Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Varja přikývl. "Určitě. Třeba tam na nás vyplave pár chutných jablek, nebo třeba ta velká koule jako minule," poznamenal pobaveně, aby dal Badri najevo, že si cení toho, že tohle chtěla alespoň zkusit. Chtěl jí v tom podpořit, ale věděl, jak těžké to muselo být. Sám sice masem neopovrhoval, ale měl pro svou partnerku obrovské pochopení a nechtěl, aby trpěla. Oba však chtěli pro vlčátka jen to nejlepší.
"Můžu je učit lovit, v tom jsem fakt dobrý. Ale budou potřebovat především milující náruč. Tu máme oba tu nejvřelejší," usmál se a jemně do Badri šťouchnul - byl to láskyplný dotek, protože se bál, aby jí nějak neublížil. Muselo se jí už těžce chodit, bylo zřejmé, že vlčátka přijdou na svět již velmi brzy. "Zvládneš to, já ti věřím. Určitě to bude v pohodě," ujišťoval jí. "Ani nevíš, jak moc já miluji tebe," řekl jí zamilovaně a zavedl Badri k losici.
Několikrát si kousla. Viděl utrpení v jejích očích, ale aby jí podpořil i on si pár soust dal. Zvládla to celkem dobře. Když se pak znechuceně odtáhla, snažil se nesmát se jejímu výrazu. Vážně jí litoval a její zoufalství bylo vážně silné, ale ten výraz byl zkrátka vtipný. "Jsem pro, mrkneme, co je tam dobrého," souhlasil a pomalu se tedy rozešel k tůni.

//Ovocná tůň

//Úkryt

Varja se cítil trochu špatně kvůli tomu, že Badri tak trochu donutil k něčemu, co jí bylo vyloženě proti srsti, jenže oba si uvědomovali, že pro jejich vlčata to bylo něco, co bylo nutné. "Ale kdyžtak se můžeme vypravit k tůni a třeba tam najdeme něco, co by ti sedělo více," ujišťoval svou partnerku, protože věděl, že je to pro ní utrpení, na druhou stranu chápal to, že to chtěla alespoň zkusit. A byl jí za to vděčný. On takové oběti kvůli jejich vlčatům činit nemusel.
"To jo, ale býval bych byl raději s tebou. Slibuji, že teď se od tebe ani od vlčat nehnu ani na krok," ujišťoval Badri. A byl o svých slovech přesvědčen, jenže pravda byla taková, že málokdy ovlivnil to, kde zrovna byl. I teď zmizel úplně nečekaně.
"Neboj se, budu s tebou celou dobu," ujistil jí tiše a jemně Badri podepřel. "Bude to určitě v pořádku, neměj strach," říkal jí a vedl jí k místu, kde zanechal losici. Věděl, že to bude nepříjemné, ale chtěl Badri podpořit.

I já se přidávám s poděkováním

Chtěla jsem napsat něco do Tlapek, ale než jsem se k tomu dostala, bylo pozdě, tak vám to sem nahodím takhle veřejně :>
Nejsem tu nijak dlouho, ale můžu říct, že ať už jsem za vámi přišla s čímkoliv, hned jste odepisovaly, pomohly, vyslyšeli a toho si hrozně moc vděčím Moc souzním s Maplinou filozofií, že tohle je hra, ale obdivuji ten zápal, který do Galli z tvojí strany šel. A samozřejmě i ze strany Crowley. Doufám, že té budu důstojnou náhradou, protože tvoje akce byly chef's kiss a chtěla bych být alespoň z půlky tak kreativní a mít tak skvělé nápady!
Moc doufám, že se potkáme alespoň herně <3 (Zestovi by táta moc chyběl), ale i kdyby ne, tak vám přeji vše nejlepší ve všem do čeho se pustíte, protože jste obě skvělé a byla by obrovská škoda o vás a vaše skvělé charaktery přijít! Tak znovu naberte síly, vypusťte na chvíli z hlavy to naše hraní a třeba se znovu setkáme.

