Gallirea - Příspěvky uživatele

Září 7/10 | Cyril

Varja se zasmál, ale tak trochu se obával, že Cyril to s tím poddaným myslel vážně... ale i kdyby ano, bylo mu to asi jedno. Klidně si mohou hrát na prince a vévodu (nebo jakýže titul to vlastně dostal). Byl s tím celkem v pohodě. "Jistě, princi," prohlásil Varja pobaveně.
"Ne, vůbec nic," ujistil Cyrila, který na něho veskrze nevěřícně hleděl. Varja se mu ani trochu nedivil. Bylo to přinejmenším divné. "Nevím, jak to funguje, ale vím, že prostě... zmizel. Jako by tam ani nebyl," vysvětlil mu - sám tomu vlastně tak docela nerozuměl, navíc ho ani nenapadlo se Yetera zeptat, i když rozhodně měl, v tu chvíli ho to však nenapadlo. Proč? To se teď Varja ptal i sám sebe.
"To já nevím, jak to chodí, ale co si pamatuji, tak ten vlk nám to zvíře představil. Jmenoval se... Spár, nebo tak něco," řekl Cyrilovi. Úplně by na toho Stínova ptáka zapomněl, ale teď, když na to přišla řeč... "No, tak blázni jsme tady se všemi těmi magiemi všichni. Ale jo, bylo by trochu divný mít jako společníka sýkorku... ale co ty víš, třeba je přátelská!" zasmál se Varja - zrovna k Cyrilovi však rozhodně neseděla. "Ale jo, k tobě se vážně spíš hodí ten had," kývl.
"O tom nepochybuji. A princova hrdost je to jediné na čem záleží," přikývl Varja vážně. "To máš pravdu. Dejme tomu, že taková magie příkazu by se pro prince vašeho postavení hodila," souhlasil nakonec, "přeci jen někdo opravdu musí ochránit Větrné stráně...?" řekl nejistě a zadíval se na Cyrila, aby ho ujistil, že tentokrát název řekl správně.
"To neříkej dvakrát. Až budu umět více, bude mě to lákat to na tobě testovat," zubil se Varja. "To... chápu," smál se.

Obě vlčice se vrhly po laních. Varja čekal v houštině na to, až budou dost blízko a on jim bude moci pomoct. Jeho tělo bylo napnuté a připravené, tohle celé znal velmi dobře. Badri a Baghý naháněly laně jeho směrem a on čekal. Sledoval, kterou Baghý vybrala jako zamýšlený úlovek a už se podvědomě krčil, aby byl připravený vyrazit v té největší rychlosti, které byl schopný.
Badri si nejspíše nevšimla, že se Baghý v jednu chvíli ocitla přímo vedle laně - a Varja si byl jistý, že v tu chvíli mrknul - protože vzápětí už Baghý visel lani na krku.
To už se blížily k němu - a bylo to dobře. Baghý jistě sotva zbývaly síly na to, aby se na zvířeti udržela, a tak neváhal ani vteřinu. Nikdy nebyl zrovna rychlý, ale to, co mu chybělo na rychlosti vynahradil svou silou. Vrhl se na lovnou zvěř a vrazil do ní tak silně, až se celá laň otřásla. Zakousl se jí do nohy, zřetelně slyšel křupnutí, ale nepouštěl se. Zatnul zuby silněji a jen čekal, až se zvíře podvolí a vzdá svůj boj - jenže to nebylo jen tak. Laň bojovala o život, to dobře věděla, a tak se také jen tak nevzdávala. Snažila se ho ze své nohy srazit, ale Varja se držel tak pevně, jak jen mohl.

I Varja si uložil jména ostatních vlků ze smečky do paměti. Stejně jako Badri i on usoudil, že Kezi bude dcerou bet. Baghý ji nezmínila, a tak to dávalo celkem smysl. Baghý. Varja si nebyl jistý, jestli se jim Baghý představila, ale tak jako tak si to jméno bude pamatovat.
Mrkl na Badri, když se rozdělili s tím, že vlčice mu úlovek naženou a on ho snad úspěšně skolí. Byl překvapivě nervózní. Dlouho vysokou nelovil, přeci jen jako samotnému vlkovi by mu to šlo těžce, ale vzpomněl si, co mu říkal jeho otec.
Hlavně musel být klidný. Krčil se v houštině a sledoval vlčice, které pomalu mizely směrem ke stádu. Nepochyboval o tom, že to zvládnou. Vždyť byli tři. Jen nesmím nic pokazit. To bych pak určitě přišel o místo ve smečce. Takové nemehlo by přeci nikdo nechtěl. Říkal si zamračeně statný vlk a protahoval si packy s tím, že se brzy rozběhne za kořistí.
Byl připravený. Teď už to bylo jen na Badri a Baghý. Hm, zajímavě podobná jména. Byla vlkova ryhclá myšlenka, ale zase jí rychle zapudil. To teď nebylo důležité.

