Gallirea - Příspěvky uživatele

Nech se v noci světluškami zavést na Jezevčí plácek, kde zpříjemníš den nějakému osamělému duchovi 2/3

"Dobře. Tak jsi tedy ode dneška Elsa," přikývl Varja. "A co tady děláš takhle sama, Elsy? Kde máš rodiče?" ptal se jí, ač jí vlastně ani neviděl - byla však noc a ona mohla stát někde pod nějakým košatým stromem, který házel větší stín. Dávalo to docela smysl... nebo ne?
"To nevím. Rodiče někam šli. Asi zmizeli," posteskla si vlčice.
"Ale prosímtě. Rodiče obvykle jen tak nemizí. Nic si z toho nedělej, určitě je zrána najdeme. Tak co kdybych ti dělal společnost, než se rozední?" navrhl jí Varja a Elsy poměrně rychle souhlasila.
"A to jsi ztratila, Elsy? Odkud jsi? Patříš ke smečce?" zajímal se Varja, ale věděl, že hovor s vlčaty býval poněkud složitý. Říkal si však, že její rodiče nemohli být daleko. Jistě jí brzy vrátí tam, kam patřila tak jako před pár měsíci pomohl domů Kezi.
"Já nevím," zašeptala Elsy, ale Varja se rozhodl to raději zase rychle zamluvit, než začne být malá vlčí slečna příliš smutná.
"To nic, z toho si nic nedělej. Já jsem teď v nové smečce. Jsem dlouho dospělý, ale nikdy jsem ve smečce nebyl. Myslím, že by se ti líbila. Mají lesy plné borůvek..."

Nech se v noci světluškami zavést na Jezevčí plácek, kde zpříjemníš den nějakému osamělému duchovi 1/3

//Řeka Kierb (přes Jezevčí hájek)

Varja následoval světlušky. Byl to hloupý nápad? Možná. Měl na výběr? Spíše ne. Byl přeci tak trochu ztracený, hledal směr... a ten k jeho překvapení díky těmhle malým broučkům našel, ať už se vlastně jejich vinou octl kdekoliv. Alespoň to měl nakonec na koho svést, ne? Badri mu jistě odpustí, když jí řekne, že se ztratil kvůli světluškám.
Co tohle vůbec bylo za místo? Varja se dvakrát otočil, ale nepoznával to tu. Asi tu vůbec nikdy nebyl. To ho ostatně zase tolik nepřekvapovalo, zase tak dlouho tady nebyl, aby znal perfektně každé místo.
"Je tady někdo?" zavolal Varja, ač to bylo poněkud hloupé - kdo by tady asi tak byl? K jeho překvapení se mu však ze tmy ozvalo: "Já..."
Mělo to asi Varju vyděsit - nebo možná varovat - ale Varja měl vlastně celkem pro strach uděláno, a tak pokračoval v hovoru, který sám začal: "Ty? Kdo jsi?" zkoušel to. Nikoho neviděl, ale vadilo to? Byla přeci jen tma a ty zatracené světlušky někam zmizely.
"Já už si nevzpomínám," ozýval se hlas plačtivě. Čím dál tím lépe Varja rozeznal, že to musel být hlas nějakého vlčete. Bylo to divné. Mohly se tady toulat vlčata takhle sama?
"Nevzpomínáš si?" ujišťoval se Varja. "A co kdybych ti říkal třeba... Elsa?" navrhl.
"Nevzpomínám, ale... Elsa se mi líbí," prohlásila malá vlčice už o něco klidněji. A tak Varja započal jakési křehké přátelství s Elsou.

//Tmavé smrčiny (přes Tenebrae)

Prostě šel. To jediné mu tak nějak zbývalo. Ve tmě tohle místo nepoznával. Možná tu ještě nikdy ani nebyl. Měl jít někam dál? Ale kam? Život mu říkal, aby se hlavně neztratil, a jak se zdálo, přesně to se mu povedlo. A nebo měl přesně tady být? Jak to měl vědět, když mu Život vůbec nic pořádného neřekl! A nebo měl dávat prostě lepší pozor a dívat se, kam přesně jde. Nemohl Badri nechat samotnou v Borůvce dlouho... slíbil jí přeci, že se sejdou!
Možná měl právě tady být. Varja se zarazil, když v hluboké tmě spatřil hejno (říkalo se tomu hejno?) světlušek. Ty světlušky poletovaly směrem, který neznal, ale zdálo se, že ta drobná stvoření přesně věděla, co dělají. Vedla ho, a tak... je možná poněkud hloupě následoval.

