Příspěvky uživatele

< návrat zpět

484

Varja souhlasně přikývl, když mluvili o jménech pro vlčátka. Věděl, že ho dozajista nějaké jméno napadne, jen nevěděl, jestli bude dost dobré. Mohli víceméně opravdu vymýšlet pořád a pořád, ale Sonjou a Sgaeyl si byli jistí. "Určitě budu, to se neboj," ujistil jí tiše. "A já tebe," zavrněl a olízl jí čelo, než se plně ponořil do toho, co se vlastně dělo kolem nich - a s nimi samotnými.
Světlušek kolem nich létalo velké množství, na jeho srsti přibývalo více a více barevných kreseb a Badri se bála o svůj život, když přišla na to, že jí z hlavy trčí tykadla. "To určitě nic není," utěšoval Badri. A co že to měl pod bradou? Nemohl to prozkoumat, ale packou cítil nějaký chuchvalec. "Páni," vydechl zmateně - ale zmatení byli oba dva.
"Vážně mám jedno oko modré?" ujišťoval se. To se mu zdálo krajně divné!
Asi za to všechno může Život... ne? On dělá tyhle věci, určitě to bude ono. Asi si nemusíme dělat starosti. Jsou to... jsou to prostě kouzla," prohlásil Varja. Byla to jejich kouzla? Asi ano...

483

Varja přikývl. "Ano, také si říkám, že dvě jsou asi dostačující. Ale kdyby nás ještě něco napadlo, tak můžeme navrhovat dál. Já teď rozhodně nemám nikam v plánu chodit," usmál se na Badri. No co, slíbil jí to, no ne?
"Chci jen, abys byla šťastná," řekl jí upřímně a sklonil k ní svou hlavu, aby jí byl ještě více nablízku. A zatímco Badri šokovaně hleděla na jeho nohu, on nechápavě hleděl na světlušky, které se začaly kolem objevovat - létaly a projasňovaly celou jeskyni v nastávajícím podvečeru. A to navíc nebylo všechno. Badri... Badri měla na hlavě tykadýlka?? A zdálo se, že si toho vůbec nevšimla! "Badri, co to máš na hlavě?" vydechl překvapeně, ale to už si všiml, že ho upozorňuje na jeho vlastní zbarvení, které však nebylo zase tak dramatické jako... tykadla! V jeho kožichu se objevovaly barvy a pod jeho stříbrnou věcičkou dokonce zvláštní fialové runy. A kolem létaly světlušky.
"Vlastně byl... s tebou!" připomněl jí. "Tak teď už to asi dává dokonalý smysl," prohlásil. Asi to byl jen dar. Páni...

482 (50)

Varja se zasmál a jemně se k Badri přitulil. "Dobře, Baldurek není úplně ono, ale určitě vymyslíme něco stejně skvělého," pronesl a vážně se nad tím zamyslel, jenže... to nebylo tak jednoduché. Rád by, aby bylo, jenže... vybrat jméno bylo těžké. Sonja se mu povedla, to ano, ale... Bylo to jedno jméno a oni budou mít jistě vlčat hodně. Museli mít! Slíbil to.
"Tak tedy Sonja a Sgaeyl . A jo, Sgaeyl se hodí vlastně jako obojí. To je chytré," uculil se. "Chceš zkusit ještě něco vymyslet? Nebo počkáme a uvidíme, kolik těch vlčátek vlastně budeme mít? Abychom pak neměli příliš mnoho jmen. Já vím, že jsi chtěla hodně vlčátek, ale... třeba jich hodně nebude. Nechci, abys byla zklamaná," vysvětlil Varja tiše a nepatrně sklonil hlavu. I on chtěl velkou rodinu, jenže... nikdy vlčata neměl. Nevěděl vlastně příliš, co dělá. Ani jak to vlastně chodí.

