Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Srpen 6/10 - Eladan

Varja přikývl, protože asi chápal, co tím Eladan myslel a navíc nechtěl vyzvídat. Každý život měl své vzestupy i pády. Varja se toho svého pádu bál, protože věděl, že to, co zažíval teď, bylo neuvěřitelným štěstím, a on se bál, že ta jeho krásná bublina zákonitě musela prasknout. Byl přirozeně optimistický, a tak nad tím zase tolik nepřemítal, ale přeci jen v něm něco nepříjemného hlodalo. "Upřímně, zatím jsem se nesetkal s nikým, kdo by mi nesedl, neb byl třeba nepříjemný. Určitě potkáte spoustu příjemných vlků," ujistil ho - a ani nevěděl proč.
Varja se usmál, když Eladan zmínil svou dceru. I on tomu vlkovi přál jen štěstí. Asi protože mu prostě připadal sympatický. Tak to vám přeju. Určitě vám dělá jen radost, že?" ptal se. Nevěděl, jak to je s velkými dětmi - a vlastně ani s malými - ale snažil se usuzovat.
"Jasně, Aranel je naše beta, ještě aby se nezmínila," zasmál se Varja. "Je to skvělé místo. Já jsem tam lovec a mám to tam vážně rád. Pravda, neviděl jsem mnoho smeček, ale prošel jsem skoro celou Gallireu a Borůvka se mi líbila nejvíce," vysvětlil.
"Hm, tak nějak jsem usoudil, že tu nejste dlouho. Nevím, možná se pletu...?" zeptal se Varja nejistě. Obvykle se tu setkával s vlky, kteří o místních smečkách nic nevěděli a obvykle tu nebyli dlouho. Možná se v tomhle případě pletl.

Srpen 5/10 - Eladan

Varja přitakal. Eladan působil celku znalým a zcestovalým dojmem, to Varja znal jen svůj sever a... Gallireu. Vlastně prošmejdil skoro každý kout, ani si neuvědomoval, že by někde nebyl. Loni toho proběhal opravdu hodně. "Tomu bych i věřil," přitakal. "Každý tady má nějaký příběh. Nepochybuji, že i ten váš je zajímavý. Ale můžete věřit tomu, že tady je přívětivé nejen počasí, ale i společnost," ujistil Eladana, než se zase zaobíral svým malým štěstím.
"Děkuji," usmál se Varja a kývl hlavou na znamení vděčnosti. Upřímně se o Badri i vlčátka bál, ale doufal, že to bude v pořádku. "To ano. Jsem rád, že se nám poštěstilo," přitakal, protože to bylo velké štěstí. Nikdy si nemyslel, že by se stal otcem a to vědomí na něho doléhalo. Jeho otec byl tím nejlepším a on teď musel dostát jeho vzoru. "Vy máte vlčata?" ptal se se zájmem.
Eladan se ptal na smečky a Varja, který byl ochotný mluvit o Borůvce téměř neustále, přátelsky zamával ocasem. "Ano, žijeme v Borůvkové smečce. Není daleko," řekl Varja. "Předpokládám, že vy jste asi ještě na žádnou smečku nenarazil, že?" zajímal se.

