Příspěvky uživatele

< návrat zpět

5. Pluj a pádluj! 1/3

Varjargar překonal hory a sešel ke zvláštnímu místu u moře, kterému by se býval raději vyhnul, ale tak docela ho nečekal – a zrovna tak nečekal Stařešinu, který se tu zničehonic ZNOVU objevil. Možná ho měl čekat? Ale vždyť se sotva rozloučili! Stařešina už stál na pláži a máchal na něho packou, po předchozím rozrušení nebylo ani památky. Už měl své brýle a všechen svůj zbývající majetek a nadšeně vrtěl ocasem – a Varja čekal, co mu zase dá za úkol. Popravdě ho ty aktivity vlastně celkem bavily, nemohl by však s určitostí říct, že to pokaždé dopadne dobře. Ostatně už skončil s trnem v pacce, natloukl si nohu v horách a zapadl v písku. Co ho ale mohlo potkat tady?
"Vor?" ptal se Varja pochybovačně. "No ano, ano, mladíku. Něco, na čem budeš moct vesele obeplout jeden z těch ostrovů tady," vysvětlil Stařešina a ukázal na různorodé ostrůvky. Varja váhal jen chvíli – už se sice v moři jednou málem utopil, tady však žádná mořská příšera nebyla, a tak neváhal a souhlasil.
Stařešina se zachechtal a vyzval ho, ať se do toho tedy směle pustí – a Varja přesně to udělal.
Začal nejprve ze všeho shromažďovat dřevo. Nepotřeboval ho zase tolik, uvědomoval si vlk, protože byl přeci jen sám a ač byl velký to, co mu dělalo větší starosti byla stabilita. To, že byl velký by se totiž ještě dalo nějak zvládnout, dalo se to nějak udělat, ale on byl ještě ke všemu těžký. Musel se postarat o to, že jeho provizorní plavidlo obstojí a udrží se na moři dostatečně dlouho, aby se stihl vrátit. Možná měl váhat trochu více, než souhlasil a pustil se do takové hlouposti, ale nakonec… v moři už jednou byl a kdyžtak se přinejmenším alespoň zchladí, ale kdo ví? Možná se mu ostrov obeplout podaří.
Když nanosil několik padlých stromů, které na pláži úhledně seřadil vedle sebe, začal se ohlížet po něčem, čím by je mohl svázat. Byl si vědom toho, že to nebude snadné, ale odpověď nalezl záhy a nebylo to zase tak těžké, jak si původně myslel. Našel liánu se kterou už měl zkušenost – dokonce nejeden pevný provazec liány. Věděl, že to muselo stačit.
Nejtěžší však bylo stromy svázat. Měl jen packy a tlamu a jak zjistil, asi ani nebyl tím nejobratnějším z vlků. Liány měl sice dost, ale musel to ještě nějak zaonačit… ano! Podařilo se mu stromky obvázat a zabezpečit. Vor nevypadal příliš stabilně.

