Gallirea - Příspěvky uživatele

//Gratuluji všem vítězům a obdivuji vaší mentální odolnost :D prosím odměny na Morgotha

morgoth dostal 20 oblázků a 20 mušlí :> ✨

//Oprava: v úkrytu zůstane 301 květin a 64 drahokamů

Schváleno

Letošní rok přinesl Varjovi mnohé. Přinesl mu přátelství a snad by mu přinesl i lásku, kdyby byl trochu odvážnější. Varjargarův rok byl zkrátka dobrý, plný věcí, o kterých si myslel, že mu nejsou souzeny.
Když vstoupila na Gallireu byl obezřetný, plný nejistoty a nevěděl, co se sebou. Potkal však Caluma, který mu představil tenhle nový svět a provedl ho – než je však rozdělil medvěd, který ho však dovedl k vlčici, která se rychle stala jeho osudem. Byla to Badri, kterou potkal a kolem které se celý jeho rok točil (tedy… od dubna, což je téměř celý rok!). Spolu s Badri viděli kus světa. Hledali Borůvku – a místo toho nalezli jen moře ve kterém se skoro utopili. Narostl jim však ocas a zachránili svět před monstrem. To už se dá počítat jako celkem zajímavé dobrodružství, ne?
Od té doby toho Varja však zažil ještě mnohem více. Spolu s Badri se vrhli do Borůvky, kde strávili celkem dlouhé léto. Tak dlouhé léto, až z toho jednomu vyprahlo a Varja v touze poznat trochu toho Gallirejského světa oběhl celou mapu – seznámil se s další spoustou vlků i se staříkem Stařešinou, který ho vybičoval k… celkem diskutabilním výkonům v soutěži, kterou si sám vymyslel. Co z toho Varja měl? Třeba pěkný přívěsek, který nalezl u Života (kde trochu pohořel s objednávkou, ale to ho nemusí trápit, o tom nebohý vlček sám netuší – snad se však brzy jeho kožíšek dočká svých barviček).
Spolu s Badri se na podzim tak nějak dohodli, že pokud by měli mít vlčata, budou je mít spolu. Zní to celkem neromanticky, ale byl to hezký slib dvou vlků, kteří k sobě přilnuli. Varja to bere celé naprosto vážně, a protože Badri touží po velké rodině, doufá, že naplní její očekávání.
Kromě vztahu s Badri však Varja navázal i jiná přátelství. Třeba přátelství s Erlendem a Cyrilem ze kterých se v zimě stala nerozlučná trojka. Erlend sice nemluví, rozhodně ho však Varja považuje za dobrého přítele, stejně jako Cyrila, který zase mluví dost za všechny. Cyril je pro Varju asi druhou nejvýraznější známostí tento rok, protože s ním zkrátka strávil nejvíce času. A padli si do noty. Společně plánovali různé šílené modifikace a také dobývání cizího území – tedy samozřejmě území mimo Gallireu, všechny smečky můžou zůstat klidné.
Zkrátka a dobře, Varja zažil krásný rok, který mu zcela změnil život. V novém roce by snad mohl vyvést s Badri vlčata, jak si už před pár měsíci slíbili. Je to něco, co by si moc přál, jak letos zjistil. A snad to bylo i tím, že konečně potkal někoho s kým by ta vlčata rád měl.

Přidáno.

5/10 Prosinec • Nicos

Varja sledoval, jak se zrzavý vlk snaží - zarýval drápy do hlubokého ledu, který se však ani pod vahou dvou vlků nepohnul. Možná to přeháněl, možná prostě byl jen upřímně nejistý, čemuž Varja rozuměl. Ne každý měl vodu rád tak jako on. "Ne, to mě nikdy ani nenapadlo," poznamenal Varja pobaveně. "A popravdě řečeno se mi to nikdy ani nestalo. Tobě snad ano?" zajímal se. Varja netvrdil, že se to stát nemohlo, byl však zvědavý, jestli měl ryšavec důvod se bát, nebo to byl jen iracionální strach, který sužoval jeho mysl. Netvrdil by, že ten strach nemohl být ubíjející, on se však málokdy nechal něčím zastrašit. A voda pro něho byla nesmírně důležitá.
"Hm, ale v řekách se nejlépe loví ryby. To nikdy nelovíš ryby?" ptal se ho Varja, protože on by bez ryb žít nemohl. "Řeky v lesích? Asi jsem se nesetkal s žádnou tak hlubokou," připustil. "Ale asi by mě nenapadlo se bát," dodal. Už byl takový.
"Ano, doma jsme měli plno jezer. Ty jsou nejlepší," prohlásil a zamával ocasem. "Jak se vůbec jmenuješ? Já jsem Varja," představil se, protože už tady nějakou dobu mluvili a zatím ani neznal vlkovo jméno.

