Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Medvědí jezírka (přes Středozemní pláň)

Varja pokračoval dál. Měl spoustu energie po odpočinku v Borůvce - a navíc si po příjemném lovu dal i trochu srnky. To mu stačilo na to, aby měl teď dost energie na průzkum. Navíc teď už věděl, kam jde. Ta myšlenka ho stále těšila. Už to věděl. Už tady nebyl nový, tedy... tolik. Byl si jistý, že v očích těch, kteří tady žili celé dlouhé roky byl stále nováček, ale on se tu cítil opravdu jako doma. Jako by sem patřil. Proto také tak odhodlaně pokračoval dál. Chtěl odhalit každý kousek Gallirei, aby mohl říct, že už o ní opravdu ví vše.

//Uhelný hvozd (přes Ježčí plácek)

//Mahtaë sever (přes Mahtaë jih)

A tak šel dál. Tuhle cestu už znal. Líbilo se mu, že už tady místa poznával a že už věděl, kudy se kam vydat. Bylo to skoro jako by celá Gallirea byla jeho domovem. Spokojeně zamával ocáskem a pokračoval v cestě. Nakonec tahle cesta nebude tak zlá, říkal si. Pořádně se tady porozhlédnu a aspoň budu mít přehled o všech dobrý místech. To není na škodu, ne? Skoro celé léto strávil v Borůvkovém lese - a udělal dobře. Jeho huňatý kožíšek na tohle nebyl stavěný, ale teď... teď to bylo něco docela jiného. Počasí mu konečně vyhovovalo a on se mohl vydat i na poušť, aniž by u toho trpěl. Bude mít příležitost se tam pořádně porozhlédnout.

//Červená řeka (přes Středozemní pláň)

//Ovocná tůň (přes Borůvkový les)

Varja se z lesa vypravil ven. Nevěděl, jestli smí, ale neplánoval se mimo smečku zdržet nějak zvlášť dlouho. Dohodli se přeci jen s Badri, že se brzy zase sejdou. Myslel na ní i teď, ale chtěl se podívat na poušť, přestože si řekli, že tam zajdou spolu, ale čemu bránilo, aby se tam porozhlédl sám? Bylo to asi lepší - nejprve zjistit, jestli je tam vůbec bezpečno, než tam vezme svojí vlčici. Byla Badri vůbec jeho vlčice? Sice mluvili o vlčatech, ale o ničem jiném. Varja nevěděl, jestli si na ní může dělat nějaký nárok, ale byl si jist, že Badri by to asi nevadilo. Byla laskavá a dost možná by se jí to líbilo. Proč vlastně odcházel? Neměl by zůstat s ní? Už už se otáčel, ale nakonec nad tím jen zakroutil hlavou. Ne. Budu brzy zpátky. Badri se tu také potřebuje podívat sama. Nemůžu jí pořád stát za zády...

//Medvědí jezírka (přes Mahtaë jih)

Najdi si ideální úkryt pro případnou zimní hibernaci, kdyby se ti nechtělo v zimě nikam chodit a pořádně si ho zútulni a vydekoruj - 2/2

Varja pochopitelně neměl žádné kožešiny, ale věděl, že ty bude velice snadné získat. Přeci jen byl lovec a hodlal se tak ve smečce i zapsat. Jistě svede ulovit pár laní, které jim poskytnou příjemné houně na zateplení. Varju však napadlo ještě něco docela jiného. Vydal se do lesa, aby našel heboučký mech. Začal ho vytrhávat a kusy nosil do nory tak, aby jím příjemně vystlal podlahu i část stěn. Zdálo se to být dobrým řešením. Mech sice držel vodu a nebude asi nijak dlouho příjemně heboučký, ale než sežene nějaké houně, bude jim to stačit. Navíc to třeba s Badri ani nevyužijí, to ještě nevěděl, ale... zdálo se mu, že možná budou potřebovat trochu více soukromí. Jistě, do smečky se sice sotva přidali a ještě ani nevěděli, jestli vůbec nějaká vlčata mít mohou, ale... zkrátka a dobře nora se jim rozhodně hodit mohla. Nakonec našel i pár hezkých kamínků, které do nory zanesl spolu s pár hezkými oranžovými listy. Jejich nora tak vypadala skoro jako kdyby to byl nějaký příjemný pelíšek. Rozhodně by tady bylo příjemné strávit zimu, ale měl pocit, že hibernovat tady asi nebude. Všechny ty nové vjemy byly příliš životabudící na to, aby celé jedno období prostě... prospal. Ale kdo ví? Třeba tu nakonec s Badri bude ještě rád. Když Varja prozkoumal celý Borůvkový les i Tůň, rozhodl se zase se vydat kousek dál. Možná se přeci jen vrátí na tu poušť. Prostě ho to nějak příliš lákalo.

