Gallirea - Příspěvky uživatele

521

Hnědobílá kulička byla další, která o sobě dávala vědět. Dali jí jméno Sonja. Převalovala se a zvedala hlavičku a snažila se otevřít zlatá očka, ale jen pošilhávala. Nejspíše nemohla ani pořádně vidět. To nevadilo. Varja, který svým dcerám už tak věnoval až přehnanou pozornost, se k Sonjičce sklonil a přejel jí nosem po maličkých zádíčkách. Škrabala se k mamince, ale to nevadilo, byli všichni tři v pořádně těsné hromádce.
"Ty nám chceš taky něco říct, princezno?" ptal se malé vlčice, když se k ní skláněl, aby ho lépe vnímala. Když se nad ní tyčil, jen sotva si ho mohla všímat. Už pochopil, že sotva vidí, ale hlásky už měly a uměly je používat. Jen Kiwi byla trochu pozadu, ale když si vzpomněl na tu hrůzu, kterou pocítil, když si všiml, že nedýchá, byl rád, že je v pořádku. Stále malou kontroloval, ale ležela schoulená a oddechovala. To bylo dobře. Dýchala. Nevadilo, že ještě nemluvila, že nezvedala hlavičku a nesnažila se jim něco říct. "Copak, Sonjičko?" zeptal se tiše své dcerky znovu. Chtěl, aby věděla, že Sonja byla ona.

520

I Varja byl poněkud zasněný a představoval si, jak jeho dcerky rostou. Nečekal, že se jim narodí tři malé vlčice, ale když je teď sledoval, jak se batolí mezi ním a jejich maminkou, nemohl být spokojenější. Jeho srdce bušilo jen pro ně. Byly dokonalé.
"Už se nemůžu dočkat," usmál se a naklonil se k Badri. "Ne, že bych to chtěl nějak uspěchat, to ne. Jen ať v klidu rostou," pronesl tiše a sledoval, jak se kuličky chvílemi batolí a zvedají hlavičky, když poslouchaly jejich hlasy. "Běhat budou moct později," dodal. Ale těšil se, až jim ukáže celý svět.
Všiml si, že bílá kulička - Sgaeyl - otevírala očka a mrkala na ně. Měla velká zlatá kukadla jako všechna malá vlčátka, ale měl pocit, že ty Sgaeyliny byly o něco krásnější.
"Ma, Sgayel? Ty malá šikulko," zamručel k dcerce rozněžněle, když k ní sklonil hlavu. "Mama," zopakoval pomaleji, aby hlásky dobře slyšela. Nepochyboval, že teď už to po něm svede zopakovat.
Varja vzhlédl k Badri, když mu říkala, jak je dokonalý, ale jen jemně zakroutil hlavou. "Ty víc," broukl. "Dala jsi jim život, to je... neuvěřitelné," dodal, stále ohromen její silou.

Září 1/10 - Eladan

Varjovi nevadilo, že si ho Eladan prohlíží, přeci jen sám poukázal na své runy i na barevný kožíšek, a tak nebylo divu, že ve vlkovi vzbudil zájem. "Děkuji," usmál se a sám se podíval na lehce zářící runy na jeho přední noze. "Mají," přikývl. "Každá runa má svůj význam, ta první je runa nových začátků, ta druhá vyjadřuje důvěru a harmonii, třetí je runa ochrany a ta čtvrtá je spojována s cestou a hledáním správného směru," vysvětlil ochotně. "Život si asi myslí, že budu hodně ztracený, protože i na tom náramku je kompas," poznamenal. Jeho hlas zněl v tomhle případě celkem pobaveně jako by v tom neviděl žádnou symboliku. V jeho pohledu tam také žádná nebyla.
"Život žije na poušti. Tedy... na takových vysokých kopcích uprostřed pouště a Smrt zase žije na severu ve staré zřícenině. Jak jsem říkal, Život je nesmírně přátelský, klidný a... je zkrátka jako Život sám. A Smrt je... Smrt je prostě jen nepříjemná," vysvětloval Eladanovi, který byl plný touhy po informacích. Varja se tomu vlastně nedivil, i on si pamatoval, jak nové to pro něho všechno bylo.

