Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  « předchozí  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další » ... 12

Malé vlče si přálo objevovat další magie. Velké přání na tak malinkého vlčka, ale Vlčíšek se rozhodl, že mu jeho přání částečně splní. Nehodlal mu ovšem takovou moc svěřit na trvalo, chtěl mu jen udělat trochu té radosti. Na Jerryho se snesl Vlčíškův modrý prášek a Jerry mohl pocítit mírné chvění všude po těle, jak se v něm probudila magie, není to ovšem bez vedlejších účinků.

//Během prosince můžeš v rámci jednoho postu využít svou vrozenou magii na 10 levelu. Tahle nabídka je jen na jeden jediný post, pak Jerry opět nebude magii ovládat dokud nedospěje!
Vedlejším účinkem je to, že až do konce ledna bude Jerry pociťovat úslušnou náladu. Bude chtít všem pomáhat a být na všechny hodný. Nebude ostatní ani otravovat ani nebude vlezlý, prostě bude jenom hodným Vlčíškovým pomocníkem.

Na ostrově Bouře zjistila, jak výhodné to je být silnější nebo rychlejší. Vlčíšek se tedy rozhodl, že vlčici pomůže aspoň s tou rychlostí. Silných vlčic bylo jistě všude spousty, ale jeden by potřeboval i nějaké ty hbyté a rychlé ne? Bouře najednou pocítila, že je nějakým způsobem rychlejší a méně se zadýchá, když běží. Není to pořád 100 %, ale špetka zlepšení tu je. Vlčice navíc mohla zaslechnout rolničku z Vlčíškova obojku, jak mu cinká vesele na cestu.

//Bouře je o špetičku rychlejší.
Šťastné a veselé!

Utrápená duše si přála jenom klid a štěstí pro smečku. Tohle bylo jednoduché na splnění a Vlčíšek se se svým práškem dal hned do díla. Na Asgaarský hvozd dopadl modroučký prášek a všem zlepšil náladu.
Arcanus chtěl ovšem i vzpomínku na tu, kterou letos ztratil. Vlčíšek se proto rozhodl, že mu splní i toto přání. Doufal, že mu tahle upomínka pomůže vlka uklidnit, aby se nepouštěl do ničeho příšerného. K místu, kde byla pohřbena Elisa a její syn, se začaly přes celý les kutálet rubíny. Kdo ví, kde se tu tyto vzácné kameny vzaly. Na místě posledního odpočinku se začaly kameny pojit a tavit. Nakonec vytvořily malý podstavec a na něm sochu Elisy s malým Castielem mezi předními tlapkami. Socha byla v životní velikosti a na slunci, které občas problesklo skrz stromoví, se hezky leskla. Socha navíc způsobila, že mrtvé v hrobech pod ní, už nikdo nebude moci vyrušovat.


//Až do konce ledna bude Asgaarský hvozd místem, které vás uklidní a navodí vám tu pravou vánoční pohodu, klid, štěstí. Každý kdo během ledna do lesa vstoupí bude milý a hodný, nebude vyhledávat konflikty.
V lese navíc vyrostla na Arcanusovo přání socha z rubínů.
Šťastné a veselé!

Malou Sheyu, která už nebyla tak maličká, letos nepotkalo nic moc dobrého. Vlčice, která toho tolik prožila se setkala s další ránou. Tohle ovšem nemohl Vlčíšek na Vánoce dopustit. Shey se proto cítila vesele a rozradostněle, jak na ni dopadl Vlčíškův modrý prášek. A jelikož byla letos hodná, dostala i malinkatý dáreček do úkrytu.

//Veselost Sheye vydrží až do konce ledna. Bude po vzoru Alastora Vlčíškovým pomocníčkem, všem bude přát jen to dobré a sama bude spokojená a šťasntá.
Šťastné a veselé!