Září 6/10 | Cyril

"Přesně tak, pro prince všechno," mrkl na něho. Byla to sice legrace, ale vlastně... už si na Cyrila zvykl. Jeho přítomnost mu byla milá a on v něm viděl dobrého přítele. Býval by se skoro rozesmál, když ho Cyril bacil packou po hlavě, ale snažil se, opravdu úporně, zachovat vážnou tvář. "Opravdu, princi? Děkuji. Nezměrně si vážím vážím vaší velkoleposti," prohlásil Varja a znovu na Cyrila pobaveně mrkl.
"No,... to vlastně nevím, nezkoušel jsem to. On šel lovit, v jednu chvíli tam byl a v tu druhou... no prostě vůbec. Nic. Neviděl jsem z něj ani špičku ocasu," řekl Cyrilovi, který tím byl nesmírně zaskončený. A Varja nemohl říct, že by se mu divil. "I ty další věci byly super, ale na tohle to teda fakt nemělo, to je pravda," kývl.
"Jako... kdyby to bylo něco fakt malého, tak mě to také překvapuje, ale třeba... třeba v tom bude i něco jiného. Mám pocit, že ten pták, kterého jsem viděl s tím vlkem i mluvil. Takže... asi bys nesežral někoho s kým si povídáš. Navíc, jestli to má i jméno...," pronesl zamyšleně a zamával ocasem. "Lišky jsou super. A myslím, že kdyby s tebou mluvila, asi by neměla důvod tě přechytračit. Chápu, že to by princ nesl jen velmi těžce," prohlásil pobaveně, ale také do něho strčil packou - byl to jen žert.
"Taktně... no, takovým šťouchnutím třeba," řekl mu a zaujatě sledoval, jak se otáčí směrem, kterým se objevil velký pavouk. "Jestli jsi viděl obřího pavouka, tak jo, to jsem byl já. Tak bych ti to mohl připomínat takhle. Děsit tě věcmi, které tam ani nejsou, a tak," zazubil se - to ostatně neznělo ani trochu jako lord Varjargar.

Varja zaujatě poslouchal hnědou vlčici a zamyšleně přikývl. Erlend mu neřekl, že byl lovec, pravda však byla, za Erlend mu toho obecně mnoho neřekl. "Aha, proto se mi s ním lovilo tak dobře. Když loví pro celou smečku, ví, co dělá," řekl jako kdyby snad záleželo na tom, co si on o Erlendovi myslí. "Těším se, až potkám někoho dalšího ze smečky. Zatím jsem potkal jen samé sympatické vlky," poznamenal - byla pravda, že pokud si vzpomínal, potkal všeho všudy jen Erlenda a malou Kezi, ale záleželo na tom? Měl z tohohle místa nesmírně dobrý pocit a doufal, že ho bude moci nazývat svým domovem. Zatím se zdálo, že vlčice je celkem snadno přijala - nebo se nejprve rozhodla je otestovat. Varja byl trochu nervózní, i když byl zvyklý lovit, přeci jen to bylo něco jiného. Co když to opravdu byl nějaký test?
Bál se na to zeptat, ale rozhodl se, že nad tím nebude tolik přemýšlet a že udělá prostě to, co se od něho čeká.
Badri měla dobrou připomínku. Řekla jim vlčice vůbec, jak se jmenuje, nebo ne? Náhle si vůbec nemohl vzpomenout, a tak byl rád, že se Badri zeptala, ač s ní sdílel její nejistotu. Jemně do ní sťouch čumákem, aby se nebála a přestala si dělat starosti. Bude to v pořádku. Vlčice vypadala, že je z lesa vyhnat nechce, ukazovala jim jeho zákoutí a povídala o členech i o té druhé, sousední smečce. Znělo to, jako že je přijala.
"Dobře, to by mělo být v pohodě," kývl Varja. To bude rychlé. Snadné. Nic nového. Co by se mohlo pokazit?

