Příspěvky uživatele

< návrat zpět

477 (45)

Varja se hned zamýšlel nad jmény, protože to byla asi ta zábavná část rodičovství, i když... on se uměl nadchnout pro všechno a věděl, že až se klubíčka narodí, bude to pro něho spíše radost, než starost, ač si zatím ještě vůbec neuměl představit, jaké to je být rodičem, hádal, že život bude jen krásnější a mnohem barvitější. Říkal si jen, že byla škoda, že tu nemohla být jeho rodina a zvlášť jeho otec! Jistě by byl hrdý na to, jakou vlčici si našel a jak dobrý život teď vede.
"To není špatné. Myslíš něco jako... Vadri?" zeptal se jí zamyšleně. "A nebo zkusíme něco úplně nového? Jaké jméno by se líbilo tobě? Můžeme klidně pojmenovat jedno vlče na V a jedno na B? A nebo nějak úplně jinak?" ptal se Badri. Sám nad jmény nikdy nepřemýšlel, ale chtělo to samozřejmě něco severského. To jednoznačně!
"To je jasné, že budou! Po mamince," usmál se a olízl Badri čumáček.

Červenec 8/10 | Linzire

Varja se zasmál a přikývl. "Hele, je to dost možný. Viděl jsem různorodé vlky a rozhodně to byla podívaná. Zelené bych se navíc nebránil, myslím, že na šedé dobře vynikne," prohlásil a prohlížel si Linzireho kožich. No vážně, taková zelená... měl by o tom přinejmenším uvažovat!
"To chápu, taky docela mám rád svojí hlavu," uchechtl se. "Předávám jen varování, které jsem slyšel, ale rozhodně bych se toho držel. Netestoval jsem to a... ani nechci," prohlásil. Měl pocit, že Linzireho s tímhle dost vyděsil, ale varování bylo předáno a na tom jediném záleželo.
"Jojo, přesně tak. Byl jsem jen u Života. Jako do Jedlového lesa jsem taky zabloudil, ale do zříceniny, kde bydlí Smrt jsem nešel," přiznal. Nebyl ani tak srab jako spíš, že neměl dost kamínků.
"Hele, nedivil bych se tomu," zasmál se. "Ale s jistotou vím, že vlci tady umí kouzlit květiny. Viděl jsem to. Nejen květiny, ale umí třeba ovládat vodu, oheň. Je to... neuvěřitelné," řekl vlkovi. I on toho přeci jen mnoho uměl. Věci, které byly... nad vlčí chápání.
"To si piš, že máme borůvky! Celé haldy borůvek! Dokonce i jako borůvky voníme," prohlásil hrdě. "Je to vážně to nejhezčí místo," dodal.

475 (43)

Varja byl rád, že to nakonec takhle dopadlo. Strach a nejistota, to obojí bylo zbytečné s tou správnou vlčicí po boku. A Badri jí dozajista byla. Nemohl doufat v nikoho lepšího. Miloval jí. A věděl, že bude stejně tak milovat i jejich vlčata.
Ani jeden z nich neměl přílišné znalosti o tom, jak to teď probíhá. Varja byl dlouhé roky vlk samotář a co si pamatoval, nikdy se s žádnou březí vlčicí nesetkal, doufal však, že příroda to sama nějak zařídí. A on bude poblíž, aby Badri pomohl, jak jen bude moct. Už se nemohl dočkat! A doufal, že na vlčátka nebudou muset čekat příliš dlouho. (Přesto však pokukoval po bříšku, jestli se třeba skutečně něco nezmění).
"No jo, vlastně! To bychom měli!" zasmál se Varja vesele. "Můžeme jich vymyslet více, a pak uvidíme pro jaká se nakonec rozhodneme," navrhl, protože... jim přeci nic nebránilo v tom, aby navrhli nějaká jména už teď. Chtěl myslet jen na ty dobré věci, ne na strasti, které je mohly potkat, ale Varja byl vždy optimista. Tohle pro něho bylo prostě zcela přirozené.
"Já jsem zvyklý na ségry. Takže doufám, že budeme mít malou princeznu. A bráška ochránce by byl taky super. Ale vlastně... by mi nevadilo, kdyby to byly jen vlčice a nebo jen vlčci. Určitě budou úžasní tak jako tak," prohlásil nadšeně.

