Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Červen 5/10 - Regis

Varja nakonec přikývl. Vlk měl koneckonců pravdu, nekonečné omlouvání a sypání si popele na hlavu nikam nevedlo. "Dobře, když říkáš," souhlasil nakonec a i on nakonec vylezl z vody. Raději se ani neoklepal, protože nechtěl vlka ještě víc umokřit, o to spíš, když viděl, jak se přehrabuje v brašničce, která naštěstí zůstala uchráněna. Ještě, že tak. Vlk vypadal, že tam tahá nějaké důležité věci.
Varja po sobě asi skutečně nechal každého řvát, ale nikdy nad tím tak nepřemýšlel. "Neřekl bych. Měl jsi na to právo, protože jsem tě v dobré vůli skoro utopil. A ne, nenechám po sobě každého řvát, jen když mám pocit, že si to zasloužím, což v tomhle případě... bylo na hraně," řekl nakonec. "Ale sám jsi říkal, že se v tom nebudeme hrabat, tak to necháme bejt, jo?" zadíval se na vlka a nejistě se usmál. "Já jsem Varjargar, mimochodem. Varja," dodal, protože uznával, že jeho jméno bylo zbytečně komplikované.

Červen 4/10 - Regis

Varja nechtěl nikou uškodit, přesto se zdálo, že přesně toho dosáhl. A to si nemyslel, že by se někdy musel za sebe tak stydět. Vždy se ke všem choval laskavě. Možná měl nejprve promyslet, než se na vlka bezhlavě vrhnul, jenže co kdyby vlk skutečně potřeboval okamžitou pomoc? Nemohl si lámat hlavu s tím, jak to bylo, protože mu mohlo jít o život. To však neznamenalo, že měl být tak příkrý a rvát ho, i přestože bylo zřejmé, že byl v pořádku - on však také hned přestal. Alespoň to se mu dalo přičíst k dobru.
"Je mi to vážně líto. Nechtěl jsem jen, aby tu někdo přišel o život. Chodí sem spoustu vlčat, a tak," vysvětloval - nemohl říct, co si v tu chvíli myslel, ale pravda byla taková, že asi nemyslel. Prostě se vrhl vlkovi na pomoc. "A máš plné právo křičet. Vždyť jsem ti ještě mohl uškodit," namítl Varja a následoval Regise na břeh. Teprve tehdy si všiml brašničky o kterou se vlk začal zajímat, ale nevyptával se. Stále se kál.

Červen 3/10 - Regis

Varja to vážně nemyslel zle, jen to asi přehnal. Možná se měl krotit. Nebo možná... určitě. Málem toho nebožáka zabil jen tím, že se přiřítil. "To jsem nechtěl," řekl upřímně a raději se držel v uctivé vzdálenosti. Nechtěl, aby to vypadalo, že je nějaký agresor, protože... no protože jím nebyl. Nikdy by neublížil ani mouše, natož vlkovi.
"No ono to zdálky vypadalo, že ležíš na hladině. Jako... zdechle. Chtěl jsem jen pomoct, vážně," ujišťoval vlka. "Můžu ti to nějak vynahradit? Nechtěl jsem ti ublížit," ujišťoval ho. Oproti němu byl vlk skoro drobný, a tak se mohlo stát, že mu opravdu spíše ublížil. To nechtěl. On byl vážně dobrák, nikdy by nikomu neublížil. No, ale už se stalo. Mohl se jen kát.

