Příspěvky uživatele

< návrat zpět

VLA - FM 5/5 (46)
Srpen 9/10 • Cyril

Varja se zasmál, když viděl Cyrilův nevěřícný pohled. "No vážně, tak jsem to slyšel. Už jsem tu potkal vlka, který měl na hlavě celé jelení paroží," řekl mu, ale pokračoval "a tak bych čekal, že pátá noha, nebo druhý ocas by byly také možností. Mě by se to asi nelíbilo, ale někdo by to třeba ocenil," prohlásil vlk a zazubil se. "Až budeš mít tu pátou nohu, musíš mi dát vědět. Přemýšlel jsem, kam by jí asi tak dali," poznamenal pobaveně. Utahoval si z něho, ale už pochopil, že s Cyrilem byla zábava a že se nesměl brát tak vážně. I jeho však smích přešel. jejich výměnu bral mnohem vážněji, ač se nezdálo být pravděpodobné, že by to i ti bohové svedli. "Dobře, to mě zajímá mnohem více," řekl mu. A byl si jist, že jeho také.
Varja se na Cyrila tajmně zadíval. On samozřejmě nemohl tušit, že už měl jasnou představu. "Směřuji do Borůvky," prozradil mu. "Ale uvidíme. Smečky jsou pro mě komplikované, ale jsem zvědavý," řekl mu, což už nejspíše pochopil. Ano, sice mu říkal, jak smečky nemá rád, ale to neznamenalo, že by neměl svůj vlastní plán. "A ty? Máš nějaké plány?" zajímal se, protože o těch se mnoho nedozvěděl, zatímco Cyril o jeho trablích se smečkou slyšel snad už úplně všechno.
"Vážně?" zeptal se ho překvapeně a podíval se na svůj kožíšek. "Tak to ta smečka bude důležitější, než jsem si myslel," zabručel, ale nelíbilo se mu to. Čekal by, že zimy tady budou mírné, ale asi to dávalo smysl. Léta byla utrpením a zimy kruté. Proč by tady vůbec kdo chtěl zůstávat?
Varja se znovu zasmál a zakroutil hlavou. "No, ještě by to chtělo ten titul, princi. Ale to zní jako dobrá dohoda. Na tom bychom se mohli shodnout," souhlasil Varja. "Už tu znám dost vlků, jistě je dovedu nadchnout pro naši věc, princi Cyrile," prohlásil velkolepě.
"Ano, ovládám," přikývl, když se ho ptal na magii. "Ale spíše ne, nejsem v magiích nijak zběhlý. Pořádně ani nevím, jak se to ovládá," vysvětlil mu. "Kdybys měl nějaké typy, rád se přiučím," dodal.

VLA - FM 4/5 (45) • Výšlap 2

//Jezevčí hájek

Varja se samozřejmě žádné odpovědi nedostal, ale byl by asi blázen, kdyby ji očekával. Jen Erlenda následoval směrem, kterým ho vedl, zvědavost v něm jen narůstala. Brzy stromy začaly řídnout a on se zvědavě rozhlížel. Erlend vyběhl na kopeček a ukázal na hory, které se rýsovaly na podvečerním nebi. V tu chvíli to Vajra pochopil. Erlend ho chtěl vzít do hor! Znělo to náramně. Že ho to samotného nenapadlo? Už u hor jednou s Badri byl, skrývali se tam. Připadalo mu to jako nedávno, ale už to nějaký čas byl. Proč se tam nevydal i teď? Jistě, protože chtěl do Borůvky... ale hory si ho přeci jen našly. A od koho jiného je čekat než od dalšího seveřana.
Varja se na Erledna zazubil a několikrát vesele máchl ocasem, než poskočil směrem k němu a k těm horám. "Já věděl, že to bude něco senzačního," pronesl vlk a zadíval se na nejvyšší horu, která se k nebi tyčila jako ostrý zub.
"Vyrazíme až nahoru?" ptal se Erlenda, když se připojil po jeho boku, náhle živější, jeho krok jistější. Kdyby ho teď bacil po hlavě, snad by se na něho ani nezlobil, tak moc byl nadšený z hor - ač horko rozhodně neustupovalo. A to už byl podvečer.

