Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Borůvkový les (přes Mahtae sever)
Loterie 3/5

Varja zakroutil hlavou - ne, minout Borůvkový les opravdu nešlo a říkal si, že Cyril už byl dost velký, aby tu alfu našel sám. On ho stejně přijmout nemohl, i kdyby chtěl - a že on velmi chtěl. Doufal, že až se s Badri vrátí, už tady bude jeho výsost zabydlená a čekat tu na ně.
"Já vím, ale stejně si toho vážím, víš?" zadíval se na ní. Kdyby jí nebylo, asi by tady touhle dobou byla sama. Stín by ho nezachránil, ale Badri byla jiná. Byl rád, že byla jeho osudem právě ona. "To je pravda, to udělal, ale doufám, že nikdy nebudu muset," řekl jí upřímně. "Jakože doufám, že se nám taková smrtelná dobrodružství vyhnou, chápeš. Jednou mi to stačilo," řekl své družce.
Nakonec se na cestu vypravili bez jediného zaváhání. Ještě se ohlédl na Borůvku, ale on už dobře věděl kudy se domů vrátit. Už se tady po okolí trochu vyznal a docela dobře i věděl, kudy se šlo k Životu, proto také Badri vedl. "To doufám. A také doufám, že nevzal do zaječích. On si totiž myslel, že by do Borůvky nezapadl, taková hloupost. Borůvka je přece skvělá pro každého," prohlásil.

//Středozemní pláň (přes Medvědí jezírka)

Loterie 1/5

Varja přikývl. "Snad jo, ale vážně si myslím, že musí být jen kousek od Borůvky. Cestu určitě najde, mám pocit, že ty borůvky jsou tady snad cítit i v zimě," prohlásil pobaveně a láskyplně do Badri žďuchl. Spíše to vypadalo, že by si chtěli zalézt někam do úkrytu, ale ne, chystali se na cestu, ať už to vypadalo jakkoliv nepochopitelně - byla přeci jen hluboká zima, pravda však byla, že na jihu, kam se chystali, zima nebyla.
"Ty mi hrozně lichotíš, Badri!" smál se. "Nejsem ani z poloviny tak chytrý jako ty. No, a pamatuješ? Byla jsi to ty, kdo mi tehdy zachránil život," připomínal jí, protože za to jí byl stále vděčný. "Já o tebe také. Jsem vlastně rád, že jsi zůstala v Borůvce, protože jsem se o tebe nemusel bát. Ale když teď půjdeme spolu, budeš na mě moc dohlédnout a já budu rád, že nejsi sama," prohlásil. Říkal si, že tak budou všichni spokojení.
"To doufám, chci, abys ho také poznala. Je s ním vážně zábava," ujišťoval. Asi opravdu vyrazí. No, už se k tomu chystali vážně dlouho, takže to už asi bylo nasnadě. "Tak jdeme?" ujišťoval se ještě a vykročil pryč z lesa. Snad se Cyril nebude zlobit...
"To jsem rád," prohlásil a ještě se jí zachumlal do srsti, než opravdu šli. Skoro tomu ani nevěřil, ale byl rád. Tenhle výlet si slíbili, když se poznali, a tak ho teď, pochopitelně, museli splnit.

//Mahtae jih (přes Mahtae sever)

