Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Varja miloval vodu – miloval se koupat v řekách, jezerech, a dokonce i v malých kalužích po dešti.
Jednoho chladného zimního rána se Varja probudil a zjistil, že celou noc sněžilo. Všude kolem něj ležela měkká, bílá pokrývka sněhu. Varja se usmál a pomyslel si, že je to skvělé počasí na to, aby se šel klouzat. Rychle vyrazil ven, jeho tlapičky zanechávaly stopy ve sněhu, když běžel směrem k jezeru, u kterého už potkal spoustu vlků.
Když dorazil k jezeru, zjistil, že voda, kterou tak miloval, je zamrzlá, což v takové zimě dávalo smysl, ale jeho to na Galliree pořád tak nějak udivovalo. Přeci jen to nebyl sever, ze kterého pocházel, a tak tady ani nečekal tu pravou zimu, i když z ní už viděl hodně.
Ledová plocha jezera se třpytila na slunci, jako by byla pokryta diamanty. Varja byl nadšený. Jezero ho přímo vybízelo k tomu, aby se na něm klouzal tak jako mnohokrát předtím. Byla to taková příjemná vzpomínka na domov.
Varja se rozhodl, že se nejprve musí ujistit, že led je dostatečně silný, aby ho unesl – byl to přeci jen celkem velký vlk a ač se vody nebál, taková koupel v zamrzlém jezeře nebyla úplně něco po čem by zrovna dvakrát toužil.
Pomalu přešel k okraji jezera a opatrně položil jednu tlapu na led. Led byl pevný a nezlomil se. Poté položil druhou tlapu a postupně se posouval dál. Nakonec ztratil obezřetnost, led ho zjevně udržel i při jeho velikosti, a tak se začal klouzat tak jako mnohokrát předtím.
Klouzal se po ledě jako malé vlče, ale na tom, co si o něm, kdo pomyslí mu stejně nikdy nezáleželo. Byl naprosto spokojený ve svém zcela přirozeném zimním prostředí. Jeho smích se nesl po celém jezeře, když se klouzal sem a tam.
Jediné, co Varjovi chybělo ke štěstí byla společnost. Škoda, že sebou nevzal Badri, říkal si, když se tak klouzal po tom ledě. Trochu toho litoval, protože věděl, že Badri by se tenhle nápad líbil zrovna tak jako jemu. V tomhle byli stejní, snad proto jí také měl tak rád. Bylo jediné štěstí, že jí potkal. Uvědomil si, že doufal, že jí už nikdy neopustí.
Varja pokračoval ve svém hravém klouzání po ledě. Zimní vítr mu čechral srst a všude kolem něj se třpytila námraza. Miloval, jak mu chladný vzduch pronikal do plic a jak jemné vločky dopadaly do jeho srsti, kde se v tmavé záplavě chlupů třpytily jako hvězdy. Byla to pro něj radost, kterou si pamatoval ze svého mládí. Opravdové potěšení, které mu připomínalo domov. Byla pravda, že zima na severu nebyla vždy dobrá, většinou to bylo těžké přežívání, ale on se o sebe uměl postarat, a tak si i tehdy mohl užívat tyhle drobné radosti.
Zima pro něj nebyla jen o chladu a sněhu, byla to doba, kdy se cítil nejvíce naživu. Každý den byl dobrodružstvím, každé probuzení pod bílou pokrývkou sněhu bylo zázrakem. Byl to čas, kdy každý jeho krok zanechával stopu na čistém plátně. Pamatoval si, že i když býval sám, zima mu vždy dávala pocit, že je součástí něčeho většího, něčeho, co ho spojovalo s jeho předky a se všemi tvory, kteří kdy běhali po zasněžených pláních severu.
Vzpomínal na svého otce. Bylo to spoustu let, co zemřel, přesto na něho Varja nikdy nezapomněl – jak by to vůbec bylo možné? Ten den jeho smrti byl vepsaný v jeho mysli navždy, i tak však doufal v to, že Gallirea mu přinese to, po čem toužil. Nový začátek s Badri. Ta myšlenka ho naplnila radostí a náhle se nemohl dočkat jara. Pokud s Badri opravdu budou mít rodinu, pak to bude určitě na jaře.