//Gejzírová pole

VLA - FM 3/5 (44) • Výšlap 1

//Jezevčí hájek

Varja nevěděl, co se v řece skrývá a mohl jen doufat, že ho Erlend nevaroval jen kvůli tomu, aby ho později mohl někde zabít sám. Nevěřil tomu - měl být sice možná obezřetnější, ale Erlend mu nepřišel jako zlý nebo krutý vlk. Vypadal přátelsky a i způsob jakým se na něho otočil a usmál se ho ujistil o tom, že se nemusí bát, protože nebylo čeho. Zkrátka ho tím lesem následoval. Nevěděl, na co by se Erlenda měl zeptat, aby mu mohl odpovědět. Jen těžko mu němý vlk vysvětli, kam směřuje, a tak mu prostě věřil. Neměl důvod se něčeho bát.
"Ještě to tady tak dobře neznám, tak jsem zvědavý, kam mě vedeš," řekl mu nakonec, protože opravdu zvědavý byl. Nebyl si jistý směrem, ale napadlo ho, že by mohli jít někam do chladu. Na sever nešli, to poznal, ale přemítal, co ještě Gallirea skrývá. Přeci jen z ní viděl jen malý kousek a na každém rohu se dělo něco magického.

//Kopce Tary

VLA - FM 2/5 (43)

//Východní hvozd přes Midiam

Varja následoval Erlenda, vědom si toho, že jde veskrze naslepo. Věděl, že by si pravděpodobně poradil, kdyby se s Erlendem nějak nepohodli - ač s mlčenlivým, přátelským vlkem by to šlo asi jen těžko, ale i tak byl přirozeně trochu obezřetný, i když se s vlkem cítil dobře. Nevěděl, kam ho vede, ale šel veskrze bez otázek a ještě vesele máchal ocáskem, jako kdyby právě neopouštěl Borůvku a Badri. Přeci jen se dohodli, že tam půjdou spolu, ale... vždyť nikam nespěchal! Baghý jistě pochopí, že potkal Erlenda a chtěl se s ním trochu seznámit. Bylo na tom něco špatného? To si tedy ani trochu nemyslel.
Varja se rozhlížel a přemítal, jestli mu chce Erlend něco ukázat, nebo jaký nápad dostal a kam šli. Zarazil se až u řeky, kde mu naznačoval nějaké nebezpečí. Varja ho chvíli pozoroval - a ač nechápal, rozuměl alespoň tomu, že řeka znamenala nebezpečí, a tak ji po jeho vzoru přeskákal. A následoval ho dál. Ještě pořád jasně neviděl, že ho Erlend vede na sever.

//Jezevčí hájek

VLA - FM 1/5 (42)
Srpen 8/10 • Cyril

Varja trpce přikývl. "To jsou," souhlasil. "Asi se mu líbily ségry, no. Já asi nebyl úplně cíl jeho zájmu," poznamenal. Věděl, že jeho sestry budou v pořádku. Kdyby se jim ve smečce nelíbilo, mohly na jaře odejít, on však nepředpokládal, že by se jim vedlo špatně.
"To máš pravdu, o těch už jsem také slyšel. Prý svedou leccos. Přidělat ti pátou packu, nebo třeba druhý ocas," vyjmenovával Varja vše, co se dozvěděl od Yetera. Říkal si, že to Cyrilovi třeba k něčemu bude. "Ale nevím teda, jestli dokážou takhle handlovat mezi mrtvými a živými. Bylo by to rozhodně zajímavé," dodal. Klidně by vyměnil život svého otce za život toho Cyrilova. Podle všeho se to zdálo být výhodnou nabídkou a kdyby se na tom dohodli, určitě by ho neodmítl. A kdyby to tedy také vlastně šlo.
Varja chápavě přikývl. "Chápu. Pro někoho by to asi bylo nepřekonatelné, ale mě se do žádné jiné smečky po tomhle všem nechtělo a byl jsem schopný se o sebe postarat sám. A i jako tulák objevíš sem tam někoho s kým prohodíš pár slov," ujistil ho, ale viděl na Cyrilovi, že pro o asi nebude mít tak docela pochopení. "I já vlastně tak trochu hledám, kam se uchýlit. Ale ano, ta nová zkušenost mě láká," přitakal. "Umím si představit, že zima ve smečce musí být úplně něco jiného. Ale tady? Tady musí být zima hračka. Spíše mi přijde hrozné léto," poznamenal a pobaveně přikývl. "Jo, to je přesně něco, co bych udělal. Nenechal bych ani odrostlé vlče jen tak," přikývl si pro sebe. Říkal si, že Cyril ho celkem rychle odhadl.
Musel se zasmát, když ho princ Cyril oslovil jeho novým, smyšleným titulem. "Chceš si mě pojistit titulem, princi Cyrile? Ale musím uznat, že máš pravdu. Lord Varjargar zní opravdu honosně," prohlásil. A pořád se tomu smál. "Dobře. Tak až seženeš armádu, rád budu její generál," přislíbil. Snad by mohl na chvíli s Cyrilem odejít z Gallirei a pomoct mu. Chtěl tu zůstat, ale vrátit by se nejspíše mohl vždy.
"Na mou srst? To tedy nevím. I ty máš pořádně hustou srst, i když... věřím, že na tebe by si s tvým titulem nikdo netroufl," zazubil se, ale záhy se zamračil, když se jejich hovor opět stočil k medvědům. "Bohužel ne," řekl mu. "Jedinou nejlepší obranou na kterou jsem zatím přišel je útěk. Navíc si myslím, že iluze by medvěda úplně nezastrašily," poznamenal.
"Dobrá. Vyhnu se všemu, co bude vypadat jako magický sníh, lavina i trhlina," přitakal. Více to nerozváděl, bylo očividné, že Cyril o tom nechtěl mluvit a on ho ani v nejmenším nenutil.

