Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Srpen 2/10 - Eladan

Varja by si vůbec nevšímal okolí - vlastně vůbec ničeho. Byl naprosto spokojený ve své hlavě, protože myšlenky na jeho rodinu ho naplňovaly nesmírným štěstím. Nejspíše nikdo si to neuměl představit (pravděpodobně uměl, ale Varja byl přesvědčen, že nikdo nikdy nemohl cítit takovou vlnu radosti). Proto vlastně i pozapomněl na to dávat pozor na své okolí. Nevšímal si ničeho a nikoho, protože už byl se svými vlčaty na louce a učil je lovit.
Zvedl hlavu, když se ozval pozdrav a když si uvědomil, že byl asi na něj, protože nikdo jiný v okolí nebyl. Přišel se sem jen ochladit, ale nikdy se nebránil přátelské konverzaci, proto kývl na pozdrav vlkovi, který vyhledal osvěžení v přívětivých vodách jezera tak jako on. "Dobré ráno," pozdravil a protáhl se. "To je dneska ale krásně," pochvaloval si Varja. Pravděpodobně, i kdyby lilo jako z konve, Varja by prohlásil, že je vážně příjemné jak prší a že nikdy neviděl hezčí déšť. "Den přímo stvořený k lebedění," prohlásil.

Srpen 1/10 | Eladan

Bylo horko. Ano, Varja si na to už dozajista měl zvyknout, ale nějak od posledně zapomněl, jak nepříjemné to bylo. "Páni, je tu fakt pořádný vedro," posteskl si. Kdyby tak uměl něco, co ho ochladí! Jediné, co zatím však svedl bylo to, že si lehl do vody a vydržel ty nejhorší dny v blízkosti jezera - to však nebude brzy možné. Nebo... rozhodně ne tak snadné, protože až se narodí vlčata, bude na ně muset dávat neustálý pozor! A brát je k jezeru? To bylo příliš riskantní. Mohli by se utopit a to odmítal riskovat!
Už teď si bolestně uvědomoval, jak ochranitelský vůči nim bude. Věděl, že je nebude moci ochránit před vším, ale pokusí se. Už teď pro něho znamenaly celý svět a on se mohl jen těšit na to, až je konečně pozná. Ukáže jim postupně celý svět. A nakonec je třeba vezme i k tomu jezeru. Až budou větší a poznají les, který mu byl domovem. Varja nemohl být šťastnější. Jeho život nemohl být lepší. Měl vše, po čem každý vlk toužil. Doslova vyhrál život. Nic mu nemohlo zkazit jeho štěstí. I tohle horko překoná, to byla jen drobná nepříjemnost. Asi se smál jako idiot, ale bylo mu to jedno.

//les

Varja byl rád, že byl doma. Jeskyně už byla tišší a klidnější, ale on se příliš nerozhlížel. Rozešel se přímo k soukromějšímu koutu, kde ještě před chvílí ležel s Badri. Ta v jeskyni zůstala, i když musel být asi dost v šoku. Byl však pryč jen chvíli - tedy na to, co všechno zažil. Ale asi to všechno prostě byla magie. Jak jinak by si to měl vysvětlovat.
"Ahoj," broukl stejně zmatený jako ona, když si znovu lehl k ní tak, jak byl ještě před chvílí. "Tomu bys nevěřila..." začal a jemně se k ní přitulil. I ta chvíle bez ní byla příliš dlouhá. "Jak jsem zmizel, tak jsem se najednou ocitl u Života. Nevím, asi to bylo všemi těmi světluškami, barvami a tak," uchechtl se. "A pak, když jsem se ho ptal, jestli by mě mohl poslat zpátky domů, octl jsem se u Smrti. No, byl jsem rád, že jsem odtamtud utekl, co nejrychleji jsem mohl. Pak jsem tady našel malé vlče a začala bouřka, tak jsme se schovali pod skalním převisem," vysvětloval jí. "To vlče je Aranelino. Teď jsem jí ho vrátil. Ještě, že je v pohodě, kdyby zůstal ztracený v bouřce..." Varja zakroutil hlavou. Nechtěl nad tím ani přemýšlet.
"A co ty? Zvládla jsi to tady?" ptal se jí starostlivě. "Vím, že se bojíš bouřek. Muselo to být hrozné. Omlouvám se, že jsem tady nebyl s tebou," vydechl.