Přidáno.

Leden 5/10 • Nicos
Loterie 1/5

Varja našpicoval uši a ač nebyl žádný rváč, byl rád, že Nicos souhlasil. Inu... musel přeci trochu potrénovat, ne? Když to navíc ještě ani nikdy nedělal. Neuměl se asi prát a trochu se bál, že neopatrností Nicosovi ublíží, ale doufal, že to nic nebude. Pral se přeci jako vlče se sestrami. Tohle bude podobné, ne? "No, tak jo. Mohli bychom. Aspoň budu mít nějaké nové zkušenosti," kývl Varja zamyšleně.
"Vážně? Nikdy jsem neslyšel o nikom, kdo by neměl rád lovy. Nebo tedy... nikdy mě asi nenapadlo se na to ptát. Mě to přišlo přirozené. Ale je pravda, že teprve od té doby, co jsem v Borůvce jsem viděl, jak loví velké smečky. Já by celý život tulák, takže jsem nikdy nějak nepřemýšlel nad tím, že by ty lovy mohly probíhat jinak a že bych třeba měl spoléhat i na jiné vlky," vysvětloval Nicosovi. "Ale jo, je vlastně pochopitelný, že to má každý jinak. Byla by nuda, kdyby byl každý skvělý lovec, a tak," uchechtl se.
Nicos se zastavil a nevěřícně mu kouknul do tváře. Byl viditelně v šoku. "No, neřekli," připustil. "Ale... jsem ve smečce teprve od léta, třeba to je tím. Třeba je to tajné!" namítl Vajra, aby nějak ospravedlnil svojí nevědomost. "Nebo třeba magii nemáme. A nebo... na to jen nepřišl a řeč. A jakou magii máte vy?" zajímal se.

Leden 4/10 • Nicos
Loterie 5/5

Varja se po Nicosovi podíval - zdálo se mu to, nebo vypadal skoro zklamaně. "No, kdybys chtěl, mohli bychom třeba jenom trénovat. Jen se nerad peru opravdově," vysvětlil. "Asi jsem se ani s nikým nikdy doopravdy nepral. Tak co to zkusit?" zeptal se Nicose, který byl ochránce a jistě tak musel trénovat i kvůli svým povinnostem. Dávalo to celkem smysl, alespoň Varjovi to tak připadalo.
"Jo, v to tak trochu doufám. Bojovat asi moc neumím, ale lovit? To mi jde, v tom jsem dobrý," kývl, protože to bylo také to jediné, co ve skutečnosti opravdu někdy využil.
"Ale tak to zní docela v pohodě, to se ani s nikým nepereš, co? Je asi dobře, že je to tady takové klidné a nikdo nikoho příliš neohrožuje, ne?" zajímal se, protože to bylo něco, co ve skutečnosti nevěděl. Tak dlouho tu nebyl.
"Smečková magie? O tom vůbec nic nevím," pronesl překvapeně. "Vy... nějakou máte?" zajímal se hned, protože to znělo zajímavě.

