Příspěvky uživatele

< návrat zpět

2. Běh na dlouhou trať 11/15

//Plamínek

Varja pokračoval cestou podél mladých borovic, které se ani zdaleka nevyrovnaly těm, které viděl z druhé strany a odhadoval, že budou někde uprostřed lesa. Do toho tmavého bludiště se nevydával, ne, zůstal pěkně na okraji a poklusem pokračoval směrem k jihu. Severu se dočista vyhýbal, říkal si, že ten bude moci prozkoumat zase jindy - ten se mu totiž bude chtít prozkoumávat podstatně více než tyhle jižanské louky, lesy a řeky. Myslel na sever, to ano, ale zároveň ho dál poháněla i zvědavost. Musel trochu přidat, nechtěl se tady zdržovat věčně a navíc... ne, že by měl pocit, že by na něj v Borvůce čekali, ale přeci jen to tak trochu bylo.

//Ohnivé jezero

2. Běh na dlouhou trať 10/15

//Kopretinová louka

Z louky směřoval podél rudého potoku. Brzy přišel na to, že v něm doopravdy neteče krev, ale že na dně je mnoho rudě zbarvených řas. No páni! To jsem tedy ještě nikdy neviděl! Byl rozhodně ve stálém údivu, ale nakonec se rozhodl říčku překonat. Stačilo málo, protože na několika místech, která minul mu opravdu stačil skok s trochu rychlejším rozběhem - na druhé straně totiž zahlédl hezký lesík, který na pohled vypadal jako něco, co by mohl prozkoumat. Tedy, samozřejmě jen velmi rychle, protože se nikde nezastavil. Inu, pokud toho chtěl vidět co nejvíce, nezbývalo mu nic jiného než běžet dál.

//Borovicová školka

2. Běh na dlouhou trať 9/15

//Řeka Tenebrae

Varja pokračoval na louku plnou krásných, rozkvetlých květin. Louka vypadala doslova jako posypaná sněhem, což mu bylo sympatické - jen škoda, že to byly jen květiny, které však omamovaly svou vůní. Asi se mu tady líbilo. Znovu přidal do kroku, zrychlil a znovu se rozběhl, tady se běhalo znovu krásně, tráva byla příjemná a žádné trable na cestě ho nezarazily. Běžel podél řeky, dokud nenarazil na zvláštní místo, kde se rudá voda mísila s normální. To mu nedalo, a tak tam zamířil. Měl sice původně v plánu pokračovat dál rovně, ale nakonec se rozhodl směřovat trochu oklikou.

//Plamínek

2. Běh na dlouhou trať 8/15

//Travnatý oceán

Tahle řeka vypadala trochu nebezpečnější, ale Varja se jí nezalekl. Rozhodl se, že se dostane na druhou stranu, protože jí nechtěl celou obíhat, nebo se nedejbože vracet! Ne, chtěl se dostat dál, a tak chvíli klusal proti proudu, než objevil jakousi lávku z napadaných mrtvých stromů. Bylo to lepší než nic, říkal si, a překonal jí. Musel ve svém běhu trochu zvolnit, ale lávku nakonec překonal a nechal řeku, jejíž jméno neznal, za sebou a mířil dál k poli plnému květin. Ty viděl už z dálky a cítil jejich omamnou vůni. Byl zvědavý, kam se touhle cestou dostane. Věděl, že směřoval na jih, a tak alespoň prozkoumá okolí dále od Borůvky. Inu, proč ne? Určitě mu to k něčemu někdy bude.

//Kopretinová louka

2. Běh na dlouhou trať 7/15

//Řeka Kiërb

Varja mířil dál - na další pěkný, příjemný plácek plný trávy. Běžel po jeho okraji, ale celé okolí mu připadalo skoro snové. Jemná tráva, která ho hladila do pacek a pobízela ho k rychlejšímu pohybu. A tak běžel, vítr v kožichu, který chladil jeho kůži. Konečně bylo takové počasí, aby se tolik nesmažil - a nebo se mu to jen zdálo? Sám už nevěděl, ale spokojenost ho rozhodně neopouštěla. Byl rád, že se mohl vypravit po Galliree a trochu jí objevit. Dodávalo mu to pocit klidu a jistoty. Zatímco se prodíral travnatým oceánem, zaslechl řeku. A rozhodl se vydat se právě tím směrem, bez ohledu na to, kam ho to zavede.

//Řeka Tenebrae

2. Běh na dlouhou trať 6/15

//Elysejská pole

Varja pokračoval přes řeku, kterou už také dobře znal. Věděl, že se na její cestě nachází pár mostů a jeden byl příhodně i tady, kde se chtěl přesunout na protější břeh a pokračovat v cestě. Musel trochu zvolnit, aby se dřevo pod ním nepropadlo, ale jinak to bylo příjemné. Voda příjemně zurčela a jen myšlenka na ní ho ochlazovala. Po zimním dobrodružství s Erlendem navíc tolik netrpěl, přestože zbytky sněhu už roztály, stále cítil chladné stružky na své kůži, které zklidnili i píchance od trnů z toho zpropadeného keře. No, jsem zvědavý, s čím Stařešina přijde příště, říkal si Varja, zatímco mířil dál.