Varja musel uznat, že pršet opravdu přestalo, a tak také přestalo dávat smysl, aby se drželi v jeho dočasném úkrytu, který jim dobře posloužil. Varja se už navíc těšil domů za Badri. Nechal jí samotnou až příliš dlouho a to se mu hrozně příčilo. Takhle to být nemělo. Nechtěl jí nechat samotnou! Za tohle všechno přeci nemohl... ne? A musel tohle vlče doručit jeho rodičům. Bylo možná jediné štěstí, že se tu ukázal. "Ne, neprší. Ještě, že tak," pokýval Varja hlavou a sám vyšel z úkrytu. Arsen už pokračoval směrem, který mu naznačil, než začalo pršet jako z konve a štrádoval si to k úkrytu. Vlče se nejspíše těšilo domů a s tím Varja pochopitelně silně souzněl. I on chtěl domů. Uplynul sice asi jen jeden den, co byl pryč, ale bylo to více než dost. Chudák Badri se o něho musela hrozně bát.
"To jsem rád," přikývl, ale vlastně mu na tom zase tolik nezáleželo. Kdo ví, co se tomu vlčeti honilo hlavou. Byl trochu zvláštní, jen nesvedl přesně říct čím. Neuměl to pojmenovat, a protože se s mnoha vlčaty nesetkal, neuměl říct, jestli to třeba není normální.
Ulevilo se mu však, když došli před úkryt a tam byla Aranel se zbytkem nových členů smečky. Usmál se, když tu drobotinu viděl. Dost možná se k nim brzy připojí i jeho vlastní děti. Ta myšlenka ho nesmírně těšila.
"No, spíš já našel tebe, Arsene," uchechtl se a mávl nad tím packou, když kouknul po Aranel. "Byl kousek od Ovocné tůně, ještě štěstí, že tam nezahučel," řekl k Aranel a podíval se ke vstupu do úkrytu. "Jo, no... budeme," usmál se. "Když mě omluvíte, tak já půjdu zpátky za Badri. Měl bych být s ní," řekl omluvně, ještě jednou kývl na Aranel a zmizel uvnitř v jejich jeskyni.

//úkryt

Varja se zamračil a snažil se pochopit, co udělal špatně. Urazil snad to malé vlče? Řekl něco, co se dotklo jeho malého srdéčka, které bylo tak snadno zranitelné? Tedy... alespoň předpokládal, že vlčata taková jsou. Varja na nebohé vlče koukal zmateně. Bouřka se sice už přehnala a to nejhorší bylo za nimi, ale stále pršelo. A on si říkal, že bude lepší, když zůstanou v suchu. Tedy alespoň do chvíle, než se Arsen začal cpát ven. Proč? To netušil. "To víš, že tě můžu vzít domů," přisvědčil nejistě a vstal, takže zabral skoro celý prostor jejich provizorního úkrytu. "Ale pořád prší a je to docela kus cesty. Co kdybychom ještě chvíli počkali, než se vyčasí, co? Jestli jsem tě urazil, tak to jsem nechtěl. Chtěl jsem ti jen dát nějaké dobré rady. Myslel jsem to dobře. Nechci tě poučovat, to vůbec nebyl můj cíl. Jen už jsem něco zažil a rád ti to předám," vysvětloval mírně. Arsen vypadal, že ho to nezajímalo. Asi se mu už stýskalo po mamince, to bylo celkem jasné. "No, ale jestli vážně chceš jít, tak musíme jít opravdu rychle, abys moc nezmokl," prohlásil a vylezl ven. Jemu deštík nevadil. Jeho srst byla příjemně huňatá.

