Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Varja vážně nečekal, že se ten vlk tak lekne! Úplně uskočil, když vlk zalapal po dechu a zavrávoral tak, že skoro spadl do vody. Varja by se možná býval zasmál jaký skvělý žert nevymyslel, ale ten vlk vypadal upřímně zděšeně - Varja také nemohl vědět, co se mu stalo a že byl teď pořádně otřesený, což mu však řekl záhy.
"Pardon," pronesl Varja omluvně, protože vážně nechtěl způsobit nic zlého. "Fakt mě nenapadlo, že se tak lekneš," dodal a tvářil se opravdu provinile. "Chtěl jsem si jen doladit kostým, než půjdu... hm, než půjdu ke Smrti!" řekl vlkovi svůj nový plán. Znělo to šíleně? Rozhodně. Ale když už poznal Život, možná by se měl zastavit u jeho sestry. "Nevěděl jsem, že jsi měl tak špatnej den. To je mi líto. Asi jsem ti moc nepřidal, co?" zeptal se ho omluvně. "Ale fakt tohle většinou nedělám. Obvykle neděsím vlky na potkání," ujišťoval ho.
"Jak se jmenuješ, ty staříku?" zeptal se ho a přátelsky zamával ocasem, který byl někde pod nánosem bahna.

Vymysli si kostým a postraš minimálně 2 vlky 2/3

Varja doběhl ke břehu, kde se znovu vyválel v blátě a zapíchal do sebe nějaké pěkné naplavené větvičky. Nemyslel si, že by tohle místo bylo zvlášť frekventované, přesto tu však někoho zaslechl. Vlk byl zrovna u vody - to se mu hodilo. Zjevně ho neviděl, protože byl celý od bahna, a tak trochu splýval. Velmi se soustředil, aby k vlkovi dolehla i nějaká ta iluze. Rozhodl si, že si zkusí na hlavě vyčarovat paroží a zkusí i trochu oživit bláto, které na sobě měl, což vzhledem ke zbytku jeho kostýmu bahenního monstra mohlo někoho pořádně vyděsit. Na neznámého vlka se díval se zvědavostí, protože on opravdu nechtěl nikomu způsobit infarkt jen... někoho trochu postrašit.
Vlk si ho stále nevšímal, a tak k němu Varja došel blíž. "Baf!" zasmál se u vlka, který ho vůbec nečekal! Varja nebyl tak zlomyslný, ale také nečekal, že by někoho mohl tak snadno vyděsit, ač vlk obalený v blátě ze kterého koukaly jen fialové oči a paroží byl pořádně děsivý. Ani nevěděl, jestli to vyjde, měl však pocit, že tenhle test bude lepší než vůbec doufal.

Varja si říkal, že jeho kostým by přeci jen snesl nějaké vylepšení. Rozhodl se, že přeci jen půjde k jezeru a najde ještě více bahna, možná najde i nějaké jinak barevné! Sice se mu v tom bahnu běhalo trochu nepříjemně, ale na tom nezáleželo. Byl odhodlaný svůj kostým pořádně doladit, ať to stojí za to! Nevěděl, jestli postraší Badri, nebo ještě někoho dalšího, ale říkal si, že by bylo skvělé ten kostým ještě trochu otestovat. Přemýšlel, co by měl ještě udělat, aby vypadal děsivěji. Možná si udělat paroží jako měl Yeter? Mohl by to zkusit udělat magií, napadlo ho, ale to by opravdu musel nejprve otestovat na někom jiném.
A tak ťapkal k jezeru a od jezera ještě trochu dál ke břehu, který se mu skvěle hodil. Chtělo to více bahna!

