Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Červenec 4/10 | Linzire

Varja chápavě pokýval hlavou, protože přesně chápal Linzirovu situaci. On lov miloval a rozhodně by ho nenapadlo jít teď na lov nějakého ušáka. To by asi dřív padl k zemi s infarktem, než by toho zajíce vůbec zabil. Ne, nezdálo se mu to jako dobrý nápad. "Řekl bych, že ryba v tomhle horku je naprostý ideál," poznamenal, protože i on by to tímhle způsobem vyřešil, kdyby neměli v jeskyni nalovené zásoby. Bylo celkem příjemné mít kam se vracet a kde bylo spoustu jídla pro všechny. Sám si ještě zvykal na ten život ve smečce, ale šlo to až překvapivě snadno.
"Vážně? První? Tak to mě těší. Já tu jako na prvního vlka v okolí narazil na jednoho, který měl paroží. A to je určitě výraznější než těhle pár barviček," poznamenal pobaveně. "Ale že bych působil děsivě, to jsem si tedy nemyslel," zasmál se. "Spíš bych řekl, že to působí všelijak jen ne děsivě," řekl mu, ale zdálo se, že to Linzire myslel vážně. A to bylo pro seveřana více než překvapivé. A to si myslel, jak nevypadá přátelsky!
"Jo, jeden z nich je Život a druhá je jeho sestra Smrt, což... asi není překvapivé," prohlásil pobaveně, ač se Smrtí si nebylo radno zahrávat. "Upřímně, Život je fajn. Byl jsem u něj už několikrát a... asi jo, asi jsem se mu zalíbil," řekl vesele a zakmital ocasem. "Na Smrt bych si dával pozor, ale když máš dost lesklých kamenů, tak tě nezabije... asi. Ale nevím, ještě jsem to nezkoušel," vysvětloval, protože mu to nedalo. Byl rád, že po roce také už může někoho poučit.
"Tak to s tebou cítím. Také jsem tady byl trochu ztracený, když jsem sem přišel, ale upřímně to asi bylo to nejlepší, co se mi mohlo stát. Každý den je šílenější a šílenější, to jo, ale má to něco do sebe. Už bych nikdy nešel jinam. A vlci jsou tu skvělí. No vážně, určitě jich tu poznáš tolik, že nebudeš vědět s kým trávit čas dřív," ujišťoval Linzireho vehementně, protože on to tak skutečně měl.

Červenec 3/10 | Linzire

Takhle příjemnou společnost Varja nezažil už dlouho. Ne, že by Regis nebyl příjemný společník, ale jejich prvotní konflikt nebyl moc příjemný a jemu zbylo jen hořko v tlamě. S Linzirem to bylo jiné. Ten mu hned padl do noty!
"Díky," zazubil se přátelský seveřan. "Ani Linzire není k zahození," dodal, aby vlkovi pochvalu oplatil, ač to byla pochvala směřovaná spíše k jejich rodičům - a vlastně i k Badri, která mu tuhle přezdívku dala. "Jo, to naprosto chápu. Jsem tady ze stejného důvodu. Ještě pár hodin na slunci by mě zabilo," prohlásil. Dost možná nebyl daleko od pravdy. "Nedivím se. Jediná validní cesta v tomhle počasí je k vodě," řekl hned, protože to tak v jeho očích bezpochyby bylo.
"No, přísahám, že jsem tohle na nikom neviděl a to jsem tedy viděl už dost divných věcí," uchechtl se. Třeba vlka s parožím. Nebo s křídly. To bylo dost šílené pro někoho, kdo Gallireu neznal. "A díky. Ještě jsem si na tyhle novinky úplně nezvykl," vysvětlil, protože pro něho to opravdu bylo nové.
"Jo, no... to už je taková místní specialita. Můžeš je koneckonců získat také, když se zalíbíš místnímu bohovi Životovi," řekl mu. Zjevně to byl nováček. A Varja byl až přehnaně nadšený tím, že mu může říct všechny ty věci, které ještě před rokem sám nevěděl. "Jsi tu nový, co? Můžu tě ujistit, že tady uvidíš věci, ze kterých ti půjde hlava kolem," uchechtl se - protože to tak rozhodně bylo. A mělo být.