Varja si nebyl jistý, co by měl prckovi říct na to, že jeho bratr smrdí. Byl tím trochu v rozpacích, protože nechápal, kde se to v malém vlčkovi bralo. Chvíli nad jeho slovy jen přemítal. Třeba jen nevěděl, jak to říct lépe? Jistě, to bude ono. Varja prostě chtěl za každou cenu vidět v každém to nejlepší. Vždy. Jenže jak omluvit, že vlček řekl o svém bratrovi, že smrdí? Tím si nebyl vůbec jistý. "Víš, myslím, že to se ti jen zdá. Tvůj brácha je asi cítit jako ty. To je základní pach. Asi ti to tak jen přišlo, protože to je pro tebe nové. Všechny ty pachy a vjemy a všechno, viď? začal, protože to tak hezky uhladil. Ukazoval Arsenovi, co je dobré. Za to by ho každý pochválil! "Chápu, že jsi se v jeskyni nudil, není tam moc zábavy, co? Ale nemůžeš mámě jen tak zdrhat, to se nedělá. Víš, jak se o tebe teď musí bát? Chudák," zakroutil nad tím hlavou. Jestli Aranel nevěděla, že se jí vlče vytratilo z jeskyně ven, musela si už určitě dělat starosti. Nepochyboval o tom, že už si všimla, ale jestli byla sama s dvěma dalšími, nemohla se vydat hledat ještě Arsena. Hm, na t bude muset myslet, až se jeho vlčata narodí. "A co je špatného na tom být opečovávaný? To mi přijde jako fajn věc... ne?" usmál se na vlčka.
"Dobře, tak mi to neříkej," povzdechl si Varja. Dělal si starosti, jestli to třeba neslyšel od Armina, ale... že by vlk učil vlčata sprosťárny? To se mu nezdálo. Asi prostě poslouchal řeči dospělých, kteří o něm nevěděli. To dávalo celkem smysl.
Varja na Arsena koukal jako vyoraná myš. "Nemyslím si, že tady Kayu mají kvůli tomu, aby jí obětovali. Spíš protože s ní asi jiní vycházejí lépe než já, víš? Někdo ti třeba v životě nesedí, ale jiným může připadat jako ten nejlepší kamarád, chápeš? Život je v tomhle rozmanitý. Proto jsme každý jiný, víš?" vysvětloval Arsenovi. Snažil se mluvit pomaleji. Byl přeci jen vlče a chtěl, aby všechny tyhle životně důležité věci pobral, aby to pochopil a řídil se tím. Varja na sebe byl v tomhle hrozně hrdý. Měl pocit, že odvádí dobrou práci. Bylo to se všemi vlčaty takhle snadné?

Varja se na vlčka stále laskavě usmíval. Měl rád vlčata a Arsen byl byl prostě roztomilý, ani se nemusel snažit. Vlčata už prostě taková byla - alespoń tomu věřil podle toho, co už viděl a ač toho nebylo mnoho, byl sám se sebou spokojený. Říkal si, že zvládne svou novou roli otce, pokud jeho vlčata budou tak klidná a hodná jako byl Arsen.
"Hm, to bude asi tím. Ano, to dává celkem smysl," přikývl Varja zamyšleně. Jistě, že nepoznal, že byl Arsen tak maličký - byl větší než jiná vlčata. Varja sice nevěděl, jak velká vlčata bývají, ale hádal, že se to asi brzy dozví. Už by se měli vrátit do úkrytu, jen škoda, že pořád tolik pršelo! "A co, že se takhle sám touláš tak daleko od jeskyně? Rodiče musí být strachy bez sebe, zvlášť v takové bouřce," poznamenal Varja zamračeně.
Překvapeně zamrkal, když se mu vlče omluvilo. "To nic," ujistil ho, aniž by si všiml, že do něho šťouchnul. Varja byl vážně obr, a tak to snadno přehlédl.
"Asi z toho byl chudák Armin zmatený. Také bych byl celkem překvapený, kdybych zničeho nic narazil na svého bráchu. Ty bys nebyl zmatený?" ptal se ho, přestože byl Arsen jen měsíc staré vlče a asi jen těžko to všechno chápal.
"Co? Flundru? Ale fuj, to se neříká. Kde jsi to slyšel?" nechápal Varja, ale odkašlal si a napřímil se. "Ale není na mě, abych hodnotil, proč tu Kaya je. To je na alfách," řekl nakonec, protože si alf přirozeně vážil.

