Příspěvky uživatele

< návrat zpět

VLA: 7 (3/5)
Běh 6/15

// Zpěvné věže

Zvuky vytvářející melodií hor, byly překrásné. Vento by tam býval zůstal i déle, ovšem jinak v horách nenacházel nic a nikoho a to ho trochu znepokojovalo. Tak nějak se cítil lépe na místech, kde se vyskytovala i zvěř a další život. Prázdnota a pustina, jednoduše, neslibovala nic dobrého a logicky tak musel být návštěvník na pozoru. A stejně tak byl odsouzen odejít, protože jinak by nenašel nic k jídlu.
To následující pohoří již Ventovi připadalo přívětivější. Vypadalo jako normální horské štíty. Na vrcholu zahlédl bílou čepičku, avšak na úpatí byl přirozený porost. Vento se rozhodl ulovit si nějakého toho hlodavce. Taková myš byla skvělá svačina. A navíc si mohl potrénovat lovecké dovednosti. Samozřejmě neopomenul trénink magie, ale nepřeháněl to. Šlo mu hlavně o procvičování toho, co už uměl.
Lov se zdařil a po svačině se vypravil dál.

// Popelavá pláž

VLA: 6 (2/5)
Běh 5/15

// Prstové hory

Pohyb v horách, které vypadaly, jako by si nich zaryla drápy gigantická obluda z prehistorických časů, byl náročný. Jeden musel dávat pozor aby nespadl a nesvezl se do nějaké úzké průrvy. Proto byl rád, když se přesunul na další místo. Už z dálky slyšel zvláštní zvuky, které v něm vyvolávaly touhu výt. Ovšem i toto místo se jinak zdálo prázdné a pusté. Ale kdo ví, třeba ožívalo s nocí. To však Vento zkoumat nehodlal, neboť se zde do noci zdržet nechtěl.
Zaposlouchal se do libezných melodických tónů a nakonec zvedl hlavu a chvíli zpíval společně s tóny meluzíny.
Když si zanotoval, vydal se dál. Jako by v sobě cítil nadbytek energie.

// Konec světa

VLA: 5 (1/5)
Běh 4/15

// Tmavé smrčiny

Smrkový les, jenž byl tak jednotvárný a zdál se být tak prázdný, nikoho k sobě nevolal, nikoho v sobě nedržel. Ani Venta ne a proto se ocitl nyní zde. Ale kde to byl? Hory už poznal, však takové ještě ne. Když se na ně Vento díval, viděl v nich kostry. Zbrázděné hory, okousané zubem času a bůh ví co se ještě podepsalo na vzhledu dnešních dnů. Nemohl to být pouze vítr, kdo vybrousil kopce do podoby, jaké měly hory dnes. Tak to bylo pro mladého vlka záhadou, ovšem zaujatě si prohlížel detaily, když procházel skrze podivně úzké průsmyky.
Zdálo se mu to, nebo tam dole uviděl i zkamenělé pozůstatky nějakých neznámých tvorů? Možná to skutečně byly zkameněliny. Zastříhal ušima. I zde bylo ticho. Jenom občasné zúročení vody. A přes to, že zde voda byla, nerostla tu svěží tráva. Byly to vlastně docela vyprahlé hory.

// Zpěvné věže

VLA: 4
Běh 3/15

// Osamělý strom

Opustil osamělý strom. Klidně by u něj zůstal i mnohem déle, ale to by svůj výlet musel oddálit. Pravdou však bylo, že cítil potřebu prozkoumat okolí. Tolik lokalit kolem smečky ani neznal a rozhodně nechtěl dopadnout jako Mari, že se třeba ztratí. Sice tohle u něj, nejspíš nehrozilo, ale jeden nikdy neví a výhodou, že bude mít o okolí přehled, bude jednoznačně neocenitelnou vědomostí.
Les se mu jevil tichý a prázdný. Jako by byl smutný. Možná proto se v něm nezdržel tolik času, jako třeba v Sarumenském hvozdě. Celkově mu les přišel, jako by byl strohý a uzavřený. Žádný úkryt, les mohl sám o sobě fungovat jen jako čistička ovzduší, neboť živo v něm rozhodně nebylo.

