Příspěvky uživatele

Vystrčila jsem hlavu ze závěje, která na mě dopadla a upřela oči na mámu. Jinde vlče by možná brečelo, ale já jsem byla Vlče s velkým V, já jsem nebrečela. "Dobrrrý," zadrnčela jsem spokojeně a nechala se mámou olíznout, ačkoliv jsem udělala nespokojený ksicht. Vyškrábala jsem se potom ven a oklepala se od sněhu, než jsem se vydala za mámou obcházet ty hranice. Zajímalo mě, jak moc hraniční ty hranice budou.
S mámou jsme šly lesem. Koukala jsem kolem, zatímco jsem drobnýma nohama klouzala po sněhové krustě. Bylo tu ticho a docela nuda, takže jsem se rozběhla vstřít máminým nohám a tak tak se vyhla žlutému vodopádu, který se z mámy spustil. Už mi bylo jasné, proč žlutý sníh nemám nikdy jíst. "Jíst?" zopakovala jsem. Žlutý sníh k jídlu nebyl, ale to znamenalo, že ten nežlutý ano. Otevřela jsem tlamu jako krokodýl a začala jíst sníh kolem. Studil mě na zubech a rozpouštěl se v tlamě, ale já ho hltala vcelku tak, že mě z toho studilo v krku. Dohonila jsem mamku, která tam něco koulela. "Coo, jooo,"souhlasila jsem a skočila mámě na jednu z předních nohou, abych do ní zaťala zuby.

// Díra

Vymanila jsem se mámě ze sevření, ale moje svoboda neměla dlouhého trvání, neboť jsem zapadla do sněhu jako hovno do kanálu a už prostě nebylo cesty zpátky. Vzhlédla jsem vzhůru a hledala cestu ven nebo pomoc. Nehýbala jsem se, aby mě to studené všude kolem úplně celou nesežralo.
Bylo tu ale příjemné ticho. Sníh kolem mě tak tiše šeptal a tlumil zvuky kolem, připadala jsem si jako nějaký špión. Máma mě cepovala, že nemám zdrhat, ale tomu jsme nevěnovala příliš pozornosti. Cukla jsem ušima a tlapkou ťapla do sněhu, který se probořila udělal mi víc místa na pohyb. Podařilo se mi zapadnout do docela velké závěje, ale stačilo se jen vyškrábat ven a mohla jsem pomáhat mamce s hranicemi.
Začala jsem se jako krtek vrtat sněhem, dokud jsem s vítězným zapištěním neprorazila sněhovou stěnu na svobodu. Vykutálela jsem se jako klubíčko chechotu a nadšení ze svého sněhového vězení a s nově nabytou silou a sebevědomím jsem se rozběhla do lesa. Otočila jsem se na mamku za běhu a zakřičela na ni: "Pomalá!" V ten moment jsem to napálila do stromu, svalila se na zem a ještě na mě spadl sníh z větví a celou mě znovu zasypal.
Bylo to mnou, nebo mě prostě svět nechtěl vidět na živu?

// Loterie 2

Držela jsem se něčeho na jeho obličeji a kopala nohama do všech směrů. Občas jsem trefila prázdný prostor a občas jeho měkké chundelaté tělo. Bránil se a o to víc mě to nutilo se ho držet. Se zakřičením jsem provedla svůj poslední výpad, ale to už jsem byla mámou odebrána a nesena pryč. "Klyso blbá!" zopakovala jsem škaredě po Pinčovi, který se na mě urval. Jen ať si nemyslí, že neumím mluvit a bránit se i slovy. Vsak já mu ukážu, klysákovi blbému, přimhouřila jsem na něj vražedně oči, zatímco mě máma vynášela ven.
Stín a Pinču měli jít hledat jídlo a já s mámou obcházet hranice. Těšila jsem se ven, takže jsem se začala mámě zmítat v tlamě, dokud mě nepustila. Kdy to bylo, bylo jen na její síle stisku.
Dopadla jsem na zem, překulila se rovnou na nohy a vypálila neurčitým směrem přímo do lesa jenom proto, abych zakopla o něco pod sněhem a zapadla do závěje. "ZIMAAA!"

// Buk

Obejít hranice. Kolem a kolem hranic a kdyžtak se mě zbavit. Hladomor na mě! div jsem se nerozskočila na dvě další bytosti, jak jsem čekala na mámu, aby se už hnula z místa a šla ven. Tahle díra pěkně smrděla nudou a už i ten blbej brouk někam zalezl, takže jsem ho nemohla nahánět křížem krážem.
Očima jsem občas zakoulela na Stína, který se tvářil jako boží utrpení. Vynechávala jsem ho ze svého řádění, tak nějak jsem měla pocit, že by to nemuselo skončit dobře. Na druhou stránu matka do sebe nechala rýpat bez protestů.
To už jsem ale byla náhle středm zájmu dalšího tvora, co tu s námi byl. Byl malý a vychrtlý a vachrlatý, ale očividně starší než já. Dokázal formovat dlouhé věty. Přišel ke mně a řekl mi něco, co jsem plně nepochopila, ale bylo mi jasné, že to nebude nic hezkého. Přimhouřila jsem na něj oči a skočila po něm a začala ho hryzat do obličeje. Nezapomněla jsem u toho kvičet a kopat nohama.