Příspěvky uživatele

< návrat zpět

VLA: 22 (4/5)
Čmuchej

// Mangrovy

Po té zábavné plavbě se vydal zpátky do hor. Samozřejmě nešel toutýž cestou, jako poprvé. Cítil se trochu vyšťavený z putování a potom z plavání. A kdo by nebyl. Možná proto si našel místo, kde se svalil na zem, aby si trochu odpočinul. Potřeboval to jako sůl. Proto se uložil pod převisem, kde si dopřál chvilku spánku. Potřeboval nabrat nových sil, než se znovu postavil na tlapy.
Když znovu potkal Stařečka, už jej nepřekvapilo, že ho ten předběhl. Nyní měl pro to rozhodně mnohem uvěřitelnější důvod jak se to mohlo stát.
Nicméně, stařík Venta poprosil o pomoc s hledáním nějakých předmětů, které se starému vlku povedlo v horách ztratit. Vento mu chtěl pomoci a proto se pustil po stopách starého vlka. Doufal, že předměty najde. Chtěl se stařešiny zeptat, jak se mohlo stát, že ty věci ztratil.
"Inu, to víš. Když jsi už starý, všechno ti trvá déle a tvé tělo odmítá poslouchat tak jako za mlada. Ve své mysli jsi mladý, ale tělo nedokáže to, co zvládalo dříve a když se před tebou zjeví náhle šelma, v panice odhodíš hůl, aby ti nepřekážela při útěku."
Vento chápavě přikývl, ačkoliv si nedokázal představit, jaké to je, když vás tělo neposlouchá.
"A jak jsem spatřil toho rysa, normálně bych strach neměl, avšak tenhle byl jiný, dal jsem se na útěk. Cestou jsem ztratil šátek." stařík ještě vysvětloval, kde se to odehrálo a snažil se popsat Ventovi místo, kde o šátek zřejmě přišel. šelma starého vlka dohonila a nejspíš by si teď spolu nepovídali, kdyby se šelmě nezasekl dráp do trhliny ve skále.
Jenomže nebyla sama, kdo spadl. Staříkovi se smýkla noha a rovněž upadl. Na rozdíl od šelmy měl však štěstí, že nespadl ze skály dolů. Jenom ta bolest po dopadu na tvrdou skálu byla nepříjemná. To víte staré kosti jsou staré kosti. Ještě, že se mu nic nezlomilo.
Pád šelmy kočkovité se zdál být hrůzostrašnější.
Vento tedy pátral po předmětech. Po stopě dorazili na místo, kde se incident odehrál. Šelma byla již pryč. Takže zase tak špatně na tom také nebyla. Naštěstí se mladému vlkovi podařilo najít šátek, hůl i brýle .
Loučili se spolu tak, že Vento měl pocit, že to není na dlouho.

// Poušť

VLA: 21 (3/5)
Pluj a pádluj 3/3 (400 slov)