Varja se snažil vlčkovi vyhovět - to aby ho upokojil do chvíle, než přestane pršet. Věděl, že některá vlčata prostě nevydrží na místě, ale zdálo se, že Arsenovi to vlastně zase tolik nevadilo, ale i Varja si všiml a uvědomil si, že Arsen není jako jiná vlčata. Nevěděl čím, ale když učil Kezi lovit, měl z ní jiný dojem než z jejího mladšího bratra.
"Já úplně nepoznám, jak jsou vlčata stará," vysvětlil vlčkovi omluvně. "Nemám s vlčaty velkou zkušenost," poznamenal - asi to bylo celkem zjevné, on však měl potřebu se omluvit i za to, že nepoznal, že je Arsenovi měsíc. Takhle vypadají vlčata, když je jim měsíc? To vypadalo, že už si zanedlouho bude se svými vlčátky povídat a že jim bude moci vyprávět o magiích. Nesmírně se na to těšil, jen měl pár nejistot, které, jak doufal, časem zmizí. Určitě se svede postarat o svá vlčata, no ne?
"Není to zas tak dramatické," ujišťoval Arsena, který vypadal opravdu silně šokovaný. "Ale Arminius je milý, vážně. Možná se choval divně, protože tě neznal a nevěděl, kdo jsi. Byl jistě zmatený, protože nevěděl, kde by se tu vzal další sourozenec," vysvětloval Varja a snažil se tak ochránit vlka, který mu říkal zelenáči stejně jako Kaya.
"Hm, jasně, Kaya, jo..." povzdechl si. Arsen se pochopitelně chytil toho, čeho se Varja chtěl vyvarovat, ale teď už neměl na výběr a musel pokračovat. "No, Kaya je prostě Kaya. Je taková nepříjemná a nejspíše neumí být na nikoho příjemná. To by mi asi ani tak nevadilo, ale přeci jen ne každý může být vždy milý, to si pamatuj, Arsene, ale... Kaya je nepříjemná a ještě se chová jako by byla ze všech nejchytřejší. Na to moc nejsem," vysvětloval. Cítil se svým způsobem špatně, že tohle o Kaye řekl, ale... byla to přeci pravda!

Varja si nebyl jistý, co všechno mohl vlčeti říct, ale nakonec se zdálo, že Arsen chtěl prostě vědět všechno. Byl zvědavý a vlastně to nebylo zas tak překvapivé. Varja si musel připomínat, že i on byl zvědavý na to, jak tady všechno funguje. A když se to dozvěděl, mohl všechny ty informace hrdě předat dál malému vlčkovi, který chtěl všechno vědět.
"To ne, všechno z toho je pravdivé. Na mou duši. Jen Smrt neznám tak dobře a vůbec bych ti nechtěl lhát. A nenapadlo mě, že ti ještě nikdo neřekl o magiích," vysvětloval Varja, ale na druhou stranu ani netušil, jak starý Arsen je. Možná byl moc malý na to, aby o magiích věděl, ale copak on věděl, kdy se vlčatům takové věci říkají? Možná to měl zjistit dříve, než měl sám vlčata na cestě.
"Je asi možné, že jste se ještě neviděli. Trochu jsme se zdrželi na lovu," poznamenal. Asi se zdrželi víc, než se zdálo. Ani mu to nepřišlo, ale dávalo smysl, že se kvůli tomu Armin s Arsenem nesetkali dřív. Musel být... asi mladší, než si Varja dosud myslel.
"Myslím, že ti odpustí. Zvlášť, když jsi jeho mladší bráška," ujistil vlčka a usmál se na něj. Sám doufal v tak hodné vlče. "Ve smečce jsou všichni hodní, to se nemusíš bát. Až na Kayu, Kaye se vyhni," radil Arsenovi. A radil mu dobře.
"Mám rodinu. Nebo budu mít. Má partnerka bude také mít vlčata, a tak tu brzy budeš mít přátele," řekl mu. On v mládí nic takového neznal. Žili sami jako tuláci, a tak byl rád, že svým vlčatům dopřál smečku a zjevně i podobně staré přátele. "No, znám Baghý a Erlenda, to jsou naše alfy. Erlend je dobrý přítel. Pak jsou tu tvoji rodiče a sourozenci, pak je tu vlastně ještě Cyril, toho jsem sem v zimě přivedl. Pak jsem ještě potkal další vlčici, Cynthii. Jo a vlka s rohy. Noriho," vyjmenoval. Kayu už zmínil a znovu jí zmiňovat nechtěl. To aby vlčeti neutkvěla v paměti zrovna ona.

