Příspěvky uživatele

< návrat zpět

VLA - FM 3/5 (71)

//Velké vlčí jezero (přes Řeka Mahtaë (sever))

A tak se vrátil do hor. Tady se mu stejně vždycky dařilo nejlépe. Možná, že kdyby našel nějaký vysoký výběžek, nakonec by se z výšky nejlépe zorientoval, ale nakonec si řekl, že nejlepší stejně bude se vrátit na pláň. To byla jistota, protože z té alespoň zhruba tušil kudy se vydal. Možná si to nalhával, ale myslel si, že cestu najde snadněji. No a když ne, tak už se konečně zeptá někoho na cestu. Jak mohl takhle bloudit? Evidentně chodil v kruzích, a přesto se zdálo, že vůbec nemůže narazit na tu správnou cestu. To jsem teda tulák, spílal si, ale pravda byla, že on se vždy toulal, nikdy nebyl na žádném místě dvakrát, a tak bylo jasné, že i tady tápe v tom, jak se zorientovat.

//Středozemní pláň (přes Esíčka)

VLA - FM 2/5 (70)

//Jedlový pás (přes Severní Galvatar)

Tady už byl. Pomyslel si, ale říkal si, že nejlepší bude se od jezera vrátit cestou, kterou přišel. Borůvkový les musel být někde u té pláně... ne? Sám si už nebyl jistý vůbec ničím. Také se mohl Nageshe a Nelly zeptat na cestu, ale už tak se cítil jako trouba. Byla vážně tak hloupý, že jediný směr, který uznával byl sever? Z nějakého důvodu se nevydal dolů po řece, která by ho zavedla přímo k Borůvce, protože byl přesvědčený, že tudy nešel. Zapomněl, že ta cesta tam vede, a tak se vrátil zase nahoru do hor.

//Zrcadlové hory (přes Řeka Mahtaë (sever))

VLA - FM 1/5 (69)
Promluv si s někým o Stařešinovi 3/3 (Nagesh)

Varja byl rád, že jim trochu poradil. Nakonec byl rád, že sem zabloudil a mohl se s nimi setkat a trochu si protřídit myšlenky. Zdálo se, že Stařešina letos v létě potrápil více vlků a podle všeho to nebylo úplně obvyklé. "Rád jsem poradil," zazubil se. "Podle toho, co jsem zjistil se zdržuje hlavně na jihu, takže jestli tam budete mít cestu, asi na něj narazíte," řekl jim, ale byla pravda, že vlastně příliš nevěděl, jestli tam opravdu byl. Měl pocit, že na něj narazil spíše náhodou, ale kdo ví? Třeba budou mít štěstí.
"To ano. Poznal jsem díky němu pár zajímavých vlků. Doufám, že ho ještě někde objevím. Nakonec to vážně byla docela zábava," poznamenal a přikývl na to, že už musí jít. I on by se asi měl vydat na cestu zpátky. Nebo by se mohl ještě zdržet? Nechtěl nikoho v Borůvce nechat čekat déle, než bylo nutné, ale... poslal tam Erlenda a když se trochu zdrží, snad ho nikdo nepřizabije.
"Už bych měl také jít," přikývl. "A rád se za vámi zastavím, Nelly už mě také tak trochu pozvala, tak když se mi na váš les povede nějak narazit, rád přijdu na návštěvu," slíbil Varja a s oběma se rozloučil. Měli asi své starosti a on přemýšlel, kam by se vydal dál. Jeho kroky měly být zřejmé, ale opravdu byly? Na to neměl odpověď.