Září 5/10 | Cyril

"Myslíš? Jako úplně jsem nepřemýšlel nad transformací do pavouka, ale jsem ochotný to zvážit," prohlásil Varja a skoro se tvářil, že nad tím opravdu upřímně uvažuje. "No, kdybych ho dobře obvázal do sítě, myslím, že bych zvládl i jelena. Pokud mi ho tedy vaše lordstvo nechá," pronesl pobaveně a uklonil se Cyrilovi jako správný poddaný.
"Já už toho pár viděl," vzpomněl si Varja, jak mu Yeter ukazoval lov pomocí magií. "Jeden vlk mi ukazoval, co všechno umí. Nejprve se zneviditelnil, pak nechal zničehonic růst trávu a pak ještě vytvořil oheň," vyjmenoval. "Upřímně ta neviditelnost byla hodně zajímavá," řekl mu.
"To je pravda, to už jsem také viděl. Potkal jsem vlka, který se bavil s nějakým opeřencem," vzpomněl si na Stína - sice s ním moc dlouho nemluvil, ale ten pták byl fakt divný. "Nevím, jestli je to magie, ale také bych asi ptáka za společníka nechtěl, i když je to tedy dost užitečné. Vidět svět z výšky, a tak. A kdyby to byl třeba orel, tak i králíka by ti přinesl," poznamenal zamyšleně. "Ale kdybych si měl vybrat, asi by se mi líbila liška, nebo něco podobného," řekl mu.
Varja přihlížel Cyrilově snaze a uznale pokýval hlavou. To je docela dobré, ne?" zeptal se ho, ale viděl jeho ne zrovna nadšený pohled.
"Nikdy by mě nenapadlo zbavit se krále. Ne, to ne. Jen bych ti taktně připomněl, že si nemáš zahrávat s magií," prohlásil pobaveně.
I on se tedy na Cyrilovu výzvu rozhodl o něco pokusit, nebylo to však zdaleka tak efektivní jako u Cyrila. Upřeně se soustředil na svou magii, ale nestalo se nic jiného, než že se na okraji jeho zorného pole mihl obrovský pavouk. Ani nevěděl, jestli to Cyril viděl také. "Viděl jsi něco, nebo ne?" zajímal se.

Varja se hned zarazil, když se ho šedivý ptal, proč by měli vzít jeho. Vlastně nevěděl, co říct - alespoň na chvíli. "Já... umím celkem dobře lovit," připustil nakonec. "A... jo, lovili jsme s Erlendem. Potkal jsem ho támhle u jezera," vysvětlil a máchl packou zhruba směrem, kde Erlenda potkal. To, že byl vlk kousek od nich necítil, protože k nim jeho pach nedovanul. Cítil jen vůni pozdních borůvek.
Vlčice působila mnohem sympatičtěji než její šedivý... druh? Varja usoudil, že to byl její druh, ale byl rád, když si je rozvážnější vlčice vzala pod křídla (ač ne doslova) a vedla je podél Borůvkového lesa. To už byli členy? To to bylo tak snadné?
"Určitě. Rádi vám pomůžeme," přikývl hned až příliš nadšeně, když celý nedočkavý ťapkal vedle obou vlčic. Šedivý se k nim nepřidal, ale Varjovi to zase tolik nevadilo. Měl pocit, že se na něho divně koukal jako by nechápal, proč vychvaluje Badri a ne sebe. Bylo to tak těžké pochopit? Ptal se Varja sám sebe. Badri byla podle něho skvělá, laskavá a mírná, obětavá. Jakou jinou vlčici by sem měli přijmout, když ne ji?
"Chápu. Prostě musíme hlídat území, to dává smysl... Nechceme tady nikoho z cizí smečky," přikývl svědomitě a sám se už jmenoval součástí Borůvky. Bylo to překvapivě snadné.
Když vlčice zmínila lov, trochu se mu ulevilo. V tom se cítil sebevědomě, věděl, co dělat. Zastříhal ušima, vzápětí si však uvědomil, že to asi nebude tak snadné. Zvlášť pro Badri. Nejistě se na vlčici podíval, ale zdálo se, že to chce brát statečně.
I Varja ucítil pach vysoké a přikrčil se. Byl velký jako medvěd, a tak to pro něho byla v podstatě nutnost. "Lov bude hračka," ujistil svou novou alfu a jemně šťouchl do Badri, aby jí dodal jistotu. To nějak zvládnou, ne?