//Kojotí břeh (přes Velké vlčí jezero)

Vymysli si kostým a postraš minimálně 2 vlky 1/3

//Ageronský les (přes Armanské hory)

Varja doběhl na pláň ze které se prý měl dostat do Borůvky. A ano, náhle poznal řeku, kterou už několikrát překračoval, když se vypravoval do své nové smečky. Jenže to by nebyl Varja, aby ho nenapadla zase nějaká blbost. Co kdybych Badri také trochu postrašil? Napadlo ho - bylo to veskrze zlomyslné, uvědomoval si vlk, ale už bylo pozdě na to, aby od toho plánu upusti, i když vlastně vůbec nic neudělal. Navíc, jak znal Badri, jistě by se ho zase tolik nelekla a měla by z toho možná jen zábavu. Přeci jen neplánoval nic drastického - nesetká se s duchy ani s Mrtvolkou tak jako on, čímž ušetří její duševní zdraví. Vyděšenosti se sám už celkem obstojně zbavil díky vlkovi, jehož jméno neznal - ale bude si pamatovat, že bydlí tady o kus dál. Jsou skoro sousedé... pochyboval však, že by ten vlk chtěl, aby ho v lese navštěvoval zvlášť často.
No, tak co s tím kostýmem? Varja se nad tím musel dlouze zamýšlet, nebylo to přeci jen tak! A když mu padl zrak na blátivý břeh řeky, bylo rozhodnuto! Varja se vyválel v bahně a udělal tak ze sebe bahenní monstrum. Navíc si ještě do srsti zamotal pár klacíčků a trávy, aby tomu všemu dodal ten správný efekt. Uši mu tíhou bahna plandaly a když se pohyboval opravdu pomalu, nebylo ani poznat, že je vlk - jeho dlouhá srst byla jednou velkou hmotou a ve tváři mu svítily jen fialové oči. Jen škoda, že neuměl ten skvělej hlas jako mrtvolka! Tak by určitě někoho vyděsil k smrti úplně snadno!

Varja se na vlka zazubil - oklepal se rychle. Asi to tady nebylo nic tak hrozného - setkání se Smrtí? Pohoda. Asi se s tím prostě musel vypořádat. Varja si sice uvědomoval, že se vlkovi ani nepředstavil, neměl však pocit, že by o to Kosťa vůbec stál. "No, do příště na tom zapracuji a snad už na mě cizáctví nebude tak vidět," prohlásil Varja a zamával ocasem tak přátelsky, jak to jen svedl. "Tak snad už ti sem příště vyděšeně vtrhnu," dodal, aby se jakž takž omluvil za své chování.
Varja kývl na jeho rady s tím kudy se vydat. Zalíbila se mu cesta přes ty nízké hory, protože tudy ještě nešel. Asi by se tu měl trochu více porozhlédnout, aby se příště už tak snadno neztratil.
Tak to je kousek, to už se snad nespletu. Díky za radu," kývl Varja. "A neboj, už padám," dodal. Měl pocit, že ho tady vlk už nechce ani vidět, a tak se jen rychle rozloučil a šel domů. Ten pocit byl zvláštní. Domů...

//Jižní Galtavar (přes Armanské hory)

Varja vážně přikývl, přestože nechápal, proč se mu černý vlk s lebkou na tváři směje. Možná se ptal na rady špatného vlka. "Jasně, že jsem utekl, co jsem asi tak měl dělat? Prát se s ní?" ptal se pochybovačně a naklonil hlavu na stranu. Možná byl velký a celkem silný, ale nebyl magor, aby skákal do nebezpečí jen protože se zdálo, že by na sílu mohl vyhrát. S něčím nadpřirozeným by se do křížku nepouštěl už vůbec. "Dobrý vědět. Aspoň se jí pro teď vyhnu," poznamenal Varja a otřásl se. Život byl přátelský, ale Smrt? Ne... ta se mu příliš nezdála. Vlk si z něho dělal legraci, ale Varja se mu asi ani nedivil. "Nejsem na tyhle věci zvyklý. Tobě možná přijde Smrt, Život a Mrtvolka v pohodě, ale tam odkud jsem přišel nic takového nebylo," ujistil vlka. A nebo byl černý prostě jen blázen a připadaly mu tyhle podivné, nadpřirozené věci normální. Co mohl vědět?
"Neboj, vypadnu dřív, než tě tu začnu... k smrti... štvát," ujistil ho, protože tohle byl nejspíše jeho les. Asi by neměl otálet a měl by se vrátit domů. "Jsem z Borůvkové smečky. Vím, že jsem běžel špatně. Měl bych se asi někudy vrátit k tomu velkému jezeru, ne?" zeptal se vlka, ale nebyl si zase tolik jistý směrem, proto se také ptal na směr, když se mu vlk ochotně nabídl.