//VVJ přes Severní Galvatar

Promluv si s někým o Stařešinovi 2/3 (Nagesh)

Varja se také usadil, Nagesh s Nelly se ukázali být příjemnou společností. Vlastně se tady od chvíle, co přišel, ještě nesetkal s nikým, kdo by nebyl - až na Stína a toho vlastně sotva poznal, a tak se o něm nedalo mnoho soudit. "Jasně, Nagesh," přikývl, aby dal najevo, že bere na vědomí vlkovu preferenci jména - přeci jen jeho jméno bylo docela jednoduché, ne takové jako Varjargar, nepotřeboval zdrobnělinu.
"Měl jsem stejný pocit," ujistil Nageshe. "Taky mě zezačátku pěkně potrápil, ale nakonec je třeba na ty jeho hry trochu vyzrát, nesmíte se bát ho podfouknout. Mám pocit, že to tak trochu čeká," radil jim Varja. "No, nepoctivě. Pravda je, že nikdy neurčil pravidla, čímž mě pěkně napálil. Ale já mu to vrátil," řekl Nageshovi, ale měl pocit, že oba mladí si zakládali na poctivosti - a to bylo vlastně dobře, schvaloval jim to, neměl však e sebe pocit, že by byl nějak méně poctivý, když hrál se Stařešinou ty jeho hry.
"Já ho našel náhodou, ale potkal jsem díky němu bezva společníka. A vlastně i vás dva, takže k něčemu to přeci jen bylo," zazubil se Varja a máchl ocasem. "Jo, moc toho nepoví, je pořádně tajemnej," pokýval hlavou. Stále mu všechna jeho magie a jiné věci vrtaly hlavou. A zjevně nebyl jediný.

Promluv si s někým o Stařešinovi 1/3 (Nagesh)

Bylo vidět, že nebyl jediný, kdo měl pořádnou vyřídilku. Když Nelly spustila, tak jí asi bylo těžké zastavit, ale Varja se o to ani nesnažil. "Nelly a Nagi. To se k sobě perfektně hodí," řekl jí vesele a bylo zřejmé, že to Nelly nadchlo. Asi byla nadšená, že se setkala s někým, kdo jí nešel po krku. Nebylo to smutné? Vypadala roztomile a jako někdo, kdo by potřeboval pořádně chránit. Mohlo se jí stát něco zlého, a proto se ho původně hned bála? Jakmile ale zjistila, že jí nechce ublížit, otevřela se a mávala ocáskem jako kdyby ho znala odjakživa - to ale Varja ostatně také. "Žil jsem všude možně. Byl jsem... a pořád vlastně jsem, tulák," vysvětlil Nelly. "Aha! Takže jsi tady vyrostla? Já ne, přišel jsem na Gallireu nedávno," řekl jí, protože měl pocit, že možná nevěděla, že existuje i jiný svět než tenhle, Kezi by z toho jistě byla zmatená zrovna tak, kdyby se jí to pokoušel vysvětlit.
"Chcete si založit smečku?" zeptal se překvapeně. Asi v životě vážně dělám něco špatně... napadlo ho, protože ho to v jeho věku ani nenapadlo - a to nebyl zase tak starý, na druhou stranu jako tulák na smečky moc nebyl, ale tihle dva asi ano. Nakonec proč by ne? Nebyl zlý a přál jim to. "Rád se podívám, ještě jsem toho tady tolik neviděl. Teda... byl jsem se trochu proběhnout a prozkoumal jsem pár území, ale klidně se porozhlédnu i po téhle části. Je to daleko?" ptal se, protože byl upřímně zvědavý.
Když dorazil i onen partner o kterém Nelly mluvila jako o Nageshovi, trochu se obával, aby nebyl trochu tvrdší a nerozhodl se ho vyhnat. Věděl, že někteří vlci nebyli rádi, když se jejich partnerky vybavovaly s cizími vlky, byl však klidnější, když ho Nagesh celkem přátelsky pozdravil. Varja na něj kývl a máchl ocasem. "Zdravím," pronesl slušně. "Já jsem Varja," představil se a pokračoval: "Trochu jsem se ztratil cestou do Borůvkového lesa a narazil jsem na váš pach, tak jsem vás následoval," vysvětloval Nageshovi, než se pustil do hovoru o Stařešinovi. "No, podle toho, co o něm vím, tak mizí, jak se mu zlíbí, ale viděl jsem ho hlavně na jihu. I tu pláň nemůžete minout, když půjdete na jih," řekl jim. "Já ho nijak cíleně nehledal, prostě jsem šel a sem tam na něj narazil," vysvětlil mu. "Ale kdo to je, nebo co přesně chce, tak o tom nemám tušení. Ale celkem jsem si ty jeho srandy užil."