Loterie 3/5

Varja si říkal, že Cyrilovi to nějak trvalo. Ne, že by si o něj dělal starosti, určitě se o sebe zvládne postarat sám, ale přeci jen si říkal, že by mu možná měli jít naproti? A nebo to zvládne sám? Varja si nebyl jistý, ale rozhodně byl rozpolcený. Přeci jen se chtěl zachovat jako dobrý kamarád. "No, snad ne. Šli jsme s Erlendem rovnou za nosem, určitě ví kudy má jít. Možná ho jen něco zdrželo? Ale můžeme se tady projít, ať tady jen tak nestojíme. Ostatně on si Cyril určitě Baghý odchytí tak jako my," řekl nakonec Varja. Asi by měl více chránit smečku, ale Cyril se ostatně chtěl přidat, a tak nebyl žádnou hrozbou, ne?
"Nemusíš se bát," ujistil jí jemně a zachumlal se do její bíle srsti čenichem. "Vážně, nic se mi nestane. Zatím jsem s každým tady vyšel dobře a když ne, tak jsem rychle šel. Nebudu se s nikým jen tak prát, to mi za to nestojí. A až na to naše letní dobrodružství tady je docela klid," ujistil jí, protože si uvědomil, že tu vlastně Badri takhle byla od léta a nikam pořádně nešla.
"No, a nechceš se vypravit k tomu Životu? Cyril se už určitě neztratí," poznamenal Varja, protože si říkal, že by s Badri měli strávit více času. Chyběla mu a takový výlet za hranice smečky zněl zábavně, i když se sotva vrátil.
"A ty jsi zase ta neúžasnější vlčice," řekl jí a jemně jí olízl nos. Byl by tady s ní takhle klidně do skonání času. Byl s ní ostatně tak rád! "Já to moc se slovy neumím, ne takhle. Nikoho jsem ještě neměl rád tak moc jako tebe," přiznal.

Varja did not perceive the new year as people perceived it. After all, no wolf had such an idea of the world, but he also felt that something was changing, that something new was beginning, some chapter of his life of which he had no idea yet. Varja, however, had at least a faint idea of what was happening around him. Winter still held sway over the land, indeed it was only halfway through, but he felt in his bones that this would soon change. As a Nordic wolf, he was strongly attached to the snow, and though there was still plenty of it everywhere, he knew it would soon begin to melt. The snow probably couldn't last as long here as it did up north. It made sense, of course, this new home of his was more than a little different and he knew the snow would disappear and leave no memory of it, but he expected it to disappear soon, much sooner than he would have expected in the lands he came from. There the snow had held on until May - if Varja knew what May was, of course.
So Varja figured that while there was still plenty of snow, he must take advantage of it. While most normal wolves were hiding from the cold, he was jumping into every snowdrift. Nothing could stop him. This winter belonged to him, and he intended to enjoy it before the scorching heat began again.

