Gallirea - Příspěvky uživatele

Loterie 1/5

Varja pokračoval za Cyrilem a Erlendem směr Borůvka. Byl nadšený z představy toho, že se vrátí domů. Už mu chyběla Badri, což by asi nahlas jen tak nepřiznal, ale bylo to tak. Říkal si, jak asi prožila zimu, zatímco on byl pryč - nemyslel si, že by byl centrem jejího světa, což samozřejmě rozhodně nebyl, ale přeci jen na ni Varja myslel často. A teď, když nahlas přiznal, že s ní chtěl vlčata se ohledně celé jejich situace cítil jistější. Měl pocit, že jejich vztah směřuje přesně k tomuhle a byl nadšený z té nové kapitoly, která před nimi byla - nebo doufal, že tomu tak bylo. Nečekal, že se jeho život tolik změní, ale byl šťastný. To bylo to jediné, čím si byl naprosto a zcela jistý.

//Borůvka přes Zrcadlové hory

Loterie 5/5
//Gejzírové pole přes Midiam

Varja nechtěl úplně přiznávat, že o tom s Badri mluvili, ale no... mluvili. Nebylo to sice nic závazného, nebylo to tak, že by ta vlčata plánovali zítra, ale on to vážně bral. A jak se zdálo, Erlendovi to vůbec nevadilo. To se mu ulevilo, protože byl přeci jen bratr Badri, ne snad, že by za ní mohl mluvit, nebo tak - a nemyslel si, že by to dělal - ale přeci jen mu mohl říci, že se mu to nelíbí a nezdá. To, že ho Erlend v rodině chtěl Varju velmi potěšilo. Erlenda to nadchlo tak, že si dokonce radostí poskočil. "Díky," řekl jim oběma zcela upřímně. Byl rád za Cyrilova milá slova i za to Erlendovo nadšení. "Ale i kdyby, tak jsme o tom jen mluvili. Já mám Badri moc rád a ona vlčata chce, takže..." vysvětlil. Myslel si, že by to tak mělo být. On by rád vlčata měl, což... asi bylo zřejmé, když o tom s Badri mluvil. Chtěli na tomto světě po sobě něco zanechat. Jemu to bylo blízké, protože po smrti jeho otce tu zbyl on - a on byl stále jeho živoucím odkazem. Bylo by skvělé mít malá vlčata, která budou v tom odkazu pokračovat.
"Hele, určitě jí najdeme. Myslím, že tady nikdo nezůstane ztracený nadlouho," sliboval Cyrilovi. "No, a myslím, že se Baghý budeš líbit určitě. Navíc podle mého skromného názoru jsi taky takový medvídek. Jo, medvídci mají přeci taky drápy a zuby, a tak," připomněl mu. Ostatně kdo by to měl vědět lépe, než on? Ta jizva po medvědím škrábanci ho pořád čas od času bolela. "Takže klid. Prostě s námi pojď domů a neremcej," pobídl Varja Cyrila.

Loterie 2/5
Leden 1/10 • Nicos

Varja se zasmál. "No, tak vidíš! Nejspíš se nemáš vůbec čeho bát," prohlásil, protože tomu upřímně věřil. Ne, že by hrozba utopení nebyla reálná, to sám dobře věděl, ale nic ho ještě do hlubin nestáhlo. Ani ta obluda, kterou potkali na moři. Tehdá, když se ta loď rozpadla, tak se topil, nic ho pod hladinu nestáhlo.
"No, jestli je to zajímavá řeka, tak se rád podívám. Mám prostě rád vodu," uchechtl se. Tak to bylo, navíc rád poznával nová místa a ryšavého vlka ještě neznal, a tak usoudil, že byl z míst, která tady na Galli ještě neprozkoumal. "Nejspíše to bude tím, určitě tam nežijí žádná monstra," ujišťoval Nicose. "A z jaké, že jsi smečky? Já jsem z Borůvkové," prohlásil Varja hrdě, načež se znovu zasmál. "Ále, myslím, že bych se dokázal ubránit, i kdybys mě v tom tmavém lese chtěl napadnout. Nebo kdovíco," prohlásil pobaveně.