4/10 Prosinec • Nicos

Varja se zastavil a dojel tedy až k novému společníkovi, který náhle vypadal dost nejistě. Varja přemýšlel proč tomu tak bylo, než mu to vlk sám za chvíli odhalil, ač... podle jeho postoje, když vešel na led se to dalo usoudit celkem snadno. Varja nechápal vlky, kteří měli strach z vody, on sám vodu miloval, ale nesoudil kvůli tomu druhé. Takový on prostě nebyl. "Já mám vodu rád, ale chápu, že to každému asi nevyhovuje. Ale neboj, vážně. Když tenhle led udrží mě, tak tebe určitě," ujišťoval vlka, který náhle pozbyl své veselosti. Varja byl přeci jen velký a mohutný severský vlk, takže led byl vážně pevný, když udržel jeho.
"A nebo prostě můžeme na břeh," navrhl mu. To by bylo asi nejlepší, říkal si, když viděl, jak je vlk celý nesvůj.

3/10 Prosinec • Nicos

Varjovo přání se splnilo velmi brzy - rozhodně rychleji než čekal, ač byla pravda, že se nerozhodl být zrovna nenápadný, ač jako mnohokrát ve svém životě i tentokrát doplatil na své neurčité zbarvení. Jako vlk ze severu mu jeho tmavý kožich celkem překážel, ale tady... tady to vlastně bylo v pohodě, říkal si. Uvědomil si, že tady by byla spíše na škodu ta bílá. Nad tím vším přemýšlel, když se k jezeru blížil rezavý vlk, kterého ještě neznal. To hned vzbudilo jeho zájem a dobruslil k němu blíže, aby se seznámil. To přeci nikdy nebylo k zahození.
Varja packou dupnul do ledu - a nic se nestalo. "Rozhodně to tak vypadá," zazubil se na zrzka. "Nemyslím si, že se to pod tebou propadne," dodal. "Chceš se připojit?" zajímal se a přátelsky na vlka mrknul.
"Já jsem Varja, mimochodem. Jak se jmenuješ ty?" zeptal se, celý nadšený, že se může seznámit s někým novým. Nikdy nevěděl, že zrovna něco takového ho bude kdy těšit, ale bylo tomu tak.