Snažil se a po několika pokusech se na vratký vor nalodit, se mu to přeci jenom podařilo, jakmile pochopil, že musí rozložit váhu těla na větší plochu. Vlastně to všechno bylo dost podobné té ledové kře i když to nebylo úplně stejné. Kra byla ledová a kluzká a rovnější. Nedalo se do ní zarýt drápy. Tady do dřevěného voru to s drápy šlo podstatně lépe, jenomže si to nemůžete představit, jako když se chytá kočka. Vlčí drápy nejsou ostré a tenké jako břitvy.
S velkým vypětím sil se nakonec na plavidlo dostal. A nyní mohl započít plavbu kolem ostrůvku. I tady mu pomohla vzpomínka. Musel pádlovat tlapkou. A i zde byl rozdíl, protože tu byly vlny narážející na bok plavidla. Sice nebyly tak prudké, jako na otevřeném moři, ale přeci to nebylo jezero, kde plaval. Venta dokonce napadlo, že by mohl využít ryby jako pohon. Dokonce si už nyní dokázal představit i jak by to uskutečnil. Ale asi by se mu nepodařilo přimět rybu k tomu, aby plavala tam, kam on potřeboval. Nebo by to bylo možné? Zahleděl se do vody, jestli neuvidí nějakou větší rybu. Když ji spatřil, použil magii, aby vystřelil jednu liánu ze svého voru přímo k rybě. Ta se omotala kolem rybího těla. V tom se však ryba začala zmítat a mrskat ve vodě, že měl vlk co dělat, aby neskončil opět i on ve vodě za rybou. Byl to sice dobrý nápad, ale tohle krocení ryby vyžadovalo zřejmě většího umu, než jakého byl Vento v tento okamžik schopen. Měl toho dost a tak rybu pustil. Nakonec musel plavat tlapkou sám. Leda, že by se ještě přitahoval. Ovšem když to uvážil, přišlo mu to jako vyčerpávají víc, než samotné plavání. Nechtěl se vzdát a proto pokračoval svou vlastní silou. To víte, snadné to nebylo. Vento musel do vody hrabat na střídačku a občas si přeci jen musel pomocí tou liánou, aby se k ostrůvku, který se snažil obeplout, přitáhl a proud jej neodnesl někam úplně jinam. Po dlouhé době, která mu přišla nekonečná, to dokázal a měl z toho ohromnou radost, že se velmi rád nakonec i vykoupal. Stařík se zdál být stejně nadšený, jako Vento. Sice se cítil unavený, ale také spokojený, že to dokázal. Rozloučil se se starým vlkem, poděkoval mu za opravdovou zábavu, protože ačkoliv to byl náročný výkon, přeci jen se doopravdy bavil. Po té, co se rozloučili, Vento vyrazil zase dál.

// Konec světa

VLA: 20 (2/5)
Pluj a pádluj 2/3 (400 slov)

Nejprve si liány jenom prohlížel, avšak po chvíli je vzal do tlamy, aby je přetáhl přes větve. Chápal, že, aby liány držely větve pohromadě, musí je určitým způsobem omotat kolem nich. Jenomže právě to byl kámen úrazu. Neměl ruce, aby mohl provazovitou rostlinu snadno omotat a ještě utáhnout a zavázat, takže i když to zkoušel, nepoddajná rostlina se kroutila a vždycky sklouzla jinam, než Vento chtěl. Natož, aby byla hezk omotaná. Po nějaké chvilce trápení si mladý vlk kecl na zadek a pohlédl na starého vlka, který vypadal, že se nad snahou Venta náramně baví. Ne, že by se mu vysmíval, spíše sledoval počínání mladíčka s takovým zaujetím, jako by sledoval napínavý film.
"Co třeba magie? Nemáš sice tlapky uzpůsobené k splétání lián, ale za to máš magii se kterou i ty tlapky prekonaš. Vím, že to dokážeš." Snažil se povzbudit vlka nad jehož snahou se tak bavil. Zajímalo ho, jak si s tímhle úkolem jednotliví vlci poradí. Každý měl jiné schopnosti a jinou představivost. A ani Vento nebyl výjimkou. "Magii? Ale já nevím jak." Postěžoval si.
"Myslím, že víš, přemýšlej. Zkoušej." Možná by mohl říci, jakou magií Vento vládne a možná také ne. Nic méně jen mladíka podporoval slovy.
Vento usilovně přemýšlel, jak by mohl posunem předmětů zpevnit plavidlo. A pak mu došlo, že by vlastně mohl. A tak se začal soustředit na liánu a začal ji táhnout silou vůle kolem větví. Vždycky ji protáhl kolem jedné větve a potom kolem další. Jistě, trvalo to o něco déle, ale byl to úspěch. A jak se tak snažil, mimoděk jej napadalo, že by to mělo celé být trochu více v celku. Kdyby se tak daly ty větve spojit k sobě, třeba aby vypadaly jako srostlé. A jak ho to takhle napadlo, všiml si, jak se hmota dřeva náhle začala srůstat k sobě. Liána se utáhla a vrostra volným koncem do dřeva, jako by takhle byla rostlá od přírody. Vento užasle mrskal ocasem. Měl radost, že se mu povedlo něco nového, co jeho magické dovednosti posunulo dál.
Popadl plavidlo a táhl ho do vody. Teď musel zjistit, jestli je ten jeho výtvor schopný plavat. Udrží se na hladině? Udrží ta věc jeho na sobě? Tyto otázky měly být za okamžik zodpovězeny. Vento přemístil plavidlo na hladinu pak se pokusil na vor vylézt. Samozřejmě to byla legrace, neboť vor byl sice pevný, ale za to nepoddajný a vratký. Bylo těžké vylézt naň.

