Waristood není komplikovanější povahy než kdokoli jiný. Na první pohled si všimnete jeho mechanických pohybů i hlasu, který málokdy prozrazuje jeho momentální rozpoložení. Dobrý pozorovatel si ovšem možná všimne zastříhání uší nebo mimických pohybů v obličeji tohoto vlka. Rozhodně si v něm nepočtete jako v otevřené knize, ale možná odhalíte žánr kapitoly. Mechaničnost jeho vzezření se projevuje hlavně v jednoduchosti, ale přesto přesnosti, každého jeho pohybu. Jako by si snad vypočítával na milimetr přesně, kam položit tlapu při běhu aby nezakopl, nebo kam pohnout tělem, aby se vyhnul zubům nepřítele. Nedělá přehnaná gesta ani se neošívá, pokud někde stojí. Tuto mechanickou přesnost můžete pozorovat i v jeho mluvě, která je poměrně strohá a bez vzletných slůvek. Jeho slovní zásoba je navíc dosti omezená, takže nepoužívá přehnaně odborné termíny. Jeho srst je ovšem ve většině případů upravená a nikdy není zacuchaná. Všechno na něm je jednoduše estetické a neuspěchané.
Uvnitř se neskrývá žádná hádanka. Waristood je naprosto jednoduchý a obyčejný i vevnitř. Mezi jeho hlavní povahové rysy patří soutěživost, paternalismus a jistý pokřivený pohled na morálku a smečkovou politiku.
Soutěživost nemá Waristood vrozenou, ale byl k ní vychován. Jeho otec hledal svého budoucího nástupce, a tak nutil své syny mezi sebou soutěžit a soupeřit. Waristood se v pocitu výhry postupně začal vyžívat. Čím byl lepší v boji, tím populárnější byl u sourozenců. Úspěch mu mírně stoupl do hlavy, takže pokud může, rád dokazuje ostatním, že je lepší než oni. Není to ovšem tím, že by byl nafoukaný, ale protože jenom jako vítěz mohl získat ve své rodné smečce trochu uznání a lásky.
Waristood je ve svém jádru velký ochránce. K mladším se může chovat skoro až otcovsky a chránit je, ať se jim to líbí nebo nelíbí. Pokud jedná s vlčicí nebo s malým vlčetem, je k nim benevolentnější než k vlastnímu pohlaví. Laskavost nezískal od rodiny, s tou se už narodil. Možná, že kdyby jeho otcem byl někdo jiný, mohl z něj být naprosto jiný vlk. S přehnanou snahou chránit se ovšem pojí i nešvar. Waristood rád ostatní odrazuje od jejich nápadů, pokud se mu nezdají správné nebo pro daného jedince moc náročné. Pokud se rozhodnete překonávat své limity, nehledejte u něj podporu, ale spíše snahu vás od zamýšleného plánu odradit.
Jednou z velkých součástí, která formuje jeho povahu, je jeho pohled na smečky a jejich fungování. V rovině morálky je Waristood velice spravedlivým jedincem. Hledání morálního dobra a jakési univerzální morálky je pro něj poměrně zásadní. Podle něj jsou ve světě přesně dané role, a to jak vlkům, tak vlčicím i malým vlčatům. Nikdo by podle něj neměl vybočovat moc z řady, neboť to vede k zbytečnému risku. Waristood také nesnáší neloajálnost. Nezískáte u něj druhou šanci, takže se ani nesnažte škemrat o život, pokud ho někdy zradíte. Jeho pomsta možná nepřijde hned, ale přijde a bude neoblomná.
Waristood má nejraději zimu a k večeři si dá velice rád zajíce. Nesnáší rozmařilost, takže vše sežere do posledního sousta. Taky nerad u jídla ztrácí čas, takže jí velice rychle, skoro jako by nežvýkal. Stejně jako jeho mluva a pohyby, je pro něj i prosté stravování jenom mechanickou záležitostí cvakajících čelistí.

Oheň do země chladu a ledu nepatří. Nikdy do ní nepatřil, ale přesto je důležitý. Oheň vás zahřeje uprostřed vánice. Oheň vám pomůže zavřít otevřenou ránu. Oheň vás vypraví na rychlou poslední cestu, když do zamrzlé půdy nelze vykopat hrob. V podivné smečce, uprostřed podivného lesa. Oheň symbolizoval sílu, stejně jako ledový vítr. Země byla měkká a voda zase poddajná. O osudu tu rozhodovalo ovšem nejen to, s jakou magickou mocí se narodíte, ale i to, jakého budete pohlaví.
