Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Gejzírové pole přes Východní hvozd →
VLA: 66 (3/5)

Byl rád, když se mohl zanořit do lesního porostu a definitivně tak opustit Gejzírové pole. Sice tam bylo zvláštně zajímavě, ale i tak dosti nebezpečno. Vento byl ale také hnán touhou a možností, že třeba najde svoji kamárku tam, kam jeho tlapky směřovaly. Tam, kde se poprvé setkali. Tam, kde si oba zvolili místo, jako jejich úkryt, jako místo, kde se budou moci potkávat! Bude tam na něj čekat? Informace, kterou získal, byla, že Seilah míří do smečky, ale na území smečky není. Tak, kde může být? Ach, Přízračko, kdepak ses mi jenom ztratila? Hm? Doufám, že jsi v pořádku. Pomyslel na ni a když začal stoupat do Zrcadlových hor, nalilo mu to novou energii do žil a začal stoupat s novou vervou do míst, kde se nacházel jejich úkryt.

→ ~ Vyhlídková jeskyně ~

Zubatá hora přes Sněžné velehory →
VLA: 65 (2/5)

A taky se vydal přes sněžné hory cestou dolů. Ona jiná cesta ani nebyla. Ještě chvíli viděl Sikua před sebou, ale později se mu i on vytratil z dohledu, jak jej schovaly závěje a duny sněhu. Vlčíška se jim zahlédnout nepodařilo! Škoda. Ale to nevadí, třeba budou mít štěstí příště, že jo! Možná, když sem půjdou zase v zimě. Zajímalo by mě, jestli jsou už Wolfi a Roland konečně spolu. Zašli si na tu procházku? Snad ano. Ó, to by bylo báječné. No, ale jestli ne, budu je muset na tu procházku vyhnat! hihi. Přemýšlel, zatímco se brodil sněhem dolů.
No a tak se vrátil na nebezpečné místo, které musel projít, aby se dostal tam, kam chtěl. Znovu své soustředění přesunul na gejzíry, které by mohly vytrysknout a ublížit mu, kdyby si nedával pozor na to, kam šlape. To nechtěl, aby ho opařil proud vařící vody. To by bylo nemilé. Mířil rovnou za čumákem k lesu.

→ Zrcadlové hory přes Východní hvozd

VLA: 64 (1/5)

Bylo to opravdová zábava a Vento měl nesmírnou radost, že měl Siku takový smysl pro hru a každý jeho útok vzal se stejným nadšením a překvapením, jako Vento sám bral ty jeho útoky. Byla to pohodová atmosféra, kdy se cítil uvolněný a naprosto spokojený. V takových chvílích mu vůbec nic nechybělo. Zamával ocasem a tak jako šedý vlk, i Vento se pomalu překulil na břicho a s úsměvem se na Sikua díval. Tlamu otevřenou, v koutcích jakýsi úsměv a metal ocasem sníh.
Do Sikuovy tváře se vloudila jakási vážnost a tak Vento přestal vrtět ocasem a podíval se na Sikua s plnou pozorností. "Jak bych se mohl zlobit, když chceš napravovat své chyby? Nebudu se zlobit. I já bych se měl zase vrátit domů, aby o mě Maple, Roland a Wolfganie neměli strach. A Taky Marion a holčičky. Feline a Nerissa ty už musely vyrůst! No jo. Ještě se zastavím, jestli není Seilah v našem úkrytu a pak rovnou domů!" Ano, ano, byl už tak dlouho pryč, že bylo nutné, se doma ukázat.
"I já tebe jsem moc rád potkal! Jsem fakt ohromen, kolik kamarádů může jeden potkat i když vytáhne tlapky z území smečky. Je to prima!" Sledoval, jak mu Siku mizí a ještě na něj houkl: "Na viděnou, Siku, Sněhový princi!" a pak se vydal trochu jiným směrem, než šedý kámoš.

