Příspěvky uživatele

< návrat zpět

504
//Les

Varja to nebral tak vážně, jak by asi měl podle naléhavosti v Badřině hlase. Nemyslel si, že by to přišlo tak rychle, to přeci... nešlo, no ne? Vždyť ještě před chvílí se zdálo, že se nic neděje a teď by měla porodit? Ne, to... nedávalo smysl... ne? Možná začínal trochu panikařit, ale pořád držel to ovoce v tlamě. Dobře, jen za vchod do jeskyně, protože se mu začínalo zdát, že je to vážnější, než si myslel.
"Jak brzy?" ptal se Badri nejistě a snažil se jí podpořit, protože vycítil, že je to asi vážnější, než by čekal.
Jemně jí postrkoval, aby se dostali alespoň někam do rohu jeskyně, kde by měla Badri klid. Na papáju už úplně zapomněl.

//Tůň

Varja nesl v tlamě ovoce jako sváču pro Badri a doprovázel jí. Občas jí podepřel, ale nemohl moc mluvit, když nesl to ovoce. Dělal si trochu starosti kvůli tomu, že Badri říkala, že vlčátka kopou víc a víc. Mohlo to znamenat, že brzy přijdou na svět? Bál se, ale věděl, že to bylo něco, čemu se jen těžko vyhnou. Nějak na svět přijít museli, jen by si přál, aby to proběhlo úplně poklidně, obával se však, že to bylo jen jeho zbožné přání. Ani nevěděl, jak takový porod probíhal. To byl možná důvod, proč se toho tolik obával, ale musel být Badri nablízku. Chtěl být u ní a při narození jejich vlčat. To byl jeho momentální cíl.

//Jeskyně

Varja se usmál a sklonil hlavu. Badřina poklona ho těšila, ale nemyslel si, že by byl až tak dobrý, jak popisovala. "Já bych to nebral tak vážně. Neřekl bych ani, že jsem tak dobrý, ale i kdyby ne... jsem rád, že si to myslíš. A děkuji," řekl jí. Byl opravdu rád za někoho jako byla Badri. Byla dokonalá a on měl opravdu velké štěstí.
Badri mu podstrčila zbytek toho, co jí vyplavila tůně. Zdráhal se, ne protože by mu to nepřipadalo jedlé, ale protože nechtěl Badri ujídat, ale nakonec přeci jen ochutnal, protože ho tak hrozně hezky prosila. Nebylo to vlastně vůbec špatné, ale nebylo to maso. "Je to dobré," prohlásil překvapeně. Asi se nedivil, že na tom byla Badri schopná přežít. "Co kdybychom si to vzali do úkrytu? Tam si můžeš odpočinout a najíst se. To nebude na škodu, ne?" zeptal se Badri a když souhlasila, vzal to ovoce do tlamy a rozešel se pomalu směr úkryt.

//les

Varja se na Badri usmál, ta se na něho dívala velmi vážně, když prohlásil, že je divnej. No, říkal si, asi trochu byl, ale to říct nemohl, Badri se to evidentně příliš nelíbilo. "Dobře, už to říkat nebudu," přikývl. "Já doufám, že to moc nepřeháním, ale je to něco v čem jsem dobrý, proto o tom asi mluvím víc, než by bylo zdrávo," prohlásil pobaveně. Chtěl to trochu odlehčit, aby si s tím Badri nedělala takové starosti.
"Vypadá," přikývl, ale jemu ovoce nic moc neříkalo - a navíc by ho vždy nechal Badri. Potřebovala výživu pro drobotinu a potřebovala sílu na blížící se porod. Měl o ní starost, věděl, že to asi nebude nic příjemného, ale dokud budou spolu, bude to v pořádku.
"Neměl bych, ne? Možná si dám trochu, ale ne moc, ano? Měla bys sníst, co nejvíc, abys měla dost sil," prohlásil starostlivě a jemně do ní šťouchnul čenichem.