// Prstové hory

VLA: 3
Běh 2/15

// Sarumenský hvozd

Nemělo smysl otálet na jednom místě, pokud chtěl Vento uskutečnit svou menší výpravu, musel se pohnout z místa a to také uskutečnil. Rozešel se jedním směrem, kterým ještě nešel a nyní měl tak možnost poznat, co se tím směrem nachází. Jeho kroky jej vedly skrze les zahalený mlhou, až ta se rozestoupila, aby odhalila jakousi mýtinu mezi lesy. Tedy to si v prvním okamžiku Vento myslel, ale ukázalo se, že se o mýtinu vlastně ani tak nejedná. Šlo o mlhu, ale zcela úplně jinou, než tu, která se nacházela na území v jeho smečce. Když do ní vstoupil, cítil sílu magie v podobě nepříjemných pocitů. Cítil hněv, že ho bratr kousl do ucha a bolest. Ale byl to on, kdo kousl brášku. Nakonec se mlha rozestoupila a on se ocitl pod stromem. Bylo tu příjemně. Jako by zde vlhkost a dusno nemohly proniknout skrze mlhovinový prstenec.
Zdálo se to být hezké místo. Vento si strom obešel, prohlédl a zamířil dál.

// Tmavé smrčiny

VLA: 2. Běh na dlouhou trať 1/15; 1. Fretkománie 2

// Skalisko

Ještě když Vento vycházel z úkrytu smečky, cítil zvýšenou vlhkost ve vzduchu. To by nebylo v Sarumenu nic neobvyklého, ale tohle byla jiná vlhkost, kterou působil obvykle déšť a také, že ano. Bylo po dešti, ale také se zdálo, že se svět snažil stopy po bouřce předešlé noci co nejrychleji odstranit a tak paprsky slunce, vykukující zpoza kmeny stromů, se zdály být silné, což však vytvářelo páru a dusno v ovzduší.
Vento zastříhal ušima, zaznamenal někde v okolí zvuky. Natáhl nos, aby si přečetl pachy. Cítil jasný pach svého adoptivního táty a taky Kianu, ale neviděl na ně. Museli být trochu dál, což bylo vlastně logické. Neměl obavy, že by tuhle situaci Roland nezvládl a tak se vypravil na průzkum okolí, jak oznámil ještě v úkrytu.

// Osamělý strom

(133)

VLA: 2. Běh na dlouhou trať 0/15; 1. Fretkománie 1

Také Vento to cítil podobně jako Roland a tak byl nadšený a cítil se šťastný, že už snad by stačilo pouze, aby se dali dohromady mamka s taťkou, aby mohl cítit ješte větší příval štěstí, než jaký cítil právě v tu chvíli. Chápavě přikývl. Když táta cítil, že nepotřebuje být Alfou, neměl mladý vlk důvod, proč by o tom měl polemizovat. Věřil tomu, že prostě jeho otec dělá právě to, co chce a co ho baví, nebo to, co ho naplňuje přesně tak, jak potřebuje.
"No, to je. Je to zajímavé. Snažil jsem se přijít na to, jaká magie to vlastně je. Pořád si nejsem úplně jistý, protože dokážu pohnout i klacíkem, ale chci to ovládnout, protože si myslím, že by to mohlo být velmi užitečné třeba při lovu nebo obraně území." Jistě by bylo velmi dobré, otrapu zkrátka přinutit, aby odešel, než se s ním rvát, že?
Zastříhal ušima a hlavu dal lehce na stranu. On vlastně ani nevěděl jestli jeho rodina ovládala magii nebo stejně jako ta Rolandova také ne. "Třeba nějakou máš a jenom jako já ji neumíš správně uchopit. Bylo by snazší vědět, jaké schopnosti dokážeš, aby ses v nich mohl zdokonalovat, než hledat co vlastně dokážeš." chtělo to třeba jenom zkoušet. Možná však neměl jenom potřebu hledat. Však to nebyla chyba.
Květiny. "Tak vidíš. Určitě ji tím potěšíš." Byl si, celkem i jistý, že ano.
"Já na nich zase až tolik nadšení nevidím, ale každý má v oblibě něco jiného. Mě se třeba líbí to pírko od tebe." řekl Vento. Však ho měl stále za uchem.
Ty kameny stály za průzkum. "To každopádně prozkoumejte." zatubil se na něj.

To už se vrátil i zbytek skupiny na kterou se Vento křenil od koutku tlamy po ten druhý.
"Sláva lovcům. Vítejte zpátky!" byl rád, že jsou všichni v pohodě. Možná utahaní, ale v pohodě.
Někdo zavyl a Roland to šel prozkoumat. "Já si chviličku odpočinu." dojedl sousto a pak za zvuků malebných hlasů milovaných členů smečky usnul.

