Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Narrské kopce (přes Prstové hory)

Varjovi nezbývalo nic jiného, než se vydat na dalekou cestu ke Smrti. Kulhání ho nikdy netrápilo, a tak byl klidný, že by nedošel. Nezbývalo mu nic jiného, než jít, přestože se sem tam zastavil a zkoušel, jestli se přeci jen neteleportuje. Trochu ho to žralo jako blecha v kožichu, ale prostě zůstal na místě. Nevadilo mu to, bylo to lepší, než aby se touhle cestou vydala Badri, která cestu na rozdíl od něho neznala.
Tady to pokaždé smrdí jako když tu něco hnije, pomyslel si Varja, ale za chvíli to zase vypustil a šel prostě a vesele dál. Varja nebyl žádný starý kozel, kterému by trochu chůze vadilo, naopak byl mladý a plný sil, a tak si při chůzi skoro poskakoval. Po cestě dokonce našel i jablko, ale bylo tam asi ještě zatoulané z podzimu. No, tak přeci jen tady nakonec něco hnilo.

//Červená řeka (přes Ježčí plácek)

Varja se na Badri zazubil a nosem jí urovnal kožíšek. "Budu tě mít rád jakoukoliv, to si pamatuj," řekl jí, jeho hlas vážnější. Nechtěl, aby si myslela, že by jí vůbec kdy přestal mít rád. Vždy pro ní bude mít v srdci zvláštní místo. Byla první vlčicí ke které tak silné city cítil. "Tak to by nebylo tak hrozné. Jsem přeci jenom docela chlupáč," uchechtl se a narovnal se, aby se tedy začali soustředit na tu věc s teleportem. Nemohli tady pořád jenom mluvit. "To máš pravdu. Ale já bych je sem nikdy netáhl třeba v měsíci. Ne, vyrazíme sem, až budou moct pěkně ťapkat sami. To by mohlo být... třeba na podzim," přemítal Varja - to by ta vlčata ale musela mít už teď. No, nejprve Smrt, jejich cíl byl jasný.
Varja se tiskl k Badri, protože se přeci jen bál, že se něco pokazí a oni se rozdělí. Co kdyby se teleportoval on a Badri zůstala tady? Trochu ho to vyděsilo. Znala by Badri cestu? To nevěděl, ale ani se jí nestihl zeptat. Napadlo ho to pozdě. Badri byla pryč, ale on ne. Ať se snažil sebevíce, jeho tělo se ani nepohnulo. Sakra.
"Tak... asi holt pěšky," posteskl si, ale bylo to lepší, než kdyby to bylo naopak.

//Uhelný hvozd přes Prstové hory

Varja nad tím jen zakroutil hlavou. "No asi si budeme muset počkat," prohlásil Varja pobaveně. Vlastně ho takové tajnůstkaření bavilo a navíc věděl, že bude s Badri celou dobu, takže to bezpochyby zjistí! "Teď mě to hrozně zajímá. Třeba se ti nějak změní kožíšek? Ale mě se upřímně líbí, jak vypadáš," poznamenal Varja zamyšleně. Už si Badri prohlížel jako by snad Život pracoval do minuty - ještě ke všemu, když říkal, že je to tajemství. Pf, prej tajemství!
"Neboj se, bude to dobré, uvidíš. Je to tam trochu děsivé, to jo, ale neublíží ti. Pokud máš tedy dost oblázků," varoval Badri tím, co mu řekli vlci, které potkal. Bylo to lepší, než aby tam šla nepřipravená. "Mám Života rád, je tu příjemně. A to i když jsme na poušti," prohlásil. "Rozhodně. Těším se až je vezmeme na nějaký pořádný výlet. A sem bychom mohli vyrazit jako první!" prohlásil nadšeně. Věděl, že předbíhali - ještě na vlčata ostatně nebylo ani zaděláno, to mu však nebránilo ve fantazírování.
"Dobře, tak to zkusíme. A prostě uvidíme," kývl a ještě se zachumlal do jejího kožíšku - to, kdyby se mu náhodou ztratila a on neměl čas se s ní pořádně pomazlit.

Varja nastražil uši, jakmile mu Badri řekla, že pro ní měl Život něco výjimečného. "A neřekl ti čirou náhodou, co by to mohlo být?" zajímal se. Asi byl v tomhle stejně zvědavý jako Badri. "Půjdeme za Smrtí společně a určitě to bude mnohem lepší. Když jsem tam byl posledně, nebylo to nic moc, ale když budeme dva, jistě to pomůže," ujišťoval Badri a jemně se o ní otřel, aby jí dodal jistotu. "Mě Život neřekl nic zvláštního. Nejdříve mě varoval před ledovou kalamitou, ale to už asi nebude tak vážné, už se musí blížit jaro. A to je vesměs všechno. Ale slíbil jsem mu, že se tady někdy zastavíme. Třeba i s vlčaty," prohlásil s letmým úsměvem na tváři.
O teleportu však neslyšel. "Vážně? Tak o tom jsem vůbec neslyšel. Ale můžu to asi zkusit? No a když to nevyjde, sejdeme se u Smrti. A pak půjdeme společně domů?" zeptal se jí, aby zkontroloval, jestli souhlasí. Mohla to zkusit, alespoň se tolik nenaběhá - a jemu to vůbec nevadilo.