Září 4/10 • Cyril

Varja se zasmál a vesele máchl ocasem. "No, tak jestli mi přispěješ na osm nohou i na pavučiny, tak to beru," prohlásil pobaveně. Ještě, že je nikdo neposlouchal, líbilo se mu ale řešit s Cyrilem takové nesmysly. Byla to zábava - říkal si, že většina vlků byla prostě příliš suchá.
"S tou sítí pro tebe klidně lovit budu. Víš, jak lehký to bude? Prostě uděláš pavučinu, a pak jí obejdeš a získáš úlovky. Jeleny, srny, prasata. Vše na co si vzpomeneš. Myslím, že budeš mít na svém dvoře velkolepé hostiny, princi," mrkl na něj, protože být takový lovčí by ho bavilo. Proč jím ostatně nebyl? Ach, jistě, protože nebyl v žádné smečce.
"Dobře, tak na tom se shodneme," kývl Varja. "No já proti magii nakonec zase tolik nemám, ale jo, je pravda, že tolik jsem jí tady nikdy neviděl. Tolik divných věcí, tolik zvláštností, pronesl zamyšleně, ale musel souhlasit s tím, že se mu tady žilo dobře. Poznal tolik dobrých vlků ze kterých si chtěl udělat přátele jako za celý život ne. "To máš pravdu, příjemných vlků tu žije dost. Ale určitě tady bude i plno těch nepříjemných," dodal.
"Hm, to bychom mohli, ale vlastně pořádně nevím, jak se to dělá. Ty jsi to už zkoušel? zajímal se Varja. "No, já vlastně nic jiného ani nezkoušel, tak třeba něčím oplývám a ani to nevím," poznamenal a musel se zasmát, když mu Cyril prozradil jaká magie by se líbila jemu. "To mě ale vůbec nepřekvapuje, princi Cyrile," prohlásil pobaveně. "No, to já bych se postaral o to, aby to nebylo nic zlého. Jako královský lovčí.

Září 3/10 • Cyril

Varja zamyšleně pokýval hlavou, protože jejich plán s pavučinami se začínal dokonale rýsovat. Varja to přímo viděl před sebou, byl ohromený tím, jak snadné by bylo lovit, kdyby... kdyby to celé nebyla jen dětinská představa. Stejně se tomu Varja musel zasmát. "To zní dost dobře. Až se s tím bohem setkám, musím mu to navrhnout," prohlásil - a zdálo se, že to myslí naprosto a zcela vážně.
"Tak já se budu snažit, abyste mojí přítomnost překonal, princi Cyrile," prohlásil Varja strojeně a vesele na něho mrknul. "Nerad bych skončil v nějaké hladomorně, nebo tak někde," dodal, ale snažil se tomu moc nesmát. Přeci jen Cyril ty tituly a to všechno bral až příliš vážně.
"Uznávám, že bručoun asi úplně nejsem, ale to jen protože ty nejsi zlej vlk. Kdybys byl, tak já bych byl bručoun, jestli to dává smysl," prohlásil a oplatil mu veselé zazubení.
Varja se nad magiemi znovu zamyslel a nakonec přikývl. "Možná jo. Když děláš takhle divný věci, asi nemůžeš být úplně normální, ale tady to vypadá, že to je naprosto běžný. A jo, vlastně si vzpomínám, že mi jeden vlk, se kterým jsem se tady setkal, říkal, že magie se dají trénovat. Tak třeba, když budeme dost trénovat, budeme umět něco více než jen jiskry a vidění náhodných věcí koutkem oka," nadnesl. "No, nic, o čem bych věděl. A ty?" zajímal se.

