Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Říjen 4/10 | Badri

Varjovi lov nikdy nijak zvlášť nevadil - ani ho netížilo o tom všem mluvit, viděl však, jak je celá ta věc pro Badri nepříjemná. Uvědomoval si, že jí to muselo nesmírně trápit, když nejedla maso a jako test pro přijetí si jejich nová alfa vybrala zrovna lov. On navíc její preferenci přijal naprosto klidně - nevěděl, jak na to reagovali jiní. "Mě to nevadí. Rád převezmu tvé lovecké povinnosti... pokud tedy vůbec nějaké budou. Myslím, že bys rozhodně měla mít šanci pečovat o vlčata, i když Kezi už asi možná žádnou péči potřebovat nebude. Vlčata rostou hrozně rychle," poznamenal zamyšleně, protože toho o vlčatech mnoho nevěděl.
Varja se na Badri zazubil zrovna tak a šťouchnutí jí oplatil. "Jsem rád, že jsem tě poznal. Vážně moc," řekl jí - a znělo to mnohem vážněji, než původně zamýšlel. Ostatně, kdyby Badri nepoznal a ona ho nezachránila v tom oceánu, byl by mrtvý.
"V tom máš asi pravdu. Snad to tak bude," pokýval Varja hlavou. "Já se jen trochu bojím, přeci jen je to má první smečka."

Říjen 3/10 | Badri

Varja se na Badri zazubil. "Nic si z toho nedělej, já byl taky pořádně nervózní. Nikdy nevíš, co se semele," poznamenal vážně, ale přikývl. "Ale tohle šlo docela dobře. A... jo no, něco jsem sem tam ulovil," prohlásil a zastříhal ušima, protože si nebyl jistý, jak naložit s její chválou. Zamyšleně naklonil hlavu na stranu a zadíval se na Badri, která ho ujišťovala, že si jí bude moci ukrást pro sebe kdykoliv. Trochu ho to uklidnilo, protože měl vlčici opravdu upřímně rád. "Dobře. beru tě za slovo, protože jsem s tebou vážně rád," řekl jí.
"Baghý vypadá fajn, ale myslím, že nejsem úplně oblíbený u té druhé alfy. Snad to bude v pohodě," prohlásil a bezstarostně zamával ocasem.

Říjen 2/10 | Badri

Varja souhlasně přikývl. "To rozhodně. A jsem rád, jak dobře se to nakonec vydařilo s tou smečkou," řekl jí nadšeně a zamával ocasem. "Vážně jsem z toho byl nervózní," přiznal jí, protože přeci jen jí říkal, že ve smečce nikdy nebyl - měl však pocit, že pokud byla nějaká ideální, pak to byla právě ta Borůvková.
"Vážně se hrozně těším, až poznáme celou smečku," řekl jí, protože byli přeci jen oba plní tím, že byli ve smečce. Oba to tak přeci chtěli a doufali v to, že se to podaří. "Ale jsem rád, že jsem si tě nejdříve mohl ukrást pro sebe," dodal a zazubil se na ní. Nemyslel si, že by Badri potkala nějaké lepší vlky a docela by na něj zapomněla, ale říkal si, že si jistě najde jiné dobré přátele. Varja nebyl zvyklí, že by vlci v jeho životě zůstávali, a tak se bál, že i Badri nakonec zmizí, ale... zdálo se, že ne. Jak by mohla? Byli přeci ve stejné smečce!

Říjen 1/10 | Badri

Varja by nevěřil (a nebo možná naopak o to více věřil), jak moc mu bude chybět společnost Badri. Ne, že by s Badri nebyli, ale ve společnosti jiných vlků to v jeho hlavě zkrátka nebylo ono. Badri byla zkrátka skvělá kamarádka a teď, když měli chvilku času jí rád vytáhl alespoň na procházku k jezeru. Říkal si, že to bude skvělé, že si užijí trochu vzájemné společnosti. Po lovu a po tom všem si mohli dát trochu oddech a třeba najdou někde nějaké pozdní bobule o kterých Varja věděl, že bude Badri preferovat spíše než laň, kterou společnými silami skolili.
"Chybělo mi to. Jen tak se s tebou někde ztratit," vysvětlil jí a jemně do ní strčil. Ťapkali společně vedle sebe a nemířili někam. Jejich cílem bylo zkrátka být spolu a užít si trochu té vzájemné společnosti. To mu připadalo vůbec nejlepší. Seznámil se s mnoha vlky, a přesto byl vůbec nejraději s Badri. Připadalo mu to skoro jako věčnost, kdy spolu naposledy mluvili.

