Příspěvky uživatele

< návrat zpět

2. Běh na dlouhou trať 3/15

//Dusot

Varja pokračoval ve své cestě napříč Gallireou. Tady už nic nepoznával, ale bylo mu to jedno. Neběžel tudy přeci kvůli tomu, že by to tady znal. Chtěl vidět něco nového, něco o čem nikdy neslyšel. Doufal jen, že se nějakým omylem nedostane na poušť. Ale vadilo by to tak moc? Ptal se sám sebe zadumaně. Slíbil sice Badri, že se tam vydají spolu v zimě, ale možná by nebylo na škodu, aby věděl, kde to je. Ostatně kvůli tomu se tady také byl proběhnout - sice nebude znát jména, ale aspoň bude tak trochu v obraze a bude mít lepší představu o tom, jak jeho nový domov vypadá a kde co je.

//Převrácená planina

2. Běh na dlouhou trať 2/15

//Švitořivý les

Tady už také byl, uvědomil si, když běžel místem, které bylo mezi prvními, které na Galliree viděl. Už si nepamatoval, jaký byl jeho první dojem z tohohle místa, ale na tom druhém mu vlastně ani tolik nezáleželo. Prostě běžel, neměl čas se zastavovat, ani nijak zvlášť přemýšlet vlastně nad ničím. Cítil příval náhlé energie, který ho poháněl vpřed. Neběžel nijak rychle, nemínil se jen tak zastavit, vždyť přeci chtěl vidět co nejvíce z Gallirei. A jak by to dopadlo, kdyby se zastavil? K ničemu by to nevedlo. Nechtěl Baghý zdržovat věčně, a tak to tady musel hodně rychle prozkoumat.

//Skvělé místo pro život

2. Běh na dlouhou trať 1/15

//Tajga

Nakonec to nebylo tak hrozné. Stařešina trochu stoupl v jeho očích a on už nemyslel na nic jiného, než na to si konečně protáhnout tlapky jak na to myslel na vrcholu Zubaté. Jak asi vypadal zdejší kraj? Najde tu něco nového? Musel se tu pořádně prohlédnout, než vstoupí do smečky a sváže s ní svůj život - ano, pravděpodobně to bral přehnaně dramaticky, zároveň to však pro něho bylo natolik nové, že se dalo pochopit, že z toho měl pořádně nahnáno.
Když zmizel z Tajgy, rozběhl se, aniž by zvlášť přemítal nad tím kam má vlastně namířeno. Prostě běžel, jen tak. Konečně se po dlouhé době cítil zase naživu.

//Dusot

8. Překážkový běh 5/5

Poslední překážka se zdála být skoro jako sebevražda. Stařešina ho však stále povzbuzoval. Varja si ani nebyl jistý, jestli to opravdu bylo povzbuzování, nebo jen nějaká Stařešinova touha sledovat jeho utrpení - stále měl v kůži trny z keře a ještě mu nezapomněl to plavání, ale poslední překážka byla vyloženě život ohrožující. Už se to ani nesnažil skrývat!
Varja však nebyl zbabělec a už vůbec se nemínil vzdát. Když doběhl ke srázu, podíval se dolů - a uvědomil si, že to není nic jiného než klouzačka, kterou před chvílí otestovali s Erlendem v horách. Nakonec ani tak neváhal a pustil se do toho sešupu. Nebylo to poprvé, co ho tahle zábava potkala, a tak dobře věděl, co dělat - jak se správně naklánět ze strany na stranu, jak se vyhýbat kamenům, klackům a dalším podivnostem na trase. Ani se nestihl nadechnou a už byl dole - s Stařešina zrovna tak (Varja vůbec nechápal, jak se tam vzal, ale v tomhle bodě už to asi rovnou přestal řešit).
"Dobrá práce, chlapče, dobrá práce! Volal Stařešina a máchal ocasem. "To jsme si to zase spolu užili. Tak zas jindy, mrknul. Ta slova Varju znepokojila, ale rozhodl, se, že pro dnešek už bylo překážek dost. Měl chuť se trochu proběhnout. Měl v sobě spoustu energie, byl příjemně najezený a odpočatý. Nic mu nechybělo. Možná byl trochu popíchaný, ale na to rozhodně brzy zapomene. Už teď si sotva vzpomněl.