Probudil se v noci. Tedy přesněji krátce z rána. Protáhl se a zamířil ven. "Prozkoumán okolí." vypustil do vzduchu a jen co se zvedl, zamířil ven.

// Sarumen

(132)

Ventovi se na tváři rozšířil úsměv: "To je báječné, děkuji ti tati." Byl moc rád, že na Rolanda s Maple narazil tehdy o tom zvláštním Vánočním čase. Zavrtěl ocasem. "Budu moc rád a rád se přiučím." Roland měl pravdu. Maple, Wolfganie i on byli velice šikovní a schopní vlci od kterých se mohl naučit jenom a jenom to nejlepší.
Naslouchal s úžasem Rolandovu slovu. Přikyvoval hlavou a stříhal ušima. "To máš pravdu. Maple je také starostlivá a ty taky, určitě to máš v krvi být alfou." Zazubil se na Rolanda. Představoval si ho jako skvělého alfu. Soudil podle toho, jak se Roland o něj hezky staral, když byli na výletě.
"No jo, ta řeka je problém. Vůbec voda je docela zrádná." Jo, moc dobře si pamatoval, kolik s vodou měl trablí. Otřepal se. "Však to určitě zvládnou. Máma umí hustá kouzla." Sice vlastně tak úplně neznal magii Wolfganie, ale předpokládal dle toho, co viděl v Nezemi. Možná to viděl až příliš dětsky, ale vůbec mu to nevadilo. "A Maple ta umí taky suprová kouzla." Pak se zarazil. "Jaké magické schopnosti máš, tati?" Vento nedávno objevil Příkaz, tedy to, co se tak nazývalo. "Já, dokážu hýbat ocasem druhého vlka." Vlastně toho dokázal mnohem víc, ale ještě to tak úplně nevěděl. "A taky dokáži pohnout předmětem." Vybavil si trénink, když hledal, jakou magii by mohl ovládat. Vzpomněl si na pírko a na klacík.
"To, jistě, ano. A ne jenom kopretin. Určitě tam bude květin plno." Zahihňal se. "Kytky se asi holkám líbí. Marion je jimi posedlá. Tak se určitě budou líbit i Wolfganii." Aby ne, když to je její máma, no ne? "Při té příležitosti jich pár můžeš utrhnout a dát ji je." Nápad se mu líbil I když on sám, v květinách neviděl toliko zalíbení jako Mari.
Byl rád, že si jeho radu vezme Roland k srdci. "No, jen tam tak trčí z trávy, ale něco jsem u něj cítil. Něco jako energii, nebo možná magii. I Mari to cítila. Ale netuším co to bylo. Třeba to zjistíte."

Přihlašuji: Venta a Wisteriu
Týmová výzva: Vento - ano / Wisteria - ne

(131)

Rolandův nápad se mu líbil a tak odpověděl na něj: "To se mi líbí. Já budu jenom rád, když mi něco ukážeš." Ovšem nezapomínal ani své přání, aby se mamka s taťkou dali dokupy a k tomu potřebovali společný čas, aby se lépe poznali. To vše měl na paměti a rozhodně o tom přemýšlel i když se bavili o jeho budoucnosti v podobě tréninku. "A možná, možná bych vám měl dát s mamkou trochu času, aby jste se, no víš co, mohli lépe poznat." A on by možná mohl připravit Mari na možnost nového skvělého táty, ne? Nebo by to neměl vykecávat? Mohl dělat spoustu věcí. Třeba si promluvit s Maple, pokud ta ovšem neměla též nějaké ty sbližovací plány s někým, že? A nebo najít Přízračku! Zavrtěl ocasem, když si vzpomněl na Přízračku.
Otočil se na Rolanda. "To je skvělé, to máš určitě mnoho zkušeností, které se ti hodí." Vento si neuměl představit lepší alfy než byl Roland a Maple. Jiné alfy totiž ani neznal a ačkoliv jeho otec byl alfa, neměl šanci ho poznat z této alfovské stránky, neboť byl unesen z pelíšku, když mu byl měsíc. To ještě takové funkce a postavení ve smečce nevnímal. A když se ocitl tady, měl dva měsíce a to byl s Marionkou, více méně se poflakovali kolem smečky.
"To je pravda. Takový daněk asi váží víc než vlk?" Zauvažoval Vento. Zavětřil a noční vzduch mu konečně přinesl známý pach. Museli být už blízko. Ačkoliv je ještě neslyšel. "Řekl bych, že je možná už i cítím, pokud si to nenamlouvám." A pokud se opravdu nemýlí, tak se tady brzy skupinka objeví. Nebudou tak muset běžet zpátky a hledat je. Snad jsou v pořádku.
"To bys opravdu měl. Někam spolu vyrazte. Třeba ta, ta, Kopretinová louka je pěkná, ale pozor na včely! Když tě bodnou tak to fest bolí." Zavzpomínal na loňský incident. "Jo a taky je tam takový divný kámen, nevíš proč tam je a k čemu?" Třeba to Roland věděl.