VLA: 19 (1/5)
Pluj a pádluj 1/3 (400 slov)

// Ježčí placek přes Eucalyotový les

Vento si dobře zapamatoval místo, které mu přišlo jako dobré pro lov. Sice se zde vyskytovali ježci, ale určitě by lov na plácku byl lepší než v oceánu trávy.
Přes Eucalyptový les se znovu objevil na tom zvláštním místě. Co ho přivedlo zpátky? Zvědavost? Nebo snad to byl starý vlk, kterého potkal na pláni... Tak počkat! Co dělá tady? Jak se sem dostal? Nemohl být přece rychlejší, než Vento. Nečekal, že Stařešinu opět uvidí tak rychle a co víc, tvářil se tak, jako by na Venta už čekal a ještě k tomu byl zde již nějakou tu chvíli před tím, než mladík dorazil. Možná že staroušek znal tenhle kraj tak dobře, že dokázal hledat zkratky. To by dávalo smysl.
"Ah, už jsi tady. Výborně. To je ale nádherný pohled, že?" Stařík obdivoval moře a ostrůvky a pak vyzval Venta, aby obeplul jeden z ostrůvků na voru. Čem, že? Vento se rozhlížel kolem a pohledem zkoumal materiál, který měl využít k sestavení plavidla na němž by měl obkroužit ostrůvek. Byly zde nějaké větve, liány a jiný materiál, to byla pravda, ale co s tím měl jako dělat? Koukal na to, než ho opět pobídl hlas starouška: "Můžeš si vybrat vhodné větve a dát si je bokem. A pak je spoj, abys získal větší plochu, která tě udrží na hladině. Je to snadné a hlavně zábavné, lišácky se na Venta zahubil. Mladý vlk pohlédl na starého a pak znovu na hromadu materiálu. Měla by to být zábava. Na mysl mu okamžitě vyplavala vzpomínka na to jak v zimě skočil na kru a jak musel plavat. Bylo až úsměvné, jak vzpomínka snadno a lehce plavala v mysli mladíka. Kdyby to bylo stejně tak snadné ve skutečnosti, tak jako ve vzpomínce. Ale alespoň mu nastínila obrázek toho, jak by to plavidlo mělo vypadat, aby uneslo celou jeho váhu.
Pustil se tedy do práce. Přiblížil se k hromadě, aby si z ní vybral větve, které byly rovné nebo alespoň téměř rovné. Několik si jich odtáhl za pomocí síly vlastního těla kousek stranou. Neměl ponětí, kolik jich bude potřebovat, avšak měl lehkou představu toho, jak asi by ta plocha měla být zhruba velká. Jednodušší to bylo v hlavě vidět, než to vytvářet. Musel vynaložit hodně úsilí. Když byl s počtem větví spokojený přemýšlel, jak je spojit dohromady. Proplétat mezi sebou jako tráva nešly. Zastříhal ušima. V materiálu byly i liány a tak si je šel prohlédnout.

VLA: 18 (4/5)

// Středozemní pláň přes Červenou řeku

Byl to zvláštní zážitek, ale Vento si nestěžoval. Byla to zábava a zábavu měl mladík rád. Dalo mi to též čas a prostor přemýšlet o tom, co se mu podařilo a co z toho vyplývá.
Jak tak přemýšlel nad tím, jakým způsobem využil magickou sílu, ani si nevšiml, jak rychle se ocitl u řeky.
I tahle voda byla o něco teplejší, než by mu bylo příjemné, avšak byla lepší než ta z jezera. Možná to bylo tím, že na ni narazil dál od jezera. Každopádně tak svlažil hrdlo mnohem lépe.
A pak se ocitl na louce, která se zdála být dobrou pro lov. Chtěl si ji rozhodně zapamatovat.