Promluv si s někým o Stařešinovi 3/3 (Nelly)

Varja znovu zamával ocasem. Bylo zřejmé, že si s Nelly budou dobře rozumět. Zdálo se, že oba měli podobný přístup k životu - nebo minimálně k přátelství. "Můžu tě ujistit, že kamarádi jsou rozhodně lepší," prohlásil vesele.
"Nelly. To je také moc pěkné jméno. Jednoduché a moc pěkné," pokýval hlavou. "Já? Já tady jsem jen chvíli, teprve to tady pořádně objevuji," vysvětlil, ač už tady byl možná déle, než by sám býval čekal. Nijak zvlášť to ale nepočítal, ani nehlídal. "Jinak jsem ze severu, žil jsem v horách. A ty? Ty jsi tady odsud?" ptal se jí. Když už na ní v tomhle lese narazil, přeci nebudou jen tak mlčet!
"Jo, nic si z toho nedělej. Je trochu divnej, ale je s ním sranda," ujišťoval jí. "Jo, naposledy jsem ho viděl na pláni, ale nebylo to naše první setkání. Už předtím jsem ho potkal kousek na jihu u takových divných ostrůvků, pak v horách, na poušti, v tajze," vyjmenovával. "Ale ta pláň není zas tak daleko, myslím, že se jmenuje Středozemní?" nadnesl nejistě, ale nepamatoval si, kde a od koho to slyšel. Mohl mu to říct Yeter? Pravděpodobně ano. Kdo jiný?

Promluv si s někým o Stařešinovi 2/3 (Nelly)

Varja se na vlčici přátelsky zazubil. "To chápu, opatrnosti není nazbyt. Ale já nejsem zlej. Asi spíš naopak," řekl jí vesele. "Prostě si raději dělám přátele než nepřátele," vysvětlil jí. Věděl, že to nebyl zrovna nejlepší důvod k tomu, aby se s ním hned začala přátelsky vybavovat, ale to přesně se vlastně stalo. Jemu to nevadilo, byl stejný dobrák, a tak měl pocit, že v tomhle případě vlčice narazila na toho pravého. "Já jsem Varja, mimochodem," představil se vlčí slečně, aby to měli komplet. Uvědomil si totiž, že to ještě neudělal.
Zvedl uši, když vlčice začala o tom, že Stařešinu znala - také ho zarazilo, že měla partnera. Páni, já nikdy žádnou partnerku neměl a to jsem určitě o pár let starší, napadlo ho, nebyla v tom závist, spíše jen upřímně překvapení. "Jo, u jezera jsem ho potkal taky. A to, že v půlce zmizel, z toho si nic nedělej. On to má tak nějak ve zvyku," řekl jí. "Potkal jsem ho na více místech, naposledy na takové velké, rozlehlé pláni. Pořádně nevím, co si o něm myslet, ale když to přestaneš brát vážně, je to sranda," ujistil jí, protože úplně chápal, jak se vlčice musela cítit. I on se s ním setkal u jezera a zůstala mu po tom jen hořkost v tlamě, ale z pláně odcházel vyloženě smutný.

