Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Varja byl nadšený, že se k němu Erlend přidal. Oba dva blbli ve sněhu jako malá vlčata a náramně si to užívali. Až po chvíli se oba zastavili - a Erlend dal najevo, že povalování bylo dost a že by to chtělo provětrat kožíšky. S tím Varja rozhodně souhlasil a zamával ocasem. Byl cestovatel a zima byla jeho živel, proto, když Erlend naznačil, že chce jít na průzku - a ukázal i jasný směr, mrkl na Badri. "Nevadí, když půjdu?" zeptal se jí. Věděl, že měli plány, ale nemyslel si, že by se s Erlendem vydali nějak zvlášť daleko, a tak se mohl brzy zase vrátit k ní a vydat se k tomu Životu. Chtěl jí tam vzít, ale už se chtěl trochu hnout z místa. A tak následoval Erlenda, ať už šel kamkoliv.

//Mahtaë sever přes Borůvku

16. Dováděj ve sněhu

Během chvíle napadlo sněhu více než dost. Nebylo to nic překvapivého, protože chumelilo vážně pořádně. A Varja nemohl krotit své nadšení – prostě to nešlo. Těšil se na zimu už tak dlouho, celé léto jí netrpělivě vyhlížel. A teď tu byla – nikdo nemohl čekat, že ji nechá odejít jen tak, aniž by si jí pořádně užil. Možná vypadal jako vlče, když udělal dva nebo tři skoky a skočil do pomalu tvořící se závěje. Věděl, že Badri ani Erlend ho v tomhle neodsoudí. Proč by? Badri byla stejně nadšená jako on a Erlend s ním v létě začal koulovačku. Hm, i ta by stála za to!
Sníh byl perfektní, čerstvý prašan, který rozvířil na všechny strany, když do něho skákal jako střelený. S jeho velikostí to patrně muselo působit nesmírně směšně, ale bylo mu to jedno. Nikdy na tyhle věci příliš nedbal. Nikdy mu nezáleželo na tom, co si o něm bude kdo myslet. Byl to prostě hodný obr, který si chtěl užít trochu toho sněhu, který mu na Galliree jako jediný chyběl. Byl ochotný tohle místo uznat jako svůj domov a vnímat ho tak, jen by to chtělo kapku více toho sněhu.
Už přemýšlel nad nějakou další báječnou, zimní aktivitou. Museli stihnout všechno – krom toho, že se chtěli vydat i k tomu Životu. Ostatně, když se s Badri seznámili, rozhodli se, že tam půjdou v zimě. A s příchodem sněhu to jen vybízelo k tomu, aby pomalu vyrazili. Nemohl za své nadšení. Prostě se jen se zimou konečně probudil. Nemínil jí prospat. Léto ho utlumilo a tohle byla konečně pořádná příležitost k tomu, aby něco dělal.

7. Zavzpomínej na svou první zimu

Společně s Erlendem a s Badri se cpali melounem, když začalo sněžit. Na zem se snášely první sněhové vločky, kterým vlk ze severu přihlížel s nadšením v očích. Zimu už s nadšením vyhlížel – a teď byla tady. Přišla tiše, tak jako vždy, nenápadně – voněla však jako domov. Sníh mu vždy připomínal jeho první vzpomínky. Na to, jak se sníh válel na okraji jeskyně, ve které se narodil. Jeskyně, která ohraničovala jeho svět. Zimu neměl nikdy paradoxně spojenou s chladem, ale naopak s vřelostí a teplíčkem, ač se narodil uprostřed zimy, jeho rodiče mu dali vše, co potřeboval, aby nepocítil ani stín chladu.
Zatímco tak Varja sledoval ty vločky a díval se, jak líně se snášejí k zemi, vzpomínal na své první dny, na první zimu. Varja sám byl vlastně perfektním znázorněním té zimy, kterou si sám představoval. Byl huňatý jako lední medvěd, připraven do té největší zimy – se kterou mohl bojovat svou vřelostí. Snad ho opravdu definovaly ty první dny jeho života, nebo by takový byl, i kdyby se narodil v tom nejhlubším létě, silně o tom však pochyboval. Zima s ním byla zkrátka spjatá už od jeho narození.
Tohle měla být jeho další zima – jedna z mnoha, které ještě přijdou. Když tak pohlédl na Badri, říkal si, že doufá, že je všechny prožije právě s ní. Snad i v tomhle lese. Tohle teď byl jeho domov a byl zvědavý, jak asi vypadá v zimě. Nemohl se dočkat, až znovu uvidí zasněženou krajinu a ač se s Erlendem v létě vyblbli ve sněhu, přeci jen to bylo něco jiného, když byl sníh všude.

