Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vlče, které Varja dostal na starost spolu s Kayou se velmi rychle začalo s vlčicí pošťuchovat. To nebyla zrovna ideální situace pokud společně měli lovit, ale však on už na to nějak dohlédne, říkal si - to už si však všiml vlčice, která před malou chvilkou vyšla z jeskyně a naslouchala Aranel stejně jako on. Chvíli mu trvalo, než v ní poznal malou Borůvku - no jasně, že vyrostla! Pořád si to připomínal, ale vidět jí takhle velkou bylo něco jiného. I ona si ho všimla, a tak přestal vnímat ty dva a věnoval se Kezi, která přicupitala k němu a nadšeně máchala ocáskem. Tak přeci jen si ho pamatovala!
"Kezi, no páni! Říkal jsem si, kdy se potkáme," prohlásil nadšeně, protože vlčici viděl vážně moc rád. Byla vlastně první, koho na Galli poznal a kdo mu vůbec řekl o exitenci Borůvkové smečky. To kvůli ní tady teď stál. "To si piš. Když jsme se tehdy potkali u jezera, tak mi to nedalo. Už jsme ve smečce od léta, je divný, že jsme se ještě nepotkali," usmál se na ní. "Jdeš s námi lovit? Tady s Kayou a Arminiem jdeme společně, tak se můžeš přidat," nabídl jí. Všiml si, že Awarak už vyrazil, a tak se podíval na svou společnost a kývl na ně. "Tak jestli s námi už nikdo jiný nepůjde, tak můžeme jít," zavelel Varja jako by byl snad nějaký vůdce. Nebyl, ale lovec to byl schopný, a tak vykročil směrem ke Galvataru.

//Jižní Galvatar (přes Mahtae sever)

Duben 4/10 | Lalie

Varja naklonil hlavu na stranu a zaujatě Lalie naslouchal. Ochotně mu vysvětlovala, jak jejich náboženství fungovalo a jak to bylo s těmi rituály. Mohl se asi vyptávat i na různé Bohy, ale stejně by si je nepamatoval. Ne, že by ho to nezajímalo, ale věděl, že se k žádnému Božstvu nepřidá. Chtěl jen porozumět zvyklostem cizích vlků a to bylo celé. "Co se stane, když v rituálu neuspěješ? Můžeš to třeba zkusit znovu, nebo musíš jít do jiného chrámu?" zajímal se. Bylo zřejmé, že na Galliree žádné chrámy nebyly, ale od toho tady asi byla Lalie a její máma. Inu, nevěděl, jak se jim dařilo, ale jeho to náboženství rozhodně přinejmenším zaujalo. "To zní pěkně. Takže je to vlastně jako smečka, akorát společně uctíváte bohy," usoudil. "A ty bys chtěla co? Chtěla bys být v chrámu, nebo hraničářkou?"

Duben 3/10 | Lalie

Varja se spokojeně vyvaloval na sluníčko, než se Lalie pustila do toho, aby mu objasnila, jak celá ta věc s Bohy vlastně funguje. Dával pozor, protože ho to zajímalo - ne, že by se chtěl nějakému bohu oddávat, ale přeci jen porozumění cizím kulturám mu připadalo důležité. "Aha, to dává asi smysl. Přeci jen někdo výše postavený nemůže být jen tak někdo, co?" ptal se Lalie. Na vlče vypadala hrozně vážně. Vlastně ho překvapilo, že je tak mladá, protože mluvila rozumně a uvědoměle. To asi s vlkem udělá náboženství. "Takže těch bohů je víc a při rituálu rozhoduje, který z nich si tě vybere? A pak se přidáš k vlkům, které si vybral ten samý bůh?" ptal se jí. Znělo to rozhodně zajímavě, ale bylo dost možné, že celý ten koncept pořádně popletl. Přeci jen se s žádným náboženstvím ještě nesetkal.