//Vrchol kopců

Varja pochopitelně čekal na Badri celou tu dobu. Nemohl jí tam přeci nechat samotnou! Samotnému se mu tam odsud nechtělo, Život mu však připomněl, že musí... inu, žít. A v tom měl jistě pravdu. Nemohl se ubytovat v poušti a nechat si ten drahocenný čas jenž mu byl vyměřen utéct mezi packami. Ne, musel být s Badri - chtěl být s Badri - a to si také uvědomoval, když slyšel její hlas. Doběhla k němu, celá zadýchaná. No, začínalo se tu zase příliš oteplovat a pro dva severské vlky to znamenalo především to, že by už měli jít z tohohle pekla zase tam, kde jim bude dobře. To znělo vlastně naprosto perfektně. Doufal, že si ještě užijí trochu zimy a sněhu. Měl pocit, že celou tu dobu, co strávil u Života o všechnu zimní zábavu přišel.
"Jsi taky šikovná!" prohlásil Varja nadšeně, když se k němu Badri připojila. Jemně do ní šťouchl čenichem. "Tak povídej! Já tam byl taky a vůbec se mi odsud nechtělo, ale měli bychom se zase vypravit domů, no ne? Nebo chceš jít ještě někam na výlet?" zajímal se Varja. Nenapadlo ho, že by se měli ještě podívat ke Smrti, ale vlastně... proč ne?

Březen 2/10 • Sutech

Varja rozhodně nic o žádném zajícovi nevěděl, proto ho ani nenapadlo, že by černý vlk vůbec mluvil na něj. Zvedl hlavu a vykulil oči, když vlka, který si na něho otevíral tlamu spatřil. Kdyby byl Varja jen trochu rváč, možná by se po tom vlkovi ohnal a překousl by ho vpůli, ale Varja byl pro své vlastní dobro až příliš velký dobrák.
"Jakého zajíce?" nechápal a rozhlédl se, jestli cizinec opravdu mluví na něho. Varja se tvářil nejistě, protože on žádného zajíce rozhodne neviděl - a kdyby jo, patrně by ho ulovil, od toho byl také přeci lovec!
"Já tu nic neviděl, to jsi si mě asi musel s někým splést. Vypadám ostatně, že bych teď lovil zajíce? Kam bych ho asi tak schoval?" zeptal se vlka, který ho obkružoval jako sup, který ho míní spořádat. Byl možná dobrák a hádky neměl rád, ale rozhodně se nenechal jen tak obviňovat z něčeho, co rozhodně neudělal.

Březen 1/10 • Sutech

Varja měl pocit, že zažíval něco jako zimní spánek. A pěkně ho to štvalo. Miloval zimu, tak proč se zdálo, že mu utíkala mezi drápky jako kdyby vůbec žádná zima ani nebyla? Určitě za to mohl Život! Přeci jen u něho bylo tak krásně, že se mu nechtělo pryč. Musel se však trochu hýbat. Nemohl jen zůstávat v teple a o nic se nestarat. Neznělo to zrovna... zdravě. Navíc cítil, jak zima skutečně mizí. Odcházela z jeho života a to on odmítal. Přeci se s ní nesetká znovu až za rok?!
Věděl, že tenhle magický přelom byla doma, která mu patřila. Narodil se někdy v této době, a tak usuzoval, že byl zase o rok starší a moudřejší. Ničemu to nepomohlo. Vydal se k jezeru, kde vždy bylo plno a vždy se tu setkal s někým s kým se mu dobře povídalo. Poprvé se tu setkal s Keziah. Byl tomu skoro rok a ještě se s ní od té doby nesetkal znovu. Jistě už byla velká, ale to nevadilo - i když si na něj už vůbec nemusela pamatovat! Inu, třeba se mu poštěstí. Třeba se tu potká s Kezi, nebo tu minimálně narazí na nějakou příjemnou společnost.