//Travnatý oceán

2. Běh na dlouhou trať 5/15

//Převrácená planina

Varja si pochvaloval, jakou dobrou trať si pro svůj běh vybral. Tahle planina byla nesmírně příjemná a úplně vybízela k tomu, aby trochu přidal. Běžel rychleji, když mu nic nestálo v cestě a tráva byla měkká jako pohlazení. Sem se budu muset vrátit, říkal si, protože to tady přímo vybízelo k příjemnému poležení. Teď ale samozřejmě neměl na polehávání ani pomyšlení. Nohy ho stále ani zdánlivě nezačínaly bolet. Kdy naposledy se takhle proběhnul? Ptal se sám sebe, ale nemohl přijít s odpovědí. Dřív by ho ani nenapadlo, že se stane lenochem, který skoro zapomene na to, jak se běhá. Ne, pohyb byl to, co doopravdy potřeboval. Zamyslet se a trochu si utřídit myšlenky. A tak mířil dál jako by testoval, co všechno vydrží.

//Řeka Kiërb

2. Běh na dlouhou trať 4/15

//Skvělé místo pro život

Nikde ani na chvilku nezastavil. A ani tady to nemínil měnit, ale tohle místo bylo zvláštnější než všechna, která zatím navštívil. Drobné kopce, které tady byly rozeseté se mu běhaly snadno jako nic - a naopak když běžel dolů, zdálo se mu to mnohem náročnější. Nevěděl proč, ale hádal, že to bude zase jedna z těch místních podivností, které neměl tentokrát ani trochu chuť blíže prozkoumávat. Přeci se šel proběhnout, nemínil tady řešit nějaké záhady. A tak pokračoval dál. Říkal si, že za chvíli z něho bude hotový běžec na dlouhé tratě. Měl ještě stále dost sil, vůbec se mu nechtělo zastavovat.

//Elysejská pole

2. Běh na dlouhou trať 3/15

//Dusot

Varja pokračoval ve své cestě napříč Gallireou. Tady už nic nepoznával, ale bylo mu to jedno. Neběžel tudy přeci kvůli tomu, že by to tady znal. Chtěl vidět něco nového, něco o čem nikdy neslyšel. Doufal jen, že se nějakým omylem nedostane na poušť. Ale vadilo by to tak moc? Ptal se sám sebe zadumaně. Slíbil sice Badri, že se tam vydají spolu v zimě, ale možná by nebylo na škodu, aby věděl, kde to je. Ostatně kvůli tomu se tady také byl proběhnout - sice nebude znát jména, ale aspoň bude tak trochu v obraze a bude mít lepší představu o tom, jak jeho nový domov vypadá a kde co je.

//Převrácená planina

2. Běh na dlouhou trať 2/15

//Švitořivý les

Tady už také byl, uvědomil si, když běžel místem, které bylo mezi prvními, které na Galliree viděl. Už si nepamatoval, jaký byl jeho první dojem z tohohle místa, ale na tom druhém mu vlastně ani tolik nezáleželo. Prostě běžel, neměl čas se zastavovat, ani nijak zvlášť přemýšlet vlastně nad ničím. Cítil příval náhlé energie, který ho poháněl vpřed. Neběžel nijak rychle, nemínil se jen tak zastavit, vždyť přeci chtěl vidět co nejvíce z Gallirei. A jak by to dopadlo, kdyby se zastavil? K ničemu by to nevedlo. Nechtěl Baghý zdržovat věčně, a tak to tady musel hodně rychle prozkoumat.

//Skvělé místo pro život

2. Běh na dlouhou trať 1/15

//Tajga

Nakonec to nebylo tak hrozné. Stařešina trochu stoupl v jeho očích a on už nemyslel na nic jiného, než na to si konečně protáhnout tlapky jak na to myslel na vrcholu Zubaté. Jak asi vypadal zdejší kraj? Najde tu něco nového? Musel se tu pořádně prohlédnout, než vstoupí do smečky a sváže s ní svůj život - ano, pravděpodobně to bral přehnaně dramaticky, zároveň to však pro něho bylo natolik nové, že se dalo pochopit, že z toho měl pořádně nahnáno.
Když zmizel z Tajgy, rozběhl se, aniž by zvlášť přemítal nad tím kam má vlastně namířeno. Prostě běžel, jen tak. Konečně se po dlouhé době cítil zase naživu.