//Švitořivý les

8. Překážkový běh 4/5

Varja na překážkové dráze doběhl až k potoku. Ten byl tak malý, že pro něho nemohl představovat žádný problém, říkal si. Liány byly sice celkem záludné a keř také nedopadl podle jeho představ, ale potok... ano, potok bude v pořádku. Ohlédl se po Stařešinovi, který ho stále pronásledoval jako kdyby si nemohl pomoct a musel ho neustále kontrolovat, snad jestli plní vše podle nějakých nevyřčených pravidel. Nevěděl, jestli plnil, vždyť se k tomuhle úkolu zase dostal jako slepý k houslím.
Stařešina stál opodál a sledoval ho. Varja si říkal, že by tam mohl sedět a dát si k tomu nějakou dobrotu, vypadal totiž, že se tímhle představením nesmírně baví. Varja prostě skočil - a bylo to. Potok nebyl větší překážkou, horší však byl hrozivě vyhlížející sráz, který ho značně znepokojoval.

VLA - FM 5/5 (63)
8. Překážkový běh 3/5

Liány. Liány, stejně jako trnitý keř nezněly zase tak složitě. Pravda však byla taková, že Varja nějak nevěděl, co od visutých zelených provazů čekat. Vůbec nevěděl, že to bude přeci jen trochu těžší, než si představoval. Stařešina ho beze spěchu a trochu zvědavě následoval, když Varja překonal prvních pár lián. Přelézal je, podlézal a vyplétal se z nich velmi obezřetně. A sám musel uznat, že se mu to docela dařilo. Ocásek nesl zdvižený, aby se nikam nezapletl a nohy opatrně vymotával, protože chtěl liány překonat a nemyslel si, že by fungovalo to, že by je potrhal. Zdály se být dost silné, a tak na to ani nemyslel. Stařešina překvapivě mlčel a Varja už doufal, že to bude stejně snadné jako první překážka. Když tu se mu náhle v liáně zamotala packa - nevěděl jak (a trochu podezíral Stařešinu, že za to nějak může!), ale nezbylo mu nic jiného, než se jí snažit vytrhnout ze sevření rostlin, které se náhle zdály být jako živé. Musel se otočit - velice opatrně, aby se nezapletl ještě více a liánu překousat. To se mu nakonec podařilo a bez větší úhony se dostal přes třetí překážku. Teď už zbývalo jen přeskočit řeku - a to dělal tolikrát, že to nemohl být žádný větší problém... ne?

VLA - FM 4/5 (62)
8. Překážkový běh 2/5

Druhou překážkou na Varjově cestě byl trnitý keř. To neznělo jako nijak skvěle, zvlášť protože byl rozlezlý do stran a byl i docela vysoký. Bylo pochopitelné, co mu hrozilo, pokud by překážku nepřekonal - byl by se z něho stal ježek. A ta myšlenka se mu vůbec, ale vůbec nelíbila. Musel na to chytře. Ty padlé stromy byla hračka, ale nad tímhle musel trochu přemýšlet - ač pořádně nebylo nad čím. Přeskočit ten keř musel tak jako tak, a tak si ho pořádně prohlédl - a rozběhl se. Odhadl místo, kde byl keř nejmenší a kde by ho mohl překonat relativně snadno.
S čím však Varja nepočítal bylo to, že mu Stařešina začne fandit. "Do toho!" - vykřikl to však tak nešikovně, že Varja ztratil soustředění a do keře prostě zahučel. To přesně mohl čekat. Vyhrabal se z něho celý popíchaný a nešetřil peprnými výrazy, když si vytahoval trny z pacek.
"To nic mladíku, pokračujeme dál!" Halekal Stařešina. A Varja opravdu pokračoval. Další byly liány.