mušličky, prosím

Vážně se mu ta představa moc líbila. A bylo to snad sobecké, chtít mít celou rodinu? Určitě to nebylo zase až tak zlé, aby se za to mladý vlček cítil jako kdyby byl zloduch. Chtěl toho snad tak moc? Co by na tom mělo být tak zlého, když se ti dva vlci stejně měli rádi? Inu, mohl se plést, to by přeci bylo v pochopitelné, že by upřednostňoval své touhy před realitou, ovšem oni k sobě přeci jenom nejakou tu náklonnost měli. I kdyby ne, měli dost možností na tom zapracovat a kdo ví, třeba se doopravdy do sebe zakoukají a budou už pořád spolu. Užasem se mu rozšířily zorničky a nadšeně zabouchal ocasem o podlahu. Určitě se musejí lépe poznat, což znamená, že by jim Vento měl dát prostor, aby se mohli seznámit víc. Co bude třeba, to Vento provede i kdyby to mělo znamenat, že je bude muset trošičku popostrčit. Třeba si s nimi promluví s každým zvlášť, aby je trošku nasměroval. Láska, to byla křehká věc. Cit, který dokázal být silný a zároveň tak křehký, že stačilo málo, aby se poškodil. Lásku bude muset u obou vlků nějak vznítit. Třeba s Rolandem už začal a nyní byla na řadě jeho mamka Wolfi. I tak se nevzdá a zkusí to, ale možná, že bude mít štěstí a ti dva si všechno řeknou sami, až si spolu vyrazí na procházku lesem. Možná stačí jenom počkat a dát tomu čas. Stejně, pokud se nezadaří hnedka, třeba bude stačit jim dát mnohem více času a prostoru. Určitě by si měl o svém plánu promluvit také s Marion. Nemusela by chtít to samé, co Vento.

What do you think about the life inside the trees shrouded in fog? I think, that it is very, very mysterious. You may listenig some horrible sounds and you can imagine scary ghosts lurking in the forest. But it is really the truth? What it is only in your imagination?
Our mind is very special and it cans create images that our brains believe it. But all this is just nature. Pure unrestrained and wild natural forest. You can not to have a fear. You just have to overcome the fear of what you can't see. Trust what you hear and what you smell. Your nose is delicious and it can work great if you give it a chance. So, Let's go, give chance to your nose! Belive, the ghost has no smell. The ghost is only visual and auditory perception. Right? I can mistake, but I think that the ghost has no smell. Oh, I saw a ghost once, but it was the Ghost of Christmas, not a scary phantom, just a strange apparition. I'm sure he didn't smell as anything. Did you see any ghost any time? What about it can you say?

(128)

Zastříhal ušima a natáhl pachy, které sem do úkrytu proudily, avšak zatím ještě necítil ty, jenž tak společně s Rolandem očekávali. Otočil se tedy zpět na hnědého vlka u něhož ležel a pak si uždibl ze svého sousta, aby také jenom pořád nemlel pantem na prázdno, ale také, aby něco z toho blahodárného jídla dostal do svých útrob. Dokonale sousto přežvykoval.
"Vidíš, to je pravda, zeptám se jich." Zavrtěl ocasem. "No, povídej, takže vlastně také něco o ochraně smečky víš. To je super." Vlastně každému vlkovi se hodilo, aby měl z každé oblasti profesí nějaké ty zkušenosti, alespoň základy, protože to se vždycky hodilo. Vlk bez znalostí se rvát, by přišel patrně o každé sousto. Bez schopnosti lovu by musel jíst kořínky a jen málo kdy by se dostal k něčemu lepšímu a výživnějšímu. Vše bylo tak nějak propletené se vším. "Wow, byl jsi alfou, to je úžasný!" Nadšeně zanotoval. Vento měl radost snad ze všeho. I taková informace byla pro něj možnost vesele mávat ocasem, stříhat ušima a usmívat se spokojeně od ucha k uchu.
"To určitě ano. Ale kde se zdržely? Myslíš, že už se také vracejí?" Opět švihl pohledem k východu z úkrytu, ale věděl, že tam ještě nejsou. Přeci jenom měl svůj čich a sluch, které předcházely zrak a ty mu napovídaly, že druhá půlka se ještě nenachází poblíž.
Téma přešlo na stmelení rodiny. "Já vím, že to není snadné, ale hezké by to bylo. Myslím, že by jste si mohli rozumět." Zase mu ocásek zabušil o zem. Co by na to řekla Mari? Líbilo by se jí mít zase tátu? Tak to byla otázka, ale určitě by si zvykla.