VLA - FM 1/5 (41)

Varja se spokojeně složil pod stromem. Odpočinek nepotřeboval nijak zvlášť dlouhý, stačila chvíle, nejhorší však bylo to úmorné vedro. Vlk měl co dělat, aby se neotočil zpět k jezeru. I po té koupeli se Stařešinou byl po lovu znovu celý vařící. A podle toho, co Erlend naznačoval se to evidentně nemělo zlepšit. Varja si povzdechl. "No co, tak tu trochu horka přežiju. Evidentně nejsem sám, kdo tu trpí," zazubil se na Erlenda, který pohledem směřoval k severu. Varja to chápal, v těchto horkých letních dnech i jemu chyběla příjemná teplota, která na severu vždy panovala, domů by se však nevrátil. Proč by to dělal, když tady na každém rohu nacházel příjemnou společnost? Připadalo mu, že by snad musel být hlupák, aby se rozhodl odejít.
Erlend se však evidentně někam chystal. Varja ho chvíli z přítmí stromů pozoroval. Kývl na něho a naznačil směr, kterým se zjevně chystal jít. Asi se projít, napadlo ho. A inu, Varja neměl nic proti. Koneckonců do Borůvky se zatím nemělo asi smysl vracet, když mu místní alfa dala najevo, že neměla příliš čas. "Procházka zní skvěle," kývl na Erlenda, vyskočil na všechny čtyři a vydal se za ním.

//Narvinij přes Midiam

VLA - FM 5/5 (40)

Varja nechal Erlenda, aby se v klidu najedl a když se vlk nakonec s plným břichem odloudal ke stromu i jemu zbyl pořádně velký kus. Hotová hostina. Varja se pustil do jídla jako by snad nejedl celé týdny. Po podvodním dobrodružství byl stále pořádně vyhladovělý, a tak nebylo divu, že zbytek kamzice zmizel velmi rychle. I on se pak svalil pod strom a spokojeně zamručel. S plným žaludkem mu hned bylo lépe. Navíc bylo horko a po tomhle vypětí si zasloužili krátký odpočinek.
"Podle tvého kožichu soudím, že jsi také ze severu. Dá se zvyknout na tyhle úmorný vedra?" zeptal se Erlenda, který okusoval nožku kamzice. Nakonec i on si jednu uzmul, protože by byla škoda nechat byť jen jediný kousek nazmar, když jim dalo takovou práci to stvoření ulovit (i když to nakonec nebyla tak hrozná práce, jak by býval čekal, vzhledem k tomu, že s Erlendem lovili poprvé).
Už se naučil klást otázky tak, aby mu na ně Erlend mohl snadněji na odpovídat - nebo se o to alespoň pokoušel. A dával dobrý pozor, aby mu z Erlendových náznaků vůbec nic neuteklo. Jedině tak spolu mohli komunikovat.