Waristood se narodil dobře. Narodil se jako samec a později dokonce i s tou správnou magií. Ale to bychom předbíhali celý příběh. Vraťme se pěkně zpátky na začátek.
V květnovém vánku se narodilo celkem pět vlčat uprostřed vysokých hor. Jejich domovem byl Topolový lesík, jejich otcem Alfa. Tři synové byli požehnáním nejen pro otce, ale i pro celou smečku. Zajištění nového následníka bylo důležité. Pokud by jeden zklamal, vždycky tu byl náhradník. Waristood se jako druhorozený stal jedním z náhradníků. Možná že sdílený osud s bratrem Shennem z nich udělal nerozdělitelnou dvojici hned od malička. Tonres byl nejstarší, byl dědic, tím pádem měl něco, co ostatní dva bratři ne. Vanya a Nova byly holky, takže jejich existence byla stejně bezvýznamná jako zašlápnutého komára nebo sežraného ptáka. Nějak určitě přispívali společenství, ale pokud by se vypařili, nic by se nestalo.
První měsíc života strávili všichni pohromadě. Matka mohla jenom měsíc vidět své syny, kterými ovšem mírně opovrhovala. Na rozdíl od dcer si mohli užívat přízně otce a zároveň mít dobrou budoucnost. Možná jen chtěla, aby i dívky jednou pocítily, jaké to je, být nad někým nadřazené. Tahle absurdnost ovšem trvala jenom měsíc, než byl Tonres společně s Waristoodem a Shennem přidělen na výchovu učitelům v postavení delty.
Waristood si začal postupně zvykat na nový způsob života. Už nebyl brán jako malé vlče a po oddělení od sester se pro něj všechno zlepšilo. Konečně se mohl pořádně nažrat a nebyl pořád odstrkován matkou. Navíc měl taky mnohem více volnosti. Společné výpravy na lov nebo jenom kontrola území byla pro mladého vlka jedinečným dobrodružstvím. Navíc když měl s sebou Shenna. Občas se jen tak poflakovali, občas se snažili udělat dojem na otce. Oba ovšem věděli, že tím „vyvoleným“ je Tonres. Nemělo tak cenu se extra snažit otci zavděčit a postupně oba bratři zjistili, že je výhodnější se prostě neukazovat a dělat si svoje. Jeden tak měl více volnosti. Zatím co Tonres se připravoval na to být Alfou, užíval si Waristood dokonalého lelkování a dobírání si mladších vlků ve smečce. Shenn se měl stát lovcem, byl hbitý a měl poměrně dobré nápady. Waristood se měl stát ochranářem. Oba postupně dospěli k rozhodnutí, že během cvičných bojů s Tonresem nechají bratra vyhrávat. Byl silný, mohutný, a tak bylo i uvěřitelné, že Waristood a Shenn dostali vždycky, co proto. Po prohraném zápase se stačilo odplazit někam do stínu a pak… se vydat na další z flákacích výprav. Shenn byl snílek, vtipálek a nikdy s ním nebyla nuda. Waristood si téhle stránky na bratrovi nesmírně cenil.
Přišel čas, kdy se měly sestry provdat do jiných smeček. Shenn ani Waristood neměli šanci na partnerky z jiných smeček, ono neměli šanci na žádné partnerky, pokud si to jejich bratr Tonres nebude přát až bude velkou Alfou. Pro ně tak tenhle den neměl skoro žádný význam. Jediné, co museli, bylo zůstat na svých pozicích a hlídat. Původně se měla první udat Vanya, ale po té nešťastné události kolem jejích očí se otec rozhodl zbavit Novy jako první. Zázrakem se ovšem povedlo udat obě, což bylo pro smečku jenom dobře. O dva hladové krky méně, a ještě se zbavit zrůdičky? V očích všech ve smečce výhra.