Loterie 1/5
//Zubatá přes Sněžné velehory

Varja tak nějak pochopil, že Cyril vlčata moc nezvládal. Ne, že by ho chtěl podceňovat, ale říkal si, že třeba, kdyby byly jeho vlastní, tak by to pro něj nebylo tak složité. Ani on vlastně nevěděl, jaký by byl otec, ale na to asi nepřijde, dokud se jím nestane. Všiml si Erlendova pohledu, kterým se ho jasně ptal, jestli nějaká vlčata plánuje. "Když si tím nejsi jistý, tak bys neměl," kývl na Cyrila. "A no, já... s Badri jsme o tom mluvili, ale to bylo jenom takové... hypotetické. Ne, že bychom pro to něco dělali, prostě jen... že bychom mohli mít vlčata. Jakože spolu," vysvětloval přátelům. S Badri to myslel vážně a doufal, že Badri to zase myslela vážně s ním.
"No, když nevíš kde je, tak se nám asi bude hledat těžko," poznamenal Varja zamračeně. "Tak co kdybychom došli do té Borůvky, a pak se uvidí?" zeptal se Cyrila, ale Erlend už je směrem k Borůvce vedl, a tak to asi bylo jasné. Prostě hurá do Borůvky!

//Východní hvozd přes Midiam

//Gratuluji všem vítězům a obdivuji vaší mentální odolnost :D prosím odměny na Morgotha

morgoth dostal 20 oblázků a 20 mušlí :> ✨

//Oprava: v úkrytu zůstane 301 květin a 64 drahokamů

Schváleno

Letošní rok přinesl Varjovi mnohé. Přinesl mu přátelství a snad by mu přinesl i lásku, kdyby byl trochu odvážnější. Varjargarův rok byl zkrátka dobrý, plný věcí, o kterých si myslel, že mu nejsou souzeny.
Když vstoupila na Gallireu byl obezřetný, plný nejistoty a nevěděl, co se sebou. Potkal však Caluma, který mu představil tenhle nový svět a provedl ho – než je však rozdělil medvěd, který ho však dovedl k vlčici, která se rychle stala jeho osudem. Byla to Badri, kterou potkal a kolem které se celý jeho rok točil (tedy… od dubna, což je téměř celý rok!). Spolu s Badri viděli kus světa. Hledali Borůvku – a místo toho nalezli jen moře ve kterém se skoro utopili. Narostl jim však ocas a zachránili svět před monstrem. To už se dá počítat jako celkem zajímavé dobrodružství, ne?
Od té doby toho Varja však zažil ještě mnohem více. Spolu s Badri se vrhli do Borůvky, kde strávili celkem dlouhé léto. Tak dlouhé léto, až z toho jednomu vyprahlo a Varja v touze poznat trochu toho Gallirejského světa oběhl celou mapu – seznámil se s další spoustou vlků i se staříkem Stařešinou, který ho vybičoval k… celkem diskutabilním výkonům v soutěži, kterou si sám vymyslel. Co z toho Varja měl? Třeba pěkný přívěsek, který nalezl u Života (kde trochu pohořel s objednávkou, ale to ho nemusí trápit, o tom nebohý vlček sám netuší – snad se však brzy jeho kožíšek dočká svých barviček).
Spolu s Badri se na podzim tak nějak dohodli, že pokud by měli mít vlčata, budou je mít spolu. Zní to celkem neromanticky, ale byl to hezký slib dvou vlků, kteří k sobě přilnuli. Varja to bere celé naprosto vážně, a protože Badri touží po velké rodině, doufá, že naplní její očekávání.
Kromě vztahu s Badri však Varja navázal i jiná přátelství. Třeba přátelství s Erlendem a Cyrilem ze kterých se v zimě stala nerozlučná trojka. Erlend sice nemluví, rozhodně ho však Varja považuje za dobrého přítele, stejně jako Cyrila, který zase mluví dost za všechny. Cyril je pro Varju asi druhou nejvýraznější známostí tento rok, protože s ním zkrátka strávil nejvíce času. A padli si do noty. Společně plánovali různé šílené modifikace a také dobývání cizího území – tedy samozřejmě území mimo Gallireu, všechny smečky můžou zůstat klidné.
Zkrátka a dobře, Varja zažil krásný rok, který mu zcela změnil život. V novém roce by snad mohl vyvést s Badri vlčata, jak si už před pár měsíci slíbili. Je to něco, co by si moc přál, jak letos zjistil. A snad to bylo i tím, že konečně potkal někoho s kým by ta vlčata rád měl.

