Příspěvky uživatele

< návrat zpět

30 drahokamů za Cukříka

Bylo zřejmé, že i přes Erlednovu magii vody se jí celkem zvláštně obával. Kdo ví, co se mu stalo, říkal si Varja, ale nechtěl se vyptávat. A rozhodně by ho k vodě nenutil. To Varja měl vodu zase náramně rád. Nevěděl, jaké magie Erlend ovládá, ale voda se dala podle jeho očí snadno určit.
"Nic si z vody nedělej. Rozhodně tě do ní nikdo nebude nutit. Podle mě ani to ovoce tam dole není. Je to magie, tak jako všechno tady, ne?" zazubil se a podíval se i na Erlenda, aby mu dodal trochu jistoty. Erlend mu pak už klidněji vysvětlil, jak celé to komunikování myšlenkami funguje - a následně mu to i demonstroval. Varja zavrtěl ocasem a nastražil uši, když zaslechl Erlendova slova. Hm, Osud!
"Páni, to je super!" pronesl nadšeně. Tak přeci jen mohl němý vlk mluvit. Varja asi rozuměl tomu, že s těmi, které zná déle se mu komunikuje snáz - s Badri to bylo určitě něco docela jiného!
To už ho Badri upozornila na další ovoce, které se ztěžka objevilo na hladině. Bylo mnohem větší než jablko a Badri si s ním sotva mohla poradit sama. A protože se Erlend bál vody, Varja jí hned skočil na pomoc, aby tu velkou věc společně vytáhli. Varja si byl jistý, že jí ještě nikdy neviděl, ale s jeho silou byla na břehu hned.
Voda už byla dost studená, jeho hustá srst však byla na zimu uvyklá. "To je ale něco. Tohle bychom mohli ochutnat všichni!" prohlásil a mrkl na Badri - protože to bylo za předpokladu, že se s nimi rozdělí.

kdyby někdo měl zájem, jsem ochotná prodat za květiny na Varju (25 min.) :3 když ne, tak si jí nechám pro sebe :D

Varja souhlasně přikývl. "To vážně je, musíme tam co nejdříve vyrazit," řekl jí a vesele zavrtěl ocasem. Zněla to vlastně jako celkem skvělá procházka. Už se nemohl dočkat, až Badri provede místy, která už objevil. Cítil se trochu špatně, že o tyhle věci přišla, ale... mohl jí to vynahradit.
Otázka, kterou Badri směřovala na svého bratra zaujala i Varju. Jezírko bylo asi dost hluboké a asi by se tam bez magie nedostal, ale asi by ani neměl podobný nápad. Neudivilo ho, že to Erlenda ani nenapadlo. "To je dobrá otázka, ale co když to ovoce nevyplave ze dna, ale prostě se objeví?" nadnesl zamyšleně a došel k jezírku, aby se podíval na hladinu jako by tu záhadu mohl nějak vyřešit. Nemohl, ale zato mu Erlend vysvětlil, jak s Badri komunikuje. Tak nějak to vyčetl i z jeho náznaků, ale Badri mu to vzápětí všechno vysvětlila. "To je hrozně super. Já ti teda celkem rozuměl i bez překladu, ale takhle je to trochu lepší," zazubil se. Navíc měl od začátku pocit, že by si s Erlendem mohli celkem rozumět a vlastně... i bez téhle schopnosti to bylo bezva. Navíc Varja si myslel, že to svede takhle jen s Badri.
"Určitě to byl osud," prohlásil k Badri. "No vážně. Borůvkový les pro vlčici, která nejí nic jiného než ovoce? A navíc jsi tu našla bratra. Měla jsi sem přijít," usmál se na Badri jemně do ní šťouchl.