Loterie 2/5

Varja se na Badri usmál a kývl. "To zní jako ten nejlepší plán," ujistil jí, protože to tak cítil. On si alespoň trochu odpočine - a kdo ví kde se ten Cyril vlastně zasekl. Varjovi na tom však v tu chvíli ani trochu nezáleželo. Byl s Badri a vlastně celou zimu netoužil po ničem jiném než se vrátit z výletu a být s vlčicí na které mu záleželo více než na komkoliv jiném, koho tady potkal. A to bylo velké množství vlků, jen Badri však byla jeho povaze nejblíže.
Když mu slíbila, že bude jeho partnerkou, nemohl se cítit blaženější. Přitiskla se k němu a olízla mu čenich. On jí láskyplné gesto oplatil a nosem jí jemně přejel po tváři. "Já také ne," ujistil jí. "Myslel jsem na tebe všude, kde jsem byl. Chyběla jsi mi, tak moc," říkal jí. "Ale možná to bylo to, co jsem potřeboval, abych pochopil, jak moc tě mám rád," dodal, vědom si toho, že měl tendenci nic nebrat vážně. Tohle... tohle však bylo jiné.
Byli tak společně těsně přitisknutí jeden k druhému a vzájemná blízkost byla to, co v tu chvíli přesně potřebovali. "Zbožňuji tě, Badri, vážně," řekl jí tiše. "A jsem tak hrozně moc rád, že jsem na tebe tehdy narazil," dodal - nechtěl ani domýšlet, co by se stalo. Díky tomu medvědovi vlastně našel své štěstí. Byla to zajímavá hra osudu.

Leden 3/10 • Nicos
Loterie 1/5

Varja se zasmál, ale opatrně přecházel s Nicosem přes jezero, led byl však pevný a nebylo čeho se bát. "Já vlastně soutěživý asi nejsem. Klidně můžeš být lepší než já, je mi to jedno," ujistil ho. Vážně nikdy nepotřeboval být lepší než někdo jiný, byl si vědom toho, co zvládne a většina toho, co dělal pro něho byla prostě jen... zábava. Neuměl to popsat jinak. "A prát se nechci, to mi přijde zbytečné," dodal.
"Páni, ochránce. Já nejsem nic. Tedy, asi bych mohl být. Možná by mě bavilo být lovcem," poznamenal zamyšleně, protože lov byl něco v čem byl vážně dobrý. V tom o sobě nepochyboval. "Ale jaké je to být ochráncem? Napadá hranice hodně vlků? Je to nebezpečná práce?" zajímal se - to protože to prostě nevěděl a zajímalo ho to.
"To zní vážně pěkně! Asi žijete tak hluboko, že jsem si prostě nevšiml," řekl mu vesele. "A nebo jsem prostě jen neměl cestu kolem," dodal.
"Borůvka je skvělá," prohlásil hned hrdě. "Já tam tedy jsem teprve od léta, ale z toho, co jsem viděl je to krásné místo plné zvěře. A borůvek, samozřejmě," uculil se.

Loterie 5/5

Varja zamyšleně pokýval hlavou. "To zní vlastně jako docela fajn nápad," přikývl. I on se chtěl i Životovi ostatně znovu vypravit a s Badri... s Badri tak dlouho nikde nebyl! Ne, že by neměl provětraný kožíšek už dost, ale... tohle bylo jiné. S Badri to bylo jiné. Měl jí vážně hrozně moc rád. "A určitě po cestě najdeme nějaké jezero," mrkl na ní.
Usmál se a nadšeně se k ní přitulil, když s ním souhlasila. Nemohl se cítit lépe. Dech se mu snad dokonce zadrhl v hrdle, když se tiše zasmál - ne Badri, ale tomu, jak šťastný byl. "Těším se, až ten sen bude skutečností," řekl jí vážně. "Hm, takže... budeš mojí partnerkou?" ujišťoval se. Sice mu slíbila, že byla jeho rodinou, ale to jen tak pro pořádek. Chtěl si být jistý tím, co mezi nimi bylo. A... říkal si, že tohle je jasné potvrzení. Varja byl naprosto a dokonale šťastný.
"To ano. Je to skvělý domov. Cyrilovi bych tedy vlčata z bezpečnostních důvodů nesvěřil, ale... chci říct. Ano, myslím, že nám tady i s naší velkou rodinou bude dobře," řekl jí vesele.

