Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Medvědí jezírka (přes Mahtae jih)

Varja ťapkal pěkně dál. Šel podél řeky, která by ho za jiných okolností dovedla do Borůvky, on však mířil dál na sever. Jindy by za to byl rád, i tentokrát svým způsobem byl, protože hledal svou Badri, ale raději by se už vrátil domů. Nikdy by ho nenapadlo, že se bude tak moc těšit na jedno jediné místo, když se celý život toulal, ale snad právě kvůli tomu byl tak rád, že má konečně pevný a stabilní domov s vlky, kteří ho měli rádi. Našel si tady spoustu přátel a byl za ně vděčný a i přestože se již setkal i s vlky, kteří nebyli tak milí, jemu to nevadilo - nemusel se ostatně přátelit se všemi.

//Severní Galvatar (přes VVJ)

Březen 3/10 • Sutech

Varja na toho vlka koukal jako zjara. Snažil se ho chápat, nemohl by však tvrdit, že se mu to nějak zvlášť dařilo. Vůbec ho nestíhal a to nebyl vůbec hloupý vlk, snad dokonce naopak. A tenhle si z něho dělal dobrý den. "Ale já vím, jak zajíc vypadá, ale věř mi, že kdyby tady nějaký byl, tak bych si ho patrně všiml a ulovil ho, jenže tu nebyl," ujišťoval vlka. "A když budeš takhle naříkat, tak ani nebude, pokud chceš lovit, měl bys být tiše, to snad platí pro každého vlka, ne?" ptal se ho. Varja se snažil být přátelský, byl však zároveň obezřetný, protože tohohle vlka neznal a nevěděl, co si s ním počít. Choval se zvláštně a on se snažil s ním držet krok.
"Jestli chceš, můžeme něco ulovit společně, ale musíš být tišeji," navrhl tmavému vlkovi. "Ty... ale teď nejsi zraněný, ne? Já byl také zraněný, takže vím, jak hrozné to je," ujišťoval vlka a poukázal na svojí zadní nohu. "Ono každému vlkovi hrozí zranění. To si nepřej vidět, jak by s tebou zatočil třeba medvěd," vyroval ho, protože měl pocit, že si vůbec nevážil toho, že se mu rána evidentně dobře zhojila. Navíc králík mu takové zranění určitě nezpůsobí.

//Červená řeka (přes Středozemku)

Cesta mu ubíhala rychle. Říkal si, že se přeci jen setkají u Smrti zanedlouho. Dělal si starosti. Co když Badri nakonec skončila úplně jinde? Co když jí bude nahánět po celé Galliree? Ta představa byla hrozivá, doufal však, že k tomu nedojde. Musel zkrátka jen doufat, že bude v pořádku a že se setkají tam, kde si slíbili. Jak by se pak jen mohl vydat domů bez ní? Chtěli jen na krátký výlet a měl pocit, že se to velmi nepěkně zvrhlo. Už aby se vrátili zpátky do Borůvky. Co se tam asi za tu dobu změnilo? Věděl, že nebyl pryč kdovíjak dlouho, ale stejně! Došel Cyril v pořádku? Už se hrozně těšil, až je s Badri představí! No, na to ale nejprve pro Badri musel dojít!

//Mahtae sever (přes Mahtae jih)

//Uhelný hvozd (přes Ježčí plácek)

Varja prostě běžel dál. Nebylo to poprvé a jistě to nebylo ani naposledy. Už tahle místa znal a byl na sebe tak hrdý, kam se až za celý ten rok, který na Galli strávil, dostal. Tady přeci začínal, říkal si, když míjel velkou pláň na které se setkal s Yeterem. Byl to už vážně skoro rok, ani se mu to nechtělo věřit. Jistě, pár dní, snad měsíc, do té doby zbýval, ale na tom zase tolik nezáleželo. Bylo to jen pár dní. Nikdy si nemyslel, že by někde tak dlouho vydržel, někde jinde, než doma na severu. Teď už ani neměl tendenci se tam vracet. Teď byl doma tady, v Borůvce, s Badri. Myšlenka na Badri ho přinutila přidat do kroku. Už aby byl zase u ní.

