Příspěvky uživatele

< návrat zpět

10. Navštívit jednorožce (je na konkrétním území)

//Sopka (přes Sněžné velehory)

Varja šel po paměti přes hory až k jezeru. Nebylo tak těžké ho najít. Bylo krásné podzimní ráno a po děsivé noci to bylo něco, co Varja nemohl jen tak přejít. Byl rád, že už kolem nebylo nic, co by se dalo zaměnit za nějakou hru magie nebo monster. Ne, tady u jezera, které se třpytilo v ranním slunci bylo krásně. Sem tam se sice z nebe sneslo pár kapek, ale nebylo to nic, co by vlk ze severu nezvládl.
Došel až k vodě a začal ze sebe smývat zbytky bahna. Jak se tak myl, vůbec se nevšiml, že u jezera byl ještě někdo další. Ne, nebyl to žádný vlk a Varja by ani nevěděl, jak tu bytost pojmenovat. Teprve po chvíli, kdy konečně zvedl hlavu uviděl zvíře s lesklým rohem na hlavě.
Varja si myslel, že ho šálí zrak a že to, co vidí, byl jen sen, nebo nějaká hra jeho magie. Musel několikrát zamrkat a náhle se styděl, že zářivé jezírko zašpinil. "Pardon," vydechl Varja, když se podíval na hnědou vodu pod svýma packama. "Já... já nevěděl, že tu bydlíte," vydechl, ale zdálo se, že jednorožec jejich řečí neuměl. Varja se na něho díval a zvíře mu pohled oplácelo, to však bylo celé. Kdyby tu tak byla Badri! Pomyslel si - té by se to rozhodně líbilo.
Varja se postavil, ale zvíře se zaleklo - a tak rychle jako se objevilo, tak rychle zase zmizelo. A Varja nevěděl, jestli ho jen šálil zrak, nebo jestli to bylo skutečné. Možná, že to celé bylo jen v jeho hlavě.

//Gejzírová pole (přes Sněžné velehory)

//Jedlový pás (přes Sviští hůrky)

Varja byl rád, že ho Smrt nepřipravila o život. Opravdu se bál po tom všem, co slyšel, ale byl v pořádku. Nic mu nechybělo, všechny končetiny byly na místě. Ulevilo se mu. Navíc se pak už trochu očistil, aby nevypadal tak hrozně, ale rozhodně to chtělo koupel. U sopky ještě nebyl, ale na její průzkum neměl čas, říkal si, že se na ní podívá později - věděl však kudy měl jít k horám, kde se s Erlendem v létě koulovali. A také věděl, že tam poblíž bylo jezero. Jezero, které mohl využít k tomu, aby se omyl. Byla to sice škoda, pamatoval si, že bylo opravdu nádherné, ale nedalo se nic. Umýt se už vážně musel.

//Křišťálová louka (přes Sněžné velehory)

9. Jít koledovat (básnička/koleda) ke Smrti do jedlového pásu a přežít to

//Severní Galvatar

Varja došel až ke Smrti. Už z dálky cítil strach a litoval, že přišel obalený bahnem, ale obrnil se tak, jak toho jen tenhle medvídek byl schopný. Byl laskavý a čekal, že Smrt to ocení, to však nevěděl, jak naivní byl. Rozhodl se, že jistě ocení jeho uctivou žádost a doufal, že si třeba skutečně něco vykoleduje - i kdyby to mělo být jen to, že ho nechá žít.
"Zdravím, paní Smrt," začal Varja nejistě a rozhlížel se po lese jako by čekal, že na něho Smrt vyskočí zpoza jedle.
"Přišel jsem k vám s koledou,
snad vám drahokamy nedojdou.
Přišel jsem s uctivou prosbou,
neberte mě, prosím, kosou.
Varja chodil po lese a rozhlížel se, ale Smrt nikde neviděl - cítil však všudypřítomný strach, který mu zalézal do kožíšku. Otřásal se, ale pokračoval dál, odhodlaný o něco přeci jen žádat.
"Slyšel jsem o vás mnoho,
vím, že neodměníte kde koho.
Mám spoustu kamenů drahých,
tak jako mnoho jiných vlků lačný.