474 (42)

Byla to jen chvíle, Varja si to však opravdu užíval. S Badri se shodli, že nebylo vůbec divu, kolik tady pobíhalo vlčat. "Přesně," uculil se. "Lépe bych to neřekl. Ale jsem rád, že jsem počkal, myslím, že to takové bylo i díky tomu, že to bylo s tebou," řekl své vlčici láskyplně. Teď už mohli jen přemítat nad tím, zda z jejich snahy nějaká vlčata vzejdou, Varja však doufal, že ano. Badri se ostatně také nechala strhnout představami a vším, co v následujících týdnech přijde - snad. Doufal. Věděl, že to nemuselo být hned tak jednoznačné, ale oba s Badri byli severští vlci a on si kvůli tomu myslel, že byli zkrátka odolnější a schopnější zplodit potomky bez větších překážek.
"To netuším. Myslím, že to asi jen tak nepoznáme," poznamenal pobaveně, i když se Badri překulila na záda a odhalila břicho, nezdálo se, že by na ní bylo něco jinak. Pochopitelně nemohlo být nic vidět, ale kdo ví? Žádné zkušenosti s tím ještě neměl. "Ale ať už jich bude kolik chce, bude na ně čekat milující rodina," broukl.

473 (41)

Teorie byla oproti realitě úplně něco jiného. Ta chvíle byla rozhodně mnohem lepší než čekal, i když vlastně popravdě ani trochu nevěděl, co ve skutečnosti čekal, byl rád, že to prožil s Badri. Nevěděl, jak se ohledně toho cítila ona, ale pro něho to bylo dokonalé.
Když bylo po všem, odtáhl se, ale zůstal své partnerce blízko. Cítil se příjemně vysíleně, a tak jen ocenil, když se mohl svalit vedle Badri, která sama ulehla tam, kde ještě před chvílí společně leželi v jednom klubku - a teď se tam k sobě tiskli znovu.
Olízl jí tvář, když se k ní přitulil a zavrtal čumáček do jejího kožíšku. "To bylo," zamručel spokojeně a mazlivě se u ní uvelebil. Takhle se bude muset udržet, aby neměli vlčata každého půl roku, říkal si. Nečekal, že to bude... takové. "Myslím, že to nebudou naše poslední vlčata," zazubil se na ní a laškovně do Badri šťouchnul. Asi neuměl vydržet dlouho vážný.

472 (40)

Shodli se na tom, že tohle byla ta nejlepší chvíle, kterou mohli mít. Byli tu sami a ač možná hrozilo, že je někdo vyruší, už notnou chvíli Varja neslyšel ani hlásku. Bylo jen na nich, aby dokončili to o čem dlouho přemýšleli. Varja nepochyboval o tom, že Badri byla ta pravá a ona neměla žádné pochybnosti o něm. Nikdy si asi pro sebe nepředstavoval lepší vlčici než byla Badri. Tak vážně, na co měli čekat?
Byl šťastnější než kdy dříve, přitiskl se k ní a oplatil jí svou náklonost.
"Já tě taky miluji," ujistil jí poněkolikáté, protože měl pocit, že jeho slova prostě nestačí na to, aby popsal ten pocit, který cítil. Chtěl, aby Badri opravdu věděla, že pro něho nikdo jiný nebyl ten pravý. "Vím, že není nikdo lepší než ty," broukl a jemně se o ní otřel, když se pohnul za ní. I pro něho to bylo poprvé, ale Badri na něho spoléhala, a tak nedal najevo nejistotu - protože i přestože tam trošilinku byla, nikdy si nebyl ničím jistý jako tím, že přesně tohle chce.
"Neboj. Není čeho," ujistil jí. A s tím udělal to, co se od něho očekávalo. Věděl jen velmi zhruba, jak na to, ale jeho teoretické znalosti stačily více než dostatečně.