494

Varja se zamračil, když měla Badri pochybnosti o tom, jestli vlčátkům dávala dost. To sám nemohl posoudit. "Můžeš to aspoň zkusit? Třeba jen kousek? Když to nepůjde, tak to nepůjde, nechci tě nutit do něčeho, co je ti nepříjemné, ale... oba pro ty malé chceme to nejlepší, no ne?" zeptal se Badri, ale věděl, jaká byla odpověď. I ony by si nikdy neodpustila, kdyby vlčátka kvůli masu strádala.
"Já vím. To já furt někde lítám a nechávám tě tady," broukl. "Tak pojď, půjdeme se jen kousek projít, ty se najíš a půjdeme zase zpátky. Nebudeme daleko," ujistil Badri. I on se o vlčátka bál a chtěl být v případě nutnosti co nejblíže jeskyni. Kde jinde také měla jejich vlčátka přijít na svět? Pochopitelně, že v jeskyni. Chtěl pro ně jen to nejlepší. Věděl, že teď je ještě dobré počasí a do zimy jejich vlčátka zesílí, ale nebylo to úplně optimální. Na druhou stranu tady byly zimy mírné. Nebudou strádat.

//Les

493

Varja se na Badri zadíval poněkud pochybovačně - ne, že by jí nevěřil, ale oba věděli, že by to dopadlo tak, že by se bála. A Varja by si nemohl nikdy přestat vyčítat, že jí nechal samotnou. Ještě, že spinkala. To jediné ho utěšovalo, zvlášť, když čekala jejich vlčátka. "Já vím, že ano. Ale jsem rád, že jsi to zaspala," poznamenal s jistou úlevou. Teď už se od ní opravdu nehne ani na krok!
Varja, i kdyby chtěl, nemohl ani trochu skrývat svoje nadšení. "Přesně tak. Budeme nejlepší. Oba dva," usmál se a jemně se k ní přitulil. Věřil tomu, že to tak bude. Už se nemohl dočkat až se jejich vlčátka narodí.
"Chceš si jít dát borůvky? Já vím, že ta losice, kterou jsem přitáhl s Kezi a Arminem není nic pro tebe," poznamenal, i tak se však nechtěl vzdalovat od jeskyně, přeci jen se zdálo, že vlčata už brzy přijdou na svět.
"Můžeme se jít na chvilku projít? Jestli chceš," poznamenal, ale to už mu Badri dávala packu na své bříško. Varja překvapeně zamrkal. "No páni! Už jsou vážně velcí, viď?" zeptal se jí - jako by to snad Badri věděla.

492

Badri si za tu dobu, co byl pryč, pořádně pospala. Asi se tomu nedivil, nebyla to úplně chvíle, co byl pryč a trochu ho štvalo, že to nebyl a nechal Badri samotnou, ale zjevně... tu nebyl třeba. "Ahoj," usmál se a něžně se ke své drahé polovičce sklonil, aby jí lízl mezi ouška - a teď i tykadýlka.
"A o nic jsi nepřišla. Venku bylo vážně hrozně. Jsem rád, že jsi tu zůstala a zaspala to, dělal jsem si starosti, jak to asi sama zvládáš," poznamenal zamračeně, ale zjevně to zvládala dobře. To ho utěšilo. Když Badri zmínila, že si budou mít Aranelina vlčáátka alespoň s kým hrát, Varja zastřihal ušima a sjel pohledem na Badřino bříško, které se povážlivě zvětšilo. "No, páni!" zvolal Varja nadšeně. "Život něco říkal, ale... nevěřil jsem tomu," prohlásil a nadšeně zavrtěl ocasem. Badri si dokonce nadšeně poskočila. "Budeš tou nejlepší mámou," ujistil ji hned. "Ani nevíš, jakou já! Nemáš hlad? Nepotřebuješ něco?" ptal se hned - protože chtěl být zodpovědný táta.