6. Čmuchej čmuchej

Varja si myslel, že z nebezpečí, které představoval tekutý písek unikl a že už si s pouští nebude muset dělat žádné starosti. To se však objevila docela jiná starost - Stařešina. Tentokrát však vypadal politováníhodně. Opravdu, Varjovi z toho pohledu až srdce usedalo, když ho tam viděl, jak se třese a dívá se spíše vedle něho, než na něho. Potřeboval pomoc a Varja byl moc velký dobrák než aby odmítl.
"Brýle, šátek a hůl, říkáte? Tak já vám je najdu," slíbil Varja. Vykouzlil Stařešinovi na tváři úsměv - za všechny ty útrapy to stálo, říkal si, když se vypravil hledat Stařešinovy ztracené věci. Jak je vůbec mohl ztratit? Ptal se Varja v duchu, ale jen nad tím máchl packou a šel hledat, protože nic lepšího tady na tomhle místě stejně dělat nemohl. Chtěl vypadnout z pouště a to se mu povedlo - ač byla pravda, že v tom tekutém písku skončil kvůli Stařešinovi... nebo ne? Sám si tím vlastně stále nebyl jistý. Byl tam vůbec? Měl se ho zeptat, než se vydal hledat jeho věci.
Varja procházel horami, které byly skoro jako ty doma. Cítil se tady mnohem lépe než v poušti. Tady mu bylo mnohem příjemněji. Byl zvyklý na leccos, na všechny tvory hor, ale zatímco pátral po Stařešinových věcech, náhle ho vyděsila šelma - nebo cosi, co se mihlo nad ním (nebo to byl jen stín dravého ptáka, který zakryl slunce? - Kdoví!)
Varja se i přes všechny své zkušenosti lekl. Takové pochybení mohlo být v horách osudným - a pro něho také byla. Noha mu sklouzla po kameni a následoval pád. Mohl si nadávat, když skončil kousek pod skálou po které se před chvílí šplhal. Naletěl a spadl jako nějaký začátečník, nechoval se jako skutečný horal a seveřan. Vyhrabal se na všechny čtyři, ale cítil bolest v pacce, kterou si ošklivě narazil.
"Tak tohle se nesmí nikdo dozvědět," zabručel, když se oklepal. Bůhví, co vlastně viděl! Proč se lekal? Zahlédl šelmu, ale byla ta šelma vůbec nebezpečná? Žádný dráp neviděl.
Vyskákal zase zpátky nahoru - a šplhal ještě chvíli, než spatřil Stařešinův majetek, který byl pohozený u zakrslého stromku. Nevěděl, jak se tam vzal, ale posbíral ho a odnesl ho zpátky Stařešinovi, který vypadal náhle mnohem šťastněji. Děkoval mu, ale tvářil se vědoucně - jako kdyby přeci jen ještě někdo další o jeho pádu věděl. Varja však dělal jakoby nic a s mávnutím packy a se slovy: "ále, to nic nebylo," se odbelhal se svou bolavou packou dál.

//Mangrovy (přes Eukalyptový les)

//Savana

Varja došel až na tu poušť a myslel, že umře horkem. Rozhodně se sem neměl vydávat v létě, co to bylo za nápad?! Měl počkat na zimu, jak se domluvili s Badri, přesto mu to nedalo. A tak tu byl. Rozhlédl se, ale neviděl nic než písek.

Zahlédl však znenadání,
starce v dálce.
Vyšel za ním bez váhání,
myslel, že porazí ho vychytrale.

Ale vlček skončil v písku,
a stařec zmizel.
Radši by byl v křovisku,
tohle byla jiná svízel.

Musel z toho ven,
než tady umře,
než tu skončí jeho den.
Že radši nezůstal v tundře!

Varjovi toho moc nezbývalo. Musel prostě skočit. Nebyl naštěstí nijak hluboko, a tak sebral všechny zbývající síly a hop - byl prostě venku. Rozhodně mu to však z prohlídky pouště stačilo.

//Konec světa

2. Běh na dlouhou trať 15/15

//Uhelný hvozd

Takové místo Varja ještě nikdy neviděl. Překvapeně se rozhlížel, když spatřil tu pláň, která se táhla snad donekonečna. A kdesi za ní... kdesi za ní spatřil písek. Nezdá se mi to? Teď už se tam samozřejmě vydat musel, ač trpěl horkem. Měl pocit, že přímo žhne, na sníh mu už zbyly jen vzpomínky, ale přesto šel dál. Opatrně se vyhnul všemu, co mu jen zdánlivě připomínalo nějaké zvíře, protože si nebyl jistý, co od nich čekat. Zastavil se jen u říčky, aby se v tomhle horku rychle napil a zase postupoval dál, protože... to bylo jednodušší. Ne, že by neměl dobrodružnou povahu, ale tyhle zvířata neznal. Nebyly to srny ani kamzíci a nevěděl, co od nich čekat. Ne, raději přidal do kroku, až stanul na poušti.

//Poušť

2. Běh na dlouhou trať 14/15

//Ježčí plácek

Varja hned poznal, že tohle je pravý jih. Bylo mu tady mnohem tepleji a navíc spatřoval stromy a podrost, které se ani trochu nepodobaly tomu, co zažil. Byl tím trochu znepokojený. Mohl se snad blížit poušti? Nebyl si tím vůbec jistý, ale podrost byl hustý a on musel hodně zpomalit, aby jím prolezl. Sem tam zahlédl nějaké zvláštní zvíře, které však nevypadalo nebezpečně - rozhodně vždy zmizeli, jakmile se trochu neobratně dostával přes padlé stromy, nebo hustší podrost. Tak tudy také zpátky nepůjde, říkal si, když vycházel z lesa a stanul na místě, které vůbec netušil, jak by pojmenoval. Říkal si, že toho v životě viděl asi hodně málo. Narazí tady na ty pruhované koně, jak o nich mluvil Cyril?

