Gallirea - Příspěvky uživatele

2. Braň smečkové území... 3/3

Zastříhal oušky. Lehce jej uklidnilo, že Wolfi tvrdila, že je v pořádku. Ovšem nebylo to tak úplně dobré, to mohl slyšet. 'Máma' se při pádu musela zranit, ale jak moc, to nedokázal odhadnout. Každopádně byla schopná se hýbat, zatímco Roland na tom byl mnohem hůř. Byla jenom hodně naštvaná na šedou vetřelkyni a tak když vyřkla ta slova, Vento chvíli zůstal přimrazený. Najednou, aniž by to postřehl, měl pocit, že je to možná až příliš tvrdý trest. Ale zase co všechno jim dokázala udělat. Jak ironické. Sama nevypadala zrovna na silného jedince a stačila je všechny uvrhnout do jámy, Rolandovi vypíchnout oko, Wolfi zprerážet žebra, o čemž ale nevěděl. Jestli byla Maple v pořádku, zdálo se, že ano, on z toho vyvázl fakt dobře, za což mohl být jen rád. A přesto, měl šílenou touhu tu vlčici lépe poznat, netušil proč.
"Neměli bychom ji lépe poznat? Třeba to nebylo sch..." nestačil ani doříci, když se Maple zahryzla do šedé, jako do laňky. Ale každý by měl mít druhou šanci, ne? I když, kdo ví, kolik jich tahle vlčice už měla. Přimhouřil oči. Roland sám, na tom nebyl dobře a vlastně ani se nechtěl pokoušet vstát. Vento se posadil vedle hnědého vlka. Možná mu ale ten zadek sjel dolů tak nějak sám od sebe. Co s šedou, Styx, jak ji označila Wolfi, si mohli lámat hlavy potom. Té už pomoci nebylo, teď to chtělo vyřešit, jak nejúčinněji pomoci Rolandovi. "Měl by být v teple..." díky tomu, že byli v jámě byli vlastně v závětří, což bylo dobré, ale pořád byli na směsici hlíny a sněhu, co tam s nimi spadl. Vento tedy zrovna moc netušil, co dál a tak si lehl k Rolandovi a zahříval ho alespoň svým tělem, když už pro něj, nejspíš, nic lepšího nevymyslel.

Únor 2/10
....................................
Dávalo to smysl. Když zvedl nožku, mohl svoji značku napsat mnohem výš. Proto si tenhle počin několikrát zopakoval a s každým dalším močením na stromy byl lepší a lepší. Ne vždycky se totiž trefil tam, kde zamýšlel, ale nebylo to zase ve výsledku až tak zlé. Dokonce mu přišlo, že je pach intenzivnější, než srst. Přesto na jiných stromech i on zanechal svůj pach za pomoci chlupů. Tohle je ideální značkování, když se líná! Pomyslel si a uložil si myšlenku pěkně do úschovy, tam, kam si ukládal nové poznatky ohledně značkování území smečky.
Měl z toho radost, takže neodolal a trochu si i zaskotačil ve sněhu. Byla to zábava a on byl pořád ještě tak trochu vlče. Z toho soustředění se potřeboval uvolnění a proto využil sněhové hry. Zavrtával čumák do závějí a snažil se lovit imaginární myši. I to mělo své výhody. Získával tak obratnost i přesnost útoku.