→ Gejzírové pole přes Sněžné velehory

VLA: 63 (5/5)
10. Souboj mezi sebou 4/4 - splněno

Ušima pořád kmital a sledoval místo, odkud šramocení šlo slyšet nejintenzivněji. Netušil, že tam je tunel a tím pádem se zvuk nese oným tunelem. Dokonce se tam i sníh začal hýbat. To ve Ventovi vznítilo naději, že sleduje správné místo. Sníh na tom místě vypadal jako taková pěna, co se líně, ale fakt líně, převaluje na místě. Vento couvl tichoučce, našlapoval jako kdyby se nechtěl propadnout a podloží nevěřil, čekajíc, co na něj vyskočí.
Tam, kde čekal, se sníh ale propadl do ďoury! A v ten samý okamžik, nebo krátce po něm, kdy však byl mladý vlček tak trochu zaskočený, že co to, na něj zezadu vyskočil šedivák a oba tak skončili v díře, který se před Ventem propadla a Siku ho do ní šikovně hodil. Musel se z toho tunelu, který byl nyní zavalený dvěma vlky, nejdříve dostat. Ale hned po té, se začal smát, jako blázen.

VLA: 62 (4/5)
10. Souboj mezi sebou 3/4

Podařilo se mu Sikua pěkně vyvést z míry, ale to byl trošku záměr. Tedy, nevěděl, jestli to zafunguje, ale když dokázal pohnout ohonem malé Kiany, proč by nemohl ovládnout tlapku velkého vlka. Navíc se soustředil jen na jednu, tudíž ho to nemuselo stát tolik energie. A kamikadze na prdel šediváka taky vyšla. Vento nakonec skončil ve sněhu taky, ale to by nebyl žádný super hravý boj, kdyby to tak nedopadlo, že? Jenomže Siku prostě zmizel. "Siku?" Vážně zmizel? Co se to stalo? Umí být Siku neviditelný? Zmateně se rozhlížel, Sikua však neviděl. Jen se někde poblíž něho cosi hrabalo pod sněhem. Že by to byl Siku? A je to vůbec možné? Počkat! Říkal, že ve své rodné smečce hrabali tunely, ale byla vrstva sněhu tady tak velká? Uvažoval. Zastříhal ušima a téměř jako liška čuměl na sníh, kde slyšel, nebo si alespoň myslel, že slyší, šramot.

VLA: 61 (3/5)
10. Souboj mezi sebou 2/4

Nadšeně sledoval, jak koule letí k Sikuovi, jak mu běží po hřbetě a nakonec se, rozsypala na čele šedého vlka. Vento měl radost z toho, že se mu povedlo magii zkrotit. Ono se také mohlo stát cokoliv jiného, že jo. No, ale jak se zdálo, čím víc chápal, co si může s magií představit, tím lépe mu to šlo. Chtělo to soustředění, to už věděl. No a Siku se k němu otočil zadkem a... Co? Chceš si hrát na pštrosa? Ale to už ho zasáhla hromádka, která Sikuovi odletovala od zadních běhů. Vento se zasmál a snažil se odfrkat sníh, který mu vletěl do nosa. Přitom ale použil magii Loutkaře a pořádně znehybnil jednu Sikuovu zadní nohu, takže, když s ní chtěl Siku škubnout, možná se do sněhu mohl zabořit, protože nemohl čekat, že se jeho noha přestane hýbat. Po té však magii uvolnil a rozhodl se na Sikuův zadek skočit, aby mu do toho sněhu ještě pomohl.

VLA: 60 (2/5)
10. Souboj mezi sebou 1/4

Rozhlížel se, ale i se díval kolem sebe, jestli někde neuvidí toho starého vlka. "Myslíš, že tady Vlčíšek bude i v létě? Co když chodí někam na léto? Možná má někde tajný Vlčíškovský úkryt..." Přemýšlel nahlas a snažil se očima pátrat po vlku, kterého spatřil a se skterým mluvil v zimě, když v tom, ucítil na svém těle, že do něj něco narazilo. Překvapeně se podíval na Sikua a ten už ho očividně vybízel ke hře. Vento otevřel tlamu do bláznivého úsměvu a neváhal Sikuovu výzvu přijmout. "Tak bitka, jo?! Beru!" I on použil magii předmětů, i když pořád netušil, jak, že se jeho magie vlastně jmenuje, aby nabral sníh, uspořádal ho a mrskl na Sikua. Spokojeně sledoval, jak se sníh vytvaroval a pak odlétl na šedého.

