Gallirea - Příspěvky uživatele

Leden 2/10 • Nicos
Loterie 3/5

Varja pobaveně přikývl, protože opravdu viděl, že to o něco lepší bylo. Alespoň už se tolik netřásl a vypadal vlastně celkem jistě. A jezero se pod ním zatím také ještě nepropadlo, takže to rozhodně byla výhra. Varja na to raději neupozorňoval, říkal si, že to bude lepší, než aby nebohého Nicose stresoval.
„Tak uvidíme. Zní to moc zajímavě na to, abychom to jen tak zamluvili. A jestli to není daleko…“ mávl Varja tlapkou a rozhodl se tedy Nicose následovat tam, kam ho povede. Byl vždycky až moc zvědavý na nová místa a taková zajímavá řeka, kde mohlo a nemuselo být monstrum byla příliš lákavá na to, aby si to nechal ujít.
Varja se musel zasmát, když se Nicos ohradil – a tak si ho Varja sjel pohledem. „Nó, oproti mě jsi takový menší,“ poznamenal pobaveně, ale Varja byl vážně velký vlk a ta jeho huňatá srst tomu prostě moc nepomáhala. „Chceš to otestovat? Neřekl bych, že jsem úplně slabý,“ řekl mu – no, protože nebyl. Svaly rozhodně měl, ale nebyl někým, kdo by se svou silou nějak zvlášť vytahoval.
„O Sarumenu jsem ještě neslyšel,“ pronesl Varja překvapeně, ale nebylo to asi nic tak divného. Přeci jen znal hlavně Borůvku a… no… to bylo asi všechno, uvědomil si. Alespoň si trochu rozšíří obzory, říkal si.

Loterie 2/5

Varja se na Badri usmál a jemně se jí dotkl jakoby pro něho bylo těžké držet se od ní dál. Dlouho se neviděli, a tak bylo přirozené, že mu teď chyběla... ne?
"Usnula? Tak to musíš být pořádně odpočatá na nějaké pořádné zimní dobrodružství," prohlásil pobaveně, ale chápal to. Nebylo nic neobvyklého takhle dlouho spát, to jen on se tak moc těšil na zimu, až mu bylo líto jí propásnout. "Tak to jsem na tom podobně. Už jsem se těšil domů a na tebe. Říkal jsem si akorát, že se po tobě podívám," řekl jí a i on jí nosem jemně pročísl srst na krku.
"Vážně? Sen?" zeptal se jí překvapeně. "No a... byl to příjemný sen?" zajímal se zvědavě, protože si nemohl pomoct. A když už o tom sama začala!
"Popravdě jsem zažil pořádné dobrodrůžo! Vydali jsme se od tůně s Erlendem, ale po cestě jsme potkali ještě Cyrila, kterého znám od jezera, a s tím jsme se prošli po horách, dokonce jsme i potkali Vlčíška! Teď jsem tady právě na Cyrila čekal, protože říkal, že by se chtěl přidat do Borůvky," vysvětlil jí. "Ale kdo ví, kde se zdržel."

Loterie 1/5

Varja čekal na Cyrila, ale ten se někde zdržel. Erlend se s nimi rozloučil a šel si odpočinout. Varja se mu nedivil, měli za sebou pořádný výlet do hor, ale on měl stále celkem dost energie. Ohlížel se a čekal na toho Cyrila, zatímco přemýšlel, že by se vydal najít Badri, aby jí povídal o tom všem, co prožil zatímco ona zůstala doma.
Jeho váhání nemělo dlouhého trvání, protože Badri si ho znenadání našla sama. Skočila na něho - což mu nevadilo, byl to pořádně statný vlk, a tak se jejímu objetí ani trochu nebránil, naopak jí hned pozdravil nadšeným mácháním ocasu a vřelému přitulení. Jak mu jen chyběla!
"Badri!" usmál se na ní nadšeně a přitiskl se k ní. "Já? Já se mám výborně! A co ty? Bylo mi líto, že jsme tě tu s Erlendem tak nechali," řekl jí, ale nezdálo se, že by mu to Badri vyčítala. "Moc jsi mi chyběla. Pořád jsem na tebe myslel," ujistil jí jemně.