//Savana

2. Běh na dlouhou trať 13/15

//Ohnivé jezero

Varja pokračoval ve své cestě dál. Hned si na tomhle palouku všiml spících ježku a byl si dobře vědom toho, jak snadno by jeho výlet mohl skončit dalším trnem v tlapce, a tak si dával dobrý pozor, kam šlape. Na palouku míjel všemožné květiny, ale protože jejich tajům nikdy neporozuměl, bylo by hloupé se zastavovat a snažit se je nějak blíže zkoumat. Kdo ví, co to bylo za kytky, byly rozhodně pěkné, jeho však nezajímaly. Směřoval dál, ale ulevilo se mu, když vstoupil do dalšího lesa, kde rozhodně nehrozilo, že by si zarazil ježčí bodlinu do packy. Tomuhle místu se bude muset příště vyhnout, bodlin a trnů už měl tak akorát dost.

//Uhelný hvozd

2. Běh na dlouhou trať 12/15

//Borovicová školka

A tak se Varja dostal k jezeru, které bylo rudé jako krev. Aha, tak odtud vytéká ten potok, který potkal cestou! Řekl si a zamyšleně pokýval hlavou, zatímco běžel podél jezera. Ani se nezastavil, jen si prohlížel jeho zvláštní hladinu - která nebyla rudá, samozřejmě, že ne - ale vypadala tak a tomu stačilo. To je ale báječná iluze, říkal si, škoda, že také takové neuměl. Varja si nebyl jistý k čemu by vlastně magii využil, ale chtěl se v ní zlepšit. Vlastně si byl docela jistý, že by jí dovedl využít nějak dobře, tak, aby to přineslo alespoň trochu dobra. Zatímco nad tím přemýšlel, oběhl jezero kolem dokola, překonal jeho spodní přítok a pokračoval na další planinu.

//Ježčí plácek

2. Běh na dlouhou trať 11/15

//Plamínek

Varja pokračoval cestou podél mladých borovic, které se ani zdaleka nevyrovnaly těm, které viděl z druhé strany a odhadoval, že budou někde uprostřed lesa. Do toho tmavého bludiště se nevydával, ne, zůstal pěkně na okraji a poklusem pokračoval směrem k jihu. Severu se dočista vyhýbal, říkal si, že ten bude moci prozkoumat zase jindy - ten se mu totiž bude chtít prozkoumávat podstatně více než tyhle jižanské louky, lesy a řeky. Myslel na sever, to ano, ale zároveň ho dál poháněla i zvědavost. Musel trochu přidat, nechtěl se tady zdržovat věčně a navíc... ne, že by měl pocit, že by na něj v Borvůce čekali, ale přeci jen to tak trochu bylo.

//Ohnivé jezero

2. Běh na dlouhou trať 10/15

//Kopretinová louka

Z louky směřoval podél rudého potoku. Brzy přišel na to, že v něm doopravdy neteče krev, ale že na dně je mnoho rudě zbarvených řas. No páni! To jsem tedy ještě nikdy neviděl! Byl rozhodně ve stálém údivu, ale nakonec se rozhodl říčku překonat. Stačilo málo, protože na několika místech, která minul mu opravdu stačil skok s trochu rychlejším rozběhem - na druhé straně totiž zahlédl hezký lesík, který na pohled vypadal jako něco, co by mohl prozkoumat. Tedy, samozřejmě jen velmi rychle, protože se nikde nezastavil. Inu, pokud toho chtěl vidět co nejvíce, nezbývalo mu nic jiného než běžet dál.

//Borovicová školka

2. Běh na dlouhou trať 9/15

//Řeka Tenebrae

Varja pokračoval na louku plnou krásných, rozkvetlých květin. Louka vypadala doslova jako posypaná sněhem, což mu bylo sympatické - jen škoda, že to byly jen květiny, které však omamovaly svou vůní. Asi se mu tady líbilo. Znovu přidal do kroku, zrychlil a znovu se rozběhl, tady se běhalo znovu krásně, tráva byla příjemná a žádné trable na cestě ho nezarazily. Běžel podél řeky, dokud nenarazil na zvláštní místo, kde se rudá voda mísila s normální. To mu nedalo, a tak tam zamířil. Měl sice původně v plánu pokračovat dál rovně, ale nakonec se rozhodl směřovat trochu oklikou.