//Medvědí jezírka (přes Středozemku)

//Narrské kopce (přes Prstové hory)

Varjovi nezbývalo nic jiného, než se vydat na dalekou cestu ke Smrti. Kulhání ho nikdy netrápilo, a tak byl klidný, že by nedošel. Nezbývalo mu nic jiného, než jít, přestože se sem tam zastavil a zkoušel, jestli se přeci jen neteleportuje. Trochu ho to žralo jako blecha v kožichu, ale prostě zůstal na místě. Nevadilo mu to, bylo to lepší, než aby se touhle cestou vydala Badri, která cestu na rozdíl od něho neznala.
Tady to pokaždé smrdí jako když tu něco hnije, pomyslel si Varja, ale za chvíli to zase vypustil a šel prostě a vesele dál. Varja nebyl žádný starý kozel, kterému by trochu chůze vadilo, naopak byl mladý a plný sil, a tak si při chůzi skoro poskakoval. Po cestě dokonce našel i jablko, ale bylo tam asi ještě zatoulané z podzimu. No, tak přeci jen tady nakonec něco hnilo.

//Červená řeka (přes Ježčí plácek)

Varja se na Badri zazubil a nosem jí urovnal kožíšek. "Budu tě mít rád jakoukoliv, to si pamatuj," řekl jí, jeho hlas vážnější. Nechtěl, aby si myslela, že by jí vůbec kdy přestal mít rád. Vždy pro ní bude mít v srdci zvláštní místo. Byla první vlčicí ke které tak silné city cítil. "Tak to by nebylo tak hrozné. Jsem přeci jenom docela chlupáč," uchechtl se a narovnal se, aby se tedy začali soustředit na tu věc s teleportem. Nemohli tady pořád jenom mluvit. "To máš pravdu. Ale já bych je sem nikdy netáhl třeba v měsíci. Ne, vyrazíme sem, až budou moct pěkně ťapkat sami. To by mohlo být... třeba na podzim," přemítal Varja - to by ta vlčata ale musela mít už teď. No, nejprve Smrt, jejich cíl byl jasný.
Varja se tiskl k Badri, protože se přeci jen bál, že se něco pokazí a oni se rozdělí. Co kdyby se teleportoval on a Badri zůstala tady? Trochu ho to vyděsilo. Znala by Badri cestu? To nevěděl, ale ani se jí nestihl zeptat. Napadlo ho to pozdě. Badri byla pryč, ale on ne. Ať se snažil sebevíce, jeho tělo se ani nepohnulo. Sakra.
"Tak... asi holt pěšky," posteskl si, ale bylo to lepší, než kdyby to bylo naopak.

//Uhelný hvozd přes Prstové hory

Varja nad tím jen zakroutil hlavou. "No asi si budeme muset počkat," prohlásil Varja pobaveně. Vlastně ho takové tajnůstkaření bavilo a navíc věděl, že bude s Badri celou dobu, takže to bezpochyby zjistí! "Teď mě to hrozně zajímá. Třeba se ti nějak změní kožíšek? Ale mě se upřímně líbí, jak vypadáš," poznamenal Varja zamyšleně. Už si Badri prohlížel jako by snad Život pracoval do minuty - ještě ke všemu, když říkal, že je to tajemství. Pf, prej tajemství!
"Neboj se, bude to dobré, uvidíš. Je to tam trochu děsivé, to jo, ale neublíží ti. Pokud máš tedy dost oblázků," varoval Badri tím, co mu řekli vlci, které potkal. Bylo to lepší, než aby tam šla nepřipravená. "Mám Života rád, je tu příjemně. A to i když jsme na poušti," prohlásil. "Rozhodně. Těším se až je vezmeme na nějaký pořádný výlet. A sem bychom mohli vyrazit jako první!" prohlásil nadšeně. Věděl, že předbíhali - ještě na vlčata ostatně nebylo ani zaděláno, to mu však nebránilo ve fantazírování.
"Dobře, tak to zkusíme. A prostě uvidíme," kývl a ještě se zachumlal do jejího kožíšku - to, kdyby se mu náhodou ztratila a on neměl čas se s ní pořádně pomazlit.