//Východní hvozd (přes Zrcadlové hory)
Loterie 5/5

Varjargar následoval své přátele domů. Byl to trochu zvláštní pocit, ale vlastně nebývale vřelý. Vešel do lesů, které mu již byly známé a které i v téhle zimě voněly jako borůvky. Neuměl si představit, jak vřelý bude les až nastane jaro. Byli ostatně v polovině zimy a on věděl, že jaro přijde dříve, než mrkne - tak jako každý rok. Těšil se na to, přestože zimu miloval, byl zvědavý, co mu přinese jeho druhý rok na Galliree. Nechápal, že na jaře už tady bude rok - bylo to příliš zvláštní, příliš abstraktní na to, aby to vůbec byl schopný pochopit. Byl tu jen rok (necelý) a zažil tu více než za celý svůj život. Byl spokojený. Měl tady svůj domov. A už se rozhlížel, jestli někde náhodou neuvidí Badri. Už se těšil, až jí poví, co za ten měsíc všechno stihl.

Loterie 1/5

Varja pokračoval za Cyrilem a Erlendem směr Borůvka. Byl nadšený z představy toho, že se vrátí domů. Už mu chyběla Badri, což by asi nahlas jen tak nepřiznal, ale bylo to tak. Říkal si, jak asi prožila zimu, zatímco on byl pryč - nemyslel si, že by byl centrem jejího světa, což samozřejmě rozhodně nebyl, ale přeci jen na ni Varja myslel často. A teď, když nahlas přiznal, že s ní chtěl vlčata se ohledně celé jejich situace cítil jistější. Měl pocit, že jejich vztah směřuje přesně k tomuhle a byl nadšený z té nové kapitoly, která před nimi byla - nebo doufal, že tomu tak bylo. Nečekal, že se jeho život tolik změní, ale byl šťastný. To bylo to jediné, čím si byl naprosto a zcela jistý.

//Borůvka přes Zrcadlové hory

Loterie 5/5
//Gejzírové pole přes Midiam

Varja nechtěl úplně přiznávat, že o tom s Badri mluvili, ale no... mluvili. Nebylo to sice nic závazného, nebylo to tak, že by ta vlčata plánovali zítra, ale on to vážně bral. A jak se zdálo, Erlendovi to vůbec nevadilo. To se mu ulevilo, protože byl přeci jen bratr Badri, ne snad, že by za ní mohl mluvit, nebo tak - a nemyslel si, že by to dělal - ale přeci jen mu mohl říci, že se mu to nelíbí a nezdá. To, že ho Erlend v rodině chtěl Varju velmi potěšilo. Erlenda to nadchlo tak, že si dokonce radostí poskočil. "Díky," řekl jim oběma zcela upřímně. Byl rád za Cyrilova milá slova i za to Erlendovo nadšení. "Ale i kdyby, tak jsme o tom jen mluvili. Já mám Badri moc rád a ona vlčata chce, takže..." vysvětlil. Myslel si, že by to tak mělo být. On by rád vlčata měl, což... asi bylo zřejmé, když o tom s Badri mluvil. Chtěli na tomto světě po sobě něco zanechat. Jemu to bylo blízké, protože po smrti jeho otce tu zbyl on - a on byl stále jeho živoucím odkazem. Bylo by skvělé mít malá vlčata, která budou v tom odkazu pokračovat.
"Hele, určitě jí najdeme. Myslím, že tady nikdo nezůstane ztracený nadlouho," sliboval Cyrilovi. "No, a myslím, že se Baghý budeš líbit určitě. Navíc podle mého skromného názoru jsi taky takový medvídek. Jo, medvídci mají přeci taky drápy a zuby, a tak," připomněl mu. Ostatně kdo by to měl vědět lépe, než on? Ta jizva po medvědím škrábanci ho pořád čas od času bolela. "Takže klid. Prostě s námi pojď domů a neremcej," pobídl Varja Cyrila.