Červen 2/10 - Regis

Varja měl samé dobré úmysly. A rozhodně nechtěl nikomu ublížit! No, možná toho vlka čapnul trochu silněji, než měl, ale tělem mu proudil adrenalin. Přeci jen si myslel, že vlkovi pomáhá - že ho dokonce zachraňuje! A místo toho se vlk začal mrskat, začal sebou škubat a nakonec se po něm dokonce ohnal zuby. To už Varju zarazilo a přestal se vším, co měl v plánu. Díval se na vlka přinejmenším zmateně. "Ty se netopíš," konstatoval Varja zjevný fakt a hned sklopil hlavu, protože to tak rozhodně nemyslel. "Promiň," vyhrkl záhy. "Nechtěl jsem ti ublížit, jenom... to z dálky vypadalo, že je po tobě. Nebo že minimálně hodně brzo bude," vysvětloval vlkovi. Rozhodně nechtěl nikomu ublížit. Byl to prostě takový gentle giant, a tak chápal, že se drobnější vlk bál, že právě Varja bude ten, kdo ukončí jeho život.

Kaya začala moc brzy, čehož si Varja nevšiml - byla to chyba, která je mohla stát život? Možná. Měl být obezřetnější, ale nemohl za to, že si Kaya nevšimla mladé vlčice s křídly, která se nakonec přeci jen rozhodla, že se k nim přidá a pomůže jim. A Varja věděl, že její pomoc může být důležitá - měl sice teď zodpovědnost za dvě skoro vlčata, ale věřil, že se z toho nezhroutí. Museli mít přeci nějaké lovecké instinkty, říkal by si, kdyby na to měl čas - jenže neměl. Jeho pozornost upoutal až Kayin výkřik, protože ještě instruoval Kezi, která nakonec využila k lovu svá křídla, což, jak se ukázalo, nebylo vůbec na škodu.
Problém byl jinde - a to v tom, že jim to trvalo. Když se Varja zorientoval v nastalé situaci, kývl na Armina, který čekal na něho. "Rychle!" křikl na něho a vyrazil. To zaváhání bylo jen vteřinové, přesto však čekal, že jim to Kaya neodpustí. Nedivil se tomu. Lov na losa nebyl nic snadného, to musel vědět každý.
S Arminem tak vyrazili z trávy a šli jí po boku, přesně, jak se domluvili. Losice pochopitelně zmatkovala a v hustější části musela zpomalit, navíc se před nimi rozprostíraly skalky, kde by zvíře snadno mohlo sklouznout - to by se však mohlo hrubě nevyplatit i jim, a tak se jí Varja pokoušel stočit, aby běžela spíše houštím, které vlci prolítli jako nic. Hlavní bylo jí zakousnout - vždy, když se k ní Varja dostatečně přiblížil, skočil losici po boku, chytal se zadních nohou a kousal, jak to jen šlo. Krvácela, rány byly opravdu velké, ale byl to los. Bylo to něco trochu jiného než s vysokou, která byla menší a méně zavalitá, ale stačilo by jen, aby losice zastavila, nebo aby ztratila zadní nohy. Vedlo se jim však dobře i přes to prvotní zaváhání to nebylo vůbec špatné. Kaya jim neměla, co vytýkat.

Červen 1/10 - Regis

Varja se rád toulal. Už to tady pro něho nebylo neznámé, znal místní cesty a znal i tu, která vedla k jezeru. No, bylo dost horko a jemu zvlášť - ten jeho severský kožich bude jeho smrtí. Ještě netušil, že mu Vlčíšek nadělil způsob, kterým zůstane v chladu i v těch nejparnějších létech - na to byl ještě čas. Byl přeci jen teprve červen a to nejhorší mělo ještě přijít. A tak se Varja rozhodl, že nejlepší způsob, jak se ochladit bude zajít k jezeru - a třeba tam i potká nějakou příjemnou společnost. Ta myšlenka se mu líbila. Vždy se tam setkal s někým, kdo se mu vepsal do paměti - i Seth, který mu ukradl večeři. Ale co se dalo dělat, ne všichni byli dobráci jako byl on.
A tak mířil k tomu jezeru, které bylo vidět už z dálky, jak se ale blížil, spatřil, že ten nápad na osvěžení neměl sám. Přidal do kroku, ale čím byl blíže, tím víc si uvědomoval, že tam něco nehraje - a než si to stihl uvědomit, už běžel k jezeru a skákal do něho, aby pomohl vlkovi, který se topil. Jasně, kdyby se nad tím zamyslel, zjistil by, že to tak není a že někdo, kdo se topí asi nebude strkat hlavu pod vodu dobrovolně, ale mohlo se stát cokoliv. A s tím cokoliv teď Varja operoval. Ať už se totiž dělo cokoliv, on se rozhodl zrzavého vlka zachránit.