Laň byla skolena. Baghý zvířeti prokousla hrdlo, zatímco, on do ní zatínal drápy a nořil zuby. Badri byla někde za nimi - jistě jí to celé bylo proti srsti, když nejedla maso, ale pokud si je alfa chtěla otestovat, dávalo smysl, že k tomu bude nejlepší právě lov, co jiného?
Laň netrpěla dlouho, byla díky Baghý mrtvá během chvíle a on tak mohl povolit svůj stisk. I on byl od krve, nebylo to tak hrozné, protože přeci jen nebyl tím, kdo laň dorazil, i tak jí však pěkně pocuchal. Měl pocit, že odvedl dobrou práci a podle toho, že mu sama alfa Borůvkové smečky poděkovala, usoudil, že to tak opravdu bylo.
Zazubil se na Baghý jako kdyby to nic nebylo. "Není za co," ujistil jí - a opravdu to tak vnímal. To už se k nim připojila Badri. Býval by do ní strčil čenichem, ale byl celý od krve, a tak aspoň zamával ocasem a jemně do ní drcl bokem. "To víš, že jsme," ujistil jí a zadíval se na alfu. "Je třeba v úkrytu nějaké místo, kde bychom tuhle sváču mohli nechat?" zeptal se.

Září 10/10 | Cyril

"To by bylo skvělý. A hlavně, princi, nezapomínej, že já jsem na tvojí straně. Osm nohou a neviditelnost? Tvůj táta by ti království předal bez mrknutí oka," ujišťoval ho Varjargar - a byl si jist, že nepřehání.
"Popravdě... to je dost zajímavý příběh. Potkal jsem je na takové dost divné lodi. A oni oba byli taky dost divní. To ti někdy budu vyprávět," slíbil Cyrilovi.
"Nezapomínej, že moje sýkorka je badass. Ta by byla mega drsná," ujistil Cyrila. "Upřímně, jelen se jménem Varjargar zní hustě, to ti schvaluji. A abych se ti odvděčil, budu své sýkorce říkat Cyril," pronesl a viděl, jakou hrůzu v očích tím svému novému příteli způsobil.
"Moje sýkorka Cyril je zaplaší," ujistil svého prince.

Září 9/10 | Cyril

"To je asi něco, co nevymyslíme, ale něco, co budeme muset vyzkoušet," prohlásil Varja zklamaně, protože se obával, že přesně tak to bylo. "Ale jako je to senzační. Neviditelnost pro mě taky zvaž, když už tam u těch Bohů budeš," řekl mu pobaveně.
"Nevím, jestli mu ho nevybral Stín. Jakoby zní to pravděpodobněji, ale možná si tě prostě tihle tvorové najdou. Přijde k tobě něco, co se k tobě hodí," řekl mu, ale to, jak to funguje prostě nevěděl. "Moje badass sýkorka by se bránila! By mu vyklovala oči, to bys koukal!" smál se Varja, ale rozhodně svojí imaginární sýkorku hájil. Ještě tak, aby mu jí Cyril sežral... kdyby nějakou měl. "Abys náhodou ty nepřišel s takovým mazlíčkem. A ještě aby se tvůj jelen jmenoval třeba Kopretina," smál se Cyrilovi, ale byla to jen legrace - a on věděl, že to Cyril ví.
"No, až se mnou skončíš, tak nevím, nevím, jestli budu děkovat. Ale kdo ví," zasmál se Varja pobaveně.
"No vida, tak to budu mít spoustu příležitostí k tréninku a nebudu muset své schopnosti trénovat na vašem veličenstvu."

Září 8/10 | Cyril

Varja začal horlivě přikyvovat, rozhodně souhlasil s tím, že to s tou neviditelností museli vyzkoušet. "Hrozně mě zajímá, jestli tebou ten neviditelný vlk může projít. To musíme prozkoumat," prohlásil Varja upřímně zvědavý. Kdyby oba vlci tušili, že Cyril magii neviditelnosti ovládá, mohli to zjistit mnohem rychleji.
"No, a třeba už s tímhle jménem přišel. Kdo ví, jak to funguje?" pronesl Varja zamyšleně, byl na to ale upřímně zvědavý. Až potká někoho dalšího, musí se na to zeptat. "To já taky, ale je to rozhodně zajímavé. A upřímně... mě by sýkorka nevadila. Moje sýkorka by byla badass a nakopala by tvýmu hadovi zadek," prohlásil vlk se smíchem.
"Jo, jsem celkej učenlivej. Když chci," řekl Cyrilovi a zakroutil pobaveně hlavu nad jeho úmysly. "No, super, tak až se mi objeví další nohy, budu vědět, kdo za to může," smál se Varja. "Vše pro vaši spokojenost, princi."
"To bys neudělal! Co bych dělal bez svých titulů! Ne, to bych to raději trénoval na tvých nepřátelích, můj princi!" prohlásil Varja pobaveně.