Přidáno.

5/10 Prosinec • Nicos

Varja sledoval, jak se zrzavý vlk snaží - zarýval drápy do hlubokého ledu, který se však ani pod vahou dvou vlků nepohnul. Možná to přeháněl, možná prostě byl jen upřímně nejistý, čemuž Varja rozuměl. Ne každý měl vodu rád tak jako on. "Ne, to mě nikdy ani nenapadlo," poznamenal Varja pobaveně. "A popravdě řečeno se mi to nikdy ani nestalo. Tobě snad ano?" zajímal se. Varja netvrdil, že se to stát nemohlo, byl však zvědavý, jestli měl ryšavec důvod se bát, nebo to byl jen iracionální strach, který sužoval jeho mysl. Netvrdil by, že ten strach nemohl být ubíjející, on se však málokdy nechal něčím zastrašit. A voda pro něho byla nesmírně důležitá.
"Hm, ale v řekách se nejlépe loví ryby. To nikdy nelovíš ryby?" ptal se ho Varja, protože on by bez ryb žít nemohl. "Řeky v lesích? Asi jsem se nesetkal s žádnou tak hlubokou," připustil. "Ale asi by mě nenapadlo se bát," dodal. Už byl takový.
"Ano, doma jsme měli plno jezer. Ty jsou nejlepší," prohlásil a zamával ocasem. "Jak se vůbec jmenuješ? Já jsem Varja," představil se, protože už tady nějakou dobu mluvili a zatím ani neznal vlkovo jméno.

4/10 Prosinec • Nicos

Varja se zastavil a dojel tedy až k novému společníkovi, který náhle vypadal dost nejistě. Varja přemýšlel proč tomu tak bylo, než mu to vlk sám za chvíli odhalil, ač... podle jeho postoje, když vešel na led se to dalo usoudit celkem snadno. Varja nechápal vlky, kteří měli strach z vody, on sám vodu miloval, ale nesoudil kvůli tomu druhé. Takový on prostě nebyl. "Já mám vodu rád, ale chápu, že to každému asi nevyhovuje. Ale neboj, vážně. Když tenhle led udrží mě, tak tebe určitě," ujišťoval vlka, který náhle pozbyl své veselosti. Varja byl přeci jen velký a mohutný severský vlk, takže led byl vážně pevný, když udržel jeho.
"A nebo prostě můžeme na břeh," navrhl mu. To by bylo asi nejlepší, říkal si, když viděl, jak je vlk celý nesvůj.

3/10 Prosinec • Nicos

Varjovo přání se splnilo velmi brzy - rozhodně rychleji než čekal, ač byla pravda, že se nerozhodl být zrovna nenápadný, ač jako mnohokrát ve svém životě i tentokrát doplatil na své neurčité zbarvení. Jako vlk ze severu mu jeho tmavý kožich celkem překážel, ale tady... tady to vlastně bylo v pohodě, říkal si. Uvědomil si, že tady by byla spíše na škodu ta bílá. Nad tím vším přemýšlel, když se k jezeru blížil rezavý vlk, kterého ještě neznal. To hned vzbudilo jeho zájem a dobruslil k němu blíže, aby se seznámil. To přeci nikdy nebylo k zahození.
Varja packou dupnul do ledu - a nic se nestalo. "Rozhodně to tak vypadá," zazubil se na zrzka. "Nemyslím si, že se to pod tebou propadne," dodal. "Chceš se připojit?" zajímal se a přátelsky na vlka mrknul.
"Já jsem Varja, mimochodem. Jak se jmenuješ ty?" zeptal se, celý nadšený, že se může seznámit s někým novým. Nikdy nevěděl, že zrovna něco takového ho bude kdy těšit, ale bylo tomu tak.