Loterie 4/5

Varja se zasmál. "A co bys chtěla podniknout? Máš nějaký nápad?" zajímal se, protože on byl vždy pro každou špatnost - a uvědomoval si, že s Badri by šel klidně až na konec světa, kdyby to po něm chtěla. Neváhal by ani vteřinu.
Posadili se do sněhu a Varja jí pobídl, aby mu o tom snu pověděla. Nemohl si pomoct, ale musel se tak trochu hloupě usmát nad jejími slovy. "Měla jsi pravdu. Je to hezký sen," řekl jí jemně. "Upřímně je to něco nad čím jsem přemýšlel, když jsem byl s tvým bráchou v horách. A vlastně jsem si uvědomil, že je to něco, co chci více a více. A především kvůli tobě. Vím, že s nikým jiným bych nikdy nebyl tak šťastný jako s tebou. Chci s tebou mít rodinu," pronesl - bylo to vážnější, než vlastně z jejich prvotní konverzace čekal, ale... nač čekat? O vlčatech už mluvili a tohle byl jen první krok, nebo ne? A čím více se od Badri vždy vzdálil, tím více na ní myslel. Nebyla to... láska? "Chtěla bys být mojí rodinou, Badri?" zeptal se jí.
"No, jo..." přikývl. "Vlčíška. Jestli tady bude i při další zimě, musíme se tam vypravit spolu," mrkl na ní. "A Cyril se ti určitě bude líbit. Je s ním zábava. A ano, je pravda, že jsem tady měl štěstí na dobré vlky. Nebo si jen prostě snadno dělám přátele," poznamenal.

Leden 2/10 • Nicos
Loterie 3/5

Varja pobaveně přikývl, protože opravdu viděl, že to o něco lepší bylo. Alespoň už se tolik netřásl a vypadal vlastně celkem jistě. A jezero se pod ním zatím také ještě nepropadlo, takže to rozhodně byla výhra. Varja na to raději neupozorňoval, říkal si, že to bude lepší, než aby nebohého Nicose stresoval.
„Tak uvidíme. Zní to moc zajímavě na to, abychom to jen tak zamluvili. A jestli to není daleko…“ mávl Varja tlapkou a rozhodl se tedy Nicose následovat tam, kam ho povede. Byl vždycky až moc zvědavý na nová místa a taková zajímavá řeka, kde mohlo a nemuselo být monstrum byla příliš lákavá na to, aby si to nechal ujít.
Varja se musel zasmát, když se Nicos ohradil – a tak si ho Varja sjel pohledem. „Nó, oproti mě jsi takový menší,“ poznamenal pobaveně, ale Varja byl vážně velký vlk a ta jeho huňatá srst tomu prostě moc nepomáhala. „Chceš to otestovat? Neřekl bych, že jsem úplně slabý,“ řekl mu – no, protože nebyl. Svaly rozhodně měl, ale nebyl někým, kdo by se svou silou nějak zvlášť vytahoval.
„O Sarumenu jsem ještě neslyšel,“ pronesl Varja překvapeně, ale nebylo to asi nic tak divného. Přeci jen znal hlavně Borůvku a… no… to bylo asi všechno, uvědomil si. Alespoň si trochu rozšíří obzory, říkal si.

Loterie 2/5

Varja se na Badri usmál a jemně se jí dotkl jakoby pro něho bylo těžké držet se od ní dál. Dlouho se neviděli, a tak bylo přirozené, že mu teď chyběla... ne?
"Usnula? Tak to musíš být pořádně odpočatá na nějaké pořádné zimní dobrodružství," prohlásil pobaveně, ale chápal to. Nebylo nic neobvyklého takhle dlouho spát, to jen on se tak moc těšil na zimu, až mu bylo líto jí propásnout. "Tak to jsem na tom podobně. Už jsem se těšil domů a na tebe. Říkal jsem si akorát, že se po tobě podívám," řekl jí a i on jí nosem jemně pročísl srst na krku.
"Vážně? Sen?" zeptal se jí překvapeně. "No a... byl to příjemný sen?" zajímal se zvědavě, protože si nemohl pomoct. A když už o tom sama začala!
"Popravdě jsem zažil pořádné dobrodrůžo! Vydali jsme se od tůně s Erlendem, ale po cestě jsme potkali ještě Cyrila, kterého znám od jezera, a s tím jsme se prošli po horách, dokonce jsme i potkali Vlčíška! Teď jsem tady právě na Cyrila čekal, protože říkal, že by se chtěl přidat do Borůvky," vysvětlil jí. "Ale kdo ví, kde se zdržel."