Varja na Cyrila mrkl. „No vidíš, to je první krok. Neskákat vlčaty ze skály. Pak už můžeš být vždy jen lepší,“ ujišťoval ho, ale pravda byla, že ono o moc horší to už pak být nemohlo. „Ale možná mi připomeň, ať, jestli někdy budu nějaká vlčata mít, ti je nenechávám na hlídání,“ dodal pobaveně. Samozřejmě o tom s Badri mluvili, ale… ale… no, neznali se tak dlouho, to zaprvé, měl jí však rád a chtěl s ní rodinu, jenže druhý problém byl v tom, že ve smečce nebyli nijak dlouho a ač měla Badri asi jistou protekci díky tomu, že byla s Baghý spřízněná krví, nepočítal s tím, že by to znamenalo to, že budou moci mít vlčata jen tak pár měsíců poté, co se přidali ke smečce. Hm, nejspíše by se měli do Borůvky vrátit. Byla pravda, že už tam dlouho nebyl…
„No, právě z toho důvodu ti vlčata jen tak nedám. Ještě ti rupne v bedně a co pak?“ Varja nad tím jen kroutil hlavou, ale dobře věděl, že Cyril byl dobrák – alespoň on ho v něm viděl.
„A kde tu Ivy vůbec máš? Proč jsi jí nechal samotnou? Neměli bychom se jí vydat najít?“ ptal se Cyrila, protože pokud to byla nějaká mladá vlčice, asi by jí měli najít, ne? Byla pravda, že on nikdy pomoc nepotřeboval, on byl však vždycky trochu divný, a navíc vedený k samostatnosti, ale nevěděl, jak to chodilo u vlků na Galliree. Možná by se místo Borůvky měli spíše vydat kamkoliv, kde byla tahle Cyrilova kamarádka, o které se nikdy dříve nezmínil. Borůvkový les byl přeci dost velký na to, aby se tam vešli dva vlci navíc, ne? Jemu přišlo, že pro Cyrila tam místo rozhodně bylo. Zvlášť, když chtěli žádat o vlčata a ta přeci jen do budoucna zabrala o hodně místa navíc. No, možná zase tolik místa v Borůvce nebylo.
Cyril zatím obhlédnul Varjovo vrcholné dílo na které byl vlk náramně hrdý. „Ne, takhle vysoko sníh netaje. Byli jsme tu s Erlendem v létě. Bylo tu sice trochu méně sněhu, ale rozhodně tu sníh byl. I tam dole, pod touhle horou, ho bylo dost na to, abychom se mohli pořádně zkoulovat. Takže ano, tenhle vlkulák se spíše dřív rozpadne, než že by roztál,“ souhlasil s Erlendem, který však vypadal, že už se na hoře nechce příliš zdržovat. A Varja s tím vlastně celkem souhlasil. Měl pocit, že už tohle sněhové dobrodružství stačilo, mohl by být zase chvilku klid. Uklidit se do Borůvky neznělo náhle zase tak špatně, říkal si Varja a pohlédl dolů – nebylo vidět nic. Hustě sněžilo. No, tak možná vlkulák přeci jen nakonec zapadá. Věčná škoda, říkal si Varja, protože se mu dílo vážně povedlo.
Pohlédl na Vlčíška, který byl stále opodál. Nezmizel, jen vypadal tak nějak ztracený v myšlenkách.
„Může ti dělat společnost. A rozhodně na tebe věří,“ prohlásil Varja a kývl na vlkuláka – to už Erlend scházel ze Zubaté pryč a Varja se chystal také. Čekala je pořádně nebezpečná cesta dolů. Uvědomoval si, že tohle husté sněžení asi jen tak nepřejde a ač měl sníh rád, dobře věděl, jak rychle se může utrhnout a jak rychle je mohl zavalit. Ne… bude lepší, když se vydají pryč. Nebyl sice žádná bábovka a na nebezpečí byl zvyklý, ale už se prostě jen chtěl vrátit domů.
„Děkuji, Varjo. Mám pocit, že společnost se bude hodit. Mnoho vlků teď už asi nepřijde. Už pro ně v tomhle období nejsem dost zajímavý,“ pronesl Vlčíšek. Varja našpicoval uši, ale než stihl něco říct, Vlčíšek pokračoval. „Nic si z toho nedělej, to je normální. Nadílka je rozdaná a já už tady také dlouho nepobudu. Ale nevěš hlavu, objevím se zase za rok. Ale abys věděl, že si vážím tvého daru, dám ti něco na oplátku,“ pronesl bílý vlk tajemně.
„A můžu vědět, co to je?“ zajímal se Varja zvědavě s hlavou zvednutou a s očima rozzářenýma.
„Co když si to nechám jako tajemství, Varjo? Ale myslím, že to bude něco, co v létě náramně oceníš. Bude se ti to hodit, uvidíš,“ ujišťoval ho Vlčíšek, což Varju ještě více zaujalo.
„Doufám, že to bude něco díky čemu mi v létě nebude takové vedro. Bylo to vážně peklo, Vlčíšku. Chtěl bych si léto užít, ale s tímhle hustým kožichem je to skoro nemožné,“ postěžoval si, ale věděl, že by ho nikdy za nic nevyměnil. Vlčíšek jen mávl packou. „Uvidíš, Varjo. Ale teď už běž, nebo ti tvoji přátelé utečou a to nechceš, ne?“ mrkl na Varju bílý vlk. Ten rázně přikývl. Musel obezřetně sestoupit do nížin. Hm, co asi dělala Badri? Už mu tak moc chyběla… a jistě bude zklamaná, že jí nevzal sebou, ale… možná to bude lepší. Navíc jí přeci slíbil ten výlet k Životu. Ano, měl by ho co nejdříve navštívit, říkal si. Vlčíšek mu sice slíbil dárek, on už však myslel na další návštěvy u místních entit. Byl nenasytný? Ne, to by sám o sobě neřekl, prostě jen chtěl poznat vše, co mu tenhle svět mohl nabídnout. Bylo to tak špatné? Navíc Život i Vlčíšek byli tak přátelští… Smrt ho děsila, ale přežil setkání s ní a teď se nebál jí jít znovu navštívit, ale říkal si, že to asi na chvíli odloží. Nejprve se vrátí do Borůvky, to byl jeho hlavní cíl.
Varja už se více nezdržoval. Rozloučil se s Vlčíškem a popřál mu krásné svátky, obrátil se na Cyrila a kývl na něj, aby se nezdržoval. Erlend už měl asi trochu náskok, ale Varja si byl jistý, že jim daleko neuteče – anebo že na ně alespoň tam dole počká. Ne, že by Varja nenašel cestu, ale říkal si, že když už tohle všechno prošli společně, nebylo by správné se teď rozdělit. A Erlend to bezpochyby vnímal stejně. Musel, no ne? Evidentně si velmi rozuměli, tak i v tomhle museli být stejní. Varja se na Vlčíška ještě ohlédl, ale už vnímal spíše sníh pod svýma packama a soustředil se jen na to, aby neuklouzl. Ten dárek mu však vrtal hlavou. Byl zvědavý, co se z toho vyklube.
Cesta dolů však nebyla ani trochu jednoduchá. Šíleně sněžilo a Varja brzy ztratil jak Erlenda, tak Cyrila. Mohl doufat, že se dole snad všichni ve zdraví sejdou, zatím však bloudil ve sněhové bouři. Ještě, že z hory se dalo jít jen dolů.