Kdybyste snad měla něco,
malého, nepotřebného,
Něco, co můžete postrádat,
snad byste mi to mohla prodat."

Varja dokončil svou koledu, rozhlížel se. Smrt zahlédl hned - viděl její oči ve tmě - a on strnul na místě. "Pokud dobře zaplatíš, něco se snad najde," mlaskla Smrt.
Varja sklonil hlavu a přikývl. "Děkuji," pronesl pokorně, nechal Smrti pár svých kamínků a rád, že ho to nestálo život běžel pryč.
//Sopka (přes Sviští hůrky)

//Východní hvozd (přes VVJ)

Varja věděl kudy měl jít a vůbec neváhal. Bylo to riskantní? To rozhodně, ale měl pocit, že teď už to vůbec nemůže vzít zpátky. Když už se do toho pustil, tak musel pokračovat - i přes svůj kostým blátivého monstra. Tomáš ho sice varoval a asi by nebyl jediný, kdo by na něho koukal jako na blázna, ale on asi už takový byl. Aspoň se postaral, že kdyby ho Smrt zabila, tak že Badri vyřídí, co se s ním stalo. No, tak daleko to nezajde... snad, říkal si vlk, zatímco běžel dál k lesu, kde nedávno potkal Mrtvolku. No, teď se musí setkat i se samotnou Smrtí.

//Jedlový pás

Varja vlčici poslouchal. Hm, asi nekoktala z něho, říkal si, ale více nad tím nepřemýšlel. Zamyšleně pokýval hlavou spíše nad tím, když řekla, že jí magie moc nejdou, a tak nejspíše proto měla oči zbarvené stále zlatě. "Neztrácej naději, třeba to ještě přijde," mrkl na ní přátelsky. "Těší mě, Sesi," dodal, ale vlčice odmítla jeho pomoc, a tak se nevnucoval. On měl přeci jen jiné plány, které musel naplnit, než se vydá zase zpátky za Badri. Ta už mu moc chyběla. Zase byl mimo domov déle, než si sám přál, ale nemyslel si, že by někomu scházel - no, nakonec ale kromě Erlenda, Baghý a Badri. Ach, už se vážně těšil domů! Bude muset přidat, aby se tam vrátil co nejrychleji.

//Severní Galvatar (přes VVJ)

11. Zjistit od někoho jaké magie ovládá 2/2

Varja se snažil první dojem zachránit, ale nebylo to tak snadné, jak se mohlo zdát. Zamáchal ocasem, když mu ten vlk vyhrožoval, ale překvapivě mu odpověděl. "Ne, to nepotřebuji, jen mě to zajímalo," vysvětlil - ani si nevšiml, že tu svou magii testoval. Bylo to asi lepší. Varja neslyšel, co vlčici říká, ale vzápětí odběhl. Asi měl napilno. On tak s šedou vlčicí osaměl. Vypadala pořád dost otřeseně.
"Ještě jednou se omlouvám, nechtěl jsem tě vyděsit," řekl jí. "Ale ty tvoje oči jsou vážně zajímavé. Takže říkáš, že máš magii při které ovládáš předměty, ale oči máš pořád stejné?" zopakoval po ní - byla to sice otázka, ale vlčice mu totéž vlastně tak nějak řekla. "To jsem ještě nikdy neviděl. Zajímavé. Mimochodem, já jsem Varja a ty?" ptal se jí, aby zcela rozptýlil její obavy.
"Máš také někam namířeno? Že bych tě třeba někam doprovodil. Nechtěl jsem tě tak vyděsit," řekl jí. Chtěl napravit to, co zkazil. Vážně nebyl zlý a kdyby věděl, že z toho vlčice začne koktat, tak by si to rozmyslel. Inu, Smrt jistě takhle snadno nevyděsí.