VLA - FM 4/5 (39) • Lov 4/4

Jakmile Erlend skočil po krku kamzice, Varja neváhala toho drobného zaváhání v jejím pohybu využil. Skočil po ní a dal tak znovu Erlendovi šanci jí chytit a zahubit. Sám jí pevně držel, aby se příliš necukala, protože se kolem sebe kamzice kopat, aby se osvobodila. Nedivil se jí, ale Varjovi už v žaludku pořádně kručelo a bohužel se tahle malá bojovnice měla stát jejich hlavním chodem.
Erlend jí tiskl krk zuby. Varja měl pocit, že víc není třeba, pohyby kamzice pomalu ochabovaly, až ustaly docela. Teprve tehdy jí Varja pustil, protože už nebylo nutné jí držet na zemi. Utéct jim už rozhodně nemohla.
Společný lov jim vyšel perfektně. I Erlend brzy usoudil, že bylo po všem a pustil potrhaný kamzí krk. I Varja se činil, nohy mělo zvíře samý krvavý šrám a bylo zřejmé, že kdyby se nepřiřítil Erlend, nakonec by jí uštval, až by jí začaly docházet síly - takhle to ale bylo rozhodně jednodušší a bezesporu i rychlejší. Bylo to skoro jako kdyby spolu lovili odjakživa, ale asi to bylo i tím, že Varja byl zvyklý lovit a Erlend... Erlend patrně také.
"To šlo skoro samo," zazubil se Varja na Erlenda, který měl čumák od krve. "Dorazils jí, měl by ses najíst první," řekl mu a ustoupil od jejich úlovku. Ostatně ten lov byl Erlendův nápad.

VLA - FM 3/5 (38) • Lov 3/4

Erlend se Varjovi ztratil z dohledu, ale vzhledem k tomu, že Varja měl plné packy práce s tím kamzici nahánět, nijak nad tím nepřemýšlel - jen pochopitelně doufal, že se jeho novému příteli nic nestalo, věděl, že kamzíci, zvlášť samci, umějí být pořádně otravní, ale koneckonců s nimi stále bojovali o přežití. Ani tenhle kamzík jistě nebude tak hloupý, aby riskoval vlastní život pro malou samici, která už to stejně měla skoro spočítané.
Ať už byl Erledn kdekoliv, Varja stále dorážel na vlčici zezadu. Chňapal jí po nohách a několikrát se mu podařilo jí skoro chytit a strhnout, kamzice se mu však vždy vytrhla a ač krvácela, bylo evidentní, že se jim ani trochu nemínila poddat.
Varjovi se kamzici povedlo dostihnout, už už se na ní chystal skočit, když se zboku vyřítil Erlend a skočil jí zboku na krk. Varja v tu chvíli neváhal a skočil na ní zezadu, aby jí společnými silami srazili k zemi a konečně se mohli pořádně najíst.

VLA - FM 2/5 (37) • Lov 2/4

Bylo štěstí, že malá samice ho nekopla. Kdyby dostal do čelisti, lov by jim to značně ztížilo, ale byl rád, že kamzici alespoň zranil. Spolu s Erlendem, který vyskočil z křoví jen o vteřinu později, se vrhli za prchajícím stádem. Museli tu drobnější kamzici oddělit od ostatních, ale byli dva a ač měli kamzíci ostré rohy, Varja věřil, že se jim lov podaří.
Erlend byl rychlejší, protože vystartoval přímo po jejich budoucím úlovku. Varja se trochu zdržel, ale vzápětí Erlenda i kamzíky dohnal. Musel si dávat dobrý pozor kvůli stezkám vysoké, které nebyly zrovna vhodné pro velkého vlka, a protože lesík neznal, bylo to pro něho ještě složitější.
Varja byl však dobrý lovec, a tak zatímco Erlend odděloval kamzici od stáda a zaháněl samce, který sebral dost odvahy na to, aby jejich vyhlédnutý oběd chránil, on po té samici chňapal a směřoval jí dál od ostatních tak, aby jí mohli skolit. Měl několik šancí po kamzici skočit, ona však vždy zabočila mezi stromy, které v této části hvozdu rostly až příliš blízko u sebe - museli se tak motat kolem stromů mezi kterými jim chtěla kamzice zmizet. Varja se rozhodl, že se nebude snažit běžet vedle ní, ale poběží v jejích stopách s tím, že se mu snad podaří být dost rychlý, aby zvíře chytil za zadní nohy a stáhl. Erlend byl někde vedle, patrně se mu podařilo samce zahnat. Stádo už asi nejdrobnější samici opustilo.

