Příspěvky uživatele

< návrat zpět

20. Zkus v sobě najít/použij Vlčíškovu magii

Varja miloval ty padající vločky, které se snášely k zemi v roztomilých, bílých chomáčích. Před příchodem na Gallireu by nad tím nikdy nepřemýšlel, ale teď, když vzhlížel k nebi a pozoroval padající sníh, přemítal, jestli by třeba nemohla existovat nějaká magie, která by tyhle věci ovládala. Kdyby takovou magii měl, mohl by si přivolat zimu i v ty nejteplejší letní dny. Ta myšlenka se mu velice zamlouvala, mohlo však něco takového vůbec existovat? Měl o tom své pochybnosti, ale to jen kvůli tomu, že svou vlastní magii sotva ovládal. Kdo ví, třeba už tuhle zimní magii dávno měl. K jeho původu by seděla perfektně, sotva však věděl, co by měl dělat se svými iluzemi, natož s něčím, o čem ani nevěděl, jestli to reálně existuje, přesto však Varja nikdy nebyl typem vlka, který by se snad – nedej Bože – vzdával. Ne, Varja chtěl zkusit vše, a tak se vší silou snažil najít v sobě tu magii, která by přiměla vločky padat rychleji, nebo aby se třeba ochladilo (ne snad, že by nebylo ještě dostatečně chladno, Varjovi by však ani trochu nevadily ani teploty velmi hluboko pod nulou).
Ani přes veškerou vlkovu snahu se nestalo vůbec nic. Vločky ani nepadaly rychleji, ani nebylo chladněji, jen ho začínala trochu bolet hlava. Hm, musel se přestat tak usilovně soustředit. Asi zkrátka magii zimy neměl – anebo jen fungovala docela jinak než iluze. Iluze, které by měl ovládnout spíše než fiktivní sněžnou magii, kterou si dost možná i vymyslel. Kdo to kdy slyšel, aby nějaký vlk ovlivňoval počasí?

1/10 Prosinec
25. Ochutnej padající sněhové vločky

Varjovi zima nesmírně chyběla. Jistě, jistě, nebylo to tak hrozné. Když přišel na Gallireu byl duben a na severu tou dobou bylo sněhu ještě požehnaně, on byl však zimním tvorem, kterému v horkém létě bylo ouvej. Rád by řekl, že si léto třeba časem zamiluje a že ho snad i nakonec bude mít rád, příliš to však neviděl. Obával se, že to u něho prostě nehrozí. Chtěl pořádné závěje, do kterých bude moct skákat, nějaké pěkné hory, které bude moci prozkoumat, zasněžené lesy a útulné úkryty. To zkrátka bylo jeho – zimní krajina a jistá krutost a neúprosnost, kterou znal a na kterou byl zvyklý od narození. Možná byl sadomasochista, možná se opravdu vyžíval v tom, co by jiní považovali za nesmírné utrpení. No, tak to on považoval za utrpení léto.
Varja zamyšleně procházel právě takovým svým vysněným lesem. Začalo sněžit a v kožichu se mu vločky usazovaly – a nejen v kožichu, usazovaly se mu i na jazyku, který měl schválně vyplazený, aby mohl místní vločky ochutnat. Nebyly tak dobré jako doma, ale to upřímně ani nečekal. Přeci jen, severským vločkám se nemohlo rovnat vůbec nic. Anebo z něho jen mluvila nostalgie a také trochu stesk. Chyběl mu domov – ne nijak palčivě, ale rozhodně trochu ano, byla však pravda, že tam na něho nic nečekalo. Otec byl mrtvý a kdo ví, kde byl konec jeho sestrám a matce. I kdyby je chtěl hledat, byla malá pravděpodobnost, že by je našel.
Ne. Musel jít dál, tak jako každý. Tady si našel nové přátele a snad… snad i novou rodinu. Když myslel na Badri i na to o čem spolu mluvili, říkal si, že se třeba jeho rodinou skutečně stane.