// Mangrovy přes Eucalyotový les

VLA: 17 (3/5)
Hod míčem

// Ohnivé jezero

Najít vodu na pláni, kam se Vento vydal, bylo zřejmě nemožné, takže si velmi záhy mladík uvědomil, že tohle rozhodnutí rozhodně dobrým nebylo. Opravdu si myslel, že vodu najde kousek dál a doufal, že narazí na potůček či pramen vyvěrající z hlubin země, kde by bylo chladněji, avšak všude kam jen oko dohlédlo, byla vyprahlá země, hlína a jen tu kolem něj občas prolétl chumáč suché trávy či chumel keře, jež byl pěkně zakulacený, jak si s ním vítr hrál. Loudal se tedy kupředu a přitom zvažoval, jestli by nebylo lepší se vrátit k tomu červenému jezeru. Určitě bylo výhodnější se napít raději teplé vody, něž sušit hrdlo chůzí vyprahlou pustinou, jež se navíc táhla kdo ví až kam.
"Mladíku?!" usměvavým tónem hlasu na Venta už z dálky zavolal nějaký cizinec. Cožpak si toho vlka Vento nevšiml dříve? Evidentně ne, protože byl tak zaměřený na hledání vodního zdroje, že ho zvolání onoho staříka překvapilo. Očima se zabodl do vlka v očekávání toho, co by po něm ten mohl chtít. Třebas byl stařík daleko, stejně na Venta zavolal a tak Vento zamířil k cizinci, aby si vyslechl, oč ho vlk požádá. Ano, Vento čekal že po něm bude vlk něco chtít. Totiž, proč by se jinak tak namáhal, aby si ho Vento všiml. Loudal se Vento stále tak, jako před chvílí? Inu, nikoliv. Vento naopak přidal do kroku a když byl blíže, zdvořile pozdravil s očekáváním ve žlutých očích.
"Chlapče, chtěl by sis se mnou zahrát takovou zábavnou hru?"
Udiveně na staříka mladíček pohlédl, ale že byl pro každou zábavu všemi čtyřmi tlapkami, nenechal se příliš dlouze pobízet a už vůbec se nenechal přemlouvat. Tak moc byl pro hru nadchnutý, že si skutečně chtěl hrát.
"To bych moc rád. Dobrá tedy, ale jakou hru by jste si chtěl zahrát?" Trochu se o starého vlka bál, přeci jenom vypadal, že nějaká hra pro něj už přeci není. I když co takový vlk mohl vědět? Třeba zrovna tenhle vlk před Ventem byl něco jiného, než to, na co se zdál. Ledabyle zavrtěl ocasem.
Možná, že stařík tohle věděl a proto Centovi hru nabídl a nebo tohle dělal každému, na koho narazil či kdo narazil na něj. "Já tady mám takovou skvělou věcičku, říká se jí míč. Čapl míček do tlamy, aby ho vzápětí hodil k Ventovi, ve snaze ještě více u něj podnítit zápal si zahrát.
Tak do toho, zkusíš tenhle míč hodit? To bys nevěřil jaká to je zábava.
A proč by nebyla? A tak Vento přikývl, načež, rozběhl se k barevnému míči, aby ho uchopil do tlamy a podobným způsobem, jako to předtím udělal stařík, švihl hlavou, přičemž míček vypustil z tlamy, aby mohl cestovat vzduchem. Možná tenhle pokus nevypadal až tak ladně nebo dokonce efektivně, ovšem to Venta netrápilo.
Oho, to nebylo špatné, ale mnohem lépe by tento trik vypadal, kdybys to zkusit hodit magií. I tak, aby to Centovi ukázal, jak přesně ten hod má vypadat, použil magii a míč skutečně vyletěl do prostoru, jako by byl skutečně hozen.
No, Vento se nenechal pobízet ani tehdy, když měl magii užít a tak použil magii, stejně jako to tenkrát zkoušel na peříčku. Užaslý tím, že se mu míč opravdu povedlo vymrštit do vzduchu, sledoval jak letí kamsi do dáli. I když to nečekal, podařilo se a on z toho měl pochopitelně radost, kterou projevoval klidně bez okolků. Upřímně, radost měl i stařík, který Venta chválil a nabádal ho, aby magii používal častěji, protože nikdy nemohl jeden vědět, kdy se mu tato užitečná dovednost mohla hodit. To měl pravdu, proto staříkovi Vento slíbil, že tak bude konat a že bude magii trénovat. Tak se tito dva vlci rozloučili a Vento se vydal zase hledat osvěžení jinde.