//Řeka Mahtaë (sever) (přes Borůvkový les)

Najdi si ideální úkryt pro případnou zimní hibernaci, kdyby se ti nechtělo v zimě nikam chodit a pořádně si ho zútulni a vydekoruj - 1/2

//Borůvkový les

Když Varja svému otci utvořil malý pomníček vydal se dál do hloubi lesa, kde našel líbeznou tůň. Zdálo se to být ideálním místem - nebylo ani tak daleko od jeho mohylky. Ve vodě bylo sice spadané podzimní listí, ale cítil tu silnou vůni ovoce. Proč? Tomu tak docela nerozuměl, ale byl si jistý, že tady to bude Badri milovat. Všude kolem tady bylo borůvčí a vysoké stromy. Možná bych nám tady mohl najít nějaký hezký úkryt? Kdybychom nechtěli být v té obří jeskyni se všemi ostatními? A kdyby se nám v zimě nikam nechtělo...
Varjovi se to zdálo jako ten nejlepší nápad, a tak se do toho hned pustil. Pochopitelně nedoufal v jeskyni, ale našel příhodnou noru pod kořenem stromu. Možná se tady už někdo dříve schovával. Tak jako tak jí Varja využil pro svůj účel. Chvíli hrabal, aby trochu rozšířil vstup a pak se vsunul dovnitř. Bylo to pro něho trochu těžší, protože Varja je vážně velký vlk, ale nakonec se mu to podařilo. Nora nebyla ani tak malá, chtělo to jenom pořádně zútulnit, což by nemělo být tak těžké.

//Jeskyně
Udělat tátovi na nějakém pěkném místě "hrobeček" alespoň na 400 slov.

Varja se pustil do průzkumu. Když opustil jeskyni, která byla obrovská (ale pro smečku takové velikosti asi přijatelně velká), rozhodl se, že se podívá po lese, který teď měl být jeho nový domov. Ta představa ho stále rozechvívala. Nikdy se na nikoho dalšího nespoléhal a teď měl smečku? Nevěděl, jestli by na něho byl jeho táta hrdý, nebo ne, ale pohlédl k nebi jako by ho snad mohl vidět.
Možná bych mu měl vyrobit pomníček, napadlo ho. A kde jinde by mu ho měl udělat, než tam kde teď plánuje žít? Na sever, domů… tam se už možná nikdy nevrátí, ne teď, když tady začínal nový život s Badri v Borůvkové smečce. Měl pocit, že taková věc by ho s jeho otcem trochu více spojila i na místě, kam za ním nemohl. Ten nápad se mu nesmírně zalíbil, a tak se vydal hledat nějaké ideální místo.
Les byl na podzim nádherný. Všude ještě stále voněly borůvky a on zaujatě zkoumal každé zákoutí. Na nikoho nenarazil, ale to mu nakonec vůbec nevadilo, naopak byl raději, že mohl být pohroužen do své mysli.
Nádherné, rozložité stromy v něm vzbuzovaly jakousi úctu – hlouběji v lese přes jejich koruny nebylo vidět nebe.
Varja nevěděl, jaké místo si pro otce představuje, ale nakonec nalezl krásný strom, který se tyčil na menším kopci – díky tomu tak vzniklo pěkné, vyvýšené místo, ze kterého byl rozhled.
Varja neváhal. Jakmile tohle místo objevil, pustil se do hledání všech potřebných věcí. Nosil ke stromu klacíčky, různé kamínky a šišky, načež se pustil do stavby. Neměl žádný přesný plán, jak chtěl, aby to vypadalo, ale odhrnul vrchní vrstvu spadaného listí a udělal menší díru do země do které nahrnul kameny – a navrchu to zakončil jakousi mohylou, kterou obklopil šiškami, a nakonec přeci jen i tím listím. Přemýšlel, jak udělat křížek, který by značil hrob. Samozřejmě, že věděl, že jeho otec tu nezemřel, ale záleželo na tom? Ne, říkal si, že kdyby se měl vracet na místo, kde jeho otec zemřel, už by ho nejspíše nikdy nenašel. To místo zmizelo z jeho mysli. Mohl ho přepsat tím, že vytvoří tohle, nové. Takové, kde nebyli vůbec žádní medvědi.
Kříž se mu udělat nepodařilo, ale zabodl do mohyly alespoň klacíček. Říkal si, že nebude vadit, pokud to nevydrží, pokud to místo bude zničeno. Mohl pomníček obnovovat a vždy si tu na svého otce vzpomenout. Třeba sem jednou vezme i svá vlčata. Ta myšlenka ho nadchla, ale stejně přemýšlel, jestli by na něho jeho táta byl pyšný, když trochu lehčí odcházel, aby Borůvku pořádně prozkoumal.