I give up, 20 oblázků na gold stripe

Když Varja pomohl Badri s tím divným ovocem na břeh, musel si ho pořádně prohlédnout. Bylo to vůbec jedlé? Podle toho, co říkal Erlend asi mělo - nebo to minimálně Varja usoudil. "To netuším," řekl Badri. Nic takového nikdy neviděl, ale na Severu prostě rostlo jiné ovoce. Tohle rozhodně ne. "Ze Severu to určitě není," dodal, ale Badri i Erlend to samozřejmě museli vědět, všichni tři byli ze stejného kraje, ač patrně z jiných míst. "Musíme asi nejdřív ochutnat, Badri," prohlásil pobaveně a pobídl tím vlčici k tomu, aby se do ovoce pustila.
Ač nevěděli, co to je, Erlend se toho nebál a tu podivnou šišku rozbil. Ovoce se rozpůlilo na dvě půlky. Uvnitř ta věc byla červená a... voněla. Ten pach ho udeřil do čumáku. Erlend ani Badri neváhali s ochutnávkou a Varja se také nezdráhal. Přistoupil k rozlomené části a kousek si ulomil, aby také ochutnal, když to Badri tak chválila!
Badri měla pravdu. Tohle bylo rozhodně jedna z nejlepších zelených věcí, které kdy ochutnal. Vlk zamával ocasem a olízl si celý čenich. "Ať je to cokoliv, je to fakt dobrý," souhlasil a mrkl na své společníky, kteří s ochutnávkou neotáleli.

55 drahokamů a 2 křišťály na Cukříka

Uvidím, co vytvořím :D hlásím se 2x

30 drahokamů za Cukříka

Bylo zřejmé, že i přes Erlednovu magii vody se jí celkem zvláštně obával. Kdo ví, co se mu stalo, říkal si Varja, ale nechtěl se vyptávat. A rozhodně by ho k vodě nenutil. To Varja měl vodu zase náramně rád. Nevěděl, jaké magie Erlend ovládá, ale voda se dala podle jeho očí snadno určit.
"Nic si z vody nedělej. Rozhodně tě do ní nikdo nebude nutit. Podle mě ani to ovoce tam dole není. Je to magie, tak jako všechno tady, ne?" zazubil se a podíval se i na Erlenda, aby mu dodal trochu jistoty. Erlend mu pak už klidněji vysvětlil, jak celé to komunikování myšlenkami funguje - a následně mu to i demonstroval. Varja zavrtěl ocasem a nastražil uši, když zaslechl Erlendova slova. Hm, Osud!
"Páni, to je super!" pronesl nadšeně. Tak přeci jen mohl němý vlk mluvit. Varja asi rozuměl tomu, že s těmi, které zná déle se mu komunikuje snáz - s Badri to bylo určitě něco docela jiného!
To už ho Badri upozornila na další ovoce, které se ztěžka objevilo na hladině. Bylo mnohem větší než jablko a Badri si s ním sotva mohla poradit sama. A protože se Erlend bál vody, Varja jí hned skočil na pomoc, aby tu velkou věc společně vytáhli. Varja si byl jistý, že jí ještě nikdy neviděl, ale s jeho silou byla na břehu hned.
Voda už byla dost studená, jeho hustá srst však byla na zimu uvyklá. "To je ale něco. Tohle bychom mohli ochutnat všichni!" prohlásil a mrkl na Badri - protože to bylo za předpokladu, že se s nimi rozdělí.

kdyby někdo měl zájem, jsem ochotná prodat za květiny na Varju (25 min.) :3 když ne, tak si jí nechám pro sebe :D

Varja souhlasně přikývl. "To vážně je, musíme tam co nejdříve vyrazit," řekl jí a vesele zavrtěl ocasem. Zněla to vlastně jako celkem skvělá procházka. Už se nemohl dočkat, až Badri provede místy, která už objevil. Cítil se trochu špatně, že o tyhle věci přišla, ale... mohl jí to vynahradit.
Otázka, kterou Badri směřovala na svého bratra zaujala i Varju. Jezírko bylo asi dost hluboké a asi by se tam bez magie nedostal, ale asi by ani neměl podobný nápad. Neudivilo ho, že to Erlenda ani nenapadlo. "To je dobrá otázka, ale co když to ovoce nevyplave ze dna, ale prostě se objeví?" nadnesl zamyšleně a došel k jezírku, aby se podíval na hladinu jako by tu záhadu mohl nějak vyřešit. Nemohl, ale zato mu Erlend vysvětlil, jak s Badri komunikuje. Tak nějak to vyčetl i z jeho náznaků, ale Badri mu to vzápětí všechno vysvětlila. "To je hrozně super. Já ti teda celkem rozuměl i bez překladu, ale takhle je to trochu lepší," zazubil se. Navíc měl od začátku pocit, že by si s Erlendem mohli celkem rozumět a vlastně... i bez téhle schopnosti to bylo bezva. Navíc Varja si myslel, že to svede takhle jen s Badri.
"Určitě to byl osud," prohlásil k Badri. "No vážně. Borůvkový les pro vlčici, která nejí nic jiného než ovoce? A navíc jsi tu našla bratra. Měla jsi sem přijít," usmál se na Badri jemně do ní šťouchl.