481 (49)

Varja měl, jak se ukázalo, spoustu nápadů. Nadhazoval jména, která se mu zdála pěkná a kterými si uměl představit oslovovat svá vlčata. Ta představa, že tu budou běhat malé kuličky, které stvořili... zdálo se mu to neuvěřitelné. A to se ještě pro jistotu díval Badri na břicho, jestli už třeba nebude něco vidět, i když tedy... to asi nebylo možné. Byl nedočkavý. Už chtěl, aby to bylo.
"Ale třeba... Baldurek?" nadnesl, ale uchechtl se, protože to znělo trochu směšně. Budou muset pro vlka ještě něco vymyslet. Aby nebyli zaskočení. A nebo to prostě chodilo tak, že rodiče své děti pojmenovali až když je viděli? Přemýšlel nad tím, ale vlastně... nevěděl.
"Tak tedy Sonja?" zeptal se a nadšeně zamával ocasem. Sonja se mu líbilo. A zjevně se na tom shodli! O to lepší to jméno bylo.
Nechal druhé jméno pro ségru na Badri a přikývl hned, jak navrhla něco severského. Samozřejmě, že souhlasil! Potřebovali ctít své kořeny. "Sgaeyl je skvělé. Moc se mi líbí. A Sonja a Sgayel? Teď už budeme muset mít dvé vlčice, protože jinak budu upřímně zklamaný," prohlásil vesele. Byl by rád za jakékoliv vlče, to byla pravda, ale nadchl se pro své dvě dcery.

Červenec 10/10 | Linzire

Varja se zasmál, ale musel přisvědčit, že na tom tak trochu něco bylo. "No, Smrt toho určitě také má spoustu, ale já vlastně nevím s čím od ní odejdeš. Je možné, že se to vyplatí ještě více než Život, ale přeci jen chodit k Životu je mnohem příjemnější," ujistil Linzireho. Nebo tedy... mohl ho ujistit podle toho, co si sám myslel.
"Hm, myslím, že to bych asi s vodou měl zvládnout? Možná bych jí svedl i ochladit," napadlo ho a když se podíval na hladinu a chvíli se soustředil - opravdu se zdálo, že voda byla tak o dva, tři stupně chladnější. A dokonce zvládl i udělat vlny na hladině, která byla jako zrcadlo.
"Umím toho leccos. Kdybych se snažil, tak ta kytka bude i vonět," pochlubil se. Sám byl svou magií ohromen. A byl na sebe tak zvláštně pyšný.
"Ne, varuji tě spíše kvůli jedné vlčiic, která tam s námi žije. Ono všichni v Borůvce jsou super, ale ona... no, ona je trochu divná. Třeba při lovu na mě úplně zbytečně vyjela a to se nic nestalo," postěžoval si. Aha, tak ho to evidentně ještě nepustilo.
"Jasně, Borůvku můžu doporučit. A neboj. Před rokem jsem měl stejné obavy, že mě nikde chtít nebudou a teď je ze mě lovec," pochlubil se.

Červenec 9/10 | Linzire

"No, myslím, že by ti to celkem sedělo k očím, ne? Ta zelená a tak? Ale jako Život umí zařídit různé věci, to záleží, co by sis představoval. A občas se tu dají najít nějaké super věci, které se dají nosit i bez přebarvování. Třeba jako tohle," vysvětlil Varja a kývl k pacce na které měl svůj stříbrný náramek. "Ten jsem také našel u toho Života," vysvětlil vlkovi, věděl, že toho mohlo být trochu moc, ale přeci jen mu musel říct úplně všechno! "Takže cokoliv tu objevíš, tak můžeš použít," mrkl na něho.
"Hele, já se k Životu vypravil několikrát a nebylo to tak hrozné. Asi bych tedy doporučil jít tam v zimě, ale dá se to přežít i takhle," ujistil Linzireho. "A za tu návštěvu to stojí," ujistil ho.
"Ono magie se dá cvičit, co jsem tak pochopil. Já už jsem to trochu zkoušel a umím leccos, jen asi nevím, co všechno umím. Podle tvých očí... jasně, země, že jo?" ptal se Linzireho, který se vzápětí předvedl. "Já uměl iluze, ale teď s tím modrým okem, asi svedu dělat i něco s vodou? A kdo ví, třeba toho je i více. Život má totiž také nějaké magie," vysvětloval a když se zasoustředil, svedl, aby se na mechu ukázala květina. Byla to však jeho iluze, ne žádná skutečná kytka. "Vidíš? prohlásil hrdě.
Varja se zazubil, když si k němu šel Linzire čichnout. "No, od toho jsme Borůvková smečka! Určitě se někdy zastav, rád tě uvidím. Tedy... samozřejmě nenarušuj hranice bez vědomí, a tak, aby si tě někdo nespletl s hrozbou, ale upřímně? Borůvková smečka je ta vůbec nejlepší," prohlásil spokojeně.