Varja miloval vodu – miloval se koupat v řekách, jezerech, a dokonce i v malých kalužích po dešti.
Jednoho chladného zimního rána se Varja probudil a zjistil, že celou noc sněžilo. Všude kolem něj ležela měkká, bílá pokrývka sněhu. Varja se usmál a pomyslel si, že je to skvělé počasí na to, aby se šel klouzat. Rychle vyrazil ven, jeho tlapičky zanechávaly stopy ve sněhu, když běžel směrem k jezeru, u kterého už potkal spoustu vlků.
Když dorazil k jezeru, zjistil, že voda, kterou tak miloval, je zamrzlá, což v takové zimě dávalo smysl, ale jeho to na Galliree pořád tak nějak udivovalo. Přeci jen to nebyl sever, ze kterého pocházel, a tak tady ani nečekal tu pravou zimu, i když z ní už viděl hodně.
Ledová plocha jezera se třpytila na slunci, jako by byla pokryta diamanty. Varja byl nadšený. Jezero ho přímo vybízelo k tomu, aby se na něm klouzal tak jako mnohokrát předtím. Byla to taková příjemná vzpomínka na domov.
Varja se rozhodl, že se nejprve musí ujistit, že led je dostatečně silný, aby ho unesl – byl to přeci jen celkem velký vlk a ač se vody nebál, taková koupel v zamrzlém jezeře nebyla úplně něco po čem by zrovna dvakrát toužil.
Pomalu přešel k okraji jezera a opatrně položil jednu tlapu na led. Led byl pevný a nezlomil se. Poté položil druhou tlapu a postupně se posouval dál. Nakonec ztratil obezřetnost, led ho zjevně udržel i při jeho velikosti, a tak se začal klouzat tak jako mnohokrát předtím.
Klouzal se po ledě jako malé vlče, ale na tom, co si o něm, kdo pomyslí mu stejně nikdy nezáleželo. Byl naprosto spokojený ve svém zcela přirozeném zimním prostředí. Jeho smích se nesl po celém jezeře, když se klouzal sem a tam.
Jediné, co Varjovi chybělo ke štěstí byla společnost. Škoda, že sebou nevzal Badri, říkal si, když se tak klouzal po tom ledě. Trochu toho litoval, protože věděl, že Badri by se tenhle nápad líbil zrovna tak jako jemu. V tomhle byli stejní, snad proto jí také měl tak rád. Bylo jediné štěstí, že jí potkal. Uvědomil si, že doufal, že jí už nikdy neopustí.
Varja pokračoval ve svém hravém klouzání po ledě. Zimní vítr mu čechral srst a všude kolem něj se třpytila námraza. Miloval, jak mu chladný vzduch pronikal do plic a jak jemné vločky dopadaly do jeho srsti, kde se v tmavé záplavě chlupů třpytily jako hvězdy. Byla to pro něj radost, kterou si pamatoval ze svého mládí. Opravdové potěšení, které mu připomínalo domov. Byla pravda, že zima na severu nebyla vždy dobrá, většinou to bylo těžké přežívání, ale on se o sebe uměl postarat, a tak si i tehdy mohl užívat tyhle drobné radosti.
Zima pro něj nebyla jen o chladu a sněhu, byla to doba, kdy se cítil nejvíce naživu. Každý den byl dobrodružstvím, každé probuzení pod bílou pokrývkou sněhu bylo zázrakem. Byl to čas, kdy každý jeho krok zanechával stopu na čistém plátně. Pamatoval si, že i když býval sám, zima mu vždy dávala pocit, že je součástí něčeho většího, něčeho, co ho spojovalo s jeho předky a se všemi tvory, kteří kdy běhali po zasněžených pláních severu.
Vzpomínal na svého otce. Bylo to spoustu let, co zemřel, přesto na něho Varja nikdy nezapomněl – jak by to vůbec bylo možné? Ten den jeho smrti byl vepsaný v jeho mysli navždy, i tak však doufal v to, že Gallirea mu přinese to, po čem toužil. Nový začátek s Badri. Ta myšlenka ho naplnila radostí a náhle se nemohl dočkat jara. Pokud s Badri opravdu budou mít rodinu, pak to bude určitě na jaře.

Přidáno.

Leden 5/10 • Nicos
Loterie 1/5

Varja našpicoval uši a ač nebyl žádný rváč, byl rád, že Nicos souhlasil. Inu... musel přeci trochu potrénovat, ne? Když to navíc ještě ani nikdy nedělal. Neuměl se asi prát a trochu se bál, že neopatrností Nicosovi ublíží, ale doufal, že to nic nebude. Pral se přeci jako vlče se sestrami. Tohle bude podobné, ne? "No, tak jo. Mohli bychom. Aspoň budu mít nějaké nové zkušenosti," kývl Varja zamyšleně.
"Vážně? Nikdy jsem neslyšel o nikom, kdo by neměl rád lovy. Nebo tedy... nikdy mě asi nenapadlo se na to ptát. Mě to přišlo přirozené. Ale je pravda, že teprve od té doby, co jsem v Borůvce jsem viděl, jak loví velké smečky. Já by celý život tulák, takže jsem nikdy nějak nepřemýšlel nad tím, že by ty lovy mohly probíhat jinak a že bych třeba měl spoléhat i na jiné vlky," vysvětloval Nicosovi. "Ale jo, je vlastně pochopitelný, že to má každý jinak. Byla by nuda, kdyby byl každý skvělý lovec, a tak," uchechtl se.
Nicos se zastavil a nevěřícně mu kouknul do tváře. Byl viditelně v šoku. "No, neřekli," připustil. "Ale... jsem ve smečce teprve od léta, třeba to je tím. Třeba je to tajné!" namítl Vajra, aby nějak ospravedlnil svojí nevědomost. "Nebo třeba magii nemáme. A nebo... na to jen nepřišl a řeč. A jakou magii máte vy?" zajímal se.