Únor 1/10
....................................
Procházel se lesem a pod tlapami mu příjemně křupal sníh. Nebyl vyloženě ostrý, ale spíše takový vrzavý, jak by ho nejspíš mohl nazvat. Vydával podobné zvuky, jako některé stromy, když se kývaly ve větru. Chvílemi dokonce zavřel oči, aby mohl mnohem lépe naslouchat okolí a snažil se ušima zachytit i ty nejslabší zvuky, které byl schopen slyšet. Jednoduše se pokoušel třídit zvuky a učil se rozpoznávat, co který zvuk říká, odkud přichází a tak. Také při své procházce narazil na značky Maple a Wolfganie a tak si dával dohromady, co by, jako ochránce měl dělat on, aby označil jejich území správně. Všímal si chlupů, které uvízly ve struktuře kůry. Cítil pachy, jak se vlčice otíraly o stromy. Někde byly dokonce i škrábance od drápů.
Maple mu přímo neřekla, jak má postupovat, ale chtěla ho navést na správnou cestu tak, aby si na to přišel sám a proto byl taky tady. Potřeboval to pochopit a utvořit si o funkci obrázek ve své hlavě. Jakmile tedy, cestou k okraji lesa, skončil s poslechem okolí, pustil se podél hranic a hledal stopy značení. Všímal si všeho, tedy snažil se o to. Sám od sebe se občas zastavil u některého stromu, který mu přišel málo jasný a zvedl u něj nožku, aby na jeho kůře zanechal pár kapiček moči, jasná značka, která měla všem říci, tady je území smečky.

Co se právě stalo, mělo na něj jistý dopad v podobě lehoučké únavy, takové, jako když se vám chce trochu spát a tak se bráníte zívání, aby se vám náhodou nerozletěla hlava, jak se vám tlama otevírá do neuvěřitelného úhlu, ale ne zase tak moc, aby se nepokusil to zopakovat, nebo alespoň udělat něco podobného. Opravdu bylo nutné tento tes zopakovat a přitom se třeba už mnohem lépe soustředit na onen projev a třeba to bude lepší, než ten první, svévolný pokus, který byl spíše výbuchem Ventova rozzlobení. I když nyní už se nezlobil, protože se přeci něco stalo, no ne? "E?" vypadlo mu z tlamy fascinovaně a jakmile si uvědomil, co se to vlastně stalo, pokusil se tenhle div udělat znovu. Usmyslil si, že se to musí podařit. Tak se začal soustředit na sníh hned vedle první vypařené plochy a přitom mhouřil oči do soustředěného výrazu, přičemž se úkaz skutečně zopakoval. Led i sníh na malé ploše o velikosti jeho hlavy se začal vypařovat, tak jako se to stalo před pár okamžiky a měnil se ve stoupající páru, o které již však neměl ponětí, co se s ní dál stalo. Opravdu se ve výšce znovu promění na zmrzlý déšť? Třeba ano. Obdivoval, co se stalo a s úžasem sledoval, jak se i poslední zbytky páry rozplynuly v nekonečném prostoru kolem něj. "Jasně, tohle ale není magie toho podivného staříka, co se nazýval Vlčíškem, že jo? Opravdu jsem proměnil sníh v páru, ale to neznamená, že bych sníh dokázal vytvořit, nebo snad ano? Opravdu bych dokázal přivolat sněžení?" Inu, jak ho tohle napadlo, okamžitě se pokusil to vyzkoušet, avšak nemělo to žádný smysl, protože sníh padal samovolně bez jeho přičinění a on nedokázal ani, aby začal padat hustěji, ani aby přestal padat vůbec. Co víc, ani necítil, že by tohle snažení na něm zanechávalo účinky únavy, tak jako před chviličkou, kdy se mu jeho proměna sněhu v páru podařila. A tak dospěl k závěru, že zimní magii, rozhodně, nemá.