Na lov se zcela evidentně chystala velká skupina vlků. Asi to nemělo Varju překvapit, přeci jen byla Borůvka pořádně velká smečka, to, co ho však překvapilo, byl fakt, že nikoho z přítomných vlastně neznal. "Rád vás všechny poznávám," kývl na pozdrav Awarakovi i Aranel. Awarak byl evidentně druhý lovec - matně si vzpomínal, že i Erlend byl lovcem, ale toho teď nikde neviděl. Tohle však byla jeho příležitost k tomu, aby se předvedl před betou. Musel toho pořádně využít, přeci jen nechtěl, aby důvěra, kterou do něho Baghý vložila přišla nazmar.
Matně si všímal roztržky tmavé vlčice a mladšího vlka, ale rozhodl se si toho nevšímat, místo toho věnoval pozornost Aranel. Zvedl hlavu, když zmínila Cyrila a Kezi - byl rád, že Cyril přeci jen našel cestu a neztratil se někde u lesa. A zmínka o Kezi ho prostě jen potěšila, protože se s ní chtěl tak dlouho potkat - na jejich setkání byl však čas, teď se musel věnovat lovu, zvlášť, když do něho i Aranel vložila tolik důvěry.
"Myslím, že bych to měl zvládnou," kývl na Aranel. Přeci jen to nebyl jeho první lov - byla sice pravda, že obvykle lovil sám, ale nebyl žádný amatér.
Ta vlčice, která pošťuchovala toho mladíka, se k němu hned aktivně připojila. Varja neznal její jméno, ale byl více než nadšený tím, že se hned hrnula do přátelství. To se mu pochopitelně líbilo, protože rád poznával nové vlky. "Těší mě, Kayo," kývl a mrkl i na Armina, kterého evidentně získal spolu s Kayou. "A Armine," usmál se na vlka, který asi mohl být zhruba stejně starý jako Kezi. Možná to byl její bratr, napadlo ho, ale tak velká smečka jako Borůvka musela mít i hodně vlčat.
"Myslím, že takhle nám ten lov půjde pěkně od packy," prohlásil pěkně optimisticky - tak jako vždycky.

Varja viděl velkou skupinu vlků před úkrytem. Nevěděl, kam se všichni chystají, dokud neslyšel slovo „lov“. To nastražil uši a chvíli nad tím přemýšlel. Baghý mu přeci zrovna říkala, že ho povýšila – a že je z něj teď lovec. Možná by se podle toho měl také chovat. Mířili s Badri do úkrytu, ale on zaváhal. "Možná bych měl jít lovit s nimi," nadnesl. "Přeci jen Baghý říkala, že jsem lovec, tak bych se podle toho asi měl chovat," dodal pobaveně a vykročil tedy ke skupince vlků, kteří řešili, že budou něco lovit. Byla to pořádná skupina, takhle mohli ulovit něco vážně velkého.
"Zdravím," pozdravil celou skupinku hromadě. "Slyšel jsem, že se chystáte na lov? Baghý mi zrovna říkala, že mě povýšila na lovce, tak bych se podle toho měl asi chovat. Nemůžu jít s vámi?" zeptal se, ač nevěděl, kdo téhle skupině vlastně velel. Nikoho z těch vlků nepoznal - inu, byl to rozhodně způsob, jak se seznámit!
"Já jsem Varja, mimochodem," představil se. Předpokládal, že Baghý už všem řekla ojeho novém postavení. Cítil se nesmírně důležitě, když nad tím přemýšlel a bral to také smrtelně vážně. Proto ostatně se k vlkům hned přidal. Badri by k tomu nikdy nenutil. Věděl, jak lov nesnáší.

Duben 2/10 | Lalie

Varja si nebyl jistý, jestli Lalie prostě neotravuje svojí ukecaností. Trochu mu to tak připadalo, ale k odchodu se příliš neměl. To jezero přeci nikomu nepatřilo a jestli Lalie otravoval, klidně mohla odejít, říkal si, přesto však střihl ušima k vlčici, jakmile začala o své víře. Upřímně ho to celkem zajímalo, protože on nebyl věřící, ač i na Severu byli vlci, kteří se oddávali Bohům. Nebylo to nic zvláštního, jeho rodina však vždy věřila jen v přírodu - i to však byl jistý druh víry. "Aha, takže... Annan je patronkou tvé matky a ty doufáš, že tvůj patron bude Monna?" zajímal se, protože to chtěl opravdu dobře pochopit, aby náhodou neřekl něco špatného. To by byl opravdu nerad.
"A... jak takového patrona získáš? Nestačí se jen modlit, nebo tak něco?" ptal se, protože se zdálo, že to tak snadné nebylo.

Varjovi se značně ulevilo, když Baghý žádost přednesl. Věděl, že neměla důvod jim nepožehnat, přesto se mu však značně ulevilo. Věděl, že Baghý asi ani netušila, že jeho a Badřino přátelství přerostlo v něco víc, ale přeci jen to asi nebylo nic tak divného. Měli k sobě blízko, skoro se od sebe nepohnuli. A Varja doufal, že to tak zůstane navždy.
"Děkujeme," řekl jí s úlevou a vděčným pohledem. Nikdy by si nemyslel, že by měl vlčata, ale teď se zdálo, že je tomu blíže než kdy dříve. Nechápal to. A byl opravdu upřímně šťastný.
"Ne, ještě jsme se nesetkali. Já jsem Varja. A tohle Badri," představil je vlkovi s rohama - už se nad tím ani nepozastavoval. Možná je měli prostě nechat jejich rozhovoru a už je víc nerušit. Přeci jenom si evidentně měli hodně co říct a oni svou odpověď už dostali.
"Tak my zas půjdeme," řekl Baghý omluvně, ale měl pocit, že bude spíše ráda, když se vzdálí a nechají ji s jejím přítelem o samotě. "Chtěli jsme se stejně ještě projít do úkrytu," dodal, kdyby ještě náhodou něco potřebovala, Varja ale nevěděl, jestli se zdrží tak dlouho. Když byl teď delta a lovec k tomu, asi by měl i něco ulovit.