Erlend zjevně Varjův výlet k Životovi schvaloval - také tam musel jít ještě jednou s Badri, ale vlastně mu to vůbec nevadilo - asi sdílel Erlendovo nadšení. Život byl vlastně celkem přátelský. "Musím za ním vzít i Badri, určitě bude podobně nadšená," řekl Erlendovi, aby mu dal najevo, že sdílel jeho entuziasmus.
Vara se musel zasmát, když viděl, jak Badri chutná. Byl rád, že si nedal. Badri to jablko evidentně velmi chutnalo a bylo pro ní prospěšnější než pro něho. On si mohl ulovit, co chtěl, ale jakmile se ochladí, Badri si jen těžko uloví jablko. Dělalo mu to trochu starosti, ale Badri jistě věděla, jak přežít i v zimě. No, evidentně to není ojedinělé. Třeba příště přijdou ty jablka dvě, nebo rovnou tři," poznamenal a jemně do Badri šťouchnul bokem - ta zase sdílela jeho ohromení z tohohle světa. Ta magie ho ale nesmírně bavila! Musel tady toho poznat více, protože když už se zdálo, že viděl dost, přišlo něco... něco jako byla tahle tůň.
"Fakt? To jsem zvědavé, co nám ta tůňka přinese příště," prohlásil a zvědavě se na vodu zadíval, než mu došlo to, co Badri říkala - Erlend, že jí něco řekl? Zamyšleně se na ně zadíval, než se zeptal. "Vy spolu nějak magicky mluvíte, že jo?" zajímal se, protože... to zkrátka nebylo úplně obvyklé.
"Myslím, že by tě to tady za chvíli přestalo bavit. A navíc je toho tady vážně hodně k objevování," dodal a mrkl na Badri, která si zjevně našla své oblíbené místo.

Listopad 10/10 • Merle

Varja se snažil s vlkem přátelsky vyjít, s Merlem to ale nebylo tak snadné, nejspíše asi bude nejlepší nechat ho být... ne? To přeci sám celou dobu chtěl. "No, s tím ti neporadím. Já žádným bohům nikdy takhle život nezasvětil, ale... jestli si myslíš, že ti to pomůže," pokrčil velkými rameny a přátelsky se na něho usmál.
"Dobře, dobře. Chápu. Už nebudu prudit. Půjdu," kývl. "Jen... doufám, že tu najdeš, co hledáš, Merle," dodal, než se odporoučel s tím, že ho nechá být - když se tedy tak moc nechtěl kamarádíčkovat. Tak moc, že by ho nejspíše zakousl, kdyby k tomu dostal příležitost. Smutný. A to chtěl Varja jen nějakého nového známého!

Listopad 9/10 • Merle

Varja se snažil vlkovi porozumět, ale vlastně pořádně nevěděl, co si o něm myslet. Byl trochu nabručený a byl jen negativní, ale copak se mu mohl divit? Dal mu najevo, že se s ním nechtěl bavit a stejně s ním mluvil a snažil se s ním přátelit - rozhodně by však o Merlem neřekl, že to byl jeho přítel. "A funguje to?" ptal se Varja zamračeně. "Chci říct... cítíš se díky svým bohům lépe? Pokud ano a pokud jim tak moc věříš, jak říkáš, pak musíš věřit i tomu, že jsi tam, kde máš být, ne?" ptal se ho, vědom si toho, že to bylo v podstatě to, co mu sám řekl, ale když mu to podá tak, že to řekli bohové? Možná to snáze přijme.
"No, třeba to tak je. Musíš... najít nějaký směr. I já měl pocit, že nevím, kdo jsem, když jsem sem přišel. Měl jsem pocit, že jsem ztracený. A teď? Nechal jsem se vést. A také pomáhá nevrčet na každého, koho potkáš. Ne každý ti chce uškodit," mrkl na něho Varja, aby se trochu uklidnil. Vážně, nic z toho, co mu řekl, nemyslel ani trochu zle.

Listopad 8/10 • Merle

Varja se zatvářil zmateně. "Jsem si jistý, že někdo... z místních... je určitě uctívá," řekl vlkovi klidněji, snažil se působit jako menší hrozba, což... asi dosud nepůsobil? Zdálo se mu to zvláštní. Vážně nechtěl problémy, ale tenhle vlk si to celé zjevně špatně přebral. Vážně ho ale zajímalo, co je to za bohy, že by jim tenhle vlk obětoval několik životů. "No... když jsi tak spokojený," řekl mu a snažil se opravdu upřímně působit co nejmileji. "Aha, no, já na rituály nikdy moc nebyl," zazubil se, aby odlehčil atmosféru. Zdálo se, že vlka trochu uklidnilo, když se přikrčil a zjevně se s ním nemínil rvát. To byla pozitivní zpráva.
"Jsem silný," ujistil ho a trochu se narovnal. "Ale to přeci neznamená, že se s tebou, nebo s kýmkoliv budu rvát, ne? Nechci nikomu působit příkoří," vysvětlil mu a zamával ocasem. "Chápu, ale myslím, že děláš chybu. Mám pocit, že tady každý nakonec najde to, co hledá," řekl mu neurčitě. "Neměl jsem v životě nikoho, proto jsem se tu rozhodl zůstat. A nakonec... nakonec jsem našel přátele a místo, kterému mohu říkat domov. Proto věřím, že tady na každého něco čeká. I na tebe, ať už tomu věříš, nebo ne."