Srpen 3/10 - Eladan

Varja se velmi rychle probral ze svého zamyšlení a věnoval vlkovi svou plnou pozornost. Měl rád příjemnou společnost a vlk, jehož jméno neznal, vypadal velmi sympaticky a klidně. To mu ke štěstí a jisté blaženosti chybělo. Varja věděl, že se bude muset brzy vrátit domů, ale doufal, že ještě nějaký čas měl. Nechtěl úplně všechno propásnout a vlčátka se měla narodit už velmi brzy.
"Inu, na mě je trochu horko. Jsem zvyklý na trochu jiné počasí, ale už jsem si za ten rok trochu zvykl," vysvětlil vlkovi. "Jen jsem... šťastný. To asi proto mi připadá každý den krásný," prohlásil. Zdálo se to být možná perfektně logické, ale jeho štěstí bylo ještě zářivější než kdy dříve. Nikdy se takhle necítil.
"Vůbec jste nic nenarušil, já jen přemítal nad životem. Ale jsem vždy velice rád za každou společnost, tak zde klidně můžeme chvíli zůstat společně. Já jsem Varjargar, těší mě," představil se a přátelsky zavrtěl ocasem.

Srpen 2/10 - Eladan

Varja by si vůbec nevšímal okolí - vlastně vůbec ničeho. Byl naprosto spokojený ve své hlavě, protože myšlenky na jeho rodinu ho naplňovaly nesmírným štěstím. Nejspíše nikdo si to neuměl představit (pravděpodobně uměl, ale Varja byl přesvědčen, že nikdo nikdy nemohl cítit takovou vlnu radosti). Proto vlastně i pozapomněl na to dávat pozor na své okolí. Nevšímal si ničeho a nikoho, protože už byl se svými vlčaty na louce a učil je lovit.
Zvedl hlavu, když se ozval pozdrav a když si uvědomil, že byl asi na něj, protože nikdo jiný v okolí nebyl. Přišel se sem jen ochladit, ale nikdy se nebránil přátelské konverzaci, proto kývl na pozdrav vlkovi, který vyhledal osvěžení v přívětivých vodách jezera tak jako on. "Dobré ráno," pozdravil a protáhl se. "To je dneska ale krásně," pochvaloval si Varja. Pravděpodobně, i kdyby lilo jako z konve, Varja by prohlásil, že je vážně příjemné jak prší a že nikdy neviděl hezčí déšť. "Den přímo stvořený k lebedění," prohlásil.

Srpen 1/10 | Eladan

Bylo horko. Ano, Varja si na to už dozajista měl zvyknout, ale nějak od posledně zapomněl, jak nepříjemné to bylo. "Páni, je tu fakt pořádný vedro," posteskl si. Kdyby tak uměl něco, co ho ochladí! Jediné, co zatím však svedl bylo to, že si lehl do vody a vydržel ty nejhorší dny v blízkosti jezera - to však nebude brzy možné. Nebo... rozhodně ne tak snadné, protože až se narodí vlčata, bude na ně muset dávat neustálý pozor! A brát je k jezeru? To bylo příliš riskantní. Mohli by se utopit a to odmítal riskovat!
Už teď si bolestně uvědomoval, jak ochranitelský vůči nim bude. Věděl, že je nebude moci ochránit před vším, ale pokusí se. Už teď pro něho znamenaly celý svět a on se mohl jen těšit na to, až je konečně pozná. Ukáže jim postupně celý svět. A nakonec je třeba vezme i k tomu jezeru. Až budou větší a poznají les, který mu byl domovem. Varja nemohl být šťastnější. Jeho život nemohl být lepší. Měl vše, po čem každý vlk toužil. Doslova vyhrál život. Nic mu nemohlo zkazit jeho štěstí. I tohle horko překoná, to byla jen drobná nepříjemnost. Asi se smál jako idiot, ale bylo mu to jedno.