***

Srpen 9/10 - Eladan

Varja pokýval hlavou. "V tom máte pravdu, samozřejmě, že vše může skrývat nebezpečí, ale souhlasím, že to neznamená, že bychom měli zůstat v jeskyni a nikdy nevytáhnout paty," přitakal. pobaveně. Přeci jen byl sám docela dobrodruh.
"I s tím souhlasím. Magie umí být pořádně zrádná," poznamenal. Věděl dobře o čem mluvil, nebyl tu přeci první den a věděl, jak to tady chodí. "A jsem docela rád, že nám teď nehrozí invaze pirátů," dodal. Nebylo to zrovna něco, čemu by chtěl čelit.
"To vcelku ano. Stejně jako barvy v mém kožichu," řekl, protože bylo evidentní, že nejsou úplně přirozené, ale jemu se líbily. Rozhodně to však nebylo to nejextravagantnější, co tu viděl.
Zastřihal ušima, když Eladan řekl, že mu byl bůh moří nakloněn. "To asi ano," přitakal nakonec, když si rozmyslel, co říct. Už se setkal s vlky, co vyznávali různé bohy, vlastně si vzpomínal na Lalie, která mu o bozích hodně vyprávěla, ale nebyla sama. Gallirea prostě byla různorodá.
Varja přikývl, když se Eladan ptal na bohy. "Ano, ano. Setkal. Zajímá vás o nich něco konkrétního?" zeptal se, protože měl pocit, že u Eladana vycítil... zájem?

517

Varja pro dcerky vytvořil bezpečný přístav. Ležel mezi nimi a jejich maminkou u které ležely jejich dcerky přitulené, tak, aby byly blízko zdroje potravy. Potřebovaly trošinku povyrůst, než se začnou prohánět po jeskyni a po lese. Musel se usmát nad tou představou. Líbila se mu. Teď už měla vcelku reálné obrysy, protože jejich dcerky byly na světě a byly dokonalé.
Tiše se zasmál při představě toho, že Badri nechává po lese růst různé druhy hub. "To by se hodilo, viď? Už nikdy bys neměla hlad," prohlásil a jemně se k Badri naklonil, aby jí olízl tvář, než se sklonil k holkám, které pochopitelně poutaly veškerou jeho pozornost.
"Jsou dokonalé. Líbí se mi, že je každá úplně jiná, a přesto jsou si svým způsobem podobné," poznamenal zadumaně a usmíval se nad tím, když Badri opakovala jména jejich dcer. "Zní to skvěle. Už se těším, až trochu povyrostou," přiznal, ale asi to bylo přirozené. Zastřihal ušima, když Sgaeyl unikl z tlamičky tichý zvuk. Sklonil se k ní a jemně jí poňuchal. Nemohl si pomoct, obával se, že už se od nich nikdy neodtrhne.
"Vůbec," broukl k Badri. "Já jsem v pořádku, hlavně, aby vám čtyřem nic nechybělo."

516

Varja nemohl být šťastnější. Když se ujistil, že má Badri vše, co potřebuje a napila se do syta, lehl si k ní a k vlčátkům, které se pochopitelně držely jen u maminky. Neměl jim to za zlé, on jim obživu úplně nabídnout nemohl. "Můj také," ujistil Badri tiše a sklonil hlavu, aby se čumáčkem jemně dotkl všech tří dcerek. Všechny vypadaly v pořádku - i ta malá, která nedýchala. O to si dělal pochopitelně největší starosti, ale zdálo se, že prostě... usnula. Celé tělíčko se jí zvedalo, jak dýchala. To ho trochu uklidnilo.
"Zjevně s očima přišla i magie vody," poznamenal, když se Badri podivovala nad jeho schopnostmi. "Jsem zvědavý, co umíš ty," dodal a zadíval se na její tykadýlka. Pořád to byl trochu zvláštní pohled, ale její světlušky krásně prozářily jejich kout jeskyně. Bylo to dokonalé.
"Sonja a Sgaeyl," přikývl a obě dcerky jemně pohladil. Ani si ho nevšimly. Nevadilo mu to. Ještě si s nimi užije spoustu zábavy.
Zastřihal ušima, když Badri vyprávěla o ovoci se zvláštní sladkou chutí. "Kiwi?" zamyslel se. Znělo to pěkně. "Líbí se mi to. Je to skvělé jméno," prohlásil nadšeně. "Malá Kiwi. No jo. A Sonja a Sgaeyl," zopakoval. Bylo pochopitelné, že holky na jméno ještě neslyšely, ale chtěl, aby věděly, že to jsou ony a že tohle byla jejich jména.

