Gallirea - Příspěvky uživatele

Varja viděl, že Baghý asi vyrušují, na druhou stranu toho od ní příliš nepotřebovali. Přeci jen se jí chtěli zeptat na schválení, a pak si půjdou zase po svých. Třeba do úkrytu, říkal si, když došel až k alfě, která je hned zmerčila a tvářila se vážně. Varja nevěděl, jestli by ho to nemělo zneklidnit, ale Baghý nevypadala, že by na něho byla kvůli něčemu naštvaná.
"Nechtěli jsme rušit," ujistil Varja Baghý, to už mu ale Baghý říkala, že s ním vlastně také chtěla mluvit, a tak se napřímil, protože možná přeci jen měl mít obavy, ale zdálo se, že vůbec. Baghý ho povýšila. "Páni, moc děkuji, Baghý," řekl. Oháňkou v tu chvíli kmital ze strany na stranu. "Tak to Erlendovi přeji, myslím, že se na alfu vážně hodí," prohlásil. Chtěl se ještě zeptat na Cyrila, ale nechtěl Baghý příliš zdržovat - ještě měl přeci jen jednu otázku.
"A když jsem tedy aktivní a silný člen smečky, říkali jsme si s Badri, že bychom chtěli přivést do smečky vlčata, jestli s tím samozřejmě jako alfa souhlasíš," vysvětlil, proč za alfou vlastně zamířili. Chtěl, aby to pěkně odsejpalo, nelíbilo se mu chodit kolem horké kaše, proto to také hned řekl, aniž by se ohlížel na Badri, ač Baghý byla vlastně její teta.

Duben 1/10 | Lalie

Varja musel uznat, že byly doby, kdy i jemu to připadalo náročné, to asi bylo zkrátka přirozené a normální, nakonec se však na Lalie, která asi mnoho o životě v horách nevěděla, usmál. "Život umí být náročný všude. Vždyť se podívej, jaká zima tady ještě nedávno panovala a teď se blíží jaro jako by tu před měsícem neležely hluboké závěje," řekl jí. Tomu přeci rozumět musela, no ne?
"Aha," pokýval vlk hlavou. Sám toho o víře mnoho nevěděl a ač toho už hodně viděl, o Annan neslyšel. "To chápu, různí vlci asi věří v různé bohy, zvlášť tady, kde se mísí různé kultury. O Annan jsem ale nikdy neslyšel," přiznal. Nemohl by Lalie lhát, ale nemyslel si, že je něco špatného na tom, že o její bohyni nikdy neslyšel.

Březen 10/10 • Lalie

Varja nad tím jen mávl packou, ostatně nikdy mu to nepřišlo jako něco těžkého. Vždy to zvládal dobře - ostatně přežil. "Ani ne. Nikdy jsem nad tím tak nepřemýšlel," vysvětlil vlčici. "Byl to zkrátka život, který jsem musel žít, ale ano... občas to bylo těžké," připustil. Nepopíral tím to, že nad tím nepřemýšlel, jen přiznal, že to zkrátka nebylo tak snadné.
"Aha," pokýval Varja zamyšleně hlavou. O ničem podobném nikdy neslyšel - ani o bohyni Annan, ale na druhou stranu, on nikdy nebyl příliš nábožensky založený. "To zní zajímavě. A to chce ty chrámy zakládat tady?" zajímal se, aby řeč nestála.
"To je pak celkem pochopitelné," souhlasil. "Budete putovat po celé Galliree?"

Březen 9/10 • Lalie

Varja zůstal sedět na břehu. Bylo to hezké ráno a on se rozhlížel po drobných známkách jara, které však byly všude kolem nich. A on se toho nemohl nabažit. Ne, že by neměl rád zimu a věděl, že bude hořce litovat, až bude v létě zase horko a že bude spílat nad touhle chvílí, ale už mu chyběly barvy. Zvykl si na ně a líbily se mu - snad právě kvůli tomu, že na severu bylo většinu času bílo.
"Daleko na severu," řekl jí zamyšleně. "Asi to tam znát nebudeš, ale narodil jsem se v místech, kde je zima a sníh skoro celý rok," vysvětlil jí - ale protože byl tulák, jeho místo nemělo název. V jeho mysli zůstával březový háj a hory ve kterých zemřel jeho otec, ale nikdy to nebylo nic víc, vždy cestoval. A teď měl Borůvku.
Lalie vyprávěla odkud je ona a no... on tomu příliš nerozuměl. "Aha... na pouti? To jakože je tulák?" ptal se, protože to bylo to, čemu Varja rozuměl. "A Annan je... kdo?" nechtěl být příliš neslušný, měl však pocit, že by byl neslušný, kdyby se nezeptal. Alespoň tak mu to připadalo. "Takže tady nechcete zůstat? Je to jen... zastávka," přikývl zamyšleně.