Loterie 2/5
Leden 1/10 • Nicos

Varja se zasmál. "No, tak vidíš! Nejspíš se nemáš vůbec čeho bát," prohlásil, protože tomu upřímně věřil. Ne, že by hrozba utopení nebyla reálná, to sám dobře věděl, ale nic ho ještě do hlubin nestáhlo. Ani ta obluda, kterou potkali na moři. Tehdá, když se ta loď rozpadla, tak se topil, nic ho pod hladinu nestáhlo.
"No, jestli je to zajímavá řeka, tak se rád podívám. Mám prostě rád vodu," uchechtl se. Tak to bylo, navíc rád poznával nová místa a ryšavého vlka ještě neznal, a tak usoudil, že byl z míst, která tady na Galli ještě neprozkoumal. "Nejspíše to bude tím, určitě tam nežijí žádná monstra," ujišťoval Nicose. "A z jaké, že jsi smečky? Já jsem z Borůvkové," prohlásil Varja hrdě, načež se znovu zasmál. "Ále, myslím, že bych se dokázal ubránit, i kdybys mě v tom tmavém lese chtěl napadnout. Nebo kdovíco," prohlásil pobaveně.

Loterie 1/5
//Zubatá přes Sněžné velehory

Varja tak nějak pochopil, že Cyril vlčata moc nezvládal. Ne, že by ho chtěl podceňovat, ale říkal si, že třeba, kdyby byly jeho vlastní, tak by to pro něj nebylo tak složité. Ani on vlastně nevěděl, jaký by byl otec, ale na to asi nepřijde, dokud se jím nestane. Všiml si Erlendova pohledu, kterým se ho jasně ptal, jestli nějaká vlčata plánuje. "Když si tím nejsi jistý, tak bys neměl," kývl na Cyrila. "A no, já... s Badri jsme o tom mluvili, ale to bylo jenom takové... hypotetické. Ne, že bychom pro to něco dělali, prostě jen... že bychom mohli mít vlčata. Jakože spolu," vysvětloval přátelům. S Badri to myslel vážně a doufal, že Badri to zase myslela vážně s ním.
"No, když nevíš kde je, tak se nám asi bude hledat těžko," poznamenal Varja zamračeně. "Tak co kdybychom došli do té Borůvky, a pak se uvidí?" zeptal se Cyrila, ale Erlend už je směrem k Borůvce vedl, a tak to asi bylo jasné. Prostě hurá do Borůvky!

//Východní hvozd přes Midiam

//Gratuluji všem vítězům a obdivuji vaší mentální odolnost :D prosím odměny na Morgotha

morgoth dostal 20 oblázků a 20 mušlí :> ✨

//Oprava: v úkrytu zůstane 301 květin a 64 drahokamů

Schváleno

Letošní rok přinesl Varjovi mnohé. Přinesl mu přátelství a snad by mu přinesl i lásku, kdyby byl trochu odvážnější. Varjargarův rok byl zkrátka dobrý, plný věcí, o kterých si myslel, že mu nejsou souzeny.
Když vstoupila na Gallireu byl obezřetný, plný nejistoty a nevěděl, co se sebou. Potkal však Caluma, který mu představil tenhle nový svět a provedl ho – než je však rozdělil medvěd, který ho však dovedl k vlčici, která se rychle stala jeho osudem. Byla to Badri, kterou potkal a kolem které se celý jeho rok točil (tedy… od dubna, což je téměř celý rok!). Spolu s Badri viděli kus světa. Hledali Borůvku – a místo toho nalezli jen moře ve kterém se skoro utopili. Narostl jim však ocas a zachránili svět před monstrem. To už se dá počítat jako celkem zajímavé dobrodružství, ne?
Od té doby toho Varja však zažil ještě mnohem více. Spolu s Badri se vrhli do Borůvky, kde strávili celkem dlouhé léto. Tak dlouhé léto, až z toho jednomu vyprahlo a Varja v touze poznat trochu toho Gallirejského světa oběhl celou mapu – seznámil se s další spoustou vlků i se staříkem Stařešinou, který ho vybičoval k… celkem diskutabilním výkonům v soutěži, kterou si sám vymyslel. Co z toho Varja měl? Třeba pěkný přívěsek, který nalezl u Života (kde trochu pohořel s objednávkou, ale to ho nemusí trápit, o tom nebohý vlček sám netuší – snad se však brzy jeho kožíšek dočká svých barviček).
Spolu s Badri se na podzim tak nějak dohodli, že pokud by měli mít vlčata, budou je mít spolu. Zní to celkem neromanticky, ale byl to hezký slib dvou vlků, kteří k sobě přilnuli. Varja to bere celé naprosto vážně, a protože Badri touží po velké rodině, doufá, že naplní její očekávání.
Kromě vztahu s Badri však Varja navázal i jiná přátelství. Třeba přátelství s Erlendem a Cyrilem ze kterých se v zimě stala nerozlučná trojka. Erlend sice nemluví, rozhodně ho však Varja považuje za dobrého přítele, stejně jako Cyrila, který zase mluví dost za všechny. Cyril je pro Varju asi druhou nejvýraznější známostí tento rok, protože s ním zkrátka strávil nejvíce času. A padli si do noty. Společně plánovali různé šílené modifikace a také dobývání cizího území – tedy samozřejmě území mimo Gallireu, všechny smečky můžou zůstat klidné.
Zkrátka a dobře, Varja zažil krásný rok, který mu zcela změnil život. V novém roce by snad mohl vyvést s Badri vlčata, jak si už před pár měsíci slíbili. Je to něco, co by si moc přál, jak letos zjistil. A snad to bylo i tím, že konečně potkal někoho s kým by ta vlčata rád měl.