//Prosím mušličky, děkuji ♥

Pršelo, jen se lilo! Počkat, takhle to vážně nebylo. Přeci jenom padal sníh a škoda, že Vento netušil, jaké to je jet na saních, tažených koňmi bílými s rolničkami a nebo alespoň soby. Připodobnit si takový zážitek k něčemu, co by znal si vlastně Ventík ani nedokázal. Pardon, znovu se omlouvám, že vás takto matu, on totiž vůbec nepomýšlel nad něčím takovým. Přemýšlel totiž nad svou magií, protože to bylo něco, co se snažil lépe pochopit. Přijít na to, čeho všeho je schopný, co dokáže, to nebylo jenom tak. Poznal už, že když se dobře soustředí, dokáže pohnout třeba s větvičkou, ale co všechno s ní dokáže? Plížil se nebo možná ploužil, kolem správného řešení, však nedokázal přesně říci, co vlastně to dokáže a velmi rád, by si o tom promluvil s někým, kdo přesně ví, to co mu stále unikalo mezi tlapkami, jako malá šedá hbitá myš, protože se zdálo, že to vědomí bylo stejně tak proradné a hbité, jako právě ona myška. Plácl tlapou do něhu a zavrčel, jak moc jej to zlobilo. "Pitomá tajemnost magie! Proč nemůže být někdo, kdo příjde a všechno vám vysvětlí, protože ví?!" Přece byl tak blízko a pořád nevěděl víc, nebo snad ano? Přimhouřil oči a zadíval se na místo, odkud odlétl sníh po úderu jeho tlapy a hle, co tam zbylo se náhle začalo vypařovat. Pára stoupala vzhůru, sníh už nebyl na tom místě sněhem, ale párou, která se rychle rozptylovala do ovzduší a možná se zase velmi brzy měnila na kroupy, za což už ale on nemohl, nýbrž počasí, které v tuto roční dobu panovalo. Povedlo se? Patrně tenhle úkaz mohl Vento považovat za svůj výtvor.

2. Braň smečkové území... 2/3

Táhl a táhl a cítil, jak Maple nejen tahá, ale také s šedou smýká, jak trhá hlavou ze strany na stranu, Div že Ventovi nevytrhla i jeho úlovek v podobě oháňky z tlamy. Však statečně držel, zřejmě právě tak akorát, aby se mu z čelistí nevysmekl. Dokonce se jim podařilo šedivou vlčici kus odtáhnout, protože byl nucen udělal několik kroků vzad. Byl to docela zvláštní pocit, ale v celku byl dobrý. Cítil se alespoň trochu užitečný. Pochopil, co všechno obnáší hlídat hranice někdy k tomu patřilo i odhánění vlků, kteří se rozhodli tropit neplechu. A nebo také jejich odtahování či odnášení, jako to dělali právě teď. Vlastně nevěděl, co se stalo, ale jedno bylo jasné. Smečka rozhodla takhle a musela k tomu mít důvod, proto se nad tím nepozastavoval a snažil se konat svou práci.
Cítil, jak sníh pod jeho tlapami je poměrně nestabilní. Byl dost kluzký a tak musel Vento mnohem víc zatínat drápy do podloží, aby se udržel na nohou. Možná, že kdyby nebyl zakousnutý do ocasu šedé a zároveň by nebyl zapojen do tohohle zvláštního "popelářského" řetězu, nejspíš by už sletěl na zem po tom kluzkém sněhu.
Měl docela dost co dělat, aby mu ty tlapy neuklouzly hned, jak se dal do pohybu a tak nebylo ani divu, že náhlý prapodivný skřek a pak další, ho z jisté rovnováhy přeci jenom vyvedly. Moc nad klouzáním nemohl přemýšlet, spíše se snažil balancovat tak, aby nespadl. Výkřiky mu prolétly ušima, až měl pocit, že mu uši prokously a co víc, tyto děsivě hlasité zvuky ho donutily pustit ocas šedé, přičemž trhnutím tu rovnováhu nakonec přeci jenom ztratil. Cítil jak jeho tělo nabírá na smyku, jenže to nebyl jediný vjem. Téměř v tom samém okamžiku se země začala hýbat s ním. Chudák ani nedokázal odlišit podklouznutí od pádu do jámy. Neměl šanci zjistil, proč Roland vykřikl, nebo příležitost, aby se účinně pokusil sklouznutí zabránit. Nebyl na to čas, protože drobné chvění pod tlapami se změnilo v pád. Všechno v ten okamžik bylo příliš rychlé. Nestačil si ani uvědomit, co se vlastně děje, zemětřesení ještě prakticky nezažil a jediné, co mu mohlo připadat podobné, byl výbuch gejzíru, už se řítil do jámy. Prostě uklouzl na sněhu a náhle byl dva metry pod zemí, co si z toho měl jeho mozek za těch pár vteřin vzít?
Dopadl na někoho, ale netušil tak úplně na koho. Jen co se vzpamatoval z toho podivného pádu, Kde se tady, u Luny, vzala ta díra! Vždyť tady ještě před chvílí nebyla! už se hrabal na všechny čtyři. Slyšel Maple, Rolanda a hádal, že i Wolfagine tu byla a možná dokonce to bylo i její tělo, na něž dopadl před okamžikem, než se vyšvihl na tlapy.
"Wolfganie, promiň, jsi v pořádku?" ujišťoval se, že si 'mamku' nerozlehl tím dopadem. Po té co se ujistil, přiblížil se k ležícímu Rolandovi. Mohl vidět jeho pokousanou tlapu ale co bylo horší, Rolandova červená tvář. "Rolande?!" na nic víc se ani nezmohl. Ptát se znovu, jestli je v pořádku po té, co řekl, že ne, by nedávalo smysl. "Můžeš vstát? Můžeš se hýbat?" Zajímal se, co ho tak náhle napadlo.
Šedá byla zpacifikovaná Maple, takže tu na chvíli pustil z hlavy.

