Příspěvky uživatele

//Připsáno 14 oblázků

//Připsáno 7 drahokamů

Prosím, prosím, nahoďte někdo Morgothovi magii nemrtvých a Odině hvězdičku do myšlenek :>

Sonja mu skoro přivodila infarkt, ale když se probudila, zdálo se, že byla v pořádku. Stejně ho to děsilo, přesto si k sobě dcerku přimkl a jemně jí olízl čelo, aby jí dodal trochu klidu. "To nic, Sonjičko, už se neboj. Nemáš se čeho bát, to nic," konejšil dcerku tiše a převelice starostlivě. "Jsem tady, neboj. Vidíš? Nikam nejdu, neboj se. Vůbec nikdy nikam nepůjdu. Nezmizím, dobře? Hlavně už takhle neomdlívej, dobře? Slíbíš mi to, Sonji? Kdyby se ti třeba motala hlavička, musíš mi to povědět, dobře?" ptal se jí tiše.
"Vždycky budu s tebou, zlatíčko, to se nemusíš bát," slíbil jí a jemně se k dcerce přitulil. Bál se, aby jí nějak neublížil. Vůbec nevěděl, jestli třeba nebyla zraněná.
"Chceš jít do jeskyně? Odpočinout si? To můžeme, jestli ti to pomůže," přitakal tiše, ale vlastně to nevěděl. Nebyl v tom žádný odborník.

Odpoledne a večer nebudu k zastižení :< (na discordu možná, když budete hodně urputní)
a protože je mi jasné, že někdo chce ještě dnes stihnout, co nejvíce úkolů, hážu vám sem něco málo z toho, co jsem zadávala do fretky, abyste nepanikařili a věděli, co plnit dál :D
Připrav hostinu
Sbírej kaštany
Předstírej, že jsi něco, co nejsi
Udělej věnec z listí
Najdi úkryt ježkovi
Najdi místo, kde přečkáš zimu
Použij v postu slova: lovci, zásoba, zima, jinovatka, listí, sníh
Daruj někomu něco, co považuješ za cenný poklad
Zkontroluj/udělej zásoby na zimu
Vyhlížej sněhové mraky

(plní se popořadě a jen, když jsou splněné všechny ostatní úkoly ze stánků :>)

Varja měl pocit, že měl všechno pod kontrolou. Hlídal dcerky pohledem, zatímco Badri odpočívala a šla si najít něco k snědku. Bylo to vše mnohem náročnější, když teď musely dohlížet i na tři kuličky. Měl pocit, že se mu to daří. Sgaeyl byla kousek od něho a Sonja také, jen Kiwi se hned jala seznamovat - i tu jako správný táta měl pod dohledem. Alespoň do chvíle, než Sonjička spadla k zemi. Málem dostal infarkt, když se k ní rozběhl. Tohle zažil už s Kiwi a ta panika, která se ho zmocnila se nedala snést.
"Sonjičko!" volal na dcerku, když se jí snažil probudit. Nebylo to vůbec snadné. Nezdálo se, že by s ní bylo něco špatně, nepřipadalo mu, že by krvácela, nebo že by třeba přestala dýchat. Ne, skoro to působilo jako by spala, ale takhle přeci žádný spánek nevypadal. "Sonjičko, Sonjičko, probuď se," šeptal a snažil se dcerku probudit. Ani si nevšiml, kam zmizela Kiwi a už vůbec nevěděl, kde je Sgaeyl, jen chtěl, aby byla Sonja v pořádku. Přeci mu vlče nezemře hned po narození. Udělali chybu, že je vzali ven...?
Sonja naštěstí oči otevřela. A byla perfektně v pořádku. "Zlatíčko! Bolí tě něco? Co se ti stalo?" ptal se starostlivě a jemně jí olízl čelo.

Říjen 1/10 - Kiana

Varja jako obvykle měl cestu kolem jezera. Co se mu narodily dcerky měl trochu méně času a jen nerad se zdržoval mimo domov, ale občas to neškodilo. Měl pocit, že čím déle na Galliree byl, tím méně se seznamoval s novými vlky. Asi to dávalo smysl, přeci jen mnoho vlků už pro něho nebylo novými tvářemi, protože je znal, ale pravda byla, že ho bavilo se s někým seznamovat. Vnášelo to do jeho života prvek něčeho nového a zajímavého. Proto, když stanul u jezera, rozhlížel se, jestli tu přeci jen někoho nového neuvidí. A byl převelice zvědavý, jestli tu potká právě někoho známého, nebo ne. Bylo hezky teplo, ale na koupel to už neviděl. Těšil se, až přijde zima.