Listopad 7/10 • Merle

Varja se zatvářil zmateně, protože jemu Život - a koneckonců i Smrt - připadali jako bohové. Nechápal, proč to Merle neuznával - dokud mu to nevysvětlil. "Aha. No, mě jako Bohové celkem přišli," poznamenal, ale Merle neměl evidentně příliš dobrou náladu. "A ty bys svým bohům obětoval život? Co to je vůbec za bohy?" nechápal Varja, ale neměl z toho dobrý pocit. "Pravda krve? To zní... hm, zajímavě," pokýval hlavou, ale Merle zjevně neskončil. Varjovi to znělo... prostě celé nějaké podivné. "A co je to ta Pravda?" ptal se, ale neměl pocit, že by Merle snášel jeho otázky zvlášť dobře.
"Ne, ne, tak jsem to vůbec nemyslel," ujistil ho a přikrčil se, aby dal Merlemu najevo, že se s ním rvát nechce. Fakt ne! Vždyť mu nic nedělal, jen se bavili! "Myslel jsem to tak, že býát tebou, nevzdával bych to. Někdo z nich tu určitě bude, když jsi sem přišel," říkal mu, ipřesto, jak se k němu Merle nakláněl. Ty jizvy nevypadaly vůbec pěkně - no, to žádné jizvy. "Ať už se ti stalo cokoliv, je mi to vážně líto," dodal přátelsky.

Listopad 6/10 • Merle

Varja se tvářil tak nechápavě, jak jen mohl. Nikdy ho nenapadlo uctívat nějaké bohy. Proč taky? Byla pravda, že Život a Smrt vlastně bohové byli, ale doteď ho to ani nenapadlo. Asi je uctíval, ne? Když k nim chodil. "No, když je to Borůvková smečka?" poznamenal, ale bylo zjevné, že se v tomhle oba dost míjeli. A to se Varja vážně snažil!
"No, tak to musíš myslet asi Život a Smrt, ne? K těm tady vlci chodí a nosí jim mušle, oblázky a tak," řekl mu, rád, že ví alespoň něco. "Jací... bohové se uctívají jinde?" zajímal se zvědavě.
"Promiň. Fakt jsem si myslel, že ti pomůžu," poznamenal omluvně. "A jo, je to tu vážně velký. Je tu pár větších i menších smeček, ale mimo to? Na každém rohu někoho potkáš. Třeba tu někde jsou, jen jsi zatím neměl dost štěstí," řekl mu optimisticky.

Listopad 5/10 • Merle

Varja se musel nad Merleho otázkou trochu pozastavit. Koho by asi tak měla jeho smečka vyznávat. "Vyznává?" podivil se nad tím a chvíli nad tím přemýšlel - o ničem nevěděl, ale Merle tu otázku bral evidentně naprosto vážně. "No... je borůvková, tak možná... borůvky?" navrhl, ale už při pohledu na vlka mu bylo jasné, že tuhle odpověď Merle slyšet nechtěl. "Tam odkud pocházíš asi uctívali něco jiného, co?" zeptal se s nakloněnou hlavou - no, náhle ho to začalo zajímat.
"Těší mě, Merle," kývl a přátelsky zamával ocasem, ale Merlemu to zjevně nebylo dost dobré? To by byl raději, aby ho chtěl Varja zakousnout? Skoro mu to tak připadalo.
Varja si vyslechl všechna jména, která Merle vychrlil, ale neznal ani jediné. Divné! "No, tak tyhle neznám," připustil. "Ale to neznamená, že tu nejsou," dodal.

Listopad 4/10 • Merle

Varja se nad jeho slovy zamyslel. Nikdy ho nenapadlo to brát takhle. No, tak tím pádem asi místní nebyl. "No, je pravda, že jsem se tady nenarodil, ale žiju v místní smečce," vysvětlil vlkovi tak hrdě, jak jen mohl - inu, on opravdu hrdý byl! Nikdy smečku neměl a měl pocit, že to bylo jako nějaké vyznamenání, vlk se na něho tak však nedíval. "Takže asi záleží na tom, jak to bereš. Je fakt, že tady nejsem zase tak dlouho," připustil. "Jsem Varja, mimochodem," představil se.
Nakonec, ač se vlk nechtěl moc bavit se zdálo, že je celkem mluvný - i když se netvářil ani trochu přívětivě. "No, to asi ne. Znám jen sever, takže pokud to není ze severu..." dal najevo, že pokud není ze severu, těžko mu pomůže. "No, ale třeba bych ti mohl pomoct s těmi vlky. Pár jsem jich tady už potkal," nadnesl.