Styx si přála bohatství. Jenomže to netušila, že Vlčíšek si opravdu sepisuje seznam hříšníků. Takže místo drahokamů se na její hlavu sneslo uhlí, které jí celou zavalilo. Měla si přát něco příjemného jako její sestra a možná by to i dostala. Ale chamtivce nemá Vlčíšek vůbec rád. Mezi uhlím se ovšem nějaký ten drahokam objevil, protože i Vlčíšek dává vlkům šanci k nápravě svých chyb a cítil, že Styx je připravena se napravit.
Vlčíšek se zasmál a doufal, že si tohle malé ponaučení vezme vlčice k srdci. Trochu té skromnosti a pravdomluvnosti bude v příštím roce potřebovat.


//Styx bude až do konce ledna upatlaná od uhlí, které nepůjde smýt ani rozmazat. Prostě bude špinavá. Vlčíšek ovšem není tak zlý, takže jí nadělil i něco malého do úkrytu.
Šťastné a veselé!

Utrápenou dušičku Alastorovu si Vlčíšek našel. Dlouho přemýšlel, zda mu jeho přání splnit nebo ne. Přeci jenom takovéhle velké přání! Nakonec se ovšem rozhodl, že mu přeci jen trochu pomůže se zimní magií, která se ve vlkovi rozhořela. Alastor tak mohl pocítit, jak v něm roste síla a energie oné magie. Zároveň tohle rychlé nabytí schopností mělo i vedlejší účinek. Vánoční nálada, jako by se vlila Alastorovi do žil. Získal energii a bylo mu krásné teplo. Zranění jako by se mu hezky rychle zacelovala sama od sebe. Po pár hodinách se cítil v pořádku a zdráv. Jenomže jeho tlapky nechtěly zůstat na jednom místě, chtěl jít hledat svou rodinu.

//Alastorovi se o špetičku zlepšilo ovládání zimní magie, ale zároveň to v něm vyvolalo vánoční náladu. Až do konce ledna bude Alastor vánoční naladěn, bude se chtít setkat s přáteli a rodinou, každému na potkání bude přát šťastné a veselé nebo vše nejlepší do nového roku. Prostě z něj bude Vlčíškův malý pomocníček.
Šťastné a veselé!

Pro Sarumenskou smečku přišlo k Vlčíškovi přání hned několik a to od Amnesie, Maple a Wolfganie.
Všechny vlčice si přály, aby všichni byli šťastní a aby zapomněli na bolesti z celého roku. Nad lesem se objevil podivný světle modrý mrak a prášek dopadal na celé území. Kolem byl cítit pečený perníček a ve větvých slyšet zvonečky. Všechny zaplavila podivná vlna vánoční pohody.


//Až do konce ledna bude Sarumenský hvozd místem, které vás uklidní a navodí vám tu pravou vánoční pohodu, klid, štěstí. Každý kdo během ledna do lesa vstoupí bude milý a hodný, nebude vyhledávat konflikty.
Šťastné a veselé!

Evelyn si toho opravdu letos k vánocům nepřála málo. Chtěla najít moře, ale to Vlčíšek nesnášel, bylo tam moc teplo, takže jí nemohl nic doporučit. Taky chtěla dárky pro Stína a Noroxe, ale ti letos zlobili, takže Vlčíšek hodně přemýšlel, zda jim dvěma něco dá. Jeden z nich byl navíc už pod drnem, takže těžko říct, zda by mu dárek dorazil. No ale její poslední přání bylo splnitelné. Přímo před Evelyn se z nebe snesly ponožky, které jí mohou ochránit tlapky v zimě a umožní chodit po sněhu. Ponožky z hezké jehněčí kůže se navlékly na tlapky vlčice a začaly hned hřát.

//Ponožky může Evelyn využívat do konce ledna 2022, pak se samovolně vypaří do vzduchu.

Vlčice si přála setkat s Phantasii. Takové přání jí mohl splnit jeden malý vlk, který se v podobě ducha objevoval všude kolem. Nikdo ho nemohl vidět, ale jako by byl cítit vůní pečených perníčků a doprovázen zvukem zvonečků a rolniček. Cashmere najednou věděla, kam se má vydat.
A aby toho nebylo málo... Z nebe se najednou snesla kýta. Pořádná vypečená kýtička z nějakého pořádného býčka. Tak lahodné masíčko snad Cashmere ještě nikdy nejedla!


