Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Jeskyně

Varja vyběhl ven za svými dcerami, které se řítily z jeskyně plné nadšení. Nedivil se jim. Počasí bylo ještě dost dobré na to, aby si užily hezký podzim. Holky mohly skákat do listí, nebo hledat kaštany a on už jim velmi rád vymýšlel nějaké pěkné podzimní aktivity. Pěkně v lese, neměl v plánu je vodit někam za hranice. "Kiwi, no tak, kam běžíš!" zvolal Varja, když viděl, že Kiwi se nezastavila u něho, ale běžela někam dál. Poblíž cítil Aranel, a tak se nebál, že by se Kiwi zatoulala, zvlášť, když slyšel, že se s ní zapředla do řeči. Hm, měl vždy takhle dobré smysly? Nebál se, že by se jeho dceři něco stalo, ne s Aranel.
"Kiwi našla Aranel," vysvětlil Badri, která se možná chtěla za ztracenou dcerou vydat. "A co vy dvě, chcete se také podívat kolem?" zajímal se. "Můžeme se třeba projít k jezírku, nebo mezi stromy a pohrát si v listí," navrhl dcerkám.

530

Varja se musel usmát nad tím, jak dcerky chtěly směřovat ven. Asi se tomu nedivil, musely si ještě užít hezké počasí, dokud jim to nezkazí zima. On měl tedy zimu samozřejmě rád a kožich na ní měl dost huňatý už teď, ale jeho dcerky takové být nemusely. Byly celé takové drobounké, jejich srst jemná a on se bál, aby se třeba nenachladily. Teď však bylo ještě hezky. Podle všeho stále svítilo slunce a on se nedivil, že to holčičky táhlo ven.
Teprve, když splnily maminky podmínku a všechny se najedly, už byly neudržitelné. Sonja se rozhodla vzít vše do vlastních pacek a Kiwi zrovna tak. Následovala svou sestru ven. A Sgaeyl by jistě šla také, kdyby nechtěla počkat na ně - nebo možná byla tak poslušná? Ale nedočkavá byla zrovna tak.
Varja mrkl na Badri. "Asi už je tady neudržíme," poznamenal a vstal. "Tak jo, vy moje holky, tak jdeme ven!" zavelel. Ne, že by na ně Sonja s Kiwi čekaly. Už byly venku a on je tak mohl jen rychle následovat, aby si někde nenatloukly čeníšek na těch svých nejistých nožkách.

//Borůvka

Varja nebyl zrovna fanoušek lovu svišťů, ale když si malý Arsen poručil, co by pro něj neudělal, byl teď přeci jen také táta a chtěl všem vlčátkům dělat jen radost. To totiž bylo to, co pro něho znamenalo nejvíce - hezký úsměv jeho dcer a jejich zvonivý smích. Chtělo by podotknout, že Arsen sice nebyl jeho syn, na tom mu však vůbec nezáleželo. On totiž Varja byl zkrátka hrozný dobrák, a tak přirozeně chtěl dělat radost i vlčeti, které nebylo jeho. Ono vlče se však rozhodlo mu hned zezačátku vzít vítr z plachet, když se ho ptal, jestli ho už přešly všechny ty záležitosti ohledně rodičovství - ani v tu chvíli nevěděl, co by mu na to asi tak řekl. Lehce se zamračil, než se zmohl na odpověď.
"Docela jsem se v tom našel, jsem stále velmi spokojený," ujistil Arsena. "Asi tomu nemůžeš úplně rozumět, jsi sám ještě dost malý, ale rodina je pro mě všechno, žil jsem velmi dlouho sám a Badri a moje holky jsou pro mě všechno," řekl nakonec, ač ho Arsenova slova překvapila.
"Ale neomlouvej se. Ehm, neznělo to zrovna mile, ale to nevadí, jen se musíš naučit trochu taktu. Už se neomlouvej, vážně, jen si příště dávej pozor na to, co říkáš," promluvil k Arsenovi mírně a usmál se na něho.
"Ono proto se říká, že musíš nejdřív přemýšlet, než něco vypustíš z tlamičky, víš? Sice mi to nevadí, ale někomu by mohlo, ale hlupák nejsi, jsi vlče a ještě se učíš," pronesl shovívavě, ale rozzářil se, když se Arsen zeptal na holky - jak také jinak. "Klidně ti je pak představím, jestli budeš chtít. Třeba se skamarádíte, to by bylo fajn, nemyslíš? Sladce se usmál a pokračoval v cestě, ještě jim kus zbýval.
"Lov obvykle začíná plánem, o tom by ti tvoje ségra Kezi určitě něco pověděla, jí jsem také učil lovit. Tak, už jsi něco zkoušel, aspoň třeba myšku?" Usmál se a vyčkával, co mu Arsen poví.