//Gejzírové pole přes Sněžné velehory

2/10 Prosinec • Nicos

Jezero bylo zamrzlé a to Varju lákalo. Zima obecně byla pro severského vlka tím nejlepším obdobím, a tak - zcela pochopitelně - zamířil k jezeru s jasnou vidinou. Chtěl si zabruslit. Vrhl se na led jako nějaké maličké vlče a klouzal se. Led byl silný, to pod packami cítil. Mohl takhle bruslit třeba hodiny - byl v tom vážně celkem dobrý, také měl za sebou roky tréninku. Miloval jezera a sníh, a tak tohle spojení pro něho bylo naprosto perfektní. Nevšímal si ani jestli je někdo kolem něho, prostě si bruslil po jezeře a užíval si zimu, dokud trvala. Věděl, že až se oteplí, bude to pro něho zase pořádné utrpení.
"Kéž by tady zima trvala věčně," zabručel si Varja pod vousy a nakonec doklouzal na okraj jezera. Byla to zábava, ale mohl se věnovat i nějaké další zimní aktivitě, nebo něčemu dalšímu. Něco si ulovit, kdo ví? Obvykle ale narazil na společnost, a tak trochu doufal, že tak tomu bude i tentokrát.

Moc moc moc děkuji za skvělou akci

už teď mi kalendář chybí - i s těmi divnými out of character úkoly (o to lepší to ale bylo, že jo :D)
A ještě jednou chci poděkovat za trpělivost s mým chaosem :D
(a přeji pevné nervy se zapisováním)

Varja
1. - 5 perel
2. - lektvar Mírumilovnosti
3. - vymaxování 1 magie - Voda
4. - 25 drahokamů
5. - 10 perel
6. - lektvar Nedotknutelnosti
7. - 5 křišťálů
8. - 2 hvězdy do vyjímečné magie pod 5. lvl - Vlčíškova
9. - 30 oblázků
10. - 2 bonusy štěstí
11. - 10 křišťálů
12. - magie od Života bez hvězd - Voda
13. - 30 mušlí
14. - 50 oblázků
15. - vymaxování 1 vlastnosti - Vytrvalost
16. - 25 kytiček
17. - 50 mušlí
18. - 2 hvězdičky do magie - Počasí
19. - 2 teleportační lístky
20. - 50 kytiček
21. - magie od Smrti bez hvězd - Počasí
22. - 50 drahokamů
23. - 2 hvězdičky do vlastností
24. - 25% sleva na speciální magii
+ Vlčíškova magie bez hvězd

Odine
1. - 5 perel
2. - lektvar Mírumilovnosti
3. - vymaxování 1 magie - Emoce
4. - 25 drahokamů
5. - 10 perel
6. - lektvar Nedotknutelnosti
7. - 5 křišťálů
8. - 100 květin + 100 drahokamů
9. - 30 oblázků
10. - 2 bonusy štěstí
11. - 10 křišťálů
12. - magie od Života bez hvězd - Myšlenky
13. - 30 mušlí
14. - 50 oblázků
15. - vymaxování 1 vlastnosti - Obratnost
16. - 25 kytiček
17. - 50 mušlí
18. - 2 hvězdičky do magie - Myšlenky
19. - 2 teleportační lístky
20. - 50 kytiček
21. - magie od Smrti bez hvězd - Emoce
22. - 50 drahokamů
23. - 2 hvězdičky do vlastností
24. - 25% sleva na speciální magii
+75% sleva k jakémukoliv bohu