509

Varja byl úplně u vytržení. Ty tři malé kuličky, které se tiskly do Badřiny bělostné srsti, byly dokonalé. Hleděl na ně úplně uchváceně, tak, že skoro i zapomněl, že ještě před chvílí ležel na zemi v trochu umrtveném stavu. Potřásl velkou hlavou a nejistě se k vlčátkům sklonil. "To víš, že jsem," ujistil Badri tiše. "Nečekal jsem, že mě to tak vezme," přiznal a nejistě se zasmál. Byl klidnější, když se všechny tři hýbaly, když kníkaly a hladově sály - i je narození muselo nesmírně vyčerpat. Byly tak droboučké!
Chtěl si je všechny prohlédnout, oňufat je a přitisknout se k nim, ale nechal je u jejich maminky. "Jsou nádherné," přitakal Varja sladce a jemně olízl Badri čelo. "Můžu pro tebe něco udělat? Něco, aby ses cítila lépe?" ptal se jí starostlivě, protože bylo jasné, že Badri neměla vůbec sílu se někam vydat a třeba se jen napít. Musela zůstat s jejich holčičkami. Najednou ho něco napadlo. Jeho očí! Jedno z nich teď bylo modré, a tak ho napadlo... co když mohla voda přijít za Badri? Chvíli se soustředil, překvapivě to ale nebylo tak náročné a ze země jeskyně najednou vyvěral pramínek vody ze kterého mohla Badri velmi příjemně pít jako z pítka. "Páni!" vydechl Varja překvapeně, protože nečekal, že se mu to povede tak snadno.
Zatímco Badri pila, Varja se znovu zadíval na své dcery. Měli by jim dát jména, ale... o jménech už vlastně bylo tak trochu rozhodnuto. "Sonja a Sgaeyl?" zeptal se Badri zamyšleně. "A co ta třetí?"

Varja měl plné packy práce se svou rodinou, která si vyžadovala jeho veškerou pozornost. To totiž znamenalo, že se jim bude věnovat celou svou bytostí a ani na chvíli od svých dcer neodejde - hrál si s nimi, ukazoval jim svět a vyprávěl jim spoustu příběhů. Už Borůvku příliš neopouštěl a ač bývaly doby, kdy byl pořád někde na cestách, už dlouho se neprošel ani za stromy k řece, protože nechtěl promeškat ani minutu jejich života. Ano, uvědomoval si, že tyhle chvíle byly velmi pomíjivé a on nechtěl promeškat dětství svých krásných dcerušek. K jeho povinnostem však stále patřil lov a ač měl Arsen za otce Awaraka, který byl druhým lovcem, z nějakého důvodu chtěl Arsen lovit právě s ním. Myslel si, že mu prostě padl do oka, že tehdy, když spolu během bouře trávili těch pár hodin v úkrytu, že se mu zalíbil a považoval ho za dospělého přítele. Evidentně vůbec nechápal, jak moc se pletl. Lepší den k lovu si nemohli přát. Teprve začínal podzim, bylo teplé a příjemné počasí a Varja si říkal, že s vlčetem si rychle zaloví a půjdou zpátky domů. Už přeci učil lovit Kezi, nemohlo se to tak lišit, když to byla Arsenova starší ségra. Asi doufal, že to půjde rychle, ale zase nechtěl Arsena odbít, to by si nikdy nedovolil.
"Loudám? Myslím, že jdu akorát včas, musel jsem se ještě rozloučit s holkama. A ty bys neměl takhle mluvit o své rodině," poznamenal Varja výchovně a přemýšlel, kam by se mohli vydat na lov. Varja věděl, že Arsen už je docela velký a nejspíše by zvládl třeba i králíka, jenže vlček přišel s úplně něčím jiným. Myslel si, že se přeslechl, když prohlásil, že chce lovit sviště, proto zamrkal a nejistě se zeptal: na sviště? Ehm, nemyslím si, že v Borůvce jsou svišti, myslel jsem, že půjdeme třeba na zajíce," vysvětlil Varja, ale zdálo se, že Arsen se nehodlá svišťů vzdát. Takže mu nic jiného nezbylo.