//Plamínek

2. Běh na dlouhou trať 8/15

//Travnatý oceán

Tahle řeka vypadala trochu nebezpečnější, ale Varja se jí nezalekl. Rozhodl se, že se dostane na druhou stranu, protože jí nechtěl celou obíhat, nebo se nedejbože vracet! Ne, chtěl se dostat dál, a tak chvíli klusal proti proudu, než objevil jakousi lávku z napadaných mrtvých stromů. Bylo to lepší než nic, říkal si, a překonal jí. Musel ve svém běhu trochu zvolnit, ale lávku nakonec překonal a nechal řeku, jejíž jméno neznal, za sebou a mířil dál k poli plnému květin. Ty viděl už z dálky a cítil jejich omamnou vůni. Byl zvědavý, kam se touhle cestou dostane. Věděl, že směřoval na jih, a tak alespoň prozkoumá okolí dále od Borůvky. Inu, proč ne? Určitě mu to k něčemu někdy bude.

//Kopretinová louka

2. Běh na dlouhou trať 7/15

//Řeka Kiërb

Varja mířil dál - na další pěkný, příjemný plácek plný trávy. Běžel po jeho okraji, ale celé okolí mu připadalo skoro snové. Jemná tráva, která ho hladila do pacek a pobízela ho k rychlejšímu pohybu. A tak běžel, vítr v kožichu, který chladil jeho kůži. Konečně bylo takové počasí, aby se tolik nesmažil - a nebo se mu to jen zdálo? Sám už nevěděl, ale spokojenost ho rozhodně neopouštěla. Byl rád, že se mohl vypravit po Galliree a trochu jí objevit. Dodávalo mu to pocit klidu a jistoty. Zatímco se prodíral travnatým oceánem, zaslechl řeku. A rozhodl se vydat se právě tím směrem, bez ohledu na to, kam ho to zavede.

//Řeka Tenebrae

2. Běh na dlouhou trať 6/15

//Elysejská pole

Varja pokračoval přes řeku, kterou už také dobře znal. Věděl, že se na její cestě nachází pár mostů a jeden byl příhodně i tady, kde se chtěl přesunout na protější břeh a pokračovat v cestě. Musel trochu zvolnit, aby se dřevo pod ním nepropadlo, ale jinak to bylo příjemné. Voda příjemně zurčela a jen myšlenka na ní ho ochlazovala. Po zimním dobrodružství s Erlendem navíc tolik netrpěl, přestože zbytky sněhu už roztály, stále cítil chladné stružky na své kůži, které zklidnili i píchance od trnů z toho zpropadeného keře. No, jsem zvědavý, s čím Stařešina přijde příště, říkal si Varja, zatímco mířil dál.

//Travnatý oceán

2. Běh na dlouhou trať 5/15

//Převrácená planina

Varja si pochvaloval, jakou dobrou trať si pro svůj běh vybral. Tahle planina byla nesmírně příjemná a úplně vybízela k tomu, aby trochu přidal. Běžel rychleji, když mu nic nestálo v cestě a tráva byla měkká jako pohlazení. Sem se budu muset vrátit, říkal si, protože to tady přímo vybízelo k příjemnému poležení. Teď ale samozřejmě neměl na polehávání ani pomyšlení. Nohy ho stále ani zdánlivě nezačínaly bolet. Kdy naposledy se takhle proběhnul? Ptal se sám sebe, ale nemohl přijít s odpovědí. Dřív by ho ani nenapadlo, že se stane lenochem, který skoro zapomene na to, jak se běhá. Ne, pohyb byl to, co doopravdy potřeboval. Zamyslet se a trochu si utřídit myšlenky. A tak mířil dál jako by testoval, co všechno vydrží.

//Řeka Kiërb

2. Běh na dlouhou trať 4/15

//Skvělé místo pro život

Nikde ani na chvilku nezastavil. A ani tady to nemínil měnit, ale tohle místo bylo zvláštnější než všechna, která zatím navštívil. Drobné kopce, které tady byly rozeseté se mu běhaly snadno jako nic - a naopak když běžel dolů, zdálo se mu to mnohem náročnější. Nevěděl proč, ale hádal, že to bude zase jedna z těch místních podivností, které neměl tentokrát ani trochu chuť blíže prozkoumávat. Přeci se šel proběhnout, nemínil tady řešit nějaké záhady. A tak pokračoval dál. Říkal si, že za chvíli z něho bude hotový běžec na dlouhé tratě. Měl ještě stále dost sil, vůbec se mu nechtělo zastavovat.

//Elysejská pole