Gallirea - Příspěvky uživatele

Zapíšu si pro Zesta mušličky a květiny :D moc děkuji za fajn akci :D :>

Nabídni pomocnou tlapku vlkovi v nesnázích

Velká společnost vlků Varjovi nevadila, ač bylo náročné sledovat, co se dělo. On sám si samozřejmě všímal hlavně svých dcer, ale i Kezi a Aranel. I on měl strach o Kiwi, zvlášť, protože jí nevnímal nikde poblíž. Snažil se pátrat po jejím pachu, ale byla pryč - a ač se snažil být optimistický, bylo to celkem marné. Kiwi byla pryč i s Arsenem. Kam šli? Byli maličtí a to bylo samo o sobě nebezpečné stejně jako zima sama.
Z myšlenek ho vytrhla jeho dcerka, která měla kožíšek celý od melounu - jak ho pojmenovala Kezi - a tiše se ho ptala, jestli může být Sil. Badri to celé slyšela a hned se do toho zapojila. Varja se na dcerku usmál a sklonil se k ní, aby jí tiše zašeptal do ouška: "to víš, že můžeš být Sil. Můžeš být cokoliv si budeš přát, broučku."
Uvědomoval si, že bude muset pryč. Vydat se hledat malou Kiwi. Nemohli ji nechat samotnou, proto koukl i na Sonjičku. Bude se muset rozloučit, doufal však, že bude brzy zpátky.
"Půjdu se po nich podívat. Můžu jít směrem na sever, kdyby se třeba vydali k jezeru. Nebo spíše na jih? K pláni? Mohli bychom se rozdělit, někdo by zůstal s vlčaty," navrhl. Museli přeci něco dělat. Nevěděl, kudy by vlčata šla. Možná však najde nějaké stopy. Musel být optimistický. Jistě se jim nic nestalo - třeba jim i někdo pomohl.
Badri se věnovala vlčatům, zatímco zbytek dospělých řešil, co teď.

Tahle početná skupinka vlků a vlčat byla příjemnou společností. Varja se vlastně skvěle bavil. Dohlížel na obě holky a byl rád, že si mohl trochu odpočinout, protože to nebylo vůbec jednoduché. S Badri, Aranel a Kezi měli nad vlčaty celkem vyhráno. Tedy... teoreticky. Podle všeho se i Aranel i jim jedno z vlčat ztratilo. To Varja netušil, Aranel mu však řekla, že se s Kiwi setkala a že byla na cestě sem. "Je to vážně zvláštní," zamumlal si pro sebe a zároveň přitakal Kezi. Jestli tu Kiwi s Arsenem nebyli... tak kde byli? V lese je nikde neviděl, ale les byl také pořádně velký. Možná si jen někde společně hráli. Nemohli přeci sami dojít nikam daleko, no ne?
"Nemůžou být nikde daleko. Jistě si jen někde hrají a zapomněli na čas. Až se jim bude chtít, tak nás najdou, no ne? Určitě se jim nic nestalo," utěšoval Varja obě bílé vlčice a jemně olízl Badri ucho. Bála se. On pochopitelně také, ale co mohli dělat? Vypravit se je hledat? Asi to znělo rozumně, když už jich tady bylo tolik, ale nevěřil tomu, že by odběhli někam daleko.
Badri i Kezi našli v tůni pochoutku. Pamatoval si, že tohle už jim tůňka jednou vydala. No a když jim dala ovoce rovnou dvakrát, stala se z toho hotová hostina.
"Páni, to je něco!" zasmál se Varja a došel ke břehu. "Holky, pojďte sem! Tohle musíte ochutnat, bude vám to chutnat!" volal na dcerky.

Zkus zahrát písničku na rampouchy.

U tůně bylo dost živo, ale Varjovi to nevadilo, společně se Sonjičkou došli až k Aranel a připojila se k nim i Kezi s jeho dceruškou, která se už stihla spřátelit. Borůvka začínala být jednou velkou rodinou. Bylo to vlastně krásné.
"Ahoj, Aranel. Jsem rád, že jsme na tebe narazili, říkal jsem si, že bychom mohli vlčátka trochu seznámit, když už jsou tak blízko sebe," pronesl Varja s úsměvem. Říkal si, že to pro holky bude dobrá zkušenost. Přeci jen zatím znali jen svou rodinu. Přátelé pro ně budou tím nejlepším, říkal si.
"Hele, holky, tohle jsou rampouchy!" upozornil je, když viděl na jedné z větví velké ledové útvary. "Koukejte, jak zní," dodal a došel k nim a jemně do nich strkal drápkem, aby se rozezněly. Chtěl jim ukázat krásy zimy a říkal si, že tohle bylo úplně nejlepší. A ostatně se mohli připojit i ostatní vlčátka, kterých bylo kolem něho najednou plno. Jen Arsen a Kiwi chyběli. Dělalo mu to trochu starosti.
A ještě větší starosti mu to dělalo, když přišla Badri a ptala se po Kiwi, když se s holkama přivítala. "Já myslel, že Kiwi je s tebou," řekl zamračeně. Ale evidentně... nebyla.

//Les

Varja se pozdravil s Kezi a společně se Sonjou pak vyrazili k tůni. Zaregistroval, že se jeho druhá dcerka zdržela s okřídlenou vlčicí, kterou Varja znával od vlčátka, a tak si nedělal nejmenší starosti s tím, že si spolu hrály. Měl pocit, že to přesně se za jeho zády odehrávalo a vůbec mu to nevadilo. Vždyť se jeho dcerka seznamovala s někým ze smečky! Mohl být na ni hrdý. Kde byla Kiwi s Arsenem, to netušil, ale také si o dceru přílišné starosti nedělal. Věřil, že je v pořádku. Nemohli se přeci vzdálit tak daleko, no ne?
A tak společně se Sonjou a s Kezi a se Sil v závěsu dorazili k tůňce, kde se setkali se zbytkem nových borůvkových vlčat a s Aranel - to bylo příjemné překvapení, aspoň se jeho holky seznámí s dalšími obyvateli jejich lesa ještě k tomu, že se vydali na výpravu. Nebyla to tedy daleká výprava, ale to nevadilo. Někde se začít muselo!
"Tak, holky, tohle je Ovocná tůň. A támhle je Aranel s jejími vlčátky, můžeme je jít pozdravit, co vy na to?" zeptal se jejich malé skupinky ke které se přidala i Kezi.

//Připsány 2 křišťály, 1 perla

//Připsáno 14 mušliček

//Připsáno 14 oblázků