Příspěvky uživatele

< návrat zpět

VLA: 51 (3/5)

nakonec se najedl pořádně a důkladně přežvykoval každé sousto. Nepotřeboval rychle sežrat co nejvíc, ale chtěl se zasytit, což se mu dařilo a ve společnosti šedého vlka i občasně máchl ocasem. "Stálo." souhlasil Vento. Nakonec když už se cítil dobře najezený, postavil se a začal si pořádně olizovat tlamu a hruď. "Díky, ale to ty taky a jsi pohotový, to je fajn." Pochválil Sikua také mladík. "Myslím, že ano. Sarumen je dobrá smečka. Všichni jsou tam fakt přátelští. A něco o lovu mě naučil náhradní táta Roland. Je to suprový vlk. Líbil by se ti."
Ani na moment nezaváhal s odpovědí: "No, jasně, že jo!" Procházka nikdy neuškodí. "Jestli chceš, mohli bychom se podívat, jestli Vlčíšek je na horách i v létě." A mohlo by to být osvěžující.

→ Maharské močály přes řeku Midiam

VLA: 50 (2/5)

Počkal, až jestli si Siku vezme a teprve pak šel kojotí tělo prozkoumat. Mezi tím sledoval, jak Siku nejdříve nabírá ztracený dech. Nijak to nehodnotil špatně, však pořád bylo teplo. Mezi tím ho začalo pálit kousnutí na pleci. Ale nijak to neřešil. Prostě to bral jako úhon při lovu. Zkoumavě si kojota prohlížel než se odvážil do něj kousnout. "I tobě dobrou chuť, Siku," popřál šedému vlku, bez jehož pomoci by stačil možná tak na králíka dovokého, nebo krysu. Maso bylo ještě teplé. Podobně jako ten kolouch. Ale tedy tohle bylo ještě teplejší, poněvažd ho nikam daleko netahali. Chutnalo přeci jenom jinak, bylo nasáklé šelmou. Tak jako býložravci jsou prostě jiní, jejich těla pracují sice stejně, ale čerpají živyny z jiných zrodů, kterými jsou, svým způsonem nasáklí. Jedno sousto, druhé...

VLA: 49 (1/5)

Tak ono se jim to nakonec podařilo. Vento byl překvapený, protože sám moc nečekal, že by se jim podařilo skolit šelmu i když menší, než byli oni dva. Předpokládal spíše, že jim kojot nakonec uteče, protože to byl nejjistější krok pro menší šelmy, jak se pokusit přežít, než se pouštět přímo do rvačky s větším lovcem. Možná se jim to podařilo díky tomu, že měl kojot třeba otřes mozku, nějaké vnitřní zranění, nebo tak něco. Jakékoliv skryté zranění, které ten náhlý úprk ještě prohloubil. Kdo ví.
"Tý, jo, my jsme to dali?" Vento se díval ze Sikua na kojota, z kojota na Sikua a přemýšlel. Celé si to musel přehrát. Vnímal každičký úder svého srdce a adrenalin mu stále ještě tepal v krvi. No a když už měli lov úspěšně za sebou, tak: "Najíme se?" Zajímalo ho jak vlastně chutná šelma. Bude v tom rozdíl, oproti býložravcům? Patrně nějaký ano. "Skolil jsi ho, myslím si, že máš právo začít hodovat jako první," vybídl Sikua mladý vlk.

VLA: 48 (3/5)
9. Lov 4/4

Pochopil, že on tedy půjde zase z leva a proto zaujal rychle pozici, přičemž kojota měli obklíčit. Ale ten beran, muflon, mu prostě zaujímal v mysli otazník. Pořá by chtěl zkusit ulovit muflona, jenomže to zvíře bylo vážně velké, větší, než si představoval. A když mu byli takhle blízko, bylo to až příliš zjevné. Kojot bude lepší. Nemá rohy, ale zase má zuby a drápy stejně jako je mají oni. Vento se začal na zvíře s rohy soustředit: Jdi pryč! Ale záhy pochopil, že to na berana nefunguje. Možná se soustředil málo, nebo tahle magie nefungovala na zvířata jiného druhu. Tak či tak, nakonec zafungoval klacek od jeho společníka. Vento švihl pohledem k Sikuovi, usmál se a konečně se mohli soustředit jen na kořist.
Vento se snažil být tichý, víceméně také pomalý, aby prudký pohyb nepřilákal pozornost prchajícího kojota, kterého právě vyplašil Siku svou výškou. Jakmile byl dostatečně blízko, ale zároveň si ho náhle kojot všiml, Vento neváhal a vyrazil kupředu proti drobnější šelmě. Ta změnila směr a zkoušela kličkovat, ale oba vlci měli delší nohy, než drobnější šelma a tak kojota celkem úspěšně mohli doběhnout. Kojot se samozřejmě nechtěl vzdát jen tak a tak se prudce otočil a chňapl po tom, co mu bylo nejblíže. Chytil Venta za kůži na pleci, kde ho svižně cvakl, aby ho ihned zase pustil a uskočil od něj. Bohužel do prostoru, kam se odrazil, dorazil právě vysoký hubeňour a měl tak šanci po drobné šelmě chňapnout.