Září 2/10 • Cyril

Varja se nad tím musel řádně zamyslet. Takový vlkopavouk totiž neznělo jako něco užitečného. "Mít tolik nohou by asi k něčemu bylo, ale ještě lepší mi přijde, kdybys mohl spřádat sítě. Asi
by to pro vlky nebylo úplně ono, ale třeba by ti bohové svedli i něco takového," prohlásil. Asi to bral jako žert, ale tón, kterým to řekl byl velmi vážný.
"S jednou nohou vepředu je to ale fakt na nic. To už raději těch nohou více," souhlasil.
Varja si sjel Cyrila pohledem, když mluvil o tom, že je zloun. Rozhodně mu tak nepřipadal. "Rozhodně mi nepřijdeš jako velký zlý vlk," prohlásil, ač si nebyl jistý, zda to Cyril třeba nebude brát jako urážku. Vypadal, že si na tom skoro zakládal. "Jako... minimálně jsi po mě neskočil a to si o to dost často říkám, takže za mě jsi v pohodě," dodal pobaveně.
"Že není? A jaký je teda rozdíl mezi smečkou a impériem?" ptal se Cyrila - a myslel si, že mu nedá žádnou pádnou odpověď. "Tuláctví je fajn. Na to si zvykneš," ujišťoval Cyrila a zamával ocasem, když zmínil toho medvěda. Hm, kolik takových jako on se asi po Galli potulovalo? "Abys věděl, já nejsem zase tak pozitivní," dodal, ale znělo to celkem chabě.
"No, hustější to možná je, ale zase se pak tak trochu cítíš jako blázen," prohlásil. "Jako oheň si nevymyslíš," řekl mu vesele.

Tak zkusím přihlásit ještě Varju a uvidím, jestli stihneme

1) Prozkoumat savanu a poušť (alespoň 5 herních postů) (3 body)✔
2) Poznat vlka z jiné smečky než z Borůvkové (1 bod)✔
3) Zajít za Životem a zeptat se ho na magie (nevím, jestli je to ok, kdyžtak změním) Navštívit Nárrské vršky a Jedlový pás, potkat se tam se Životem a Mrtvolkou. Min. 4 posty. (4 body)✔
4) Udělat tátovi na nějakém pěkném místě "hrobeček" alespoň na 400 slov. (2 body)✔

Září 1/10 | Cyril

S tím Varja musel více než souhlasit - nebyl tu sice nijak dlouho, ale rozhodně to stačilo na to, aby si o tomhle místě udělal dostatečný obrázek. "Očividně," souhlasil s Cyrilem a následoval ho z vody - nějak podivně se ochladilo a nehledě na to, jak moc měl vodu rád, tak tohle mu tak akorát stačilo. "Napadá mě třeba, že by se hodila zepředu. Nebo možná z boku? Ale mít dvě nohy navíc vepředu už by třeba mohlo k něčemu být - ale rozhodně o nic takového žádat nebudu," ujistil Cyrila a oklepal se. No vážně, už byla pořádná zima. Kdy se to stalo? Byl rozhodně raději, přeci jen léto bylo, jak se zdálo, jeho novým nepřítelem. "Ale kvůli tomu, aby se ze mě stal vlkopavouk to tedy rozhodně zvážím," ujistil Cyrila - byl to však pochopitelně jen žert. Nic takového rozhodně dělat nebude. Jak by asi vypadal? Ta představa mu rozhodně stačila.
"A jakou by měl mít představu, princi Cyrile?" ptal se Varjargar a zaujatě si Cyrila prohlédl jako kdyby se vše dalo odhadnout podle vzhledu. "Jsi velký zlý vlk?" ptal se ho.
Musel se zasmát, když zmínil tulácké impérium, chtěl to však brát alespoň trochu vážně - skoro se to však nedalo. "Až takové tulácké impérium vybuduješ, musíš mi dát vědět," prohlásil. "Ale... nebude takové impérium spíše smečka?" zeptal se ho a znovu se neubránil smíchu.
"Kdo ví, třeba ano. Smečky jsou velká neznámá, ale nebráním se tomu. Třeba to bude něco, co budu milovat," řekl mu. "A i ty vypadáš zatím celkem spokojeně se svým tuláctvím," dodal.
"Třeba ano, ale vůbec nevím, jak to funguje. Budu trénovat - a uvidím," prohlásil a se zájmem na Cyrila pohlédl. "Tak to je škoda, že mi to nemůžeš ukázat. Zní to mnohem zábavněji než to, co umím já," poznamenal.