//Jezevčí plácek (přes Jezevčí hájek)

//Narrské kopce (přes Prstové hory)

Šel dál. Ani pořádně nevěděl jak a kam, prostě šel, kam ho nohy nesly. Jeho hlava a packy fungovaly jinak. Bylo to jako by byl ztracený v nějakém snu. Šel vůbec správně? A kam vlastně měl jít? Neměl jít za Badri? Neslíbil Životovi, že za ní půjde? Jenže se rozhlížel a vůbec netušil, kde byl. No, tak půjdu prostě asi rovně... co se tak může stát? Ptal se sám sebe vlk, který byl stále vykolejený tím, co viděl a co se dozvěděl. Nevěděl vlastně, jestli ten hovor šel dobře, ani nevěděl, jestli vůbec mohl jít špatně, ale... rozhodně mu to pořádně zamotalo hlavu.

//Řeka Kiërb (přes Tenebrae)

//Vrchol

Varjovi se ještě trochu motala hlava, když sešel z vrcholku kopců. Nemohl přestat myslet na to, co mu Život řekl - už jen to, že se s ním vůbec setkal bylo pro vlka úplně neuvěřitelné. Co to pro něho znamenalo? To sám nevěděl, přesto ho však chladil kov jeho nového náramku. Byl vážně pěkný... Zajímavý dar, říkal si Varja, zvlášt, když mu Život povídal o jeho otci i o tom, že byl opravdu pryč. Ta myšlenka ho tížila, ale Varja to tak nějak cítil. Měl naději, když se o Bozích dověděl, ale vlastně se tím pro něho nic nezměnilo. Měl tak zamotanou hlavu, že ani nevěděl, kam pořádně jde, ale... šel.

//Tmavé smrčiny (přes Prstové hory)

OBJEDNÁVKA: pardon
MAGIE
ID - M01/Voda = 20 křišťálů + 200 mušliček
ID - M01/Vzduch = 20 křišťálů + 200 mušliček
___________
ID - M02/Iluze 4* = 120 květin
ID - M02/Voda 5* = 150 květin
ID - M02/Vzduch 5* = 150 květin
___________
ID - M03/Iluze 5* = 250 květin
ID - M03/Voda 5* = 250 květin
ID - M03/Vzduch 5* = 250 květin

Součet: 40 křišťálů, 400 mušliček, 1170 květin = 6 křišťálů, 60 mušliček, 176 květin

VLASTNOSTI
ID - V01/Taktika lovu/3* + 5% = 150 + 25 květin
ID - V01/Vytrvalost/3* = 150 květin
ID - V01/Obratnost/2* = 100 květin

Součet: 425 květin = 64 květin

BARVÍRNA (naceněno Maple)
ID - B02/Změna jednoho oka na barvu magie vody = 50 mušlí
ID - B04/Drápky obarvit v rámci magie vody = 40 mušlí
ID - B06/Modré linky pod očima (na začátku lehce vzduch modré, ale spíše voda) + modré (kombinace magie vzduchu a vody) pidi hvězdičky / třpytky / stříkance (co bude vypadat dobře :D) na nohách (na levé zadní výš až nahoru do tmavé části srsti, na levé přední vůbec, na zadní kolem jizvy) + na tvářích méně (více voda, kolem linek?) = 70 kytek + 310 mušlí
ID - B10/Delší srst = 30 křišťálů + 250 mušlí
ID - B10/Copánek pod bradou, "vikingský styl" (zapletený s dvěma stříbrnými korálky) = 20 křišťálů + 200 mušlí
ID - B10/Modrý (voda) pramen v copánku = 30 květin a 80 mušlí
ID - B10/Malé světle fialové runy – do výšky přívěšku na levé přední noze – zářící efekt? (https://i.imgur.com/2r827jy.png) = 40 květin + 140 mušlí

Součet: = 50 křišťálů, 1 070 mušlí, 140 kytek = 8 křišťálů, 161 mušlí, 21 kytek
___________________________________________________________________

DOHROMADY: 90 křišťálů, 1470 mušliček, 1374 kytek
Uplatňuji slevu: 75% sleva k libovolnému božstvu
PO SLEVĚ: 14 křišťálů, 221 mušliček, 206 kytek
V inventáři zbyde: 11, křišťálů, 54 mušliček, 65 kytek