507

Varja si ani neuvědomoval, jak moc všechno pokazil tím, že sebou flákl - naštěstí ten pád nebyl tak hrozný, protože byl skloněný a blízko Badri, ale stejně se styděl, když ho Badri probouzela s tím, že už je po všem. Ani se nenadál a jeho vlčátka byla na světě - a on to celé prošvihl tím, že byl sklácený na zemi. Badri to celé zvládla sama a on k ní pocítil nesmírný obdiv. On by tohle nikdy nesvedl a to, že to zvládla... nechápal to. "Badri, promiň," vydechl a jemně jí čenichem přejel po tváři. "Jsi v pořádku? Zvládla jsi to! Jsi neuvěřitelná," zakroutil nad tím hlavou. Byla úplně neuvěřitelná!!!
Zdálo se, že o tolik zase nepřišel. Všiml si, že se Badri u boku vrtí dvě malé kuličky - jedna čistě bílá, druhá byla zbarvením podobná jemu... ale to třetí vlče zůstalo zakrvácené ležet a ani se nepohnulo. Badri si je přitáhla k sobě, ale u drobného zrzavě bílého válečku to příliš nepomohlo. Varja se posunul k němu a čenichem vlče přetočil na záda. Nedýchalo. Nechtěl Badri děsit, protože ta se rozplývala nad zbytkem jejich malé rodinky, zatímco on se snažil třetí vlčátko rozdýchat.
Chvíli se zdálo, ž se mu to nepovede a místo tří vlčat jim zbudou jen dvě - ale nakonec se ta nejmenší vlčice nadechla. Varjovi spadl kámen ze srdce, když dcerku posunul k maminčině boku a k jejím sourozencům. "Je v pořádku," řekl jakoby nic. Jejich vlčátko se tím porodem asi vyděsilo stejně jako on. Zjevně byl schopný najít podobnost mezi ním a jeho vlčátkem už u novorozeněte.

506

Varja se opravdu snažil. Chtěl být ten nejlepší otec, jenže to nebylo tak snadné, jak si myslel. Ono totiž porod nebylo vůbec nic hezkého. Varja o tom neměl vůbec žádné povědomí, neuměl si to představit - alespoň doteď. Podpořit Badri mu ještě celkem šlo. Snažil se, promlouval k ní. Byla statečná, rozhodně více než on. Musela trpět hroznou bolestí a Varjovi to bylo hrozně líto. Pomoct Badri nijak nesvedl. Jen tomu všemu přihlížel.
A nebylo to vážně nic pěkného. Ještě by to nějak přežil, dokud neviděl, jak porod skutečně vypadal. Bylo tam plno krve a nakonec, když droboučké kuličky opouštěly Badřino tělo, měl pocit, že by se v něm krve nedořezal. Chtěl Badri podpořit, ale místo toho se skácel k zemi jako podťatý. Na to, že to byl obří vlk, dokonce lovec, ho krev a malá vlčátka překvapivě odrovnala. Bylo to něco jiného než zabíjení a ač to jistě bylo mnohem noblesnější, Varja to prostě nezvládl.

505

Varja byl vyděšený, ale snažil se své pocity upozadit. Teď nebyl čas na jeho strach, protože Badri potřebovala pomoc a potřebovala jeho podporu. "To nic, to zvládneme," ujistil Badri a jemně jí pomohl do jejich růžku, kde ještě před chvíli v poklidu leželi. Možná byla hloupost vypravit se ven, protože se sotva stihli vrátit, ale teď byli tady a museli to nějak zvládnout společně.
"Neboj se, budu tu s tebou celou dobu," sliboval jí. To nejlepší, co mohl udělat bylo zůstat. Nemohl jí pomoct, ale když se k Badri skláněl a jemně jí olizoval čelo, říkal si, že to bylo lepší než nic. Neutekl. A podporoval svou partnerku tak, jak nejlépe uměl. Trpěl s ní, ale trápilo ho to, protože tu bolest nemohl převzít na sebe. "Jsi šikovná," ujišťoval jí. Doufal, upřímně, že to nebude trvat dlouho. Věděl, že to bude sobecké, protože on netrpěl, ale horší bylo přihlížet a nijak nepomoct. Bylo to zoufalé, ale dělal, co mohl.

504
//Les

Varja to nebral tak vážně, jak by asi měl podle naléhavosti v Badřině hlase. Nemyslel si, že by to přišlo tak rychle, to přeci... nešlo, no ne? Vždyť ještě před chvílí se zdálo, že se nic neděje a teď by měla porodit? Ne, to... nedávalo smysl... ne? Možná začínal trochu panikařit, ale pořád držel to ovoce v tlamě. Dobře, jen za vchod do jeskyně, protože se mu začínalo zdát, že je to vážnější, než si myslel.
"Jak brzy?" ptal se Badri nejistě a snažil se jí podpořit, protože vycítil, že je to asi vážnější, než by čekal.
Jemně jí postrkoval, aby se dostali alespoň někam do rohu jeskyně, kde by měla Badri klid. Na papáju už úplně zapomněl.

