Gallirea - Příspěvky uživatele

Varja se na svou dcerku nadšeně usmál. Udělal by vše pro to, aby byla spokojená - a pokud to byla jen změna jména, bylo to vlastně to nejmenší. "To jsem moc rád, Siljuško," řekl dcerce, která kolem něho poskakovala a zcela evidentně jí vůbec nic nechybělo. Nemohl by být spokojenější - jen Kiwi tu chyběla a čím déle byli s Arsenem pryč, tím větší starosti mu to dělalo.
Byl proto velmi rád, že mu v tom Aranel pomohla a promlouvala k Sil, aby jí vysvětlila, jak nebezpečné to tam venku bylo pro vlčátka - a snad proto mohla zkusit pochopit, jak hrozné bylo to, že tam její sestřička byla sama a dost možná ztracená.
"Aranel má pravdu, Siljo," řekl jí vážnějším tónem a sklonil se k ní, aby se jí díval přímo do očí. "Vaše sestřička a Arsen mohou být ve velkém nebezpečí, aniž by si to uvědomovali a já nechci, abys tomu nebezpečí byla vystavena také. Ani ty a ani Sonja. Slibuji, že až začne jaro, vezmu vás na to nejúžasnější dobrodružství a ukážu vám celý svět, ale teď to nejde, dobře?" broukl. Měli by co nejdříve vyrazit, než napadne ještě více sněhu, chtěl se však ujistit, že se Silja nevydá v jejich stopách v naději, že třeba sestřičku najde.

Leden 2/10 - Aithér

Aithér měl jediné štěstí, že pokud Varja něčím neoplýval, pak to byla nesmělost. Jeho přátelská nátura zcela jasně odpovídala jeho vzhledu přerostlého medvíděte a jasné oči zářily jako dvě bodré hvězdičky. A od chvíle, co byl tátou od rodiny se v něm ještě něco změnilo. Nemohl to s určitostí pojmenovat, ale už když se blížil k jezeru, kmital špičkou ocásku, jak se těšil na nějakou novou tvář.
A tu spatřil záhy - světlý vlk by se možná na sněhovém pozadí poněkud ztrácel, ale jeho modrá barva naopak jasně vynikala. A Varjovi se velmi líbila. Inu, viděl tu už mnoho barevných vlků, ale pravda byla ta, že on byl zcela jistě nejbarevnější.
Přiblížil se k vlkovi, který rozhodně nepůsobil jako nesmělý mladík, zrovna tak ho ale pozdravil. Varja se na společníka vesele zazubil: "Zdravím!" pronesl nadšeně jako by byl nějaké nedospělé vlče. "Mám pocit, že se ještě neznáme. Já jsem Varja z Borůvkové smečky a vy?" zajímal se hned. Měl pocit, že tím vlka rozmluví. Zkrátka a dobře začal - a jestli se vlk nechtěl bavit? Inu, Varja mu na výběr příliš nedal.

Info ke speciální magii
Pokud jste vyhráli speciální magii, není nutné chodit ke Smrti! Stačí napsat Skylieth :>

Leden 1/10 - Aithér

Pan hrdý otec se rozhodl, že si zajde k jezeru. Už dlouho tu nebyl, a tak se mu to hodilo. Potřeboval přijít na trochu jiné myšlenky. Ne, že by ho rodičovství nenaplňovalo - naopak - své dcery totiž miloval jako nic jiného na světě, ale chtěl se projít. Znělo to asi trochu zvláštně, ale opravdu si chtěl jen protáhnout ty své toulavé nohy, než se vydá zpátky domů ke svým milovaným klubíčkům. Býval by holky vzal sebou, kdyby nebyla taková zima. Jeho huňatý kožich byl na tuhle ledárnu zvyklý, ale holčičky měly ještě poněkud jemnou srst, která by velice snadno promokla. Ne, nejlépe jim teď bude doma. Jistě na ně Badri s Aranel tu chvilku dohlédnou. A on se tady třeba seznámí s někým novým.