Leden 4/10 • Nicos
Loterie 5/5

Varja se po Nicosovi podíval - zdálo se mu to, nebo vypadal skoro zklamaně. "No, kdybys chtěl, mohli bychom třeba jenom trénovat. Jen se nerad peru opravdově," vysvětlil. "Asi jsem se ani s nikým nikdy doopravdy nepral. Tak co to zkusit?" zeptal se Nicose, který byl ochránce a jistě tak musel trénovat i kvůli svým povinnostem. Dávalo to celkem smysl, alespoň Varjovi to tak připadalo.
"Jo, v to tak trochu doufám. Bojovat asi moc neumím, ale lovit? To mi jde, v tom jsem dobrý," kývl, protože to bylo také to jediné, co ve skutečnosti opravdu někdy využil.
"Ale tak to zní docela v pohodě, to se ani s nikým nepereš, co? Je asi dobře, že je to tady takové klidné a nikdo nikoho příliš neohrožuje, ne?" zajímal se, protože to bylo něco, co ve skutečnosti nevěděl. Tak dlouho tu nebyl.
"Smečková magie? O tom vůbec nic nevím," pronesl překvapeně. "Vy... nějakou máte?" zajímal se hned, protože to znělo zajímavě.

Loterie 2/5

Varja se na Badri usmál a kývl. "To zní jako ten nejlepší plán," ujistil jí, protože to tak cítil. On si alespoň trochu odpočine - a kdo ví kde se ten Cyril vlastně zasekl. Varjovi na tom však v tu chvíli ani trochu nezáleželo. Byl s Badri a vlastně celou zimu netoužil po ničem jiném než se vrátit z výletu a být s vlčicí na které mu záleželo více než na komkoliv jiném, koho tady potkal. A to bylo velké množství vlků, jen Badri však byla jeho povaze nejblíže.
Když mu slíbila, že bude jeho partnerkou, nemohl se cítit blaženější. Přitiskla se k němu a olízla mu čenich. On jí láskyplné gesto oplatil a nosem jí jemně přejel po tváři. "Já také ne," ujistil jí. "Myslel jsem na tebe všude, kde jsem byl. Chyběla jsi mi, tak moc," říkal jí. "Ale možná to bylo to, co jsem potřeboval, abych pochopil, jak moc tě mám rád," dodal, vědom si toho, že měl tendenci nic nebrat vážně. Tohle... tohle však bylo jiné.
Byli tak společně těsně přitisknutí jeden k druhému a vzájemná blízkost byla to, co v tu chvíli přesně potřebovali. "Zbožňuji tě, Badri, vážně," řekl jí tiše. "A jsem tak hrozně moc rád, že jsem na tebe tehdy narazil," dodal - nechtěl ani domýšlet, co by se stalo. Díky tomu medvědovi vlastně našel své štěstí. Byla to zajímavá hra osudu.

Leden 3/10 • Nicos
Loterie 1/5

Varja se zasmál, ale opatrně přecházel s Nicosem přes jezero, led byl však pevný a nebylo čeho se bát. "Já vlastně soutěživý asi nejsem. Klidně můžeš být lepší než já, je mi to jedno," ujistil ho. Vážně nikdy nepotřeboval být lepší než někdo jiný, byl si vědom toho, co zvládne a většina toho, co dělal pro něho byla prostě jen... zábava. Neuměl to popsat jinak. "A prát se nechci, to mi přijde zbytečné," dodal.
"Páni, ochránce. Já nejsem nic. Tedy, asi bych mohl být. Možná by mě bavilo být lovcem," poznamenal zamyšleně, protože lov byl něco v čem byl vážně dobrý. V tom o sobě nepochyboval. "Ale jaké je to být ochráncem? Napadá hranice hodně vlků? Je to nebezpečná práce?" zajímal se - to protože to prostě nevěděl a zajímalo ho to.
"To zní vážně pěkně! Asi žijete tak hluboko, že jsem si prostě nevšiml," řekl mu vesele. "A nebo jsem prostě jen neměl cestu kolem," dodal.
"Borůvka je skvělá," prohlásil hned hrdě. "Já tam tedy jsem teprve od léta, ale z toho, co jsem viděl je to krásné místo plné zvěře. A borůvek, samozřejmě," uculil se.

