Příspěvky uživatele

< návrat zpět

469 (37)

Varja se usmál a jemně pročísl Badri srst na zátylku. "Myslím to naprosto vážně. Prostě se odsud nehneme. To je stejně vůbec to nejlepší," zamručel. Většinou byl pro každé dobrodružství, ale jeho toulavé tlapičky mohly spočinout, protože našel domov. Ušel kvůli němu kus světa, ale kdyby to neudělal, nikdy by neskončil u téhle dokonalé vlčice, která mu konečně dala pocit, že život není jen přežívání, ale že je mnohem víc. Že je... všechno.
Usmál se, když ho zalehla a tiše mu řekla, že ho miluje. "Také tě miluji," řekl jí láskyplně. Byl rád, že byli sami - ale i kdyby nebyli, bylo by mu jedno, kdo všechno by to slyšel. Popravdě toužil říct úplně každému, kdo by ho byl ochotný poslouchat, že tahle vlčice byla jeho, že jí hledal celý život a že jí miloval. "A vážně navždy budu. Nechci tě už nikdy pustit, víš? Ani na chvíli. Jsi ta nejdokonalejší vlčice, kterou jsem kdy poznal," ujišťoval jí.

468 (36)

Varja se tiše zasmál. Zdálo se, že i Badri se chtěla ztratit v jeho kožíšku a on by jí to k smrti rád umožnil. Nejraději by tu s ní zůstal takhle smotaný v klubku navždy a popravdě? Co mu bránilo. Mohl delegovat svou pozici lovce Kaye, mohl se stát ochráncem jeskyně a už se od Badri ani nepohnout. Ano, to znělo jako výborný plán!
Spočívala mu na krku a on se k ní skláněl, protože chtěl veškerou její blízkost pro sebe. "To doufám nebude nutné," řekl jí pobaveně - tedy alespoň v to doufal. Mohl si stěžovat, ale vlastně už zapomněl na co. Badri měla pravdu. Lov se vydařil a nikomu se nic nestalo, na tom jediném mu záleželo. "To máš pravdu. Upřímně lituji, že jsem vůbec šel. Mohl jsem tady s tebou být celou dobu," prohlásil a čumáčkem jí přejel po tváři. "Ne, teď nemám vůbec nic v plánu. Popravdě plánuji, že už se od tebe nehnu. Zní mi to jako celkem dobrý plán, nemyslíš?"

467 (35)

Varja byl tak spokojený, jak jen mohl. Badri mu chyběla víc, než si vůbec uvědomoval, ale její přítomnost ho hned uklidnila a utěšila. Na Kayu si už ani nevzpomněl, i když trochu té pachuti v tlamě mu po jejích slovech zůstalo. No... byla prostě jen zapšklá. Mohl se na ní zlobit, pokud nikdy necítila lásku k nikomu tak perfektnímu jako byla jeho Badri? "Ani nevíš, jak ty mě," ujistil jí a zachumlal se do jejího kožichu, i když byla podstatně menší než on - nevadilo mu to. Prostě mu k smrti chyběla její přítomnost. Už měl dost toho, jak se neustále oddělovali. Už od ní nikam nepůjde. Ne, musel jí zůstat nablízku, protože pak to dopadalo tak, že byl pryč až nesnesitelně dlouho.
"To víš, že jsem. Jen se nám ten lov trochu protáhl. Promiň, že jsem tě nechal čekat. Vážně jsem nečekal, že budu pryč tak dlouho," povzdechl si, ale nechtěl na to myslet. Nebylo to důležité, no ne? Už byl tady a na tom jediném záleželo.

466 (34)

//Borůvkový les

Když Varja dotáhl losici na její právoplatné místo, jal se vyhledat svojí bílou vlčici, která spočívala bokem v jeskyni, která byla prázdná. Cítil další vlky, ale ti byli ve vedlejších místnostech pro alfy a pro bety. Příliš se nezajímal o nikoho jiného - záleželo mu jen na Badri. Slíbil jí, že bude pryč jen chvíli a takhle to dopadlo! Achjo, jako pokaždé. Bylo mu to líto, ale cítil úlevu, že už je konečně u ní.
"Ahoj," broukl tiše a čumáčkem jí přejel po hlavě mezi ušima, když si lehal vedle ní. Podřimovala a nebyl si jistý, jestli ho vůbec vnímala, ale jemu na tom nezáleželo. Konečně byl doma. A to jediné mu stačilo, aby byl opravdu spokojený. Tak moc mu Badri chyběla!