Červenec 2/10 | Linzire

Varja měl vůbec nejraději ze všeho přátelské vlky. Rád se dozvídal střípky z jejich životů, rád prostřednictvím vyprávění poznával místa odkud přišli a skládal si z toho obraz světa, který byl v jeho hlavě veskrze pozitivním a šťastným místem. Věděl, že ne vždy tomu tak bylo a jeho jizva toho byla bolestným důkazem, ale jinak? Jinak si Varja rád kreslil své vzdušné zámky a předstíral, že svět nemůže být lepším místem - ale... pro něj možná opravdu být lepším místem nemohl. Jeho život na Galliree byla jako pohádka, a tak, když na něho zavolala šedivý vlk, když se blížil k jezeru, nadšeně a zcela automaticky rozkmital oháňku. "Ahoj!" oplatil vlkovi přátelský pozdrav. No, alespoň se nezapletl do žádné šlamastiky jako minule. "Já jsem Varja a oceňuji, že jsi mě sem nepřišel třeba... utopit," plácl a nechal vlka, aby se příjemně osvěžil. Bylo to třeba. protože sluníčko neúnavně pražilo a i vlci s méně huňatým kožichem museli trpět. Škoda, že neznal žádný způsob, jak vzduch jednoduše... ochladit.
"Úplně bych neřekl, že místní. Jsem asi jedinej, komu se srst takhle zapletla," poznamenal pobaveně. "Ale je to celkem dobrý, ne?" zeptal se přátelsky.

Varja si uvědomoval, že to bylo riskantní - ale i přes počáteční zmatek se vše nakonec odvíjelo podle plánu a podle toho, jak se domluvili. Nakonec byl rád, že se Kezi objevila, protože jít ve třech na losa byla hodně troufalé a navíc věděl, že se na malou vlčici mohl spolehnout - a byl si jistý, že Arminius za ní nebude zaostávat.
A vlastně se nepletl. Arminius s ním běžel po boku a Kezi vzala losici seshora. Dával na mladé pozor a navedl Armina směrem ze kterého mu nehrozilo žádné nebezpečí. Uvědomoval si, že risk tu byl vždy, losice byla oproti vysoké mohutná a těžká, ale zase, když se jim povede jí ulovit, budou mít spoustu zásob. A to se vyplatí, ne? Připadalo mu, že to nebylo na škodu, i když se z nějakého důvodu obával toho, že mu Kaya - nebo možná Aranel - vyčiní. Nebo... možná nakonec obě.
Jenže on byl přesvědčen o tom, že se postaral, aby to bylo pro všechny bezpečné. Arminius popadl losici za krk a Kezi jí visela na zádech. A i on jí chytil zezadu a uvláčel. Byl těžší a působil trochu jako závaží. A když losice zpomalila, dorazit jí už nebylo tak těžké.
Byl to bezpochyby úspěch a on byl rád, že se jim to tak dobře povedlo - dokud na něj Kaya nespustila tak, jak to trochu očekával. "My jsme na nic nečekali," řekl nakonec zamračeně. "Kezi se tu objevila a chtěla se zapojit, tak jsme domlouvali jak, a... no asi jsi vyběhla dřív, ale nakonec to přeci dobře dopadlo, ne?" zeptal se Kayi, aby jí trochu uklidnil. Měl pocit, že tomu příliš nepomohl.
"A Kezi přišla, protože jsem jí zval. Jen se za námi trochu zdržela," dodal. "Nikomu se nic nestalo, tedy... až na tu losici, ta už to asi nerozdejchá," poznamenal a usmál se na Kayu, aby trochu odlehčil atmosféru.

Červenec 1/10 | Linzire

Varjova snaha zůstat u vody byla během léta násobně vyšší než... inu než v jiná roční období. Jeho hustá srst línala a nejspíš za ním i k jezeru vedla cestička bílohnědých chlupů. Kdyby se třeba chtěl skrývat, šlo by mu to hodně těžko.
Ale Varja se skrývat nechtěl. Líbilo se mu máchat si packy ve vodě a sledovat okolí. Vždy si sem našlo cestu plno vlků a čekal, že ani tentokrát tomu nebude jinak. A on vždy stál o společnost. Ještě se mu nestalo, aby na Galliree potkal někoho, kdo by mu vyloženě nesedl (až na Stína a toho Varja úspěšně vytěsnil ze své paměti). Čím víc vlků tady poznával, tím více se tu cítil jako doma a říkal si, že tu třeba podobně mohl přivítat i jiné vlky, kteří přišli ze světa za hranicí. Byla pravda, že mnoho toho o Galliree ještě nevěděl, už byl ale dost poučený na to, aby mohl radit jiným.
Býval by si ještě ve své spokojenosti začal prozpěvovat, tak dobře se cítil. Dokonce se i zdálo, že to sluníčko ho příliš neštve. Asi si zvykl, uvědomil si.