2. Braň smečkové území před vetřelci. (cizí vlci/zvěř) 1/3

Byl sice už téměř velký jako dospělý vlk, ale zcela určitě neměl tolik sil a svalů jako mají dospělí, to mu však nebránilo k tomu, aby se tedy i on zapojil. Znovu tedy přelétl pohledem okolí a zkontroloval, zda neuslyší nějaké příchozí další vlky, ať už by to byli smeččani či nepřátelé. Zdálo se mu však, že v jejich okolí nikdo další není. Vento doufal, že Nickolas se postará o to, aby nikdo z úkrytu zbytečně nevycházel ven, zatímco oni tady řešili tenhle šedý problém. Sám neměl ponětí, proč na ně vůbec šedá zaútočila. Mohl se jenom dohadovat, protože čas na otázky nyní rozhodně nebyl.
Viděl, jak šedá, jak tedy konečně rozšifroval, zaútočila velice obratně na Rolandovu nohu. Bylo to to to nejbližší místo, na které mohla zaútočit a tak nebylo divu, že to udělala. Konečně, při kroužení si ji mohl trochu prohlédnout. šedý kožich zdobily nějaké kontrastní znaky, podobné těm, co měla i Maple, tedy jako takového druhu. Na hlavě měla tato cizinka parůžky, což ho zaujalo. Možná proto chvíli ještě kroužil kolem a fascinovaně si tento úkaz prohlížel, než se ocitl u pozadí šedé, kde se Maple snažila právě šedou odtáhnout za její zadní nohu od ostatních, mezi tím, co Roland útočil na hlavu oné šedivky parůžkaté.
Vento nikdy ještě neútočil doopravdy na druhého vlka a jediné, co znal byl útok na Marion ocas a tak udělal, co znal! Vyrazil kupředu a zaparkoval vedle Maple. Zahryzl se šedé do ocasu někde v jeho půlce. Zkrátka tam, kde mu to vyšlo. Hned po té se zabořil předními tlapami do země a zatáhl v tom též směru, co Maple.

3. Poznej člena, kterého ještě neznáš.
https://gallirea.cz/index.php?m=topic&id=70414#post-215327

a jestli se dá brát toto jako přezdívka tak:
2. Vymysli někomu dalšímu přezdívku.
https://gallirea.cz/index.php?m=topic&id=70414#post-215935
- Feline = Čiči

Uznáno a připsáno.