//Jeskyně

Varja vyběhl ven za svými dcerami, které se řítily z jeskyně plné nadšení. Nedivil se jim. Počasí bylo ještě dost dobré na to, aby si užily hezký podzim. Holky mohly skákat do listí, nebo hledat kaštany a on už jim velmi rád vymýšlel nějaké pěkné podzimní aktivity. Pěkně v lese, neměl v plánu je vodit někam za hranice. "Kiwi, no tak, kam běžíš!" zvolal Varja, když viděl, že Kiwi se nezastavila u něho, ale běžela někam dál. Poblíž cítil Aranel, a tak se nebál, že by se Kiwi zatoulala, zvlášť, když slyšel, že se s ní zapředla do řeči. Hm, měl vždy takhle dobré smysly? Nebál se, že by se jeho dceři něco stalo, ne s Aranel.
"Kiwi našla Aranel," vysvětlil Badri, která se možná chtěla za ztracenou dcerou vydat. "A co vy dvě, chcete se také podívat kolem?" zajímal se. "Můžeme se třeba projít k jezírku, nebo mezi stromy a pohrát si v listí," navrhl dcerkám.

530

Varja se musel usmát nad tím, jak dcerky chtěly směřovat ven. Asi se tomu nedivil, musely si ještě užít hezké počasí, dokud jim to nezkazí zima. On měl tedy zimu samozřejmě rád a kožich na ní měl dost huňatý už teď, ale jeho dcerky takové být nemusely. Byly celé takové drobounké, jejich srst jemná a on se bál, aby se třeba nenachladily. Teď však bylo ještě hezky. Podle všeho stále svítilo slunce a on se nedivil, že to holčičky táhlo ven.
Teprve, když splnily maminky podmínku a všechny se najedly, už byly neudržitelné. Sonja se rozhodla vzít vše do vlastních pacek a Kiwi zrovna tak. Následovala svou sestru ven. A Sgaeyl by jistě šla také, kdyby nechtěla počkat na ně - nebo možná byla tak poslušná? Ale nedočkavá byla zrovna tak.
Varja mrkl na Badri. "Asi už je tady neudržíme," poznamenal a vstal. "Tak jo, vy moje holky, tak jdeme ven!" zavelel. Ne, že by na ně Sonja s Kiwi čekaly. Už byly venku a on je tak mohl jen rychle následovat, aby si někde nenatloukly čeníšek na těch svých nejistých nožkách.

//Borůvka

Varja nebyl zrovna fanoušek lovu svišťů, ale když si malý Arsen poručil, co by pro něj neudělal, byl teď přeci jen také táta a chtěl všem vlčátkům dělat jen radost. To totiž bylo to, co pro něho znamenalo nejvíce - hezký úsměv jeho dcer a jejich zvonivý smích. Chtělo by podotknout, že Arsen sice nebyl jeho syn, na tom mu však vůbec nezáleželo. On totiž Varja byl zkrátka hrozný dobrák, a tak přirozeně chtěl dělat radost i vlčeti, které nebylo jeho. Ono vlče se však rozhodlo mu hned zezačátku vzít vítr z plachet, když se ho ptal, jestli ho už přešly všechny ty záležitosti ohledně rodičovství - ani v tu chvíli nevěděl, co by mu na to asi tak řekl. Lehce se zamračil, než se zmohl na odpověď.
"Docela jsem se v tom našel, jsem stále velmi spokojený," ujistil Arsena. "Asi tomu nemůžeš úplně rozumět, jsi sám ještě dost malý, ale rodina je pro mě všechno, žil jsem velmi dlouho sám a Badri a moje holky jsou pro mě všechno," řekl nakonec, ač ho Arsenova slova překvapila.
"Ale neomlouvej se. Ehm, neznělo to zrovna mile, ale to nevadí, jen se musíš naučit trochu taktu. Už se neomlouvej, vážně, jen si příště dávej pozor na to, co říkáš," promluvil k Arsenovi mírně a usmál se na něho.
"Ono proto se říká, že musíš nejdřív přemýšlet, než něco vypustíš z tlamičky, víš? Sice mi to nevadí, ale někomu by mohlo, ale hlupák nejsi, jsi vlče a ještě se učíš," pronesl shovívavě, ale rozzářil se, když se Arsen zeptal na holky - jak také jinak. "Klidně ti je pak představím, jestli budeš chtít. Třeba se skamarádíte, to by bylo fajn, nemyslíš? Sladce se usmál a pokračoval v cestě, ještě jim kus zbýval.
"Lov obvykle začíná plánem, o tom by ti tvoje ségra Kezi určitě něco pověděla, jí jsem také učil lovit. Tak, už jsi něco zkoušel, aspoň třeba myšku?" Usmál se a vyčkával, co mu Arsen poví.