Sněžné velehory →
VLA: 59 (1/5)
11. Společný výšlap - splňeno

Našlapoval opatrně a dával pozor, i když ono se dávalo pozor docela těžko, když byl jeden zaujatý vyprávěním a tak a všechno co poblíž zasyčelo vybízelo k tomu, aby byl jeden opatrný tak, že si připadal, že chodí po trnitém keři. Nakonec se ale dostali do hor a to už bylo veselejší!
"No, jo, poreferuji ti to." Bzl docela odhodlaný to zkusit. Inu, proč ne. Proti gustu...
"Jo, přesně. No, to já tak úplně nevím, ale prý mlha náš les chrání a když do něj vstoupí někdo, kdo je nebezpečný, tak nás varuje. No, nebo alfu, já ještě se musím zeptat, jak to vlastně funguje. Ještě toho tolik nevím, no." Vento se zkrátka měl stále co učit.
"Paní Mlhahule je vlastně něco jako ochránce lesa, ano, ale asi se neváže k jednomu vlku, ale spíše k tomu lesu." Snažil se to vysvětlit a zároveň si to tak srovnával i pro sebe. "Možná, že tu mlhu nakonec ovládá zrovna paní Mlhahule." Zasmál se.
Naskytl se jim krásný rozhled do okolí a to do širokého okolí. "To je! Je odtud krásný výhled."

Gejzírové pole →
VLA: 58 (5/5)
11. Společný výšlap

"No, co ty víš, třeba je to vážně dobrý. Asi, kdybych měl hlad, nejspíš bych snědl i žížalu. Ale ve dne na ně nenarazíš. A víš ty co? Jestli nějakou najdu, sním ji a pak ti řeknu jak chutná." Ten nápad se mu opět zalíbil. No a proč ne? Před chvílí sežrali kojota.
"A taky je. Někomu může vadit mlha, ale ona je vlastně docela užitečná. Než jsem si na ni zvykl, připadal mi legrační, ale chladná. Ovšem ona dokonce umí komunikovat s naší Alfou." Nebo to bylo obráceně? Uměla Maple komunikovat s mlhou? "A taky tam žije vydra, co mluví." Zahihňal se, vzpomněl si totiž na ta vydřata. Jaké to bylo, když je měli se smečkou hlídat. Byla to legrace, ale tehdy měl Vento vážně strach, aby si ti prcci neublížili, nebo vlkům v dětské neznalosti.
Gejzírové pole bylo nebezpečné, to už zažil. Přikyvoval, dozvídal se totiž nové poznatky a to bylo vlastně dobré, aby tuhle oblast pochopil lépe. "To je zajímavé. Když jsme tu šli v zimě, šli jsme sem, abychom ze trochu ohřáli. Ale jak má jeden poznat, že je to už moc teplé tak, že to vytryskne, že jo."
"To ano, všichni jsou super." Zazubil se na Sikua Vento a to už mířili k horám a hurá do nich. "Jo, někde tam by to mělo být." Zastříhal uchem a věnoval mu překvapený pohled. "Vážně? Tak to možná byl i on. Prý je hrozně milý a tak. Jestli je krásný? Hm, to je možné, když jeho sestra je docela děsivá." Uvažoval nahlas