11. Zjistit od někoho jaké magie ovládá 1/2

Varja vážně nečekal, že oba vlky tak moc vyděsí, tedy... minimálně šedivá vlčice vypadala, že právě spatřila skutečného a nefalšovaného ducha. Varja na ně překvapeně zamrkal, protože si myslel, že u Tomáše to byla jen náhoda. To je ten kostým vážně tak strašidelný? Ptal se sám sebe, ale raději se sklonil, aby nepůsobil tak mohutně (což při jeho výšce bylo vážně těžké - navíc byl pořád obalený blátem). "Pardon," začal Varja omluvně. "Já nečekal, že se tak leknete. Jen jsem to zkoušel," vysvětloval, ale rudooký vypadal, že nebyl ani trochu přátelský. Varju však zaujali jejich oči. Tomáš měl fialové, tak jako on, ale s rudými se už také setkal. Viděl je u Cyrila.
To však zlaté oči té ustrašené vlčice u něho však vzbudily zájem. "Ty ovládáš oheň, že jo?" ptal se vlka jako kdyby byli staří známí. "A ty? Takové oči jsem viděl jen u vlčat. Máš nějakou magii?" zajímal se Varja. Rázem zapomněl, že je sem přišel strašit. On příliš děsivý nebyl, spíše byl nebezpečně přátelský. Navíc jim chtěl dokázat, že byl vážně neškodný jen... řádně zablácený.

Vymysli si kostým a postraš minimálně 2 vlky 3/3

//Kojotí břeh (přes VVJ)

Varja se za Tomášem ani neohlédl. Ano, bylo to trochu neomalené, ale on už měl v hlavě další zkoušku svého kostýmu. Nemohl si pomoct! Když viděl, jak perfektně to fungovalo na něho, jistě to bude fungovat i na další. Ta myšlenka se mu náramně líbila, a tak přidal do kroku. Kolem jezera vyloženě prolétl (tedy tak moc, jak mu to schnoucí bláto v kožichu dovolovalo) a vrhl se do hvozdu o kterém mu Tomáš povídal. A opravdu. Bylo tady vlků více než dost! Varja se přikrčil, když je spatřil, protože oni si ho evidentně vůbec nevšímali - nevěděl, jestli lovili (a pokud ano, byl to teda vážně dost divný lov), ale rozhodně se zaobírali spíše sami sebou než svým okolím. Varja je chvíli sledoval - to už byla strakatá vlčice na odchodu - a vyskočil ze svého úkrytu v houští s ohromným rykem. Musel vypadat jako nějaký lesní duch tím, jak byl obalený v blátě, na zádech měl mech a v srsti zamotané naplavené větvičky rozhodně působil děsivě - zajímalo ho však, jak zareagují i jiní vlci než ti, kteří za sebou neměli děsivý zážitek v jeskyni. A také si nepomohl magií, byl to prostě jen pořádný kostým monstra z bažiny. Navíc noc byla zvlášť děsivá, což jeho děsivosti asi neubralo. I Varja se bál. Býval by se celý třásl (a dost možná by tím vypadal ještě děsivěji). Všude byla mlha a houkání sovy tomu všemu jen dodalo atmosféry. To on měl být ten děsivý! A přesto se ohlížel, jestli ho něco nepřišlo sníst. Co kdyby náhodou... Varja zkrátka nebyl ten, který strašil. V tuhle chvíli se sám tak trochu bál.

"No, rozhodně tam tedy nepůjdu s prázdnou, když vím, že něco chce, zasmál se Varja jako by prostě nebyl schopný to celé brát vážně. "Pochybuji, že jí vyděsím, ale... vlastně bych se za ní chtěl podívat, možná s ní jen promluvit, tak jako se Životem. A uvidím. Když přinesu dary, tak mě snad nezabije, ne?" ptal se, ač věděl že Tomáš toho věděl asi tolik jako on sám. "Nechci to brát tak vážně. Já vím, že to není sranda, ale proč tam prostě nezajít. Přeci to nemůže být tak zlé, ne?"
"To bude dobrý. Snad," máchl nad tím Varja packou. "Jo, Borůvková. Je kousek na jih od jezera. Nemůžeš minout, je tam spoustu... borůvek," řekl mu Varja jako by to snad nebylo zřejmé.
"Zastav se. Nepochybuji, že mě tam najdeš. Vážně. Umřít tam nehodlám," ujistil Tomáše. "Ale kdyby se to náhodou stalo, tak aspoň vyřiď Badri, co se se mnou stalo," prohlásil a ohlédl se. "Tak jo, já běžím dokud tam v tom lese ještě někdo je. Tak zatím," rozloučil se Varja a odběhl směrem, kter mu Tomáš ukázal.