Varja nastražil uši, ale měl pocit, že tenhle vlk si z něho trochu střílel (nebo v to alespoň doufal). Setkal se s několika duchy a ani jeden nevypadal tak reálně jako tenhle vlk. Možná je prostě jenom rád děsivej, blesklo Varjovi hlavou a zamyšleně si ho prohlížel. Jeho hlas navíc nezněl tak, že by ho slyšel až ve své duši, a tak usoudil, že tenhle vlk byl živý. Snad...
"Tak daleko jsem se nedostal," připustil Varja. "Řekla mi, ať uteču, tak jsem běžel. Pak jsem narazil na tenhle les..." vysvětlil mu, aby objasnil důvod toho, proč tady vůbec byl - evidentně mu to však nevadilo, ač to musel být jeho les... nebo ho možná vyžene, až se dá trochu dohromady. "Vedle Smrti? Nechceš mi říct, že hned vedle bydlí Smrt?" ptal se ho. Pochopitelně o Smrti slyšel, stejně jako o Životovi, ale teď byl tedy zatraceně rád, že nedospěl až k ní. Řekl by, že mrtvých na jeden byl víc než zatraceně dost! Chtěl se vrátit domů, chtěl se vrátit k Badri... nechtěl toho přeci vůbec tak moc!
"Cejtím se až moc živej," ujistil vlka a oklepal se. Snažil se zahnat ten nepříjemný pocit, moc dobře to však nešlo. "No, v poušti jsem byl, ale... dávno předtím, než jsem se octl tady," vysvětlil. "Ale mrtvej si fakt nepřipadám," dodal.

Poznat vlka z jiné smečky než z Borůvkové

Varja věděl, že by měl dělat alespoň něco, v tu chvíli však ani nevěděl, jestli ho nepronásleduje Smrt. A v tuhle chvíli, poté, co se setkal s reálným duchem, se Životem a ještě s Mrtvolkou by se tomu tedy ani trochu nedivil. Třeba už byl mrtvý! Jak to měl vědět! Jak se to pozná?!
Tohle nebyl jeho domov, přesto se ani nepohnul, alespoň dokud se mezi stromy neobjevil vlk... vlk s lebkou na hlavě! Varja zamrkal, jestli ho nešálí zrak, ale bohužel nešálil. Vlk, který byl jindy velký jako medvěd se přikrčil, protože se nechtěl pouštět do křížku zase s někým, kdo měl v plánu si s ním zahrávat, ale... tenhle vlk mu alespon nevyhrožoval smrtí... zatím.
"Vlastně asi jo," pronesl a zatvářil se omluvně. Určitě nechtěl být na území cizí smečky, ale prostě sem vpadl a nevěděl teď úplně kudy dál. "Taky, že jsem viděl ducha. Dokonce dva. Nebo tři, pokud počítáš Života...," prohlásil Varja. "A ty? Ty nejsi duch?" ujišťoval se ho. "Nepřišel jsi mě zabít, nebo tak něco, ne? Já vím, že tu nemám, co dělat, ale... Mrtvolka byla fakt děsivá," prohlásil stále trochu otřeseně. Nevěděl, jestli to všechno dává smysl, ale musel se tomuhle vlkovi omluvit, aniž by věděl, že je alfou.

//Jedlový pás (přes Severní Galvatar)

Varja utíkal tak rychle, jak jen mohl. Měl v hlavě jen Mrtvolku, která mu vyhrožovala smrtí - tak trochu. A právě kvůli tomu vlk běžel aniž by se rozhlížel napravo nebo nalevo, až se stalo, že zase blbě zatočil. To se mu stávalo častěji, než by si byl ochotný připustit. Ještě se zrovna dvakrát v těhle končinách nevyznal, a tak skončil na území cizí smečky. Ucítil to okamžitě (na rozdíl od toho, kdy proběhl Mechovým lesíkem a ani si toho nevšiml) a měl alespoň dost slušnosti, že se zarazil. Byla to bezpochyby jeho chyba a ano, mohl se otočit a odejít a dělat jako by se nic nestalo, ale také nebyl úplně na začátku. Zdálo se, že ho dost možná někdo vynese v zubech, a tak se začal pomalu vracet. Ale asi to bylo až moc pomalu...

