Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Květen 3/10 | Lylwelin

Varja si jízlivost ani urážky nikdy nebral osobně. Nikdo se ho nemohl dotknout, nějaké urážky šly prostě mimo něj - býval by se tak i zasmál, kdyby se nebál, že se tím Lylwelin nějak dotkne, nakonec však roztáhl tlamu v pořádném vlčím úsměvu. "No jo, je docela těžký mě přehlédnout," připustil, ale jemu se jeho ozdůbky v srsti líbily. Všiml si, že vlci na to reagují různě, ale nemyslel si, že by byl jediný, kdo měl v kožichu takhle zářivé barvy.
"Těší mě, Lylwelin," řekl místo toho galantně, protože skoro zoufale toužil s každým vyjít. Nepotřeboval si navíc dělat nějaké nepřátele a zlatobílá vlčice nebyla tím nejhorším s čím se na Galliree zatím setkal. Pořád tak nějak čekal, až narazí na někoho, koho by za kamaráda nechtěl, ale zatím se mu to vlastně nestalo. Dobře, dejme tomu, že Stín v něm nezanechal zrovna nejlepší dojem, jinak však se všemi, koho zatím potkal, vycházel a z většiny si udělal přátele na život a na smrt - a z Badri se dokonce stala jeho družka. Už mu chyběla. Musel si najít chvilku, kdy stráví jen s ní.
To už se ale vrátil myšlenkami zpět k Lylwelin, která se stále vracela k jeho vzhledu. "No jo," připustil pobaveně. "Život si asi řekl, že potřebuji něco extra," přikývl. "Ale tak i tvůj kožich je takový pěkně zářivý," poznamenal v domnění, že i Lylwelinin zlatý kožich je dílem Života.

Květen 2/10 | Lylwelin

Varja se nerad vnucoval, a tak, když ho minula zlatobílá vlčice, která si to štrádovala přímo k jezeru, nevyrušil jí. Vypadala zamyšleně a tomu on rozuměl - ač se to nezdálo, i on se rád a často ztrácel ve svých myšlenkách, ostatně většinu svého života strávil samotný. Možná si s ním zkrátka nechtěla povídat, a tak se nevnucoval. Chápal, že ne každému bylo hned do řeči, o to spíše s cizincem, který náhodně seděl na břehu jezera. A ano, spoustu vlků, jak už zjistil, si sem chodilo pokecat, seznámit se, navázat nové kontakty a popravdě i on sem chodil ze stejného důvodu, ale zdálo se, že vlčice se sem prostě přišla jenom vykoupat. A on to chápal - všiml si, když ho míjela, že měla pořádně hustý kožich a ač se tomu jeho nemohla rovnat, stejně z něho na první pohled čišela severská nepoddajnost. Musel se nad tím usmát. Prostě se mu jen občas zastesklo po domově. Po všem tom sněhu, po zimě, která panovala většinu roku. To tady na Galli neměli.
Když se vlčice opláchla a když ze sebe smyla závan zimy, snad teprve tehdy si ho všimla, protože nejistě stála na kraji jezera a pozdravila ho. Varja se na vlčici přátelsky usmál a zamával ocasem, aby jí dal najevo, že od něj jí žádné nebezpečí nehrozí. Vypadal rozhodně nebezpečně, velký a mohutný a jeho hustý kožich tomu nepomáhal, přesto to však byl dobrák. "Zdravím," oplatil vlčici pozdrav. "Myslím, že jsme se ještě nepotkali. Já jsem Varja," představil se přátelsky.