//Východní hvozd (přes VVJ)

Varja se zarazil, protože to byla dost dobrá otázka. A vlastně ho to ani nenapadlo. Byla pravda, že i Životovi nějaké drobnosti. Ani nevěděl, jestli z toho vůbec něco bude. "No, to mě ani nenapadlo. Ale jo, nějaké kameny mám, tak snad jí to bude stačit," poznamenal zamyšleně. Jestli tam půjde koledovat, asi by to vážně chtělo, aby nepřišel s prázdnou. Zdálo se, že Tomáš z té Smrti byl vážně dost nejistý. Asi to dávalo smysl...
"Vida! To je dobré vědět. To bych se tam mohl zastavit a vyzkoušet ten kostým, než se vrhnu ke Smrti," pokýval hlavou. Zdálo se, že od toho plánu už upustit nemohl. "No, čím víc, tím rozhodně líp," zazubil se. V tom blátě to muselo vypadat zvlášť děsivě.
Chápu. Když jsem zjistil, že chce kameny, tak asi nemám zase takový důvod otálet. Trochu jí uplatím a určitě to bude v pohodě," prohlásil, pochyboval však, že bude skutečně takhle ostřílený až na to dojde. "Jsem teď nově v Borůvkové smečce, ta je kousek odtud, a tak tady asi budu dost často. Můžeme se tu někdy sejít a já ti o Smrti povím," slíbil jsem mu. Teď už jen chtěl vyzkoušet ten svůj kostým.

Varja zamyšleně pokýval hlavou. "No, je to možný," souhlasil, ale vlastně pořádně nevěděl, protože přeci jen u Smrti ještě nebyl. A jak si uvědomoval, nikdo jiný už mu navštívit nezbýval. Bylo to děsivé? Rozhodně, ale nemínil se toho zaleknout. "Třeba, když za ní půjdu s nějakou pěknou koledou, tak to bude v pohodě," nadnesl Varja, ale setkal se jen s Tomášovým značně pochybovačným pohledem.
"Jo, musím najít nějakou další oběť," zasmál se Varja. "Alespoň než půjdu k té Smrti," dodal, protože teď už nemohl couvnout. Asi toho bude dost litovat.
"No, mě už právě nikdo další nezbývá. Jen ta Smrt," vysvětlil, aby Tomáš pochopil, že tohle bude muset vážně podstoupit. Alespoň tím získá nějaký respekt... a nebo smrt. To byla otázka.

Varja se zarazil a chvíli nad tím přemýšlel. "No, vím minimálně o jednom vlkovi, co tam byl a vrátil se od ní živý. A myslím, že vypadal i celkem zdravě," poznamenal Varja a zamyšleně. "Takhle už to nezní tak optimisticky. Ale prý tam jde kde kdo, tak to třeba nebude tak zlý?" nadnesl, ale rozhodně si mínil dát pozor, když už tam tedy půjde. "Zkusím se tam mrknout. A když přežiju, aspoň budu mít co vyprávět," prohlásil. Asi ho najednou nedovedlo něco jen tak vyděsit, ač ještě před chvílí byl celý pryč z Mrtvolky, ale to bylo předtím než mu ten černý vlk s lebkou řekl, že je celkem neškodná. Z nějakého důvodu mu však Smrt připadala bezpečnější.
"S Životem se mi dobře povídalo. Ale jo, jsem zvědavý, s čím přijde. Jestli vůbec. Našel jsem u něj takovej pěknej náramek... no, je někde pod bahnem, tak třeba příště. Chci zkusit ještě někoho postrašit," vysvětlil Varja, protože když už se namáčel v bahně, chtěl toho přeci jen ještě trochu využít.
"Jako jo, asi by se dalo čekat, že nebude úplně přátelská, ale uvidíme. Chci to tu pořádně prozkoumat. Jsem tady celkem krátce, tak se musím pořádně porozhlédnout," vysvětlil Tomášovi.