Erlend zjevně Varjův výlet k Životovi schvaloval - také tam musel jít ještě jednou s Badri, ale vlastně mu to vůbec nevadilo - asi sdílel Erlendovo nadšení. Život byl vlastně celkem přátelský. "Musím za ním vzít i Badri, určitě bude podobně nadšená," řekl Erlendovi, aby mu dal najevo, že sdílel jeho entuziasmus.
Vara se musel zasmát, když viděl, jak Badri chutná. Byl rád, že si nedal. Badri to jablko evidentně velmi chutnalo a bylo pro ní prospěšnější než pro něho. On si mohl ulovit, co chtěl, ale jakmile se ochladí, Badri si jen těžko uloví jablko. Dělalo mu to trochu starosti, ale Badri jistě věděla, jak přežít i v zimě. No, evidentně to není ojedinělé. Třeba příště přijdou ty jablka dvě, nebo rovnou tři," poznamenal a jemně do Badri šťouchnul bokem - ta zase sdílela jeho ohromení z tohohle světa. Ta magie ho ale nesmírně bavila! Musel tady toho poznat více, protože když už se zdálo, že viděl dost, přišlo něco... něco jako byla tahle tůň.
"Fakt? To jsem zvědavé, co nám ta tůňka přinese příště," prohlásil a zvědavě se na vodu zadíval, než mu došlo to, co Badri říkala - Erlend, že jí něco řekl? Zamyšleně se na ně zadíval, než se zeptal. "Vy spolu nějak magicky mluvíte, že jo?" zajímal se, protože... to zkrátka nebylo úplně obvyklé.
"Myslím, že by tě to tady za chvíli přestalo bavit. A navíc je toho tady vážně hodně k objevování," dodal a mrkl na Badri, která si zjevně našla své oblíbené místo.

Listopad 10/10 • Merle

Varja se snažil s vlkem přátelsky vyjít, s Merlem to ale nebylo tak snadné, nejspíše asi bude nejlepší nechat ho být... ne? To přeci sám celou dobu chtěl. "No, s tím ti neporadím. Já žádným bohům nikdy takhle život nezasvětil, ale... jestli si myslíš, že ti to pomůže," pokrčil velkými rameny a přátelsky se na něho usmál.
"Dobře, dobře. Chápu. Už nebudu prudit. Půjdu," kývl. "Jen... doufám, že tu najdeš, co hledáš, Merle," dodal, než se odporoučel s tím, že ho nechá být - když se tedy tak moc nechtěl kamarádíčkovat. Tak moc, že by ho nejspíše zakousl, kdyby k tomu dostal příležitost. Smutný. A to chtěl Varja jen nějakého nového známého!

Listopad 9/10 • Merle

Varja se snažil vlkovi porozumět, ale vlastně pořádně nevěděl, co si o něm myslet. Byl trochu nabručený a byl jen negativní, ale copak se mu mohl divit? Dal mu najevo, že se s ním nechtěl bavit a stejně s ním mluvil a snažil se s ním přátelit - rozhodně by však o Merlem neřekl, že to byl jeho přítel. "A funguje to?" ptal se Varja zamračeně. "Chci říct... cítíš se díky svým bohům lépe? Pokud ano a pokud jim tak moc věříš, jak říkáš, pak musíš věřit i tomu, že jsi tam, kde máš být, ne?" ptal se ho, vědom si toho, že to bylo v podstatě to, co mu sám řekl, ale když mu to podá tak, že to řekli bohové? Možná to snáze přijme.
"No, třeba to tak je. Musíš... najít nějaký směr. I já měl pocit, že nevím, kdo jsem, když jsem sem přišel. Měl jsem pocit, že jsem ztracený. A teď? Nechal jsem se vést. A také pomáhá nevrčet na každého, koho potkáš. Ne každý ti chce uškodit," mrkl na něho Varja, aby se trochu uklidnil. Vážně, nic z toho, co mu řekl, nemyslel ani trochu zle.

Listopad 8/10 • Merle

Varja se zatvářil zmateně. "Jsem si jistý, že někdo... z místních... je určitě uctívá," řekl vlkovi klidněji, snažil se působit jako menší hrozba, což... asi dosud nepůsobil? Zdálo se mu to zvláštní. Vážně nechtěl problémy, ale tenhle vlk si to celé zjevně špatně přebral. Vážně ho ale zajímalo, co je to za bohy, že by jim tenhle vlk obětoval několik životů. "No... když jsi tak spokojený," řekl mu a snažil se opravdu upřímně působit co nejmileji. "Aha, no, já na rituály nikdy moc nebyl," zazubil se, aby odlehčil atmosféru. Zdálo se, že vlka trochu uklidnilo, když se přikrčil a zjevně se s ním nemínil rvát. To byla pozitivní zpráva.
"Jsem silný," ujistil ho a trochu se narovnal. "Ale to přeci neznamená, že se s tebou, nebo s kýmkoliv budu rvát, ne? Nechci nikomu působit příkoří," vysvětlil mu a zamával ocasem. "Chápu, ale myslím, že děláš chybu. Mám pocit, že tady každý nakonec najde to, co hledá," řekl mu neurčitě. "Neměl jsem v životě nikoho, proto jsem se tu rozhodl zůstat. A nakonec... nakonec jsem našel přátele a místo, kterému mohu říkat domov. Proto věřím, že tady na každého něco čeká. I na tebe, ať už tomu věříš, nebo ne."