Varjargar následoval neznámého vlka až na vrchol Narrských kopců. Výhled, inu… výhled to byl opravdu impozantní. Na krajinu sice už padla tma, ale zář měsíce osvětlovala poušť až překvapivě jasně. Kdyby byl den, aby si dohlédl mnohem dál, ale on se díval za pláž, kamsi k moři, které bylo velkou neznámou.
„Ten výhled za to vážně stál,“ přitakal nakonec. Vlk, který ho na vrchol zavedl si sedl a pohlédl stejným směrem.
„Napadlo mě, že se ti bude líbit,“ souhlasil vlk a tvářil se u toho jako kdyby ho snad znal. Varju to zaujalo, a tak se otočil spíše na něho než na krajinu, která byla sice ohromující, tenhle podivný vlk s listím na zádech však také nevypadal zrovna… běžně.
„Kdo jsi?“ ptal se Varja. Vlk se na něho podíval, ale usmíval se, jako kdyby nechápal, že ho ta otázka napadla až v tuhle chvíli. Varju navíc zarazilo, jak familiárně s ním vlk mluví – jako kdyby se snad znali, nebo co…
„Jsem Život,“ pronesl vlk a Varja vykulil oči, když mu došlo, že to je jeden z těch Bohů, o kterých tolik slyšel. Jak mohl vědět, že bydlel právě tady? Asi mu však mohlo dojít dřív, že to nebyl tak docela obyčejný vlk, když mu ze zad padalo listí.
„Slyšel jsem o tobě, jen jsem netušil, že bydlíš zrovna tady,“ vysvětlil Varja tak trochu překotně, protože se cítil trochu hloupě, že vlka nepoznal. Jak by však mohl? Nikdy předtím ho neviděl.
„Jak bys mohl, ještě jsme se nesetkali,“ poznamenal Život klidně a usadil se na kraji zeleného mechu. Díval se na měsíc, který osvětloval krajinu pod nimi. „Ale je pravda, že jsem tušil, že tě sem nohy nakonec zanesou. Jsi jeden z těch vlků, kteří moc nevydrží nic nedělat, co?“
Varja se zazubil. Věděl, že tohle byl Bůh, a tak všechno, ale nedalo mu to. Život vypadal vážně přátelsky, ač měl bezpochyby i svou nebezpečnou stránku. Varjovi připadal jako sympaťák, „No, je fakt, že jsem nevěděl, že bydlíš zrovna tady, ač jsem o tobě už mluvil s pár vlky, nikdo mi neřekl, že tohle je to místo,“ vysvětlil. „Ale asi je pravda, že bych tady na to dříve či později narazil. Je fakt, že moc dlouho neposedím,“ připustil.
„Tak už jsi konečně tady. Stálo to za to?“ Zajímal se Život. „Byl jsi tulák, ale uvidíš, co ti přinese to, že máš stabilní domov. Jistě to bude mít své výhody,“ poznamenal vlk téměř tajemně. Jeho hlas zněl až příliš moudře. Teprve tehdy si Varja uvědomil, že tenhle vlk je asi fakt Božský a má magii o které se jemu – a asi vůbec nikomu – nesnilo.
„Myslím, že ano,“ přikývl Varja zamyšleně – a snažil se vybavit si, co všechno po Životovi vlastně chtěl. „Měl bych jedno přání. Já vím, že toho hodně dovedeš. Viděl jsem vlka, co měl paroží, viděl jsem vlka s modrou srstí, ale mě asi záleží jen na jednom…“ začal Varja, ale Život promluvil dříve, než to stihl vysvětlit.
„Ari, já nesvedu přivést mrtvé zpět k životu. Mohu ti dát jiné dary, třeba ten náramek, ale nesvedu oživit tvého otce. Odešel, je pryč. Zemřel,“ pronesl Život a byl tak nucen sledovat, jak Varjovi z očí zmizela veškerá naděje. „Měj však na paměti, že to, co se tehdy stalo nebylo tvou chybou. Tvůj otec zemřel, abys ty přežil. Kdybys toho dne zemřel ty, tvůj otec by si to nikdy neodpustil. Raději položil svůj život, než aby musel oplakat ten tvůj.“
„Ale to já ho zabil,“ pronesl Varja tiše a hleděl na vlka, který si říkal Život s nadějí, že mu odpustí smrt, kterou měl na svých packách.
„Ne, Ari. Udělal jsi to jediné, co jsi mohl. Udělal jsi něco milosrdného. O tom život je. Není vždy snadný a perfektní, občas musíme vykonat něco těžkého, něco, co nás bude po zbytek našich dnů trápit, věz však, že to, co jsi udělal bylo lepší než nechat svého otce trpět,“ ujistil ho Život.
„Ale je mrtvý…“ řekl Varja a Život přikývl. „To je,“ přitakal. „Nikdy však nelitoval toho, co udělal. Udělal by to stokrát, tisíckrát znovu. Nesmíš žít minulostí, nesmíš se zatěžovat věcmi, které se staly. Už je to pryč. Jdi dál. Žij,“ pobídl ho Život. Varja se neptal, jak to všechno Život mohl vědět. Dávalo perfektní smysl, že to věděl.
„Snažím se,“ ujistil ho Varja. „Gallirea mi přinesla věci o kterých jsem nikdy netušil, že bych po nich mohl toužit. Smečku. Družku. Rodinu,“ řekl mu Varja, ač to Život pravděpodobně věděl. Ač Badri ještě možná nebyla jeho družka...
„A jsi šťastný?“ zeptal se Život zvědavě. Naklonil hlavu na stranu a trpělivě vyčkával, až si Varja svou odpověď promyslí.
„Myslím, že ano. A budu rozhodně šťastnější, až se vrátím k Badri,“ prohlásil Varja s lehkým úsměvem. Cítil se mnohem lehčí. Jako kdyby veškeré jeho trápení zmizelo, ač věděl, že to nebylo možné.
„To je dobře, Varjo. Hlavně se neztrať,“ mrkl na něho Život. „Myslím, že bys už měl jít. Ať se s Badri sejdete co nejdříve,“ řekl mu.
Varja se tedy rozloučil a odešel, přesto nad tím hovorem přemýšlel velice dlouho. A zapomněl Život požádat o to, aby se stal pavoukem (ač to bylo asi nejlepší – Cyril by se mu stejně pravděpodobně především vysmál).