Varja nastražil uši, jakmile mu Badri řekla, že pro ní měl Život něco výjimečného. "A neřekl ti čirou náhodou, co by to mohlo být?" zajímal se. Asi byl v tomhle stejně zvědavý jako Badri. "Půjdeme za Smrtí společně a určitě to bude mnohem lepší. Když jsem tam byl posledně, nebylo to nic moc, ale když budeme dva, jistě to pomůže," ujišťoval Badri a jemně se o ní otřel, aby jí dodal jistotu. "Mě Život neřekl nic zvláštního. Nejdříve mě varoval před ledovou kalamitou, ale to už asi nebude tak vážné, už se musí blížit jaro. A to je vesměs všechno. Ale slíbil jsem mu, že se tady někdy zastavíme. Třeba i s vlčaty," prohlásil s letmým úsměvem na tváři.
O teleportu však neslyšel. "Vážně? Tak o tom jsem vůbec neslyšel. Ale můžu to asi zkusit? No a když to nevyjde, sejdeme se u Smrti. A pak půjdeme společně domů?" zeptal se jí, aby zkontroloval, jestli souhlasí. Mohla to zkusit, alespoň se tolik nenaběhá - a jemu to vůbec nevadilo.

//Vrchol kopců

Varja pochopitelně čekal na Badri celou tu dobu. Nemohl jí tam přeci nechat samotnou! Samotnému se mu tam odsud nechtělo, Život mu však připomněl, že musí... inu, žít. A v tom měl jistě pravdu. Nemohl se ubytovat v poušti a nechat si ten drahocenný čas jenž mu byl vyměřen utéct mezi packami. Ne, musel být s Badri - chtěl být s Badri - a to si také uvědomoval, když slyšel její hlas. Doběhla k němu, celá zadýchaná. No, začínalo se tu zase příliš oteplovat a pro dva severské vlky to znamenalo především to, že by už měli jít z tohohle pekla zase tam, kde jim bude dobře. To znělo vlastně naprosto perfektně. Doufal, že si ještě užijí trochu zimy a sněhu. Měl pocit, že celou tu dobu, co strávil u Života o všechnu zimní zábavu přišel.
"Jsi taky šikovná!" prohlásil Varja nadšeně, když se k němu Badri připojila. Jemně do ní šťouchl čenichem. "Tak povídej! Já tam byl taky a vůbec se mi odsud nechtělo, ale měli bychom se zase vypravit domů, no ne? Nebo chceš jít ještě někam na výlet?" zajímal se Varja. Nenapadlo ho, že by se měli ještě podívat ke Smrti, ale vlastně... proč ne?

Březen 2/10 • Sutech

Varja rozhodně nic o žádném zajícovi nevěděl, proto ho ani nenapadlo, že by černý vlk vůbec mluvil na něj. Zvedl hlavu a vykulil oči, když vlka, který si na něho otevíral tlamu spatřil. Kdyby byl Varja jen trochu rváč, možná by se po tom vlkovi ohnal a překousl by ho vpůli, ale Varja byl pro své vlastní dobro až příliš velký dobrák.
"Jakého zajíce?" nechápal a rozhlédl se, jestli cizinec opravdu mluví na něho. Varja se tvářil nejistě, protože on žádného zajíce rozhodne neviděl - a kdyby jo, patrně by ho ulovil, od toho byl také přeci lovec!
"Já tu nic neviděl, to jsi si mě asi musel s někým splést. Vypadám ostatně, že bych teď lovil zajíce? Kam bych ho asi tak schoval?" zeptal se vlka, který ho obkružoval jako sup, který ho míní spořádat. Byl možná dobrák a hádky neměl rád, ale rozhodně se nenechal jen tak obviňovat z něčeho, co rozhodně neudělal.

Březen 1/10 • Sutech

Varja měl pocit, že zažíval něco jako zimní spánek. A pěkně ho to štvalo. Miloval zimu, tak proč se zdálo, že mu utíkala mezi drápky jako kdyby vůbec žádná zima ani nebyla? Určitě za to mohl Život! Přeci jen u něho bylo tak krásně, že se mu nechtělo pryč. Musel se však trochu hýbat. Nemohl jen zůstávat v teple a o nic se nestarat. Neznělo to zrovna... zdravě. Navíc cítil, jak zima skutečně mizí. Odcházela z jeho života a to on odmítal. Přeci se s ní nesetká znovu až za rok?!
Věděl, že tenhle magický přelom byla doma, která mu patřila. Narodil se někdy v této době, a tak usuzoval, že byl zase o rok starší a moudřejší. Ničemu to nepomohlo. Vydal se k jezeru, kde vždy bylo plno a vždy se tu setkal s někým s kým se mu dobře povídalo. Poprvé se tu setkal s Keziah. Byl tomu skoro rok a ještě se s ní od té doby nesetkal znovu. Jistě už byla velká, ale to nevadilo - i když si na něj už vůbec nemusela pamatovat! Inu, třeba se mu poštěstí. Třeba se tu potká s Kezi, nebo tu minimálně narazí na nějakou příjemnou společnost.