VLA: 47 (2/5)
9. Lov 3/4

"To je fajn, že je tady a Sesi je moc hezké jméno, to nezapomenu." Zavrtěl nadšeně ocasem a chytal do čumáku pachy. Siku si nemyslel, že by skolit muflona tady v lese mohlo být jednodušší, než v kopcích. Vento se hádat nechtěl, přeci jenom byl ještě mladý a nezkušený. Přikývl tedy. Nadšení vzrostlo, když mu Siku řekl, že to zkusit můžou. "Tak jdeme na to. Jak budeme blízko musíme se plížit tiše, pak," vysvětloval, ale ono to ve skutečnosti nebylo poučování staršího vlka, ale opakování si pro Venta.
Už budeme blízko? "To je zvláštní, asi opravdu není sám," a skutečně. Brzy se ji naskytl pohled na akci beraních zadních končetin a odlet menší šelmy.
"Nikdy," odpověděl na otázku. "tak jo, jsem připravený," ale každá zkušenost mohla být dobrá, no ne? Tak se začal Vento soustředit na samotný lov. Ale co když je napadne ten muflon?

VVJ →
VLA: 46 (1/5)
9. Lov 2/4

Zdálo se, že Etney s nimi lovit nepůjde. Zřejmě se musel vrátit do své smečky, což Vento plně chápal. Rozloučil se s ním slovy: "I já jsem Vás rád poznal, pane Etney, otče Seilah," zavrtěl ještě ocasem, než se se Sikuem vydali do lesa. Potom se vrátil k tomu, o čem se spolu se Sikuem balili: "Tý jo, tolik sněhu, že jsme se museli vyhrabávat? Já se taky narodil v zimě, když byl sníh, ale nepamatuji si, že by jsme se vyhrabávali. No a vlastně si toho už moc nepamatuji, jenom pár útržků. Byl jsem hodně malý." Taky kdyby ho unesla ta vlčice později, když by byl větší, nejspíš by se jí to nepodařilo, protože by byl na to příliš těžký a jeho rodina by ji dohonila. "Máš sestru? Skvělé! Jak se jmenuje? Je tady také?" Vychtlil na Sikua otázky.
Po té zavětřil. Do nosu ho praštil pach koz nebo ovcí?, totiž muflonů. "Hele, myslíš, že by se nám podařilo ulovit to zvíře, co skáče po horách?" zeptal se Sikua. Byl nadšený z představy, že by se mohl Rolandovi pochlubit, že společně se Sikuem ulovili kamzíka.
"Domů jsem se nepokoušel vrátit, protože jsem nevěděl, kde to je a našla me Marionka a byl jsem s ní, prakticky dost dlouho." Zvykl si na ni.
"Já myslím, že někde poblíž to zvíře bude. A možná se nám ho podaří skolit snadněji tu než v těch kopcích, co myslíš?"