471 (39)

Varja se na Badri usmál. "Asi se to trochu nabízelo. Neměli jsme pořádně šanci o tom mluvit od chvíle, co jsme o tom říkali Baghý, protože pak jsem zmizel na ten lov a od té doby jsme se neviděli," poznamenal jako by to nevěděla. Měl pocit, že to musí omluvit, přesto však... nebylo co omlouvat. Nemusel nic vysvětlovat. Badri o tom chtěla mluvit také, jen, jak se zdálo, oba hledali ta správná slova. Chvíle byla ideální, lepší, jak se zdálo, být nemohla, protože jeskyně, ač nebyla úplně prázdná, byla dost prázdná na to, aby měli dost klidu a prostoru povídat si o něčem takhle intimním.
Přemýšlel jsem nad tím... a neříkám, že už nikdy nebude lepší chvíle, ale myslím, že už nechci čekat," řekl jí upřímně. "Protože víš, co k tobě cítím a já vím, že ty budeš vůbec ta nejlepší máma. Jsi ta nejlaskavější a nejskvělejší vlčice a já vím, že bych nikdy nenašel nikoho lepšího s kým bych tak moc toužil po rodině. Doufám, že se to povede, protože... to je to jediné, co nám teď ještě chybí k úplné dokonalosti," prohlásil a jemně jí olízl čumák.
Badri byla připravená zvěčnit jejich lásku a Varja to cítil úplně stejně. Neměli už důvod s tím otálet. Mluvili o tom, milovali se a život se na nic neptal. Prostě... nezbývalo nic jiného, než to provést.

470 (38)

Varja se určitě culil jako blázen. Jak by také ne, když měl Badri tak moc rád? Kdyby je někdo poslouchal, asi by protáčel oči v sloup, pokud nikdy necítil záchvěv první opravdové lásky. Možná by se ušklíbal, kdyby je slyšel, protože jejích slova byla možná běžnou řečí zamilovaných, ale Varja věděl, že žádná nemohla být lepší než ta, která mu říkala Badri.
"Cítím to úplně stejně," ujistil jí tiše. "Nikdy jsem nepotkal nikoho lepšího. tolikrát jsem děkoval za to, že jsem sem došel a že jsem tady na tebe narazil. Byla to vůbec ta nejlepší náhoda, která se mi mohla stát," usmál se a váhavě na ní pohlédl.
"Chci jen říct, že to jediné, co nám ještě chybí, je naše rodina," řekl jí. "Příliš jsme o tom nemluvili, ale upřímně nechci nic jiného než být s tebou a s našimi vlčaty."

469 (37)

Varja se usmál a jemně pročísl Badri srst na zátylku. "Myslím to naprosto vážně. Prostě se odsud nehneme. To je stejně vůbec to nejlepší," zamručel. Většinou byl pro každé dobrodružství, ale jeho toulavé tlapičky mohly spočinout, protože našel domov. Ušel kvůli němu kus světa, ale kdyby to neudělal, nikdy by neskončil u téhle dokonalé vlčice, která mu konečně dala pocit, že život není jen přežívání, ale že je mnohem víc. Že je... všechno.
Usmál se, když ho zalehla a tiše mu řekla, že ho miluje. "Také tě miluji," řekl jí láskyplně. Byl rád, že byli sami - ale i kdyby nebyli, bylo by mu jedno, kdo všechno by to slyšel. Popravdě toužil říct úplně každému, kdo by ho byl ochotný poslouchat, že tahle vlčice byla jeho, že jí hledal celý život a že jí miloval. "A vážně navždy budu. Nechci tě už nikdy pustit, víš? Ani na chvíli. Jsi ta nejdokonalejší vlčice, kterou jsem kdy poznal," ujišťoval jí.

