýšlel jsem, že bych kolem vody nechal vyrůst nějaké křoví, abych les ochránil nebo možná postavil z větví nějakou zeď.

//ronherský potok

Thaum byl jako osina v zadu, ale byl moje osina a to ho od těch ostatních silně oddělovalo. Navíc jsem za to možná mohl já, odvykl jsem tomu, že mi někdo oponuje, protože v tomhle kraji bylo až moc podpantofláků a moc nabubřelejch vlčic. "Tak nějak," odvětil jsem na jeho poznatek ohledně vlčic. Nezávislé měly rády, když mohli jednoho obmotat kolem svýho ocasu. "Ale i takový se dají zlomit, jen mi na to dej trochu času," dodal jsem s úšklebkem. Na co nestačila výchova když byly malé pomohla tvrdá tlapa a pár dobře mířenejch ran, takhle zase vychovali mě. Někdo by řekl, že je to strašné, ale pro mě to bylo naprosto normální smýšlení.
"Rozhodně to jako sekta zní," potvrdil jsem jeho domněnku. Nelíbilo se mi, že tu vlci v něco věří, protože to narušovalo normální vazby jako rodina nebo přátele, kterých se dalo využívat. Navíc to stavělo Alfu až pod boha a to se mi ani trochu nelíbilo.
Ohledně smeček jsem mu mohl nabídnout jenom slabé informace. Znal jsem jich málo, ale i z toho mála mi bylo jasné, že to tu je země smeček plná. "Na jihu je smečka, kde jsou povolný vlčice a celkem slušňáčky. Nejspíše někde blízko pouště. Pak vím o jedné, která je na jih od tohohle místa, tam znám jenom jednu členku Liu, pěkně otravná příšera. No a na severu vím, že je smečka u jezera, ale její Alfa je naprostej pitomec. A pak jsou tu ještě dvě smečky nad sebou kousek podél téhle řeky, ale o nich nevím zhola nic," shrnul jsem to a pokračoval dál ke svému lesu.

//bukový les

//Ohnivé jezero

Kráčel jsem před Thaumem a ukazoval mu tak cestu, kterou se má vydat. Ne, že by to třeba nevěděl, ale přišlo mi, že je tu nováčkem a potřebuje trochu ukázat cestičky, které já už stihl odhalit.
Urážel mě a já mu to oplatil tichým zavrčením. "Až si to sám zkusíš, tak o tom může kecat," odsekl jsem. Pokud hodlal jenom rýt mohl taky táhnout ke všem čertům. Rozhodně moje nezdary s vlčicemi nebyly nedostatkem schopností. Však jsem v pelechu měl jednu a druhou jsem dostatečně pobláznil. Problém byl v tom, že ani jedna nebyla dost povolná tomu, aby se podřídila vlkovi. Blbý nezávislý vlčice. Protočil jsem oči v sloup, když ho moje snaha o vtip minula asi tak o kilometr. "Jasně, že jsem si s ní nepovídal ty pako," zabručel jsem si spíše pro sebe než pro něj. "Tenhle kraj je zvláštní. Je tu celkem dost magie, co jsem tak pochytil a dokonce tu údajně někde žijou nějaký jejich místní bohové či co... " zasvětil jsem ho místo nějaké diskuze do tajů místního kraje. "Je tu i celkem dost smečke všude kolem, takže vlkům se tu asi celkem slušně daří."
Kráčel jsem dál od jezera kolem potoka směrem ke svému provizornímu domovu. "Rozhodně se neusazuju, jenom si tu buduju pozici. Až se vrátím domů bylo by fajn mít zkušenosti s vedením a na tátu neudělá nic větší dojem než vlastní smečka, kterou bych mu mohl přivést," vysvětlil jsem mu svůj plán. Navíc prázdnou smečkou jeden nepohrdne.

//Sekvojový les

Thaum se divně uchechtl a přitom si mne prohlížel. Jen jsem mávl tlapkou nad tím, že bych ho nepotřeboval. Byl to přítel a ty jeden potřeboval vždycky, ale pochopil jsem, že to bylo jenom konstatování, na které nebylo potřeba reagovat. "Momentálně nemám omotanou ani jednu, vlčice v tomhle kraji postrádají normální vychování... Buď jsou pitomé nebo silné nezáislé vlčice," zapitvořil jsem se a napodobil upištěný hlas těch pitomých povýšených vlčic, které potřebovaly dostat pár na zadek a šoupnout zpátky do úkrytu k vlčatům, kam patřily. "Ale měl jsem celkem štěstí s jednou jsem si docela hezky popovídal," dodal jsem se zasvěceným úsměvem, který musel Thaumovi naznačit, že rozhodně nešlo jenom o povídání si.
Vypadalo to, že je trochu zaskočený tím, že jsem teď alfa, popravdě jsem to sám nijak neprožíval. Thaumův humor mohl být opravdovým odsuzováním mého postavení nebo to taky mohlo být maskování vlastní žárlivosti, spíše jsem ale sázel na to první. Znal jsem ho jen trochu, ale i tak mi došlo, že jeho postoj k jakékoli vynucené autoritě byl při nejlepším vlahý. "Můžeš mi říkat jak chceš, jsem benevolentní diktátor," odvětil jsem mu se smíchem a pak se rozešel do toho příšerného počasí, abych nás dostal do mého lesa co nejdříve. Vyrazil jsem směrem k řekám, které jsem věděl, že vedou směrem k mému malému království.