Varja chápavě přikývl. "To ti věřím. Jeskyně umí být pořádně nebezpečné," souhlasil Varja a byl rád, že se mu nic takového nikdy nestalo. Hm, musel se však ujistit, že to tak i zůstane.
"No, usoudil bych, že je to bohyně, která má u sebe mrtvé? Bere je k sobě, ne?" ptal se vlka, ač Tomáš možná zrovna tak jako on toho tolik nevěděl - zdálo se mu však, že byl skoro odborník, tak si tím nebyl tak jistý. "Tak od toho nápadu možná upustím. Ale mrknout bych se za ní mohl. Vím, že odsud není daleko," poznamenal Varja zamyšleně. Vlastně byla Smrt úplně maličký kousíček. Byla by škoda se tam nemrknout.
"No, jsem jenom trochu praštěnej, vážně. Obvykle nepřepadávám vlky," připustil. "Můžu říct, že se Životem to bylo v pohodě. Docela příjemně jsem si s ním popovídal," řekl Varja, ač byl z toho setkání chvíli dost mimo. Přeci jen mu řekl, že se smrtí jeho otce nic neudělá, ale třeba by Smrt mohla...? Stálo za to to zkusit. "To je Smrt vážně tak hrozná?" ptal se, ale obával se, že zná odpověď.

Varja vážně přikývl. "Jo, to chápu, to muselo být fakt peklo," souhlasil vlk, který nic podobného sice ještě nezažil, věřil však, že to nebylo nic dobrého. Soucítil s ním. Zvlášť, když pak na něj ještě tak hloupě skočil a vyděsil ho. "Ale hele, dostal jsi se ven, to je hlavní," dodal Varja trochu nadějněji.
"No... nebyl no, ale chystám se tam. Trochu s ní pokecat, tak jako s Životem... nebo to tak nefunguje?" ptal se Varja zvědavě. "V to jsem doufal," přikývl a zazubil se na Tomáše. Zajímavé jméno, říkal si.
"To rozhodně. Přísahám, že tohle běžně nedělám," ujišťoval ho znovu, ale to protože si nemohl pomoct. Měl pocit, že se fakt předvedl úplně hloupě. "Vlastně jo, ptal jsem se ho. Zajímaly mě magie a další věci, ale moc jsem toho z něho nedostal. Mluvil dost krypticky," vysvětlil Varja. "Ale je fajn vědět na koho se obrátit," dodal.

Varja nad tím máchl packou, protože si vynadat zasloužil. Tedy... trochu určitě. "Ne, já zas nečekal, že to fakt na někoho zabere. Ale jo, dává smysl, že ses takhle lekl, když jsi myslel, že zůstaneš ztracený v jeskyni. To zní jako pěknej děs," kývl Varja vážně - to však nemohl vědět, když se k Tomášovi plížil a chtěl ho trochu postrašit. "No, napadlo mě, že je to dobrej nápad. Myslíš, že to neocení? U Života jsem se už zastavil a... vypadal docela v pohodě," poznamenal Varja zamyšleně. Se Smrtí to asi ale tak snadné nebude... snad by ho přeci nezabila... ne?
"To dal. Říkal jsem si, že tady bude ještě trochu lepší bahno. A ty větve tomu taky pořádně pomáhají," poznamenal Varja hrdě a mával ocasem - sotva tak mohl vypadat jako někdo byť jen trochu děsivý.
"Varja. Těší mě," představil se a pořádně se zaměřil na vlkovy oči. No jo, iluze. Skoro by si nevšiml. "Nejde mi to tak, jak by si představoval. Něco sem tam zvládnu, ale není to ono," posteskl si. "A ty rohy jsi teda viděl? Aspoň něco," prohlásil Varja spokojeně.