Září 7/10 | Cyril

Varja se zasmál, ale tak trochu se obával, že Cyril to s tím poddaným myslel vážně... ale i kdyby ano, bylo mu to asi jedno. Klidně si mohou hrát na prince a vévodu (nebo jakýže titul to vlastně dostal). Byl s tím celkem v pohodě. "Jistě, princi," prohlásil Varja pobaveně.
"Ne, vůbec nic," ujistil Cyrila, který na něho veskrze nevěřícně hleděl. Varja se mu ani trochu nedivil. Bylo to přinejmenším divné. "Nevím, jak to funguje, ale vím, že prostě... zmizel. Jako by tam ani nebyl," vysvětlil mu - sám tomu vlastně tak docela nerozuměl, navíc ho ani nenapadlo se Yetera zeptat, i když rozhodně měl, v tu chvíli ho to však nenapadlo. Proč? To se teď Varja ptal i sám sebe.
"To já nevím, jak to chodí, ale co si pamatuji, tak ten vlk nám to zvíře představil. Jmenoval se... Spár, nebo tak něco," řekl Cyrilovi. Úplně by na toho Stínova ptáka zapomněl, ale teď, když na to přišla řeč... "No, tak blázni jsme tady se všemi těmi magiemi všichni. Ale jo, bylo by trochu divný mít jako společníka sýkorku... ale co ty víš, třeba je přátelská!" zasmál se Varja - zrovna k Cyrilovi však rozhodně neseděla. "Ale jo, k tobě se vážně spíš hodí ten had," kývl.
"O tom nepochybuji. A princova hrdost je to jediné na čem záleží," přikývl Varja vážně. "To máš pravdu. Dejme tomu, že taková magie příkazu by se pro prince vašeho postavení hodila," souhlasil nakonec, "přeci jen někdo opravdu musí ochránit Větrné stráně...?" řekl nejistě a zadíval se na Cyrila, aby ho ujistil, že tentokrát název řekl správně.
"To neříkej dvakrát. Až budu umět více, bude mě to lákat to na tobě testovat," zubil se Varja. "To... chápu," smál se.

Obě vlčice se vrhly po laních. Varja čekal v houštině na to, až budou dost blízko a on jim bude moci pomoct. Jeho tělo bylo napnuté a připravené, tohle celé znal velmi dobře. Badri a Baghý naháněly laně jeho směrem a on čekal. Sledoval, kterou Baghý vybrala jako zamýšlený úlovek a už se podvědomě krčil, aby byl připravený vyrazit v té největší rychlosti, které byl schopný.
Badri si nejspíše nevšimla, že se Baghý v jednu chvíli ocitla přímo vedle laně - a Varja si byl jistý, že v tu chvíli mrknul - protože vzápětí už Baghý visel lani na krku.
To už se blížily k němu - a bylo to dobře. Baghý jistě sotva zbývaly síly na to, aby se na zvířeti udržela, a tak neváhal ani vteřinu. Nikdy nebyl zrovna rychlý, ale to, co mu chybělo na rychlosti vynahradil svou silou. Vrhl se na lovnou zvěř a vrazil do ní tak silně, až se celá laň otřásla. Zakousl se jí do nohy, zřetelně slyšel křupnutí, ale nepouštěl se. Zatnul zuby silněji a jen čekal, až se zvíře podvolí a vzdá svůj boj - jenže to nebylo jen tak. Laň bojovala o život, to dobře věděla, a tak se také jen tak nevzdávala. Snažila se ho ze své nohy srazit, ale Varja se držel tak pevně, jak jen mohl.

