Vlčíšek je taková přítulná prskavka. V jednom okamžiku se zjeví, v dalším je hned pryč, jen se za ním zapráší - sníh, samozřejmě. Navzdory jeho teplotě není totiž Vlčíšek žádný studený čumák. Je neuvěřitelně štědrý, hodný, vlídný ke všem bez rozdílu - a taky trochu roztržitý, aby to nebyly samé superlativy. Během prosince má sklony být příšerně rozhazovačný.

O Vlčíškově minulosti toho není moc známo. Ví se jen to, že se zjeví každou zimu a po Vánocích zase odtrajdá jinam - podezření padá na africké svátky světel, nejspíš je bere jako zaslouženou dovolenou.
Jak už tedy bylo řečeno, zjevuje se na prahu zimy - bez červeného svítícího nosu a spřežení sobů, jen aby bylo jasno. Chodí pěkně po svých, i když někdy cestuje způsoby, o kterých se jiným vlkům může jen zdát. Říká se, že se dokáže rozplynout a změnit v hejno vloček, které vítr odnese zase jinam.