Za co přesně dostávám body?
> Body se dávají za splněné úkoly. Každý splněný úkol má své bodové ohodnocení, neherní úkoly jsou hodnoceny méně body. V každé fázi bude 6 úkolů - dohromady tedy 18. Celkem můžete za splněný příběh získat 90 bodů. (+20 pokud splníte vše)

Co se stane, když něco nesplním?
> Nezískáte body. Problém může nastat v kontinuitě příběhů, v takovém případě bych to řešila individuálně Osudem.

Kde najdu úkoly pro vlčata a neherní úkoly?
> S trochou štěstí přímo ve článku buď jako odkaz, nebo jako skrytý seznam.

Budeme v příběhu všichni jako velká skupina?
> Ne, příběhy jsou nastavené ze základu tak, že se hrají sólo. Dělejte, že na plážích není další x vlků a nedělají tu samou věc :D
Ale pokud chcete, můžete utvořit dvojice a skupinky a hrát spolu, ale questy a úkoly jsou pro jednotlivce, a tak je třeba počítat s tím, že je musí splnit každý zvlášť.

Mám se hlásit i v případě, že chci plnit jen neherní úkoly?
> Ano, pokud nejsou v příběhu (nebo nejsou přihlášeni jako vlče) - ti jsou přihlášeni automaticky. Platí to jen pro chary, které hlásíte "navíc".

Jak zhruba bude vypadat zadání?
> Jako první budete mít na plážích úvodní text ke kterému budou dva questy s úkoly. Jeden post = jeden splněný quest s úkolem. Po splnění můžete přejít na druhý text s dalšími dvěma questy. A závěr bude třetí text a další dva questy.

Červen 10/10 - Regis

Varja přisvědčil, v tom měl ostatně Regis pravdu. Mohl si užívat i jiné roční období než zimu, jaro a podzim mu nabízely stejné množství zábavy - a léto prostě jen přežije. Tak jako to měla většina vlků se zimou. On naopak ve sněhu ožíval - také k tomu ale měl pořádně huňatou srst. "To je fakt. Nakonec vážně nejhorší je jenom to léto," přitakal. Nemusel z toho asi dělat takové zbytečné drama, ale nakonec řeči o počasí byly tak všeobecné, že si asi zkrátka nemohl pomoct. Chtěl z toho udělat něco trochu víc. Mohl se mu někdo divit? Nejspíš ne.
"Jo, léto sotva začalo. Asi nepotřebuješ hučku," přisvědčil - ale co kdyby? Ne, že by byl nějaký zdatný výrobce, ale klidně mohl být, ještě to přeci jen nezkoušel. Možná měl.
"No, ale vlci tam tedy nežijí. To bych asi čekal. Lišky jsou šílené, ale pokud říkáš, že se tam dá aspoň něco ulovit, tak nakonec proč ne. Jen jsem si neuměl představit ten život tam, ale na druhou stranu, to si asi neumí představit ani spoustu vlků, kteří slyšeli o tom, jak se nám žije na severu. Takže asi jo, je to vlastně dost podobné. Život ani na jednom z těch míst není snadný," souhlasil. A tím by to tak uzavřel.