10. Pomoz hladovému tulákovi najít něco k snědku

"A nebylo by to o to lepší, princi Cyrile?" zeptal se Varja Cyrila rozverně a zamáchal ocasem. "No, ještě ti zbývá do Borůvky nejít, ale na druhou stranu si myslím, že by stálo za to to zkusit. Já si také o smečkách myslel své a jo, jsem tam krátce, ale jsou tam samí bezva vlci, teda ti, které jsem zatím potkal. A jsem tam já a Erlend. Nestačí to?" zazubil se na něho a drcnul do něho. To už však Cyril mluvil o tom, co si myslí o rybách. Varjovi to celou dobu, co stavěl iglú, vrtalo hlavou - a v tom ho to napadlo. Když prozkoumal Erlendův i Cyrilův úkryt, odskočil si velmi rychle mezi stromy dole u řeky. Byly tam hezké, vzrostlé smrčky ze kterých Varja utrhl pár větviček i se šiškami a rozběhl se zpátky ke svým přátelům - zamířil přímo k Cyrilovi. Svůj úlovek mu složil k nohám. "Tohle tě určitě po smrti neflákne," ujišťoval ho Varja a stál nad ním, protože čekal, že Cyril alespoň ochutná. "Tohle je vyhlášený šiškový salát, věř mi. Ty větvičky budou dobré," ujišťoval Varja Cyrila, který na něho koukal jako na blázna - a to už jim Erlend ukazoval to, nač Varja sám myslel - vydat se do hor. To byl samozřejmě skvělý nápad. Mohli si udělat takovou pořádnou vlčí jízdu.
"No, a až to dojíš, můžeme se vydat do hor. To je dobrý nápad, Erlende," prohlásil Varja spokojeně. Ne, že by mu chyběly kruté severské zimy, které sice miloval, byla to však spíše nostalgie, která neměla se skutečným přežitím, co dělat. Pravda byla taková, že tahle mírná zima byla mnohem příjemnější. Ulovili si ryby a dováděli ve sněhu jako vlčata. Nemuseli se bát, že umřou hlady. To mu celkem vyhovovalo. I tak se však těšil do těch vysokých hor, které odsud na severu viděl. Starého vlka zkrátka nikdo novým kouskům naučit nemohl.

17. Obdivuj krásu zimy z útulného místečka

Varja si udělal velmi pěkný přístřešek ze sněhu - asi toho mnoho nevydrží, pěkný však doopravdy byl. Vlk byl na sebe hrdý - a navíc svým počínáním přesvědčil i Erlenda, aby se o něco takového pokusil - i jemu se dařilo, to už však Varja ležel ve svém a rozhlížel se po okolí. No, bylo tu opravdu krásně, vybral si dobré, útulné místo. Ani tam nebylo tak chladno - a nebo to bylo tím, že měl Varja pořádně hustý kožich - ale venku krásně sněžilo, opodál proudila řeka a všechno bylo přesně tak bílé, jak měl Varja rád. No, byl to severský vlk, co se od něho asi tak dalo čekat! Pochopitelně měl rád zimu a teď jí spokojeně obdivoval. Těšil se na ní celé léto a teď tu byla. Možná se mohli vypravit do hor - všichni tři byli ze severu, a tak dávalo smysl, že to ani jednomu z nich nebude dělat problém. Ostatně to Erlend začal s tím, že chtěl někam vyrazit. No a zastavili se sotva pár metrů od Borůvky - jasně, tak trochu za to mohl Cyril, ale to vlastně evidentně nikomu nevadilo. I Erlend vypadal, že Cyrila zná. Ostatně, všiml si, jak Erlend pokukuje po jeho domku.
"Chceš na návštěvu?" zazubil se Varja a udělal Erlendovi místo. "A nebo můžeme udělat výměnu," napadlo Varju - a otázka byla, jestli se k jejich blbnutí připojí i Cyril. No, asi se to dalo čekat, přestože je na chvíli odsoudil za jejich dětinskost, rád se do jejich koulovačky zapojil. A to Varju napadaly ještě další věci - třeba... postavit vlky ze sněhu. To znělo taky zábavně! A ano, také jako něco, co bylo dobré jenom tak pro vlčata. Varja sice dávno vlčetem nebyl, ale kdo se na to ptal?