VLA: 45 (2/5)
9. Lov 1/4

"Jo, zní to zvláštně, to opravdu ano. Prý, když na něj věříš, přijde jednou v roce a obdaruje tě něčím pěkným. Třeba, když máš hlad, dá ti srnu, když je ti zima, dá ti kožich, hm, ale já ti nevím. Proč by někdo jen tak dával dárky, když tě ani nezná?" Uvažoval.
A v tom se ozvalo zakručení břicha. Vento začínal mít docela hlad. Ačkoliv v horku spíš hlad nebývá, jen, proběhl toho tolik a vydal tolik energie, že přeci jenom hlad cítil. A znovu mu zakručelo v břiše, o něco hlasitěji, "Eh, mám hlad." zazubil se nesměle. "Nechtěli by jste zajít támhle do toho lesa na lov? Společnými silami by se nám jistě poštěstilo ulovit něco chutného, z čeho bychom měli užitek všichni?" Nadhodil Vento nápad. Vůbec se neostýchal a les nepatřil žádné smečce a když jím procházel, zdálo se, že by byl dobrým místem pro lov, alespoň na okrajích, kde nebyl tak hustý. "Před nedávnem jsem se účastnil prvního smečkového lovu, myslím, že by nebylo na škodu si to trochu procvičit." Zavrtěl ocasem a přejížděl pohledem z jednoho na druhého. A vlastně by nebylo na škodu přinést takové šťavnaté masíčko také Seilah. Tedy pokud ji najdou.

Východní hvozd >>>

VLA: 44 (1/5)

Siku také nebyl původem z Gallirei. "Oh, vážně? Bylo tam hodně sněhu? Narodil ses v zimě?" Zvědavost mu zářila s očiček a s posledními paprsky slunce se na ně snesla noc. I ta byla pořád horká.
"Ano. Vím, že moje máma a můj táta byli jiní, ale jednou do doupěte vběhla cizí vlčice, čapla mě a už utíkala pryč. nepodařilo by se jí to, kdyby neměla ještě s sebou dva další vlky. Ale moc jiného si nepamatuji, jen že chtěla, abych jí říkal mámo, ale nebyla moje máma a ani neměla mléko." No, co už. Co bylo bylo. Svou rodnou smečku a rodinu nenajde a žil si docela spokojeně tady. "Ale nevadí, mám tady jinou mamku a tátu. Potřebuje je ale dát dohromady." Zasmál se. Chtěl mít komplet rodinu. "Mám mamku, sestřičku a taťku a neteřinky tady v Sarumenu, takže vlastně nemám důvod být z toho únosu nějak špatnej."
Vento si všiml, že šedý vlk, otec Seilah, nic moc neříká, ale zdálo se, že naslouchá. "Zranil ses? A on se ti smál?" Vento povytáhl obočí. "Dokáže být přesvědčivý, to je pravda, ale chtěl po tobě běžet ze srázu dolů?" Přemýšlel, kde by se mohl Siku tak zranit a napdl ho právě sráz. "Mě říkal, že musím běžet a nezastavovat se, že tama běhaj i divocí koně a prý je to nezastaví." Pohlédl na Sikua soucitně, "To se může stát. Ne každý je obratný jako zajíc." Zamumlal přemýšlivě. On měl štěstí a sráz zdolal po všech čtyřech, nakonec, ale ještě teď cítil svaly, jak je měl namožené.

VLA: 43 (3/5)
Stařešina 4/3 (Etney)

"To je skvělé, ale nebude to vadit místním Alfám?" Zeptal se, ale jak šla řeč dál, pochopil, "počkat! Vy jste... Etney? že jo? Seilah se zmiňovala." Vesele zavrtěl ocasem a z očiček mu sršelo nadšení, jako když dostanete nový dáreček na který jste se těšili. Pak sledoval, jaks Siku Etneymu také děkuje za ochranu?
Ohledně stařešiny přikyvovala horlivě hlavou: "To teda je, úplně klame tělem." Poslouchal, co říkal Etney o horách a kouzelných bytostech a přikyvoval souhlasně.
Siku se zajímal o to, kdo to na té hoře je a Etney do hor nechodí, takže se s ním nesetkal. "Jasně, jmenuje Vlčíšek. Řekl bych, že přátelský i docela je, alespoň se zdál být milý. Ovládá zimní magii a proto mu tam nahoře, kde sníh nikdy netaje, není zima. Řekl mi, že by mi tu magii dal, ale prý bych si ji musel zasloužit a věřit v něj." když si to ujasnil, "jestli jsou příbuzní, tak tenhle Stařešina určitě ovládá to přemísťování!" to bylo jasné.