Morgoth
1. - 5 perel
2. - lektvar Mírumilovnosti
3. - vymaxování 1 magie - Bolest
4. - 25 drahokamů
5. - 10 perel
6. - lektvar Nedotknutelnosti
7. - 5 křišťálů
8. - 2 hvězdy do vyjímečné magie pod 5. lvl - Mimik
9. - 30 oblázků
10. - 2 bonusy štěstí
11. - 10 křišťálů
12. - magie od Života bez hvězd - Oheň
13. - 30 mušlí
14. - 50 oblázků
15. - vymaxování 1 vlastnosti - Síla
16. - 25 kytiček
17. - 50 mušlí
18. - 2 hvězdičky do magie - Elektřina
19. - 2 teleportační lístky
20. - 50 kytiček
21. - magie od Smrti bez hvězd - Elektřina
22. - 50 drahokamů
23. - 2 hvězdičky do vlastností
24. - 25% sleva na speciální magii
+75% sleva k jakémukoliv bohu

and last but not least...
Juniper
1. - 5 perel
2. - lektvar Mírumilovnosti
3. - vymaxování 1 magie - Vzduch
4. - 25 drahokamů
5. - 10 perel
6. - lektvar Nedotknutelnosti
7. - 5 křišťálů
8. - 100 květin + 100 drahokamů
9. - 30 oblázků
10. - 2 bonusy štěstí
11. - 10 křišťálů
12. - magie od Života bez hvězd - Země
13. - 30 mušlí
14. - 50 oblázků
15. - vymaxování 1 vlastnosti - Vytrvalost
16. - 25 kytiček
17. - 50 mušlí
18. - 2 hvězdičky do magie - Neviditelnost
19. - 2 teleportační lístky
20. - 50 kytiček
21. - magie od Smrti bez hvězd - Neviditelnost
22. - 50 drahokamů
23. - 2 hvězdičky do vlastností
24. - 25% sleva na speciální magii
+75% sleva k jakémukoliv bohu

Přidáno.

Varjargar plácal ze sněhu Vlčíškovi společnost. Nebyl to nikdo konkrétní, prostě jen vlk, který vypadal celkem k světu. Také měl Varja spoustu let tréninku. Máchal u toho ocáskem a ohlédl se po Cyrilovi, který si v hlavě přebral to, co mu říkal o kompasu. "Asi ano, dá se to tak říct. Všichni tak nějak hledáme cestu, ne?" zasmál se jako by vlastně o nic nešlo.
"Určitě není," řekl Cyrilovi a přestal na chvíli otravovat s vlkulákem. Chtěl, aby ho Cyril bral aspoň chvíli vážně. "Asi nezakusuješ vlčata, ne?" ptal se ho. "Nebo tak něco, co já vím. Prostě... chápeš. Víš, co je špatně a co dobře." Varja nebyl zrovna filozof, a tak mu to se slovy nešlo. Asi s tím měl problém podobně jako Cyril, který jim neobratně vyjadřoval přátelství, Varja se však i tak rozzářil jako sluníčko.
"No, a my máme zase rádi tebe. Teda já, nebudu mluvit tady za Erlenda," dodal rychle. "No tak vezmi Ivy a pojďte do Borůvky. Čím více, tím lépe, ne?" ptal se a mrkl na Erlenda, který byl v Borůvce více doma než on, ale... sám přeci říkal, že by Cyrila do Borůvky bral!
"Mhm, a tohle? To je společnost pro Vlčíška. Doufám, že tu zůstane minimálně do léta," prohlásil Varja spokojeně.