A tak přišel podzim. Ani vlkovi ze severu to neuniklo. A jak byl šťastný, když se ochladilo! Ano, možná pršelo, možná byla zima, ale bylo to něco, co Varjovi v tu chvíli ani trochu nevadilo. Asi byl po všech těch vedrech konečně spokojený s tím, že bylo zase trochu chladněji. Asi by s ním ne každý souhlasil, ale když už léto zmizelo a vzalo si sebou všechny své horké dny, nemohl se dočkat, až konečně ze stromů začne padat listí a až začne pršet. Ani toho nechtěl tak moc, stačilo mu trochu chladnější počasí, nepotřeboval hned sníh, ač to bylo něco nač byl z domova zvyklý. Ačkoliv by to někomu mohlo připadat zvláštní, Varja byl prostě zimní vlk - asi to dávalo smysl, když pocházel z hor. A přeci jen se tady adaptoval překvapivě rychle. Ach, vždyť tu přežil léto! A to si na jeho začátku nemyslel, že by to vůbec bylo možné. Aura podzimu ho vábila a on se nemohl přestat těšit. Ačkoliv ještě očekával teplejší dny, viděl na slunci, na jeho pohybu i na tom, jak brzy zapadá, že sníh se z nebe snese brzy. Anebo možná ne, co on mohl vědět? Ale nechtěl toho moc, chtěl jen trochu přívětivější počasí.

Varja se obydlí lišky dlouho vyhýbal. Nebylo to však tak, že by se bál. Dobrá, tak snad trochu. Nakonec však přeci jen došel k tomu brlohu. Rozhlédl se, zvědavý, zda lištičku objeví. A kdyby náhodou ne, tak v hledání holt poleví. Liška, k jeho smůle, vystrčila nos. "Co tu chceš, vždyť je skoro noc!"
Varja se zarazil a k nebi pohlédl. "Vždyť je poledne," opáčil, když k lišce shlédl. Liška nosík nakrčila, ale jenom zamručela.
"Prostě táhni, zabručela. Varja si povzdechl, ale když už tu byl, nikam se už nechystal. Možná tím lišce trable přichystal. "Neslyšels jsi?" Prskla znovu - a Varja v ní viděl chrlící bestii.
"No dobrá, dobrá, vždyť už jdu," prohlásil v tu chvíli. Nechtěl slyšet, jak ta liška kvílí. Že sem vůbec chodil, říkal si. Příště na ni pošle vosi. Liška ho tedy vůbec nepohostila. Maximálně mu tak pohrozila. Chtěl si z ní udělat kamarádku, a takhle dopadl. Jeho zájem v tu chvíli opadl. Obával se však, že takový nápad dostane i příště. Bude se té lišky držet jako klíště. Snad ho někdy musí vzít na milost. Byla to přeci zdvořilost. Jenže liška mnoho zdvořilosti zjevně nepobrala. Div, že se s ním nepoprala!

Varja ocenil proměnu léta na podzim. Myslel si, že teď už se mu povede zase dobře podobně jako na jaře, když sem přišel. Léto odešlo se závanem chladnějšího větru v jeho kožichu a on nemohl být spokojenější. Inu, už bylo na čase, nikdo přeci nemohl chtít taková horka napořád. Dny se začínaly zkracovat a tma byla mnohem dříve - pozoroval ty změny a byl spokojený jako malé vlčátko. Ono to nebylo tak, že by byl Varja takový odpůrce léta, ale když má někdo tak huňatou srst jako měl on, nemohl se nikdo divit, že tolik toužil po podzimu, chladu a sněhu. Už se nemohl dočkat, až sněhová pokrývka napadne a on v ní bude moct dovádět. Tedy, zdálo se, že Varja byl skutečně velmi nedospělý, pravda však byla taková, že s příchodem chladnějšího počasí se mu vrátila chuť k životu a už nemyslel jen na to, kam se skryje, aby další vlnu horka přežil. Léto mělo jistě své kouzlo, on byl však vlk takzvaný zimní, a tak vyhlížel natěšeně to, co mu bylo vlastní. Inu, nemohl si pomoct. Třeba tady zima nebude tak tvrdá jako na severu, ale jak si vzpomínal na dobu, kdy tady našel domov, věděl, že jaro bylo podobné tomu, co znával. Lehce usoudil, že to tak tady bude se vším. Mohl si myslet, že to bude snadné, stále však měl vzadu v hlavě zastrčené Cyrilovo varování o magických lavinách a o kruté zimě - a to mu řekl vlk, který žil na severu. Usuzoval, že byl buď Cyril neuvyklý na pořádnou zimu, nebo ho možná zima na Galliree překvapí více, než očekával.