Loterie 5/5

Varja zamyšleně pokýval hlavou. "To zní vlastně jako docela fajn nápad," přikývl. I on se chtěl i Životovi ostatně znovu vypravit a s Badri... s Badri tak dlouho nikde nebyl! Ne, že by neměl provětraný kožíšek už dost, ale... tohle bylo jiné. S Badri to bylo jiné. Měl jí vážně hrozně moc rád. "A určitě po cestě najdeme nějaké jezero," mrkl na ní.
Usmál se a nadšeně se k ní přitulil, když s ním souhlasila. Nemohl se cítit lépe. Dech se mu snad dokonce zadrhl v hrdle, když se tiše zasmál - ne Badri, ale tomu, jak šťastný byl. "Těším se, až ten sen bude skutečností," řekl jí vážně. "Hm, takže... budeš mojí partnerkou?" ujišťoval se. Sice mu slíbila, že byla jeho rodinou, ale to jen tak pro pořádek. Chtěl si být jistý tím, co mezi nimi bylo. A... říkal si, že tohle je jasné potvrzení. Varja byl naprosto a dokonale šťastný.
"To ano. Je to skvělý domov. Cyrilovi bych tedy vlčata z bezpečnostních důvodů nesvěřil, ale... chci říct. Ano, myslím, že nám tady i s naší velkou rodinou bude dobře," řekl jí vesele.

Loterie 4/5

Varja se zasmál. "A co bys chtěla podniknout? Máš nějaký nápad?" zajímal se, protože on byl vždy pro každou špatnost - a uvědomoval si, že s Badri by šel klidně až na konec světa, kdyby to po něm chtěla. Neváhal by ani vteřinu.
Posadili se do sněhu a Varja jí pobídl, aby mu o tom snu pověděla. Nemohl si pomoct, ale musel se tak trochu hloupě usmát nad jejími slovy. "Měla jsi pravdu. Je to hezký sen," řekl jí jemně. "Upřímně je to něco nad čím jsem přemýšlel, když jsem byl s tvým bráchou v horách. A vlastně jsem si uvědomil, že je to něco, co chci více a více. A především kvůli tobě. Vím, že s nikým jiným bych nikdy nebyl tak šťastný jako s tebou. Chci s tebou mít rodinu," pronesl - bylo to vážnější, než vlastně z jejich prvotní konverzace čekal, ale... nač čekat? O vlčatech už mluvili a tohle byl jen první krok, nebo ne? A čím více se od Badri vždy vzdálil, tím více na ní myslel. Nebyla to... láska? "Chtěla bys být mojí rodinou, Badri?" zeptal se jí.
"No, jo..." přikývl. "Vlčíška. Jestli tady bude i při další zimě, musíme se tam vypravit spolu," mrkl na ní. "A Cyril se ti určitě bude líbit. Je s ním zábava. A ano, je pravda, že jsem tady měl štěstí na dobré vlky. Nebo si jen prostě snadno dělám přátele," poznamenal.

Leden 2/10 • Nicos
Loterie 3/5

Varja pobaveně přikývl, protože opravdu viděl, že to o něco lepší bylo. Alespoň už se tolik netřásl a vypadal vlastně celkem jistě. A jezero se pod ním zatím také ještě nepropadlo, takže to rozhodně byla výhra. Varja na to raději neupozorňoval, říkal si, že to bude lepší, než aby nebohého Nicose stresoval.
„Tak uvidíme. Zní to moc zajímavě na to, abychom to jen tak zamluvili. A jestli to není daleko…“ mávl Varja tlapkou a rozhodl se tedy Nicose následovat tam, kam ho povede. Byl vždycky až moc zvědavý na nová místa a taková zajímavá řeka, kde mohlo a nemuselo být monstrum byla příliš lákavá na to, aby si to nechal ujít.
Varja se musel zasmát, když se Nicos ohradil – a tak si ho Varja sjel pohledem. „Nó, oproti mě jsi takový menší,“ poznamenal pobaveně, ale Varja byl vážně velký vlk a ta jeho huňatá srst tomu prostě moc nepomáhala. „Chceš to otestovat? Neřekl bych, že jsem úplně slabý,“ řekl mu – no, protože nebyl. Svaly rozhodně měl, ale nebyl někým, kdo by se svou silou nějak zvlášť vytahoval.
„O Sarumenu jsem ještě neslyšel,“ pronesl Varja překvapeně, ale nebylo to asi nic tak divného. Přeci jen znal hlavně Borůvku a… no… to bylo asi všechno, uvědomil si. Alespoň si trochu rozšíří obzory, říkal si.