VLA: 42 (2/5)
Stařešina 3/3 (Etney)

Siku se zatím neplánoval dostat do smečky. Však měl právo se rozhodnout podle sebe. Vento byl jenom zvědavý. "Jasně, chápu, potřebuješ si promyslet, co chceš, viď?" řekl na to. "A jak dlouho tady jsi? Narodil ses tady?" On už řekl, že ne, že se sem dostal jako malej stejně nebo podobně jako Seilah. Vento se zazubil v úsměvu. "Souhra náhod nebo to byl plán toho Staříka, hihi" no a proč ne? Kdo ví, co za vlka byl, když měl tolik energie a kuráže na to, že vypadal jako vetchý staříček. "Asi ano. Ale já nejsem sirotek, jen, z domova mě unesla skupina tuláků a tady mě upustili z kopce a šli si hrát s medvěděm. Od té doby jsem je už neviděl. Ale našla mě Marionka ze Sarumenu a vzala mě k nim domů. A od tý doby jsem tam." Cestu do rodné domoviny by už nenašel, leda opět náhodou. "Byl jsem malej!"
Zastříhal ušima. "Oklamal tě? Ale jak?" Zajímal se zase. "No, je pravda že dokáže být ten starý vlk docela přesvědčivej, to jo, jen něco poví a ty už skáčeš jak on blafe." Hihňal se mladík. Přišlo mu to legrační, ale bylo to vlastně i nebezpečné.

VLA: 41 (1/5)
Stařešina 2/3 (Etney)

Vento nadšeně mrskal ocasem, když konečně se dozvěděl, že Seilah tady opravdu má smečku a dokonce i mu ukázal kterým směrem. "Žije tam s vámi, takže Vy jste z její smečky také, tak to Vás rád poznávám. Říkala mi, že ji našli tak jako mě. Že se tady nenarodila. Měli jsme takový podobný osud. Ani já se tady nenarodil. Taky mě našla Mari." Zazubil se na oba vlky.
A pak přišla řeč na stařešinu. Vento řekl Sikuovi co řekl a pak promluvil s druhým vlkem: "Jo, je veselej. A živej, až mě překvapilo jak moc. No, představte si, že ho potkáte a on chce, aby jste si hráli s takovou kulatou věcí, které říkal míč. Vypadalo to jako jablko nebo tak ale velké a ne tak šišaté a skákalo to, jo, legrace to byla. No a pak se hezky rozloučíte a celkem chvatně jdete dál a najednou je zasejc před vámi a už na vás z dálky huláká, že máte obeplout ostrůvek. Jako fakt ale ne normálně, ale na kmenech stromků. Jak se tam tak rychle dostal? To mi byla záhada. No a když si to jako oddřete, tak se objeví v poušti a v kopcích hledá své věci. No, legrace s ním tedy byla." Vento to na něj vychrlil, že jestli to šedého vlka ze Seilah smečky neodfouklo jako vichřice, musel to být další ze zázraků.
"Jo, takový kouzelný dědula, asi. Možná je to příbuzný toho staříčka, co žije v horách támhle," kývl hlavou na ty vysoké hory v dálce za gejzírovými poli a vším tím, co je dělilo od nich."Žije tam úplně navrchu a nevím, jak tam může přežít sám bez nikoho bez smečky. Ale viděl jsme ho tam v zimě a možná jsou to sourozenci s tímhle staříkem." Nebylo by od věci se je na to zeptat, těch Staroušků.

VLA: 40 (4/5)
Stařešina 1/3 (Etney)

Vento zamrkal. Zdálo se, že Siku toho starouše také potkal. Ale patrně na něj neměl tak dobré vzpomínky, jako Vento. No, tedy ne, že by byly nejlepší, ale tak, nic zásadně hrozného mu vlastně neudělal. "Jo, přesně toho myslím. Teda, nevím, jestli se tak jmenuje, já se ho, asi, zapoměl zeptat." To bylo vlastně také divné. "Jak to, že jsem se ho nezeptal na jméno?" Zamyslel se. Fakt divné! "Něco ti provedl? Jako jo, některé nápady byly k popukání, ale jinak? Co ti provedl?" Zajímal se.
"Přesně, netuším, jak to dělá, ale vždycky se dostal přede mne. A navíc ani nevypadal unavený. Možná používal teleportační portál." Zauvažoval Vento. "Takovým portálem jsem jednou už prošel. Ocitl jsem se ale úplně jinde než na Gallirei." Zasmál se Vento.
A pak promluvil i ten druhý vlk, že o tom staříkovi také slyšel, Vento zašvihal ocasem. Kde se v mladém vlkovi vzalo tolik povídání, ale však ono to bylo docela čerstvé s tím Stařešinou, že nebylo se čemu divit. A proto reagoval na oba vlky a s nadšením o Stařešinovi mluvil.