478 (46)

Varja se tiše zasmál a jemně se k Badri přitulil. Nechtěl se od ní vůbec hnout a obával se, že teď jí už nebude schopný opustit ani na chviličku. Už takhle se mu po ní stýskalo, ale teď měl být otcem jejich vlčátek. Obával se, že se z lesa už ani nehne, ale vlastně si tuhle novou roli, která se na něho snášela, neuměl vůbec představit. Co se od něho bude čekat? Bude vědět, co má dělat, až na to přijde? Co když bude... špatným otcem? Neuměl si to představit, protože jeho otec byl úplně ten nejlepší otec pod sluncem, ale... co když to prostě nebylo dáno geny? Věděl, že s Badri po boku to nějak zvládnou.
"Dobře, dobře. Vadri ne, ale něco na B... co třeba Baldur? Nebo Valdis? Nebo třeba... já vím, že to není ani na B ani na V, ale co třeba Soley? Nebo... Sonja?" navrhoval. "Já asi nebudu úplně nejlepší, co se jmen týče," prohlásil a zasmál se. Asi na tom zase tolik nezáleželo, ale on se upřímně snažil - jako by to snad mělo determinovat jakým bude otcem.

477 (45)

Varja se hned zamýšlel nad jmény, protože to byla asi ta zábavná část rodičovství, i když... on se uměl nadchnout pro všechno a věděl, že až se klubíčka narodí, bude to pro něho spíše radost, než starost, ač si zatím ještě vůbec neuměl představit, jaké to je být rodičem, hádal, že život bude jen krásnější a mnohem barvitější. Říkal si jen, že byla škoda, že tu nemohla být jeho rodina a zvlášť jeho otec! Jistě by byl hrdý na to, jakou vlčici si našel a jak dobrý život teď vede.
"To není špatné. Myslíš něco jako... Vadri?" zeptal se jí zamyšleně. "A nebo zkusíme něco úplně nového? Jaké jméno by se líbilo tobě? Můžeme klidně pojmenovat jedno vlče na V a jedno na B? A nebo nějak úplně jinak?" ptal se Badri. Sám nad jmény nikdy nepřemýšlel, ale chtělo to samozřejmě něco severského. To jednoznačně!
"To je jasné, že budou! Po mamince," usmál se a olízl Badri čumáček.

Červenec 8/10 | Linzire

Varja se zasmál a přikývl. "Hele, je to dost možný. Viděl jsem různorodé vlky a rozhodně to byla podívaná. Zelené bych se navíc nebránil, myslím, že na šedé dobře vynikne," prohlásil a prohlížel si Linzireho kožich. No vážně, taková zelená... měl by o tom přinejmenším uvažovat!
"To chápu, taky docela mám rád svojí hlavu," uchechtl se. "Předávám jen varování, které jsem slyšel, ale rozhodně bych se toho držel. Netestoval jsem to a... ani nechci," prohlásil. Měl pocit, že Linzireho s tímhle dost vyděsil, ale varování bylo předáno a na tom jediném záleželo.
"Jojo, přesně tak. Byl jsem jen u Života. Jako do Jedlového lesa jsem taky zabloudil, ale do zříceniny, kde bydlí Smrt jsem nešel," přiznal. Nebyl ani tak srab jako spíš, že neměl dost kamínků.
"Hele, nedivil bych se tomu," zasmál se. "Ale s jistotou vím, že vlci tady umí kouzlit květiny. Viděl jsem to. Nejen květiny, ale umí třeba ovládat vodu, oheň. Je to... neuvěřitelné," řekl vlkovi. I on toho přeci jen mnoho uměl. Věci, které byly... nad vlčí chápání.
"To si piš, že máme borůvky! Celé haldy borůvek! Dokonce i jako borůvky voníme," prohlásil hrdě. "Je to vážně to nejhezčí místo," dodal.