10/10

A tak si našel drobný úkryt. Jerry slíbil, že na něho počká, že se stejně nikam jinam nechystal. Byl rád. Jerry vypadal jako solidní vlk, a to se mu líbilo. Vypadal, že by si mohli rozumět, a tak ho pomalu zařadil na svůj seznam přátel, který nebyl zrovna krátký, ale to byl Varja. Ten vlk měl jakési kouzlo udělat si přátele úplně z každého. Tedy z každého až na Stína. Ne, ten jeho přítelem docela určitě nebyl. Nevěděl, proč mu tak ležel v žaludku – nebo to věděl. Stín byl jediný vlk, který se s ním nechtěl přátelit. A to pro vlka, který měl za cíl najít si co nejvíce přátel bylo zkrátka zničující.

9/10

Varjovi se s Jerrym dobře povídalo, ale byl celkem unavený. Nevěděl, zda za to mohla ta zima, nebo něco jiného, ale bylo to hrozné. Jerry za to nemohl. Varja se mu omluvil, že by si potřeboval odpočinout, než se pustí do toho lovu. Bylo to jistější. Nechtěl vypadat jako neschopný vlk, který neumí lovit, ale byl si skoro jistý, že v tomhle stavu by nemohl předvést to, co obvykle. Nebyl takhle dobrý. Nemohl se tvářit jako nejlepší lovec, a pak odpadnout. Možná to nebylo o moc lepší ani obráceně, ale co mohl dělat? Uvědomoval si, že už si dlouho neodpočinul. Podepisovalo se to na něm.

Jerry, únor 7/10

"To si teda piš, ještě teď si přijdu jako blázen, že se nám něco takového vůbec stalo," prohlásil Varja a zakroutil nad tím hlavou, jak se to pořád snažil v hlavě dát nějak dohromady. A to ani nemluvil o té mořské příšeře. Jak by to jen vysvětlil?
"To je taky pravda. Už si vůbec nepamatuji všechny. Asi jsem tě tam možná i cítil, ale bylo jich tam tolik... navíc ani já ta nebyl sám. Byl jsem tam se svými přáteli. S Erlendem a s Cyrilem, jestli je znáš," řekl Jerrymu, protože přeci jen se s nimi už mohl setkat. A přátelé přátel byli i jeho přáteli - ač Jerryho už by tak nějak za přítele mohl považovat i bez známých. Docela si sedli
"Dobře, na to se budu muset podívat. Jsem prostě jenom nemístně zvědavý," zazubil se. Znal se, věděl, že mu to nedá a vypraví se tam, jakmile bude mít kdy.
"Proč by to bylo pryč? Jestli jsem něco pochopil, je to to, že vlci z Borůvky jsou přátelští. Jistě by tě neodsoudili, ani za to, že jsi přišel do jiné smečky. To je tak nějak... normální, ne?" ptal se, protože to sám nevěděl. Smečky pro něj byly velkou neznámou.

Únor 6/10 • Jerry

"No, to máš vlastně pravdu. Je tu spoustu vlků a ne všichni jsou zrovna přátelští," souhlasil Varja. Uměl si představit třeba takového Stína. Ten nebyl zrovna typ, který by vypadal, že ho vůbec něco na tomto světě baví. "Ne, ani bych to nechtěl. Plavat v moři sice bylo super, ale ty následky potom za to moc nestály. Vlastně to bylo tak, že jsme se pluli na lodi, která se začala potápět, protože jsme osvobodili omylem takovou nestvůru, no a kapitán té lodi nás zachránil tím, že nás proměnil na tyhle mořské vlky," vysvětlil Jerrymu - nehledě na to, že zněl jako naprostý blázen. "Ahh, tak to jsem se minuli! Já tam u něho byl také," řekl mu. Byla to škoda, že se nepotkali dříve, ale... nakonec se potkali teď, to bylo také fajn.
"Aha, tak o kráteru jsem neslyšel. Kde to je?" zajímal se. "Já jen, že bych to omrkl. Jsem takový objevitel," vysvětlil Jerrymu vesele. Vlastně to byla pravda,. Už tady viděl leccos.
"Aha! No vida, takže ty jsi vlastně také z Borůvky," prohlásil Varja nadšeně a zakmital oháňkou. I on však zacítil kořist. Musel se soustředit, hovor s Jerrym byl však příjemný.