21. Zkus postavit Iglú

Varja se nadšeně uźazubil, když Cyril přemítal, že je poctí návštěvou. "No, za mě budeš rozhodně vítanou návštěvou," ujišťoval ho, než se na něho překvapeně zadíval, když prohlašoval, že je to složité a že není jako on. "Jasně, že nejsi jako já. A to je dobře. Ne, podle mě by ses i tak do Borůvky hodil. A... Erlend souhlasí!" připomněl mu vlka, který se nějak divně tvářil na ledovou vodu, no jo, byla vážně studená, to Varja chápal a Erlenda litoval, nakonec si však rybku vylovil i tak. Všichni byli spokojení (až na Cyrila, který nad jídlem stejně ohrnoval nos). "A ten převrat ještě dořešíme," slíbil mu Varja.
"Na rybách není nic špatného," zabručel Varja, jak tu svojí dojídal a pokukoval po té Cyrilově - vzal si jí ale až teprve, když ho k tomu Cyril vybídl - a on si jí přišoupl k sobě a hladově jí smlsl. Měli sice s Erlendem a Badri u tůně to divný ovoce, ale to mu zjevně nestačilo.
"Trochu se to hejbe, ale to je v pohodě. Srnka se také občas ještě cukne. To jsou ty posmrtné svaly," pronesl Varja zkušeně a oblízl si tlamu. "Tak jo, co teď?" zeptal se a rozhlédl se, co by tak mohli dělat. A Varja nedostal žádný lepší nápad než se vrhnout do sněhu - tak jako vždycky.
"Co kdybychom postavili úkryt ze sněhu?" navrhl Varja a začal k sobě hrnout čerstvě napadaný sníh a pěkně ho uplácával, aby držel. Chvíli mu to trvalo, ale pokračoval dál a hrnul sníh na hromadu. Docela se mu dařilo a ani pomyslná střecha se nezbortila - ještě jí ve svém mini úkrytu upravil. A bylo to. Byla to sice taková psí bouda, ale rozhodně dostačující. Všichni tři by se tam asi nevešli, ale dva vlci by už možná mohli.

12. Zkus, jak dlouho vydržíš držet packu v ledové vodě

Varja se zachechtal a pohlédl na Erlenda, který do něho přátelsky žďuchnul. "No, ale on si vážně začal," prohlásil, ale vlastně na tom nezáleželo. Byla to zábava a o to jediné jim všem šlo, no ne? Nakonec i Cyrilovi, který se bez váhání zapojil.
"Wizku neznám, ale nevím, proč by ses neměl do Borůvky hodit. Sám víš, že tam nejsem dlouho, ale musím říct, že jakmile jsem se v lese objevil, měl jsem z toho hned dobrý pocit. A jo, myslím, že je i pro prince," prohlásil. "A navíc, bude se nám lépe plánovat ten převrat," připomněl mu pobaveně. Varja na tyhle věci, které u jezera naplácali nezapomněl, a tak předpokládal, že Cyril si je pamatoval zrovna tak.
"Dobře. Ale beze mě bys o Borůvce nevěděl," prohlásil. Měl zjevně dneska náladu, kdy netoužil po ničem jiném než všechny přesvědčit o své pravdě. Hm, znělo to dost otravně, možná by s tím měl přestat.
"Ale no tak, vážně? Nemáš rád ryby? Každý seveřan musí mít rád ryby, co jiného chceš jíst v zimě?" nechápal Varja, který považoval ryby za ten nejsnadnější zdroj potravy. Bylo evidentní, že Cyril by se do toho nakonec pustil i tak, on si však stihl už z kapříka uždibnout. Už stihl trochu oschnout, když tu ho napadlo, že by mohl vyzkoušet, jak dlouho v ledové vodě vlastně vydrží. Nikdyn ad tím nepřemýšlel, ale Erlend se tvářil vážně kysele a Varja usoudil, že je to kvůli tomu, jak je ta voda zatraceně ledová. A tak, když i Erlend vytáhl svůj úlovek, šoupnul packu do vody a, aby zjistil, jak otužilý byl. Popravdě mu to tak ledové ani nepřišlo, ale po pár minutách už chlad začal být otravný a začal ztrácet cit, a tak se rozhodl vrátit se ke své rybě.
"No, jestli tu rybu nechceš, já ti od ní odpomůžu," prohlásil a zazubil se na Cyrila, který zase ohrnoval nos nad rybkou. No jo no, princ. Ti si asi žili jinak než prostý vlk, který se musel živit rybami, aby přežil tuhou zimu.