//Jižní Galvatar (přes Mahtae sever)

Varja s mládeží táhnul losici. Byla to docela těžká práce i přestože měl sílu za tři a pomoc od mladých se také hodila. Armin i Kezi zastaly práce dost, ale pravda byla, že kdyby se na ně Kaya nevykašlala, bylo by to daleko jednodušší. Mohl si stěžovat, ale pochopitelně by nic takového neudělal. "Z toho si nic nedělej, Kezi," řekl černé vlčici, když si dali na chvíli pauzu. Už byli v lese a do jeskyně jim chyběl jenom malinký kousek, a tak se Varja napřímil a kývl na oba své pomocníky, mladé lovce, kteří se ukázali být mnohem lepšími lovci, než vlčice, která je akorát sjela jako malé fracky.
"Víte co? Já už tu losici dotáhnu do jeskyně. Stejně tam na mě čeká Badri, chudák, už na mě čeká pořádně dlouho," zasmál se a přátelsky se na sourozence usmál. "Tak vás tímto propouštím z lovu. Nebylo to sice asi úplně ono, ale máte být na co hrdí, dařilo se nám," pochválil je, a pak se jal dotáhnout losici k zásobám. To bude více než dost jídla pro všechny.

//Jeskyně

Kaya se do něho opřela způsobem, který nečekal a který se mu nelíbil. Nesnášel hádky a to, že se do jedné zapletl zrovna s Kayou, která mu od začátku příliš nevěřila pro něho bylo o to horší, ale napřímil se. Nebyl žádný drobek a i vlčice si musela být vědoma toho, že opírat se do takového vlka nebyl nejlepší nápad - i když Varja byl spíše jako takové neškodné koťátko, věděl, co dělá. A věděl, jak to na lovech chodí. "Neříkám, že to byla tvoje chyba, ale upřímně? Já jsem vedl lov a ty jsi měla počkat, až dám znamení, že můžeme. Neviděla jsi, že Kezi přiběhla za námi ani jsi neslyšela, že jsem jí zval, aby se přidala," poznamenal. "Možná, kdyby si méně jela do... Armina, tak by sis všimla, dodal, protože to byla pravda. Všímala si jen toho, aby vlka ponížila a jemu se to od začátku nelíbilo. Nakonec si vedl lépe než ona.
Varja věděl, že svým způsobem měla pravdu. Že se mohlo někomu něco stát, ale... nestalo. A bylo to velké štěstí, přesto nemohla tvrdit, že ani u lovu při kterém všichni věděli o co jde, se nemohlo nic stát. Nebylo tomu tak, vždy se mohlo něco pokazit.
Kaya nic neřekla. Prostě se otočila a odešla.
Varja se snažil setřást ze sebe ten nepříjemný pocit a podíval se na oba mladé vlky. "Kezi má pravdu. Dobrá práce," poznamenal a mrkl na Armina, který se tvářil přepadle. "Jo, vezmeme jí a dotáhneme jí do úkrytu. Tohle nám vydrží na dlouho," řekl jim. Dál už to nechtěl řešit. Čapnul losici a pustil se do tahání jejich úlovku směrem k Borůvkovému lesu.

//Borůvkový les (přes Mahtae sever)