//Narrské kopce

Navštívit Nárrské vršky a Jedlový pás, potkat se tam se Životem a Mrtvolkou. 2/4

"To záleží na tom, komu. Záleží na tom mě? Ani tolik ne. Já to nahoře už viděl? Záleží na tom tobě? To musíš vědět sám," řekl mu. Byla to veskrze pravda, ale Varja ani tak nevěděl, co na to říct. Nejistě se zvedl a pohlédl na cestu k vrcholu. "Co tam je?" ptal se Varja, protože byl zvědavý a nemohl si pomoct.
"To jsem ti přeci řekl. Pěkný výhled," poznamenal vlk. A Varjovi to asi jako odpověď stačilo. Následoval tak vlka po spletité cestě, protože mu to nedalo. Místo, které se ale zdálo být mrtvé začalo být záhy plné života. Ve Varjovi to vzbudilo nesmírnou zvědavost, ale přesto se zastavil - v jednom z jasně zelených keřů (který snad uprostřed podzimu kvetl?!) zahlédl cosi, co se stříbrně třpytilo. Prostě to tam... bylo.
Varja se do toho keře (který také omamně voněl - kdo by to byl řekl?) zabořil a vytáhl z něho náramek. Vlk, který šel před ním se zastavil a trpělivě ho sledoval.
"Co to je?" nechápal Varja. "Kdo ví?" Ptal se vlk, ale nezdálo se, že by ho to zvlášť zajímalo. "Ale zjevně si tě to našlo," dodal. Varja nad tím dlouze nepřemýšlel. Ten kroužek mu perfektně seděl na tlapě, a tak si ho navlékl a následoval Život k vrcholu.

//Vrchol

Navštívit Nárrské vršky a Jedlový pás, potkat se tam se Životem a Mrtvolkou. 1/4

//Poušť

Varja došel až k horám, které ho z nějakého důvodu vábily. Varja nemohl říct proč přesně, ale možná to mělo co dočinění s tím, že se tyčily tak vysoko v krajině, kde nebylo nic jiného než písek. Už když byl na poušti naposledy, tak ho zaujaly, ale teprve teď se k nim odhodlal. K čemu to ale bylo?
Nedošel až na vrchol, ač ho to vábilo. Nevěděl proč. Možná měl? "Nahoře je podstatně lepší výhled," ozvalo se. Varja sebou trhnul, protože byl přesvědčený o tom, že tady byl sám - a přesto, když se ohlédl, spatřil vlka. A ne jen tak ledajakého vlka. Byl skoro tak bílý jako čerstvě napadlý sníh, ale na zádech byl tak trochu červený jako listí, které z něho padalo, ač kolem rozhodně nebyl žádný strom ze kterého by se tolik listí mohlo sesypat. Varja z toho vlka měl zvláštní pocit, ale byl přirozeně přátelský. Neměl důvod si činit nepřátele z vlků, kteří tak rozhodně nepůsobili.
"To věřím," kývl Varja a snažil se příliš nezírat. "Tak proč jsi se zastavil tady?" Ptal se ho vlk, ale Varja opravdu neznal odpověď. "Záleží na tom?