Přidáno.

5/10 Prosinec • Nicos

Varja sledoval, jak se zrzavý vlk snaží - zarýval drápy do hlubokého ledu, který se však ani pod vahou dvou vlků nepohnul. Možná to přeháněl, možná prostě byl jen upřímně nejistý, čemuž Varja rozuměl. Ne každý měl vodu rád tak jako on. "Ne, to mě nikdy ani nenapadlo," poznamenal Varja pobaveně. "A popravdě řečeno se mi to nikdy ani nestalo. Tobě snad ano?" zajímal se. Varja netvrdil, že se to stát nemohlo, byl však zvědavý, jestli měl ryšavec důvod se bát, nebo to byl jen iracionální strach, který sužoval jeho mysl. Netvrdil by, že ten strach nemohl být ubíjející, on se však málokdy nechal něčím zastrašit. A voda pro něho byla nesmírně důležitá.
"Hm, ale v řekách se nejlépe loví ryby. To nikdy nelovíš ryby?" ptal se ho Varja, protože on by bez ryb žít nemohl. "Řeky v lesích? Asi jsem se nesetkal s žádnou tak hlubokou," připustil. "Ale asi by mě nenapadlo se bát," dodal. Už byl takový.
"Ano, doma jsme měli plno jezer. Ty jsou nejlepší," prohlásil a zamával ocasem. "Jak se vůbec jmenuješ? Já jsem Varja," představil se, protože už tady nějakou dobu mluvili a zatím ani neznal vlkovo jméno.

4/10 Prosinec • Nicos

Varja se zastavil a dojel tedy až k novému společníkovi, který náhle vypadal dost nejistě. Varja přemýšlel proč tomu tak bylo, než mu to vlk sám za chvíli odhalil, ač... podle jeho postoje, když vešel na led se to dalo usoudit celkem snadno. Varja nechápal vlky, kteří měli strach z vody, on sám vodu miloval, ale nesoudil kvůli tomu druhé. Takový on prostě nebyl. "Já mám vodu rád, ale chápu, že to každému asi nevyhovuje. Ale neboj, vážně. Když tenhle led udrží mě, tak tebe určitě," ujišťoval vlka, který náhle pozbyl své veselosti. Varja byl přeci jen velký a mohutný severský vlk, takže led byl vážně pevný, když udržel jeho.
"A nebo prostě můžeme na břeh," navrhl mu. To by bylo asi nejlepší, říkal si, když viděl, jak je vlk celý nesvůj.