//Ovocná tůň

Říjen 10/10 | Badri

Varja se na Badri zazubil. Věděl, že téma bylo vážné, ale s ní bylo vše tak snadné, že i vážná témata zněla jako ta největší zábava. I to, jak snadno jí svěřoval věci, které by nikomu jinému neřekl... nevěděl, jak to vysvětlit. Měl jí zkrátka rád. To stačilo. Měl pocit, že v Badri našel někoho, kdo mu perfektně rozumí.
"Adri a Arja. To se mi líbí," kývl a usmál se - sice zatím ta vlčata neměli, ale jména... jména byla rozhodně něčím, co je k tomu téměř zavazovalo. Nebo ne? "Tak nám chybí vymyslet ještě tři další," dodal pobaveně.
"Snad jo," kývl a jemně se o ní otřel, aby jí dal najevo, že není sama. "Povede se nám to, co by ne. Pokud nás Baghý nepošle k šípku. Ale vypadala celkem přátelsky. Možná jí to nebude připadat zase tak divné," dodal.

//Borůvkový les

Varja s Badri dotáhli laň až do jeskyně. Cesta to nebyla snadná, ale společně to zvládli jako nic. "To byla," souhlasil a porozhlédl se po jeskyni, která byla obrovská. Tady se jim bude dobře žít, říkal si v duchu, než se zadíval zpátky na Badri, která se ujišťovala, že je v pořádku. "Já? Rozhodně. Spíš ty," poznamenal, ale zdálo se, že Badri vůbec nic nebylo. Naopak se zdálo, že se chce už porozhlédnout po lese. I on se chtěl pustit do průzkumu, protože byl nesmírně zvědavý, ale říkal si, že nebylo na škodu, že se teď na chvíli rozdělí. Přeci mu Badri nikam nezmizí, když teď byli spolu ve smečce. A jestli byla jeho družka? Na to odpověď sice zatím neznal, ale... nevadilo mu to. Nemuseli mít všechno hned. "Určitě, běž. Najdu si tě," slíbil jí a když Badri zmizela venku, ještě pořádně prozkoumal jeskyni, než se vydal ven, aby se podíval po lese. Možná by se mohl vydat i někam ven. Lákala ho ta poušť. Možná Badri nebude vadit, když tam zajdu sám, a pak jí vše ukážu... napadlo ho.

//Borůvkový les

Varja byl stejně nadšený jako Badri, byl však mnohem opatrnější, celé mu to připadalo neuvěřitelné. Byl součástí smečky - ta myšlenka pro něho byla naprosto neuvěřitelná. Býval by hopkal a radoval se, ale vůbec mu to nedocházelo. Tohle byl teď jeho domov? Nechápal to. Čekal, že se ještě něco zvrtne, vždyť přeci ten šedý vlk se ho ptal, proč by ho měli přijmout? Stačilo se prokázat tím lovem? Asi ano, i tak se však cítil trochu jako vetřelec, když však čapl srnu, bylo to o něco lepší. Tohle je pro celou smečku a musel se postarat, aby se k tomu v úkrytu dostali všichni. To byl teď jeho úkol.
Společně s Badri to šlo snadno. Odtáhli to stvoření směrem, kterým je Baghý navedla. Cestou nikoho nepotkali. Snad to bylo i lepší, nikdo přeci jen ještě nevěděl, že jsou teď také ve smečce a kdyby narazili na někoho nepřátelského, jen těžko by se jim vysvětlovalo, proč táhnou srnu, kterou ulovili v jejich lese.