//Cashmere se může konečně pořádně najíst! A až do konce ledna bude přesně vědět, kde se nachází Phantasia, takže si za ní může dojít. Něco jako by jí prostě napovídalo, kam má jít.

Mladý vlček toužil být silnější. Chtěl svou rodinu ochránit před nebezpečím, které by je mohlo nějakým způsobem ohrožovat. Saturnus náhle ucítil, že je o trošku silnější. Ve vzduchu byla cítit vůně perníčků, že by v tom měl prsty Vlčíšek?

//Saturnus je o špetičku silnější.
Šťastné a veselé!

Vlčíšek věděl, že by si Erlend přál mluvit a to hlavně s Baghý, která mu dala nový domov. Jenomže ani Vlčíškova magie neuměla napravit to, co bylo s Erlendem v nepořádku. Rozhodl se proto, že pomůže němému vlkovi alespoň trošku. Za zvuku zvonečků a rolniček se nad Erlendem rozsypal modrý prášek, který dopadl na jeho kožich a vlk hned věděl, co to znamená.

//Erlend může ode dnešního dne po dobu celého roku 2022 komunikovat s Baghý v myšlenkách. Musí stát u sebe, ale on přečte její myšlenky a ona jeho. Na nikoho jiného tenhle vánoční zázrak platit nebude, jen na Baghý! Jedná se o speciální pouto dvou duší! Nerozeznáte svoje pocity, jen myšlenky, které ovšem musí jeden druhému poslat. Je to něco jako "tichá pošta" nebo "tichá řeč" chcete-li.
Šťastné a veselé!

Mladá vlčice si přála spoustu věcí pro jiné. Štěstí, zdraví a klid. Pro sebe si přála jenom prostou ozdůbku. Vlčíšek ovšem nemá ve zvyku dávat vlkům, tak cenné dary. Proto se rozhodl, že vlčici pomůže jinak. Byla přeci jenom krásná už od přírody a nějakou stupidní tretku nepotřebovala. V okolí Zorei rozsypal svůj světle modrý prášek, který dopadl na vlčici. Mírně se zasmál a zacinkal rolničkami, které měl kolem krku, než se rozletěl zase dál.
//Zorea si bude, až do konce ledna 2022, připadat nádherná přesně taková, jaká je. Nebude mít žádné pochybnosti o své kráse a bude mít velký pocit sebedůvěry.
Šťastné a veselé!

Mrzlo. Hrome – skoro jako když praští. Ale sníh se ještě z nebes snášet neměl. Tak co se to v Borůvkovém lese dělo? To od Zubaté se hnala temná mračna, která zakrývala oblohu a přinášela stín. Jak paradoxní, že je přinášel zrovna Vlčíšek, který se rozhodl potěšit jedinou nespokojenou duši, kterou uzurpovaly ty známé kmotry: nenávist a zloba. Sigy zahořkl – bylo tomu doopravdy tak. Jenže Vánoční bůžek nechtěl takovým nekalostem přihlížet. Vždyť všichni měli být šťatsní. A třebaže nemohl Sigy za Vlčíškem, muselo tomu být naopak. Z těch temných mračen, která se krátce po tom rozplynula se snesla jediná sněhová vločka. Neposedný vítr si s ní hrál a pohupoval s ní ze strany na stranu. Jeden by se bál, že v životě nemůže nalézt svůj vytoužený cíl. Ale to by přece Osud nemohl nikdy dopustit. Přiložil proto tlapku k dílu a s dobrým úmyslem zapříčinil, že ta jediná (a vůbec první) sněhová vločka snesla až k ústí smečkového úkrytu. Bylo tu plno cest, ale vlčkův žíhaný kožíšek prosvítal z temnoty. Skláněl se právě nad svou svěřenkyní. Ani ty dvě zákeřné kmotry nedokázaly všechnu dobrotu vyhnat z jeho srdce. A Vlčíšek to moc dobře věděl. I proto se drobná, magická vločka zhoupnula, zakroužila Sigymu nad hlavou a pak se tiše rozplynula na jeho čumáčku. Nikdo si toho nemohl povšimnout, snad jen krom jeho zlatých očí, ve kterých se krátce potom zalesklo. Vlček mohl pocítit náhlý pocit tepla – jako když promrzlí z venku vejdete do vyhřáté světnice. Opadla z něj většina zloby a magie zahřála jeho srdéčko. Pookřál. A v tom slabém momentu se v jeho nitru něco pohnulo. Třeba mu to bylo souzené, nebo se snad někde sněhové vločce připlet do cesty ten šmejd Amorek, ale tak či onak si mohl Sigy být jednou věcí jistý – když teď pohlédl na sněhobílý kožíšek Aranel, byl zranitelný. Nikterak špatně! Ooh, to vůbec. Náhlá vlna náklonosti ho však mohla značně vykolejit, hlavně když se začal červenat jak nezbedný mládeneček.