Březen 8/10 • Lalie

Varja se rád seznamoval, ač věděl, že možná neměl každého hned zkoušet rozmlouvat. Chápal, že se někomu do hovoru s cizím vlkem třeba nechtělo, on si toužil udělat přátele všude, kde to jen trochu šlo. A Lalie vlastně vypadala velmi přátelsky. Měl vlčata rád a ač Lalie nebyla úplně vlče, nemyslel si, že u mladých vlků by v tom byl příliš velký rozdíl. "Těší mě, Lalie," kývl na pozdrav, protože i on byl slušně vychovaný vlk a věděl, co se slušelo a patřilo.
"Jako jestli jsem se tady narodil?" zeptal se jí překvapeně. "Ne, to ne, ale už tady nějakou dobu žiju. Skoro rok," řekl jí a chvíli nad její otázkou přemýšlel. Ona se tady asi narodit musela, ale zase to usuzoval jen z toho, jak byla mladá. Mohla sem prostě přijít sama? Asi ano. "A ty?" oplatil vlčici otázku.

Březen 7/10 • Lalie

Varja se na vlčici usmál - ač si nebyl jistý, jestli to viděla, zdálo se totiž, že vidí opravdu špatně. "To nic," máchl nad tím packou a rozverně zamával ocasem. Vlčice vypadala velmi mladě, ale Varja si vůbec neodvažoval odhadnout, kolik jí tak mohlo být. Vlče už rozhodně nebyla, přesto se rozhlédl, jestli kolem přeci jen nemá rodiče. Pokud neviděla, mohla se dostat do opravdu pořádné šlamastiky, stačilo by jen, aby tady seděl někdo, kdo nebyl tak mírný jako on. "To chápu, zvlášť po té hrozné zimě, která byla," kývl. Vlčice pak vylezla z vody a vypadala vlastně celkem spokojeně. Do hovoru se příliš nehnala a Varja jí nechtěl nutit, jen se vlastně velmi rád seznamoval, proto zamáchal ocáskem - ač si nebyl jistý, že to vlčice viděla - a spustil: "já jsem Varja, a ty?" ptal se jí.

Varja se usmál a přikývl. "Třeba je pak potkáme v úkrytu. Pokud se teda Cyril před lesem nerozmyslel, nebo se neztratil. To bych ho pak musel jít hledat," prohlásil pobaveně. Badri totiž nevěděla, že to, že se Cyril mohl ztratit bylo klidně možné. Přeci jen viděl, jaký měl orientační smysl a jak se od něho a od Erlenda nechal hezky vést. Přeci by se ale neztratil, no ne? Šel za jejich pachem!
"Přesně tak. Určitě jí to nebude vadit," ujistil Badri - a částečně se i snažil ujistit sám sebe, když vykročil směrem k hnědé vlčici, která se zastavila u vlka, který měl... rohy. Inu, už tady viděl leccos a tohle rozhodně nebylo to nejdivnější.
Baghý si jich pravděpodobně nevšimla, alespoň než přišli blíž. "Ahoj, Baghý, neměla bys na nás chvilku?" vyhrkl Varja hned, jak se dostal do blízkosti alfy ze které měl stále respekt, ač byla o tolik menší než on - s křídly ten výškový rozdíl přeci jen trochu stáhla, ale Varja byl prostě velký medvěd. A skoro se před Baghý třásl.

Březen 6/10 • Lalie

Varja nezůstal příliš dlouho sám - a tak mu to vyhovovalo. Vlčí slečna sem přišla odnikud, nevypadala však, že by ho viděla. A Varja tak docela nevěděl, jestli by na sebe měl upozornit. Vlčice šla do vody - prošla jen kousek od něho, než se začala mýt a on se v tu chvíli cítil trochu nepatřičně. Bylo zřejmé, že ho vlčice nevidí, asi na tom nebylo nic divného, přeci jen si ale slečna myslela, že tu byla sama, a tak si alespoň odkašlal, aby na sebe upozornil. Doufal, že když neviděla, že měla alespoň silnější sluch... to se říkalo, ne? Že když jeden smysl zmizí, nahradí ho další. Mohl v to jen doufat, pro jistotu však jen dodal: "Ahoj." Vlčice se dívala celou dobu jeho směrem, ale doufal, že tohle už slyšela, aby nebyl za nějaké perverzáka, co okukuje mladé vlčice z křoví. To rozhodně nebyl!