Varja samozřejmě věděl, jak riskantní to je. Los jim mohl snadno ublížit, zpřelámat jim packy, zabít je. On si to nebezpečí uvědomoval, ale nebyl si jistý, jestli to vnímal i Armin, který přebral přezdívku, kterou ho častovala Kaya. Bylo mu to jedno - v jejich očích byl přeci jen nováčkem, ač v Borůvce byl už skoro rok ani jeden z nich ho neznal. Neměli důvod mu věřit.
"Dobře. Ale vážně, není žádná ostuda se stáhnout," řekl mu jen, protože doufal, že až ho hrdinství přejde, vezme si jeho slova k srdci.
Plán se mu zdál dobrý, a když Armin potvrdil, že vezme bok, kývl na něj. Doufal, že má mladý vlk hodně sil, protože je bude potřebovat. Nebude to nic snadného, ale jestli se jim to povede, bude to vážně velký úspěch. Kaya úplně nesouzněla s jeho doufáním, ale on sám věděl, že byl dost silný na to, aby s pomocí zvíře stáhnul. Byli tři, to muselo stačit. Kaya dala ještě jejich skutečnému zelenáči nějaké instrukce. Měl jsem mu to říct já, napadlo ho, ale doufal, že Armin se k předním kopytům ideálně vůbec nedostane. Když to vezme z boku, měl by zůstat v bezpečí.
Chtěl se společně s ostatními vydat k losici blíže, když tu vycítil, že se k nim přeci jen ještě někdo přidal. Usmál se. Tak přeci jen Borůvka využila jeho pozvání a připojila se k nim. No co, aspoň jim to půjde lépe. Ve třech to bylo trochu riskantní, ale ve čtyřech? To už museli zvládnout. Navíc Kezi učil lovit a věděl, že jí to šlo - byla sice tehdy ještě vlče, ale kdy jindy se také mladý vlk učí lovit?
"Co kdybys ji nahnala z druhé strany od Kayi, Borůvko?" navrhl tiše Kezi. "Jestli se na to cítíš, můžeš si pomoct křídly a vzít jí zezadu," dodal, protože jí nechtěl posílat přímo pod kopyta. To nebylo bezpečné. Chtěl obě vlčata i Kayu vzít zpátky domů vcelku.

Květen 10/10 | Lylwelin

"To rozhodně, ale tak třeba jí vlci mají, jen ne jako tu svou hlavní. Viděl jsem pár vlků, kteří měli více než jednu magii, ale upřímně nevím, jak to funguje," poznamenal, ač ho už napadlo, že možná měl více než jednu magii - to kvůli tomu modrému oku. "Jo, přesně. Jsou to jen oči," kývl, protože ostatně i Lylwelin měla zlaté oči, které neprozrazovaly žádnou magii a kdyby o tom nezačala sama, vůbec by netušil, že jsou na tom stejně.
"V tom máš teda pravdu. Geny jsou geny," přikývl, protože to bylo něco nad čím teď hodně přemýšlel - už kvůli svým vlastním vlčatům. Už by na tom s Badri měli zapracovat.
Všiml si, že se Lylwelin zadívala na jeho jizvu, když zmínil, že se nepere - no, asi to dávalo celkem smysl. Byla celkem výrazná a nepřehlédnutelná. "Tu mám ještě z mládí. Zranil mě medvěd," vysvětlil a byl překvapený, jak snadné to bylo. Dělal jako by ten den nepřišel o otce - na to se ale samozřejmě Lylwelin neptala.
"Nevím, nejsem na lov s magií zvyklý. Mám lov rád takový jaký je," vysvětlil jí. Byl přeci jen hrdý lovec své smečky. "Ale viděl jsem vlky, kteří to dělají a musím uznat, že to má určité výhody," dodal, ale viděl, že Lylwelin o tom evidentně nijak pozitivně nesmýšlí.
Její slova zněla moudře, Varja si však nemyslel, že by byla pravdivá. "Možná. Ale já se vážně zatím nesetkal s nikým ke komu bych měl důvod být nepřátelský. Život tady je mnohem lehčí než na Severu ze kterého pocházím. Nemám důvod si tu dělat nepřátele," vysvětlil.