468 (36)

Varja se tiše zasmál. Zdálo se, že i Badri se chtěla ztratit v jeho kožíšku a on by jí to k smrti rád umožnil. Nejraději by tu s ní zůstal takhle smotaný v klubku navždy a popravdě? Co mu bránilo. Mohl delegovat svou pozici lovce Kaye, mohl se stát ochráncem jeskyně a už se od Badri ani nepohnout. Ano, to znělo jako výborný plán!
Spočívala mu na krku a on se k ní skláněl, protože chtěl veškerou její blízkost pro sebe. "To doufám nebude nutné," řekl jí pobaveně - tedy alespoň v to doufal. Mohl si stěžovat, ale vlastně už zapomněl na co. Badri měla pravdu. Lov se vydařil a nikomu se nic nestalo, na tom jediném mu záleželo. "To máš pravdu. Upřímně lituji, že jsem vůbec šel. Mohl jsem tady s tebou být celou dobu," prohlásil a čumáčkem jí přejel po tváři. "Ne, teď nemám vůbec nic v plánu. Popravdě plánuji, že už se od tebe nehnu. Zní mi to jako celkem dobrý plán, nemyslíš?"

467 (35)

Varja byl tak spokojený, jak jen mohl. Badri mu chyběla víc, než si vůbec uvědomoval, ale její přítomnost ho hned uklidnila a utěšila. Na Kayu si už ani nevzpomněl, i když trochu té pachuti v tlamě mu po jejích slovech zůstalo. No... byla prostě jen zapšklá. Mohl se na ní zlobit, pokud nikdy necítila lásku k nikomu tak perfektnímu jako byla jeho Badri? "Ani nevíš, jak ty mě," ujistil jí a zachumlal se do jejího kožichu, i když byla podstatně menší než on - nevadilo mu to. Prostě mu k smrti chyběla její přítomnost. Už měl dost toho, jak se neustále oddělovali. Už od ní nikam nepůjde. Ne, musel jí zůstat nablízku, protože pak to dopadalo tak, že byl pryč až nesnesitelně dlouho.
"To víš, že jsem. Jen se nám ten lov trochu protáhl. Promiň, že jsem tě nechal čekat. Vážně jsem nečekal, že budu pryč tak dlouho," povzdechl si, ale nechtěl na to myslet. Nebylo to důležité, no ne? Už byl tady a na tom jediném záleželo.

466 (34)

//Borůvkový les

Když Varja dotáhl losici na její právoplatné místo, jal se vyhledat svojí bílou vlčici, která spočívala bokem v jeskyni, která byla prázdná. Cítil další vlky, ale ti byli ve vedlejších místnostech pro alfy a pro bety. Příliš se nezajímal o nikoho jiného - záleželo mu jen na Badri. Slíbil jí, že bude pryč jen chvíli a takhle to dopadlo! Achjo, jako pokaždé. Bylo mu to líto, ale cítil úlevu, že už je konečně u ní.
"Ahoj," broukl tiše a čumáčkem jí přejel po hlavě mezi ušima, když si lehal vedle ní. Podřimovala a nebyl si jistý, jestli ho vůbec vnímala, ale jemu na tom nezáleželo. Konečně byl doma. A to jediné mu stačilo, aby byl opravdu spokojený. Tak moc mu Badri chyběla!

//Jižní Galvatar (přes Mahtae sever)

Varja s mládeží táhnul losici. Byla to docela těžká práce i přestože měl sílu za tři a pomoc od mladých se také hodila. Armin i Kezi zastaly práce dost, ale pravda byla, že kdyby se na ně Kaya nevykašlala, bylo by to daleko jednodušší. Mohl si stěžovat, ale pochopitelně by nic takového neudělal. "Z toho si nic nedělej, Kezi," řekl černé vlčici, když si dali na chvíli pauzu. Už byli v lese a do jeskyně jim chyběl jenom malinký kousek, a tak se Varja napřímil a kývl na oba své pomocníky, mladé lovce, kteří se ukázali být mnohem lepšími lovci, než vlčice, která je akorát sjela jako malé fracky.
"Víte co? Já už tu losici dotáhnu do jeskyně. Stejně tam na mě čeká Badri, chudák, už na mě čeká pořádně dlouho," zasmál se a přátelsky se na sourozence usmál. "Tak vás tímto propouštím z lovu. Nebylo to sice asi úplně ono, ale máte být na co hrdí, dařilo se nám," pochválil je, a pak se jal dotáhnout losici k zásobám. To bude více než dost jídla pro všechny.