5. Postav vlkuláka.

"Vegvisír je takový... kompas, ale jde spíše o symbol ochrany, který ti má vždy pomoci najít tu správnou cestu, třeba když se ztratíš, nebo tak," vysvětloval Varja Cyrilovi, který zjevně nevěděl, která bije - ale Erlend se neptal, asi prostě věděl o co jde. To mu bylo sympatické.
"No tak vidíš, to se nemáš čeho bát, ne?" zazubil se Varja, který si prostě nemohl pomoci se pořád smát. Prostě mu jejich konverzace přišla tak bezstarostná, že to ani nešlo jinak. "Prostě... to tak cítím," řekl Cyrilovi, "přeci poznáš, když děláš něco zlého, nebo když děláš něco dobrého. Máš nějaký vnitřní... kompas, ne? Který ti říká, co bys měl dělat a jak by věci měli být. No, a já se řídím podle toho," vysvětloval mu. Musel se ale zasmát, když viděl, jak zmatený Cyril byl, když se mu Erlend ozval v hlavě. Asi to nečekal - a chápal to, když nevěděl, že to Erlend svede, také z toho byl pořádně zmatený.
"Nevím, je to asi také trochu něco, co se naučíš. Na co si zvykneš," vysvětloval Varja, ale zdálo se, že tím Cyrilovi zrovna dvakrát nepomáhá. Doufal, že mu to Vlčíšek vysvětlí lépe. A nebo mu třeba neřekne vůbec nic.
Zatímco Erlend s Cyrilem měli své vlastní setkání s Vlčíškem, Varja si opodál plácal sochu ze sněhu. Asi to vypadalo trochu dětinsky a také jako by měl ADHD a nesvedl chvíli v klidu postát, ale bavilo ho to a věděl, že ten sníh tady dlouho nevydrží. Tedy, tady ano, ale dole v nížinách patrně zmizí až se trochu oteplí. To ho trochu rozesmutnilo. Ta socha tady ale mohla vydržet celkem dlouho, tady se jen tak neoteplí, říkal si. Jeho vlkulák se nápadně podobal Vlčíškovi. Aspoň tady nebude mýtický vlk sám.

//Sopka (přes Sněžné velehory)
23. Ujisti Vlčíška, že na něj už věříš

Varja se na Cyrila zamračeně ohlédl. "Náhodou! Moje schopnosti navigátora jsou perfektní," prohlásil vlk naoko uraženě a zamával ocasem. "Také od toho mám Vegvisír na téhle pěkné věcičce," prohlásil a zamával ve vzduchu packou na které měl přívěsek. Bylo příhodné, že na něm měl zrovna kompas - sice mu cestu asi neukáže, ale bylo to lepší než nic. A měl důkaz, že se jen tak neztratí.
To se mu ale Erlend zrovna ozval v hlavě. Bylo to pro Varju stále nové, přesto se na přítele podíval a kývl. "To je dobré přání. Také bych chtěl mít na všechny dost času," souhlasil, protože mu připadalo, že ho nebylo dost. Teď byl zrovna s nimi, ale znamenalo to, že nechal Badri u tůňky. Páni, ani si neuvědomil, jak moc mu Badri chyběla. Musí se za ní vrátit až dokončí tohle horské dobrodružství.
"Určitě jsi byl dobrý vlk, Cyrile," prohlásil Varja jako by byl sám Vlčíškem. "No, já znám Vlčíška, ale má matka mi vyprávěla o vánočních vlčatech, která nosí dárky. Asi to zní divně, ale mě to přišlo zajímavé," řekl Cyrilovi. Vlčíška znal od svého otce, snad proto mu ulpěl v paměti více. Vánoční vlčata ale byla zase z folklóru jeho matky, který mu byl blíže.
Cyrilova poklona však Varju zarazila, zmateně se na přítele podíval. "Já že vypadám sebevědomě? Nevím. Asi si prostě nic tolik neberu," řekl mu zamyšleně. "Dělám věci prostě tak, jak si myslím, že by měly být," dodal - to už se šplhali na horu, naštěstí sněžit už trochu přestalo, cesta by jistě byla nepříjemnější.
Na vrcholu je čekal Vlčíšek. Seděl tam a bylo zřejmé, že věděl, že přijdou. Podle vyšlapaných stop si sem udělalo výlet více vlků.
"Vítejte!" zvolal Vlčíšek. Varja k němu s veselou jiskrou v oku vykročil a zamával ocasem. "Ahoj, Vlčíšku! Přišel jsem sem s přáteli a chci tě ujistit, že na tebe vážně věřím," prohlásil skoro obřadně. Vlčíšek se na něho vesele usmál, protože to bylo to, co chtěl slyšet. "To rád slyším, Varjo," kývl Vlčíšek hlavou. "Snad se ti letos splní všechna tvá vánoční přání," dodal. Varja o přáních nic neřekl, ale doufal v to stejnou měrou.