úkryt >>>

(Wolfganie, Styx, Maple, Roland)
Vynořil se z úkrytu a ještě v běhu zvedl nos do vzduchu a zavětřil, aby tak rychle zhodnotil okolí. Poblíž úkrytu čerstvé pachy nebyly. Teď by se mu jistě hodilo, kdyby ovládal magii vzduchu, tak jako Maple, ale to on neuměl. Rozhlédl se, avšak nikoho neviděl, stejně jako ani necítil. Na chvíli se však zastavil, aby krátce zavyl a dal tak najevo Maple, že její volání slyšel a jako ochránce ji jde na pomoc. On sám ještě moc mlze nerozuměl, ale věděl, že to teď není tak podstatné. Po té se rozběhl zase dál. Uši kroutil do stran, dopředu i dozadu, jak se snažil zachytit směr, který by byl ten správný.
Možná, že mlha mu přeci jenom, jako by ukazovala, kam má běžet. Zdálo se mu to, nebo si to jenom takto představoval? Tam, kam měl běžet, se mlha rozestupovala. Zatímco tam, kde ne, byla hustší. Teď si s tím ale nedělal starosti a běžel, kam ho tento podivný úkaz vedl. A jak byl blíž, ucítil pachy vlků a také uslyšel boj.
Když se konečně dobral k cíli, naskytl se mu pohled na to, jak Maple s Rolandem útočí na šedou vlčici. Byla tam i Wolfganie, ta však byla nejspíš napadena, právě šedou. Vento se zastavil blízko, ale do chumlu zatím neskočil. Spíše hlídal šedivou, co udělá a zároveň se rozhlížel, jestli nehrozí další útok zpoza stromů okolo. Už tak na ni byli dva až tři. Ale to, že se zastavil nebylo o strachu, spíše se snažil vyčíst o co se zde jedná. Stanul jenom na chvíli a pak začal kolem čtveřice kroužit, připravený zasáhnout, jakmile by to situace vyžadovala.

(91)

(Feline, Nickolas)
Chvíli se s malou Feline přetahoval, ale nakonec ji maso nechal, aby vyhrála a pochopila, jak je to úžasný pocit, získat něco vlastní pílí, to byla totiž ta nejlepší lekce do života. Ne, že všechno bude mít snadné, ale také to byla super hra a zábava. Vento doufal, že i malé Čiči se tahle hra líbí. Měl radost když to vypadalo, že ji to chutná.
Moc nerozumněl tomu, proč Nickolas je nazývá kachýnkami, ale zřejmě to bylo jenom tím, že kachny asi ještě ani neviděl, takže netušil, co si pod tím vlastně představit.
"Ó, ty bys chtěla ještě? To je dobrý začátek. Je to moc dobré, viď?" zeptal se malé, ale to už Nickolas ku malé kučičce přisunul i svůj díl a také je oběhla Marion, aby se vzápětí posadila mezi obě holky a mluvila na ně. Vento zavrtěl ocasem. "Já myslím, že bys na ně měla mluvit tak jako normálně. Ony to určitě pochopí." Měl za to, že to, že to ještě neumí říci neznamená, že tomu nerozumí.

(Feline, Nerissa, Nickolas, Marion, Jasnava)
V tom ale zaslechl Maple vytí z lesa. Zastříhal ušima a podle toho, co dokázal vyčíst, zdálo se, že potřebuje pomoc. Pohlédl na všechny vlky. Islin byla zraněná, jak pochopil, takže by bylo nejlepší, kdyby zůstala pěkně v bezpečí úkrytu a to znamenalo, že další kdo by měl postavit se čelem zodpovědnosti byl on. Sklonil hlavu k nejdříve k malé vlčici, která už před sebou měla Nickolasovo sousto: "Počkej tady pěkně s Nicolim, jo? To je tady tenhle strejda. A s maminkou Marion. Tvůj strejda Vento musí zjistit, co se venku děje. Ty ale rozhodně nikam nechoď." Potom věnoval pohled Nickolasovi, že tady dá na úkryt a na holky pozor. "Dej na ně pozor, Nicoli, prosím." A nakonec pohled věnoval Jasnavě s Marion: "Povinnosti volají, musím jít Maple na pomoc, jako ochránce je to má povinnost."
Ještě se otřel o Marion, jako, že má být v pohodě. Olízl Felin potom i Nerissu na hlavičkách a nakonec lehce dloubl do Nickolase, než vyrazil z úkrytu ven do lesa. Cestou minul prostor, kde byli dva vlci, ale jen proběhl kolem a už před úkrytem začal pátrat po Maple.