3/10 Prosinec • Nicos

Varjovo přání se splnilo velmi brzy - rozhodně rychleji než čekal, ač byla pravda, že se nerozhodl být zrovna nenápadný, ač jako mnohokrát ve svém životě i tentokrát doplatil na své neurčité zbarvení. Jako vlk ze severu mu jeho tmavý kožich celkem překážel, ale tady... tady to vlastně bylo v pohodě, říkal si. Uvědomil si, že tady by byla spíše na škodu ta bílá. Nad tím vším přemýšlel, když se k jezeru blížil rezavý vlk, kterého ještě neznal. To hned vzbudilo jeho zájem a dobruslil k němu blíže, aby se seznámil. To přeci nikdy nebylo k zahození.
Varja packou dupnul do ledu - a nic se nestalo. "Rozhodně to tak vypadá," zazubil se na zrzka. "Nemyslím si, že se to pod tebou propadne," dodal. "Chceš se připojit?" zajímal se a přátelsky na vlka mrknul.
"Já jsem Varja, mimochodem. Jak se jmenuješ ty?" zeptal se, celý nadšený, že se může seznámit s někým novým. Nikdy nevěděl, že zrovna něco takového ho bude kdy těšit, ale bylo tomu tak.

Varja na Cyrila mrkl. „No vidíš, to je první krok. Neskákat vlčaty ze skály. Pak už můžeš být vždy jen lepší,“ ujišťoval ho, ale pravda byla, že ono o moc horší to už pak být nemohlo. „Ale možná mi připomeň, ať, jestli někdy budu nějaká vlčata mít, ti je nenechávám na hlídání,“ dodal pobaveně. Samozřejmě o tom s Badri mluvili, ale… ale… no, neznali se tak dlouho, to zaprvé, měl jí však rád a chtěl s ní rodinu, jenže druhý problém byl v tom, že ve smečce nebyli nijak dlouho a ač měla Badri asi jistou protekci díky tomu, že byla s Baghý spřízněná krví, nepočítal s tím, že by to znamenalo to, že budou moci mít vlčata jen tak pár měsíců poté, co se přidali ke smečce. Hm, nejspíše by se měli do Borůvky vrátit. Byla pravda, že už tam dlouho nebyl…
„No, právě z toho důvodu ti vlčata jen tak nedám. Ještě ti rupne v bedně a co pak?“ Varja nad tím jen kroutil hlavou, ale dobře věděl, že Cyril byl dobrák – alespoň on ho v něm viděl.
„A kde tu Ivy vůbec máš? Proč jsi jí nechal samotnou? Neměli bychom se jí vydat najít?“ ptal se Cyrila, protože pokud to byla nějaká mladá vlčice, asi by jí měli najít, ne? Byla pravda, že on nikdy pomoc nepotřeboval, on byl však vždycky trochu divný, a navíc vedený k samostatnosti, ale nevěděl, jak to chodilo u vlků na Galliree. Možná by se místo Borůvky měli spíše vydat kamkoliv, kde byla tahle Cyrilova kamarádka, o které se nikdy dříve nezmínil. Borůvkový les byl přeci dost velký na to, aby se tam vešli dva vlci navíc, ne? Jemu přišlo, že pro Cyrila tam místo rozhodně bylo. Zvlášť, když chtěli žádat o vlčata a ta přeci jen do budoucna zabrala o hodně místa navíc. No, možná zase tolik místa v Borůvce nebylo.
Cyril zatím obhlédnul Varjovo vrcholné dílo na které byl vlk náramně hrdý. „Ne, takhle vysoko sníh netaje. Byli jsme tu s Erlendem v létě. Bylo tu sice trochu méně sněhu, ale rozhodně tu sníh byl. I tam dole, pod touhle horou, ho bylo dost na to, abychom se mohli pořádně zkoulovat. Takže ano, tenhle vlkulák se spíše dřív rozpadne, než že by roztál,“ souhlasil s Erlendem, který však vypadal, že už se na hoře nechce příliš zdržovat. A Varja s tím vlastně celkem souhlasil. Měl pocit, že už tohle sněhové dobrodružství stačilo, mohl by být zase chvilku klid. Uklidit se do Borůvky neznělo náhle zase tak špatně, říkal si Varja a pohlédl dolů – nebylo vidět nic. Hustě sněžilo. No, tak možná vlkulák přeci jen nakonec zapadá. Věčná škoda, říkal si Varja, protože se mu dílo vážně povedlo.