//Ragarské pohoří (přes Sviští hůrky)
19. Vymysli si Vánoční přání a rovnou si ho splň

Průvodce Erlend je neomylně vedl přes hory a doly. Doslova. Velehory se sice změnily v menší kopce, ale to už byli u sopky, která se tyčila do výšin. Erlend asi prostě věděl o všem. Dokonce je i varoval, aby k sopce blíže nešli - to by samozřejmě Varju ani ve snu nenapadlo, protože vypadala dost děsivě a takhle v zimě z ní sálalo ještě intenzivnější teplo. Ne, to si raději nechá ujít. Varja se ještě vrátil k Cyrilovým nájezdníkům. "Já se teda s nájezdníky ještě nikdy nesetkal, ale je fakt, že nejsem princ. A myslím, že tady se bát nemusíš. A i kdyby, s Erlendem tě ochráníme, nebojte, Vaše Výsosti," mrkl na něho Varja a vesele pokračoval za Erlendem, který udával směr.
"Já a nájezdník? Tak to vůbec," máchl packou do vzduchu. To mu připadalo více než směšné - ne, že by neměl velikost a sílu na to se s někým rvát, ale neměl to v povaze. Byl prostě moc... hodný. Tak to bylo. Byl moc hodný. "Myslím, že Vlčíšek oceňuje dobré vlky. A já letos byl docela dobrý vlk," prohlásil. "A co byste si vůbec od Vlčíška přáli? Já bych chtěl, aby víc sněžilo. A klidně i v létě!" To se Varjovi splnilo. Začalo hustě chumelit, což mu perfektně vyhovovalo. Erlendovi, který je vedl, to asi vadilo o něco více, ale zdálo se, že stejně mířil k té vysoké hoře na kterou si udělali výlet v létě. Tu cestu znal i Varja, a tak zhruba věděl kam jdou. Nebyl ani trochu ztracený.

//Zubatá (přes Sněžné velehory)

15. Napiš v jeden den do 4 rozcestníkových území post o tom, jak se ti zdá šílený sen o Vlčíškovi 4/4

„A kam bys šel?“ ptal se Vlčíšek trpělivě. „Chceš mi říct, že se mnou nechceš mluvit? Jen protože mě nevidíš?“ zajímal se, ale Varja neměl na tyhle hry příliš náladu. Mračil se a přemítal, jestli vážně nemůže prostě odejít. Býval by vážně moc rád šel pryč. Obvykle byl pro každou zábavu, ale tentokrát? Tentokrát ne. Tentokrát měl myšlenky leda na to, že mu za to nějaký tajemný vlk nestojí. Mohla to být jen hra. Asi nebyl zase tak důvěřivý, jak si o sobě myslel. Nebylo to smutné? Věřil kdekomu a teď nevěřil tomuhle někomu, kdo tvrdil, že plní přání.
„Není to tak snadné,“ pronesl Varja, ale věděl, že to byla lež.
„Proč by nebylo? Je tak těžké věřit tomu, že někdo dělá něco jen proto, aby ti druzí měli radost?“ ptal se Vlčíšek, ale Varja věděl, že to řekl správně. Vlčíšek věděl, co mu odpoví.
„Ne, i já bych to tak dělal,“ připustil.
„No vidíš, a přesto existuješ, přesto nikdo tvou existenci nezpochybňuje, tak proč děláš totéž jako jiní, Varjo?“ ptal se Vlčíšek.
„Já nevím, Vlčíšku, asi protože se mi ještě nikdy nic pořádně nesplnilo. Jako mladý vlk jsem si něco přál, a to se mi nikdy nesplnilo,“ řekl. Vlčíšek se odmlčel a Varja si už myslel, že mu ani neodpoví.
„Nikdo nesvede vrátit zpět mrtvé, Varjo, ani upřímné přání sotva odrostlého vlčete. Některá přání navždy zůstanou jen přáním, ale to neznamená, že snad nemají váhu, nebo že by nebyla důležitá. Jsou. Jen zkrátka občas musíme přijmout svět takový jaký je. Někdy nelze splnit vše,“[/color] pronesl Vlčíšek. Jeho slova na Varju silně dolehla, ale věděl, že má pravdu. Navíc… byl nesmysl se stále upínat na minulost, když měl před sebou jasnou budoucnost. Nebo alespoň tak jasnou, jak jen mohla být. Varja mlčel. Ticho znovu narušil až Vlčíšek, který znovu promluvil.
„Ale teď… teď jsi šťastný, nebo ne?“
Varja váhavě přikývl. „To jsem. Jsem šťastný.“
„Protože to je přesně to, co by měl Vlčíšek dělat. Rozdávat radost druhým. Nejde jen o věci, o magie, o všechny ty věci, o které mě vlci žádají, ale o prostou radost, kterou teď cítíš. Není to to nejlepší? Být šťastný, nedělat si starosti?“ ptal se ho.
„To ano, ale splnil jsi mi to ty?“ ptal se Varja zamyšleně.
„Potřebuješ nutně znát tu odpověď, Varjo? Kdybych ti odpověděl, změní to něco? Dohlížím nad všemi vlky, a tak vím, co kdo chce. Ty jsi chtěl být prostě šťastný. Chodil jsi světem a chodil jsi v něm sám, chytrý a laskavý vlk s dobrým srdcem. Snad by tě mohl pán zimy a sněhových vloček nasměrovat tam, kde najdeš všechno štěstí, které ti svět může dát, nebo ne?“ ptal se ho Vlčíšek, ale Varja vlastně nevěděl, co říct.
„Takže nic z toho, co se stalo, nebylo mnou?“ ptal se Varja, který si myslel, že tohle všechno byl osud. Že tohle bylo místo, kde měl být. Mohl za to Vlčíšek.
„Ale jistě, že bylo. Jen jsem si říkal, že místo magie bys zase potřeboval trochu té radosti. Byl jsi tak sám a stranil jsi se každého, koho jsi potkal. Už chápeš, že to byla chyba?“ ptal se ho Vlčíšek.
Varja nejistě přikývl. „Ano, ale… nikdy mě nenapadlo, že za tím stojí vlk, co plní přání,“ poznamenal Varja.
„A kdo jiný? Osud je občas dobré trochu popostrčit, nemyslíš?“ zeptal se ho Vlčíšek a Varja musel chtě nechtě souhlasit. Nelitoval toho, že byl tady, nehledě na to, kdo v tom měl vlastně prsty. Jestli vůbec někdo. Byl vážně šťastný.
„No, Varjo a teď mi pověz. Jak se má Badri?“
V tu chvíli se Varja probudil z toho vážně divného – a dlouhého – snu.