Varja viděl, že Baghý asi vyrušují, na druhou stranu toho od ní příliš nepotřebovali. Přeci jen se jí chtěli zeptat na schválení, a pak si půjdou zase po svých. Třeba do úkrytu, říkal si, když došel až k alfě, která je hned zmerčila a tvářila se vážně. Varja nevěděl, jestli by ho to nemělo zneklidnit, ale Baghý nevypadala, že by na něho byla kvůli něčemu naštvaná.
"Nechtěli jsme rušit," ujistil Varja Baghý, to už mu ale Baghý říkala, že s ním vlastně také chtěla mluvit, a tak se napřímil, protože možná přeci jen měl mít obavy, ale zdálo se, že vůbec. Baghý ho povýšila. "Páni, moc děkuji, Baghý," řekl. Oháňkou v tu chvíli kmital ze strany na stranu. "Tak to Erlendovi přeji, myslím, že se na alfu vážně hodí," prohlásil. Chtěl se ještě zeptat na Cyrila, ale nechtěl Baghý příliš zdržovat - ještě měl přeci jen jednu otázku.
"A když jsem tedy aktivní a silný člen smečky, říkali jsme si s Badri, že bychom chtěli přivést do smečky vlčata, jestli s tím samozřejmě jako alfa souhlasíš," vysvětlil, proč za alfou vlastně zamířili. Chtěl, aby to pěkně odsejpalo, nelíbilo se mu chodit kolem horké kaše, proto to také hned řekl, aniž by se ohlížel na Badri, ač Baghý byla vlastně její teta.

Duben 1/10 | Lalie

Varja musel uznat, že byly doby, kdy i jemu to připadalo náročné, to asi bylo zkrátka přirozené a normální, nakonec se však na Lalie, která asi mnoho o životě v horách nevěděla, usmál. "Život umí být náročný všude. Vždyť se podívej, jaká zima tady ještě nedávno panovala a teď se blíží jaro jako by tu před měsícem neležely hluboké závěje," řekl jí. Tomu přeci rozumět musela, no ne?
"Aha," pokýval vlk hlavou. Sám toho o víře mnoho nevěděl a ač toho už hodně viděl, o Annan neslyšel. "To chápu, různí vlci asi věří v různé bohy, zvlášť tady, kde se mísí různé kultury. O Annan jsem ale nikdy neslyšel," přiznal. Nemohl by Lalie lhát, ale nemyslel si, že je něco špatného na tom, že o její bohyni nikdy neslyšel.

Březen 10/10 • Lalie

Varja nad tím jen mávl packou, ostatně nikdy mu to nepřišlo jako něco těžkého. Vždy to zvládal dobře - ostatně přežil. "Ani ne. Nikdy jsem nad tím tak nepřemýšlel," vysvětlil vlčici. "Byl to zkrátka život, který jsem musel žít, ale ano... občas to bylo těžké," připustil. Nepopíral tím to, že nad tím nepřemýšlel, jen přiznal, že to zkrátka nebylo tak snadné.
"Aha," pokýval Varja zamyšleně hlavou. O ničem podobném nikdy neslyšel - ani o bohyni Annan, ale na druhou stranu, on nikdy nebyl příliš nábožensky založený. "To zní zajímavě. A to chce ty chrámy zakládat tady?" zajímal se, aby řeč nestála.
"To je pak celkem pochopitelné," souhlasil. "Budete putovat po celé Galliree?"

Březen 9/10 • Lalie

Varja zůstal sedět na břehu. Bylo to hezké ráno a on se rozhlížel po drobných známkách jara, které však byly všude kolem nich. A on se toho nemohl nabažit. Ne, že by neměl rád zimu a věděl, že bude hořce litovat, až bude v létě zase horko a že bude spílat nad touhle chvílí, ale už mu chyběly barvy. Zvykl si na ně a líbily se mu - snad právě kvůli tomu, že na severu bylo většinu času bílo.
"Daleko na severu," řekl jí zamyšleně. "Asi to tam znát nebudeš, ale narodil jsem se v místech, kde je zima a sníh skoro celý rok," vysvětlil jí - ale protože byl tulák, jeho místo nemělo název. V jeho mysli zůstával březový háj a hory ve kterých zemřel jeho otec, ale nikdy to nebylo nic víc, vždy cestoval. A teď měl Borůvku.
Lalie vyprávěla odkud je ona a no... on tomu příliš nerozuměl. "Aha... na pouti? To jakože je tulák?" ptal se, protože to bylo to, čemu Varja rozuměl. "A Annan je... kdo?" nechtěl být příliš neslušný, měl však pocit, že by byl neslušný, kdyby se nezeptal. Alespoň tak mu to připadalo. "Takže tady nechcete zůstat? Je to jen... zastávka," přikývl zamyšleně.

