Gallirea - Příspěvky uživatele

***

Srpen 9/10 - Eladan

Varja pokýval hlavou. "V tom máte pravdu, samozřejmě, že vše může skrývat nebezpečí, ale souhlasím, že to neznamená, že bychom měli zůstat v jeskyni a nikdy nevytáhnout paty," přitakal. pobaveně. Přeci jen byl sám docela dobrodruh.
"I s tím souhlasím. Magie umí být pořádně zrádná," poznamenal. Věděl dobře o čem mluvil, nebyl tu přeci první den a věděl, jak to tady chodí. "A jsem docela rád, že nám teď nehrozí invaze pirátů," dodal. Nebylo to zrovna něco, čemu by chtěl čelit.
"To vcelku ano. Stejně jako barvy v mém kožichu," řekl, protože bylo evidentní, že nejsou úplně přirozené, ale jemu se líbily. Rozhodně to však nebylo to nejextravagantnější, co tu viděl.
Zastřihal ušima, když Eladan řekl, že mu byl bůh moří nakloněn. "To asi ano," přitakal nakonec, když si rozmyslel, co říct. Už se setkal s vlky, co vyznávali různé bohy, vlastně si vzpomínal na Lalie, která mu o bozích hodně vyprávěla, ale nebyla sama. Gallirea prostě byla různorodá.
Varja přikývl, když se Eladan ptal na bohy. "Ano, ano. Setkal. Zajímá vás o nich něco konkrétního?" zeptal se, protože měl pocit, že u Eladana vycítil... zájem?

517

Varja pro dcerky vytvořil bezpečný přístav. Ležel mezi nimi a jejich maminkou u které ležely jejich dcerky přitulené, tak, aby byly blízko zdroje potravy. Potřebovaly trošinku povyrůst, než se začnou prohánět po jeskyni a po lese. Musel se usmát nad tou představou. Líbila se mu. Teď už měla vcelku reálné obrysy, protože jejich dcerky byly na světě a byly dokonalé.
Tiše se zasmál při představě toho, že Badri nechává po lese růst různé druhy hub. "To by se hodilo, viď? Už nikdy bys neměla hlad," prohlásil a jemně se k Badri naklonil, aby jí olízl tvář, než se sklonil k holkám, které pochopitelně poutaly veškerou jeho pozornost.
"Jsou dokonalé. Líbí se mi, že je každá úplně jiná, a přesto jsou si svým způsobem podobné," poznamenal zadumaně a usmíval se nad tím, když Badri opakovala jména jejich dcer. "Zní to skvěle. Už se těším, až trochu povyrostou," přiznal, ale asi to bylo přirozené. Zastřihal ušima, když Sgaeyl unikl z tlamičky tichý zvuk. Sklonil se k ní a jemně jí poňuchal. Nemohl si pomoct, obával se, že už se od nich nikdy neodtrhne.
"Vůbec," broukl k Badri. "Já jsem v pořádku, hlavně, aby vám čtyřem nic nechybělo."

516

Varja nemohl být šťastnější. Když se ujistil, že má Badri vše, co potřebuje a napila se do syta, lehl si k ní a k vlčátkům, které se pochopitelně držely jen u maminky. Neměl jim to za zlé, on jim obživu úplně nabídnout nemohl. "Můj také," ujistil Badri tiše a sklonil hlavu, aby se čumáčkem jemně dotkl všech tří dcerek. Všechny vypadaly v pořádku - i ta malá, která nedýchala. O to si dělal pochopitelně největší starosti, ale zdálo se, že prostě... usnula. Celé tělíčko se jí zvedalo, jak dýchala. To ho trochu uklidnilo.
"Zjevně s očima přišla i magie vody," poznamenal, když se Badri podivovala nad jeho schopnostmi. "Jsem zvědavý, co umíš ty," dodal a zadíval se na její tykadýlka. Pořád to byl trochu zvláštní pohled, ale její světlušky krásně prozářily jejich kout jeskyně. Bylo to dokonalé.
"Sonja a Sgaeyl," přikývl a obě dcerky jemně pohladil. Ani si ho nevšimly. Nevadilo mu to. Ještě si s nimi užije spoustu zábavy.
Zastřihal ušima, když Badri vyprávěla o ovoci se zvláštní sladkou chutí. "Kiwi?" zamyslel se. Znělo to pěkně. "Líbí se mi to. Je to skvělé jméno," prohlásil nadšeně. "Malá Kiwi. No jo. A Sonja a Sgaeyl," zopakoval. Bylo pochopitelné, že holky na jméno ještě neslyšely, ale chtěl, aby věděly, že to jsou ony a že tohle byla jejich jména.