Varja na Cyrila mrkl. „No vidíš, to je první krok. Neskákat vlčaty ze skály. Pak už můžeš být vždy jen lepší,“ ujišťoval ho, ale pravda byla, že ono o moc horší to už pak být nemohlo. „Ale možná mi připomeň, ať, jestli někdy budu nějaká vlčata mít, ti je nenechávám na hlídání,“ dodal pobaveně. Samozřejmě o tom s Badri mluvili, ale… ale… no, neznali se tak dlouho, to zaprvé, měl jí však rád a chtěl s ní rodinu, jenže druhý problém byl v tom, že ve smečce nebyli nijak dlouho a ač měla Badri asi jistou protekci díky tomu, že byla s Baghý spřízněná krví, nepočítal s tím, že by to znamenalo to, že budou moci mít vlčata jen tak pár měsíců poté, co se přidali ke smečce. Hm, nejspíše by se měli do Borůvky vrátit. Byla pravda, že už tam dlouho nebyl…
„No, právě z toho důvodu ti vlčata jen tak nedám. Ještě ti rupne v bedně a co pak?“ Varja nad tím jen kroutil hlavou, ale dobře věděl, že Cyril byl dobrák – alespoň on ho v něm viděl.
„A kde tu Ivy vůbec máš? Proč jsi jí nechal samotnou? Neměli bychom se jí vydat najít?“ ptal se Cyrila, protože pokud to byla nějaká mladá vlčice, asi by jí měli najít, ne? Byla pravda, že on nikdy pomoc nepotřeboval, on byl však vždycky trochu divný, a navíc vedený k samostatnosti, ale nevěděl, jak to chodilo u vlků na Galliree. Možná by se místo Borůvky měli spíše vydat kamkoliv, kde byla tahle Cyrilova kamarádka, o které se nikdy dříve nezmínil. Borůvkový les byl přeci dost velký na to, aby se tam vešli dva vlci navíc, ne? Jemu přišlo, že pro Cyrila tam místo rozhodně bylo. Zvlášť, když chtěli žádat o vlčata a ta přeci jen do budoucna zabrala o hodně místa navíc. No, možná zase tolik místa v Borůvce nebylo.
Cyril zatím obhlédnul Varjovo vrcholné dílo na které byl vlk náramně hrdý. „Ne, takhle vysoko sníh netaje. Byli jsme tu s Erlendem v létě. Bylo tu sice trochu méně sněhu, ale rozhodně tu sníh byl. I tam dole, pod touhle horou, ho bylo dost na to, abychom se mohli pořádně zkoulovat. Takže ano, tenhle vlkulák se spíše dřív rozpadne, než že by roztál,“ souhlasil s Erlendem, který však vypadal, že už se na hoře nechce příliš zdržovat. A Varja s tím vlastně celkem souhlasil. Měl pocit, že už tohle sněhové dobrodružství stačilo, mohl by být zase chvilku klid. Uklidit se do Borůvky neznělo náhle zase tak špatně, říkal si Varja a pohlédl dolů – nebylo vidět nic. Hustě sněžilo. No, tak možná vlkulák přeci jen nakonec zapadá. Věčná škoda, říkal si Varja, protože se mu dílo vážně povedlo.
Pohlédl na Vlčíška, který byl stále opodál. Nezmizel, jen vypadal tak nějak ztracený v myšlenkách.
„Může ti dělat společnost. A rozhodně na tebe věří,“ prohlásil Varja a kývl na vlkuláka – to už Erlend scházel ze Zubaté pryč a Varja se chystal také. Čekala je pořádně nebezpečná cesta dolů. Uvědomoval si, že tohle husté sněžení asi jen tak nepřejde a ač měl sníh rád, dobře věděl, jak rychle se může utrhnout a jak rychle je mohl zavalit. Ne… bude lepší, když se vydají pryč. Nebyl sice žádná bábovka a na nebezpečí byl zvyklý, ale už se prostě jen chtěl vrátit domů.