//Jeskyně

Kaya se do něho opřela způsobem, který nečekal a který se mu nelíbil. Nesnášel hádky a to, že se do jedné zapletl zrovna s Kayou, která mu od začátku příliš nevěřila pro něho bylo o to horší, ale napřímil se. Nebyl žádný drobek a i vlčice si musela být vědoma toho, že opírat se do takového vlka nebyl nejlepší nápad - i když Varja byl spíše jako takové neškodné koťátko, věděl, co dělá. A věděl, jak to na lovech chodí. "Neříkám, že to byla tvoje chyba, ale upřímně? Já jsem vedl lov a ty jsi měla počkat, až dám znamení, že můžeme. Neviděla jsi, že Kezi přiběhla za námi ani jsi neslyšela, že jsem jí zval, aby se přidala," poznamenal. "Možná, kdyby si méně jela do... Armina, tak by sis všimla, dodal, protože to byla pravda. Všímala si jen toho, aby vlka ponížila a jemu se to od začátku nelíbilo. Nakonec si vedl lépe než ona.
Varja věděl, že svým způsobem měla pravdu. Že se mohlo někomu něco stát, ale... nestalo. A bylo to velké štěstí, přesto nemohla tvrdit, že ani u lovu při kterém všichni věděli o co jde, se nemohlo nic stát. Nebylo tomu tak, vždy se mohlo něco pokazit.
Kaya nic neřekla. Prostě se otočila a odešla.
Varja se snažil setřást ze sebe ten nepříjemný pocit a podíval se na oba mladé vlky. "Kezi má pravdu. Dobrá práce," poznamenal a mrkl na Armina, který se tvářil přepadle. "Jo, vezmeme jí a dotáhneme jí do úkrytu. Tohle nám vydrží na dlouho," řekl jim. Dál už to nechtěl řešit. Čapnul losici a pustil se do tahání jejich úlovku směrem k Borůvkovému lesu.

//Borůvkový les (přes Mahtae sever)

Červenec 7/10 | Linzire

Varja se nad tím nemusel dlouze zamýšlet, přestože mu v první chvíli nedošlo, že už prostě nevypadá jako obyčejný vlk. "Jo, vypadal jsem jako úplně obyčejný vlk," přitakal. "Aspoň vidíš, kolik se toho může za rok změnit. Třeba také budeš vypadat úplně jinak," poznamenal.
"Nemyslím si, že Smrt někoho doopravdy zabila... pokud jsi k ní nešel bez kamínků. To by asi byl dost problém, ale jinak s tebou bude ráda obchodovat. Aspoň tak jsem to slyšel," řekl mu. "Ale jo, jestli můžu něco doporučit, je to určitě Život. Tam je to hodně fajn," ujistil Linzireho, protože s tím sám měl zkušenosti. "No, to se budeš muset podívat sám, ale upřímně? Nedivil bych se, kdyby i tady mezi námi běhal vlk, který je obrostlý květinami," prohlásil pobaveně. Ani nevěděl, jak velkou pravdu měl.
"Tak to máme zhruba stejné informace. Myslím, že Asgaarská je kousek od Borůvky, ale mě od začátku zajímala jen Borůvka," přiznal. "Upřímně? Myslím, že je tu ještě víc smeček. Ono to dává smysl, protože je tu také velké množství vlků, ale neslyšel jsem, že by tu byly nějaké konflikty," dodal. "Ale také tu nejsem extra dlouho a neznám skoro žádné příběhy, takže..." pokrčil rameny. Pro něho to bylo stejně všechno jako na obláčku.