Slova Badri Varju tak trochu uklidnila, on sám si tím však tolik jistý nebyl. Jistě, bylo by hezké vědět, že na něho Kezi nezapomněla, ale byla jen maličké vlče a teď... teď už bude určitě vlčí slečnou. Nepochyboval o tom, že se tu setkají - a inu, mohl se jí případně připomenout. "To jsem tedy zvědavý, už abych se s ní viděl," usmál se Varja a pohlédl směrem, který mu Badri ukázala - a opravdu tam zahlédl vlčici s křídly. Možná by nebylo na škodu vydat se k nim, v tom měla Badri pravdu.
"No vidíš to, tak to bychom toho asi měli využít?" zamyslel se. "V úkrytu určitě bude spoustu vlků a tady Baghý přeci jen příliš nezdržíme. A bůhví, kde bychom jí pak naháněli," poznamenal Varja. Zdálo se, že bylo rozhodnuto. Ještě se zadíval na Badri pro potvrzení a pomalu se vydal k Baghý - no, když s nimi nebude chtít mluvit, mohla je prostě poslat do háje.

Březen 5/10 • Lalie

Varja ulovil toho králíka - než se však stihl nadát, Sutech mu ho vytrhl z tlamy a dal se na úprk. Varja se tak za ním jen díval, ani ho nenapadlo vlka pronásledovat, zvlášť, když přeci sám říkal, že by se s ním rozdělil. Inu, on zase takový hlad neměl, vlkovi by ušáka stejně nechal skoro celého, a tak hnědobílý doufal, že si tenhle "úlovek" Sutech pořádně užije.
Varja se zatím vrátil k jezeru. "No, to by bylo," zabručel vlk a dřepl si na břehu. Nedělal si žádné starosti, aspoň tomu vlkovi pomohl, jen tu byl zase sám. A to se zdálo, že bude Sutech tak příjemným společníkem. Inu... nebylo tomu tak. Nebo vlastně bylo... asi? Sám si tím nebyl jistý.
Varja tedy čekal, jestli mu někdo nespraví náladu. Na tomhle místě se přeci jen scházelo mnoho vlků, tak třeba bude mít štěstí a jeho společnost vyhledá ještě někdo.

Varja nevěděl, kde všichni jsou, ale les nebyl mrtvý, ne, hemžilo se to tady vlky, ale žádného neznal. Možná by nebylo na škodu jít do úkrytu? Sám nevěděl. "Vlastně vůbec nevím, kde bych jí hledal a jestli mě vůbec ještě zná, ale chtěl bych jí přeci jen poděkovat. Vůbec neví, jak moc mě setkání s ní ovlivnilo," přiznal Varja. Vždyť bez ní by do Borůvky vůbec nešel! Možná byla opravdu v úkrytu, on sám tam vlastně pořádně ještě nebyl. Možná bylo na čase to změnit. "Tak to napravíme," usmál se a jemně zabořil nos do její husté srsti. "Ale také bychom měli najít Baghý, abychom jí řekli o našich... plánech," dodal a zazubil se. Přeci jen by asi měli dostat povolení od alfy než vlčata vyvedou - a než na nich tedy vůbec začnou pracovat.
"To by nebylo špatné, ale vzhledem k tomu, že jich chceme pět, tak si myslím, že budou mít dost kámošů," připomínal jí. Nevěděl, proč se upnul na tak vysoké číslo, ale Badri jich přeci také chtěla hodně.
"Možná. Asi není na škodu to omrknout? Já v úkrytu ještě ani pořádně nebyl, tak bychom třeba mohli začít tam," souhlasil.

Březen 5/10 • Sutech

Varja se bodře zasmál a mávl nad tím packou. "To se stává, já si z toho nic nedělám. Ale jídlo nekradu, rád se podělím," ujistil vlka přátelsky a zavětřil, jestli přeci jen nezacítí nějakého ušáka, kterého by si mohli dát ke svačině. "Těší mě, Sethe, rád tě poznávám!"
"To není úplně místní jméno. Ani nevím, jak takové místní jméno zní, ale tohle je severské jméno. Jsme oba z úplně jiných světů. Já ze země ledu a ty... z pouště?" hádal. Vypadal dost pouštně, podle jeho odhadu. "Tady si rychle zvykneš, uvidíš. Já tu ještě nejsem ani rok a cítím se tady jako bych tu byl odjakživa," zazubil se. "Velké?" zeptal se překvapeně a zamyslel se nad tím. "Mě o přijde normální. Vážně? Velké?" podivoval se a vydal se za Sethem, který se nazdařbůh někam vydal. Varja si říkal, že tu určitě k snědku něco bude. Muselo být.
"Kdeco. Nejlepší jsou asi zající, ale to je pro dva celkem málo. Pak třeba laně, to je ale zase pro dva trochu moc. Něco mezi tím jsou kamzíci, mufloni, nebo tady u jezera bychom mohli narazit na bobra. Kachny mě moc lovit nebaví, ale také se z nich dá dobře najíst,"vyjmenoval Sethovi všechny možné živočichy, protože ho napadlo, že je ještě nezná tak dobře. Dávalo to smysl, byl tu krátce.
Seth se zasmál a Varja rozkmital oháňku. "Tak se podíváme, co bychom tu mohli ulovit," prohlásil a přikrčil se. V křoví něco zašustilo a Varja příliš neváhal se po tom vrhnout - mohlo to být cokoliv, to ano, ale měl jedinečnou šanci, a tak jí využil.
V křoví se skutečně skrýval zajíc - že by ho Seth opravdu předtím lovil a jen mu utekl? Tak jako tak mu Varja nedal druhou šanci, chytil ho za krkem a stiskl. Zajíc padl aniž by stihl prchnout. A o svačinu bylo postaráno.