> Mohu splnit více úkolů v jednom postu?
Nope.

528

Nebylo vůbec snadné všechny holky ohlídat. Zatímco Badri spala, všechny holky objevovaly svoje nožičky a dokonce i Sonjička se na ně nakonec vyškrábala, i když si zase rychle dřepla na zadek, brzy už zase byla na všech čtyřech a hrdě k němu docupitala. "Odpočinula sis?" usmál se na Badri, když se jeho bílá družka probudila a rozespale se rozhlížela po jeskyni. "Všechno v pohodě, myslím, že to tady s holkama krásně zvládáme, že jo, holky?" prohlásil a usmál se na svoje tři dcerky, které se porůznu sunuly v jeskyni a minimálně Sgaeyl se dožadovala výletu ven.
"Myslím, že o moc déle bychom je tady neudrželi," uchechtl se Varja. Připadalo mu, že jim jeskyně začíná být poněkud malá.
"Dobře, to zní rozumně. Tak šup na svačinku a můžeme se vypravit ven," zavelel táta. Nemusel holky ani příliš pobízet, zdálo se, že byly myšlenkou podívat se mimo jeskyni naprosto unešené.

527

Badri asi usnula. Varja se tomu příliš nepodivoval. Byla ještě vysílená po porodu, a navíc na rozdíl od něho poskytovala jejich holkám potřebnou výživu. A že si té výživy holky vzaly hodně. Tolik, že už se pomalu pokoušely vstávat, chodit a utíkat směrem k otvoru z jeskyně. Varja usoudil, že na to je ještě brzy, ale holky vypadaly až příliš nadšeně.
Holky mu začínaly dávat pořádně zabrat. Všechny tři se rozhodly vstávat a sunout a zkoumat rodnou jeskyni, ale Varja s nimi měl svatou trpělivost. Každé se věnoval, každé věnoval hřejivá slova a pomoc. Miloval je tak moc, že to ani nešlo vysvětlit!
Kiwi následovala své sestřičky a ač se zdálo, že bude trochu pomalejší, sama už se zvedala na nožičky. Zdálo se, že jí to jde stejně dobře jako sestřičkám a Varja jí pochopitelně podporoval, zvlášť, když vypískla "tata" a dožadovala se jeho pomoci. "Copak je zlatíčko? Chceš pomoct?" ptal se rezavé holčičky a jemně se k ní sklonil. Sonjička se zatím sunula ven, takže jí musel nasměrovat zase k sobě. "Zatím zůstaneme tady, ano, Sonjičko? Počkáme, až si maminka trochu odpočine, a pak se podíváme do lesa všichni společně, dobře? I v jeskyni je toho spoustu na obdivování," říkal holčičkám, které ho dost možná nevnímaly, protože objevovaly svoje pacinky a ocásky a to, jaké to je dívat se na svět velkýma zlatýma očkama.
Sonja tedy ležela u něho a Kiwi se pomalu dokolébala k němu, když se s dopomocí zvedla na všechny čtyři. Jen Sgayel byla taková dobrodružnější a jistější, co se týkalo její chůze. Trochu se kymácela a ocásek jí vychyloval z rovnováhy, ale chodilo! "Sgaeyl, páni! Ty chodíš! Ty jsi ale šikulka!" rozplýval se nad ní tatínek. I ona se dokolébala až k němu a oznámila mu, že tady nebude. Varja se tiše zasmál a k oběma dcerkám, které stály u něho se naklonil.
"Vezmu vás ven, dobře? Jen ne teď. Musíte ještě získat trochu víc jistoty. Ale brzy, dobře? Ještě chvíli zůstaneme tady, pak se vydáme na pořádný průzkum. Přeci o to nemůžeme maminku ochudit, no ne?" zeptal se. Možná mu nebudou rozumět, ale jemu to bylo jedno. Měl pocit, že se mu prostě líbí, když poslouchaly jeho hlas.