9. Ulov si kapříka

Varja byl vážně nadšený, že se tu Cyril rozhodl ukázat. Byla to náhoda, ale byl to ten druh náhod, který se mu líbil. Co bylo špatného na tom, že se tu jeho kamarád ukázal a hodlal navštívit Borůvku? Absolutně a rozhodně nic - tím také Varju upřímně zaujal. Že by se Cyril přeci jen nechal zlákat?
"Erlend si začal!" prohlásil Varja. Ještě na chvíli se oživila jejich koulovačka - dříve, než se Varja stihl zeptat Cyrila na to, co chce v Borůvce - ale jejich hra nakonec skončila stejně přirozeně jako začala. Varja nevytušil, že se i Cyril s Erlendem znali, ale nejspíše na tom tolik nezáleželo. "No, a co ty v Borůvce? Že by ses chtěl přidat?" ptal se ho a vesele zamáchal ocasem. Ta představa ho těšila, protože Cyril byl skvělý. Vážně se s ním u jezera skvěle bavil a mít ho ve smečce by ho ještě více utvrdilo v tom, že se rozhodl správně. "Netušil jsem, že na tebe budu mít takový vliv," zazubil se na Cyrila, než si všiml Erlenda u vody, který jasně naznačoval, že... měl hlad? Nebo jen chtěl ulovit rybku na chuť? Ať tak jako tak, Varja nikdy příliš neváhal zapojit se do čehokoliv, co vypadalo jen trochu zajímavě - a lov? Tomu se Varja nebránil už vůbec nikdy. Našpicoval uši a došel k řece, aby se podíval na to na co ho Erlend upozornil. Ve vodě se to jen hemžilo rybami.
"Dáme si?"
Varja byl zvyklý lovit v ledových řekách, ale nechtěl se vrhnout do ledové řeky jen tak - a tak ryby jen chvíli pozoroval, než se do ledových vod odhodlal. Rozhodně nebylo příliš o co stát, ale zkušeně chytil rybu do tlamy a vyskočil zpátky na břeh, kde kapříka zabil, aby se dlouho netrápil. Pokud chtěli chytat další, budou muset chvíli počkat, než se ryby uklidní a naženou se zpátky, nebo se budou muset trochu posunout, ale jednu rybu měli. "Tadá!" Varja se oklepal, ale snažil se tak, aby kapky (nebo spíše už rampouchy) ledové vody nedopadly na jeho přátele. Přeci jen byl asi trochu huňatější než oni, ač byli všichni ze severu.