Květen 1/10 | Lylwelin

I Varja si po dlouhé zimě užíval teplé počasí, které už sice kraji vládlo nějakou dobu, on však jako by si toho doteď pořádně nevšiml. Ještě chvíli a vzbudím se zas až v létě, pomyslel si, měl však pocit, že tentokrát léto zvládne lépe. Doufal to. Přeci jen už to bude jeho druhé léto. Sám tomu nemohl uvěřit, ale bylo tomu tak. Už tady byl rok - a kolik se toho v jeho životě stihlo změnit! Bylo to pro něho nepochopitelné.
Jeho kroky směřovaly k jezeru, tak jako obvykle. Zvykl si sem chodit, protože obvykle tu vždy potkal někoho zajímavého. Doufal, že i tentokrát se mu v tomhle směru poštěstí, protože, jak zjistil, rád poznával nové tváře. Minule se tu setkal s Lalie, tak byl zvědavý, koho mu osud přivane tentokrát.
Napil se a v očekávání si dřepl na kraj jezera. A vyčkával.

//Borůvkový les (přes Mahtae sever)

Varja se neohlížel nalevo ani napravo, prostě se rozhodl jít směrem k pláním, kde v tuhle roční dobu dlela stáda. Mohli doufat, že po zimě jsou kusy ještě zesláblé a že se jim něco pěkného povede ulovit, ale byli jen tři a to jeden z nich byl sotva odrostlý vlček. Varja tušil, že s lovem nebude mít velkou zkušenost, ale nevadilo mu to. I kdyby se jim příliš nedařilo, nejsou jediní na koho se s jídlem spoléhalo. Awarak a druhá skupina byla silnější a podstatně větší, protože, jak se zdálo, Kezi se příliš nechtělo. Nemohl se jí divit. Lilo jako z konve a po dešti zbylo jen bláto. To se jim hodilo, protože stopy zvěře budou krásně viditelné.
Zatímco nad tím vším přemýšlel, slyšel za sebou hašteření. Že bych měl nakonec na starost ta vlčata dvě? pomyslel si a podíval se za sebe. Hašteřili se a on vlastně nechápal proč. "To je přeci jasné, že ještě nikdy pořádně nelovil, ale to nevadí, ne?" zeptal se Kayi, která vypadala, že chce být hrozně navýši. Nechápal to, vždyť přeci o nic nešlo! "Nejdřív musíme něco vystopovat. A pokusit se to nevyplašit," řekl Arminovi, který musel minimálně tušit, jak se správně loví.
Záměrně vybral jiný směr než Awarak, protože když už byli na dvě skupiny, akorát by se motali jeden druhému pod nohy.
Dovanul k němu pach, který znal, ale ulovit losa nebylo jen tak, proto se ohlédl na své dva společníky. "Troufneme si na losa?" zeptal se. "Nebo jdeme dál?" Byl si vědom toho, že lov losa není jen tak, proto to nechtěl rozhodnout sám.

Duben 8/10 | Odine

Varja se díval na Odine přinejmenším zaraženě. Měl pocit, že to s vlčaty umí – a že si prostě rozumí s každým. Nikdy ho nikdo takhle neodbyl a on si nebyl jistý, jak se postavit k tomu, že ho odbyla vlčice, které ještě sotva teklo mléko po bradě. „Aha, tak jo. Já tě nechtěl rušit, víš? Jenom jsem si myslel, že by sis třeba ráda s někým promluvila. Ale jestli nechceš, nutit tě nebudu,“ ujistil jí Varja, ale trochu čekal, že se vlčice chytí za nos, sedne si a poví mu, co jí trápilo. Odine na tohle ale asi úplně nebyla. Varja se snažil, ale Odine si zkrátka získat nemohl. Ne, když viděl, jak se ušklíbla a protočila oči v sloup.

Duben 7/10 | Odine

Varja si vlčice po chvíli všiml. Nebylo to nic těžkého, vlčice tam stála jako solný sloup a zírala na něho způsobem, který se nedal přehlédnout. Varja se usadila a vesele zamával oháňkou. „Ahoj!“ Zavolal na ní jako by snad bylo nějak nutné upoutat její pozornost – ne, nebylo. Nemusel nijak poutat její pozornost, protože se na něho dívala a pohledem neuhnula jako by ho zkoušela proklít. Vlčice k němu přišla blíž, ale tvářila se jako by kousla do citronu. Byla mladičká, to na ní Varja viděl. Byla drobná a bylo vidět, že sotva odrostla vlčecímu kožíšku, snad proto nechápal, proč se tváří takhle nepříjemně. Možná za to nemohla, říkal si, přeci jen, ne všichni byli hned na první dobrou důvěřiví.