475 (43)

Varja byl rád, že to nakonec takhle dopadlo. Strach a nejistota, to obojí bylo zbytečné s tou správnou vlčicí po boku. A Badri jí dozajista byla. Nemohl doufat v nikoho lepšího. Miloval jí. A věděl, že bude stejně tak milovat i jejich vlčata.
Ani jeden z nich neměl přílišné znalosti o tom, jak to teď probíhá. Varja byl dlouhé roky vlk samotář a co si pamatoval, nikdy se s žádnou březí vlčicí nesetkal, doufal však, že příroda to sama nějak zařídí. A on bude poblíž, aby Badri pomohl, jak jen bude moct. Už se nemohl dočkat! A doufal, že na vlčátka nebudou muset čekat příliš dlouho. (Přesto však pokukoval po bříšku, jestli se třeba skutečně něco nezmění).
"No jo, vlastně! To bychom měli!" zasmál se Varja vesele. "Můžeme jich vymyslet více, a pak uvidíme pro jaká se nakonec rozhodneme," navrhl, protože... jim přeci nic nebránilo v tom, aby navrhli nějaká jména už teď. Chtěl myslet jen na ty dobré věci, ne na strasti, které je mohly potkat, ale Varja byl vždy optimista. Tohle pro něho bylo prostě zcela přirozené.
"Já jsem zvyklý na ségry. Takže doufám, že budeme mít malou princeznu. A bráška ochránce by byl taky super. Ale vlastně... by mi nevadilo, kdyby to byly jen vlčice a nebo jen vlčci. Určitě budou úžasní tak jako tak," prohlásil nadšeně.

474 (42)

Byla to jen chvíle, Varja si to však opravdu užíval. S Badri se shodli, že nebylo vůbec divu, kolik tady pobíhalo vlčat. "Přesně," uculil se. "Lépe bych to neřekl. Ale jsem rád, že jsem počkal, myslím, že to takové bylo i díky tomu, že to bylo s tebou," řekl své vlčici láskyplně. Teď už mohli jen přemítat nad tím, zda z jejich snahy nějaká vlčata vzejdou, Varja však doufal, že ano. Badri se ostatně také nechala strhnout představami a vším, co v následujících týdnech přijde - snad. Doufal. Věděl, že to nemuselo být hned tak jednoznačné, ale oba s Badri byli severští vlci a on si kvůli tomu myslel, že byli zkrátka odolnější a schopnější zplodit potomky bez větších překážek.
"To netuším. Myslím, že to asi jen tak nepoznáme," poznamenal pobaveně, i když se Badri překulila na záda a odhalila břicho, nezdálo se, že by na ní bylo něco jinak. Pochopitelně nemohlo být nic vidět, ale kdo ví? Žádné zkušenosti s tím ještě neměl. "Ale ať už jich bude kolik chce, bude na ně čekat milující rodina," broukl.

473 (41)

Teorie byla oproti realitě úplně něco jiného. Ta chvíle byla rozhodně mnohem lepší než čekal, i když vlastně popravdě ani trochu nevěděl, co ve skutečnosti čekal, byl rád, že to prožil s Badri. Nevěděl, jak se ohledně toho cítila ona, ale pro něho to bylo dokonalé.
Když bylo po všem, odtáhl se, ale zůstal své partnerce blízko. Cítil se příjemně vysíleně, a tak jen ocenil, když se mohl svalit vedle Badri, která sama ulehla tam, kde ještě před chvílí společně leželi v jednom klubku - a teď se tam k sobě tiskli znovu.
Olízl jí tvář, když se k ní přitulil a zavrtal čumáček do jejího kožíšku. "To bylo," zamručel spokojeně a mazlivě se u ní uvelebil. Takhle se bude muset udržet, aby neměli vlčata každého půl roku, říkal si. Nečekal, že to bude... takové. "Myslím, že to nebudou naše poslední vlčata," zazubil se na ní a laškovně do Badri šťouchnul. Asi neuměl vydržet dlouho vážný.