13. Zúčastni se koulovačky
//Ovocná tůň přes Borůvku

Varja se ještě dvakrát ohlédl, jestli s nimi Badri přeci jen nepůjde, ale asi se necítila na dobrodružství ve sněhu. To Varja se nemohl dočkat! Věděl, že byl jako malé vlče, když skákal za Erlendem jako nějaký nedočkavý králík, ale nemohl si pomoct. Prostě se příliš těšil na obří sněhové závěje a když konečně přišly, nemínil se držet zpátky. No, a tak byl tady! Natěšený a připravený na cokoliv, co si pro něho Erlend vymyslel.
A že Erlend začal hned zostra tím, že po něm jako v létě v horách, mrštil sněhovou kouli. Ta se Varjovi rozplácla na hrudi. Erlend zatraceně dobře mířil - a nebo měl prostě jen hodně dobrou mušku, těžko říct.
"No, jen počkej! Já ti dám!" Zasmál se Varja nadšeně a jal se také plácat koule, to už se mu však Erlend schovával. Ještě aby čekal, až se Varja vzpamatuje a udělá si koule do zásoby. Ne, Erlend mu takovou šanci nedal.
Varja měl pocit, že tu náhle viděl, jak se Erlend mihl kolem, ale trefil se jen do stromu.
Když Erlend vyběhl, Varja se vrhl za ním. Erlend však skončil na zemi a trefil... no, Varju rozhodně netrefil - byl tam nějaký cizinec, kterému se Erlend omlouval, ale Varja neváhal po Erlendovi mrštit další kouli - a ta se mu celá rozplácla po zádech. Neměl si začínat! Varja byl však plný veselí - no, co Erlend s tím svým modrým kožichem celý zářil!
Měl pocit, že koulovačka bude pokračovat, když tu si Varja uvědomil s kým to Erlend celou dobu mluvil. Bylo to jeho veličenstvo Cyril! Toho ale Varja viděl vážně rád!
Varja překonal pár závějí (Erlend už asi bitvu ukončil) a stanul tak před Cyrilem. "Jestli tohle není princ Cyril z Větrných strání!" zazubil se na "cizince" Varja. "Co ty tady?"

Varja byl nadšený, že se k němu Erlend přidal. Oba dva blbli ve sněhu jako malá vlčata a náramně si to užívali. Až po chvíli se oba zastavili - a Erlend dal najevo, že povalování bylo dost a že by to chtělo provětrat kožíšky. S tím Varja rozhodně souhlasil a zamával ocasem. Byl cestovatel a zima byla jeho živel, proto, když Erlend naznačil, že chce jít na průzku - a ukázal i jasný směr, mrkl na Badri. "Nevadí, když půjdu?" zeptal se jí. Věděl, že měli plány, ale nemyslel si, že by se s Erlendem vydali nějak zvlášť daleko, a tak se mohl brzy zase vrátit k ní a vydat se k tomu Životu. Chtěl jí tam vzít, ale už se chtěl trochu hnout z místa. A tak následoval Erlenda, ať už šel kamkoliv.

//Mahtaë sever přes Borůvku

16. Dováděj ve sněhu

Během chvíle napadlo sněhu více než dost. Nebylo to nic překvapivého, protože chumelilo vážně pořádně. A Varja nemohl krotit své nadšení – prostě to nešlo. Těšil se na zimu už tak dlouho, celé léto jí netrpělivě vyhlížel. A teď tu byla – nikdo nemohl čekat, že ji nechá odejít jen tak, aniž by si jí pořádně užil. Možná vypadal jako vlče, když udělal dva nebo tři skoky a skočil do pomalu tvořící se závěje. Věděl, že Badri ani Erlend ho v tomhle neodsoudí. Proč by? Badri byla stejně nadšená jako on a Erlend s ním v létě začal koulovačku. Hm, i ta by stála za to!
Sníh byl perfektní, čerstvý prašan, který rozvířil na všechny strany, když do něho skákal jako střelený. S jeho velikostí to patrně muselo působit nesmírně směšně, ale bylo mu to jedno. Nikdy na tyhle věci příliš nedbal. Nikdy mu nezáleželo na tom, co si o něm bude kdo myslet. Byl to prostě hodný obr, který si chtěl užít trochu toho sněhu, který mu na Galliree jako jediný chyběl. Byl ochotný tohle místo uznat jako svůj domov a vnímat ho tak, jen by to chtělo kapku více toho sněhu.
Už přemýšlel nad nějakou další báječnou, zimní aktivitou. Museli stihnout všechno – krom toho, že se chtěli vydat i k tomu Životu. Ostatně, když se s Badri seznámili, rozhodli se, že tam půjdou v zimě. A s příchodem sněhu to jen vybízelo k tomu, aby pomalu vyrazili. Nemohl za své nadšení. Prostě se jen se zimou konečně probudil. Nemínil jí prospat. Léto ho utlumilo a tohle byla konečně pořádná příležitost k tomu, aby něco dělal.