Květen 9/10 | Lylwelin

Varja přitakal. "Já si taky vůbec nemůžu vzpomenout na někoho, kdo by měl fialové oči. Divné. Asi se na to budu muset víc zaměřit," prohlásil zamyšleně - a další myšlenka hned směřovala tomu, jestli třeba jeho děti budou mít fialové oči. Věděl, že ještě neexistovaly, jejich plán byl s Badri však celkem přímočarý. Už je nic nebrzdilo v tom si ty prcky pořídit. "Možná. Asi je celkem jasný, že vzhledem k tomu, že už u vás pak nikdo jiný s jinou magií nebyl, tak že se prostě dědilo jen to jediné, co zbylo. Ale je to stejně zajímavé. Přeci jen nedědíš jen po rodičích," poznamenal. Ale kdoví, jak to bylo. On přeci jen o její smečce nic netušil - a o genetice ještě méně.
"Jo, přesně tak," přikývl Varja souhlasně. "Doslova můžeš vytvořit cokoliv si zamaneš. Potřebuješ na to teda trochu času, ale stačí jen chvíle na to, abys upoutala pozornost protivníka. Já to teda v souboji moc nezkoušel. Nejsem zrovna rváč, ale... umím si představit, že třeba při lovu by se to dalo celkem využít," poznamenal zamyšleně. To bude muset určitě vyzkoušet!
Musel se na Lylwelin zazubit - nebyl zkrátka schopný žádného nepřátelství. "Jsem prostě dobrák, no," pokrčil rameny. "Ale díky tomu jsem poznal už spoustu vlků, které mohu nazývat svými přáteli," řekl jí.

Varja nebyl žádný blázen, ani si nepotřeboval nic dokazovat, ale měl pocit, že to zvládnou. Armin byl možná mladý a o jeho zkušenostech mnoho nevěděl, ale byl od pohledu silný. Potřeboval se učit. A Kaya možná nebyla tak silná - byla to ostatně vlčice - ale ta zase jistě měla chybějící zkušenosti. A on? Inu, musel ukázat, že za něco stojí. Byla pravda, že losa lovil jen párkrát, když však budou mít štěstí, bude to mladá losice - z té bude pořád dost masa a nebude to pro ně tak náročné. Do samce by se asi nepustil. Nebyl úplně šílený.
"No, když to nepůjde, nebo když by to byl samec, najdeme si něco jiného. Ale nebyl bych proti to zkusit," řekl jen. Očividně všichni souhlasili, ač u Armina to možná bylo jen machrování, stejně si říkal, že to zvládnou. Kaya ho pohledem - i dloubnutím - důrazně varovala, snad proto se na Armina podíval znovu. "Kdyby něco, tak se stáhneš, jasný? Nechci tě mít na svědomí," řekl mu důrazně to, co si Kaya myslela. Varja si uvědomoval, že tenhle vlček byl něčí syn - a on sám si uvědomoval, že by nechtěl, aby jeho vlče umřelo při lovu jen protože si chtělo něco dokazovat.
Vyrazili tedy hned po čerstvé stopě. Byla by škoda tuhle příležitost nevyužít, přesvědčoval se Varja, když se krčil v houští a vyhlížel jejich budoucí úlovek.
Vystopovat losa jim netrvalo dlouho, pach byl opravdu čerstvý. A měli dokonce i pořádné štěstí. Varja hned poznal, že to byla samice, která se osaměle pásla. Neměla kolem sebe mládě, což byla ještě ta lepší varianta.
"Dobře, takže jí obklíčíme. S Arminem bychom mohli jít ze stran, Kaya by jí mohla nahnat dál od jezera. Můžeme doufat, že se zamotá do podrostu a sletí, ale nemůžeme s tím počítat," přemítal Varja, když obhlížel okolí - ale chtěl, aby všichni souhlasili.