526

Holky rostly jako z vody. Byly dokonalé. Varja na ně hleděl s nesmírným údivem, protože před pár dny byly sotva narozené a ležely u maminky jako malé válečky ještě celé umazané od krve - a teď se plazily, kníkaly a snažily se o slova, zkoušely se rozhlížet a snad chtěly poznat i zbytek jeskyně. Varja tím byl uchvácený! Jeho hrdost nemohla být větší. Tohle byly jeho dcery.
"Ano, Kiwi, správně. Tak se jmenuješ. Ty jsi Kiwi," přikyvoval a jemně pročísl nosem Kiwinky rezavou srst.
"Kampak jdeš ty, Sonjičko?" ptal se druhé dcerky, která se rozhodla pustit se na výpravu z bezpečného prostoru, který pro dcery vznikal mezi jejich těly. Sunula se spíše k jejich packám směrem k velmi vzdálenému východu z jeskyně. Naštěstí si udělali provizorní ležení daleko, a tak i kdyby se Sonjička nepozorovaně vyplížila až ven, nejspíše by si toho všimli včas. Kdyby tedy Varja nedával pozor na každý jejich pohyb.
"Chceš vidět, co je venku? Na to jsi ještě malinká, víš?" říkal dcerce a snažil se jí nasměrovat zase zpátky do jejich hnízdečka, kde už si Sgaeyl sedala. Přední pacičky se jí ještě třásly, ale oči už měla rozlepené a rozhlížela se na všechny straně s udiveným výrazem. Byla to skoro první věc, co viděla, jistě to muselo být šokující.
"A co ty, ty malá šikulko? Tohle je naše jeskyně, víš?" vysvětloval jí. "Domov," dodal. A doufal, že to slovo pro ní bude mít větší smysl. Musel na vlčátka hodně mluvit, aby se učily. Tedy... alespoň si to myslel.
Bílá dcerka však nezůstala jen u sezení. Postavila se na všechny čtyři - na rozdíl od Sonjičky, která se spíše plazila a Varja musel dávat pozor, aby se neodsunula od nich až moc daleko a neublížila si. Jenže než Sgaeyl zvládla udělat krok, natloukla si čenich. Varja se k ní hned skláněl a utěšoval jí: "to nic, princezno, to bude dobré."