10/10

A tak si našel drobný úkryt. Jerry slíbil, že na něho počká, že se stejně nikam jinam nechystal. Byl rád. Jerry vypadal jako solidní vlk, a to se mu líbilo. Vypadal, že by si mohli rozumět, a tak ho pomalu zařadil na svůj seznam přátel, který nebyl zrovna krátký, ale to byl Varja. Ten vlk měl jakési kouzlo udělat si přátele úplně z každého. Tedy z každého až na Stína. Ne, ten jeho přítelem docela určitě nebyl. Nevěděl, proč mu tak ležel v žaludku – nebo to věděl. Stín byl jediný vlk, který se s ním nechtěl přátelit. A to pro vlka, který měl za cíl najít si co nejvíce přátel bylo zkrátka zničující.

9/10

Varjovi se s Jerrym dobře povídalo, ale byl celkem unavený. Nevěděl, zda za to mohla ta zima, nebo něco jiného, ale bylo to hrozné. Jerry za to nemohl. Varja se mu omluvil, že by si potřeboval odpočinout, než se pustí do toho lovu. Bylo to jistější. Nechtěl vypadat jako neschopný vlk, který neumí lovit, ale byl si skoro jistý, že v tomhle stavu by nemohl předvést to, co obvykle. Nebyl takhle dobrý. Nemohl se tvářit jako nejlepší lovec, a pak odpadnout. Možná to nebylo o moc lepší ani obráceně, ale co mohl dělat? Uvědomoval si, že už si dlouho neodpočinul. Podepisovalo se to na něm.

Jerry, únor 7/10

"To si teda piš, ještě teď si přijdu jako blázen, že se nám něco takového vůbec stalo," prohlásil Varja a zakroutil nad tím hlavou, jak se to pořád snažil v hlavě dát nějak dohromady. A to ani nemluvil o té mořské příšeře. Jak by to jen vysvětlil?
"To je taky pravda. Už si vůbec nepamatuji všechny. Asi jsem tě tam možná i cítil, ale bylo jich tam tolik... navíc ani já ta nebyl sám. Byl jsem tam se svými přáteli. S Erlendem a s Cyrilem, jestli je znáš," řekl Jerrymu, protože přeci jen se s nimi už mohl setkat. A přátelé přátel byli i jeho přáteli - ač Jerryho už by tak nějak za přítele mohl považovat i bez známých. Docela si sedli
"Dobře, na to se budu muset podívat. Jsem prostě jenom nemístně zvědavý," zazubil se. Znal se, věděl, že mu to nedá a vypraví se tam, jakmile bude mít kdy.
"Proč by to bylo pryč? Jestli jsem něco pochopil, je to to, že vlci z Borůvky jsou přátelští. Jistě by tě neodsoudili, ani za to, že jsi přišel do jiné smečky. To je tak nějak... normální, ne?" ptal se, protože to sám nevěděl. Smečky pro něj byly velkou neznámou.

Únor 6/10 • Jerry

"No, to máš vlastně pravdu. Je tu spoustu vlků a ne všichni jsou zrovna přátelští," souhlasil Varja. Uměl si představit třeba takového Stína. Ten nebyl zrovna typ, který by vypadal, že ho vůbec něco na tomto světě baví. "Ne, ani bych to nechtěl. Plavat v moři sice bylo super, ale ty následky potom za to moc nestály. Vlastně to bylo tak, že jsme se pluli na lodi, která se začala potápět, protože jsme osvobodili omylem takovou nestvůru, no a kapitán té lodi nás zachránil tím, že nás proměnil na tyhle mořské vlky," vysvětlil Jerrymu - nehledě na to, že zněl jako naprostý blázen. "Ahh, tak to jsem se minuli! Já tam u něho byl také," řekl mu. Byla to škoda, že se nepotkali dříve, ale... nakonec se potkali teď, to bylo také fajn.
"Aha, tak o kráteru jsem neslyšel. Kde to je?" zajímal se. "Já jen, že bych to omrkl. Jsem takový objevitel," vysvětlil Jerrymu vesele. Vlastně to byla pravda,. Už tady viděl leccos.
"Aha! No vida, takže ty jsi vlastně také z Borůvky," prohlásil Varja nadšeně a zakmital oháňkou. I on však zacítil kořist. Musel se soustředit, hovor s Jerrym byl však příjemný.

Únor 5/10 • Jerry


Varja se zasmál - kdyby mohl, plácl by se packou do čela. "A kdo by se, prosím tebe, taky rád nudil? Nikdo. Docela určitě nikdo," ujistil Jerryho vesele. "No, bludiště v hoře zní teda vážně hrozně. To se ti vůbec nedivím. To já, když jsem tady byl jen chvíli, bylo to někdy loni zjara, jsem se skoro utopil v moři. Zachránila mě moje partnerka Badri, ale kdybys věděl jak! Normálně mě proměnila v mořskou pannu. Měl jsem ocas, a tak," vysvětloval Jerrymu, sám se ještě cítil trochu jako blázen, když mu o tom povídal.
"Přesně. Pak jsou tu takové věci, které jsou krásné a které jinde nenajdeš. Třeba letos jsem se setkal s Vlčíškem. To bylo také hrozně zvláštní," řekl Jerrymu. Znal také Vlčíška? Kráter? Jaký kráter?" ptal se svého nového přítele zvědavě.
Varja následoval Jerryho z lesíku. Už přestalo sněžit - zdálo se, že už bude klid, a tak se nemuseli bát žádné další vánice. Blížilo se jaro? Kéž by tomu tak bylo!
Varja se však zarazil, když se Jerry ptal na Borůvku. Zastřihal ušima. "Ty Borůvku znáš?" ptal se Jerryho zvědavě. "To víš, že se máme dobře. Podle mého skromného názoru je to vůbec ta nejlepší smečka," ujistil ho.