→ Zubatá hora

Kopce Tary →
VLA: 57 (4/5)
11. Společný výšlap

"Tak jo, zjistíme to, jako správní špióni, hihi" smál se mladý vlk. Přišlo mu to vtipné, zábavné, ale jestli to skutečně uskuteční, tak to bez pochyby bude pro ně i dobrým tréninkem v plížení se. Takže vlastně jim to může prospět i když to možná byla zdánlivě hloupost. "Myslíš, že to je nechutné? A co když je to delikatesa?" Některé věci mohly vypadat bizarně, ale chutnat skvěle.
"Jo, přesně tak." Zazubil se na Sikua: "Tak vidíš, to bys v naší smečce mohl dělat a určitě by ses tam cítil dobře. Myslím, že tam jsou všichni milí. Všechny teda neznám ještě, ale ty které jsem poznal jsou fajn." básnil mu Vento o Sarumenu. "Jasně, Maple je moc hodná a milá a prostě by tě nenechala na holičkách." Věřil své alfě bezvýhradně. V jeho očích to byla taková teta Maple.
"Máme, docela blízko i, vlastně jsem kolem něj skoro šli." Přikývl a dával si pozor, aby mu někde nevytryskl gejzír za zadkem, před čumákem nebo v nejhorším případě pod břichem. "Tohle pole je docela děsivý, že? Není tu jistota, kde to zrovna bouchne."
Proč šel za Smrtí? "Nó, byly ty Vánoce, a tak jsme jí s Rolandem a Maple chtěli dát dárek, že jí to jako taky zahřeje na srdíčku, ale ona byla na nás dost hnusná a vypakovala nás ze svého úkrytu. Žije ve staré zřícenině. A Život? ten žije v horách na jihu. Ale tam jsem u něj ještě nebyl."

→ Sněžné velehory

Jezevčí hájek →
VLA: 56 (3/5)
11. Společný výšlap

"Hm, to by mohli. Jsou malí, asi bude pravděpodobné, že budou žrát malé živočichy." Dávalo by to smysl. "Jako hlodavci nesmrdí, takže to hlodavci nebudou." To byla dobrá myšlenka, nad kterou by mohl Vento dumat. "Někdy bychom je mohli jít v noci špehovat, aby jsme zjistili, co teda žerou," stále hovořil o ježcích. A stále byl tak dětsky nadšený každou "hovadinkou" která ho mohla napadnout.
Siku neměl jasno, co by chtěl dělat pro smečku, "Hm, ale třeba by ti vyhovovalo pečovat o členy smečky, třeba, hlídat vlčata? Nebo je učit novým věcem?" Zkusil něco Ventík nadhodit. "Nebo můžeš zdokonalovat lov, já myslím, že nám ten lov šel dobře," jo, jistě, že měli prostě štěstí jako zubra, ale tak to bylo upřímně v očích mladáčka úplně fuk. "Nebo, třeba by sis našel nějakou speciální funkci, která by byla jenom pro tebe? Víš, u nás by sis mohl vymyslet cokoliv. Třeba kdybys chtěl bavit vlky, tak by sis řekl naší Alfičce Mapličce, a ona by ti tu funkci dala, fááákt," nadšeně zavrtěl ocasem a rozhlédl se z kopečků na lesy kolem. "ó, to je krásný rozhled." práskl mimo téma.
"Rozhodně, ano, třeba se můžeme scházet v našem úkrytu, co máme se Seilah. Když jsi její i můj kámoš!" Ha! To byl návrh do nepohody.
"Přesně tak, jsou to polobozi nebo bozi. Jsou sourozenci, ale to ti povím, paní Smrt je teda pěkně děsivá. A protivná." Ohlédl se kolem sebe, jako by ho snad mohla vidět nebo slyšet.

→ Gejzírové pole

VLA: 55 (2/5)
11. Společný výšlap

"Jo, to si umím představit. Sice já si nemohu tolik pamatovat na tu rodnou smečku, ale kdybych odešel ze Sarumenu, tak by se mi taky stýskalo, takže rozumím, co tím myslíš." Nebo si to Vento alespoň myslel, že rozumí. "Vidíš, já taky nevěděl, že nějaké takové zvyky existují, ale tady na Gallirei to asi je takhle běžné. Možná. I ten Vlčíšek je vlastně zvláštní vlk, když chce obdarovávat vlky jen tak." No, jen tak vlastně ne, ale když si to zaslouží, jen, rozumíme, jak je to myšleno. "No a taky jsme si udělali super Vánoční výlet! Jo, prošli jsme toho tady dost. A dokonce navštívili i paní Smrt. Ještě mi chybí, abych navštívil pana Života." jojo někdy ho chtěl vyhledat.