//les

Varja byl rád, že byl doma. Jeskyně už byla tišší a klidnější, ale on se příliš nerozhlížel. Rozešel se přímo k soukromějšímu koutu, kde ještě před chvílí ležel s Badri. Ta v jeskyni zůstala, i když musel být asi dost v šoku. Byl však pryč jen chvíli - tedy na to, co všechno zažil. Ale asi to všechno prostě byla magie. Jak jinak by si to měl vysvětlovat.
"Ahoj," broukl stejně zmatený jako ona, když si znovu lehl k ní tak, jak byl ještě před chvílí. "Tomu bys nevěřila..." začal a jemně se k ní přitulil. I ta chvíle bez ní byla příliš dlouhá. "Jak jsem zmizel, tak jsem se najednou ocitl u Života. Nevím, asi to bylo všemi těmi světluškami, barvami a tak," uchechtl se. "A pak, když jsem se ho ptal, jestli by mě mohl poslat zpátky domů, octl jsem se u Smrti. No, byl jsem rád, že jsem odtamtud utekl, co nejrychleji jsem mohl. Pak jsem tady našel malé vlče a začala bouřka, tak jsme se schovali pod skalním převisem," vysvětloval jí. "To vlče je Aranelino. Teď jsem jí ho vrátil. Ještě, že je v pohodě, kdyby zůstal ztracený v bouřce..." Varja zakroutil hlavou. Nechtěl nad tím ani přemýšlet.
"A co ty? Zvládla jsi to tady?" ptal se jí starostlivě. "Vím, že se bojíš bouřek. Muselo to být hrozné. Omlouvám se, že jsem tady nebyl s tebou," vydechl.

Varja musel uznat, že pršet opravdu přestalo, a tak také přestalo dávat smysl, aby se drželi v jeho dočasném úkrytu, který jim dobře posloužil. Varja se už navíc těšil domů za Badri. Nechal jí samotnou až příliš dlouho a to se mu hrozně příčilo. Takhle to být nemělo. Nechtěl jí nechat samotnou! Za tohle všechno přeci nemohl... ne? A musel tohle vlče doručit jeho rodičům. Bylo možná jediné štěstí, že se tu ukázal. "Ne, neprší. Ještě, že tak," pokýval Varja hlavou a sám vyšel z úkrytu. Arsen už pokračoval směrem, který mu naznačil, než začalo pršet jako z konve a štrádoval si to k úkrytu. Vlče se nejspíše těšilo domů a s tím Varja pochopitelně silně souzněl. I on chtěl domů. Uplynul sice asi jen jeden den, co byl pryč, ale bylo to více než dost. Chudák Badri se o něho musela hrozně bát.
"To jsem rád," přikývl, ale vlastně mu na tom zase tolik nezáleželo. Kdo ví, co se tomu vlčeti honilo hlavou. Byl trochu zvláštní, jen nesvedl přesně říct čím. Neuměl to pojmenovat, a protože se s mnoha vlčaty nesetkal, neuměl říct, jestli to třeba není normální.
Ulevilo se mu však, když došli před úkryt a tam byla Aranel se zbytkem nových členů smečky. Usmál se, když tu drobotinu viděl. Dost možná se k nim brzy připojí i jeho vlastní děti. Ta myšlenka ho nesmírně těšila.
"No, spíš já našel tebe, Arsene," uchechtl se a mávl nad tím packou, když kouknul po Aranel. "Byl kousek od Ovocné tůně, ještě štěstí, že tam nezahučel," řekl k Aranel a podíval se ke vstupu do úkrytu. "Jo, no... budeme," usmál se. "Když mě omluvíte, tak já půjdu zpátky za Badri. Měl bych být s ní," řekl omluvně, ještě jednou kývl na Aranel a zmizel uvnitř v jejich jeskyni.