> Mohu splnit více úkolů v jednom postu?
Nope.

528

Nebylo vůbec snadné všechny holky ohlídat. Zatímco Badri spala, všechny holky objevovaly svoje nožičky a dokonce i Sonjička se na ně nakonec vyškrábala, i když si zase rychle dřepla na zadek, brzy už zase byla na všech čtyřech a hrdě k němu docupitala. "Odpočinula sis?" usmál se na Badri, když se jeho bílá družka probudila a rozespale se rozhlížela po jeskyni. "Všechno v pohodě, myslím, že to tady s holkama krásně zvládáme, že jo, holky?" prohlásil a usmál se na svoje tři dcerky, které se porůznu sunuly v jeskyni a minimálně Sgaeyl se dožadovala výletu ven.
"Myslím, že o moc déle bychom je tady neudrželi," uchechtl se Varja. Připadalo mu, že jim jeskyně začíná být poněkud malá.
"Dobře, to zní rozumně. Tak šup na svačinku a můžeme se vypravit ven," zavelel táta. Nemusel holky ani příliš pobízet, zdálo se, že byly myšlenkou podívat se mimo jeskyni naprosto unešené.

527

Badri asi usnula. Varja se tomu příliš nepodivoval. Byla ještě vysílená po porodu, a navíc na rozdíl od něho poskytovala jejich holkám potřebnou výživu. A že si té výživy holky vzaly hodně. Tolik, že už se pomalu pokoušely vstávat, chodit a utíkat směrem k otvoru z jeskyně. Varja usoudil, že na to je ještě brzy, ale holky vypadaly až příliš nadšeně.
Holky mu začínaly dávat pořádně zabrat. Všechny tři se rozhodly vstávat a sunout a zkoumat rodnou jeskyni, ale Varja s nimi měl svatou trpělivost. Každé se věnoval, každé věnoval hřejivá slova a pomoc. Miloval je tak moc, že to ani nešlo vysvětlit!
Kiwi následovala své sestřičky a ač se zdálo, že bude trochu pomalejší, sama už se zvedala na nožičky. Zdálo se, že jí to jde stejně dobře jako sestřičkám a Varja jí pochopitelně podporoval, zvlášť, když vypískla "tata" a dožadovala se jeho pomoci. "Copak je zlatíčko? Chceš pomoct?" ptal se rezavé holčičky a jemně se k ní sklonil. Sonjička se zatím sunula ven, takže jí musel nasměrovat zase k sobě. "Zatím zůstaneme tady, ano, Sonjičko? Počkáme, až si maminka trochu odpočine, a pak se podíváme do lesa všichni společně, dobře? I v jeskyni je toho spoustu na obdivování," říkal holčičkám, které ho dost možná nevnímaly, protože objevovaly svoje pacinky a ocásky a to, jaké to je dívat se na svět velkýma zlatýma očkama.
Sonja tedy ležela u něho a Kiwi se pomalu dokolébala k němu, když se s dopomocí zvedla na všechny čtyři. Jen Sgayel byla taková dobrodružnější a jistější, co se týkalo její chůze. Trochu se kymácela a ocásek jí vychyloval z rovnováhy, ale chodilo! "Sgaeyl, páni! Ty chodíš! Ty jsi ale šikulka!" rozplýval se nad ní tatínek. I ona se dokolébala až k němu a oznámila mu, že tady nebude. Varja se tiše zasmál a k oběma dcerkám, které stály u něho se naklonil.
"Vezmu vás ven, dobře? Jen ne teď. Musíte ještě získat trochu víc jistoty. Ale brzy, dobře? Ještě chvíli zůstaneme tady, pak se vydáme na pořádný průzkum. Přeci o to nemůžeme maminku ochudit, no ne?" zeptal se. Možná mu nebudou rozumět, ale jemu to bylo jedno. Měl pocit, že se mu prostě líbí, když poslouchaly jeho hlas.