Loterie 1/5

Varja čekal na Cyrila, ale ten se někde zdržel. Erlend se s nimi rozloučil a šel si odpočinout. Varja se mu nedivil, měli za sebou pořádný výlet do hor, ale on měl stále celkem dost energie. Ohlížel se a čekal na toho Cyrila, zatímco přemýšlel, že by se vydal najít Badri, aby jí povídal o tom všem, co prožil zatímco ona zůstala doma.
Jeho váhání nemělo dlouhého trvání, protože Badri si ho znenadání našla sama. Skočila na něho - což mu nevadilo, byl to pořádně statný vlk, a tak se jejímu objetí ani trochu nebránil, naopak jí hned pozdravil nadšeným mácháním ocasu a vřelému přitulení. Jak mu jen chyběla!
"Badri!" usmál se na ní nadšeně a přitiskl se k ní. "Já? Já se mám výborně! A co ty? Bylo mi líto, že jsme tě tu s Erlendem tak nechali," řekl jí, ale nezdálo se, že by mu to Badri vyčítala. "Moc jsi mi chyběla. Pořád jsem na tebe myslel," ujistil jí jemně.

//Východní hvozd (přes Zrcadlové hory)
Loterie 5/5

Varjargar následoval své přátele domů. Byl to trochu zvláštní pocit, ale vlastně nebývale vřelý. Vešel do lesů, které mu již byly známé a které i v téhle zimě voněly jako borůvky. Neuměl si představit, jak vřelý bude les až nastane jaro. Byli ostatně v polovině zimy a on věděl, že jaro přijde dříve, než mrkne - tak jako každý rok. Těšil se na to, přestože zimu miloval, byl zvědavý, co mu přinese jeho druhý rok na Galliree. Nechápal, že na jaře už tady bude rok - bylo to příliš zvláštní, příliš abstraktní na to, aby to vůbec byl schopný pochopit. Byl tu jen rok (necelý) a zažil tu více než za celý svůj život. Byl spokojený. Měl tady svůj domov. A už se rozhlížel, jestli někde náhodou neuvidí Badri. Už se těšil, až jí poví, co za ten měsíc všechno stihl.

Loterie 1/5

Varja pokračoval za Cyrilem a Erlendem směr Borůvka. Byl nadšený z představy toho, že se vrátí domů. Už mu chyběla Badri, což by asi nahlas jen tak nepřiznal, ale bylo to tak. Říkal si, jak asi prožila zimu, zatímco on byl pryč - nemyslel si, že by byl centrem jejího světa, což samozřejmě rozhodně nebyl, ale přeci jen na ni Varja myslel často. A teď, když nahlas přiznal, že s ní chtěl vlčata se ohledně celé jejich situace cítil jistější. Měl pocit, že jejich vztah směřuje přesně k tomuhle a byl nadšený z té nové kapitoly, která před nimi byla - nebo doufal, že tomu tak bylo. Nečekal, že se jeho život tolik změní, ale byl šťastný. To bylo to jediné, čím si byl naprosto a zcela jistý.