Srpen 8/10 - Eladan

Varja se nad tím zamyslel. Stál o blízkost moře? Nebyl si tím zas tak jistý, ale pravda byla, že loni mu zase tolik nevadilo. Měl jen velmi omezené zkušenosti se slanou vodou, protože mnohem bližší mu byly závěje sněhu. Ale pláže také nebyly vyloženě špatné, to zas ne - jen... horké. "To asi ano, ale jestli je pobřeží nějak nebezpečné, raději bych se mu vyhnul," vysvětlil své obavy. Sice měl teď spoustu magie - podle toho, co usoudil - ale i tak nechtěl riskovat. Měl teď rodinu, nemohl se jen tak pouštět do nebezpečí. "Aha. To je možná ještě horší. Kdyby to byla magie, tak to jeden pochopí, ale... bezohledné vlky nemám v oblibě. Je to vůbec to nejhorší," řekl Varja zamračeně. Tušil, že to tak asi měl každý, přesto něco v něm bylo zoufale nešťastné při představě pirátů na pobřeží. Možná by tam měl přeci jen zaběhnout? Ne! Ne, nemohl!
"Je pravda, že už jsem tady viděl hodně," přitakal pobaveně. "Třeba mojí partnerce vyrostly na hlavě zářivá tykadélka. A nebo loni? Loni jsme se ocitli pod vodou po takové hrozné bouři. Jeden vlk nás vzal na loď, která se potopila, naštěstí nám narostl ocas a my jsme se v bezpečí dostali na břeh. Zní to šíleně, co?" zasmál se, protože pro nováčka to asi muselo být nepochopitelné.
"Doufám, že budu. Udělám, co budu moct," posteskl si. A opravdu se podle toho mínil zachovat, jen zatím nevěděl, jak těžké rodičovství je.
"To máte pravdu, vlků tady je opravdu spoustu a stále sem zjevně proudí noví a noví," kývl. "Asi to tak je. Když jste tady dlouho, magie si k vám prostě najde cestu. Musíte si naklonit Života a zajít ke Smrti a vždy za drahokamy a mušle něco dostanete. Tak to tady chodí," vysvětlil Eladanovi.

Srpen 7/10 - Eladan

Varja si sám nebyl jistý, jestli si vybíral dobrou společnost, nebo jestli prostě na všechny kolem sebe působil jako ten nejmírnější vlk pod sluncem - nebo se s ním jen zkrátka nikdo nechtěl dávat do křížku, protože vypadal přinejmenším velmi znepokojivě. Byl velký a to samo o sobě stačilo, aby tím někomu nahnal strach. "To je možné," připustil a zpozorněl, když mu Eladan prozradil, že se na pobřeží setkal s nepříjemnostmi. "To nezní zrovna příjemně. Asi se teď pobřeží tedy vyhnu. Ale není to příliš neobvyklé. Stává se, že se tu občas dějí podivné magické... věci," vysvětlil - i když asi příliš ne. Nevěděl, jak vysvětlit ty zvláštní události, které se tady čas od času děly. Třeba, když se sám setkal s mořskou příšerou.
"O tom nepochybuji. Už teď se na ně moc těším," přiznal a něžně se usmál. Už aby se vlčátka narodila.
"Borůvka je skvělá smečka," přitakal. "Určitě vám můžu návštěvu jen doporučit, já jsem si to místo hned oblíbil," prohlásil. Vzpomněl si sice na Kayu, ale byl si jist, že si jí časem dovede usmířit.
"Už jsem se s pár novými vlky setkal, proto asi mám tendenci každého považovat za nováčka," vysvětlil omluvně. "Neřekl bych, že je to nějak zvlášť poznat. Napsané na čele to nemáte," ujistil vlka vesele.