Listopad 3/10 • Merle

Bylo evidentní, že vlk se moc bavit nechtěl, ale... Varju to rozhodně neodradilo. Nechtěl na něho tak neomaleně zírat, ale asi se přesně to dělo. "To jo," kývl, protože... to tak prostě bylo - byl konec roku, a tak dávalo smysl, že se ochladí, přesto nikdo nevypadal tak nadšeně. Varja sníh miloval! Tak proč se všichni tvářili jako... tenhle vlk s protáhlou tlamou?
"No, asi už vlastně jo," prohlásil zamyšleně na jeho otázku, zda byl místní. Jsem tady ve smečce, ne? Tak asi místní jsem, usoudil. "Ty asi ne, co?" zeptal se, ale bylo to asi zřejmé - to by se ho asi neptal.
"Hledáš někoho? Nebo... odkud jsi přišel?" zajímal se Varja, ač... to mohlo působit trochu vlezle.

//Borůvkový les

Varja si nebyl zase tak jistý, jestli si ho Kezi bude pamatoval, ale doufal, že ano. Malá Borůvka na něho udělala vážně dojem - a to se potkali jen jednou a docela krátce. Hm, už asi nebude ani tak malá, co? "Doufám, že ano, ale vlčata rostou rychle," poznamenal - s tím Badri musela souhlasit. Pro Kezi nebyl nikdo důležitý, jen vlk se kterým se jednou sešla... a ukázal jí lov, to byla pravda. Snad by se jí tím mohl připomenout. "Ale ano, je pravda, že díky ní jsme tady. Celá ta souhra náhod je skoro až... osudová," pronesl zamyšleně a přidal do kroku, aby na ně Erlend tak dlouho nečekal.
Ten už ho zdálky zdravil, a tak se na něho zazubil. "Ahoj," pozdravil ho - bylo zřejmé, že mu nevadilo, že se připojil. Tohle místo už objevil, ale s jezírkem neměl co dočinění - jen si tu našel příjemný úkryt, kdyby se mu tady chtělo zůstávat - a kdyby byla velká jeskyně příliš plná. Přeci jen se zima blížila a ne všichni měli kožich jako on. Erlend pochválil jeho novou ozdobu, tak se na něho zazubil. "To jsem našel, když jsem byl u Života," vysvětlil, aby mu trochu přiblížil svojí výpravu.
To, co jim tak Erlend předvedl, bylo nesmírným překvapením i pro Varju, který na jablko nevěřícně hleděl. Bylo jasné, že tohle bude pro Badri splněný sen. Možná se přeci jen v té noře bude chtít ubytovat - alespoň bude mít blízko zdroj potravy, pomyslel si pobaveně. Tohle místo zřejmě bylo ještě ideálnější než mohl vůbec tušit.
"Asi je jedlé, co?" zeptal se Badri pobaveně, protože ta jablko snědla div ne vcelku. "Ne, jen si dej. Já si můžu dát kus té srnky, kdybych chtěl," ujistil jí, protože přeci jen on ovoce zase tak nutně nepotřeboval - ne, když měl i jiný zdroj potravy - na rozdíl od Badri, která vypadala nesmírně spokojeně.
"Tenhle svět mě nikdy nepřestane překvapovat," poznamenal jen a zakroutil nad tím hlavou. Tahle magie... byla neuvěřitelná.

Listopad 2/10 • Merle

Varja stočil ucho směrem k neznámému cizinci, který se odkudsi vynořil a pomalým krokem směřoval k jezeru nejspíše, aby se také bavil. Vlk nevypadal zrovna přátelsky, ale Varja by ani nepočítal, kolik nepřátelských vlků za svůj život poznal - a se všemi se za každé příležitosti pustil do řeči - ne vždy to byl dobrý nápad, ale ani tady u pana bezokého se nenechal odradit. Varja zamával ocasem a na vlka mrkl. "Zdravím," pozdravil a narovnal se. Nechtěl působit jako hrozba, a tak se zazubil. Možná se to nesetká s úspěchem, rozhodně se však snažil navazovat přátelské kontakty. Nechtěl si dělat nepřátele a o to méně z vlků, kteří se rádi prali - nevěděl, jestli to byl případ i tohohle vlka, on však rvačky rozhodně nevyhledával - a to jistě mohl se svou velikostí a zjevnou sílou. "Už je dost chladno, co?" dodal, aby přeci jen nějak ten hovor začal - asi to nebylo nejdůmyslnější, ale začít něčím, co bylo očividné, nemohlo napáchat žádné škody... ne?