//Borůvka přes Zrcadlové hory

Loterie 5/5
//Gejzírové pole přes Midiam

Varja nechtěl úplně přiznávat, že o tom s Badri mluvili, ale no... mluvili. Nebylo to sice nic závazného, nebylo to tak, že by ta vlčata plánovali zítra, ale on to vážně bral. A jak se zdálo, Erlendovi to vůbec nevadilo. To se mu ulevilo, protože byl přeci jen bratr Badri, ne snad, že by za ní mohl mluvit, nebo tak - a nemyslel si, že by to dělal - ale přeci jen mu mohl říci, že se mu to nelíbí a nezdá. To, že ho Erlend v rodině chtěl Varju velmi potěšilo. Erlenda to nadchlo tak, že si dokonce radostí poskočil. "Díky," řekl jim oběma zcela upřímně. Byl rád za Cyrilova milá slova i za to Erlendovo nadšení. "Ale i kdyby, tak jsme o tom jen mluvili. Já mám Badri moc rád a ona vlčata chce, takže..." vysvětlil. Myslel si, že by to tak mělo být. On by rád vlčata měl, což... asi bylo zřejmé, když o tom s Badri mluvil. Chtěli na tomto světě po sobě něco zanechat. Jemu to bylo blízké, protože po smrti jeho otce tu zbyl on - a on byl stále jeho živoucím odkazem. Bylo by skvělé mít malá vlčata, která budou v tom odkazu pokračovat.
"Hele, určitě jí najdeme. Myslím, že tady nikdo nezůstane ztracený nadlouho," sliboval Cyrilovi. "No, a myslím, že se Baghý budeš líbit určitě. Navíc podle mého skromného názoru jsi taky takový medvídek. Jo, medvídci mají přeci taky drápy a zuby, a tak," připomněl mu. Ostatně kdo by to měl vědět lépe, než on? Ta jizva po medvědím škrábanci ho pořád čas od času bolela. "Takže klid. Prostě s námi pojď domů a neremcej," pobídl Varja Cyrila.

Loterie 2/5
Leden 1/10 • Nicos

Varja se zasmál. "No, tak vidíš! Nejspíš se nemáš vůbec čeho bát," prohlásil, protože tomu upřímně věřil. Ne, že by hrozba utopení nebyla reálná, to sám dobře věděl, ale nic ho ještě do hlubin nestáhlo. Ani ta obluda, kterou potkali na moři. Tehdá, když se ta loď rozpadla, tak se topil, nic ho pod hladinu nestáhlo.
"No, jestli je to zajímavá řeka, tak se rád podívám. Mám prostě rád vodu," uchechtl se. Tak to bylo, navíc rád poznával nová místa a ryšavého vlka ještě neznal, a tak usoudil, že byl z míst, která tady na Galli ještě neprozkoumal. "Nejspíše to bude tím, určitě tam nežijí žádná monstra," ujišťoval Nicose. "A z jaké, že jsi smečky? Já jsem z Borůvkové," prohlásil Varja hrdě, načež se znovu zasmál. "Ále, myslím, že bych se dokázal ubránit, i kdybys mě v tom tmavém lese chtěl napadnout. Nebo kdovíco," prohlásil pobaveně.

Loterie 1/5
//Zubatá přes Sněžné velehory

Varja tak nějak pochopil, že Cyril vlčata moc nezvládal. Ne, že by ho chtěl podceňovat, ale říkal si, že třeba, kdyby byly jeho vlastní, tak by to pro něj nebylo tak složité. Ani on vlastně nevěděl, jaký by byl otec, ale na to asi nepřijde, dokud se jím nestane. Všiml si Erlendova pohledu, kterým se ho jasně ptal, jestli nějaká vlčata plánuje. "Když si tím nejsi jistý, tak bys neměl," kývl na Cyrila. "A no, já... s Badri jsme o tom mluvili, ale to bylo jenom takové... hypotetické. Ne, že bychom pro to něco dělali, prostě jen... že bychom mohli mít vlčata. Jakože spolu," vysvětloval přátelům. S Badri to myslel vážně a doufal, že Badri to zase myslela vážně s ním.
"No, když nevíš kde je, tak se nám asi bude hledat těžko," poznamenal Varja zamračeně. "Tak co kdybychom došli do té Borůvky, a pak se uvidí?" zeptal se Cyrila, ale Erlend už je směrem k Borůvce vedl, a tak to asi bylo jasné. Prostě hurá do Borůvky!

//Východní hvozd přes Midiam