Navštívit Nárrské vršky a Jedlový pás, potkat se tam se Životem a Mrtvolkou. 4/4

"Jako... duše mrtvých vlků?" Ptal se Varja obezřetně a ač netoužil po ničem jiném než se otočit a utéct, přesto se ani nepohnul. Sledoval naopak stále intenzivněji pohyb mezi stromy a přemýšlel, jak se odsud co nejrychleji dostane.
"Ano," pověděla mu Mrtvolka. Z toho hlasu šla ale vážně hrůza...
"Znamená to... že jsem mrtvý?" ptal se Varja. Co když se mu něco stalo? Co když celé to, co se teď dělo, co když se to odehrálo jen v jeho hlavě? To setkání se Životem, pak s duchem a teď s bytostí, která odváděla mrtvé? Ta představa byla děsivá, ale... vlastně si uvědomil, že by ho to neudivilo. Možná byl opravdu mrtvý...
"Ne," pronesla Mrtvolka. "Občas se objevím i vlkům, kteří nejsou mrtví. Ale možná... možná bys měl utéct."
Neozvalo se nic. Nastalo ticho. A Varjargar neslyšel nic jiného než své příliš hlasité srdce, které bušilo v jeho hrudi - a měl pocit, že Mrtvolka počítá každý úder a přemítá, kdy jeho srdce asi dotluče...
Varja nepotřeboval další pobídnutí. Vzal nohy na ramena. A ať už běžel kamkoliv, všechno bylo lepší, než aby byl zabit v tomhle dost divném lese. Možná tedy opravdu nebyl mrtvý, rozhodně však nechtěl pokoušet své štěstí.

//Ageronský les (přes Severní Galvatar)

Navštívit Nárrské vršky a Jedlový pás, potkat se tam se Životem a Mrtvolkou. 3/4

//Severní Galvatar

Varja zabloudil až do lesa, kde se před pár měsíci setkal s Nelly. Přemítal, proč tady vůbec byli, ale odpověď vlastně neznal. Procházel se s ztichlým lesem a vracel se myšlenkami k duchům - nejen k Elsy, která s úsvitem nového dne zmizela, ale i ke svému otci. Byl jeho otec duch? A jak to mohl zjistit? Jak by ale mohl chodit po Galliree, když tady nikdy dříve nebyl? Nedávalo to vůbec smysl... Chtěl tomu porozumět, ale nemohl. Měl pocit, že to bylo něco, co mu unikalo.
Náhle před sebou, mezi stromy, cosi zahlédl. Že by to byl zase duch? Varja nastražil uši a snažil se na tu věc zaměřit. "Co jsi zač?" zavolal a udělal několik kroků směrem k té věci. Snažil se toho vlka jasně zahlédl, ale nebylo to možné. Jako by to bylo nějaké mlžné stvoření, nebo tak něco.
"Mrtvolka," ozvalo se, ale neznělo to zpoza stromů - Varja měl pocit, že se hlas ozval v jeho hlavě.
"Mrtvolka?" zeptal se obezřetně a poněkud nejistě.
"Mrtvolka," ozvalo se znovu.
"A co tady děláš? Co...?" Varja nevěděl, nač se zeptat, cítil však, jak mu běhá mráz po zádech. Neměl z toho stvoření dobrý pocit, ač se vlastně ani nepohnula.
"Odvádím duše vlků tam, kam patří," ozvalo se zase ve Varjově hlavě. Varja se zarazil. Přivolal tohle stvoření, protože se setkal s duchy. Nebo si snad Mrtvolka myslela, že je... sám mrtvý?