VLA - FM 3/5 (61)
Srpen 10/10 <3 • Cyril

Varja se musel smát, když viděl, jak Cyril kulí oči. "No vážně! Jelení paroží!" přikyvoval. "Byl to první vlk, kterého jsem tady potkal. Taky jsem asi koukal nějak podobně," ujistil ho pobaveně, protože, co si budem, vidět vlka s parohy na hlavě by znejistilo leckoho. "Také jsem říkal, že druhý ocas by mi nevadil. Pátá noha by byla dobrá jen v případě, že bych byl rychlejší, ale jo, je pravda, že šest nohou by bylo lepší. Asi by to vypadalo lépe," poznamenal pobaveně. Neuměl si představit, že by někdo něco takového opravdu mohl zařídit, ale přeci jen se tady s těmi místními bohy nesetkal. Musel nad tím chtě nechtě přemýšlet, zatím se však nikam nechystal.
Pokýval zamyšleně hlavou. "Mám v plánu se tam vydat. Ale proč by nebyla pro tebe? Nejsi zas tak nebezpečný, jak vypadáš, princi Cyrile," mrkl na něj. Rozhodně vypadal děsivě s tím svým zamračeným pohledem a krvavě rudýma očima, ale Varja ho prokoukl - nebo alespoň měl ten pocit, že ano.
"Smečka tuláků zní víc jako já, než ty," poznamenal, protože Cyril byl jasný kandidát do nějaké zavedené smečky - ne, že by nevěřil jeho vůdčím schopnostem, tak to nebylo, ale myslel si, že by mu pomohlo začít někde od začátku. A možná zapomenout na prince. "To chápu. Také to tu chci pořádně poznat - ale asi tu zůstanu. Domů mě nic netáhne," řekl mu - sám mu vysvětlil, jak to s ním bylo a že byl sám. Tady nebyl. Tady na každém kroku na někoho narazil.
Varja se zachechtal. "Jestli se budeš spoléhat na moje řečnické schopnosti, bojím se, že z toho nic nebude," poznamenal pobaveně, ale věděl, že by asi něco svedl. Jen nevěděl, jaké má Cyril opravdu plány a zda to celé myslí tak vážně - ale poptat se za něho mohl, to asi ano, zvlášť pokud rozdával tituly na potkání.
"No, ty máš alespoň magii, co je vidět," posteskl se Varja. Na vteřinu se soustředil i on, musel se hodně snažit, aby koutkem oka zahlédl pohyb srnky, která tam ale vůbec nebyla, to však bylo celé. Když se otočil tím směrem, srnka se rozplynula. "Ani já to pořádně nevidím," zabručel.

VLA - FM 2/5 (60)
8. Překážkový běh 1/5

//Sněžné velehory (přes Tundru)

Varja nemusel jít nijak zvlášť daleko. Zdálo se, že jen na Stařešinu pomyslel, už tady byl a tvářil se potměšile jako kdyby se před pár hodinami nesetkali a on ho neporazil v plavání. No jo, to prokleté plavání! Pomyslel si Varja, když staříka znovu spatřil. Líně se válel v Tajze, která byla prvním místem, které na Galliree poznal. Nebylo to příhodné? Ptal se sám sebe, ale odpověď byla jasná: Ne! Varja nebyl zrovna dobře nalazen po jejich minulém setkání, chtěl nějaké vysvětlení, ale Stařešina se s ním nepáral.
"Ale vítej, vítej, příteli!" zvolal starý vlk a vyskočil na nohy, náhle plný energie. Varjovi se to nechtělo líbit. "Říkal jsem ti, že se znovu setkáme, a hle, ten den nastal! Mám pro tebe výbornou zábavu, překážkový běh! Uvidíš, že tady si budeš moci napravit svou reputaci!" Ujišťoval ho Stařešina a Varja, hloupý dobrodruh a vlk, který byl pro každou zábavu (a také výzvu!) se podíval po lese. Inu... nebylo tohle místo podobné tomu, které znal z domova? Měl tady mnohem větší výhodu. "Dobře, tak já do toho půjdu," kývl nakonec vlk, který nemohl téhle výzvě odolat.
"Skvěle, skvěle, příteli. Trať máš tadyhle, vezmi to přes ty stromy, pak do křoví, pak proběhni támhle těma liánama, pak hop přes řeku a hurá dolů! No a tři, dva, jedna, teď!"
Varja se pořádně ani nestihl nadechnout a ještě k tomu pobrat trasu a už musel běžet - nezbylo mu vůbec nic jiného. Vydal se ke spadlým stromům, které pro něho ale nepředstavovaly tak náročnou překážku - prostě skočil a překonal je. To bylo lehčí, než čekal, vlastně se díky tomu přestal obávat celé té dráhy, kterou pro něho Stařešina připravil.