>>> Sarumenský hvozd

Vidím velikou kouli v dáli, žlutobílou, co mě nepálí. Je to luna, směle zářící, chci ji vyběhnout naproti, pěkně vstříci. Jenomže ona je pořád stejně daleko, vede mě přes kopce, pádím na lehko. Na jednou díra přede mnou, šklebí se na mě, jak chtěla by mě zblajznout. Není čas na rozhodnutí, zda přeskočit či uhnouti. A tak se také v nouzi stalo, že přímo do ní mé tělo spadlo. Udělal jsem snad dva kotouly, kdo by to počítal, když na hlavě má bouli. Hvězdičky tančí mi kolem hlavy, záblesky, co neznají mravy. Kdy tahle světelná show vlastně skoční, slyším zvuky a říkám si jdou zevnitř či z venčí? No, byl jsem rád to mi věřte, když blikot hvězdiček pryč byl hnedle. A však kde se, tu se vzala, liška ryšavá tu stála. "Dobrý večer, kmotra liška, přeji Vám, nebojte se, hned na cestu pryč se zase dám," ubezpečil jsem ji snad, nebude se chtít se mnou prát. Kdo ví, jak by tahle noční bitka skončila, jestli já bych vyhrál, či liška zvítězila. "Ale, kdepak, mladý vlčku, neměj strach, já jsem liška přátelská a nechci se s tebou rvát." Ubezpečila snad zase ona mne, jenomže lišky jsou přeci velmi proradné. Jak mám věřit jejím slovům? Nemám strach, ale vydám se domů. Raději, než zůstat v díře, udělal jsem krok vzad, pak odraz a skočil ke škvíře! Nečekal jsem už ani chviličku, pelášil jsem zase k měsíčku.

Byl zcela soustředěný a to bylo u Venta vlastně co říci, protože jinak byl schopný přejít z jedné činnosti na druhou, téměř společně s mrknutím oka. Být takhle v klidu však nebylo tak snadné, jak by si jeden mohl myslet. Bezpochyby by stačil i jenom hlasitý zvuk a on by se mohl lehce odtrhnout od své činnosti a ztratit tak soustředění. Bez zkušeností by se však nedokázal odpoutat od závislosti na druhých vlcích a to by mu zcela jistě znesnadňovalo život.
"Brrr," zavrčel nespokojeně, když mu na hlavu spadla hromádka sněhu, při procházení pod stromem, který měl své větvě příliš nízko, jak je tížila sněhová pokrývka. Brilantně se však otřepal, aby se zbavil i posledních sněhových vloček, které mu na hlavu předtím dopadly v podobě hromádky. Běžná reakce každého chlupatého tvora, že se snaží zbavit se tak případného mokra a vůbec, každé nečistoty, která by se rozhodla ulpět na jejich kožíšku. Bim bam, bim, bam, zaznělo mu v uších, patrně z toho, jakou sílu do toho otřepávání vložil, ale jak se ukázalo, nezůstala na něm ani vločka.
Bez dalšího otálení pokračoval dál po stopě a brzy skutečně zaslechl i zvuky nedaleko něj. "Bezinky!" bzukl Vento, když spatřil hýbající se keř. Bez byl v tuto roční dobu sice holý, avšak svou typickou vůni si zachovával i v zimě. Bylo skrze něj krásně vidět i to, co keřem hýbalo. Bažant! Byla by to brnkačka na něj skočit, jenomže právě onen keř tento počin znemožňoval. Bažant, jakmile si uvědomil přítomnost šelmy, což bylo vlastně během okamžiku, vyběhl z křoví a utíkal pryč
"Budeme si hrát na honěnou, tak dobře," potěšeně švihl ocasem i mladý vlk a vyrazil hned vzápětí za bažantem.

