Příspěvky uživatele

< návrat zpět

~ Vzhled ~


~ Povaha ~

~ Vzhled ~


~ Povaha ~

~ Vzhled ~


~ Povaha ~

~ Vzhled ~

~ Vzhled ~


~ Povaha ~

~ Vzhled ~

~ Vzhled ~


~ Povaha ~

~ Vzhled ~


~ Povaha ~

~ Vzhled ~


~ Povaha ~

~ Vzhled ~


~ Povaha ~

~ Vzhed ~

(80)
1/5(=6) - 8.1. Nov. loterie

Vento souhlasil s Maple i Rolandem. Smečka určitě nedovolí, aby se vlčatům jen tak něco stalo. "Přesně tak, jak řekl Roland, my je ohlídáme." Souhlasil a zastříhal ušima. "I ty vždycky nakonec najdeš cestu domů, proč by to neměly dokázat i ony? A navíc, smečka má teď nového dalšího ochránce," Ventík vypjal hruď a i když ležel u vlčátek i tak se snažil vypadat v očích Marion hrdě a věrohodně, "že jo, Mapličko." Mrkl na vlčici, která se snažila nejlépe proniknout do mateřských pudů rozlítostněné Marionky. Kdyby tady Maple nebyla, Vento by nevěděl, co říci. Na tohle byla jejich alfa tou nejpovolanější vlčicí, která zde v tuto chvíli byla.
Malá vlčátka tedy dostala svá jména a tím mohl být jejich další běh mnohem lepším. Zvlášť když už se do úkrytu začala scházet smečka. "Také se mi líbí, jsou moc pěkná, viď Mari?" Zavrtěl ocasem a všechny přítomné přelétl pohledem.
Když se začal strachovat, jestli se mu to může stát také, Roland jej ubezpečil, že ne. To si oddechl. Maple k tomu nakonec dodala mnoho dalších slov a to muselo osvětlit tuto rozmnožovací stránku věci jak mladíkovi, tak i nečekané novopečené mamince. Při tom jak Maple mluvila, Vento stříhal ušima sem a tam a hltavě naslouchal každému slovu. Nikdo jiný mu to dříve říci nemohl a tak měl vlastně štěstí, že se mohl takhle důležité informace dozvědět, vlastně ještě včas. Na konci onoho popisu měl již tlamku nevěřícně otevřenou a jakémsi úžasu a očka vykulená z překvapení.
Z překvapení ho vythrl příchod dalších vlků. Už když přicházeli, slyšel hlas Wolfganie, maminky Marion a možná že i jeho maminky, tedy tak nějak to bral, když byl úplně malej. Přece mu to Marion řekla, ne? Že Wolfganie může být i jeho mamka. Ovšem jak to brala ona, to netušil. Nebránilo to však tomu, aby zabouchal ocasem o kožešinu a stáhl uši v radostném gestu vítání jejího příchodu: "Wolfganie, ahoooj!" blafl protáhle. Bylo mu jasné, že jemu se v tuto chvíli nebude věnovat, protože tu byla Marionka a její nadělení, ale vyjádřit radost z příchodu Wolfi si prostě neodpustil. Ve svých očích ji viděl jako mamku i když byl celou dobu, tedy až na čas, kdy si Mari stvořila tyto maličké vlčice, pouze s Marion.
Wolfganie však nepřišla sama. Společně s ní přišel nějaký vlk a vlčice. Podle popisu to nebyl nikdo, koho by Maple zmínila, když se bavili o funkcích ve smečce a podle situace usoudil, že vlk ve smečce už nějakou dobu je, zatímco vlčice je nováček. "Ahoooj, Jasnavo," její jméno totiž postřehl, když ji představila v rychlosti Wolfganie a pak následně i ten tmavý vlk. Ovšem jméno tmavého nezachytil. Když nakonec spustila Marion svůj vítací a zážitkový popis výletu, nakonec se ani nemusel představovat, protože všechno zvládla za něj Marion. Sotva stačil odpovědět na její otázky: "No, ano, znám naši maminku," totiž její maminku, ale nabízela mu, že by mohla být Wolfganie i jeho maminkou. I když nyní, když si tak tuhle situaci přehrával, nebyl si tím až tak jistý. Pořád neměl tušení, jak vlastně tohle všechno samotná Wolfi bere.
Když se nakonec odebraly vlčice ke kožešině, na níž doteď ležel, udělal jim místo. Přeci jenom, potřebovala být Marion v teple. Vento se zvedl a protáhl se, když už byly holčičky přisunuty ke své mamince. I když Marion nebyla zrovna nejopatrnější a nejjemnější dáma. Div, že jednu dcerku nepřilehla. Vento, když už vstal, přišel blíž k Jasnavě a tmavému vlčku. "Těší mě, že poznávám další členy smečky. A jak říkají tobě?" Upřel pohled na vlka, jehož jméno ještě neznal.

~ Vzhled ~


~ Povaha ~

~ Vzhled ~


~ Povaha ~

~ Vzhled ~


~ Povaha ~