Varja nadšeně přikývl. "Tak to máme stejně. Nejsme tu zrovna krátce a stejně mám pocit, že jsem ještě nikoho pořádně nepoznal. A třeba se konečně potkám s tou Kezi. Ta už určitě bude pořádně veliká," zapřemýšlel Varja. Věděl, že vlčata rostla jako z vody a Kezi už určitě nebude vůbec malé vlče, ale byla šance, že si ho bude pamatovat - to on jí přeci koneckonců učil lovit a pod jeho dohledem také ulovila první myšku. A také myslel na Cyrila, který tu musel někde být. "Jinak vlastně neznám nikoho krom Baghý a Erlenda," řekl zamyšleně. Nebylo by na škodu někoho nového poznat.
"Myslíš, že už by někdo vyvedl vlčata? Sníh sotva opadl, to není zrovna... vhodná doba," poznamenal. Sám věděl, že se narodil na přelomu jara a zimy, vzpomínal si na husté závěje, o to horší to bylo na severu, ale přesto mu to připadalo zvláštní. "Každopádně souhlasím. Mám vlčata moc rád. Těším se na ta naše," pronesl nadšeně.

Březen 4/10 • Sutech

Varja nikdy neměl s lovem problém, ostatně to dal najevo i Baghý, když ho přijímala do smečky a také doufal, že si jednou svými schopnostmi vyslouží post lovce. Chtěl dokázat, že za něco stojí, proto také přikývl, když se vlk podivoval nad tím, že by mu vážně pomohl. "No jistě. To přeci nic není. Chytit králíka, nebo třeba něco většího, když budeme mít štěstí, není žádná námaha," ujistil vlka. "Já jsem Varja, mimochodem, a ty?" zeptal se vlka na jméno, protože ve vší té zmatené konverzaci jim jaksi vypadlo, že by se měli i představit. Inu, tak to by bylo.
"Hm, ale nevypadáš zraněně. Ale chápu, únava je leckdy horší než nějaké zranění. Jdeš sem zdaleka? Vypadáš, že jsi na Galliree teprve chvilku," prohlásil Varja. On tu chvilku nebyl! Ne, byl tu už skoro rok. Bylo to skoro neuvěřitelné, protože, přeci jen, dříve stále cestoval a toulal se. Tohle bylo nové. Dokonce byl ve smečce!
"To asi ano, ale zase kdybych spadl, tak padám z větší výšky," zazubil se a netrpělivě přešlápl. Vidina lovu ho nesmírně nadchla, a tak už se nemohl dočkat. "Nevypáš neškodně, určitě bys mě taky pěkně potrápil, kdybychom se třeba rvali," namítl Varja, aby dodal vlkovi trochu sebevědomí.

//VVJ

Varja s tím, co Badri říkala o Smrti musel souhlasit. "To máš pravdu, ještě, že tobě nic neudělala," řekl jí a jemně do ní šťouchl. Byl rád, že už byli doma, les je oba bezpečně obklopil a už si nemuseli dělat se Smrtí žádné starosti. Musí se v Borůvce alespoň na chvíli uklidit. Nikdy by do sebe neřekl, že bude tak domácký! Asi stárl.
"Sice nám to trvalo, ale co na tom? Už jsme doma a upřímně se odsud nějakou dobu nechci hnout. Možná jenom na krátkou procházku," poznamenal zamyšleně. Chtěl být hlavně s Badri a s dalšími vlky na kterých mu záleželo. Varju zajímalo, jestli už Cyril dorazil - a záhy jeho pach rozklíčoval mezi tou velkou směskou neznámých vlků. To měl vždycky tak dobrý čich? "Těším se, až potkáme další vlky. Jsem si jistý, že to bude perfektní. A pojď, cítím, že Cyril už je tady, tak vás musím seznámit!" prohlásil nadšeně a s rozkmitanou oháňkou vyrazil kupředu. Badri se ostatně také chtěla podívat!