7. Zavzpomínej na svou první zimu

Společně s Erlendem a s Badri se cpali melounem, když začalo sněžit. Na zem se snášely první sněhové vločky, kterým vlk ze severu přihlížel s nadšením v očích. Zimu už s nadšením vyhlížel – a teď byla tady. Přišla tiše, tak jako vždy, nenápadně – voněla však jako domov. Sníh mu vždy připomínal jeho první vzpomínky. Na to, jak se sníh válel na okraji jeskyně, ve které se narodil. Jeskyně, která ohraničovala jeho svět. Zimu neměl nikdy paradoxně spojenou s chladem, ale naopak s vřelostí a teplíčkem, ač se narodil uprostřed zimy, jeho rodiče mu dali vše, co potřeboval, aby nepocítil ani stín chladu.
Zatímco tak Varja sledoval ty vločky a díval se, jak líně se snášejí k zemi, vzpomínal na své první dny, na první zimu. Varja sám byl vlastně perfektním znázorněním té zimy, kterou si sám představoval. Byl huňatý jako lední medvěd, připraven do té největší zimy – se kterou mohl bojovat svou vřelostí. Snad ho opravdu definovaly ty první dny jeho života, nebo by takový byl, i kdyby se narodil v tom nejhlubším létě, silně o tom však pochyboval. Zima s ním byla zkrátka spjatá už od jeho narození.
Tohle měla být jeho další zima – jedna z mnoha, které ještě přijdou. Když tak pohlédl na Badri, říkal si, že doufá, že je všechny prožije právě s ní. Snad i v tomhle lese. Tohle teď byl jeho domov a byl zvědavý, jak asi vypadá v zimě. Nemohl se dočkat, až znovu uvidí zasněženou krajinu a ač se s Erlendem v létě vyblbli ve sněhu, přeci jen to bylo něco jiného, když byl sníh všude.

I give up, 20 oblázků na gold stripe

Když Varja pomohl Badri s tím divným ovocem na břeh, musel si ho pořádně prohlédnout. Bylo to vůbec jedlé? Podle toho, co říkal Erlend asi mělo - nebo to minimálně Varja usoudil. "To netuším," řekl Badri. Nic takového nikdy neviděl, ale na Severu prostě rostlo jiné ovoce. Tohle rozhodně ne. "Ze Severu to určitě není," dodal, ale Badri i Erlend to samozřejmě museli vědět, všichni tři byli ze stejného kraje, ač patrně z jiných míst. "Musíme asi nejdřív ochutnat, Badri," prohlásil pobaveně a pobídl tím vlčici k tomu, aby se do ovoce pustila.
Ač nevěděli, co to je, Erlend se toho nebál a tu podivnou šišku rozbil. Ovoce se rozpůlilo na dvě půlky. Uvnitř ta věc byla červená a... voněla. Ten pach ho udeřil do čumáku. Erlend ani Badri neváhali s ochutnávkou a Varja se také nezdráhal. Přistoupil k rozlomené části a kousek si ulomil, aby také ochutnal, když to Badri tak chválila!
Badri měla pravdu. Tohle bylo rozhodně jedna z nejlepších zelených věcí, které kdy ochutnal. Vlk zamával ocasem a olízl si celý čenich. "Ať je to cokoliv, je to fakt dobrý," souhlasil a mrkl na své společníky, kteří s ochutnávkou neotáleli.

55 drahokamů a 2 křišťály na Cukříka

Uvidím, co vytvořím :D hlásím se 2x