Prozkoumat savanu a poušť - 5/5

Varja se trochu pletl v tom, že poušť byla nudná - i poušť totiž skýtala mnoho zajímavých věcí, které Varja zahlédl až později, kdy se procházel po písku a zkoumavě se rozhlížel. Nejvíce ho zaujal podivný dvouhrbý kůň. Nebyl to ani tak kůň jako spíše něco vyloženě... divného? Varja nevěděl, jak to nazvat, ale pozoroval to z dostatečně velké vzdálenosti, protože byl prostě zvědavý vlk. Až se potkám s Cyrilem, budu mu muset o téhle věci určitě říct! To bude koukat! Říkal si Varja, který to nebohé zvíře nechtěl rušit, a tak se vydal obloukem trochu delší cestou k těm vrškům, které si určil za svůj cíl.
Cestou se setkal s dalšími divnými věcmi. Se zelenými rostlinami, které jen tak trčely ze země - některé měly dokonce i květy! Varja si tu věc zaujatě prohlížel, ale bál se tomu přiblížit, protože viděl ty ostré jehličky. To by ho určitě bolelo! Proto i tuhle věc raději obloukem obešel a pokračoval ve své cestě. Kopce byly čím dál tím blíže. To už vlk přidal trochu do kroku, protože tam chtěl dojít, co nejdříve. Počítal totiž s tím, že ten výhled bude určitě stát za to!

//Narrské vršky

Prozkoumat savanu a poušť - 4/5

//Savana

Varjovi se ulevilo, když se vzdálil od těch podivných zvířat, která mu zdálky tak trochu připomínala vlky (nebo spíše ne, ale neuměl to k ničemu jinému přirovnat). Poušť mu připadala bezpečnější, ale to jen protože tady neviděl žádná zvířata - vlastně ani jedno. Byl tu všude jen písek, kam až jeho fialové oči dohlédly. Badri by tady vymyslela určitě nějakou zábavu, říkal si Varja, protože o tom ani v nejmenším nepochyboval. Byl pryč jen chvíli, a přesto se to zdálo být skoro jako věčnost. Co asi Badri dělala?
Ne, nechtěl se teď vracet, ne, když už sem konečně došel. Pořádně to tady prozkoumá, a pak by mohl jít třeba támhle na ty vysoké hory, které se tyčily kus před ním. Ty ho také z nějakého důvodu zaujaly, a tak se loudavě vydal jejich směrem. Třeba tu ještě uvidí něco zajímavého, co ho zaujme, zatím to tak ale rozhodne nevypadalo. Nechtěl znít tak znuděně, ale nebylo tady nic kromě písku. Varja nevěděl, co čekal, byl však rozhodně trochu zklamaný. Nemělo by toho tady být přeci jen trochu víc? Na savaně aspoň viděl zvířata, ale tady... tady nebylo vůbec nic.

Prozkoumat savanu a poušť - 3/5

Varja byl skrčený na vyvýšeném místě. Skrýval se ve vysoké žluté trávě a díval se na všechny ty zvláštní bytosti, které si neuměl ani ve snu představit. Bylo to rozhodně fascinující. Bylo zjevné, že tohohle místa se zima příliš nedotýkala, protože vzduch byl stále suchý a on chápal, proč se všechna lovná zvěř shromáždila u tohohle velkého jezera. Zdálo se, že si nepřekáželi. Byli tu, protože potřebovali vodu.
Když začali pruhovaní koně zvedat hlavy a natáčet uši směrem k němu, myslel si, že cítí jeho a že si jeho pach spojili s predátorem, to však netušil, že tu byli i docela jiní predátoři. Také se skrývali v žluté trávě a vtrhli na antilopy a zebry bez dalšího otálení. Rozehnali tak celá stáda, která se zběsile a hlavně rychle vrhali pryč. Tohle Varja znal, překvapovalo ho však, že tady žijí stvoření, která byla téměř podobná vlkům, ač měli mnohem méně srsti. Varja však neváhal. Jistě by se ti divní tvorové vrátili a vyhnali ho ze svého území a on nestál o konflikty. A navíc stále mířil na poušť. Ta už nebyla nijak daleko.