VLA - FM 1/5 (36) • Lov 1/4

//VVJ

Varja nakonec zmlkl. Když už ho nenapadalo nic o čem by neustále vykládal - a vypovídal se skoro ze všech svých dosavadních dobrodružství, bylo pro něho snadné sklouznout k tichu ve kterém žil většinu svého života. Erlendovi asi musel připadat upovídaný, pravdou však bylo, že byl dlouho sám, a tak mu slova sama padala z tlamy. Nemohl za to.
Teď se soustředil na lov. Erlend ho zavedl do příhodného hvozdu ve kterém ještě nebyl. Už zdálky cítil kamzíky. Varja je dobře znal, dříve je s otcem chodili lovit, byli totiž dost velcí, aby jim to na nějakou dobu stačilo. Vrátilo ho to do mládí, kdy se při přežití nemusel spoléhat jen sám na sebe.
I Erlend ta rohatá stvoření zavětřil a aniž by si museli něco říct, zamířili tím směrem. Oba byli dost velcí a huňatí, Varju znovu napadlo, zda Erlend také nebyl ze severu. Proč se ho na to vlastně nezeptal? Ne, teď nebyla vhodná chvíle.
I Varja se přikrčil, ač to u někoho tak velkého, mohutného a ještě ke všemu huňatému k ničemu nebylo. Byl sice hromotluk, uměl se však plížit, protože kdyby ne, nejspíše by velmi brzy zemřel hlady. Brzy na kamzíky narazili. Bylo jich jen pár, ale o to snadněji se budou lovit. Budou bojovat o přežití, se navzájem bránit. Větší skupina by jim dala trochu větší jistotu. A ty jejich rohy byly vážně pekelné.
Erlend ukázal na nejmenší ze skupiny a Varja přikývl. Ležela, a tak bude snadné jí odchytit. Než vyskočí na nohy, ztratí cenné vteřiny. A dva hladoví vlci si takovou pochoutku nenechají jen tak proklouznout mezi drápky.
Rozdělili se tak, aby kamzičí slečnu obešli a mohli ji tak lépe oddělit od stáda. Drželi se proti větru, takže stádo vůbec nic netušilo. Nemohli váhat dlouho, a tak se Varja po kamzíkovi vrhl jako první. Vyskočil z lesního podrostu a přesně, jak předpokládal - slečně trvalo než vyskočila na dlouhé nožky a on tak dostal příležitost stisknout její zadní nohu - zranění jí rozhodně minimálně zpomalí, zvíře se mu však v touze po životě vysmeklo a uhánělo za svým stádem. Vlci se však nevzdali.

Varja ani trošičku netušil, jak moc Erlendovi zamotal hlavu, když zmínil Badri. Byla škoda, že se na ni vlk nemohl vyptat - a ani Varja samozřejmě nemohl tušit, že Erlend je právě ten bratr, kterého Badri hledala. A tak Varja vykládal, ale Erlend zase tolik neposlouchal - ne, že by si toho Varja všiml. Vlkův úsměv si vysvětlil docela jinak a to tak, že si jeho vyprávění vlastně docela užívá. Nebo to alespoň byla Varjova zbožná myšlenka.
Erlend byl možná zamyšlený, i tak byl však stále hladový, a tak ho vedl tam, kde tušil dobré jídlo. I Varja si matně uvědomoval, že má hlad, jen ho přešla chuť. To asi ze všeho toho horka, říkal si. Snažil se vzpomenout si, kdy vlastně jedl naposledy. Nepamatoval se. Asi bylo lepší, že se nakonec vydal s Erlendem, který, ač mlčel, se ukázal být dobrou společností. Pokud je i Erlend členem Borůvkové smečky, pak se do toho lesa dozajista musel vrátit. Zatím na něj smečka dělala jen dobrý dojem. Jen škoda, že teď alfa neměla čas, ale aspoň se bude moci seznámit s Erlendem a třeba mu to nakonec i trochu pomůže, říkal si, když šel za vlkem do Východního hvozdu.