→ Kopce Tary

Maharské močály →
VLA: 54 (1/5)
11. Společný výšlap

"Ale jak to, že je tu v noci hodně ježků? To se nebojí, že se utopí?" Zajímal se Vento. No, možná tu bylo dost potravy, kterou by mohli zblajznout. Vždyť žrali vlastně i myši, když nějakou našli zdechlou. Byli už skoro na konci močálů a pak dorazili do lesa, nebo háje, chcete-li.
Siku prozradil, co se mu honilo hlavou ve chvílích, kdy zrovna mlčel a vypadal zamyšleně, jako když jde jen automaticky. "Aha, jasně." Vento se na Sikua usmál. "Bylo by to bezva, vážně. Ale určitě bude fajn, když zakotvíš tam, kde by se líbilo tobě. Však se můžeme navštěvovat, že jo. A už víš, co bys chtěl dělat za funkci, kdyby ses do nějaké smečky dostal?" Zeptal se zvědavě Vento. Konec konců, zvědavý byl pořád. "Já budu ochranář. Tedy jako už jsem, ale víš, musím se ještě hodně učit, třeba jak správně bojovat, kdyby na to došlo. Zatím jsem tedy jen kousl vetřelkyni do ocasu, hehe, na víc jsem se nezmohl."

VLA: 53 (5/5)

Najdou na vrcholu hor Vlčíška? "Možná ano, ale kdo ví. Třeba se zjevuje jenom v zimě. Netuším. Ale nějak to souvisí se svátky, kterým někteří místní vlci říkají Vánoční svátky. Loni v zimě jsem je trochu zažil a je to zvláštní, podivné, ale hezké. Vlci dělají v tu dobu opravdu divné a netradiční věci, jako zdobení stromečku v lese, vytváření obrázku ve sněhu a tak, zažil jsi to také, Siku?"
Vento se pokusil vyhnout onomu kameni, na který ho Siku upozornil. Ovšem, jak se tak zabral do líčení Vánočních tradic, málem do tý vody slítl. Naštěstí to vybalancoval, ale vypadal jako tančící baletka. "Uf, to bylo o fous!" Zahihňal se.
Vento se zamyslel a přikývl na souhlas: "Myslím, že ano. Ale jsou i vlci, co zvládají chladné podmínky ledovou krásu a pláň plnou ostrého větru lépe než já, ale jo." A pak už zamířili do místa, kudy už jednou procházel.

→ Jezevčí hájek

Východní hvozd přes řeku Midiam →
VLA: 52 (4/5)

Vydali se kolem řeky, kterou už jednou překračoval, ale nyní šli spíše podél jejích břehů níž do močálů? Siku Venta varoval. "Zapadl? Do bahna? Je to to tady rozsáhlé?" Zeptal se ho a snažil se našlapovat opatrně. Ještě, že byl den, alespoň dobře viděli na cestu. Cítil, že je trochu menší horko, než předešlého dne. Ale tady v močálech bylo i tak docela dusno. "Jo, je to fajn vlk. Dokonce dříve býval alfou, ale to bylo než přišel na Gallireu. A vůbec není namyšlený. Umí vzít pořádně za práci a, myslím, že se ničeho nebojí." Hrdě popisoval svého náhradního otce, kterého si sám vybral a on s tím souhlasil.
Chvílemi se Siku tak soustředil, že si Vento myslel, že šedý nad něčím dumá, což by nebylo divné, dělal to i Vento, že jo. "Nad čím přemýšlíš? Hele, kdyby ses někdy chtěl třeba přidat do Sarumenu, já bych byl moc rád, ale nenutím tě k ničemu. Já chci být ochránce smečky."