VLA - FM 1/5 (59)

Varja byl rád, že Erlend nemá jediný problém s tím se za něj Baghý a Badri omluvit. Pořád se chtěl do Borůvky vrátit a měl k tomu teď ještě o jeden drobný důvod více. S Erlendem se rozloučili a on odběhl cestou, kterou se vydali od jezera - a on se rozhodl jít cestou docela opačnou přes zmrzlé pláně. Myslel na to, jak se vrátí do Borůvky, ještě si však chtěl protáhnout svoje packy. Doufal, že když se spřátelil s Erlendem a s Kezi, že snad nakonec i alfu Borůvky přesvědčí, že vstup do smečky myslí vážně. Nemohla se na něho přeci zlobit jen kvůli tomu, že ho zlákala zvědavost. Erlend vypadal, že jeho zvědavost chápe, a proto také tak lehce máchl packou nad tím, že vyřídí, co se s ním stalo a kam se vydal.
Věděl, že Borůvku jen sotva může považovat za svůj domov, ale chtěl. Nejen kvůli Badri a Erlendovi a Kezi, ale i kvůli sobě. Měl pocit, že tam snadno zapadne, ale přeci jen si vybral opačnou cestu než Erlend. Inu, někdy byly cesty nepředvídatelné.

//Tajga (přes Tundru)

VLA - FM 4/5 (58)

Varja pokýval hlavou, protože to chápal. Erlend se pochopitelně chtěl vrátit domů - a i on se chtěl vrátit na místo, kterému toužil říkat domov, ale... chtěl to vzít oklikou. Nemohl za to, byl zkrátka trochu tulák - ale doufal, že brzy s Erlendem uloví něco dalšího. Moc ho to bavilo a i z jejich krátkého setkání usoudil, že ho může považovat za přítele. "Já to asi vezmu oklikou. Chci se podívat na to, jak je to s tím staříkem," vysvětlil mu. "Ale rozhodně se vrátím do Borůvky, to se neboj. Teď už jsem přesvědčený o tom, že se k vám všem chci přidat, ale myslíš, že bys mohl Baghý... a hlavně Badri nějak... naznačit a asi se za mě tak trochu omluvit, že jsem se na ně nevykašlal? Jen se chci mrknout po okolí," vysvětlil, ale věděl, že toho chtěl hodně. Navíc Erlendovi jen přidělával starosti s tím, jak jim bude naznačovat, že ten druhý vlk, který v lese ještě před chvíli byl si jen na chvíli zmizel. Varja počítal s tím, že to bude jen chvíle, nic více nechtěl.
"Vím, že po tobě chci moc," dodal omluvně. "A pochopím, když se ti nebude chtít," dodal.

VLA - FM 3/5 (57)

Erlend vypadal v pořádku - dokonce ani jeho korunka neutrpěla a seděla pevně na jeho čele. Varja sněhulák se na Erlenda zubil a máchal ocasem. Nejraději by tu s ním zůstal věčně, nemusel by se vůbec vracet dolů do těch horkých krajin, ale věděl, že to nejde. Oba se museli vrátit, on však tam nahoře, na Zubaté pocítil touhu se ještě trochu proběhnout, trochu to tady prozkoumat, možná se vydat za tím starým vlkem, který mu věštil, že se setkají znovu. Tu prohru mu nedaroval, chtěl se za ním vrátit a pořádně mu ukázat!
Snad proto se na Erlenda podíval skoro omluvně. "Chystáš se do Borůvky?" zeptal se ho. Mohl se omluvit - stále plánoval se do lesa voňavého po borůvkách vrátit, ale možná... možná potřeboval ještě nějakou malou okliku, možná si to chtěl ještě jednou promyslet, být v tomhle světě chvíli sám a pořádně se nadechnout. Už tak dlouho nebyl sám a to celý svůj život nezažil nic jiného! Chtěl vyzkoušet život ve smečce, ale obával se, že tím, že se nevrátí hned alfu Borůvkové smečky jen nakrkne a bude na něho koukat jako na někoho nezodpovědného - možná takový byl, ale chtěl k sobě být upřímný. Chtěl si být jistý, že neudělá chybu.