Zde jsou stampsky k vyrobení z excel souboru :>

Popravdě, Varjovi se na lov zase tolik nechtělo, upřímně, kdyby mohl, zůstal by s holkama doma, jenže to Arsenovi a Aranel slíbil a jako lovec smečky měl nějaké povinnosti - a mezi ty zjevně patřilo i to, učit tohle malé vlče lovit. To by samo o sobě nebylo tak hrozné, Varjovi lov nikdy nevadil, byl to silák a byl schopný lovec, jen občas ho Arsenovi poznámky dovedly vyvést z míry, třeba jako právě teď. Doufal, že se přeslechl, ale ne - Arsen si ho skutečně dobíral kvůli jeho nově nabitému pocit štěstí z rodičovství. Inu, Arsen asi nebyl úplně typické vlče.
"Ehm, nic mě nepřešlo, jsem stále velmi šťastný," ujistil Arsena poněkud nejistě - no, co byste také řekli malému vlčeti na takovou poznámku? Už už chtěl pokračovat v nějaké odpovědi, ale to se mu Arsen začal omlouvat. To ho trochu uklidnilo, ale popravdě Varjovo znepokojení přetrvávalo.
"Omlouvat se nemusíš, jen mě to trochu zarazilo, víš? Sice jsem asi přehnaně nadšený z toho, že jsem teď táta, ale myslím, že je to normální. I ty to třeba jednou pochopíš, až budeš o hodně větší," pronesl. Líbilo se mu, že celou tu situaci zachránil, tedy přinejmenším si to myslel.
Les byl už oděn do podzimních barev, a protože Arsen chtěl na sviště, byla také pořádná zima. Ano, museli se vydat na sever, Varja už měl své zkušenosti, ač tedy, pravda, sviště často nelovil. Lovit sviště se totiž příliš nevyplatilo, byli totiž malincí a taková jednohubka byla dobrá tak maximálně pro vlčátko. Ono asi dávalo smysl, že museli začít něčím malým, ale stejně mu to přišla jako škoda vynaložených sil. Lov vyžadoval hodně plánování, proto tohle vadilo jeho pragmatické části, ale raději nic neřekl, nechtěl totiž kazit Arsenovo nadšení. I skoro přeslechl, jak si Arsen, chudáček, sype popel na hlavu.
"Už na to nemysli, já chápu, že jsi to tak nemyslel, vůbec nejsi hlupák. Klidně ti o holkách povím, co budeš chtít, co by tě zajímalo? Ono bude stejně nejlepší, když se pak, až se vrátíme, seznámíte sami," poznamenal Varja. "Ale jsou tři jako jste ty a tvoji sourozenci, tak to byste si všichni dohromady mohli dobře rozumět. Třeba můžete vytvořit společnou smečku, nebo tak něco," zazubil se Varja na Arsena, než pokračoval v cestě a Arsen se zajímal, kde začnou.
"Už míříme na sever, tak začneme tam. Myslím si totiž, pokud si správně pamatuji, že právě tam je svišťů nejvíce," prohlásil.

524

Kromě Kiwi obě dcerky zvedaly hlavičku a mžouraly na ně. Sgaeyl vypadala trochu vtipně, když měla jedno očko otevřené více než druhé, ale Varjovi to připadala jako ta nejroztomilejší věc na celém světě. Sklonil se k ní a poňuchal jí bělostnou srst, když se tiskla ke své stejně bíle mamince. "Ano, ano, přesně tak! To je máma," přikývl udiveně a zadíval se na Badri. "Ty jsi ale šikulka, Sgaeyl!" usmál se a nechal jí, aby se zabořila mamince k bříšku.
To už upoutala pozornost Sonjička, která se také snažila o slovíčka. Sice to byly spíše zvuky než skutečná slova, ale Varja se k ní i tak sklonil a jemně vlčici olízl. "Ty jsi také šikulka, to víš, že ano," ujišťoval dcerku a nechal jí, aby se schoulila u boku. Obě usnuly a Kiwi dál pokojně oddechovala. Tohle sunutí pro ně muselo být nesmírně náročné, Varja jim však i přes jejich spánek věnoval veškerou svou pozornost.