Varja přitakal. "To je můj cíl," usmál se. "Nemusí lov nutně milovat, já vím, že jsem trochu divnej, ale naučím je to jak nejlépe budu moct," řekl. Nechtěl by vlčátka do ničeho nutit, ale třeba budou mít přirozený zájem. Tak jako měla kdysi Kezi, když jí poprvé potkal.
I Varja si prohlížel svůj odraz ve vodní hladině, ale byla to jen velmi rychlá prohlídka, protože to už Badri tahala z vody to, co jim tůně darovala. Varja se na to díval pochybovačně, ale nechtěl, aby se s tím Badri namáhala, a tak, když bylo ovoce na zemi, zamračeně si ho prohlížel, než na něj dupl packou. Nic lepšího ho nenapadlo - ale pomohlo to, tedy... alespoň trochu. Papája povolila a podle barvy a vůně to jedlé asi opravdu bylo.
"No... tohle vypadá už o něco lépe, co?" zeptal se a když viděl, jak hladově se na to Badri dívá, musel se tiše zasmát. A trochu více ovoce otevřel tak, aby se Badri mohla pořádně najíst.

Varja se usmál. Nemohl říci, že by se mu ta představa nelíbila. Že by jeho vlče mělo rádo lov? Že by ho učil lovit? Znělo to jako jeho sen. Ostatně pamatoval si, jak ho učil jeho otec. Bylo to vůbec to nejlepší, co si z mládí pamatoval. "No, učit je budu rád. Asi to bude i nutné. Alespoň něco by umět měly, i kdyby se nakonec rozhodly, že nechtějí jíst maso," poznamenal. Nevadilo by mu, kdyby se takhle rozhodly. Ostatně, kdyby mu to vadilo, nemohl by být s Badri.
"Hm? Vůbec nic mě nenapadá, co by to mělo být?" zeptal se jí zamyšleně. Pravda byla, že on nebyl takový znalec ovoce, a tak vůbec netušil, co by si jeho drahá partnerka představovala. Jo, takhle kdyby chtěla jelení nohu, to by zvládl obstarat, ale ovoce? To ulovit nesvedl.
Měli asi štěstí. Tůňka se nad nimi slitovala - nebo spíše nad Badri. Ke břehu připlula velká podlouhlá a divně zelená věc, kterou Varja nikdy neviděl. Skepticky si jí prohlédl. "Je to vůbec jedlé?" zeptal se pochybovačně.

//je to papája :D

//Les

Varja se zarazil, když Badri prohlásila, že doufala, že nebudou všechny tři lovkyně po něm. "No, nezlobil bych se, kdyby alespoň jedna z nich našla zálibu v lovení. Ale nebude mi vadit, když to tak nebude. Budu rád, když s tebou budou trávit celé hodiny očesáváním borůvek. A já na vás budu dohlížet," usmál se. Společně došli k tůni. Byla to velmi pomalá procházka, Badri měla, co dělat. Asi měla pravdu, že se jim bude brzy chtít ven. "Také se rychle vrátíme," ujistil jí a podíval se k tůni, zda jim poskytne něco dobrého k snědku. Tedy, jemu ne, on si dal losici. "Chtělo by to nějakou pořádnou dávku ovoce. Na co máš chuť? Třeba tě tůně vyslyší," prohlásil Varja pobaveně. Byl upřímně zvědavý, jestli to fungovalo na povel.

Srpen 4/10 - Eladan

Varja chápavě pokýval hlavou. Viděl na vlkovi, že nepatřil zrovna k vlkům, kteří by měli jemnou letní srst, ale to bylo kouzlo tohoto místa - mnoho vlků zde bylo z různých krajin a Varja o nich slyšel již mnoho. Nebránil by se slyšet o nějakém dalším místě, protože tím poznával svět, který by mu zůstal utajen. Vždyť přeci jen znal své hory. Občas mu chyběly, stejně jako chladnější místa, ale Borůvková smečka se mu zamlouvala. "Tady jsou oproti tomu na co jsem zvyklý podmínky celkem v pohodě. Myslím, že si také zvyknete," ujistil vlka. Ten mu přál jeho štěstí a Varja prostě nemohl mlčet. Byl naprosto nadšený a nemohl to držet jako tajemství. Také... proč by měl? Nikdo by se mu nedivil, že se takovou věcí chce pochlubit.
"Má partnerka čeká vlčata, to je důvodem mého štěstí," vysvětlil a usmál se. "Jsou to má první vlčata a nemůžu se dočkat," přiznal. Už se těšil. Nevěděl, kdy přijdou na svět, ale upřímně? Doufal, že to bude brzy.
"Prosím. Budu rád za trochu společnosti. Potěšení je na mé straně," pokýval hlavou.