Duben 6/10 | Odine

Varja v kostech cítil, že se blíží léto – ano, jaro sotva začalo, ale pro něho se horko zase stávalo nepřekonatelným problémem. Bylo to pochopitelné, protože to byl pořádný huňáč a měl problémy se svým pěkným kožíškem, který ho ale v létě pěkně štval. Loni to bylo nesnesitelné.
A tak se chlupáč rozvalil u jezera a doufal, že ho to trochu ochladí. Byla to jediná naděje, kterou měl. Ještě samozřejmě nevěděl, že vládne magií zimy, která mu příjemný chlad může přinést po celý rok. Inu, Varja toho ještě nevěděl hodně. Jeho i jeho malou společnici, o které zatím nevěděl, protože ho pozorovala zpovzdálí, čekalo ještě mnoho o čem ještě nevěděli.

Duben 5/10 | Lalie

Varja se nad jejími slovy zamyslel a naklonil hlavu na stranu, protože nad tím zákonitě musel přemýšlet jako nad první věcí - co se stane, když jí do chrámu nepřijmou? "Vážně jsi nad tím nikdy nepřemýšlela? Mě by to asi napadlo hned. Ale asi protože jsem celkem obezřetný, co se těhle věcí týče," připustil. Sám v Bohy nevěřil, protože věděl, že tam nahoře, na severu, ho nikdo nezachrání. Musí se spoléhat jen na své vlastní schopnosti a to nebylo vždy zrovna snadné. Pamatoval si na dny, kdy hladověl, pamatoval si dny, kdy si myslel, že se jara nedožije. Žádní Bohové mu tehdy nenaslouchali.
"To chápu, taky by mě nebavilo jen tak sedět v chrámu. A proč by ti to nedovolili? Jen protože jsi vlčice?" ptal se jí. Samozřejmě v tom viděl nějaké předsudky, ani ho nenapadlo ,že by to bylo z jiného důvodu.

Vlče, které Varja dostal na starost spolu s Kayou se velmi rychle začalo s vlčicí pošťuchovat. To nebyla zrovna ideální situace pokud společně měli lovit, ale však on už na to nějak dohlédne, říkal si - to už si však všiml vlčice, která před malou chvilkou vyšla z jeskyně a naslouchala Aranel stejně jako on. Chvíli mu trvalo, než v ní poznal malou Borůvku - no jasně, že vyrostla! Pořád si to připomínal, ale vidět jí takhle velkou bylo něco jiného. I ona si ho všimla, a tak přestal vnímat ty dva a věnoval se Kezi, která přicupitala k němu a nadšeně máchala ocáskem. Tak přeci jen si ho pamatovala!
"Kezi, no páni! Říkal jsem si, kdy se potkáme," prohlásil nadšeně, protože vlčici viděl vážně moc rád. Byla vlastně první, koho na Galli poznal a kdo mu vůbec řekl o exitenci Borůvkové smečky. To kvůli ní tady teď stál. "To si piš. Když jsme se tehdy potkali u jezera, tak mi to nedalo. Už jsme ve smečce od léta, je divný, že jsme se ještě nepotkali," usmál se na ní. "Jdeš s námi lovit? Tady s Kayou a Arminiem jdeme společně, tak se můžeš přidat," nabídl jí. Všiml si, že Awarak už vyrazil, a tak se podíval na svou společnost a kývl na ně. "Tak jestli s námi už nikdo jiný nepůjde, tak můžeme jít," zavelel Varja jako by byl snad nějaký vůdce. Nebyl, ale lovec to byl schopný, a tak vykročil směrem ke Galvataru.