//Taky bych se s někým přidala :D dorazím s Gothem

Září 3/10 - Eladan

Varja přikývl. "Asi ano. Rád bych věděl, co se tím Život snažil říci, asi se ho budu muset zeptat, až k němu vezmu svá vlčátka na výpravu," prohlásil, protože to sám sobě slíbil. Život ho nějakým zvláštním způsobem vábil. Nemohl si pomoct - ale dávalo mu smysl k němu vzít i své děti, až se tedy pochopitelně narodí. "Jistě k tomu ale nějaký důvod měl, to bezpochyby," přikyvoval. Eladan mu přišel jako velmi příjemná společnost, jen byla pravda, že se možná až moc zaměřoval na Bohy. Varjovi to asi nevadilo, jen mu to přišlo lehce zvláštní. On nad žádnými Bohy nepřemýšlel dokud nepřišel na Gallireu, ale... už chápal, že někteří vlci to prostě měli jinak.
"Aha. Tak tím si tedy nejsem jistý. Tedy... neřekl bych, že Život je můj patron, ale už jsem se setkal s vlčicí, která o bozích mluvila podobně jako vy," poznamenal, protože si dobře pamatoval na Lalie a na tom, jak mu vyprávěla o svých bozích. Byla to velmi zajímavá diskuze, jen on asi nebyl příliš materiál na modlení a na víru. Věřil jen v přežití, což na severu, kde byly zimy tak tvrdé, že jen ti nejsilnější přežili, jim žádní bohové pomoct nemohli.
"Ale rád jsem pomohl. Je mi líto, že toho nevím víc, sám jsem se k Smrti příliš neodvažoval," přiznal. Slyšel o ní rozhodně hrozné věci. "Tomuhle kraji vládne magie. Ale když si na to zvyknete, je to vlastně docela zábava," poznamenal pobaveně.

522

Byla to velmi poklidná chvíle, kdy všichni společně leželi v klubku v prázdné jeskyni, kde měli příjemný klid jen na sebe. Varja myslel smrtelně vážně, že už se od své rodiny ani nepohne a skutečně to dodržoval. Uložil se tak, aby na holčičky neustále viděl a ač ležely v bělostné srsti své matky, držel se velmi těsně u nich. "Já také," přikývl a zadíval se na Badri. Byl si jist, že ani jeden na tuhle chvíli nikdy nezapomene a ač jejich dcery sotva vnímaly svět kolem sebe, o to klidnější možná vše bylo. Lízl Badri na nos a uložil se zpět k dcerám, aby si byl jist, že mu nikam nezmizí.
"Jsou nejšikovnější. Jsem si jistý, že žádná jiná vlčátka se takhle brzy nepouštěla do řeči," prohlásil hrdě a poňuchal Sonjičce tmavohnědou srst.
"Je to neuvěřitelné, viď? Že jsme je stvořili," vydechl. Pořád to nechápal. Bylo to tak zvláštní, tak úžasné, tak magické! Byly to jejich dcery a on by pro ně dýchal.

Září 2/10 - Eladan

Varja si nebyl jistý, jestli to byla čest, ale asi ano. Sám příliš v bohy nikdy nevěřil, ale ukázalo se, že Eladan asi ano. Když nad tím Varja tak přemýšlel, možná ho to mělo napadnout dávno, ale nikdo neměl na čele obvykle napsáno, že věří ve vyšší síly. Varja věřil povětšinou hlavně v přežití.
"Beru to jako dar. Nevím, co se tím snažil Život říct, ale jsem rád za to, že mě tímhle obdařil," prohlásil. Nebyl si jistý, jestli tak nad tím přemýšlel, ale znal ty runy a věděl, co znamenají. K něčemu být musely, ne? A tak mohl věřit, že ho opravdu chrání.
"Patron? To nevím, tak jsem nad tím nepřemýšlel. Vnímal jsem ho spíše jako... přítele," vysvětlil. Ani nevěděl, jestli vůbec mohl být přítelem s bohem, ale možná? Asi ano. Kdo ví?
"Určitě to můžete zkusit. Život vás jistě přivítá, ale Smrt... no, s tou je to trochu horší," prohlásil, ale to už Eladan dost možná pochopil.
"Chrámy? Ne, o žádných chrámech jsem tady neslyšel," řekl vlkovi zmateně. Nebyl si jistý, jestli vůbec kdy nějaký chrám vůbec viděl.