Varja přikývl. "Určitě. Třeba tam na nás vyplave pár chutných jablek, nebo třeba ta velká koule jako minule," poznamenal pobaveně, aby dal Badri najevo, že si cení toho, že tohle chtěla alespoň zkusit. Chtěl jí v tom podpořit, ale věděl, jak těžké to muselo být. Sám sice masem neopovrhoval, ale měl pro svou partnerku obrovské pochopení a nechtěl, aby trpěla. Oba však chtěli pro vlčátka jen to nejlepší.
"Můžu je učit lovit, v tom jsem fakt dobrý. Ale budou potřebovat především milující náruč. Tu máme oba tu nejvřelejší," usmál se a jemně do Badri šťouchnul - byl to láskyplný dotek, protože se bál, aby jí nějak neublížil. Muselo se jí už těžce chodit, bylo zřejmé, že vlčátka přijdou na svět již velmi brzy. "Zvládneš to, já ti věřím. Určitě to bude v pohodě," ujišťoval jí. "Ani nevíš, jak moc já miluji tebe," řekl jí zamilovaně a zavedl Badri k losici.
Několikrát si kousla. Viděl utrpení v jejích očích, ale aby jí podpořil i on si pár soust dal. Zvládla to celkem dobře. Když se pak znechuceně odtáhla, snažil se nesmát se jejímu výrazu. Vážně jí litoval a její zoufalství bylo vážně silné, ale ten výraz byl zkrátka vtipný. "Jsem pro, mrkneme, co je tam dobrého," souhlasil a pomalu se tedy rozešel k tůni.

//Ovocná tůň

//Úkryt

Varja se cítil trochu špatně kvůli tomu, že Badri tak trochu donutil k něčemu, co jí bylo vyloženě proti srsti, jenže oba si uvědomovali, že pro jejich vlčata to bylo něco, co bylo nutné. "Ale kdyžtak se můžeme vypravit k tůni a třeba tam najdeme něco, co by ti sedělo více," ujišťoval svou partnerku, protože věděl, že je to pro ní utrpení, na druhou stranu chápal to, že to chtěla alespoň zkusit. A byl jí za to vděčný. On takové oběti kvůli jejich vlčatům činit nemusel.
"To jo, ale býval bych byl raději s tebou. Slibuji, že teď se od tebe ani od vlčat nehnu ani na krok," ujišťoval Badri. A byl o svých slovech přesvědčen, jenže pravda byla taková, že málokdy ovlivnil to, kde zrovna byl. I teď zmizel úplně nečekaně.
"Neboj se, budu s tebou celou dobu," ujistil jí tiše a jemně Badri podepřel. "Bude to určitě v pořádku, neměj strach," říkal jí a vedl jí k místu, kde zanechal losici. Věděl, že to bude nepříjemné, ale chtěl Badri podpořit.

I já se přidávám s poděkováním

Chtěla jsem napsat něco do Tlapek, ale než jsem se k tomu dostala, bylo pozdě, tak vám to sem nahodím takhle veřejně :>
Nejsem tu nijak dlouho, ale můžu říct, že ať už jsem za vámi přišla s čímkoliv, hned jste odepisovaly, pomohly, vyslyšeli a toho si hrozně moc vděčím Moc souzním s Maplinou filozofií, že tohle je hra, ale obdivuji ten zápal, který do Galli z tvojí strany šel. A samozřejmě i ze strany Crowley. Doufám, že té budu důstojnou náhradou, protože tvoje akce byly chef's kiss a chtěla bych být alespoň z půlky tak kreativní a mít tak skvělé nápady!
Moc doufám, že se potkáme alespoň herně <3 (Zestovi by táta moc chyběl), ale i kdyby ne, tak vám přeji vše nejlepší ve všem do čeho se pustíte, protože jste obě skvělé a byla by obrovská škoda o vás a vaše skvělé charaktery přijít! Tak znovu naberte síly, vypusťte na chvíli z hlavy to naše hraní a třeba se znovu setkáme.

494

Varja se zamračil, když měla Badri pochybnosti o tom, jestli vlčátkům dávala dost. To sám nemohl posoudit. "Můžeš to aspoň zkusit? Třeba jen kousek? Když to nepůjde, tak to nepůjde, nechci tě nutit do něčeho, co je ti nepříjemné, ale... oba pro ty malé chceme to nejlepší, no ne?" zeptal se Badri, ale věděl, jaká byla odpověď. I ony by si nikdy neodpustila, kdyby vlčátka kvůli masu strádala.
"Já vím. To já furt někde lítám a nechávám tě tady," broukl. "Tak pojď, půjdeme se jen kousek projít, ty se najíš a půjdeme zase zpátky. Nebudeme daleko," ujistil Badri. I on se o vlčátka bál a chtěl být v případě nutnosti co nejblíže jeskyni. Kde jinde také měla jejich vlčátka přijít na svět? Pochopitelně, že v jeskyni. Chtěl pro ně jen to nejlepší. Věděl, že teď je ještě dobré počasí a do zimy jejich vlčátka zesílí, ale nebylo to úplně optimální. Na druhou stranu tady byly zimy mírné. Nebudou strádat.