Červenec 7/10 | Linzire

Varja se nad tím nemusel dlouze zamýšlet, přestože mu v první chvíli nedošlo, že už prostě nevypadá jako obyčejný vlk. "Jo, vypadal jsem jako úplně obyčejný vlk," přitakal. "Aspoň vidíš, kolik se toho může za rok změnit. Třeba také budeš vypadat úplně jinak," poznamenal.
"Nemyslím si, že Smrt někoho doopravdy zabila... pokud jsi k ní nešel bez kamínků. To by asi byl dost problém, ale jinak s tebou bude ráda obchodovat. Aspoň tak jsem to slyšel," řekl mu. "Ale jo, jestli můžu něco doporučit, je to určitě Život. Tam je to hodně fajn," ujistil Linzireho, protože s tím sám měl zkušenosti. "No, to se budeš muset podívat sám, ale upřímně? Nedivil bych se, kdyby i tady mezi námi běhal vlk, který je obrostlý květinami," prohlásil pobaveně. Ani nevěděl, jak velkou pravdu měl.
"Tak to máme zhruba stejné informace. Myslím, že Asgaarská je kousek od Borůvky, ale mě od začátku zajímala jen Borůvka," přiznal. "Upřímně? Myslím, že je tu ještě víc smeček. Ono to dává smysl, protože je tu také velké množství vlků, ale neslyšel jsem, že by tu byly nějaké konflikty," dodal. "Ale také tu nejsem extra dlouho a neznám skoro žádné příběhy, takže..." pokrčil rameny. Pro něho to bylo stejně všechno jako na obláčku.

Červenec 6/10 | Linzire

Varja se Linzirově otázce zasmál, ale zamyslel se nad tím. "Jako rozhodně mě překvapil, to si piš," uchechtl se Varja pobaveně. "Ne, vážně. Myslím, že jsem byl nejvíc ze všeho prostě v šoku. Vůbec jsem nečekal, že se tady objevují takhle divní vlci," přiznal.
"Jo, Smrt není tak těžké potkat," přitakal Varja pobaveně. "Ale ve skutečnosti bydlí v takové staré zřícenině na severu. Je tam takový jedlový les a tam jí najdeš. Nevím teda úplně přesně, jak vypadá, ale co jsem tak slyšel, tak je pořádně děsivá," řekl mu. "Ale zato má nějaké věci, které prý vážně stojí za to, tak by možná nebylo na škodu tam někdy zavítat," nadnesl Varja zvesela.
"No a Život zase bydlí na jihu. Když najdeš poušť, už to není tak těžké, protože uprostřed pouště jsou kopce. A tam navrchu najdeš Života. A ten vypadá... prostě jako vlk. Někdy je obrostlý kvítím, jindy je jeho srst jako sníh a jsou na něm rampouchy. Záleží asi na ročním období," vysvětloval mu. Byl rád, že mohl někoho poučit. A byl na sebe hrdý.
"Popravdě? Nepřišel jsem sem s žádnou vidinou. Prostě jsem sem přišel, a pak už jsem tu zůstal. Je to tady... jiné. Takové skoro návykové," řekl mu zvesela. "Patřím do Borůvkové smečky," dodal hrdě, protože... no, opravdu hrdý byl! O jakých už jsi tady v okolí slyšel? Tedy, já nejsem žádný odborník, ale vím, že u pouště je Sarumenská smečka a pár vlků, které jsem poznal si založili smečku v javorovém lese," vyjmenoval. Sakra, moc toho o smečkách vlastně sám nevěděl.

Červenec 5/10 | Linzire

Varja se zasmál a zavrtěl hlavou. "Ne, věř mi, že si srandu nedělal. Fakt jsem takového vlka vidět. Nikdy na to nezapomenu, to si piš. Hlavně protože to byl první vlk se kterým jsem se sešel a no... bylo to něco," ujistil Linzireho. Na Yetera vzpomínal rád. Byl to senzační vlk a chyběl mu. Škoda, že nebyl nikde k nalezení, rád by se s ním zase sešel a konečně pocvičil ty magie. Varja měl pocit, že se v nich začínal trochu zlepšovat.
"Jo, no... Smrt je trochu děsivá. Já sám jsem u ní ještě nebyl. Jsem trochu strašpytel," připustil. "A jo, chápu. Já u Života byl několikrát a je to vážně skvělý vlk. Ale zase je skoro problém od něho odejít," prohlásil Varja a myslel svá slova vážně. Linzire to mohl jen těžko chápat.
"Přesně ty myslím," přitakal Varja pobaveně. "Ale hele, kamínky jsou a budou. A když jsem viděl, co všechno tady vlci mají krom paroží... třeba křídla. A za ty už těch pár kamínků celkem stojí, ne?" zazubil se na Linzireho.
Varja nemohl ani vyjádřit, jak moc mu Linzire připomínal jeho samého. Musel se nad tím jen podivovat. Bylo to skoro jako hledět na svůj vlastní odraz ve vodní hladině! No jednoduše to zní, ale zas tak lehké to asi nebude," prohlásil Varja. "I když... já byl před rokem na tvém místě a teď mám spoustu přátel, partnerku a ještě místo ve smečce. Takže... žádný cíl asi není příliš velký. Jdi do toho. Splň si všechno, co chceš! pobízel ho Varja nadšeně.