//Mechový lesík (přes Ainu)

Varja šel dál. Tady to už také poznával. Věděl, kam směřuje. Tady se setkal s Nelly a s Nageshem. Jak se asi měli? Možná by je mohl někdy navštívit v tom lesíku o kterém mluvili. Připadali mu nesmírně sympatičtí, ač to byla vlastně ještě vlčata. Pořád ho překvapovalo, jak sebevědomí byli v tom, co chtěli - a že vlastně věděli, co mají dělat. On to stále nevěděl, ač byla pravda, že také nebyl žádný stařík. Měl teď s Badri domov i cíl, ale stále mu to tak nějak nedocházelo. Asi to bylo tím, že se setkal s Životem, který v něm znovu probudil myšlenky, které byly hluboko pohřbené - ne, že by zapomněl, jen byly příliš hluboko na to, aby nad nimi přemýšlel. A teď nemohl přestat myslet na nic jiného.

//Jedlový pás

//Narvinijský les (přes Gejzírové pole)

Varja směřoval na sever. Ten směr ho z nějakého důvodu vábil tak jako obvykle. Bylo pro něho přirozené jít tam, kde hledal svůj domov - věděl však, že Borůvka je trochu jinde, přeci jen už tady prošel leccos a leccos také viděl. Borůvková smečka byla trochu více na jihu, on se však neotočil, ač měl mnoho příležitostí. S Badri se tak jako tak uvidíme za chvíli. Nebude jí vadit, když se ještě trochu zatoulám, říkal si. Smečka pro něho možná nebyla nejlepší. Pořád se jen toulal a toulal. To, že támhle za lesy byl jeho domov mu stále nešlo na rozum.

//Severní Galvatar (přes Ainu)

//Jezevčí plácek (přes Jezevčí hájek)

Varja byl svým setkáním s duchem tak trochu otřesený. Nevěděl, že kromě Bohů tady jsou i duchové. Proč mu to Život neřekl, když už u něho před pár hodinami byl? Tajil mu to záměrně jen, aby tam nevyhledával svého otce o kterém mu říkal, že je pryč? Varja nevěděl, co by znamenalo, kdyby tam otce objevil, co by to s ním udělalo... Svého otce zabil a ač mu Život říkal, že to, co udělal, bylo to jediné, co mu zbývalo, necítil se ohledně svého činu nijak lépe. Ne, nemohl s tím vůbec nic dělat. Život mu o tom neřekl a měl k tomu jistě dobrý důvod. Sem tam mu na náramek padl pohled a přemítal za co ho od Života asi dostal. Snažil se mu tím něco naznačit? Možná ho později prozkoumá...

//Mechový lesík (přes Gejzírové pole)

Nech se v noci světluškami zavést na Jezevčí plácek, kde zpříjemníš den nějakému osamělému duchovi 3/3

Varja vyprávěl Elsy o Borůvkové smečce opravdu dlouho. Varja nevěděl, co tohle bylo za místo, ani nevěděl, že malá vlčice se kterou si povídal, byla jen duše někoho, kdo dávno odešel. Strávil s ní celou noc až do rána a povídali si. Elsy se nakonec rozpovídala - a Varja skutečně pochopil, že se jedná o ducha až když se rozednělo a jeho nová, malá kamarádka zmizela. Varja jí chvíli hledal a vůbec to nemohl pochopit, než mu tu celé došlo. Povídal si s duchem. Bylo to vůbec možné? Nezbláznil se?
Proč mu tedy Život říkal, že jeho otec byl pryč? Mohl s ním tady mluvit? Mohl... tu někde být?
"Tati?" zavolal Varja, ale nic se neozvalo. Žádný hlas už mu zpátky neodpověděl, přesto Varja cítil, jak mu srdce bije novou nadějí. Možná vyčerpal své štěstí. Bude se sem muset někdy vrátit. Třeba... třeba se nakonec bude moct otci ještě omluvit, ač mu Život říkal, že to nebylo možné - i to, že mu jeho otec nikdy nic nevyčítal, vina však ulpěla na Varjových packách a on doufal, že ze sebe tu vinu smyje, jenže si byl vědom toho, že i kdyby s otcem mluvil, asi by to vůbec nic nezměnilo. Jeho otec by byl stále mrtvý...

//Narvinijský les (přes Jezevčí hájek)