// Ježčí plácek přes Červenou řeku

VLA: 16 (2/5)
Běh 15/15

// Liliový palouk

Po svačině v podobě myši dostal žízeň, proto se nechal vést čichem k vodě. Ovšem červenou vodu fakt nečekal. Prohlížel si vodu blíže a nakonec ona voda samotná červená nebyla. Byly to řasy, co vodě dodávalo červený vzhled. Chvíli přemýšlel, jestli je bezpečné se vody napít. Nedůvěřivě ji očichával, než se odvážil ochutnat. Byla hodně teplá, žádné osvěžení neposkytla, avšak žízeň mírně uhasil. Chtělo to však najít chladnější zdroj vody na pití, který by doopravdy dokázal uhasit a osvěžit v jednom. Chvíli pátral okolo avšak když nenarazil na nic, co by bylo chladnější, odklon se od červeného jezera a zamířil někam do plání. Doufal, že najde vodu, která bude chladnější.

// Středozemní pláň

VLA: 15 (1/5)
Běh 14/15

// Uhelný hvozd

Vlastně to nebyl zase až tak špatný les. Sice měl výraznou vůní popela a uhlí, ale jinak celkem dobrý. A ty jiskry nebo mžitky, to nemělo chybu. Možná tento úkaz později prozkoumá blíže.
Když les skončil, tedy v tom směru, kterým šel, otevřela se před Ventem louka plná velkých květin s pronikavou vůní. Po tom, co měl nos plný popelavě štiplavého zápachu, mu tato vůně přišla snad ještě silnější. Musel zatřepat hlavou a zhluboka se nadechnout a vydechnout, aby si pročistil nos.
Pořád byl v pohybu a tak dostal hlad a proto se rozhodl si ulovit nějakou tu myš. Konec konců myší tu bylo dost a tak se pustil do lovu.
Jakmile nějakou chytil, snědl ji jako svačinu a potom dostal žízeň.

// Ohnivé jezero

VLA: 14 (5/5)
Běh 13/15

// Zrádný průchod

Hluboce si oddechl, když se skutečně zanořil do porostu lesa a byl tak konečně ukryt před zraky chtivých mrchožroutů. Kdo ví, jestli by se nepokusili na Venta zaútočit i když byl zcela zdravý. Přišlo mu, že jich v tom průchodu bylo nějak moc. Taková sebranka by se na silného jedince mohla vrhnout. Určitě ano. Vento nechtěl riskovat, aby si tuto domněnku ověřil.
Cítil popel. Byl v různém stádiu rozkladu. Ale byl všude a měl pocit, že se popelem i brodí. Patrně byl rozprostřený po celém lese. Dokonce měl dojem že vidí jiskry kdesi před sebou. Musely to být jiskry, nebo mžitky před očima?

// Liliový palouk

VLA: 13 (4/5)
Běh 12/15

// Eucalyptový les

Co bylo tohle za divné místo? Kde se to mladý vlk ocitl? Co bylo jasné hned, že se jednalo o jakýsi průchod mezi dvěma lety. To bylo jasné. Ale ten puch mršin, hnusný smích ze kterého až běhal mráz po v zádech. Nad hlavou Ventovi kroužili supové. Tak tohle nebylo místo, kam by se on vypravil rád, kdyby věděl, co ho zde čeká. A bylo to místo, kde se nechtěl zdržovat o nic déle, než bylo nezbytné k tomu, aby mohl překonat vzdálenost mezi lesy.
Raději byl na pozoru, neboť se mu nelíbilo, jak ho cosi sleduje. Ať už to byl jen jeho pocit, nebo ho opravdu sledovali mrchožrouti, chtěl rychle zapadnout do lesa. Proto také přidal do kroku, jen aby rychle zmizel z jejich očí.

// Uhelný hvozd

VLA: 12 (3/5)
Běh 11/15

// Miniaturní lesík

Miniaturní lesík, tak by ho Vento mohl s klidem nazvat. Bylo to hezké místo. Ani se mu moc nechtělo odejít, ale nakonec šel dál. Nové místo bylo plné zvláštní vůně. Čichal, čichal, až došel k objevu, že ta vůně jde z těch stromů. Zdálo se mu, že je zde mnohem větší horko, než v tom malém lesíčku. A vlastně větší horko, než kdekoliv jinde, kromě černé pláže. Ta byla žhavější.
Les se skládal především z listnatých stromů. Proč zde však bylo takové horko, netušil. Bylo to nedostatkem vláhy? Za to tu bylo dost květin. Napadlo ho, že by se tady třeba mohlo líbí Marion.