// Sigy byl očarován Vlčíškem! Nejen, že teď bude trochu přívětivější k těm, které má aspoň trochu rád – navíc se nám hošánek zakoukal do Aranel. A to až do konce Vánočních svátků – tedy 6. ledna 2022. Po tu dobu bude chovat k vlčici náklonnost. Zdali se z toho vyklube něco víc? Těžko soudit. To už necháme na hře samotné...

Na jedné z nejvyššího hor Sněžných hor se objevila záhadná postava vlka. Mohl se vám zdát jako mladíček nebo jako stařec nad hrobem. Jeden ho viděl jako malinkaté vlčátko, které si hraje ve sněhu, ale někdo jiný jej mohl vidět jako statného a mohutného dospěláka v nejlepším věku. Jedno se ovšem nikdy neměnilo a to jeho sněhobílý kožich, modrofialová očka a podivná vůně perníčků a skořice, která vycházela z jeho kožíšku.
Jednalo se o Vlčíška, který se rozhodl usadit ve Sněžných horách a nabízet vlkům svá moudra. Někdo mu mohl chtít sdělit své přání, někdo jiný si jen postšžovat nebo vylét srdéčko. Vlčíšek tu byl pro všechny, kdo jej potřebovali. Kolem Vlčíška byla podivná nálada, která všechny slavnostně naladila. Je jedno, jak velký jste mrzout, nebo jak moc se vám nechce smát, ale setkání s Vlčíškem vás na celý prosinec naplní pohodovou a nekonfliktní náladou.

//Vlčíšek bude na nejvyšší hoře až do 24. 12. 23:59. Můžete jej navštívit v rámci akce nebo prostě jen tak, protože chcete vašemu vlkovi zlepšit náladu na celý prosinec.

Zároveň pokud vlastníte Vlčíškovu zimní magii si u něj můžete dokoupit hvězdy do magie a to za 50 květinek a 50 drahokamů. Váš post ovšem musí být dlouhý minimálně 1 A4 (velikost písma 11) stejně jako u jiných nákupů u jinách bohů.

Poslední chvíle strávené s maminkou využil Alfredo naplno. Její teplo mu zůstávalo na kožichu a hřálo ho ještě ve chvíli, kdy se maminka proměnila v roj světlemodrých motýlků, kteří měli na svých křidélkách nakreslené vločky. Roj se na chvíli obtočil kolem malého vlčka, jako poslední rozloučení. Jeho křidélka ho šimrala a poryv větru podivně hřál. Nakonec se motýlci vznesli do vzduchu a zmizeli v tmavém nebi.

Po mamince tu nezůstalo vůbec nic. Ani její pach nebo teplo. Otlačky jejích tlapek ve sněhu nebylo vidět. Jako by tu vůbec nikdy nebyla. Alfredo měl ovšem hřejivý pocit, že se mohl s maminkou rozloučit. Navíc už věděl, kde by ji mohl příště hledat.
Jezevci skrávali tajemství, o kterých malý vlček nic netušil... alespoň do teď ne.


Strana:  « předchozí  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další » ... 12

Všechna práva vyhrazena ©
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.