I Varja si uložil jména ostatních vlků ze smečky do paměti. Stejně jako Badri i on usoudil, že Kezi bude dcerou bet. Baghý ji nezmínila, a tak to dávalo celkem smysl. Baghý. Varja si nebyl jistý, jestli se jim Baghý představila, ale tak jako tak si to jméno bude pamatovat.
Mrkl na Badri, když se rozdělili s tím, že vlčice mu úlovek naženou a on ho snad úspěšně skolí. Byl překvapivě nervózní. Dlouho vysokou nelovil, přeci jen jako samotnému vlkovi by mu to šlo těžce, ale vzpomněl si, co mu říkal jeho otec.
Hlavně musel být klidný. Krčil se v houštině a sledoval vlčice, které pomalu mizely směrem ke stádu. Nepochyboval o tom, že to zvládnou. Vždyť byli tři. Jen nesmím nic pokazit. To bych pak určitě přišel o místo ve smečce. Takové nemehlo by přeci nikdo nechtěl. Říkal si zamračeně statný vlk a protahoval si packy s tím, že se brzy rozběhne za kořistí.
Byl připravený. Teď už to bylo jen na Badri a Baghý. Hm, zajímavě podobná jména. Byla vlkova ryhclá myšlenka, ale zase jí rychle zapudil. To teď nebylo důležité.

Září 6/10 | Cyril

"Přesně tak, pro prince všechno," mrkl na něho. Byla to sice legrace, ale vlastně... už si na Cyrila zvykl. Jeho přítomnost mu byla milá a on v něm viděl dobrého přítele. Býval by se skoro rozesmál, když ho Cyril bacil packou po hlavě, ale snažil se, opravdu úporně, zachovat vážnou tvář. "Opravdu, princi? Děkuji. Nezměrně si vážím vážím vaší velkoleposti," prohlásil Varja a znovu na Cyrila pobaveně mrkl.
"No,... to vlastně nevím, nezkoušel jsem to. On šel lovit, v jednu chvíli tam byl a v tu druhou... no prostě vůbec. Nic. Neviděl jsem z něj ani špičku ocasu," řekl Cyrilovi, který tím byl nesmírně zaskončený. A Varja nemohl říct, že by se mu divil. "I ty další věci byly super, ale na tohle to teda fakt nemělo, to je pravda," kývl.
"Jako... kdyby to bylo něco fakt malého, tak mě to také překvapuje, ale třeba... třeba v tom bude i něco jiného. Mám pocit, že ten pták, kterého jsem viděl s tím vlkem i mluvil. Takže... asi bys nesežral někoho s kým si povídáš. Navíc, jestli to má i jméno...," pronesl zamyšleně a zamával ocasem. "Lišky jsou super. A myslím, že kdyby s tebou mluvila, asi by neměla důvod tě přechytračit. Chápu, že to by princ nesl jen velmi těžce," prohlásil pobaveně, ale také do něho strčil packou - byl to jen žert.
"Taktně... no, takovým šťouchnutím třeba," řekl mu a zaujatě sledoval, jak se otáčí směrem, kterým se objevil velký pavouk. "Jestli jsi viděl obřího pavouka, tak jo, to jsem byl já. Tak bych ti to mohl připomínat takhle. Děsit tě věcmi, které tam ani nejsou, a tak," zazubil se - to ostatně neznělo ani trochu jako lord Varjargar.

Varja zaujatě poslouchal hnědou vlčici a zamyšleně přikývl. Erlend mu neřekl, že byl lovec, pravda však byla, za Erlend mu toho obecně mnoho neřekl. "Aha, proto se mi s ním lovilo tak dobře. Když loví pro celou smečku, ví, co dělá," řekl jako kdyby snad záleželo na tom, co si on o Erlendovi myslí. "Těším se, až potkám někoho dalšího ze smečky. Zatím jsem potkal jen samé sympatické vlky," poznamenal - byla pravda, že pokud si vzpomínal, potkal všeho všudy jen Erlenda a malou Kezi, ale záleželo na tom? Měl z tohohle místa nesmírně dobrý pocit a doufal, že ho bude moci nazývat svým domovem. Zatím se zdálo, že vlčice je celkem snadno přijala - nebo se nejprve rozhodla je otestovat. Varja byl trochu nervózní, i když byl zvyklý lovit, přeci jen to bylo něco jiného. Co když to opravdu byl nějaký test?
Bál se na to zeptat, ale rozhodl se, že nad tím nebude tolik přemýšlet a že udělá prostě to, co se od něho čeká.
Badri měla dobrou připomínku. Řekla jim vlčice vůbec, jak se jmenuje, nebo ne? Náhle si vůbec nemohl vzpomenout, a tak byl rád, že se Badri zeptala, ač s ní sdílel její nejistotu. Jemně do ní sťouch čumákem, aby se nebála a přestala si dělat starosti. Bude to v pořádku. Vlčice vypadala, že je z lesa vyhnat nechce, ukazovala jim jeho zákoutí a povídala o členech i o té druhé, sousední smečce. Znělo to, jako že je přijala.
"Dobře, to by mělo být v pohodě," kývl Varja. To bude rychlé. Snadné. Nic nového. Co by se mohlo pokazit?