// Zrádný průchod

VLA: 11 (2/5)
Běh 10/15

// Neprobádaný les

Nádherný lesík se vynořil před očima mladíka, že si v první okamžik myslel, že se opět ocitl v Nezemi. Byl to sice jenom okamžik, kdy mu toto přirovnání přišlo jako zřejmé, než identifikoval, že se nejedná o magický svět jiné dimenze, nýbrž o takový opak toho místa, odkud přišel. Všechno zde bylo malé a takové uhlazené. Nic podobného ještě neviděl. Konec konců, on toho ještě neviděl spoustu a nyní se mu otvíral svět plný neznámého, ale bez pochyby zajímavého tajemna.
To, co Venta zaujalo, byl most, který se lehce podobal tomu mostu, který právě v Nezemi vytvořila jeho adoptivní mamka. Nebyl sice stejný, ale určitá podobnost zde byla.

// Eucalyptový les

VLA: 10 (1/5)
Běh 9/15

// Pusté údolí

Před klokaním kápou utekl Vento mezi stromy do lesa, kam už jej zajíc s velkým ocasem a kapsou nepronásledoval. Tedy jestli měl zrovna tento jedinec kapsu, to fakticky Vento neřešil. Ať měl či neměl, jeho nohy byly silné a mladý vlk netoužil mít je obtisknuté na hlavě. A vůbec. Po takovém kopanci by odletěl i metr či dva a ještě by mohl skončit v bezvědomí. To neměl za potřebí.
Ale hned poznal, že není v klasickém lese které znal. Tenhle les spíše vypadal jako louka s přerostlou trávou. Tedy přesněji stromy vypadaly jako stvoly trávy jen tak dvacetkrát větší, nebo ještě vícekrát.
Nad hlavou mu přeletělo hejno barevných papoušků. Slyšel zurčet potůček, ovšem když jej vystopoval, viděl jak voda mizí v zemi. I tak se z něj napil, než se vydal dál.

// Miniaturní lesík přes Konec světa

VLA: 9 (5/5)
Běh 8/15

// Popelavá pláž

Snažil se skutečně rychle opustit oblast černé pláže. Škoda, že to bylo tak horké místo. Nebýt možnosti se na černém písku uškvařit, líbilo by se mu tam. Možná, že by se tam někdy mohl vypravit v noci. Inu, nyní byl skutečně rád, že se ocitl v bezpečí. Tedy samozřejmě, že jen z určitého úhlu pohledu, to bylo jasné. Skoro všude na jednoho číhalo nějaké nebezpečí. I tohle místo bylo takové. Nejvíce však Venta zaujal pohled na pasoucí se gigantické zajíce. Oni to vlastně zajíci nebyli. Kdo se v tom všem novém měl ale vyznat, že? Chtěl si je prohlédnout z blízka, což se mu částečně povedlo, než ho začal honit jeden vážně urostlý samec. Vento náhle vyhodnotil situaci, jako moudrý útěk a rozběhl se pryč.

// Neprobádaný les

VLA: 8 (4/5)
Běh 7/15

// Konec světa

Slézt zrovna na tuhle pláž, vyhodnotil Vento ihned jako špatný nápad. Na to nemusel být světa znalý, aby velmi záhy pochopil, že zůstávat na takovém místě déle, by byl absolutní nesmysl. Pravda, černý písek vypadal úchvatně, jistě, z dálky byl to byl na pláž pohled lákavý, ale už když se blížil, cítil narůstající žár. Zůstat zde a čekat na pravé poledne, tak to by zřejmě byla sebevražda! On tedy sebevrah být nechtěl. Proto také rychle obrátil a raději z pláže utekl do bezpečí. Přeci jen nechtěl mít připečené polštářky na tlapkách, přinejmenším, nebo být rovnou pečínkou, v tom horším případě.

// Pusté údolí