//Jižní Galvatar (přes Mahtae sever)

Duben 4/10 | Lalie

Varja naklonil hlavu na stranu a zaujatě Lalie naslouchal. Ochotně mu vysvětlovala, jak jejich náboženství fungovalo a jak to bylo s těmi rituály. Mohl se asi vyptávat i na různé Bohy, ale stejně by si je nepamatoval. Ne, že by ho to nezajímalo, ale věděl, že se k žádnému Božstvu nepřidá. Chtěl jen porozumět zvyklostem cizích vlků a to bylo celé. "Co se stane, když v rituálu neuspěješ? Můžeš to třeba zkusit znovu, nebo musíš jít do jiného chrámu?" zajímal se. Bylo zřejmé, že na Galliree žádné chrámy nebyly, ale od toho tady asi byla Lalie a její máma. Inu, nevěděl, jak se jim dařilo, ale jeho to náboženství rozhodně přinejmenším zaujalo. "To zní pěkně. Takže je to vlastně jako smečka, akorát společně uctíváte bohy," usoudil. "A ty bys chtěla co? Chtěla bys být v chrámu, nebo hraničářkou?"

Duben 3/10 | Lalie

Varja se spokojeně vyvaloval na sluníčko, než se Lalie pustila do toho, aby mu objasnila, jak celá ta věc s Bohy vlastně funguje. Dával pozor, protože ho to zajímalo - ne, že by se chtěl nějakému bohu oddávat, ale přeci jen porozumění cizím kulturám mu připadalo důležité. "Aha, to dává asi smysl. Přeci jen někdo výše postavený nemůže být jen tak někdo, co?" ptal se Lalie. Na vlče vypadala hrozně vážně. Vlastně ho překvapilo, že je tak mladá, protože mluvila rozumně a uvědoměle. To asi s vlkem udělá náboženství. "Takže těch bohů je víc a při rituálu rozhoduje, který z nich si tě vybere? A pak se přidáš k vlkům, které si vybral ten samý bůh?" ptal se jí. Znělo to rozhodně zajímavě, ale bylo dost možné, že celý ten koncept pořádně popletl. Přeci jen se s žádným náboženstvím ještě nesetkal.

Na lov se zcela evidentně chystala velká skupina vlků. Asi to nemělo Varju překvapit, přeci jen byla Borůvka pořádně velká smečka, to, co ho však překvapilo, byl fakt, že nikoho z přítomných vlastně neznal. "Rád vás všechny poznávám," kývl na pozdrav Awarakovi i Aranel. Awarak byl evidentně druhý lovec - matně si vzpomínal, že i Erlend byl lovcem, ale toho teď nikde neviděl. Tohle však byla jeho příležitost k tomu, aby se předvedl před betou. Musel toho pořádně využít, přeci jen nechtěl, aby důvěra, kterou do něho Baghý vložila přišla nazmar.
Matně si všímal roztržky tmavé vlčice a mladšího vlka, ale rozhodl se si toho nevšímat, místo toho věnoval pozornost Aranel. Zvedl hlavu, když zmínila Cyrila a Kezi - byl rád, že Cyril přeci jen našel cestu a neztratil se někde u lesa. A zmínka o Kezi ho prostě jen potěšila, protože se s ní chtěl tak dlouho potkat - na jejich setkání byl však čas, teď se musel věnovat lovu, zvlášť, když do něho i Aranel vložila tolik důvěry.
"Myslím, že bych to měl zvládnou," kývl na Aranel. Přeci jen to nebyl jeho první lov - byla sice pravda, že obvykle lovil sám, ale nebyl žádný amatér.
Ta vlčice, která pošťuchovala toho mladíka, se k němu hned aktivně připojila. Varja neznal její jméno, ale byl více než nadšený tím, že se hned hrnula do přátelství. To se mu pochopitelně líbilo, protože rád poznával nové vlky. "Těší mě, Kayo," kývl a mrkl i na Armina, kterého evidentně získal spolu s Kayou. "A Armine," usmál se na vlka, který asi mohl být zhruba stejně starý jako Kezi. Možná to byl její bratr, napadlo ho, ale tak velká smečka jako Borůvka musela mít i hodně vlčat.
"Myslím, že takhle nám ten lov půjde pěkně od packy," prohlásil pěkně optimisticky - tak jako vždycky.