//Tůň

Varja nesl v tlamě ovoce jako sváču pro Badri a doprovázel jí. Občas jí podepřel, ale nemohl moc mluvit, když nesl to ovoce. Dělal si trochu starosti kvůli tomu, že Badri říkala, že vlčátka kopou víc a víc. Mohlo to znamenat, že brzy přijdou na svět? Bál se, ale věděl, že to bylo něco, čemu se jen těžko vyhnou. Nějak na svět přijít museli, jen by si přál, aby to proběhlo úplně poklidně, obával se však, že to bylo jen jeho zbožné přání. Ani nevěděl, jak takový porod probíhal. To byl možná důvod, proč se toho tolik obával, ale musel být Badri nablízku. Chtěl být u ní a při narození jejich vlčat. To byl jeho momentální cíl.

//Jeskyně

Varja se usmál a sklonil hlavu. Badřina poklona ho těšila, ale nemyslel si, že by byl až tak dobrý, jak popisovala. "Já bych to nebral tak vážně. Neřekl bych ani, že jsem tak dobrý, ale i kdyby ne... jsem rád, že si to myslíš. A děkuji," řekl jí. Byl opravdu rád za někoho jako byla Badri. Byla dokonalá a on měl opravdu velké štěstí.
Badri mu podstrčila zbytek toho, co jí vyplavila tůně. Zdráhal se, ne protože by mu to nepřipadalo jedlé, ale protože nechtěl Badri ujídat, ale nakonec přeci jen ochutnal, protože ho tak hrozně hezky prosila. Nebylo to vlastně vůbec špatné, ale nebylo to maso. "Je to dobré," prohlásil překvapeně. Asi se nedivil, že na tom byla Badri schopná přežít. "Co kdybychom si to vzali do úkrytu? Tam si můžeš odpočinout a najíst se. To nebude na škodu, ne?" zeptal se Badri a když souhlasila, vzal to ovoce do tlamy a rozešel se pomalu směr úkryt.

//les

Varja se na Badri usmál, ta se na něho dívala velmi vážně, když prohlásil, že je divnej. No, říkal si, asi trochu byl, ale to říct nemohl, Badri se to evidentně příliš nelíbilo. "Dobře, už to říkat nebudu," přikývl. "Já doufám, že to moc nepřeháním, ale je to něco v čem jsem dobrý, proto o tom asi mluvím víc, než by bylo zdrávo," prohlásil pobaveně. Chtěl to trochu odlehčit, aby si s tím Badri nedělala takové starosti.
"Vypadá," přikývl, ale jemu ovoce nic moc neříkalo - a navíc by ho vždy nechal Badri. Potřebovala výživu pro drobotinu a potřebovala sílu na blížící se porod. Měl o ní starost, věděl, že to asi nebude nic příjemného, ale dokud budou spolu, bude to v pořádku.
"Neměl bych, ne? Možná si dám trochu, ale ne moc, ano? Měla bys sníst, co nejvíc, abys měla dost sil," prohlásil starostlivě a jemně do ní šťouchnul čenichem.

Varja přitakal. "To je můj cíl," usmál se. "Nemusí lov nutně milovat, já vím, že jsem trochu divnej, ale naučím je to jak nejlépe budu moct," řekl. Nechtěl by vlčátka do ničeho nutit, ale třeba budou mít přirozený zájem. Tak jako měla kdysi Kezi, když jí poprvé potkal.
I Varja si prohlížel svůj odraz ve vodní hladině, ale byla to jen velmi rychlá prohlídka, protože to už Badri tahala z vody to, co jim tůně darovala. Varja se na to díval pochybovačně, ale nechtěl, aby se s tím Badri namáhala, a tak, když bylo ovoce na zemi, zamračeně si ho prohlížel, než na něj dupl packou. Nic lepšího ho nenapadlo - ale pomohlo to, tedy... alespoň trochu. Papája povolila a podle barvy a vůně to jedlé asi opravdu bylo.
"No... tohle vypadá už o něco lépe, co?" zeptal se a když viděl, jak hladově se na to Badri dívá, musel se tiše zasmát. A trochu více ovoce otevřel tak, aby se Badri mohla pořádně najíst.