472 (40)

Shodli se na tom, že tohle byla ta nejlepší chvíle, kterou mohli mít. Byli tu sami a ač možná hrozilo, že je někdo vyruší, už notnou chvíli Varja neslyšel ani hlásku. Bylo jen na nich, aby dokončili to o čem dlouho přemýšleli. Varja nepochyboval o tom, že Badri byla ta pravá a ona neměla žádné pochybnosti o něm. Nikdy si asi pro sebe nepředstavoval lepší vlčici než byla Badri. Tak vážně, na co měli čekat?
Byl šťastnější než kdy dříve, přitiskl se k ní a oplatil jí svou náklonost.
"Já tě taky miluji," ujistil jí poněkolikáté, protože měl pocit, že jeho slova prostě nestačí na to, aby popsal ten pocit, který cítil. Chtěl, aby Badri opravdu věděla, že pro něho nikdo jiný nebyl ten pravý. "Vím, že není nikdo lepší než ty," broukl a jemně se o ní otřel, když se pohnul za ní. I pro něho to bylo poprvé, ale Badri na něho spoléhala, a tak nedal najevo nejistotu - protože i přestože tam trošilinku byla, nikdy si nebyl ničím jistý jako tím, že přesně tohle chce.
"Neboj. Není čeho," ujistil jí. A s tím udělal to, co se od něho očekávalo. Věděl jen velmi zhruba, jak na to, ale jeho teoretické znalosti stačily více než dostatečně.

471 (39)

Varja se na Badri usmál. "Asi se to trochu nabízelo. Neměli jsme pořádně šanci o tom mluvit od chvíle, co jsme o tom říkali Baghý, protože pak jsem zmizel na ten lov a od té doby jsme se neviděli," poznamenal jako by to nevěděla. Měl pocit, že to musí omluvit, přesto však... nebylo co omlouvat. Nemusel nic vysvětlovat. Badri o tom chtěla mluvit také, jen, jak se zdálo, oba hledali ta správná slova. Chvíle byla ideální, lepší, jak se zdálo, být nemohla, protože jeskyně, ač nebyla úplně prázdná, byla dost prázdná na to, aby měli dost klidu a prostoru povídat si o něčem takhle intimním.
Přemýšlel jsem nad tím... a neříkám, že už nikdy nebude lepší chvíle, ale myslím, že už nechci čekat," řekl jí upřímně. "Protože víš, co k tobě cítím a já vím, že ty budeš vůbec ta nejlepší máma. Jsi ta nejlaskavější a nejskvělejší vlčice a já vím, že bych nikdy nenašel nikoho lepšího s kým bych tak moc toužil po rodině. Doufám, že se to povede, protože... to je to jediné, co nám teď ještě chybí k úplné dokonalosti," prohlásil a jemně jí olízl čumák.
Badri byla připravená zvěčnit jejich lásku a Varja to cítil úplně stejně. Neměli už důvod s tím otálet. Mluvili o tom, milovali se a život se na nic neptal. Prostě... nezbývalo nic jiného, než to provést.

470 (38)

Varja se určitě culil jako blázen. Jak by také ne, když měl Badri tak moc rád? Kdyby je někdo poslouchal, asi by protáčel oči v sloup, pokud nikdy necítil záchvěv první opravdové lásky. Možná by se ušklíbal, kdyby je slyšel, protože jejích slova byla možná běžnou řečí zamilovaných, ale Varja věděl, že žádná nemohla být lepší než ta, která mu říkala Badri.
"Cítím to úplně stejně," ujistil jí tiše. "Nikdy jsem nepotkal nikoho lepšího. tolikrát jsem děkoval za to, že jsem sem došel a že jsem tady na tebe narazil. Byla to vůbec ta nejlepší náhoda, která se mi mohla stát," usmál se a váhavě na ní pohlédl.
"Chci jen říct, že to jediné, co nám ještě chybí, je naše rodina," řekl jí. "Příliš jsme o tom nemluvili, ale upřímně nechci nic jiného než být s tebou a s našimi vlčaty."