200 slov, mušle prosím ♥

Vlastně to začalo už s příchodem jara. Ovšem, neskončilo to, nýbrž to pokračovalo dál a dál. Však ono to ničemu nebylo na škodu, právě spíše naopak. Také to k jaru a létu přeci patřilo! Samý pískot, bzukot a ševelení, zatímco zima byla plná ticha a jen občasných zvuků zvířat, která zůstávala přes zimu a neodtáhla do teplých krajů. Ano, šlo o mláďata. Kam se jen vlk podíval, nebo vykročil, tam na nějaké to mládě narazil. Ať už šlo jenom o ptáčata, jejichž pípavé zvonivé nebo skřehotavé hlásky se ozývaly téměř z každého stromu či křoví hustého tak, že jím nebylo možné prolézt, nebo o mláďata jiných tvorů. Malí zajíčkové či králíci divocí, vystrkovaly uši z trávy. Často mohl jeden zaslechnout kolouší pískání. A ne jenom to. Mláďata nevydával pouze zvuky, byla vlastně docela dost dobře i cítit. savci čpěli mlékem. Zkrátka, mládeží se to všude jenom hemžilo a to ani nemusel Vento zmiňovat, mladé magické vydry. Vydřátka byla taková první mláďata se kterými se mohl setkat blíž a v míru. Pomineme-li, že si s vlky vydřata pěkně pohrála. Ale zase, která jiná mláďata by vám dovolila se k nim přiblížit a dokonce vás zapojila do hry, než právě ta magická?

(126)

Vento se usmál a zavrtěl ocasem: "A já budu chránit tebe." Konec konců, Vento neměl důvod nevěřit Rolandovi. Viděl ho přeci přímo v akci, když chránil smečku před tou šedou vlčicí s parůžky. A Vento se také snažil, ačkoliv neměl tehdy pražádné zkušenosti v boji. Když už tak u toho byl, "Tati, nevíš, kdo umí dobře bojovat od koho bych se to mohl naučit? Máme ve smečce někoho takového, kdo je skvělý válečník?" Ne, že by nevěřil Rolandovi. Právě, že věřil, ale věděl, že Roland je lovcem a slyšel od Maple, kdo je ochráncem, ale kdo opravdu umí se dobře bránit? To nevěděl. "A pokud máš nějaké fígle v kožíšku, rád si je vyslechnu. Vím, že jsi ve smečce lovce a ono to možná je i dost podobné, asi." Rozhodně by si přál být smečce užitečný, a být dobrým ochráncem, protože byl moc rád, že ve smečce nalezl domov a rodinu.
"Musíme chránit tu naší drobotinu." Tedy přesněji Marion drobotinu a Kianu a další členy.
"Také jsem je neměl šanci pozorovat, ale po té výpravě s vydřaty Mlhahule, bych si i troufl říci, že pokud jsou si podobné, tak to jsou pěkní raraši. To ti povím." Zasmál se Vento.
Přikývl. "To je pravda, ale určitě to dokáží. Myslím si, že mamka, Wolfi, je skvělá." Sice ji v akci neviděl, ale když dokázala vychovat Marion, musela být skvělou lovkyní a když to ještě dotáhla na hlavního lovce, to už mluvilo samo za sebe. A tak Vento jen tak plácl myšlenku, která ho zrovna napadla a líbila se mu: "Bylo by vážně skvělé, kdyby jste se s mamkou dali dohromady, tati. To bych měl kompletní rodinu pospolu. A Mari by měla zase tátu a Feline a Nerissa dědečka. To by bylo naprosto dokonalé, že jo?" Zamrkal a zazubil se na hnědého vlka. Inu, přání mladíka bylo nevinně krásné. Alespoň v jeho očích.
"Tonres vypadá velký, to ano. Určitě bude také užitečný." S tím se zadíval ke vstupu, jestli se třeba už nevracejí. Zatím se ale nezdálo, že by druhá lovecká skupina byla někde blízko domova.