Varja se usmál. Nemohl říci, že by se mu ta představa nelíbila. Že by jeho vlče mělo rádo lov? Že by ho učil lovit? Znělo to jako jeho sen. Ostatně pamatoval si, jak ho učil jeho otec. Bylo to vůbec to nejlepší, co si z mládí pamatoval. "No, učit je budu rád. Asi to bude i nutné. Alespoň něco by umět měly, i kdyby se nakonec rozhodly, že nechtějí jíst maso," poznamenal. Nevadilo by mu, kdyby se takhle rozhodly. Ostatně, kdyby mu to vadilo, nemohl by být s Badri.
"Hm? Vůbec nic mě nenapadá, co by to mělo být?" zeptal se jí zamyšleně. Pravda byla, že on nebyl takový znalec ovoce, a tak vůbec netušil, co by si jeho drahá partnerka představovala. Jo, takhle kdyby chtěla jelení nohu, to by zvládl obstarat, ale ovoce? To ulovit nesvedl.
Měli asi štěstí. Tůňka se nad nimi slitovala - nebo spíše nad Badri. Ke břehu připlula velká podlouhlá a divně zelená věc, kterou Varja nikdy neviděl. Skepticky si jí prohlédl. "Je to vůbec jedlé?" zeptal se pochybovačně.

//je to papája :D

//Les

Varja se zarazil, když Badri prohlásila, že doufala, že nebudou všechny tři lovkyně po něm. "No, nezlobil bych se, kdyby alespoň jedna z nich našla zálibu v lovení. Ale nebude mi vadit, když to tak nebude. Budu rád, když s tebou budou trávit celé hodiny očesáváním borůvek. A já na vás budu dohlížet," usmál se. Společně došli k tůni. Byla to velmi pomalá procházka, Badri měla, co dělat. Asi měla pravdu, že se jim bude brzy chtít ven. "Také se rychle vrátíme," ujistil jí a podíval se k tůni, zda jim poskytne něco dobrého k snědku. Tedy, jemu ne, on si dal losici. "Chtělo by to nějakou pořádnou dávku ovoce. Na co máš chuť? Třeba tě tůně vyslyší," prohlásil Varja pobaveně. Byl upřímně zvědavý, jestli to fungovalo na povel.

Srpen 4/10 - Eladan

Varja chápavě pokýval hlavou. Viděl na vlkovi, že nepatřil zrovna k vlkům, kteří by měli jemnou letní srst, ale to bylo kouzlo tohoto místa - mnoho vlků zde bylo z různých krajin a Varja o nich slyšel již mnoho. Nebránil by se slyšet o nějakém dalším místě, protože tím poznával svět, který by mu zůstal utajen. Vždyť přeci jen znal své hory. Občas mu chyběly, stejně jako chladnější místa, ale Borůvková smečka se mu zamlouvala. "Tady jsou oproti tomu na co jsem zvyklý podmínky celkem v pohodě. Myslím, že si také zvyknete," ujistil vlka. Ten mu přál jeho štěstí a Varja prostě nemohl mlčet. Byl naprosto nadšený a nemohl to držet jako tajemství. Také... proč by měl? Nikdo by se mu nedivil, že se takovou věcí chce pochlubit.
"Má partnerka čeká vlčata, to je důvodem mého štěstí," vysvětlil a usmál se. "Jsou to má první vlčata a nemůžu se dočkat," přiznal. Už se těšil. Nevěděl, kdy přijdou na svět, ale upřímně? Doufal, že to bude brzy.
"Prosím. Budu rád za trochu společnosti. Potěšení je na mé straně," pokýval hlavou.