Srpen 8/10 - Eladan

Varja se nad tím zamyslel. Stál o blízkost moře? Nebyl si tím zas tak jistý, ale pravda byla, že loni mu zase tolik nevadilo. Měl jen velmi omezené zkušenosti se slanou vodou, protože mnohem bližší mu byly závěje sněhu. Ale pláže také nebyly vyloženě špatné, to zas ne - jen... horké. "To asi ano, ale jestli je pobřeží nějak nebezpečné, raději bych se mu vyhnul," vysvětlil své obavy. Sice měl teď spoustu magie - podle toho, co usoudil - ale i tak nechtěl riskovat. Měl teď rodinu, nemohl se jen tak pouštět do nebezpečí. "Aha. To je možná ještě horší. Kdyby to byla magie, tak to jeden pochopí, ale... bezohledné vlky nemám v oblibě. Je to vůbec to nejhorší," řekl Varja zamračeně. Tušil, že to tak asi měl každý, přesto něco v něm bylo zoufale nešťastné při představě pirátů na pobřeží. Možná by tam měl přeci jen zaběhnout? Ne! Ne, nemohl!
"Je pravda, že už jsem tady viděl hodně," přitakal pobaveně. "Třeba mojí partnerce vyrostly na hlavě zářivá tykadélka. A nebo loni? Loni jsme se ocitli pod vodou po takové hrozné bouři. Jeden vlk nás vzal na loď, která se potopila, naštěstí nám narostl ocas a my jsme se v bezpečí dostali na břeh. Zní to šíleně, co?" zasmál se, protože pro nováčka to asi muselo být nepochopitelné.
"Doufám, že budu. Udělám, co budu moct," posteskl si. A opravdu se podle toho mínil zachovat, jen zatím nevěděl, jak těžké rodičovství je.
"To máte pravdu, vlků tady je opravdu spoustu a stále sem zjevně proudí noví a noví," kývl. "Asi to tak je. Když jste tady dlouho, magie si k vám prostě najde cestu. Musíte si naklonit Života a zajít ke Smrti a vždy za drahokamy a mušle něco dostanete. Tak to tady chodí," vysvětlil Eladanovi.

Srpen 7/10 - Eladan

Varja si sám nebyl jistý, jestli si vybíral dobrou společnost, nebo jestli prostě na všechny kolem sebe působil jako ten nejmírnější vlk pod sluncem - nebo se s ním jen zkrátka nikdo nechtěl dávat do křížku, protože vypadal přinejmenším velmi znepokojivě. Byl velký a to samo o sobě stačilo, aby tím někomu nahnal strach. "To je možné," připustil a zpozorněl, když mu Eladan prozradil, že se na pobřeží setkal s nepříjemnostmi. "To nezní zrovna příjemně. Asi se teď pobřeží tedy vyhnu. Ale není to příliš neobvyklé. Stává se, že se tu občas dějí podivné magické... věci," vysvětlil - i když asi příliš ne. Nevěděl, jak vysvětlit ty zvláštní události, které se tady čas od času děly. Třeba, když se sám setkal s mořskou příšerou.
"O tom nepochybuji. Už teď se na ně moc těším," přiznal a něžně se usmál. Už aby se vlčátka narodila.
"Borůvka je skvělá smečka," přitakal. "Určitě vám můžu návštěvu jen doporučit, já jsem si to místo hned oblíbil," prohlásil. Vzpomněl si sice na Kayu, ale byl si jist, že si jí časem dovede usmířit.
"Už jsem se s pár novými vlky setkal, proto asi mám tendenci každého považovat za nováčka," vysvětlil omluvně. "Neřekl bych, že je to nějak zvlášť poznat. Napsané na čele to nemáte," ujistil vlka vesele.