Promluv si s někým o Stařešinovi 1/3 (Nelly)

Varja šel po stopách vlků, kteří tudy šli před ním, když narazil na zvláštně zbarvenou vlčici. Její rychlý pohyb mu dával znát, že se ho lekla - asi šel moc potichu. Samozřejmě jí neměl v úmyslu ublížit, chápal však její nervozitu. Vypadala mladě a podle stop, které viděl tu nebyla sama. Možná jí doprovod opustil a ona se teď ve strašidelně vyhlížejícím lese bála.
"Ahoj," pozdravil vlčici, která na něj zavolala, aby jí dal najevo, že jeho se vážně bát nemusí. Zamával ocáskem na znamení míru a došel k ní jen tak blízko, aby se ho nemusela ani trochu obávat.
"Nechtěl jsem tě vylekat. Asi jsem jenom trochu zabloudil," vysvětlil vlčici a přátelsky se na ní zazubil. Neměl důvod si z ní činit nepřítele. "Směřoval jsem zrovna k Borůvkovému lesu, ale měl jsem plnou hlavu Stařešiny..." Varja nad tím máchl packou. Vlastně ani nevěděl, jestli se se Stařešinou tahle vlčice setkala. "No, prostě jsem šel špatným směrem. Ten vlk mi úplně zamotal hlavu."

VLA - FM 5/5 (68)

//VVJ (přes Severní Galvatar)

"Hm, kde jsem se to octl?" Zabručel Varja a rozhlédl se po lese, který nepoznával. Šel prostě rovně za nosem, vůbec nevěděl, jak se mu povedlo dostat se jinam, než do Borůvky. Už zase bloudil, to se mu vůbec nepodobalo. Varja na sebe byl naštvaný, ale co mohl dělat? Rozhlédl se po tomhle podivném lese a chvíli se rozhlížel. Cítil tu nějaké vlky, možná by se jich mohl zeptat na cestu? Odkdy se ptáš na cestu? Znělo mu v hlavě, když opatrně kráčel dál. Měl z toho místa neblahý pocit, ale vlastně ani nevěděl proč. Vypadalo to tady jako docela obyčejný les. Tak proč mám pocit, jako kdyby na mě dýchla smrt?
Varja se oklepal. Rozhodl se, že by možná nebylo na škodu vydat se po stopách těch vlků, které cítil. Zkazit tím nic nemohl. Přece se hned nemusel ptát na cestu, ale sám si říkal, že by se mohl vyptat na Stařešinu. Přeci nad tím sám přemýšlel a když už tady na tomhle vážně divném místě někoho objevil, proč toho nevyužít? Cestu do Borůvky přeci nakonec tak jako tak najde.

VLA - FM 4/5 (67)

//Zrcadlové hory (přes Mahtaë (sever))

Varja došel až k jezeru, kde to znal. Tady se setkal se Stařešinou. Hledal ho, ale nikde ho neviděl. Divné, říkal si vlk. Byl natolik zabraný do myšlenek, že místo toho, aby šel na jih, tam, kam měl původně namířeno, se vydal na sever. Nohy ho tam nesly úplně samy, protože to bylo něco na co byl zvyklý. Směr, který mu jediný dával smysl. To, že šel úplně, ale úplně špatně mu nedocházelo, protože byl moc ztracený ve svých myšlenkách. Přemýšlel o Stařešinovi a o tom, kde se tady vlastně vzal a co to znamenalo. Nakonec ale tohle byla magická země, a tak to jeho mizení možná bylo magií tohohle místa, říkal si. Záleží na tom vůbec? Byla to prostě zábava a je škoda, že už to bylo všechno.

//Jedlový pás (přes Severní Galtavar)

VLA - FM 3/5 (66)

//Středozemní pláň (přes Esíčka)

Varja se rozhodl najít cestu zpět do Borůvky. Myslel na to, jak Stařešina podivně zmizel i na to, co říkal o tom, že se možná ještě objeví. Varja si tím lámal hlavu tak moc, že si ani nevšiml, že přes Esíčka doběhl až do hor ve kterých ještě nebyl. Zmateně se rozhlédl, ale usoudil, že se ztratit nemohl, nebo v to alespoň doufal. Mířil zpátky do nížin, protože si byl téměř jistý, že tudy se do Borůvky nedostane. Pohled ze Zubaté mu s mapou tohoto místa nakonec nepomohl tolik, jak si myslel. Bude holt muset cestu nějak najít sám, ale na to byl zvyklý. Toulal se přeci celý svůj život.