VLA - FM 2/5 (56) • souboj 4

Varja zrovna tak bojoval jak jen mohl. Máchal ocasem a házel sníh a už se ani nesnažil mířit. Nakonec sám zůstal v závěji - chvíli trvalo než mu došli síly, ale přeci jen se to nakonec stalo. Sníh přestal lítat a Varja vlastně ani nevěděl, kdo vyhrál - a zda vůbec hráli na vítěze. Byla to zkrátka jen dobrá zábava. Zahlédl, jak se i Erlend válí v závěji, celý bez dechu, zrovna tak jako on. Erlend máchal packama a zdálo se, že se vzdává. Možná přeci jen vyhrál? Ale nezáleželo na tom. Tenhle kousek zimy považoval za dostatečné vítězství.
Chvíli jen ležel v závěji, než vyskočil na nohy - skoro se mu nechtělo, ve sněhu bylo pořád mnohem lépe. "Tak tohle... tohle bylo skvělý!" smál se vlk, který byl celý od sněhu. Představoval si, jak sejdou zpět do těch horkých krajů a sníh z nich sám odtaje... snad se opravdu neotřepal kvůli tomu. Vypadali jako dva sněhuláci. Podle toho Varja musel uznat, že nevyhrál ani jeden z nich.

VLA - FM 1/5 (55) • souboj 3

I pro Varju to stále byla jen zábava, musel však oplatit Erlendovi ten sníh v očích a tlamě! Zatím se Erlendovi nepovedlo Varju povalit do závěje, ale mokří byli tak jako tak oba. Když se šedivý nakonec vyhrabal zpod toho sněhu (kterého vážně nebylo tolik! - alespoň o tom byl Varja přesvědčený), začal sebou ohánět a rozhazoval sníh všude možně. Bylo to opravdu jako za nějaké husté sněhové bouře, kterých Varja viděl nespočet, ale také je obvykle přečkal v nějaké příjemné jeskyni. Tohle však byla jen hra, a tak se zapojil také. Házeli po sobě sníh a započali jakousi vlčí koulovačku (ač nutno dodat, že ani Varjova přesnost nebyla vůbec, ale vůbec dobrá).
Smáli se však oba. Výborně se bavili touhle skvělou hrou, která neměla žádná jasná pravidla a která vypadala jako z hlavy dvou vlčat a ne dospělých, mohutných vlků, kteří se chovali právě jako mláďata. Varja v jednu chvíli cíleně skočil do závěje a rozhodl se, že sníh použije jako munici proti Erlendovi, který se stále oháněl jak jen mohl a snažil se ho zasáhnout - a dařilo se mu. Varjovi ostatně také. Už byl více bílý než hnědý a totéž se dalo říci i o jeho společníkovi.

VLA - FM 5/5 (54) • souboj 2

Varja si myslel, že mu Erlend unikne - a skoro ano, ale trefil se alespoň do jeho zadní nohy, což mělo za následek pád šedivého vlka do závěje. Inu, to bylo také podle Varji jen spravedlivé! Přeci jen on se také vyválel - ano, sice to bylo jen jeho chybou, ale neměl pocit, že by na tom záleželo. Navíc trochu sněhu v kožichu bylo zatraceně příjemných. Rozhodně to bylo lepší než to příšerné horko, které v posledních měsících zažívaly. A radost ze sněhu byla pro ně dva zvlášť jako sen dávných vlčecích let (a to Varja ani netušil, jak starý vlastně Erlend byl).
Hnědý vlk máchal ocasem a ač jistě mohl se vrhnout na vlka, když bezbranně ležel ve sněhu, byla to jen hra - nic jiného. Varjovi však na rozdíl od Erlenda přistála sprška sněhu ve tváři. Ha, takže hrátky s větrem! Varja toho bohužel se svou magií mnoho nesvedl, ale když třásl hlavou, aby si vymetl sníh z očí, už plánoval odvetu. Taky na vlka mohl hodit sníh a nepotřeboval k tomu ani tu magii.
I Varja se smál, když se Erlend válel na zádech, ale nedalo mu to. Nemohl se ze sněhu vyhrabat a Varja tomu vůbec nepomohl, když jeho směrem zadníma packama hrabal sníh - byl to však jen poprašek, žádné dramatické závěje. Přeci jen nechtěl Erlenda pod tím sněhem pohřbít, jen ho trochu potrápit.