VLA: 39 (3/5)

"Taky mě moc těší, je prima poznat i další vlky." Řekl Vento vrtíc ocasem. "A ty se do té smečky chceš také přidat? Nebo jsi přišel za ní také na návštěvu?" Zeptal se se zájmem. Podle toho, co řekl, totiž o smečce původně nevěděl, takže o ní nejspíš věděl ten druhý vlk?
Teď třeba bude vědět, kde Seilah je, ten druhý. Šance sice byla malá, ale taky to mohla být výhra. Zatím se nepředstavil, ale to Ventovi nevadilo. Stačilo mu, že navázal komunikaci s jedním z nich. Druhý se třeba přidá. A taky to vedro bylo dost úmorné. Ještě, že měli vodu za chvostem. Mohli se kdykoliv osvěžit. Ale vzduch byl fakt dusný a horký. "Je tady horko jako na té poušti, byli jste tam? Teď bych na ní vážně být nechtěl. Anebo na té černé pláži, myslel jsem, že si popálím tlapy." Ještě teď když si na to vzpoměl, cítil čpivý zápach a ostrou bolest. Kdepak, jestli se tam ještě někdy podívá, tak ne v létě. Co se týkalo té černé pláže.
"Není? No, třeba ji najdeme někde v okolí." Možné to bylo.

VLA: 38 (2/5)

Vlci mu nepřišli nijak extra nebezpeční, což bylo jenom dobře, páč Vento neměl v úmyslu se rvát. Natož v takovém vedru. A když dokonce se ten jeden představil a řekl, že Přízračku zná, Vento zašvihal ocasem a nadšeně se na šedivého usmál. "Bylo by fajn, ji zase vidět, takže ano, když ji najdu budu moc rád. Jsme totiž kamarádi." Koukal na vlka i na druhého, který vypadal statně. Jeden statný druhý vysoký. Seilah znal i když nevěděl, kde teď je, ale mohla by být někde poblíž. U vody. "A já jsem Vento. Vím, že někde tady by měla mít svou smečku. Tak mě napadlo, že ji navštívím, když už tady jsem." Jo, přivedl ho sice Stařešina, asi nebo kdo ví, co si má o tom vlkovi fakt myslet. "Taky jste se setkali s tím Starým vlčím pánem, co je jako veselá kopa, ale pořád se objevuje a ztrácí, jako by to byl snad Duch vánoc, nebo co?" Zeptal se. Zajímalo ho, zda ho potkali i jiní vlci, než jenom on.

VLA: 37 (1/5)

Zatímco měl Vento tmavé záda a nohy světlejší, druhý vlk ležící v trávě to měl obráceně. Samozřejmě rozdílů u nich bylo víc. Nebyli stejní, ale tenhle znak byl asi nejjasněji vidět a čeho si tak Vento všiml na první bližší pohled. "Hm..." Zamručel zvědavě. Tmavý vlk v trávě byl nejspíš mimo, ale protože se mu hruď zvedala v pravidelném rytmu a při bližším zkoumání si mohl Ventík povšimnout i bouchajícího srdce, tedy pokud pomineme fakt, že ho asi i slyšel, usoudil, že nakonec tmavý vlk žije. Žije a spí.
Rozhodl se, že ho tedy nechá spát, ať si spí klidně dál, ono taky v tomhle pařáku, se nebylo ani čemu divit. I sám Vento měl co dělat, aby se neupekl. Proto se šel ochladit k vodě a důkladně se i napil. Dodržovat pitný režim by se v takovém horku mělo, že jo? No a pak šel zase kousek dál, kde slyšel nějaké hlasy. Ovšem, že nevěděl o čem ti dva vlci debatují, ale oba měli světlejší kožich než Vento a tak k nim pomalu zvědavě přišel, přičemž se zastavil kousek od nich, tak aby nenarušoval jejich komfortní zónu: "Zdravíčko, to je ale vedro, že jo?" Vlastně ani nebylo divu, že u jezera se pohybovalo tolik vlků. "Hele, smím se zeptat? Neznáte náhodou Přízračku? Totiž Seilah? Mohla by se tady někde vyskytovat." Proč se ptal zrovna na ni? Inu, počasí už načal, tak ho napadlo, že se mu po vlčce vlastně už docela dost stýská.