//Velké vlčí jezero (přes Mahtaë (sever))

VLA - FM 2/5 (65)
3. Hod balónem

//Ježčí mýtina (přes Ohnivé jezero)

Varja doběhl na pěknou rozlehlou pláň, kterou už znal a už zdálky slyšel hlas svého dobrého známého, který na něho volal z východní strany a něčím ho lákal. Logicky ani neváhal a vydal se ke starému vlkovi, kterého by po těch pár dnech už skoro mohl nazývat přítelem, aby se podíval, co pro něj má zajímavého tentokrát. Tlapky se mu třásly, když mu Stařešina ukázal jakousi věc, která byla kulatá a lehká a vypadalo to, že ani v nejmenším nelhal. Lehce usoudil, že ho míč pohltí a že si s ním Varja vyhraje jako malé vlče. Energicky máchal ocasem ze strany na stranu a přemýšlel, jestli ta hra bude mít zase nějaká pravidla, která by mohl obejít, nebo zda se mu Stařešina jen rozhodl dát drobnou odměnu za všechny útrapy (ač většinou to Varju prostě jen bavilo). Očka se mu rozzářila, když mu Stařešina míč kopnul, a to už si Varja nemohl pomoct a vrhl se za ním.
"Mladíku, jen se pobav do sytosti. Žádnou další zábavu už pro tebe připravenou nemám," zavolal Stařešina za Varjou, ten ho však sotva vnímal. Lehce si našel zábavu. Už během chvíle pochopil, jak má s míčkem pracovat, aby z toho něco bylo. Obloukem si ho nadhazoval a hlavou ho zase pinkal jinam, vzápětí za ním běžel, když balón odletěl do půlky pláně a Varja ho pronásledoval, aby mu náhodou neunikl. Líbilo se mu to, cítil se opravdu jako malý, snad ani jako vlče takovou zábavu nikdy neměl, s ustrašenými sestrami si totiž moc srandy neužil.
Lehce pinkal do míčku, házel ho do výšin a odrážel ho hlavou, Stařešina se mohl jen podivovat nad jeho uměním o kterém Varja ani nevěděl, že ho vůbec ovládal. Laň by se mu v pohybech nevyrovnala! A tak vlček provozoval různé skopičiny s míčem, skákal, běhal a kdyby to měl v povaze, Stařešina by býval mohl říct, že se vyloženě předváděl.
Létal po pláni sem a tam a ani na vteřinu se nezastavil, když tu náhle zavál silnější poryv větru a strhl mu míč stranou, když se ho snažil odšťouchnout nosem jako by byl spíše lachtan než vlk. K Varjově smůle s tím vlček ani trochu nepočítal, a tak skončil nosem v trávě a aby toho nebylo málo, míč poskočil a spadl mu na hlavu – muselo to vypadat vyloženě k popukání. "I mladíku, musíš dávat pozor! Řechtal se Stařešina, protože vlk ležel natažený jak dlouhý, tak široký na zemi s tupým výrazem a vedle něho vesele skákal míč. Co by se mu nesmál, Varja si za to mohl sám! Musel se sebrat ze země a oklepat se, ale podle všeho to na něm žádné větší ztráty nezanechalo. Opravdu to asi bylo vtipné, musel uznat Varja, a nakonec se sám zasmál. Leckdo by si ze sebe neuměl udělat legraci, ale Varjovi na tom nesešlo, trvalo jen chvíli, než si se Stařešinou notoval o tom, jak se ale pořádně rozplácnul a jak mu na hlavu dopadl ten míč. Což o to, zábava to byla, ale Varja měl v hlavě i jinou věc – Stařešina mu přeci řekl, že už pro něho nic jiného nemá, a to ho upřímně trápilo. On si s ním ve finále vážně užil pořádný kopec srandy a nechtělo se mu věřit, že tohle byl vážně konec.
"Co jste tím myslel, když jste řekl, že víc toho nebude?"
"Ehm, no, mladíku, myslel jsem to tak, že už další úkoly pro tebe nemám," odpověděl mu Stařešina, když se mu přestal smát.
To je ale škoda nemyslíte? A nechcete vymyslet ještě něco?"Otázal se Varja a mrkal na Stařešinu skoro prosebně, toho to však nijak neobměkčilo.
"Ono to není tak snadné, mladíku, to chce roky příprav, roky plánování, ale i já jsem se královsky bavil. Léto je u konce, ale já mám před sebou ještě spoustu let. Třeba se ještě uvidíme," mrknul na něj. Jenže než Varja stihl ještě něco říct, už byl pryč.