> Herní posty musí být trochu delší než normální post - minimálně 12 řádků (pokud není specifikováno jinak přímo u questu)

Kreativitě se meze nekladou!
Pokud se necítíte na kresby, apod. využijte cokoliv jiného! Klidně Canvu, photoshop, atd. (akorát se vyvarujte používání fotek a obrázků z Googlu kvůli autorským právům)

Červenec 4/10 | Linzire

Varja chápavě pokýval hlavou, protože přesně chápal Linzirovu situaci. On lov miloval a rozhodně by ho nenapadlo jít teď na lov nějakého ušáka. To by asi dřív padl k zemi s infarktem, než by toho zajíce vůbec zabil. Ne, nezdálo se mu to jako dobrý nápad. "Řekl bych, že ryba v tomhle horku je naprostý ideál," poznamenal, protože i on by to tímhle způsobem vyřešil, kdyby neměli v jeskyni nalovené zásoby. Bylo celkem příjemné mít kam se vracet a kde bylo spoustu jídla pro všechny. Sám si ještě zvykal na ten život ve smečce, ale šlo to až překvapivě snadno.
"Vážně? První? Tak to mě těší. Já tu jako na prvního vlka v okolí narazil na jednoho, který měl paroží. A to je určitě výraznější než těhle pár barviček," poznamenal pobaveně. "Ale že bych působil děsivě, to jsem si tedy nemyslel," zasmál se. "Spíš bych řekl, že to působí všelijak jen ne děsivě," řekl mu, ale zdálo se, že to Linzire myslel vážně. A to bylo pro seveřana více než překvapivé. A to si myslel, jak nevypadá přátelsky!
"Jo, jeden z nich je Život a druhá je jeho sestra Smrt, což... asi není překvapivé," prohlásil pobaveně, ač se Smrtí si nebylo radno zahrávat. "Upřímně, Život je fajn. Byl jsem u něj už několikrát a... asi jo, asi jsem se mu zalíbil," řekl vesele a zakmital ocasem. "Na Smrt bych si dával pozor, ale když máš dost lesklých kamenů, tak tě nezabije... asi. Ale nevím, ještě jsem to nezkoušel," vysvětloval, protože mu to nedalo. Byl rád, že po roce také už může někoho poučit.
"Tak to s tebou cítím. Také jsem tady byl trochu ztracený, když jsem sem přišel, ale upřímně to asi bylo to nejlepší, co se mi mohlo stát. Každý den je šílenější a šílenější, to jo, ale má to něco do sebe. Už bych nikdy nešel jinam. A vlci jsou tu skvělí. No vážně, určitě jich tu poznáš tolik, že nebudeš vědět s kým trávit čas dřív," ujišťoval Linzireho vehementně, protože on to tak skutečně měl.

Červenec 3/10 | Linzire

Takhle příjemnou společnost Varja nezažil už dlouho. Ne, že by Regis nebyl příjemný společník, ale jejich prvotní konflikt nebyl moc příjemný a jemu zbylo jen hořko v tlamě. S Linzirem to bylo jiné. Ten mu hned padl do noty!
"Díky," zazubil se přátelský seveřan. "Ani Linzire není k zahození," dodal, aby vlkovi pochvalu oplatil, ač to byla pochvala směřovaná spíše k jejich rodičům - a vlastně i k Badri, která mu tuhle přezdívku dala. "Jo, to naprosto chápu. Jsem tady ze stejného důvodu. Ještě pár hodin na slunci by mě zabilo," prohlásil. Dost možná nebyl daleko od pravdy. "Nedivím se. Jediná validní cesta v tomhle počasí je k vodě," řekl hned, protože to tak v jeho očích bezpochyby bylo.
"No, přísahám, že jsem tohle na nikom neviděl a to jsem tedy viděl už dost divných věcí," uchechtl se. Třeba vlka s parožím. Nebo s křídly. To bylo dost šílené pro někoho, kdo Gallireu neznal. "A díky. Ještě jsem si na tyhle novinky úplně nezvykl," vysvětlil, protože pro něho to opravdu bylo nové.
"Jo, no... to už je taková místní specialita. Můžeš je koneckonců získat také, když se zalíbíš místnímu bohovi Životovi," řekl mu. Zjevně to byl nováček. A Varja byl až přehnaně nadšený tím, že mu může říct všechny ty věci, které ještě před rokem sám nevěděl. "Jsi tu nový, co? Můžu tě ujistit, že tady uvidíš věci, ze kterých ti půjde hlava kolem," uchechtl se - protože to tak rozhodně bylo. A mělo být.