Květen 6/10 | Lylwelin

Varja byl překvapený tím, že by Lylwelin neznala nikoho s fialovýma očima, ale byla pravda, když se nad tím tak zamyslel, že on tady asi také žádného vlka, který by měl iluze, nepotkal. Snažil se vzpomenout, ale bylo to marné, proto s vlčicí nakonec musel souhlasit. "Ty jo, máš pravdu. Už jsem tu pár vlků potkal, ale nikdo z nich neměl fialové oči. Je to vzácnější než bych býval čekal," pokýval hlavou. Byl ale překvapený, když mu Lylwelin řekla, že pochází ze smečky, kde žijí vlci jen s jeho magií. "Páni, o tom jsem nikdy neslyšel. O tom, že by nějaké smečky selektovali jen určitou magii. Je to vlastně... dost zajímavý," přitakal. "No, zní to jako že se vlci s jinou magií prostě vyhnali," přitakal, protože už byl prostě takový.
"Záleží na tom, co od toho čekáš. Můžu dělat iluze tím, že z něčeho udělám něco jiného, ale naučil jsem se i vytvářet věci, které neexistují. Teoreticky bych si mohl zachránit zadek, kdybych mezi námi udělal průrvu v zemi, kterou bys nemohla obejít a ani přeskočit. Mohl bych utéct a než by ses vzpamatovala, už bych byl pryč," řekl až příliš vesele, ale pointu nejspíše pochopila.
Varja přisvědčil. Už měl s osudem své zkušenosti. To, že se objevil tady mělo svůj význam a on nemohl být spokojenější. "S tím souhlasím," kývl. Zatím ho potkali jen ty nejlepší věci.
"No jo, já jsem už takovej. S každým jsem hned kamarád. A už jenom to, že o něm řeknu, že byl ze začátku nesnesitelnej je něco," ujistil Lylwelin. Uznával, že to znělo směšně, ale přesně tak to ale bylo!

Květen 5/10 | Lylwelin

Varja přikývl, když Lylwelin upozornila na jeho oko. "Dřív jsem měl fialové obě," poznamenal, protože si stále nezvykl na to, že byl takhle barevný. A to se týkalo i jeho druhého oka. "I za to, hádám, může Život," řekl jí. Asi to dávalo smysl, ač nevěděl, proč zrovna jemu dal Život tolik barev - nestěžoval si, vlastně se mu to líbilo, ač se na něj všichni divně dívali. Rozhodně upoutal pozornost, to jo. Ale lovec byl pořád dobrej!
"Iluze mám od narození, pak mám asi ještě pár dalších, ale iluze ovládám nejlépe. Určitě ti můžu něco ukázat," přikývl hned a zamával ocasem. Byl nadšený, protože teprve před rokem pochopil pravou sílu magií a učil se je ovládnout. A teď tu stál a učil to druhé. Byl to ale zvláštní svět! Chvíli přemítal nad tím, co by mohl Lylwelin předvést, stačilo mu jen chvíli se soustředit - magie k němu již přicházela sama - a během té chvíle Lylwelin přistál ve zlaté srsti zrovna tak zlatý motýl. "To by šlo, ne?" zazubil se. Chtěl Lylwelin trochu rozveselit, protože se ztrácela ve smutku. Nechtěl jí vyrušovat z myšlenek, ale mile se na ní usmál. "Jsem si jistý, že našli," řekl jí. Mohli v to doufat společně. Ostatně i on doufal v to, že jeho rodina byla v pořádku. Zanechal je samotné. Rozdělil je. Byla to jeho chyba - nechtěl na t o ale myslet, ne tady, ne teď.
"No, i to má něco do sebe, ne?" zeptal se. "Asi k sobě prostě patříte. Je to tak, jak to mělo být," prohlásil - zněl skoro jako by věřil v nějaké bohy. Ne, Varja jen věřil, že se vše děje z nějakého důvodu. Třeba to, že skončil tady, třeba to, že potkal Badri. Stalo se to, co se mělo stát.
"To teda," uchechtl se. "Ten stařec byl zatraceně nesnesitelnej. Ale kdybych ho potkal, asi by to nebylo špatný. Nakonec jsemsi ho i celkem oblíbil," přiznal Varja. "Hm, tak to je z něho asi obchodník. Tak třeba ho vážně ještě někdy potkám," pokýval hlavou.

