//Připsáno 14 mušliček ![]()
//Připsáno 14 oblázků ![]()
//Připsáno 7 drahokamů ![]()
//Připsáno 7 drahokamů ![]()
//Připsáno 7 drahokamů ![]()
//Připsáno 7 drahokamů ![]()
//Připsáno 7 drahokamů ![]()
//Připsáno 7 drahokamů ![]()
//Připsáno 7 drahokamů ![]()
//Připsáno 7 drahokamů ![]()
//Připsáno 7 drahokamů ![]()
//Připsáno 7 drahokamů ![]()
//Připsáno 7 drahokamů ![]()
Varja se na bílou dcerku usmál a jemně jí počechral kožíšek. Nadšeně se mu motala kolem nohou. Bušila do něho ocáskem, ale vůbec mu to nevadilo. Všiml si, že měla problém se slovíčky, ale říkal si, že to všechno se naučí. Byla ještě maličká. "To doufám. Jsem moc rád vaším tatínkem," řekl své dcerce. Sám ani nechápal, jak se to všechno vlastně seběhlo, ale nemohl být šťastnější.
"To chápu, chtělo by to, abyste se také podívaly někam jinam, než bude zima. Můžeme si udělat krátký výlet k tůni, a pak se uvidíme, jestli bychom šli třeba i za hranice, než napadnou pořádné závěje sněhu. To není moc čas na výlety, ale to teprve budete koukat, jak bezva sníh je," ujistil dcerky a kouknul i na Sonju, aby se ujistil, že jí nic není. Ne, vypadala v pořádku.
"Je to tůně. Ovocná tůně. To je takové místo, kde je spoustu vody. Ale tahle naše tůně je kouzelná, protože občas se ve vodě objeví nějaké ovoce. Vaše maminka tu tůni má zvlášť ráda," vysvětloval jim a pomalu se vydal na cestu k tůni. Usoudil, že bude nejlepší, když to samy uvidí.
//Ovocná tůňa
Varja si dělal o Sonjičku hrozné starosti. Upřímně vůbec netušil, co se jí mohlo stát, jestli to třeba nebylo tak vážné jako s malou Kiwi, která nedýchala, když se narodila. A nebo to Sonja prostě měla po něm. Ani on přeci nezvládl to množství krve, když se holky narodily a praštil sebou na zem jeskyně. Přitulil se tedy k Sonjičce, která chtěla jeho blízkost a jemně jí poňuchňal. "To víš, že spolu budeme navždy. Ty a tvoje sestičky a maminka," ujistil svou dcerku, když zkontroloval, že je v pořádku a že jí třeba neteče krev, nebo tak něco. Péče o vlčata nebyla vůbec jednoduchá a to už se mu někam zatoulala Kiwi... naštěstí bílá kulička, která zůstala za nimi v jeskyni se brzy ukázala, když do něho narazila v zápalu svého stopování. Varja by si toho ani nevšiml, kdyby neviděl, jak si natloukla - dcerka však vypadala v pořádku, a tak se neptal. Bude je mít přeci obě na starosti.
"To bych nikdy neudělal, zlatíčko, nikdy bych tě neopustil. Ani jednu z vás," ujistil holčičky. "Hm, tak vy chcete na výpravu, jo? Tak jo, co by ne. Můžeme se podívat k tůni a třeba si udělat i výlet mimo území, co vy na to? Ale blíží se zima, takže kdyby vám bylo chladno, nebo by na vás šla únava, tak se znovu půjdeme schovat do jeskyně, jasný?" rozdal holkám instrukce a už si v hlavě plánoval, kam je vezme.