//úkryt

Varja se zamračil a snažil se pochopit, co udělal špatně. Urazil snad to malé vlče? Řekl něco, co se dotklo jeho malého srdéčka, které bylo tak snadno zranitelné? Tedy... alespoň předpokládal, že vlčata taková jsou. Varja na nebohé vlče koukal zmateně. Bouřka se sice už přehnala a to nejhorší bylo za nimi, ale stále pršelo. A on si říkal, že bude lepší, když zůstanou v suchu. Tedy alespoň do chvíle, než se Arsen začal cpát ven. Proč? To netušil. "To víš, že tě můžu vzít domů," přisvědčil nejistě a vstal, takže zabral skoro celý prostor jejich provizorního úkrytu. "Ale pořád prší a je to docela kus cesty. Co kdybychom ještě chvíli počkali, než se vyčasí, co? Jestli jsem tě urazil, tak to jsem nechtěl. Chtěl jsem ti jen dát nějaké dobré rady. Myslel jsem to dobře. Nechci tě poučovat, to vůbec nebyl můj cíl. Jen už jsem něco zažil a rád ti to předám," vysvětloval mírně. Arsen vypadal, že ho to nezajímalo. Asi se mu už stýskalo po mamince, to bylo celkem jasné. "No, ale jestli vážně chceš jít, tak musíme jít opravdu rychle, abys moc nezmokl," prohlásil a vylezl ven. Jemu deštík nevadil. Jeho srst byla příjemně huňatá.

Varja si nebyl jistý, co by měl prckovi říct na to, že jeho bratr smrdí. Byl tím trochu v rozpacích, protože nechápal, kde se to v malém vlčkovi bralo. Chvíli nad jeho slovy jen přemítal. Třeba jen nevěděl, jak to říct lépe? Jistě, to bude ono. Varja prostě chtěl za každou cenu vidět v každém to nejlepší. Vždy. Jenže jak omluvit, že vlček řekl o svém bratrovi, že smrdí? Tím si nebyl vůbec jistý. "Víš, myslím, že to se ti jen zdá. Tvůj brácha je asi cítit jako ty. To je základní pach. Asi ti to tak jen přišlo, protože to je pro tebe nové. Všechny ty pachy a vjemy a všechno, viď? začal, protože to tak hezky uhladil. Ukazoval Arsenovi, co je dobré. Za to by ho každý pochválil! "Chápu, že jsi se v jeskyni nudil, není tam moc zábavy, co? Ale nemůžeš mámě jen tak zdrhat, to se nedělá. Víš, jak se o tebe teď musí bát? Chudák," zakroutil nad tím hlavou. Jestli Aranel nevěděla, že se jí vlče vytratilo z jeskyně ven, musela si už určitě dělat starosti. Nepochyboval o tom, že už si všimla, ale jestli byla sama s dvěma dalšími, nemohla se vydat hledat ještě Arsena. Hm, na t bude muset myslet, až se jeho vlčata narodí. "A co je špatného na tom být opečovávaný? To mi přijde jako fajn věc... ne?" usmál se na vlčka.
"Dobře, tak mi to neříkej," povzdechl si Varja. Dělal si starosti, jestli to třeba neslyšel od Armina, ale... že by vlk učil vlčata sprosťárny? To se mu nezdálo. Asi prostě poslouchal řeči dospělých, kteří o něm nevěděli. To dávalo celkem smysl.
Varja na Arsena koukal jako vyoraná myš. "Nemyslím si, že tady Kayu mají kvůli tomu, aby jí obětovali. Spíš protože s ní asi jiní vycházejí lépe než já, víš? Někdo ti třeba v životě nesedí, ale jiným může připadat jako ten nejlepší kamarád, chápeš? Život je v tomhle rozmanitý. Proto jsme každý jiný, víš?" vysvětloval Arsenovi. Snažil se mluvit pomaleji. Byl přeci jen vlče a chtěl, aby všechny tyhle životně důležité věci pobral, aby to pochopil a řídil se tím. Varja na sebe byl v tomhle hrozně hrdý. Měl pocit, že odvádí dobrou práci. Bylo to se všemi vlčaty takhle snadné?