//Zrcadlové hory (přes Esíčka)

VLA - FM 1/5 (64)

//Mangrovy (přes Eukalyptový les)

Varja se celý mokrý vymotal z lesa. Pořád se chechtal, protože ho celá ta záležitost se Stařešinou bavila. Připravil si pro něj ten starý vlk ještě něco? Varja na to neměl odpověď, ale doufal, že ano. Byl plný elánu a měl ještě dost sil na nějakou jeho hru. Přemítal, zda ho viděli i jiní vlci - od Erlenda tušil, že tomu tak bylo, ale s nikým jiným se zatím nesetkal - ač nutno dodat, že se vlastně nesetkal zatím vůbec s nikým jiným. To bude muset napravit, říkal si, protože byl pochopitelně až nemístně zvědavý jaké zkušenosti měli se Stařešinou jiní.

//Středozemní pláň (přes Ohnivé jezero)

5. Pluj a pádluj! 3/3


Nebylo to však nic platné. Varja se vší silou, která v jeho vlčím tělíčku zbývala snažil udržet oba kusy jeho mistrovského voru u sebe, ale moře bylo nemilosrdné. Dělalo mezi oběma kusy větší a větší mezeru – Varja věděl, že to je konec, že skončí ve studené vodě pod ním, ale neměl v povaze se vzdávat. Také že ne. Držel se dlouho zuby nehty, ale nakonec stačila jen miniaturní vlnka, která ho nakonec dočista vyvedla z rovnováhy a on zcela očekávatelně skončil v moři.
Místo toho, aby se z toho hroutil, jen se smál. Proč by ne? Tak trochu to čekal. Byl snad Varja, stavitel lodí? Ne, to by neřekl. Moře viděl poprvé před pár týdny a už tu měl přežívat na voru? Ale kdeže.
Alespoň se pořádně vymáchal, když už nic – rozhodl se však, že tuhle Stařešinovu výzvu neprohraje. Měl obeplavat ostrov na voru? Tak proč ne. Stařešina přeci nespecifikoval, jestli má být ten vor vcelku, a tak se Varja chytil toho, co z jeho voru zbylo, přehodil přes klády vršek svého těla a úporně kopal nohama. Takhle to ostatně bylo stokrát jednodušší. Byl hlupák, že se vůbec pokoušel o nějakou loď.
Se smíchem obeplul jeden z ostrovů a směřoval ke břehu. Věděl, že vypadal jako hlupák, ale také viděl, jak na něj Stařešina brejlí a uznale si kýval hlavou. Snad to bylo tím, že se nevzdal a tím, že nakonec skutečně udělal to, co po něm chtěl. Splnil úkol a vypadal u toho vlastně docela nonšalantně. Ze zmáčené srsti si nic nedělal.
Vyhrabal se na břeh a oklepal se. Možná v tom bylo trochu zlomyslnosti, spoustu kapek totiž ulpělo na Stařešinovi, který stál opodál.
"No vidíš, chlapče, jak se ti dobře vedlo!" Prohlásil Stařešina hrdě. Varja měl pocit, že se opravdu tváří jako kdyby z jeho vychytralosti měl radost. Dávalo to nakonec docela smysl. Přeci jen i poprvé ho Stařešina porazil vychytralostí – a tím, že něco nespecifikoval. A tady se Varja zachoval úplně stejně.
Snad proto se na toho staříka zazubil jako kdyby byli náhle nejlepší přátelé. Nebyli, ale Varja si přátele dělal snadno, a i Stařešinu by mezi ně klidně přidal, ač se dalo jen těžko určit, jestli byl divný, nebo snad kouzelný, Varjovi na tom nezáleželo.
"Tak hádám, že se uvidíme příště, co?" zeptal se ho a Stařešina přikývl.
"Rozhodně, mladíku. Tohle byla zábava," mrknul na něho Stařešina bodře – a když Varja mrknul, už byl zase pryč.