Varja musel dát vlčeti zapravdu. Sám toho o Smrti tolik nevěděl - znal Života, u toho byl tolikrát, že by ho mohl dávno považovat za kamaráda. Aby však upokojil vlčecí mysl, snažil se z paměti vydolovat všechno, co se o Smrti věděl. Moc toho však nebylo. "Vím to, že za drahokamy - to jsou takové lesklé kamínky, které se hezky třpytí - dává vlkům moc. Magie," vysvětlil. "Protože každý vlk se rodí s magií, kterou se postupně učí ovládat. Magií jsem ti vysušil kožíšek," vysvětlil vlčeti, přestože si Arsen evidentně ani nevšiml, že je suchý a ne zmoklý jako myš. Už se tolik netřásl a Varja byl spokojený, že se svedl o mládě postarat. "Ale byl jsem u ní teď poprvé, a tak ještě pořádně nevím, jaké magie ti může dát, vysvětlil mu. Vlče bylo zvědavé jak malá opička (kdyby Varja věděl, co je opička), ale statnému dobrákovi to nevadilo. Všechno by mu vysvětlil a ukázal. A těšil se, že bude moci svět podobně představit i svým vlčatům. Snad.
Když mu Arsen začal popisovat vlka, kterého potkal u tůně, Varja hned věděl o kom je řeč. Přeci jen se s Arminem před pár dny viděl a byli spolu na lovu. "Tak to musel být Arminius," řekl mu Varja. "No a jestli smrděl podobně jako ty, tak to může být třeba tvůj bratr. Já zas tak dobře neznám všechny vlky ve smečce, ale znám Aranel s Awarakem a Arminius s Kezi jsou jejich vlčata," řekl Arsenovi. Zdálo se, že tenhle vlček patřil také do jejich rodiny.

Varja viděl, že Arsen pod sebou zanechává loužičky vody. To Varju přeci jen znepokojilo, ale uvědomil si, co mu řekla Badri. Měl teď jedno oko modré - znamenalo to, že měl magii vody? Rozhodl se to vyzkoušet. Chvíli upřeně sledoval Arsenův mokrý kožich čekal, co se stane. Po chvíli se voda z vlčkova kožichu začala vsakovat do země. A dělo se to tak dlouho, dokud mu v srsti nezbyla ani kapka. Varja na sebe byl náležitě hrdý, když viděl, že z Arsena ani nekape. Vlček ale vypadal, že si toho ani nevšiml.
"Teď to bude ještě o trochu lepší," prohlásil spokojeně. Arsena však více zajímali Bohové. Asi to chápal. Muselo to pro něho být hrozně zajímavé téma. Taková pohádka, říkal si. "Poušť prostě poznáš, až jí uvidíš. Je tam fakt horko. No a co se Smrti týče, ta není vůbec přátelská. Vlastně jsem u ní teď byl, než jsem na tebe narazil. Sídlí na severu, skoro u hor. Ta zase střádá drahokamy a kamínky. Ale ještě jsem u ní nikdy dříve nebyl, tak úplně nevím, co dává," vysvětloval mu.

Varja byla rád, že dokázal najít tak rychle úkryt před deštěm. Měli štěstí, že v blízkosti vůbec něco takového bylo. Jejich druhá varianta byla, že budou někde moknout dokud se bouřka nepřežene a to bylo prostě až příliš riskantní. Jemu by to snad ani nevadilo, měl hustý kožich, ale malé vlče bylo prostě příliš náchylné na déšt a na takové extrémní počasí.
"Nic lepšího asi takhle narychlo neseženu, ale je to lepší, než zápal plic," usmál se na vlčka, který vypadal nadšeně a nakonec se i ochotně uvelebil. To Varju alespoň trochu uklidnilo. Měl tohle vlče v péči a už ho nechal promoknout. Cítil se hrozně. Přesto mu však vlček tvrdil, že mu bylo fajn, ale co když... co když se mu něco stane! Co když onemocní? Ta představa ho děsila. Vůbec nevěděl, kolik toho takové vlče vydrží. pro něho to bylo jen pár kapek, ale on byl severský vlk zvyklý na hrozné počasí, na mráz a zimu a tohle vlče... tohle vlče bylo fakt pidi.
"Jo, ten Život, vidíš to. No, Život bydlí na jihu, na takovém kopci uprostřed pouště. Poušť je velice horké místo plné písku, víš? No, tak tam bydlí, úplně nahoře. Je velice přátelský, ale má rád kytičky a mušličky a za ty ti splní skoro každé přání," vysvětlil vlčeti. "Zato Smrt, ta je mnohem horší," vysvětloval.