Pohlédl na Vlčíška, který byl stále opodál. Nezmizel, jen vypadal tak nějak ztracený v myšlenkách.
„Může ti dělat společnost. A rozhodně na tebe věří,“ prohlásil Varja a kývl na vlkuláka – to už Erlend scházel ze Zubaté pryč a Varja se chystal také. Čekala je pořádně nebezpečná cesta dolů. Uvědomoval si, že tohle husté sněžení asi jen tak nepřejde a ač měl sníh rád, dobře věděl, jak rychle se může utrhnout a jak rychle je mohl zavalit. Ne… bude lepší, když se vydají pryč. Nebyl sice žádná bábovka a na nebezpečí byl zvyklý, ale už se prostě jen chtěl vrátit domů.
„Děkuji, Varjo. Mám pocit, že společnost se bude hodit. Mnoho vlků teď už asi nepřijde. Už pro ně v tomhle období nejsem dost zajímavý,“ pronesl Vlčíšek. Varja našpicoval uši, ale než stihl něco říct, Vlčíšek pokračoval. „Nic si z toho nedělej, to je normální. Nadílka je rozdaná a já už tady také dlouho nepobudu. Ale nevěš hlavu, objevím se zase za rok. Ale abys věděl, že si vážím tvého daru, dám ti něco na oplátku,“ pronesl bílý vlk tajemně.
„A můžu vědět, co to je?“ zajímal se Varja zvědavě s hlavou zvednutou a s očima rozzářenýma.
„Co když si to nechám jako tajemství, Varjo? Ale myslím, že to bude něco, co v létě náramně oceníš. Bude se ti to hodit, uvidíš,“ ujišťoval ho Vlčíšek, což Varju ještě více zaujalo.
„Doufám, že to bude něco díky čemu mi v létě nebude takové vedro. Bylo to vážně peklo, Vlčíšku. Chtěl bych si léto užít, ale s tímhle hustým kožichem je to skoro nemožné,“ postěžoval si, ale věděl, že by ho nikdy za nic nevyměnil. Vlčíšek jen mávl packou. „Uvidíš, Varjo. Ale teď už běž, nebo ti tvoji přátelé utečou a to nechceš, ne?“ mrkl na Varju bílý vlk. Ten rázně přikývl. Musel obezřetně sestoupit do nížin. Hm, co asi dělala Badri? Už mu tak moc chyběla… a jistě bude zklamaná, že jí nevzal sebou, ale… možná to bude lepší. Navíc jí přeci slíbil ten výlet k Životu. Ano, měl by ho co nejdříve navštívit, říkal si. Vlčíšek mu sice slíbil dárek, on už však myslel na další návštěvy u místních entit. Byl nenasytný? Ne, to by sám o sobě neřekl, prostě jen chtěl poznat vše, co mu tenhle svět mohl nabídnout. Bylo to tak špatné? Navíc Život i Vlčíšek byli tak přátelští… Smrt ho děsila, ale přežil setkání s ní a teď se nebál jí jít znovu navštívit, ale říkal si, že to asi na chvíli odloží. Nejprve se vrátí do Borůvky, to byl jeho hlavní cíl.
Varja už se více nezdržoval. Rozloučil se s Vlčíškem a popřál mu krásné svátky, obrátil se na Cyrila a kývl na něj, aby se nezdržoval. Erlend už měl asi trochu náskok, ale Varja si byl jistý, že jim daleko neuteče – anebo že na ně alespoň tam dole počká. Ne, že by Varja nenašel cestu, ale říkal si, že když už tohle všechno prošli společně, nebylo by správné se teď rozdělit. A Erlend to bezpochyby vnímal stejně. Musel, no ne? Evidentně si velmi rozuměli, tak i v tomhle museli být stejní. Varja se na Vlčíška ještě ohlédl, ale už vnímal spíše sníh pod svýma packama a soustředil se jen na to, aby neuklouzl. Ten dárek mu však vrtal hlavou. Byl zvědavý, co se z toho vyklube.
Cesta dolů však nebyla ani trochu jednoduchá. Šíleně sněžilo a Varja brzy ztratil jak Erlenda, tak Cyrila. Mohl doufat, že se dole snad všichni ve zdraví sejdou, zatím však bloudil ve sněhové bouři. Ještě, že z hory se dalo jít jen dolů.

//Gejzírové pole přes Sněžné velehory