Srpen 6/10 - Eladan

Varja přikývl, protože asi chápal, co tím Eladan myslel a navíc nechtěl vyzvídat. Každý život měl své vzestupy i pády. Varja se toho svého pádu bál, protože věděl, že to, co zažíval teď, bylo neuvěřitelným štěstím, a on se bál, že ta jeho krásná bublina zákonitě musela prasknout. Byl přirozeně optimistický, a tak nad tím zase tolik nepřemítal, ale přeci jen v něm něco nepříjemného hlodalo. "Upřímně, zatím jsem se nesetkal s nikým, kdo by mi nesedl, neb byl třeba nepříjemný. Určitě potkáte spoustu příjemných vlků," ujistil ho - a ani nevěděl proč.
Varja se usmál, když Eladan zmínil svou dceru. I on tomu vlkovi přál jen štěstí. Asi protože mu prostě připadal sympatický. Tak to vám přeju. Určitě vám dělá jen radost, že?" ptal se. Nevěděl, jak to je s velkými dětmi - a vlastně ani s malými - ale snažil se usuzovat.
"Jasně, Aranel je naše beta, ještě aby se nezmínila," zasmál se Varja. "Je to skvělé místo. Já jsem tam lovec a mám to tam vážně rád. Pravda, neviděl jsem mnoho smeček, ale prošel jsem skoro celou Gallireu a Borůvka se mi líbila nejvíce," vysvětlil.
"Hm, tak nějak jsem usoudil, že tu nejste dlouho. Nevím, možná se pletu...?" zeptal se Varja nejistě. Obvykle se tu setkával s vlky, kteří o místních smečkách nic nevěděli a obvykle tu nebyli dlouho. Možná se v tomhle případě pletl.

Srpen 5/10 - Eladan

Varja přitakal. Eladan působil celku znalým a zcestovalým dojmem, to Varja znal jen svůj sever a... Gallireu. Vlastně prošmejdil skoro každý kout, ani si neuvědomoval, že by někde nebyl. Loni toho proběhal opravdu hodně. "Tomu bych i věřil," přitakal. "Každý tady má nějaký příběh. Nepochybuji, že i ten váš je zajímavý. Ale můžete věřit tomu, že tady je přívětivé nejen počasí, ale i společnost," ujistil Eladana, než se zase zaobíral svým malým štěstím.
"Děkuji," usmál se Varja a kývl hlavou na znamení vděčnosti. Upřímně se o Badri i vlčátka bál, ale doufal, že to bude v pořádku. "To ano. Jsem rád, že se nám poštěstilo," přitakal, protože to bylo velké štěstí. Nikdy si nemyslel, že by se stal otcem a to vědomí na něho doléhalo. Jeho otec byl tím nejlepším a on teď musel dostát jeho vzoru. "Vy máte vlčata?" ptal se se zájmem.
Eladan se ptal na smečky a Varja, který byl ochotný mluvit o Borůvce téměř neustále, přátelsky zamával ocasem. "Ano, žijeme v Borůvkové smečce. Není daleko," řekl Varja. "Předpokládám, že vy jste asi ještě na žádnou smečku nenarazil, že?" zajímal se.