//ronherský potok

Thaum vypadal celkem zesláble. Nejspíše k němu nebyla cesta a zima přívětivá. Já oproti němu vypadal o poznání líp. Mohl za to fakt, že jsem měl dostatek jídla a taky kam hlavu složit. Nemusel jsem se navíc obávat o holu existenci na cestách, protože jsem měl území, kde jsem se mohl cítit v bezpečí. "Hahaha," zasmál jsem se jeho volbě slov, že se jednalo o taktický ústup. Oba jsme tedy tenkrát zvolili "taktický ústup", aby nám parta nabroušených msečkovníků neprovedla nucenou kastraci zuby. Byla to tenkrát nebezpečná situace, ale teď v bezpečí a s odstupem času se to zdálo jenom jako zábavná příhoda dvou přátel. "Já jsem vyvázl velmi dobře..."
Jeho slova se stočila k tomu, jak jsem vypdala. Nedivil jsem se mu. Oproti tulácké vypelichanosti, na kterou byl u mne zvyklý, jsem měl krásný lesklý kožich. Svaly mi pod ním jenom hrály a možná jsem i malounko přibral. Jenomže jeho dedukce nebyla úplně správná. "Pche, jako by si mě nějaká vlčice mohla omotat kolem tlapky," řekl jsem mu s jasným odporem. Vlčice jsem měl rád, ale měly svoje místo a taky neměly manipulovat vlky. To vlk byl hlava rodiny a ten udával směr i pro vlčice a vlčata. Ne naopak. "Nedávno jsem dorazil do tohohle kraje a pak jsem objevil krásné místo. Stačilo jenom vyhnat bývalou majitelku a nakonec se z toho vyklubal hezký smečkový les," vysvětlil jsem svému příteli. "Ale proč o tom jen krafat, mohl bych ti ho ukázat, pokud chceš?" navrhl jsem. Vypadalo to, že trochu zahřátí by mu vyhovovala.

Užíval jsem výhledu a tepla. Nebyl jsem úplně nadšenec ani do herního z extrému počasí. Zima byla až moc krutá, snad bude léto unosnejsi. Z vody se tahnul podivný pach, taky pára, ale to mi nevadilo. Aspoň se tu dobře dýchal. Hlavně nesmim onemocnět to vy chybelo. Z přemítání o vlastní smrtelnosti mne vytrhlo až zvolání mého jména. Ohlédl jsem se za původcem a uviděl vlka jako uhel, jehož zevnějšek by mnohé odpuzoval svou nedokonalosti. Jizvy jako odznak bojovníka. "Thaume?" vypadlo ze mě zmateně. Jeho bych tu vážně nečekal. "No co, umim se rvát. Ake co ty...Naposkddy jsem tě viděl jak metalíš pryč se staženým ocasem," zasmál jsem se a po vlkovsku si ho dobíral. Opravdu jsme metelili pryč tenkrát oba.

//teleport z buku

A flup byl jsem najednou u jezera. Ani jsem netušil jak. počkat tady to znám..,. rozhlédl jsem se a opravdu. Tihle bylojezero, u kterého jsem v zimě byl a pouštěl loďky s Regisem. Došel jsem k vodě, která pořád hrála, jako by byla uprostřed léta vystavena teplu slunce. Přišlo ji to zvláštní a trochu se té teple vody napil. Byla i divné chuti, což jsem popravdě čekal. Ještě aby taky ne.vypadalo zo, že se sem sešlo více vlků ale já společnost nehledal. Spíš jsem přemýšlel, co mě sem dostalo a proč. Bylo to stejné jako tenkrát na tu horu v zimě. "Ale jak se dostanu zpět do lesa..." polemizovat jsem nahlas, ale pohledem zůstával fascinován připoutat k rudé vodě. Po chvilce jsem pohled odvrátil k okolnímu prostoru a doufá, že mě něco napadne,