Červenec 2/10 | Linzire

Varja měl vůbec nejraději ze všeho přátelské vlky. Rád se dozvídal střípky z jejich životů, rád prostřednictvím vyprávění poznával místa odkud přišli a skládal si z toho obraz světa, který byl v jeho hlavě veskrze pozitivním a šťastným místem. Věděl, že ne vždy tomu tak bylo a jeho jizva toho byla bolestným důkazem, ale jinak? Jinak si Varja rád kreslil své vzdušné zámky a předstíral, že svět nemůže být lepším místem - ale... pro něj možná opravdu být lepším místem nemohl. Jeho život na Galliree byla jako pohádka, a tak, když na něho zavolala šedivý vlk, když se blížil k jezeru, nadšeně a zcela automaticky rozkmital oháňku. "Ahoj!" oplatil vlkovi přátelský pozdrav. No, alespoň se nezapletl do žádné šlamastiky jako minule. "Já jsem Varja a oceňuji, že jsi mě sem nepřišel třeba... utopit," plácl a nechal vlka, aby se příjemně osvěžil. Bylo to třeba. protože sluníčko neúnavně pražilo a i vlci s méně huňatým kožichem museli trpět. Škoda, že neznal žádný způsob, jak vzduch jednoduše... ochladit.
"Úplně bych neřekl, že místní. Jsem asi jedinej, komu se srst takhle zapletla," poznamenal pobaveně. "Ale je to celkem dobrý, ne?" zeptal se přátelsky.

Varja si uvědomoval, že to bylo riskantní - ale i přes počáteční zmatek se vše nakonec odvíjelo podle plánu a podle toho, jak se domluvili. Nakonec byl rád, že se Kezi objevila, protože jít ve třech na losa byla hodně troufalé a navíc věděl, že se na malou vlčici mohl spolehnout - a byl si jistý, že Arminius za ní nebude zaostávat.
A vlastně se nepletl. Arminius s ním běžel po boku a Kezi vzala losici seshora. Dával na mladé pozor a navedl Armina směrem ze kterého mu nehrozilo žádné nebezpečí. Uvědomoval si, že risk tu byl vždy, losice byla oproti vysoké mohutná a těžká, ale zase, když se jim povede jí ulovit, budou mít spoustu zásob. A to se vyplatí, ne? Připadalo mu, že to nebylo na škodu, i když se z nějakého důvodu obával toho, že mu Kaya - nebo možná Aranel - vyčiní. Nebo... možná nakonec obě.
Jenže on byl přesvědčen o tom, že se postaral, aby to bylo pro všechny bezpečné. Arminius popadl losici za krk a Kezi jí visela na zádech. A i on jí chytil zezadu a uvláčel. Byl těžší a působil trochu jako závaží. A když losice zpomalila, dorazit jí už nebylo tak těžké.
Byl to bezpochyby úspěch a on byl rád, že se jim to tak dobře povedlo - dokud na něj Kaya nespustila tak, jak to trochu očekával. "My jsme na nic nečekali," řekl nakonec zamračeně. "Kezi se tu objevila a chtěla se zapojit, tak jsme domlouvali jak, a... no asi jsi vyběhla dřív, ale nakonec to přeci dobře dopadlo, ne?" zeptal se Kayi, aby jí trochu uklidnil. Měl pocit, že tomu příliš nepomohl.
"A Kezi přišla, protože jsem jí zval. Jen se za námi trochu zdržela," dodal. "Nikomu se nic nestalo, tedy... až na tu losici, ta už to asi nerozdejchá," poznamenal a usmál se na Kayu, aby trochu odlehčil atmosféru.