509

Varja byl úplně u vytržení. Ty tři malé kuličky, které se tiskly do Badřiny bělostné srsti, byly dokonalé. Hleděl na ně úplně uchváceně, tak, že skoro i zapomněl, že ještě před chvílí ležel na zemi v trochu umrtveném stavu. Potřásl velkou hlavou a nejistě se k vlčátkům sklonil. "To víš, že jsem," ujistil Badri tiše. "Nečekal jsem, že mě to tak vezme," přiznal a nejistě se zasmál. Byl klidnější, když se všechny tři hýbaly, když kníkaly a hladově sály - i je narození muselo nesmírně vyčerpat. Byly tak droboučké!
Chtěl si je všechny prohlédnout, oňufat je a přitisknout se k nim, ale nechal je u jejich maminky. "Jsou nádherné," přitakal Varja sladce a jemně olízl Badri čelo. "Můžu pro tebe něco udělat? Něco, aby ses cítila lépe?" ptal se jí starostlivě, protože bylo jasné, že Badri neměla vůbec sílu se někam vydat a třeba se jen napít. Musela zůstat s jejich holčičkami. Najednou ho něco napadlo. Jeho očí! Jedno z nich teď bylo modré, a tak ho napadlo... co když mohla voda přijít za Badri? Chvíli se soustředil, překvapivě to ale nebylo tak náročné a ze země jeskyně najednou vyvěral pramínek vody ze kterého mohla Badri velmi příjemně pít jako z pítka. "Páni!" vydechl Varja překvapeně, protože nečekal, že se mu to povede tak snadno.
Zatímco Badri pila, Varja se znovu zadíval na své dcery. Měli by jim dát jména, ale... o jménech už vlastně bylo tak trochu rozhodnuto. "Sonja a Sgaeyl?" zeptal se Badri zamyšleně. "A co ta třetí?"

Varja měl plné packy práce se svou rodinou, která si vyžadovala jeho veškerou pozornost. To totiž znamenalo, že se jim bude věnovat celou svou bytostí a ani na chvíli od svých dcer neodejde - hrál si s nimi, ukazoval jim svět a vyprávěl jim spoustu příběhů. Už Borůvku příliš neopouštěl a ač bývaly doby, kdy byl pořád někde na cestách, už dlouho se neprošel ani za stromy k řece, protože nechtěl promeškat ani minutu jejich života. Ano, uvědomoval si, že tyhle chvíle byly velmi pomíjivé a on nechtěl promeškat dětství svých krásných dcerušek. K jeho povinnostem však stále patřil lov a ač měl Arsen za otce Awaraka, který byl druhým lovcem, z nějakého důvodu chtěl Arsen lovit právě s ním. Myslel si, že mu prostě padl do oka, že tehdy, když spolu během bouře trávili těch pár hodin v úkrytu, že se mu zalíbil a považoval ho za dospělého přítele. Evidentně vůbec nechápal, jak moc se pletl. Lepší den k lovu si nemohli přát. Teprve začínal podzim, bylo teplé a příjemné počasí a Varja si říkal, že s vlčetem si rychle zaloví a půjdou zpátky domů. Už přeci učil lovit Kezi, nemohlo se to tak lišit, když to byla Arsenova starší ségra. Asi doufal, že to půjde rychle, ale zase nechtěl Arsena odbít, to by si nikdy nedovolil.
"Loudám? Myslím, že jdu akorát včas, musel jsem se ještě rozloučit s holkama. A ty bys neměl takhle mluvit o své rodině," poznamenal Varja výchovně a přemýšlel, kam by se mohli vydat na lov. Varja věděl, že Arsen už je docela velký a nejspíše by zvládl třeba i králíka, jenže vlček přišel s úplně něčím jiným. Myslel si, že se přeslechl, když prohlásil, že chce lovit sviště, proto zamrkal a nejistě se zeptal: na sviště? Ehm, nemyslím si, že v Borůvce jsou svišti, myslel jsem, že půjdeme třeba na zajíce," vysvětlil Varja, ale zdálo se, že Arsen se nehodlá svišťů vzdát. Takže mu nic jiného nezbylo.