Varja viděl velkou skupinu vlků před úkrytem. Nevěděl, kam se všichni chystají, dokud neslyšel slovo „lov“. To nastražil uši a chvíli nad tím přemýšlel. Baghý mu přeci zrovna říkala, že ho povýšila – a že je z něj teď lovec. Možná by se podle toho měl také chovat. Mířili s Badri do úkrytu, ale on zaváhal. "Možná bych měl jít lovit s nimi," nadnesl. "Přeci jen Baghý říkala, že jsem lovec, tak bych se podle toho asi měl chovat," dodal pobaveně a vykročil tedy ke skupince vlků, kteří řešili, že budou něco lovit. Byla to pořádná skupina, takhle mohli ulovit něco vážně velkého.
"Zdravím," pozdravil celou skupinku hromadě. "Slyšel jsem, že se chystáte na lov? Baghý mi zrovna říkala, že mě povýšila na lovce, tak bych se podle toho měl asi chovat. Nemůžu jít s vámi?" zeptal se, ač nevěděl, kdo téhle skupině vlastně velel. Nikoho z těch vlků nepoznal - inu, byl to rozhodně způsob, jak se seznámit!
"Já jsem Varja, mimochodem," představil se. Předpokládal, že Baghý už všem řekla ojeho novém postavení. Cítil se nesmírně důležitě, když nad tím přemýšlel a bral to také smrtelně vážně. Proto ostatně se k vlkům hned přidal. Badri by k tomu nikdy nenutil. Věděl, jak lov nesnáší.

Duben 2/10 | Lalie

Varja si nebyl jistý, jestli Lalie prostě neotravuje svojí ukecaností. Trochu mu to tak připadalo, ale k odchodu se příliš neměl. To jezero přeci nikomu nepatřilo a jestli Lalie otravoval, klidně mohla odejít, říkal si, přesto však střihl ušima k vlčici, jakmile začala o své víře. Upřímně ho to celkem zajímalo, protože on nebyl věřící, ač i na Severu byli vlci, kteří se oddávali Bohům. Nebylo to nic zvláštního, jeho rodina však vždy věřila jen v přírodu - i to však byl jistý druh víry. "Aha, takže... Annan je patronkou tvé matky a ty doufáš, že tvůj patron bude Monna?" zajímal se, protože to chtěl opravdu dobře pochopit, aby náhodou neřekl něco špatného. To by byl opravdu nerad.
"A... jak takového patrona získáš? Nestačí se jen modlit, nebo tak něco?" ptal se, protože se zdálo, že to tak snadné nebylo.

Varjovi se značně ulevilo, když Baghý žádost přednesl. Věděl, že neměla důvod jim nepožehnat, přesto se mu však značně ulevilo. Věděl, že Baghý asi ani netušila, že jeho a Badřino přátelství přerostlo v něco víc, ale přeci jen to asi nebylo nic tak divného. Měli k sobě blízko, skoro se od sebe nepohnuli. A Varja doufal, že to tak zůstane navždy.
"Děkujeme," řekl jí s úlevou a vděčným pohledem. Nikdy by si nemyslel, že by měl vlčata, ale teď se zdálo, že je tomu blíže než kdy dříve. Nechápal to. A byl opravdu upřímně šťastný.
"Ne, ještě jsme se nesetkali. Já jsem Varja. A tohle Badri," představil je vlkovi s rohama - už se nad tím ani nepozastavoval. Možná je měli prostě nechat jejich rozhovoru a už je víc nerušit. Přeci jenom si evidentně měli hodně co říct a oni svou odpověď už dostali.
"Tak my zas půjdeme," řekl Baghý omluvně, ale měl pocit, že bude spíše ráda, když se vzdálí a nechají ji s jejím přítelem o samotě. "Chtěli jsme se stejně ještě projít do úkrytu," dodal, kdyby ještě náhodou něco potřebovala, Varja ale nevěděl, jestli se zdrží tak dlouho. Když byl teď delta a lovec k tomu, asi by měl i něco ulovit.