Loterie 2/5

Varja se na Badri usmál a jemně se jí dotkl jakoby pro něho bylo těžké držet se od ní dál. Dlouho se neviděli, a tak bylo přirozené, že mu teď chyběla... ne?
"Usnula? Tak to musíš být pořádně odpočatá na nějaké pořádné zimní dobrodružství," prohlásil pobaveně, ale chápal to. Nebylo nic neobvyklého takhle dlouho spát, to jen on se tak moc těšil na zimu, až mu bylo líto jí propásnout. "Tak to jsem na tom podobně. Už jsem se těšil domů a na tebe. Říkal jsem si akorát, že se po tobě podívám," řekl jí a i on jí nosem jemně pročísl srst na krku.
"Vážně? Sen?" zeptal se jí překvapeně. "No a... byl to příjemný sen?" zajímal se zvědavě, protože si nemohl pomoct. A když už o tom sama začala!
"Popravdě jsem zažil pořádné dobrodrůžo! Vydali jsme se od tůně s Erlendem, ale po cestě jsme potkali ještě Cyrila, kterého znám od jezera, a s tím jsme se prošli po horách, dokonce jsme i potkali Vlčíška! Teď jsem tady právě na Cyrila čekal, protože říkal, že by se chtěl přidat do Borůvky," vysvětlil jí. "Ale kdo ví, kde se zdržel."

Loterie 1/5

Varja čekal na Cyrila, ale ten se někde zdržel. Erlend se s nimi rozloučil a šel si odpočinout. Varja se mu nedivil, měli za sebou pořádný výlet do hor, ale on měl stále celkem dost energie. Ohlížel se a čekal na toho Cyrila, zatímco přemýšlel, že by se vydal najít Badri, aby jí povídal o tom všem, co prožil zatímco ona zůstala doma.
Jeho váhání nemělo dlouhého trvání, protože Badri si ho znenadání našla sama. Skočila na něho - což mu nevadilo, byl to pořádně statný vlk, a tak se jejímu objetí ani trochu nebránil, naopak jí hned pozdravil nadšeným mácháním ocasu a vřelému přitulení. Jak mu jen chyběla!
"Badri!" usmál se na ní nadšeně a přitiskl se k ní. "Já? Já se mám výborně! A co ty? Bylo mi líto, že jsme tě tu s Erlendem tak nechali," řekl jí, ale nezdálo se, že by mu to Badri vyčítala. "Moc jsi mi chyběla. Pořád jsem na tebe myslel," ujistil jí jemně.

//Východní hvozd (přes Zrcadlové hory)
Loterie 5/5

Varjargar následoval své přátele domů. Byl to trochu zvláštní pocit, ale vlastně nebývale vřelý. Vešel do lesů, které mu již byly známé a které i v téhle zimě voněly jako borůvky. Neuměl si představit, jak vřelý bude les až nastane jaro. Byli ostatně v polovině zimy a on věděl, že jaro přijde dříve, než mrkne - tak jako každý rok. Těšil se na to, přestože zimu miloval, byl zvědavý, co mu přinese jeho druhý rok na Galliree. Nechápal, že na jaře už tady bude rok - bylo to příliš zvláštní, příliš abstraktní na to, aby to vůbec byl schopný pochopit. Byl tu jen rok (necelý) a zažil tu více než za celý svůj život. Byl spokojený. Měl tady svůj domov. A už se rozhlížel, jestli někde náhodou neuvidí Badri. Už se těšil, až jí poví, co za ten měsíc všechno stihl.