I když se Shenn a Waristood celý život ujišťovali, že o sestry nemají zájem, neubránil se ani jeden z mladíků chuti sestry následovat a zjistit kam jdou. Čest ovšem byla silnější, a tak zůstali na svých místech a jenom vyprovázeli sestry očima.
„Už je nikdy neuvidíme co?“ povzdechl si Shenn, bez náznaku smíchu v hlase, který byl pro něj tak typický.
„Budu doufat, že ne… Pokud je už nikdy neuvidíme, znamená to, že našly ve svých nových rodinách štěstí… A kdyby se vrátily…“ nechal Waristood větu bez ukončení, ale oba věděli, co by se muselo stát, kdyby se jedna nebo obě ze sester vrátily.
Následující dny, týdny, měsíce, se táhly v naprosto přirozeném duchu. Waristood pracoval na tom, aby se naučil vlastní magii. Tonres ji uměl ovládat jako první, ale zatím se mu stále nezbarvovaly oči. Bylo to zvláštní, ale všichni tak nějak doufali, že se jednou zabarví. Jenomže dny se měnily v měsíce a měsíce v roky. Tonres měl pořád oči žluté, jako vlčice ve skupině. Shenn a Waristood své magie mezitím objevili. Shenn měl magii vzduchu, stejně přelétavou jako byl on sám. Waristood byl obdařen magií ohně. V tak chladném kraji to byla magie nanejvýše výhodná. A tak, když se měl otec rozhodnout, kdo po něm zdědí smečku, předal ji Waristoodovi. Mladý vlk ji nechtěl, neměl vůbec zájem na tom být Alfou, přijít o svou jakousi takousi svobodu, ale bylo rozhodnuto. Tonres se stal velitelem ochránců. Shenn zase velitelem lovců. Waristood měl být Alfou.
A pak… Tonres zmizel.
„Hajzl,“ ulevil si Shenn a vypadalo to, že by nejradši do něčeho praštil.
„Drž hubu Shenne,“ zahřměl Jorg. Waristood jenom stál a přemýšlel. „Co si myslíš ty?“ zeptal se ho najednou otec.
„Nechme ho jít,“ pronesl po pauze Waristood. Otec si ho měřil přimhouřeným pohledem. „Shenn by ho vystopoval, ale stálo by nás to hodně přitáhnout ho zpátky proti jeho vůli. Navíc takhle jsme se zbavili dalšího vadného kusu, budou nám sice chybět jeho svaly, ale jeho místo dokážeme obsadit někým jiným. Nechme ho jí.“
Jorg kývl hlavou a ostatní se k jeho pokyvování přidali. „Tak pravil váš nový Alfa,“ dodal a nechal všechny s touto poslední větou být v jeskyni. Jorg byl už starý. Starý na Alfování a na držení smečky, ale bylo potřeba prověřit budoucího Alfu ještě jednou. Waristood vyšel za otcem ven. Čekal, že mu bude starý vlk chtít něco říct. A nemýlil se.
„Běž do světa a prozkoumej ho. Poznej nové věci, nauč se novým trikům, najdi si partnerku a pak se vrať. Vrátíš-li se, už nikdy nebudeš tak svobodný. Už nikdy nebudeš ty, bude jenom tvoje smečka. Pokud se nevrátíš, ztratíš nejenom smečku, ale i rodinu a za tvoji zradu zaplatí Shenn.“ Waristood chápal. Nelíbilo se mu to, ale chápal. Shenn byl posledním, koho otec měl. Pokud by se Waristood nevrátil, znamenalo by to, že celý vrh vlčat byl špatný, nahnilý. Vanya a její magiecké oči, Tonres a jeho nedostatky, Waristood a jeho možná zrada… Shenna by se zbavil a Waristood by s tím musel žít. „Dobře,“ pronesl jenom a odešel se do jeskyně s bratrem rozloučit. Shenn ho prosil ať může jít s ním, ať neodchází. Jenomže bylo pozdě. Waristood musel jít, musel získat zkušenosti, a hlavně najít partnerku, která by mu pomohla zajistit rod. A tak vyrazil do velkého neznáma, za svobodou, ale z povinnosti.

Zajímavosti:
- severský vlk, huňatá a dlouhá srst
- mohutný, ale ne tlustý (nasvalený a je to vidět, když se pohybuje)
- při mluvení je možné si všimnout, že mu chybí pravý špičák