Únor 4/10 • Jerry

Varja přisvědčil. To rozhodně - magie si s místní krajinou pohrávala jako by nebylo nic jednoduššího. "To jsem si všiml. A asi mě to ani nepřekvapuje. Navíc se jeden ani nestihne nudit," uchechtl se a zastřihal ušima. "A co máš na mysli? Jsou tu nějaké magické zvláštnosti o kterých jsem neslyšel?" zajímal se hned. Už viděl leccos - ostatně on sám se na chvíli stal mořským vlkem. To také určitě nebylo jen tak.
"Tak to zní hrozně. Zvlášť, když je taková zima. A v létě nevím, to mi přišlo jako peklo, ale přeci jen mám hustější kožich než ty, třeba to nebylo tak hrozné," nadnesl Varja zamyšleně. Vlastně nevěděl, jaké léto skutečně bylo, ale říkal si, že letos už byl lépe připravený. Alespoň doufal. "Snad se nějaká jednohubka ukáže. Přeci nepůjdeme domů s prázdnou," prohlásil vesele a rozhlédl se po okolí. Neviděl však ve sněhu ani jednu známku toho, že by se venku potloukal ještě někdo jiný než oni dva.
"No, mám pocit, že také říkal, že tam dlouho nebyl, tak jste se třeba minuli," řekl jen a souhlasně přikývl. "To jo, asi se za chvíli vyčasí," kývl než nadšeně zavrtěl oháňkou. "Ano, přesně tak. Z Borůvky," přikývl hrdě.

Únor 3/10 • Jerry


Varja se uchechtl a přikývl. "Popravdě? To i já. Nečekal jsem, že tady jsou takhle chladné zimy. Asi mě to mělo po tom létě napadnout, že tady prostě není nic normální. To všechna ta magie kolem," prohlásil a rozhlédl se jako by snad tu magii mohli vidět kolem sebe. Nemohli, ale přeci jen jí Varja skoro cítil na špičce jazyka. "ale jo, je to tak. Zima mi je rozhodně milejší než mi kdy byla ta vedra v létě," otřásl se. Děsivá myšlenka. Léto přijde už za pár měsíců a on bude po tomhle počasí ještě truchlit.
"To není vůbec špatný nápad," řekl Jerrymu nadšeně. "Pokud teda v téhle zimě něco najdeme, ale tak nemělo by to být zase tak hrozné. Tohle přeci není sever," poznamenal - připomínal to částečně i sám sobě, ale přeci jen, jak těžké by mohlo být něco ulovit, kořist si rozdělit a donést do smečky? Jistě by to nebylo na škodu, ač Borůvka, podle toho, co viděl, měla velké loviště.
"Jo! O Sarumenské smečce jsem už slyšel. Setkal jsem se tady zrovna před pár měsíci s Nicosem," řekl Jerrymu. Těžko říci, jestli se znali - přeci jen, ani on neznal každého z Borůvkového lesa.

Únor 2/10 • Jerry

Varja se k cizinci připojil. Rád si dělal nové přátele, a pokud tohle počasí mohlo sloužit alespoň něčemu, pak alespoň tomu, že pozná někoho nového. "No, je zima. Asi se dalo čekat, že o sobě dá ještě trochu vědět," poznamenal Varja pobaveně, přestože tahle zima k smíchu příliš nebyla. "Není to zrovna počasí na lov, to je pravda," přisvědčil. "Asi budu znít jako blázen, ale já se byl projít. Ale na mojí obhajobu, já jsem ze severu, tam tyhle zimy máme docela běžně. Ale jestli chceš, tak až přestane ta vánice, můžu ti s lovem pomoci. Jsem v tom docela dobrý a ve dvou se vždy loví lépe," nabídl se Varja, který byl zkrátka příliš laskavý na to, aby zkrátka nenabídl pomocnou packu.
"Já jsem Varja," představil se a přátelsky se na Jerryho zazubil. "Těší mě, Jerry," řekl přátelsky. "A ty bydlíš někde tady poblíž?" zajímal se. Rád si rozšiřoval obzory.