„Děkuji, Varjo. Mám pocit, že společnost se bude hodit. Mnoho vlků teď už asi nepřijde. Už pro ně v tomhle období nejsem dost zajímavý,“ pronesl Vlčíšek. Varja našpicoval uši, ale než stihl něco říct, Vlčíšek pokračoval. „Nic si z toho nedělej, to je normální. Nadílka je rozdaná a já už tady také dlouho nepobudu. Ale nevěš hlavu, objevím se zase za rok. Ale abys věděl, že si vážím tvého daru, dám ti něco na oplátku,“ pronesl bílý vlk tajemně.
„A můžu vědět, co to je?“ zajímal se Varja zvědavě s hlavou zvednutou a s očima rozzářenýma.
„Co když si to nechám jako tajemství, Varjo? Ale myslím, že to bude něco, co v létě náramně oceníš. Bude se ti to hodit, uvidíš,“ ujišťoval ho Vlčíšek, což Varju ještě více zaujalo.
„Doufám, že to bude něco díky čemu mi v létě nebude takové vedro. Bylo to vážně peklo, Vlčíšku. Chtěl bych si léto užít, ale s tímhle hustým kožichem je to skoro nemožné,“ postěžoval si, ale věděl, že by ho nikdy za nic nevyměnil. Vlčíšek jen mávl packou. „Uvidíš, Varjo. Ale teď už běž, nebo ti tvoji přátelé utečou a to nechceš, ne?“ mrkl na Varju bílý vlk. Ten rázně přikývl. Musel obezřetně sestoupit do nížin. Hm, co asi dělala Badri? Už mu tak moc chyběla… a jistě bude zklamaná, že jí nevzal sebou, ale… možná to bude lepší. Navíc jí přeci slíbil ten výlet k Životu. Ano, měl by ho co nejdříve navštívit, říkal si. Vlčíšek mu sice slíbil dárek, on už však myslel na další návštěvy u místních entit. Byl nenasytný? Ne, to by sám o sobě neřekl, prostě jen chtěl poznat vše, co mu tenhle svět mohl nabídnout. Bylo to tak špatné? Navíc Život i Vlčíšek byli tak přátelští… Smrt ho děsila, ale přežil setkání s ní a teď se nebál jí jít znovu navštívit, ale říkal si, že to asi na chvíli odloží. Nejprve se vrátí do Borůvky, to byl jeho hlavní cíl.
Varja už se více nezdržoval. Rozloučil se s Vlčíškem a popřál mu krásné svátky, obrátil se na Cyrila a kývl na něj, aby se nezdržoval. Erlend už měl asi trochu náskok, ale Varja si byl jistý, že jim daleko neuteče – anebo že na ně alespoň tam dole počká. Ne, že by Varja nenašel cestu, ale říkal si, že když už tohle všechno prošli společně, nebylo by správné se teď rozdělit. A Erlend to bezpochyby vnímal stejně. Musel, no ne? Evidentně si velmi rozuměli, tak i v tomhle museli být stejní. Varja se na Vlčíška ještě ohlédl, ale už vnímal spíše sníh pod svýma packama a soustředil se jen na to, aby neuklouzl. Ten dárek mu však vrtal hlavou. Byl zvědavý, co se z toho vyklube.
Cesta dolů však nebyla ani trochu jednoduchá. Šíleně sněžilo a Varja brzy ztratil jak Erlenda, tak Cyrila. Mohl doufat, že se dole snad všichni ve zdraví sejdou, zatím však bloudil ve sněhové bouři. Ještě, že z hory se dalo jít jen dolů.