//Poušť

Prozkoumat savanu a poušť - 2/5

Varja se tedy odvážil jít dál. Neměl ponětí, co ho tady potká, ale byl plný energie a zvědavosti. Byl tak trochu jako turista, kdyby tedy pochopitelně věděl, co to vůbec znamená. Vykračoval si a rozhlížel se na všechny strany. Netrvalo dlouho a brzy ucítil podivné pachy zvěře, které neuměl zařadit, a tak se vydal jejich směrem. Nechtěl lovit, to ne, navíc se obával, že sám by neměl vůbec žádnou šanci, chtěl se ale podívat. Neshledával na tom vůbec nic špatného. Zkrátka byl ve své turistické éře, aby o tom všem mohl povědět Badri a nakonec sem zajít i s ní. Badri by se tady určitě líbilo...
Nikam nespěchal, proto chvíli trvalo, než se konečně dostal poblíž napajedla. Tam Varja spatřil mnoho druhů rozličných zvířat, která si ani neuměl představit. Skutečně tam byl ten pruhovaný kůň, ale i něco, co působilo jako kříženec laně a kamzíka, a pak něco, co bylo obrovské, šedé a rozduplo by ho to jako nic. A to Varja ani netušil o tom, že v těchto místech jsou i lovci. Lva naštěstí zatím neviděl. Dost možná by ho děsil i více než medvěd. A nebo možná ne, lev přeci jen jeho otce nezabil.

Prozkoumat savanu a poušť - 1/5

//Uhelný hvozd

Konečně se Varja dostal na místo, které v létě rozhodně zkoumat nemohl. Teď to bylo mnohem lepší. Počasí bylo chladnější - ne vyloženě studené, to ani nečekal, ale lepší. Pro severského vlka rozhodně mnohem lepší. Varja vlastně nevěděl, co od tohohle místa pořádně čekat, ale chtěl to tady prozkoumat. Porozhlédnout se - to, aby o tom mohl jednou někomu vyprávět tak jako mu Cyril vykládal o těch zvířatech, která tady viděl. Tak trochu je chtěl vidět také. Bylo to tak zlé? Chtěl se přesvědčit na vlastní oči o existenci pruhovaných koní, ale na samém okraji savany toho mnoho nespatřil. Musel dál - s tím ostatně počítal. Mířil přeci na poušť a o té věděl, že je ještě o kus dál. Nejprve však tohle místo.
Nebylo to tady takové jako na poušti, kde byly jen velké hromady písku. Tady to bylo trochu jako v lese, jen... prázdnější? Rozhodně tu bylo méně stromů, to ano, ale něco na tomhle místě rozhodně působilo známěji. Nebál se, ač i tady jistě mohlo číhat nebezpečí, ale on byl velký, silný vlk. Co by ho tady asi tak mohlo překvapit?

Vyzkoušet svou vlastní magii.

//Červená řeka (přes Ježčí plácek)

Varja šel dál. Cesta mu ubíhala rychle, protože směr byl jasný. Přeci jen mu ten letní průzkum k něčemu byl - tohle uhelné místo se mu však stále, ani trochu, nezdálo, přesto se tu však zastavil. "Co takhle tu něco podniknout, když už jsi tady, co?" zeptal se sám sebe - aniž by přemýšlel nad tím, že to, co mělo zůstat v jeho hlavě vyslovil nahlas.
Varja se rozhlédl a zamyšleně chvíli přemýšlel nad tím, k čemu by takovéhle místo bylo dobré. Magie? Možná... Mohl přeci jen něco vyzkoušet. Nevěděl sice, jak mu to půjde, ale už Cyrilovi předvedl obrovského pavouka. Tak co by nezkusil ještě něco dalšího? Třeba něco, co bude mnohem méně děsivé...
Tohle ještě nedělal. Ani si nebyl jistý, jak tu magii ovládat, přesto se pohledem zaměřil na jedno určité místo - na strom. Musel se pekelně soustředit, ale k ničemu to nevedlo. Už už to chtěl vzdát, když tu náhle, koutkem oka, spatřil obrovského, krvavě rudého medvěda, který se hnal přímo k němu. Varja se k smrti vyděsil. Sebral se a utekl tak rychle, jak jen mohl, než mu došlo, že to byl vrchol jeho snahy. Došlo mu to ve chvíli, kdy se ohlédl za sebe a tam - vůbec nic. Cítil se jako hlupák... ale opravdu tohle svedla jeho magie? Bylo to docela děsivé...

//Savana