//Dusot

8. Překážkový běh 5/5

Poslední překážka se zdála být skoro jako sebevražda. Stařešina ho však stále povzbuzoval. Varja si ani nebyl jistý, jestli to opravdu bylo povzbuzování, nebo jen nějaká Stařešinova touha sledovat jeho utrpení - stále měl v kůži trny z keře a ještě mu nezapomněl to plavání, ale poslední překážka byla vyloženě život ohrožující. Už se to ani nesnažil skrývat!
Varja však nebyl zbabělec a už vůbec se nemínil vzdát. Když doběhl ke srázu, podíval se dolů - a uvědomil si, že to není nic jiného než klouzačka, kterou před chvílí otestovali s Erlendem v horách. Nakonec ani tak neváhal a pustil se do toho sešupu. Nebylo to poprvé, co ho tahle zábava potkala, a tak dobře věděl, co dělat - jak se správně naklánět ze strany na stranu, jak se vyhýbat kamenům, klackům a dalším podivnostem na trase. Ani se nestihl nadechnou a už byl dole - s Stařešina zrovna tak (Varja vůbec nechápal, jak se tam vzal, ale v tomhle bodě už to asi rovnou přestal řešit).
"Dobrá práce, chlapče, dobrá práce! Volal Stařešina a máchal ocasem. "To jsme si to zase spolu užili. Tak zas jindy, mrknul. Ta slova Varju znepokojila, ale rozhodl, se, že pro dnešek už bylo překážek dost. Měl chuť se trochu proběhnout. Měl v sobě spoustu energie, byl příjemně najezený a odpočatý. Nic mu nechybělo. Možná byl trochu popíchaný, ale na to rozhodně brzy zapomene. Už teď si sotva vzpomněl.

//Švitořivý les

8. Překážkový běh 4/5

Varja na překážkové dráze doběhl až k potoku. Ten byl tak malý, že pro něho nemohl představovat žádný problém, říkal si. Liány byly sice celkem záludné a keř také nedopadl podle jeho představ, ale potok... ano, potok bude v pořádku. Ohlédl se po Stařešinovi, který ho stále pronásledoval jako kdyby si nemohl pomoct a musel ho neustále kontrolovat, snad jestli plní vše podle nějakých nevyřčených pravidel. Nevěděl, jestli plnil, vždyť se k tomuhle úkolu zase dostal jako slepý k houslím.
Stařešina stál opodál a sledoval ho. Varja si říkal, že by tam mohl sedět a dát si k tomu nějakou dobrotu, vypadal totiž, že se tímhle představením nesmírně baví. Varja prostě skočil - a bylo to. Potok nebyl větší překážkou, horší však byl hrozivě vyhlížející sráz, který ho značně znepokojoval.

VLA - FM 5/5 (63)
8. Překážkový běh 3/5

Liány. Liány, stejně jako trnitý keř nezněly zase tak složitě. Pravda však byla taková, že Varja nějak nevěděl, co od visutých zelených provazů čekat. Vůbec nevěděl, že to bude přeci jen trochu těžší, než si představoval. Stařešina ho beze spěchu a trochu zvědavě následoval, když Varja překonal prvních pár lián. Přelézal je, podlézal a vyplétal se z nich velmi obezřetně. A sám musel uznat, že se mu to docela dařilo. Ocásek nesl zdvižený, aby se nikam nezapletl a nohy opatrně vymotával, protože chtěl liány překonat a nemyslel si, že by fungovalo to, že by je potrhal. Zdály se být dost silné, a tak na to ani nemyslel. Stařešina překvapivě mlčel a Varja už doufal, že to bude stejně snadné jako první překážka. Když tu se mu náhle v liáně zamotala packa - nevěděl jak (a trochu podezíral Stařešinu, že za to nějak může!), ale nezbylo mu nic jiného, než se jí snažit vytrhnout ze sevření rostlin, které se náhle zdály být jako živé. Musel se otočit - velice opatrně, aby se nezapletl ještě více a liánu překousat. To se mu nakonec podařilo a bez větší úhony se dostal přes třetí překážku. Teď už zbývalo jen přeskočit řeku - a to dělal tolikrát, že to nemohl být žádný větší problém... ne?

VLA - FM 4/5 (62)
8. Překážkový běh 2/5

Druhou překážkou na Varjově cestě byl trnitý keř. To neznělo jako nijak skvěle, zvlášť protože byl rozlezlý do stran a byl i docela vysoký. Bylo pochopitelné, co mu hrozilo, pokud by překážku nepřekonal - byl by se z něho stal ježek. A ta myšlenka se mu vůbec, ale vůbec nelíbila. Musel na to chytře. Ty padlé stromy byla hračka, ale nad tímhle musel trochu přemýšlet - ač pořádně nebylo nad čím. Přeskočit ten keř musel tak jako tak, a tak si ho pořádně prohlédl - a rozběhl se. Odhadl místo, kde byl keř nejmenší a kde by ho mohl překonat relativně snadno.
S čím však Varja nepočítal bylo to, že mu Stařešina začne fandit. "Do toho!" - vykřikl to však tak nešikovně, že Varja ztratil soustředění a do keře prostě zahučel. To přesně mohl čekat. Vyhrabal se z něho celý popíchaný a nešetřil peprnými výrazy, když si vytahoval trny z pacek.
"To nic mladíku, pokračujeme dál!" Halekal Stařešina. A Varja opravdu pokračoval. Další byly liány.