Květen 5/10

Varja se zasmál a přikývl, protože s tím rozhodně souhlasil. Zdálo se, že Život měl rád prostě všechny a všechno - nebo tak mu to alespoň přišlo. Nakonec byl to Život, tak to asi dávalo i celkem smysl. "To je asi pravda. Myslím, že má rád prostě všechny. Od toho je to Život, no ne?" prohlásil a zamával ocasem. S Lylwelin se mu dobře povídalo, a tak si ani nevšiml, jak plynul čas. Zajímavé, vždycky se někde zakecal, a pak nemohl přestat. Byl jako nějaká vesnická drbna.
"Aha. No, ale třeba je možné, že tě Život obdaroval zlatou srstí aniž bys o tom věděla. Teda... nevím, jestli to jde, ale už jsem tu zažil asi divnější věci," prohlásil. Chtěl trochu odlehčit atmosféru, záhy mu však Lylwelin potvrdila svůj smutný osud. Varja zvážněl, zamračil se a chápavě přikývl. I on přeci jen ztratil někoho na kom mu moc záleželo a ač to nebyla partnerka ani vlčata, pořád dovedl pochopit ztrátu. "Tak to chápu, že hledáš zlatý kožich. Asi bych se s něčím takovým také jen tak nesmířil," přikývl. "Myslíš, že prostě odešli z Gallirei?" zeptal se jí. Asi to dávalo smysl. Doteď ho ale nenapadlo, že by jeho vlčata nemusela zůstat tady. Nemusela by zůstat s ním. Ta myšlenka mu lámala srdce a to ještě žádná vlčata neměl - jak se asi musela cítit Lylwelin?
"To je ale hezké, ne? Našli jste se," prohlásil s úsměvem a zamával ocasem. "Myslím, že si můžete být rodinou, i když ne pokrevní. Ostatně parner je také někdo, kdo není tvé krve. Myslím, že i to vlče může být tvé," řekl jí, ale nechtěl jí do toho kecat. Sám o rodičovství věděl kulový.
"No, to by sedělo," přitakal. "Celej divnej dědek," zabručel. "Loni v létě jsem na něj všude narážel a trochu mě prudil. Třeba po mě chtěl, abych s ním závodil na překážkové dráze, nebo jsme soutěžili, kdo první přeplave jezero. Bylo to fakt... divný," řekl Lylwelin.