Březen 8/10 • Lalie

Varja se rád seznamoval, ač věděl, že možná neměl každého hned zkoušet rozmlouvat. Chápal, že se někomu do hovoru s cizím vlkem třeba nechtělo, on si toužil udělat přátele všude, kde to jen trochu šlo. A Lalie vlastně vypadala velmi přátelsky. Měl vlčata rád a ač Lalie nebyla úplně vlče, nemyslel si, že u mladých vlků by v tom byl příliš velký rozdíl. "Těší mě, Lalie," kývl na pozdrav, protože i on byl slušně vychovaný vlk a věděl, co se slušelo a patřilo.
"Jako jestli jsem se tady narodil?" zeptal se jí překvapeně. "Ne, to ne, ale už tady nějakou dobu žiju. Skoro rok," řekl jí a chvíli nad její otázkou přemýšlel. Ona se tady asi narodit musela, ale zase to usuzoval jen z toho, jak byla mladá. Mohla sem prostě přijít sama? Asi ano. "A ty?" oplatil vlčici otázku.

Březen 7/10 • Lalie

Varja se na vlčici usmál - ač si nebyl jistý, jestli to viděla, zdálo se totiž, že vidí opravdu špatně. "To nic," máchl nad tím packou a rozverně zamával ocasem. Vlčice vypadala velmi mladě, ale Varja si vůbec neodvažoval odhadnout, kolik jí tak mohlo být. Vlče už rozhodně nebyla, přesto se rozhlédl, jestli kolem přeci jen nemá rodiče. Pokud neviděla, mohla se dostat do opravdu pořádné šlamastiky, stačilo by jen, aby tady seděl někdo, kdo nebyl tak mírný jako on. "To chápu, zvlášť po té hrozné zimě, která byla," kývl. Vlčice pak vylezla z vody a vypadala vlastně celkem spokojeně. Do hovoru se příliš nehnala a Varja jí nechtěl nutit, jen se vlastně velmi rád seznamoval, proto zamáchal ocáskem - ač si nebyl jistý, že to vlčice viděla - a spustil: "já jsem Varja, a ty?" ptal se jí.

Varja se usmál a přikývl. "Třeba je pak potkáme v úkrytu. Pokud se teda Cyril před lesem nerozmyslel, nebo se neztratil. To bych ho pak musel jít hledat," prohlásil pobaveně. Badri totiž nevěděla, že to, že se Cyril mohl ztratit bylo klidně možné. Přeci jen viděl, jaký měl orientační smysl a jak se od něho a od Erlenda nechal hezky vést. Přeci by se ale neztratil, no ne? Šel za jejich pachem!
"Přesně tak. Určitě jí to nebude vadit," ujistil Badri - a částečně se i snažil ujistit sám sebe, když vykročil směrem k hnědé vlčici, která se zastavila u vlka, který měl... rohy. Inu, už tady viděl leccos a tohle rozhodně nebylo to nejdivnější.
Baghý si jich pravděpodobně nevšimla, alespoň než přišli blíž. "Ahoj, Baghý, neměla bys na nás chvilku?" vyhrkl Varja hned, jak se dostal do blízkosti alfy ze které měl stále respekt, ač byla o tolik menší než on - s křídly ten výškový rozdíl přeci jen trochu stáhla, ale Varja byl prostě velký medvěd. A skoro se před Baghý třásl.

Březen 6/10 • Lalie

Varja nezůstal příliš dlouho sám - a tak mu to vyhovovalo. Vlčí slečna sem přišla odnikud, nevypadala však, že by ho viděla. A Varja tak docela nevěděl, jestli by na sebe měl upozornit. Vlčice šla do vody - prošla jen kousek od něho, než se začala mýt a on se v tu chvíli cítil trochu nepatřičně. Bylo zřejmé, že ho vlčice nevidí, asi na tom nebylo nic divného, přeci jen si ale slečna myslela, že tu byla sama, a tak si alespoň odkašlal, aby na sebe upozornil. Doufal, že když neviděla, že měla alespoň silnější sluch... to se říkalo, ne? Že když jeden smysl zmizí, nahradí ho další. Mohl v to jen doufat, pro jistotu však jen dodal: "Ahoj." Vlčice se dívala celou dobu jeho směrem, ale doufal, že tohle už slyšela, aby nebyl za nějaké perverzáka, co okukuje mladé vlčice z křoví. To rozhodně nebyl!