//Les

493

Varja se na Badri zadíval poněkud pochybovačně - ne, že by jí nevěřil, ale oba věděli, že by to dopadlo tak, že by se bála. A Varja by si nemohl nikdy přestat vyčítat, že jí nechal samotnou. Ještě, že spinkala. To jediné ho utěšovalo, zvlášť, když čekala jejich vlčátka. "Já vím, že ano. Ale jsem rád, že jsi to zaspala," poznamenal s jistou úlevou. Teď už se od ní opravdu nehne ani na krok!
Varja, i kdyby chtěl, nemohl ani trochu skrývat svoje nadšení. "Přesně tak. Budeme nejlepší. Oba dva," usmál se a jemně se k ní přitulil. Věřil tomu, že to tak bude. Už se nemohl dočkat až se jejich vlčátka narodí.
"Chceš si jít dát borůvky? Já vím, že ta losice, kterou jsem přitáhl s Kezi a Arminem není nic pro tebe," poznamenal, i tak se však nechtěl vzdalovat od jeskyně, přeci jen se zdálo, že vlčata už brzy přijdou na svět.
"Můžeme se jít na chvilku projít? Jestli chceš," poznamenal, ale to už mu Badri dávala packu na své bříško. Varja překvapeně zamrkal. "No páni! Už jsou vážně velcí, viď?" zeptal se jí - jako by to snad Badri věděla.

492

Badri si za tu dobu, co byl pryč, pořádně pospala. Asi se tomu nedivil, nebyla to úplně chvíle, co byl pryč a trochu ho štvalo, že to nebyl a nechal Badri samotnou, ale zjevně... tu nebyl třeba. "Ahoj," usmál se a něžně se ke své drahé polovičce sklonil, aby jí lízl mezi ouška - a teď i tykadýlka.
"A o nic jsi nepřišla. Venku bylo vážně hrozně. Jsem rád, že jsi tu zůstala a zaspala to, dělal jsem si starosti, jak to asi sama zvládáš," poznamenal zamračeně, ale zjevně to zvládala dobře. To ho utěšilo. Když Badri zmínila, že si budou mít Aranelina vlčáátka alespoň s kým hrát, Varja zastřihal ušima a sjel pohledem na Badřino bříško, které se povážlivě zvětšilo. "No, páni!" zvolal Varja nadšeně. "Život něco říkal, ale... nevěřil jsem tomu," prohlásil a nadšeně zavrtěl ocasem. Badri si dokonce nadšeně poskočila. "Budeš tou nejlepší mámou," ujistil ji hned. "Ani nevíš, jakou já! Nemáš hlad? Nepotřebuješ něco?" ptal se hned - protože chtěl být zodpovědný táta.

Srpen 3/10 - Eladan

Varja se velmi rychle probral ze svého zamyšlení a věnoval vlkovi svou plnou pozornost. Měl rád příjemnou společnost a vlk, jehož jméno neznal, vypadal velmi sympaticky a klidně. To mu ke štěstí a jisté blaženosti chybělo. Varja věděl, že se bude muset brzy vrátit domů, ale doufal, že ještě nějaký čas měl. Nechtěl úplně všechno propásnout a vlčátka se měla narodit už velmi brzy.
"Inu, na mě je trochu horko. Jsem zvyklý na trochu jiné počasí, ale už jsem si za ten rok trochu zvykl," vysvětlil vlkovi. "Jen jsem... šťastný. To asi proto mi připadá každý den krásný," prohlásil. Zdálo se to být možná perfektně logické, ale jeho štěstí bylo ještě zářivější než kdy dříve. Nikdy se takhle necítil.
"Vůbec jste nic nenarušil, já jen přemítal nad životem. Ale jsem vždy velice rád za každou společnost, tak zde klidně můžeme chvíli zůstat společně. Já jsem Varjargar, těší mě," představil se a přátelsky zavrtěl ocasem.