Květen 4/10

Varja se zasmál a mávl nad jejími slovy packou jako by to, co řekla bylo jen žert. Tušil, že ne, ale nezáleželo mu na tom. "Myslím, že mě má rád. Asi. Vždy mě tedy přátelsky vítá, takže bych řekl, že ten vztah bude celkem kladný," řekl vlčici, která si to možná nemyslela, Varjovi však na těhle řečech nezáleželo. Proč by mělo? Každému se líbilo něco jiného, tak to zkrátka bylo a jemu nevadilo, že se někomu jeho nové barvy nezdály. On věřil tomu, že něco znamenají.
Zaujatě se na Lylwelin zadíval a zamyslel se nad tím, co mu říkala. "Jakože jsi se narodila bílá a časem jsi zezlátla? O tom jsem ještě neslyšel," přiznal. "Vím, že leccos je tady zvláštní, tahle země je plná magie, ale nevěděl jsem, že se ti kožich může zbarvit jen tak. Myslel jsem, že za tím vším stojí Život," vysvětlil jí. Za tím vším myslel všechny ty podivné věci, které viděl - třeba vlka s parohy, nebo třeba to, jak se před rokem setkal s mořskými vlky. Musel se nad tím usmát. Líbilo se mu tady. Všechny ty věci, které se mu staly podivně zapadaly do sebe a vytvářely velmi zvláštní obraz, který ho měnil. A jemu se líbilo, kým se stával, nehledě na pohledy, které ho odsuzovaly, ať už za jeho kožich, nebo za jeho dobráckou povahu.
"Nemyslel jsem to zle," řekl Lylwelin a trochu se zamračil. "Chtěl jsem tě jen varovat. Ztratila jsi rodinu?" ptal se jí. Dávalo to smysl, ale nechtěl vyzvídat. Jen to tak nějak vyčetl z toho, jak byla vlčice náhle smutná.
"Říkal mi to Yeter. To je vlk, který má na hlavě parohy jako jelen. Vysvětlil mi, jak to u Života funguje," vysvětlil Lylwelin. Zarazilo ho však, že mluvila o Stařešinovi. "Počkej, ty jsi Stařešinu tady někde viděla? A chtěl po tobě divný věci?" ptal se hned. Samozřejmě tomu vlkovi nemohl zapomenout to, co mu prováděl loňské léto.
"Já vím. Ale jsem rád, že až to přijde, tak mám možnost si pár let ubrat," prohlásil veseleji.

Květen 3/10 | Lylwelin

Varja netušil, jak jeho kožich jako celek vypadá, ale nepřišlo mu to špatné. Byl hodně barevný, to ano, ale veskrze se mu ty barvy líbily. Byly rozhodně neobvyklé a zvláštní a nikoho jiného takhle zbarveného neviděl. A evidentně to i přitahovalo pozornost, nepřišlo mu však, že by to bylo nějak negativní, ba dokonce naopak. "Díky," zazubil se na vlčici, která si ho poněkud kriticky prohlížela, jen aby seznala, že to vypadá v pohodě. Za její názor byl rád. "Ne, vlastně jsem si u Života neřekl o nic, byl jsem u něho však poměrně často, tak se asi rozhodl, že mi dá něco extra," vysvětlil Lylwelin, která se o Života evidentně hodně zajímala. Asi k tomu měla své vlastní důvody.
"Páni, vážně? Takže... tuhle barvu ti nedal Život? S tou jsi se narodila?" Varja byl překvapený, protože nikdy neslyšel o zlatých vlcích, rozhodně to však bylo zajímavé. Viděl vlky, co měli kožichy, které hráli všema možnýma barvama, ale že by to bylo dědičné to ještě neslyšel. "Tak to si budu pamatovat. Ale možná jsou tu i vlci, co si takovou barvu vyprosili u Života," varoval jí, aby hned neviděla příbuzného v jakémkoliv vlkovi se zlatými odznaky, který se mihne kolem.
"Neříkal jsem mu nic. Prostě jsem za ním přišel, protože o něm hodně vlků mluvilo, ale myslím, že když mu řekneš, že o nic z toho nestojíš, určitě ti vyhoví," ujistil vlčici. "Jo s těmi roky jsem to taky slyšel," přitakal. "Ale moc o tom nevím, já ještě nejsem úplně ve věku, kdy bych omlazení potřeboval," vysvětlil.