Přidáno.

15. Napiš v jeden den do 4 rozcestníkových území post o tom, jak se ti zdá šílený sen o Vlčíškovi 3/4

Vlčíšek se bodře zasmál a zakroutil nad Varjovými pochybnostmi hlavou. „Ale samozřejmě, že znám jména všech vlků, Varjo, proč myslíš, že by to nešlo?“ Odpověď si Varja rozmýšlel celkem dlouho. Ono přeci jen to nebylo tak snadné, když o Vlčíškovi vlastně pořádně nic nevěděl. Leccos už na Galliree zažil, viděl spoustu magie, přesto však na tomhle snu bylo něco podivného. Odpovědi se Vlčíšek přeci jen však nakonec Varju něco napadlo.
„Ono by to asi šlo, ale k čemu by taková znalost vůbec byla? Asi mi to prostě nepřijde tak užitečné a vůbec, vážně, k čemu ti to je?“ Energicky zamával ocasem a posadil se u stromku, aby si Vlčíšek nemyslel, že si na odpověď nepočká.
„Ach, Varjo, to je přeci naprosto jasné, copak jsi vážně nikdy neslyšel o vlkovi, který plní přání?“
„Inu, slyšel, ale to byla jen pohádka pro vlčata,“ prohlásil Varja, protože jak by to mohla být pravda? Ano, trochu se zdálo, že Varja pozapomněl, že v tomhle světě magie existovala a že tahle pohádka nebyla zase tak docela pohádkou, ale realitou, kterou Vlčíšek plnil každému vlkovi.
„Imaginární vlk, který plní vlčátkům jejich tajná přání, ano, to se povídá, ale není to pravda. Ano, Varjo, jsem Vlčíšek a jsem opravdový,“ pronesl ten hlas, ale Varjovi se tomu prostě věřit nechtělo.
„Ono by pro mě asi bylo jednodušší ti věřit, kdyby ses mi ukázal víš?“ špitl Varja a znovu se rozhlédl, ale Vlčíšek nikde, prostě tam nebyl.
„Lehce bys uvěřil, Varjo, to věříš jen tomu, co vidíš?“ škádlil ho Vlčíšek, ale Varja v tom slyšel jakousi výtku.
„Už abych šel,“ zabručel Varja, protože toho měl tak akorát dost. Tušil, na co Vlčíšek narážel, na to, že jeho fialové oči tvořily iluze, kterým věřil více než tomu, že si tady povídá s bytostí, která plnila přání.

Přidáno.