//Gejzírové pole přes Sněžné velehory

2/10 Prosinec • Nicos

Jezero bylo zamrzlé a to Varju lákalo. Zima obecně byla pro severského vlka tím nejlepším obdobím, a tak - zcela pochopitelně - zamířil k jezeru s jasnou vidinou. Chtěl si zabruslit. Vrhl se na led jako nějaké maličké vlče a klouzal se. Led byl silný, to pod packami cítil. Mohl takhle bruslit třeba hodiny - byl v tom vážně celkem dobrý, také měl za sebou roky tréninku. Miloval jezera a sníh, a tak tohle spojení pro něho bylo naprosto perfektní. Nevšímal si ani jestli je někdo kolem něho, prostě si bruslil po jezeře a užíval si zimu, dokud trvala. Věděl, že až se oteplí, bude to pro něho zase pořádné utrpení.
"Kéž by tady zima trvala věčně," zabručel si Varja pod vousy a nakonec doklouzal na okraj jezera. Byla to zábava, ale mohl se věnovat i nějaké další zimní aktivitě, nebo něčemu dalšímu. Něco si ulovit, kdo ví? Obvykle ale narazil na společnost, a tak trochu doufal, že tak tomu bude i tentokrát.

Moc moc moc děkuji za skvělou akci

už teď mi kalendář chybí - i s těmi divnými out of character úkoly (o to lepší to ale bylo, že jo :D)
A ještě jednou chci poděkovat za trpělivost s mým chaosem :D
(a přeji pevné nervy se zapisováním)

Varja
1. - 5 perel
2. - lektvar Mírumilovnosti
3. - vymaxování 1 magie - Voda
4. - 25 drahokamů
5. - 10 perel
6. - lektvar Nedotknutelnosti
7. - 5 křišťálů
8. - 2 hvězdy do vyjímečné magie pod 5. lvl - Vlčíškova
9. - 30 oblázků
10. - 2 bonusy štěstí
11. - 10 křišťálů
12. - magie od Života bez hvězd - Voda
13. - 30 mušlí
14. - 50 oblázků
15. - vymaxování 1 vlastnosti - Vytrvalost
16. - 25 kytiček
17. - 50 mušlí
18. - 2 hvězdičky do magie - Počasí
19. - 2 teleportační lístky
20. - 50 kytiček
21. - magie od Smrti bez hvězd - Počasí
22. - 50 drahokamů
23. - 2 hvězdičky do vlastností
24. - 25% sleva na speciální magii
+ Vlčíškova magie bez hvězd

Odine
1. - 5 perel
2. - lektvar Mírumilovnosti
3. - vymaxování 1 magie - Emoce
4. - 25 drahokamů
5. - 10 perel
6. - lektvar Nedotknutelnosti
7. - 5 křišťálů
8. - 100 květin + 100 drahokamů
9. - 30 oblázků
10. - 2 bonusy štěstí
11. - 10 křišťálů
12. - magie od Života bez hvězd - Myšlenky
13. - 30 mušlí
14. - 50 oblázků
15. - vymaxování 1 vlastnosti - Obratnost
16. - 25 kytiček
17. - 50 mušlí
18. - 2 hvězdičky do magie - Myšlenky
19. - 2 teleportační lístky
20. - 50 kytiček
21. - magie od Smrti bez hvězd - Emoce
22. - 50 drahokamů
23. - 2 hvězdičky do vlastností
24. - 25% sleva na speciální magii
+75% sleva k jakémukoliv bohu

Morgoth
1. - 5 perel
2. - lektvar Mírumilovnosti
3. - vymaxování 1 magie - Bolest
4. - 25 drahokamů
5. - 10 perel
6. - lektvar Nedotknutelnosti
7. - 5 křišťálů
8. - 2 hvězdy do vyjímečné magie pod 5. lvl - Mimik
9. - 30 oblázků
10. - 2 bonusy štěstí
11. - 10 křišťálů
12. - magie od Života bez hvězd - Oheň
13. - 30 mušlí
14. - 50 oblázků
15. - vymaxování 1 vlastnosti - Síla
16. - 25 kytiček
17. - 50 mušlí
18. - 2 hvězdičky do magie - Elektřina
19. - 2 teleportační lístky
20. - 50 kytiček
21. - magie od Smrti bez hvězd - Elektřina
22. - 50 drahokamů
23. - 2 hvězdičky do vlastností
24. - 25% sleva na speciální magii
+75% sleva k jakémukoliv bohu

and last but not least...
Juniper
1. - 5 perel
2. - lektvar Mírumilovnosti
3. - vymaxování 1 magie - Vzduch
4. - 25 drahokamů
5. - 10 perel
6. - lektvar Nedotknutelnosti
7. - 5 křišťálů
8. - 100 květin + 100 drahokamů
9. - 30 oblázků
10. - 2 bonusy štěstí
11. - 10 křišťálů
12. - magie od Života bez hvězd - Země
13. - 30 mušlí
14. - 50 oblázků
15. - vymaxování 1 vlastnosti - Vytrvalost
16. - 25 kytiček
17. - 50 mušlí
18. - 2 hvězdičky do magie - Neviditelnost
19. - 2 teleportační lístky
20. - 50 kytiček
21. - magie od Smrti bez hvězd - Neviditelnost
22. - 50 drahokamů
23. - 2 hvězdičky do vlastností
24. - 25% sleva na speciální magii
+75% sleva k jakémukoliv bohu

Přidáno.