//Ježčí plácek (přes Eucalyptový les)

5. Pluj a pádluj! 2/3

Co však mohl Varja dělat? Vymýšlel všelijaké způsoby, jak by mohl svůj vor zpevnit, ale nemohl na nic přijít. Ještě jednou vor obešel, skepticky si ho prohlížel. Mohlo to vydržet? Nebyl si tím jistý, ale Stařešina ho všemožně povzbuzoval, aby už vyplul, že to vypadá dobře a že rozhodně nebyl čas ztrácet čas. Snad měl pravdu, říkal si Varja pochybovačně, když postrkoval vor k vodě a pozoroval, jak se na ní drží. Nechápal, jak by mohl unést jeho váhu, ale nakonec si říkal, že to bude muset nějak zvládnout. A když ne? No, tak se vykoupe! To v tomhle horku vlastně neznělo zase tak špatně.
Možná se stal objetí Stařešinových výstřelků, ale na druhou stranu to alespoň byla zábava a ostatně si nenesl žádné trvalé následky. Na bolest packy si už ani nepamatoval, bolest po trnu také zmizela a ta první prohra u jezera? Ta pro Varju už dávno nic neznamenala, a tak skočil na ten vor a snažil se hned nespadnout dolů. Vše se zdálo být v pořádku, když se sklonil a zabral packami, aby se vor dal do pohybu.
Nebyl žádný kormidelník a tahle loď rozhodně nebyla jako ta, kterou měl Kapitán, ale cítil se náhle skoro hrdě. Tohle dovedl sám. Pádloval po moři na loďce, kterou vytvořil svýma vlastníma packama!
Vesele si pozpěvoval písničku, kterou slyšel právě u kapitána, zatímco pádloval. Nebylo to nic jednoduché, musel vyměřovat vzdálenosti a nesměl se točit, jinak by moc daleko nedojel. Vor zatím docela dobře držel a vlk měl stále důvod být na sebe hrdý.
Pokračoval v pádlování, ale jak moc si všímal pádlování, zapomněl si dávat pozor a přestal se rozhlížet kolem sebe. Měl jasný cíl – obeplout ostrov. To, co se však vynořilo přímo před ním a stalo se nejen potenciální překážkou, ale skutečným problémem, byla rozeklaná skála.
Varja měl plné packy práce se jí vyhnout – a dokonce se mu to i povedlo! Ještě, než si však stihl oddechnout, do voru narazila vlnka, vor narazil do skály a začal první problém. Varjovy liány a jeho nedokonalé uzly začaly povolovat. Varja si nemyslel, že by to vůbec bylo možné – když se do té liány před chvílí zamotal, rozhodně nepovolila ani zdánlivě tak snadno.
Stromky se od sebe začaly oddělovat a Varja měl jiný problém – jednu nohu měl na jedné straně a tu druhou na té, které se vinou povolující liány vzdalovala. Vlk se snažil vor udržet pohromadě. Opravdu se velmi snažil.