507

Varja si ani neuvědomoval, jak moc všechno pokazil tím, že sebou flákl - naštěstí ten pád nebyl tak hrozný, protože byl skloněný a blízko Badri, ale stejně se styděl, když ho Badri probouzela s tím, že už je po všem. Ani se nenadál a jeho vlčátka byla na světě - a on to celé prošvihl tím, že byl sklácený na zemi. Badri to celé zvládla sama a on k ní pocítil nesmírný obdiv. On by tohle nikdy nesvedl a to, že to zvládla... nechápal to. "Badri, promiň," vydechl a jemně jí čenichem přejel po tváři. "Jsi v pořádku? Zvládla jsi to! Jsi neuvěřitelná," zakroutil nad tím hlavou. Byla úplně neuvěřitelná!!!
Zdálo se, že o tolik zase nepřišel. Všiml si, že se Badri u boku vrtí dvě malé kuličky - jedna čistě bílá, druhá byla zbarvením podobná jemu... ale to třetí vlče zůstalo zakrvácené ležet a ani se nepohnulo. Badri si je přitáhla k sobě, ale u drobného zrzavě bílého válečku to příliš nepomohlo. Varja se posunul k němu a čenichem vlče přetočil na záda. Nedýchalo. Nechtěl Badri děsit, protože ta se rozplývala nad zbytkem jejich malé rodinky, zatímco on se snažil třetí vlčátko rozdýchat.
Chvíli se zdálo, ž se mu to nepovede a místo tří vlčat jim zbudou jen dvě - ale nakonec se ta nejmenší vlčice nadechla. Varjovi spadl kámen ze srdce, když dcerku posunul k maminčině boku a k jejím sourozencům. "Je v pořádku," řekl jakoby nic. Jejich vlčátko se tím porodem asi vyděsilo stejně jako on. Zjevně byl schopný najít podobnost mezi ním a jeho vlčátkem už u novorozeněte.

506

Varja se opravdu snažil. Chtěl být ten nejlepší otec, jenže to nebylo tak snadné, jak si myslel. Ono totiž porod nebylo vůbec nic hezkého. Varja o tom neměl vůbec žádné povědomí, neuměl si to představit - alespoň doteď. Podpořit Badri mu ještě celkem šlo. Snažil se, promlouval k ní. Byla statečná, rozhodně více než on. Musela trpět hroznou bolestí a Varjovi to bylo hrozně líto. Pomoct Badri nijak nesvedl. Jen tomu všemu přihlížel.
A nebylo to vážně nic pěkného. Ještě by to nějak přežil, dokud neviděl, jak porod skutečně vypadal. Bylo tam plno krve a nakonec, když droboučké kuličky opouštěly Badřino tělo, měl pocit, že by se v něm krve nedořezal. Chtěl Badri podpořit, ale místo toho se skácel k zemi jako podťatý. Na to, že to byl obří vlk, dokonce lovec, ho krev a malá vlčátka překvapivě odrovnala. Bylo to něco jiného než zabíjení a ač to jistě bylo mnohem noblesnější, Varja to prostě nezvládl.

505

Varja byl vyděšený, ale snažil se své pocity upozadit. Teď nebyl čas na jeho strach, protože Badri potřebovala pomoc a potřebovala jeho podporu. "To nic, to zvládneme," ujistil Badri a jemně jí pomohl do jejich růžku, kde ještě před chvíli v poklidu leželi. Možná byla hloupost vypravit se ven, protože se sotva stihli vrátit, ale teď byli tady a museli to nějak zvládnout společně.
"Neboj se, budu tu s tebou celou dobu," sliboval jí. To nejlepší, co mohl udělat bylo zůstat. Nemohl jí pomoct, ale když se k Badri skláněl a jemně jí olizoval čelo, říkal si, že to bylo lepší než nic. Neutekl. A podporoval svou partnerku tak, jak nejlépe uměl. Trpěl s ní, ale trápilo ho to, protože tu bolest nemohl převzít na sebe. "Jsi šikovná," ujišťoval jí. Doufal, upřímně, že to nebude trvat dlouho. Věděl, že to bude sobecké, protože on netrpěl, ale horší bylo přihlížet a nijak nepomoct. Bylo to zoufalé, ale dělal, co mohl.