Varja se na vlčka stále laskavě usmíval. Měl rád vlčata a Arsen byl byl prostě roztomilý, ani se nemusel snažit. Vlčata už prostě taková byla - alespoń tomu věřil podle toho, co už viděl a ač toho nebylo mnoho, byl sám se sebou spokojený. Říkal si, že zvládne svou novou roli otce, pokud jeho vlčata budou tak klidná a hodná jako byl Arsen.
"Hm, to bude asi tím. Ano, to dává celkem smysl," přikývl Varja zamyšleně. Jistě, že nepoznal, že byl Arsen tak maličký - byl větší než jiná vlčata. Varja sice nevěděl, jak velká vlčata bývají, ale hádal, že se to asi brzy dozví. Už by se měli vrátit do úkrytu, jen škoda, že pořád tolik pršelo! "A co, že se takhle sám touláš tak daleko od jeskyně? Rodiče musí být strachy bez sebe, zvlášť v takové bouřce," poznamenal Varja zamračeně.
Překvapeně zamrkal, když se mu vlče omluvilo. "To nic," ujistil ho, aniž by si všiml, že do něho šťouchnul. Varja byl vážně obr, a tak to snadno přehlédl.
"Asi z toho byl chudák Armin zmatený. Také bych byl celkem překvapený, kdybych zničeho nic narazil na svého bráchu. Ty bys nebyl zmatený?" ptal se ho, přestože byl Arsen jen měsíc staré vlče a asi jen těžko to všechno chápal.
"Co? Flundru? Ale fuj, to se neříká. Kde jsi to slyšel?" nechápal Varja, ale odkašlal si a napřímil se. "Ale není na mě, abych hodnotil, proč tu Kaya je. To je na alfách," řekl nakonec, protože si alf přirozeně vážil.

Varja se snažil vlčkovi vyhovět - to aby ho upokojil do chvíle, než přestane pršet. Věděl, že některá vlčata prostě nevydrží na místě, ale zdálo se, že Arsenovi to vlastně zase tolik nevadilo, ale i Varja si všiml a uvědomil si, že Arsen není jako jiná vlčata. Nevěděl čím, ale když učil Kezi lovit, měl z ní jiný dojem než z jejího mladšího bratra.
"Já úplně nepoznám, jak jsou vlčata stará," vysvětlil vlčkovi omluvně. "Nemám s vlčaty velkou zkušenost," poznamenal - asi to bylo celkem zjevné, on však měl potřebu se omluvit i za to, že nepoznal, že je Arsenovi měsíc. Takhle vypadají vlčata, když je jim měsíc? To vypadalo, že už si zanedlouho bude se svými vlčátky povídat a že jim bude moci vyprávět o magiích. Nesmírně se na to těšil, jen měl pár nejistot, které, jak doufal, časem zmizí. Určitě se svede postarat o svá vlčata, no ne?
"Není to zas tak dramatické," ujišťoval Arsena, který vypadal opravdu silně šokovaný. "Ale Arminius je milý, vážně. Možná se choval divně, protože tě neznal a nevěděl, kdo jsi. Byl jistě zmatený, protože nevěděl, kde by se tu vzal další sourozenec," vysvětloval Varja a snažil se tak ochránit vlka, který mu říkal zelenáči stejně jako Kaya.
"Hm, jasně, Kaya, jo..." povzdechl si. Arsen se pochopitelně chytil toho, čeho se Varja chtěl vyvarovat, ale teď už neměl na výběr a musel pokračovat. "No, Kaya je prostě Kaya. Je taková nepříjemná a nejspíše neumí být na nikoho příjemná. To by mi asi ani tak nevadilo, ale přeci jen ne každý může být vždy milý, to si pamatuj, Arsene, ale... Kaya je nepříjemná a ještě se chová jako by byla ze všech nejchytřejší. Na to moc nejsem," vysvětloval. Cítil se svým způsobem špatně, že tohle o Kaye řekl, ale... byla to přeci pravda!