Statistiky losování
Celkem cen: 829
Itemy: 209
Elixíry: 40
Měnové výhry: 580
Celkem měny: 4150
Výherní lístky: 620
Nevýherní lístky: 1112

> Statistiky hráčů
Nejvíc výher: Lennie
Nejméně výher: Ryba
Nejvíc velkých: Siku
Nejvíc středních: Varjargar
Nejvíc malých: Lennie
Nejvíc výherních lístků: Lennie
Nejvíc měny: Cornic

> Statistiky měn
Květiny: 682 (16.4 %)
Mušličky: 606 (14.6 %)
Perly: 995 (24.0 %)
Oblázky: 671 (16.2 %)
Drahokamy: 519 (12.5 %)
Křišťály: 677 (16.3 %)

> Statistiky elixírů
Celkem elixírů: 40
Elixír mírumilovnosti: 4 (10.0 %)
Jedovatý jazyk: 3 (7.5 %)
Desploditel: 2 (5.0 %)
Drag: 6 (15.0 %)
Protijed: 5 (12.5 %)
Elixír nedotknutelnosti: 11 (27.5 %)
Moucha: 3 (7.5 %)
Detoxilen: 4 (10.0 %)
Vlčecí pitíčko: 2 (5.0 %)
> Nejvíc elixírů vyhrál: Lennie

Varja se na dcerku usmál, rád, že se jí kratší verze jejího jména líbí. Ano, uznával, že jméno, které jí dali původně bylo trochu náročnější, a pokud byla takhle spokojenější, čemu to vadilo? On byl rozhodně rád, že byla Siljuška spokojenější.
"Přesně tak, Silja. Jestli se ti to jméno líbí, tak ti tak odteď všichni budou říkat," slíbil jí jemně a s láskou se k ní sklonil. Nemohl se svých dcer nabažit, a snad i proto měl plnou hlavu starostí o Kiwinku. "To máš pravdu, Sonja a Sijla. Hezky to zní," přikývl a povzdechl si. "No, kde je Kiwi... to bychom také rádi věděli," povzdechl si. Jeho dcera byla zjevně dobrodružným duchem po něm. Jindy by nemohl být nadšenější, takové dobrodružství se Siljou znělo přímo náramně, jenže byla ještě malá - a ač se Kiwi jistě nezatoulala daleko, představa toho, že se sněhem vrací s oběma, byla poněkud znepokojivá.
"Moc rád bych tě vzal sebou, Siljuško, ale je zima, bojím se, že by to bylo pro tebe moc náročné víš?" řekl jí jemně. "Až bude jaro, tak uvidíš, že to bude mnohem lepší. Teď jen musíme najít Kiwi a Arsena a přivést je domů, než ještě více přituhne," vysvětloval dcerce, která se už zajímala, co je pomeranč. Tahle ovocná diskuze ho moc nebrala, on měl přeci jen radši pořádný flák masa, ale momentálně ho trápila nepřítomnost nejmladší dcerky.

Zapíšu si pro Zesta mušličky a květiny :D moc děkuji za fajn akci :D :>

Nabídni pomocnou tlapku vlkovi v nesnázích

Velká společnost vlků Varjovi nevadila, ač bylo náročné sledovat, co se dělo. On sám si samozřejmě všímal hlavně svých dcer, ale i Kezi a Aranel. I on měl strach o Kiwi, zvlášť, protože jí nevnímal nikde poblíž. Snažil se pátrat po jejím pachu, ale byla pryč - a ač se snažil být optimistický, bylo to celkem marné. Kiwi byla pryč i s Arsenem. Kam šli? Byli maličtí a to bylo samo o sobě nebezpečné stejně jako zima sama.
Z myšlenek ho vytrhla jeho dcerka, která měla kožíšek celý od melounu - jak ho pojmenovala Kezi - a tiše se ho ptala, jestli může být Sil. Badri to celé slyšela a hned se do toho zapojila. Varja se na dcerku usmál a sklonil se k ní, aby jí tiše zašeptal do ouška: "to víš, že můžeš být Sil. Můžeš být cokoliv si budeš přát, broučku."
Uvědomoval si, že bude muset pryč. Vydat se hledat malou Kiwi. Nemohli ji nechat samotnou, proto koukl i na Sonjičku. Bude se muset rozloučit, doufal však, že bude brzy zpátky.
"Půjdu se po nich podívat. Můžu jít směrem na sever, kdyby se třeba vydali k jezeru. Nebo spíše na jih? K pláni? Mohli bychom se rozdělit, někdo by zůstal s vlčaty," navrhl. Museli přeci něco dělat. Nevěděl, kudy by vlčata šla. Možná však najde nějaké stopy. Musel být optimistický. Jistě se jim nic nestalo - třeba jim i někdo pomohl.
Badri se věnovala vlčatům, zatímco zbytek dospělých řešil, co teď.