Varja pochopil, že do úkrytu jen tak nedojdou. Začínalo pršet čím dál tím víc a když to začalo vadit i jemu, zdálo se to být jako vážný problém. Chudák Arsen vypadal trochu jako zmoklá slepice. Tohle nešlo. Rozhlédl se a u kamene kus od nich spatřil vyhloubenou noru, kam se mohli skrýt před deštěm. "Víš co, Arsene? Pořádně nám prší, tak se schováme támhle, jo?" řekl vlčkovi a popohnal ho, aby byli co nejdříve v suchu. Tedy.. moc ne. Arsen byl zmáčený a ani si toho nevšiml, místo toho se ptal na Života jako by to bylo to nejdůležitější. Inu, Varja to chápal, ale nejdřív se museli skrýt do bezpečí.
Teprve, když zapluli pod kámen do nory, který byl příhodně vyhloubená tak, aby tam nestékala voda, mohli si povídat. "Není ti zima, Arsene? Vždyť jsi celý zmoklý," prohlásil zamračeně. Chtěl ho nějak zahřát, ale Arsen se k tomu očividně příliš neměl. Na co že se to ptal? Že chtěl vědět, co Život chtěl za všechny ty barvy? Varja ale myslel na to, zda přestane brzy pršet. Chtěl se vrátit do úkrytu za Badri. A o tohohle vlčka si jistě rodiče také dělali pořádné starosti.

Varja se snažil s vlčkem jednat jak nejlépe uměl. S Kezi mu to docela šlo a měl pocit, že stejné to bylo i s Arsenem. Doufal, že nic nekazí. Nechtěl, aby mu rodiče toho vlčete vynadali, že něco zanedbal... ale nakonec ho nechali potloukat se po lese samotného. Nemohl úplně říci, že by s tím souhlasil. Nesoudil nikoho, ale říkal si, že až bude mít svoje vlčata, musí na ně dávat větší pozor. "Těší mě, Arsene," usmál se na něho Varja. Vlček byl roztomilý a nevinný, tak jako každé vlče.
"Je to pořádně husté," ujistil Varja vlčka vesele a přidal do kroku. Nechtěl Arsena popohánět, ale zatím byl déšť mírný - to se ale také mohlo rychle změnit. Chtěl, aby byli oba co nejdříve v úkrytu, kde jim nic nehrozilo - nikomu.
"Dělá toho spoustu. Tedy... myslím. Co vím, tak kromě toho, že od něho můžeš získat různěbarevné kožíšky tak dělá i to, že ti třeba mohou narůst křídla. Nebo plno dalších věcí," vysvětlovat mu Varja. Nevěděl, jestli vlčata mají šanci tyhle věci pobrat, ale říkal si, že snad ano. Nemohl to posoudit, ale když se ptal, tak mu odpovídal.

Varja si stále nebyl jistý, co si s vlčetem počít, ale asi si bude muset rychle zvyknout. Pokud se jim narodí vlčata, pak se o ně bude muset postarat a to obnášelo i vědomí toho, co se s takovým vlčetem dělá a co potřebuje. Říkal si, že na to snad přijde. Mohl v to přinejmenším doufat. "Neomlouvej se," řekl vlčkovi mírně. Neměli by ztrácet čas, protože o sobě déšť dal vědět a ač bylo zřejmé, že je pár kapek nerozpustí, přeci jen chtěl vlče odvést jeho matce. "Tak půjdeme," zavelel. Předpokládal, že vlčkova rodina bude v úkrytu - inu, musela být, protože přímo tím směrem se Varja rozešel. Tak jako tak by se tam jistě vypravili. Varja cítil v kostech, že se ženě pořádná bouřka, ale vlčkovi podle všeho stačilo to, že mu řekl, že o nic nejde - také to nebyla vždy úplně pravda, bouřky uměly být děsivé, ale nemyslel si, že by vlčeti pomohlo, kdyby ho hned začal děsit, a tak to neudělal. "A jak se vůbec jmenuješ? Já jsem Varja," představil se vlčeti, které bylo sice malé, ale... muselo mít jméno, ne? Jistě, to byl základ, pochopitelně, že mu jeho rodiče dali jméno... ne?
"Tohle? To mám od boha, který se jmenuje Život. Jsou to takové dary," vysvětloval, nejistý ,zda to vůbec vlče mohlo pochopit.