//Jeskyně

Říjen 9/10 | Badri

Varja ani nevěděl, kdy se jejich veselý, přátelský hovor tak obrátil, ale s Badri to bylo všechno takové, a přesto přirozené. Měl pocit, že k sobě opravdu nějakým způsobem patřili. "Přesně tak to cítím také," kývl a jemně k ní sklonil hlavu. "Já tebe také," ujistil jí. Měl pocit, že to neříkal dostatečně důrazně.
"Nebylo to úplně Adri, ale Ari," vysvětlil jí. "Ale je to dost podobné. Líbí se mi Adri právě protože je to část tvého jména. A tak trochu i mého," kývl. "Líbí se mi to moc. Ale zatím máme jen jedno jméno a další čtyři nepojmenovaná vlčata," poznamenal pobaveně.
Musel se zasmát. "No, uvidím, co napoprvé svedu. Ještě nikdy jsem vlčata nezkoušel, takže nevím, jestli vyjde všech pět na jednou. Ale jo, klidně to můžeme napravit dalším vrhem," souhlasil vesele. Byla to jen legrace, ale celé to bylo zároveň tak vážné, až to působilo nereálně. Jako kdyby si jen dvě vlčata dělala plány. "Baghý bude určitě nadšená, až za ní přijdeme. Úplně to vidím: My víme, že jsi nás sotva přijala, ale co takhle, kdybychom měli vlčata? Nebylo by to bezva?" Varja se snažil tu konverzaci představit. Neměl pocit, že by Baghý byla nějak zvlášť nadšená.

Varja byl překvapený, že je Bahgý jen tak pouští k úkrytu. Neměla by ho více bránit? Ptal se sám sebe, ale došlo mu, že nebylo před kým. Vážně jsme členy? Varja to nesvedl pochopit, protože mu to připadalo až příliš snadné. Jak to? To stačilo jen ulovit laň? Ne, že by to bylo zase tak snadné, ale... opravdu byli členy Borůvkové smečky. Ani se mu to nechtělo věřit.
"To najdeme," přitakal Badri i Baghý. Nemohlo to být zase tak náročné. "A jo, přesně, jak říká Badri, pomůžu s čímkoliv bude třeba," ujistil Baghý. Otázku měla stejnou jako Badri a na tu jim Baghý vlastně dala kladnou odpověď. Takže jsme členy! Nemyslel si, že ohledně toho bude tak neskutečně nadšený, ale cítil se úplně stejně jako Badri. Vesele se na bílou vlčici zazubil a také do ní šťouchl jako kdyby byli dvěma vlčaty, která si prostě nemohla přestat hrát.
"Asi půjdeme rovnou, ať to máme za sebou," přitakal. "Sám ji neodtáhnu, a tak, jestli je to pro tebe v pořádku, tak budu rád," kývl a čapl laň tak, aby jí mohl co nejlépe táhnout. Měl sílu, ale na celou mrtvou váhu laně to nestačilo.

Říjen 8/10 | Badri

Varja byl rád, že se na tom společně shodli. Dávalo to smysl a byl div, že nad tím vlastně nikdy takhle nepřemýšlel. I kdyby se však vlčaty zaobíral dříve, k ničemu by to nevedlo - Badri byla stále první a jedinou vlčicí se kterou o vlčatech kdy uvažoval.
Ani Varja si nebyl tak docela jistý, co se právě odehrávalo, vše, co však řekl myslel zcela upřímně. "Vážně, Badri," řekl jí a zadíval se na ní pohledem, který nebyl ani trochu žertovný. Měl jí moc rád a plně si to uvědomil až teď, když to vyslovil. "Já vím, že se asi neznáme zase tak dlouho, ale celý můj život se s tebou obrátil vzhůru nohama a já si užívám každou chvilku. Být s tebou je prostě... tak krásné," řekl jí - ani si neuvědomil, že už to dávno nebyla procházka, že spolu prostě jen mluvili.
Ta jména byla trochu odlehčenější, ale byl rád, že se Badri jeho návrh líbil. Zamával ocasem na znamení radosti. "Adri se mi taky moc líbí. Připomíná mi to přezdívky, které dal můj otec mě a mým sestrám, když jsme byli vlčata," řekl jí. Bylo to něco, co nikdy nikomu neřekl, ale plánoval s Badri vlčata, měl pocit, že by jí měl nabídnout více. "No, ve smečce asi můžeš mít více vlčat. Já byl vždycky tulák a vím, že tuláci mnoho vlčat nemají. Ale smečka ti poskytne všechno, co potřebuješ. Asi klidně můžeme mít pět vlčat, kdo ví?" zamyslel se. Vlastně se tomuhle šílenství nebránil. Ostatně oni o tom nerozhodnou. "Takže pět? Pohoda," zasmál se.