Leden 10/10
....................................
Stopu nenašel hnedka. Ale ani to netrvalo zase tak dlouho. Konec konců, měl přeci času dost. Když tedy našel stopu, která se mu zdála zajímavá na prozkoumání, důkladně ji očichal. Snažil se rozpoznat, o jaké zvíře se jedná. Ale nebylo ani tak důležité, pro tuto chvíli, aby stopy dešifroval, jako spíše to, aby zkusil uhodnout, jak stará stopa je, jak asi daleko může zvíře být. Nemusel se bát, že by se jednalo o nějaké nebezpečné zvíře. Stopy byly mnohem menší, než ty jeho, takže z vážného zranění mít strach nemusel. No, on by ho vlastně ani neměl. Byl takový trouba, že by se klidně vydal i na okukování kanců, kdyby ale nebyli daleko, respektive, kdyby nebyla taková zima, že bylo mnohem snazší pohybovat se blízko úkrytu.
Pro tentokráte však věnoval pozornost plně současné stopě. Chtěl se naučit základní schopnosti lovu, které potřeboval, aby dokázal přežít a tak měl právě příležitost se učit. Stopa, po níž se vydal byla bezpečná. V tomhle případě ji totiž nezanechala ani šelma a ani naštvaný býložravec. Byly to otisky pařátů hrabavého kuru. Vento se olízl a pustil se do soustředěného sledování stopy.

Leden 9/10
....................................
Rozhodl se trochu si odpočinout a nabrat nových sil, což potřeboval více než-li sůl. Býval přiliš dlouho na nohou a velmi aktivní, až pomalu zapomínal načerpat energii kvalitním spánkem. Musel to napravit a tak se vydal zpět do úkrytu smečky, kde se pěkně stočil na kožešině a oddal se spánku.
Jak dlouho spal, nevěděl, ale asi dlouho, protože když se probudil, cítil se svěží a dobře odpočatý a to byl okamžik, kdy mohl zkoušet něco dalšího, co mu mělo být ku prospěchu. Protáhl se a zamířil ven z úkrytu a rozhodl se, že dnešní den stráví tréninkem stopování. Jak si umanul, tak také učinil. Začal s tím hned. Jen co vykoukl z úkrytu už začal větřit a nasávat pachy do nosu, aby je mohl protřídit a urovnat si je. Kdo, že se to vyskytoval v okolí smečkového úkrytu? Cítil pachy vlků, ale i pachy zvěře. Třeba veverku nebo nějaké myšky a určitě i jiné zvířata cítil, ale potřeboval trénovat stopy a tak se zaměřil na jeden z těch pachů, které byly pro začátek nejjednodušší ke sledování. Uchýlil se tedy pro stopování člena smečky. Jeden pach si vybral a toho se snažil držet. Samozřejmě si vybral takový, který vedl někam do lesa. A tak s nosem u země čenichal a snažil se soustředit, aby stopu neztratil.
Stopy se držel poměrně dlouho. Docela ho k hranicím a pokračovala někam dál. Vento však dál nešel. Tohle mu stačilo. Nyní chtěl cvičit na stopách nějaké zvěře a tak od místa, kde ukončil stopování člena smečky, se rozhlédl a začenichal po okolí, aby se mohl pustit do stopování nějaké nové kořisti.

Vento by rád:
- chci zažít nové přátelství (♂ or ♀ or ?)
- chci si užít něco zábavného (♂ or ♀ or ?)
- chci ovlivnění svých pocitů (♂ or ♀ or ?)