Tahle početná skupinka vlků a vlčat byla příjemnou společností. Varja se vlastně skvěle bavil. Dohlížel na obě holky a byl rád, že si mohl trochu odpočinout, protože to nebylo vůbec jednoduché. S Badri, Aranel a Kezi měli nad vlčaty celkem vyhráno. Tedy... teoreticky. Podle všeho se i Aranel i jim jedno z vlčat ztratilo. To Varja netušil, Aranel mu však řekla, že se s Kiwi setkala a že byla na cestě sem. "Je to vážně zvláštní," zamumlal si pro sebe a zároveň přitakal Kezi. Jestli tu Kiwi s Arsenem nebyli... tak kde byli? V lese je nikde neviděl, ale les byl také pořádně velký. Možná si jen někde společně hráli. Nemohli přeci sami dojít nikam daleko, no ne?
"Nemůžou být nikde daleko. Jistě si jen někde hrají a zapomněli na čas. Až se jim bude chtít, tak nás najdou, no ne? Určitě se jim nic nestalo," utěšoval Varja obě bílé vlčice a jemně olízl Badri ucho. Bála se. On pochopitelně také, ale co mohli dělat? Vypravit se je hledat? Asi to znělo rozumně, když už jich tady bylo tolik, ale nevěřil tomu, že by odběhli někam daleko.
Badri i Kezi našli v tůni pochoutku. Pamatoval si, že tohle už jim tůňka jednou vydala. No a když jim dala ovoce rovnou dvakrát, stala se z toho hotová hostina.
"Páni, to je něco!" zasmál se Varja a došel ke břehu. "Holky, pojďte sem! Tohle musíte ochutnat, bude vám to chutnat!" volal na dcerky.

Zkus zahrát písničku na rampouchy.

U tůně bylo dost živo, ale Varjovi to nevadilo, společně se Sonjičkou došli až k Aranel a připojila se k nim i Kezi s jeho dceruškou, která se už stihla spřátelit. Borůvka začínala být jednou velkou rodinou. Bylo to vlastně krásné.
"Ahoj, Aranel. Jsem rád, že jsme na tebe narazili, říkal jsem si, že bychom mohli vlčátka trochu seznámit, když už jsou tak blízko sebe," pronesl Varja s úsměvem. Říkal si, že to pro holky bude dobrá zkušenost. Přeci jen zatím znali jen svou rodinu. Přátelé pro ně budou tím nejlepším, říkal si.
"Hele, holky, tohle jsou rampouchy!" upozornil je, když viděl na jedné z větví velké ledové útvary. "Koukejte, jak zní," dodal a došel k nim a jemně do nich strkal drápkem, aby se rozezněly. Chtěl jim ukázat krásy zimy a říkal si, že tohle bylo úplně nejlepší. A ostatně se mohli připojit i ostatní vlčátka, kterých bylo kolem něho najednou plno. Jen Arsen a Kiwi chyběli. Dělalo mu to trochu starosti.
A ještě větší starosti mu to dělalo, když přišla Badri a ptala se po Kiwi, když se s holkama přivítala. "Já myslel, že Kiwi je s tebou," řekl zamračeně. Ale evidentně... nebyla.