Varjargar plácal ze sněhu Vlčíškovi společnost. Nebyl to nikdo konkrétní, prostě jen vlk, který vypadal celkem k světu. Také měl Varja spoustu let tréninku. Máchal u toho ocáskem a ohlédl se po Cyrilovi, který si v hlavě přebral to, co mu říkal o kompasu. "Asi ano, dá se to tak říct. Všichni tak nějak hledáme cestu, ne?" zasmál se jako by vlastně o nic nešlo.
"Určitě není," řekl Cyrilovi a přestal na chvíli otravovat s vlkulákem. Chtěl, aby ho Cyril bral aspoň chvíli vážně. "Asi nezakusuješ vlčata, ne?" ptal se ho. "Nebo tak něco, co já vím. Prostě... chápeš. Víš, co je špatně a co dobře." Varja nebyl zrovna filozof, a tak mu to se slovy nešlo. Asi s tím měl problém podobně jako Cyril, který jim neobratně vyjadřoval přátelství, Varja se však i tak rozzářil jako sluníčko.
"No, a my máme zase rádi tebe. Teda já, nebudu mluvit tady za Erlenda," dodal rychle. "No tak vezmi Ivy a pojďte do Borůvky. Čím více, tím lépe, ne?" ptal se a mrkl na Erlenda, který byl v Borůvce více doma než on, ale... sám přeci říkal, že by Cyrila do Borůvky bral!
"Mhm, a tohle? To je společnost pro Vlčíška. Doufám, že tu zůstane minimálně do léta," prohlásil Varja spokojeně.

5. Postav vlkuláka.

"Vegvisír je takový... kompas, ale jde spíše o symbol ochrany, který ti má vždy pomoci najít tu správnou cestu, třeba když se ztratíš, nebo tak," vysvětloval Varja Cyrilovi, který zjevně nevěděl, která bije - ale Erlend se neptal, asi prostě věděl o co jde. To mu bylo sympatické.
"No tak vidíš, to se nemáš čeho bát, ne?" zazubil se Varja, který si prostě nemohl pomoci se pořád smát. Prostě mu jejich konverzace přišla tak bezstarostná, že to ani nešlo jinak. "Prostě... to tak cítím," řekl Cyrilovi, "přeci poznáš, když děláš něco zlého, nebo když děláš něco dobrého. Máš nějaký vnitřní... kompas, ne? Který ti říká, co bys měl dělat a jak by věci měli být. No, a já se řídím podle toho," vysvětloval mu. Musel se ale zasmát, když viděl, jak zmatený Cyril byl, když se mu Erlend ozval v hlavě. Asi to nečekal - a chápal to, když nevěděl, že to Erlend svede, také z toho byl pořádně zmatený.
"Nevím, je to asi také trochu něco, co se naučíš. Na co si zvykneš," vysvětloval Varja, ale zdálo se, že tím Cyrilovi zrovna dvakrát nepomáhá. Doufal, že mu to Vlčíšek vysvětlí lépe. A nebo mu třeba neřekne vůbec nic.
Zatímco Erlend s Cyrilem měli své vlastní setkání s Vlčíškem, Varja si opodál plácal sochu ze sněhu. Asi to vypadalo trochu dětinsky a také jako by měl ADHD a nesvedl chvíli v klidu postát, ale bavilo ho to a věděl, že ten sníh tady dlouho nevydrží. Tedy, tady ano, ale dole v nížinách patrně zmizí až se trochu oteplí. To ho trochu rozesmutnilo. Ta socha tady ale mohla vydržet celkem dlouho, tady se jen tak neoteplí, říkal si. Jeho vlkulák se nápadně podobal Vlčíškovi. Aspoň tady nebude mýtický vlk sám.