Říjen 7/10 | Badri

Varja v tomhle zjevně sdílel stejné přesvědčení jako Badri, aniž by o tom věděl - přeci jen o tom dosud neuvažoval. "V tom máš pravdu, nechtěl bych, abych zemřel a nic po sobě nezanechal," souhlasil a zavrtěl ocasem. Badri měl navíc upřímně rád. Ta myšlenka, že by měli vlčata tak nebyla úplně neopodstatněná.
"To by bylo vůbec nejlepší," souhlasil vesele, než se zaměřil na ta vlčata. Ta diskuze vlastně šla překvapivě lehce - asi se mu to líbilo.
"Já se za život s nikým necítil tak dobře jako s tebou," řekl jí upřímně. "Tedy s někým, kdo nebyl má rodina. A byl bych rád, kdybys byla mou rodinou ty," dodal, protože přesně o to jí s těmi vlčaty žádal. Chtěl rodinu a chtěl jí právě s Badri. Bylo to vážné, ale líbilo se mu to. A Badri do toho vnesla svůj pozitivní vhled - plánovala, přestože zatím nebylo příliš co, ale... jemu se to zalíbilo. "No... třeba tři? Měl jsem dvě sestry a přišlo mi to ideální. A ty?" zajímal se. "Rozhodně schvaluji komplikovaná jména," smál se, ale vlastně to byla dobrá jména. Proč by se tak jejich vlčata nemohla jmenovat. "Barja a Adri?" navrhl zkratky - bez těch by to totiž nešlo.

Říjen 6/10 | Badri

Badri mu řekla něco, nad čím nikdy nepřemýšlel. Vlk musel mít alespoň jednou za život vlčata? Nebyl si tím tak jistý, ale Badri v tom možná měla pravdu. Navíc on chtěl něco zanechat na tomto světě. Uvědomoval si, že kdyby zemřel a žádné vlče tu po něm nezůstalo, zemřeli by i ti všichni ti vlci, kteří tu byli před ním. A to mu připadalo jako škoda. "V tom máš pravdu," přikývl zamyšleně. Badri v tomhle byla nejlepší.
"Díky," řekl jí upřímně. "Já se tedy z Borůvky nechystám, ale... jsem rád, že to říkáš," ujistil jí, než se zaobírali tím vážnějším tématem. Badri se tvářila, že si není jistá, jestli to neříká jen tak, ale... on nikdy neříkal nic jen tak. "Opravdu," ujistil jí a se zcela vážným výrazem přikývl. Viděl, jak pátravě hledá v jeho očích nějakou nejistotu, žádnou však nenašla. "Vážně?" Zeptal se jí skoro stejně překvapeně. Asi neměl být, ale nemohl si pomoct. Měl Badri vážně moc rád. "No... tak jestli chceš, tak někdy můžeme mít vlčata spolu. Asi ne hned, sotva jsme se dostali do smečky, ale... někdy," nadnesl. Bylo to zvláštní, ale ta vidina se mu líbila.

Říjen 5/10 | Badri

S Badri bylo všechno snadné. Varja jí sledoval a uvědomoval si, jak moc rád je za její přítomnost. Byla mu blíž než kdokoliv jiný a ač potkal za dobu na Galliree více vlků, Badri byla rozhodně nejlepší. Její otázka ho trochu zarazila - asi však byla na místě. Přeci jen mluvili o vlčatech a on s tím začal. A samozřejmě věděl, že Badri vlčata chtěla. On nad tím nepřemýšlel, protože nikdy nepotkal nikoho s kým by je mít chtěl, ale... ta myšlenka, že by se stal otcem ho vždy fascinovala a líbila se mu. "Tak trochu. Vlčata bych chtěl, ale nebylo s kým je mít," připustil. "Ale... není všem dnům konec, ne?" zazubil se na ní.
"Kdyby to nevyšlo, šla bys se mnou do jiné smečky?" zeptal se jí překvapeně. Tohle byla Badřina vysněná smečka, a přesto by šla s ním, kdyby se mu tam nelíbilo, nebo kdyby ho vyhnali? Nebylo to možná pravděpodobné, ale slyšel to vlastně nesmírně rád.
Uvědomil si, když nad tím vším tak přemýšlel, že Badri by byla skvělá matka. A že kdyby měl mít s někým vlčata, chtěl by je mít s ní. Ta myšlenka ho napadla náhle a překvapila ho, přesto se jí skoro bál vyslovit nahlas. Nakonec se odhodlal. S Badri totiž bylo vždycky všechno snadné. "Ale... kdybych ty vlčata chtěl s někým mít, myslím, že bych je chtěl mít s tebou," řekl jí. Mohl tím zničit jejich přátelství - a nebo ho změnit v něco jiného. To si však uvědomil až příliš pozdě.