//Východní hvozd

Varja musel dávat dobrý pozor na Erlendovy pohyby, aby z nich vyčetl, co nejvíce. Zdálo se, že se mu to celkem dařilo. Hned si všiml, že ho zaujala zmínka o Borůvce, a také mu rychle došlo, že narazil na jednoho ze členů. Tedy vlastně... znovu. Byl to přeci domov Kezi, kterou tehdy potkal u jezera.
"Takže ty patříš k Borůvce?" zeptal se raději, aby něco nepomotal - ale z toho, co viděl to bylo celkem jasné. "Já se chci také přidat, ale zdejší alfa zrovna nemá tolik času, a tak se vrátím později," řekl mu. "Vlastně jsem tam odsud zrovna přišel, abych se trochu napil a osvěžil. Strávili jsme tam s mojí kamarádkou Badri docela dlouho a tenhle můj huňatý kožich není na zdejší léta evidentně tak dobře připravený. Jsem ze severu," vysvětlil Erlendovi, kterému ze všech jeho slov musela jít hlava kolem. "Vlastně o Borůvce vím díky malé Kezi. Potkal jsem jí tady u jezera a učil jsem jí lovit, než jsem jí dovedl domů," dodal, aby Erlend věděl o veškerém jeho spojení s Borůvkovou smečkou. Uvědomoval si, že vůbec, ale ani na vteřinu, nebyl schopný mlčet. Jako by nemluvil celé roky.
Erlend mu dal zcela jasně najevo, co měl v plánu. I Varja, jak si náhle uvědomil, měl hlad, proto souhlasně přikývl. "Tak se vydáme na lov. Jsi zdejší, znáš nějaké dobré místo v okolí?" zeptal se ho, aby tedy vyrazili na společný lov.

VLA - FM 5/5 (35)

Varja velmi brzy pochopil, že jeho společník mu toho dne - a patrně ani žádného jiného dne - mnoho nepoví. Pozoroval, jak horlivě kýve a i naznačuje mu packou to, co by ho samotného asi ani nenapadlo - a to, že stařec cestoval a zábavně si utahoval z více vlků než jen z něho. Tedy... zábavně... jak pro koho, že?
"Myslím, že chápu," přikývl Varja. "Takže si utahuje i z tebe. No, kdo ví, třeba si dělá dobrý den z každého. A říkáš, že po celé Gallirei? Tak to se ho možná vydám najít. Ne, že bych se nechtěl vracet do Borůvky, ale nedá mi to. Nechci mu tu prohru nechat jen tak," vysvětlil vlkovi, který sice ještě neřekl ani slovo a který byl podle toho, co mu naznačil němý, ale on byl chápavý a dovedl si podle jeho náznaků hodně věcí uvědomit. Navíc vlk opravdu věděl, co dělá. Měl výborné výrazy ze kterých se dalo leccos odvodit.
Jen jméno by Varja těžko odvozoval. To se mu však náhle zjevilo v hlavě jako by kouzlem. Chvíli jen zmateně mrkal, ale nakonec přikývl, protože pochopil. "Těší mě Erlende," řekl vesele a znovu máchl ocasem jako rozverné štěně. "Máš teď něco v plánu?"

VLA - FM 4/5 (34)

Bylo viditelné, že vlk toho příliš nenamluvil. Varja usoudil, podle toho, jak krčil rameny, že se s vlkem moc nezná, ale možná už s ním nějaké zkušenosti měl. To bylo více než mohl říct Varja. Podle všeho s ním cizí vlk soucítil, alespoň podle výrazu, který nasadil. Varja nepotřeboval slova, aby mu rozuměl, a tak moudře pokýval hlavou. "Taky tě dostal? Je to evidentně pěknej podfukář. Prej se uvidíme příště, ale pořád nechápu, co to znamená," zakroutil nad tím hlavou, protože tak trochu čekal, že mu vlk poví svoje zkušenosti. Ten však ale stále mlčel a Varja nechápal proč. To se ho tolik bál? Možná. Ale kdyby se bál, neskrýval by se více? Nesnažil by se s ním asi začít rozhovor... pokud se tomu tak vůbec dalo říkat.
"Ty toho asi moc nenamluvíš, co?" poznamenal vesele a znovu máchl ocasem. "Já jsem Varja, mimochodem," představil se jako by očekával, že mu vlk odpoví, ale vlastně mu nevadilo, i kdyby mlčel. Byl přátelský a to mu vyhovovalo.