Září 5/10 | Cyril

"Myslíš? Jako úplně jsem nepřemýšlel nad transformací do pavouka, ale jsem ochotný to zvážit," prohlásil Varja a skoro se tvářil, že nad tím opravdu upřímně uvažuje. "No, kdybych ho dobře obvázal do sítě, myslím, že bych zvládl i jelena. Pokud mi ho tedy vaše lordstvo nechá," pronesl pobaveně a uklonil se Cyrilovi jako správný poddaný.
"Já už toho pár viděl," vzpomněl si Varja, jak mu Yeter ukazoval lov pomocí magií. "Jeden vlk mi ukazoval, co všechno umí. Nejprve se zneviditelnil, pak nechal zničehonic růst trávu a pak ještě vytvořil oheň," vyjmenoval. "Upřímně ta neviditelnost byla hodně zajímavá," řekl mu.
"To je pravda, to už jsem také viděl. Potkal jsem vlka, který se bavil s nějakým opeřencem," vzpomněl si na Stína - sice s ním moc dlouho nemluvil, ale ten pták byl fakt divný. "Nevím, jestli je to magie, ale také bych asi ptáka za společníka nechtěl, i když je to tedy dost užitečné. Vidět svět z výšky, a tak. A kdyby to byl třeba orel, tak i králíka by ti přinesl," poznamenal zamyšleně. "Ale kdybych si měl vybrat, asi by se mi líbila liška, nebo něco podobného," řekl mu.
Varja přihlížel Cyrilově snaze a uznale pokýval hlavou. To je docela dobré, ne?" zeptal se ho, ale viděl jeho ne zrovna nadšený pohled.
"Nikdy by mě nenapadlo zbavit se krále. Ne, to ne. Jen bych ti taktně připomněl, že si nemáš zahrávat s magií," prohlásil pobaveně.
I on se tedy na Cyrilovu výzvu rozhodl o něco pokusit, nebylo to však zdaleka tak efektivní jako u Cyrila. Upřeně se soustředil na svou magii, ale nestalo se nic jiného, než že se na okraji jeho zorného pole mihl obrovský pavouk. Ani nevěděl, jestli to Cyril viděl také. "Viděl jsi něco, nebo ne?" zajímal se.

Varja se hned zarazil, když se ho šedivý ptal, proč by měli vzít jeho. Vlastně nevěděl, co říct - alespoň na chvíli. "Já... umím celkem dobře lovit," připustil nakonec. "A... jo, lovili jsme s Erlendem. Potkal jsem ho támhle u jezera," vysvětlil a máchl packou zhruba směrem, kde Erlenda potkal. To, že byl vlk kousek od nich necítil, protože k nim jeho pach nedovanul. Cítil jen vůni pozdních borůvek.
Vlčice působila mnohem sympatičtěji než její šedivý... druh? Varja usoudil, že to byl její druh, ale byl rád, když si je rozvážnější vlčice vzala pod křídla (ač ne doslova) a vedla je podél Borůvkového lesa. To už byli členy? To to bylo tak snadné?
"Určitě. Rádi vám pomůžeme," přikývl hned až příliš nadšeně, když celý nedočkavý ťapkal vedle obou vlčic. Šedivý se k nim nepřidal, ale Varjovi to zase tolik nevadilo. Měl pocit, že se na něho divně koukal jako by nechápal, proč vychvaluje Badri a ne sebe. Bylo to tak těžké pochopit? Ptal se Varja sám sebe. Badri byla podle něho skvělá, laskavá a mírná, obětavá. Jakou jinou vlčici by sem měli přijmout, když ne ji?
"Chápu. Prostě musíme hlídat území, to dává smysl... Nechceme tady nikoho z cizí smečky," přikývl svědomitě a sám se už jmenoval součástí Borůvky. Bylo to překvapivě snadné.
Když vlčice zmínila lov, trochu se mu ulevilo. V tom se cítil sebevědomě, věděl, co dělat. Zastříhal ušima, vzápětí si však uvědomil, že to asi nebude tak snadné. Zvlášť pro Badri. Nejistě se na vlčici podíval, ale zdálo se, že to chce brát statečně.
I Varja ucítil pach vysoké a přikrčil se. Byl velký jako medvěd, a tak to pro něho byla v podstatě nutnost. "Lov bude hračka," ujistil svou novou alfu a jemně šťouchl do Badri, aby jí dodal jistotu. To nějak zvládnou, ne?