Červen 9/10 - Regis

"A přitom by jinak bylo léto příjemné," posteskl si. Jen byla škoda, že to bylo poněkud útrpné. Třeba to letos zvládne nějak lépe. Ostatně už se léto blížilo a on se zatím necítil tak hrozně. Bál se, že to ještě přijde, ale pravda byla, že už i teď bylo pořádné horko. Jen on byl celý mokrý, a tak to k němu úplně nedolehlo. "S tou čapkou by asi nebylo tolik práce," poznamenal Varja zamyšleně, když mrkl na jeho uši, které byly poněkud nechráněné před mrazem. Asi chápal, že se tenhle vlk přes zimu prostě někam ukryje. Pro něho byla zima dobou, kdy se cítil nejlépe.
Když Regis potvrdil, že opravdu žil v poušti, Varja jen potřásl nechápavě hlavou. Nechtěl působit nevychovaně, ale opravdu mu to přišlo jako vůbec to nejhorší místo na světě, i když byla pravda, že to mohl leckdo tvrdit i o jeho domově, kde nebylo nic jiného než mráz.
Regis mu všechno vysvětlil, a tak to alespoň trochu dávalo smysl. Chvíli nad tím přemýšlel, pak pokýval hlavou. lTo asi dává smysl. Jediné, co jsem viděl já byly hromady horkého písku. To není místo k žití. A je pravda, že ty bys asi totéž řekl o Severu," připustil. Obě ty místa měla něco do sebe a mnozí tam našli svůj život. Inu, kažému, co jeho jest.

Červen 8/10 - Regis

Tak jako Regis poznal na Varjovi to, že byl ze severu, Varja poznal na Regisovi, že byl z jihu. Jeho krátká srst byla celkem výmluvná, pravda však byla, že on byl na tom zase úplně opačně. Jeho huňatá srst se s tou Regisovou nedala vůbec srovnávat. "To si piš. Když pak přišel podzim, měl jsem chuť tančit oslavné tance," zazubil se. A to podzim byl tady ještě docela horký. Alespoň na jeho poměry. "Kdybych ti býval půjčil třeba aspoň půlku svého zimního kožichu, tak bychom měli oba vystaráno," dodal. Snažil se zapomenout na vše, co se mezi nimi do téhle chvíle přihodilo a jeho schopnost všechno maskovat se v tuhle chvíli velmi hodila. Zdálo se, že se vůbec ještě před chvílí nehádali.
"Rovnou z pouště?! Počkej tam někdo jako reálně žije. Jako... na písku, se vším všudy?" nechápal. Byl si jist, že otevřel tlamu a zíral na něho s doširoka otevřenýma očima. "Byl jsem tam dvakrát. A v zimě. Skoro mě to zabilo. Navíc... tam ani nic není, co jste tam proboha jedli?" uvědomoval si, že možná byl příliš vtíravý, ale byl upřímně zvědavý. Nikoho z pouště ještě jaktěživ neviděl.

Červen 7/10 - Regis

Varja se zazubil - evidentně byl jeho původ celkem jasný. Asi by bylo těžké ho skrýt, i kdyby se snažil, přeci jen byl poněkud huňatý. "Jo," přikývl pobaveně. "Tohle je pro mě spíše příjemné zchlazení. Když jsem se loni přišel, léto mě skoro zabilo. Nebýt ledových vod, už bych se tu dávno rozpustil," postěžoval si. Věděl, že to přeháněl a také věděl, že to nebylo nutné tak dramatizovat, ale pamatoval si, jak náročné to pro něho loni bylo, a tak to možná zase tolik nepřeháněl. Zamával oháňkou. Líbilo se mu, když byl Regis přátelský a když se přestali dohadovat o tom, kdo za co mohl. "Ty vypadáš spíše... z jihu," poznamenal - nutno podotknout, že pro Varju bylo z jihu všechno.

Červen 6/10 - Regis

Varja se snažil být tak diplomatický, jak jen uměl, ale pravda byla, že se většinou poddal. Nebyl to zrovna ambiciózní vlk a ač toho hodně svedl a byl opravdu silný, obvykle to znamenalo asi jen to, že něco uloví. Nepral se a rozhodně se nehádal. A navíc si myslel, že Regis měl plné právo na něj křičet. A vůbec... nedivil se mu. Vždyť ho mohl v dobré víře ještě přitopit.
I huňáč se ale rozhodl, že to dál nebudou rozvádět. Bude to lepší, a tak nadšeně souhlasila. "Těší mě," prohlásil spokojeněji a pokýval hlavou.
Když ho Regis upozornil na to, že by se měl otřepat překvapeně si prohlédl provazce vody, které mu kapaly ze srsti. "No, to bych asi mohl," zazubil se a velmi opatrně se otřepal. "Ale mám dost hustej kožich a obvykle mě chrání před více než pár kapkami vody," vysvětlil - ano, koupel v jezeře pro Varju znamenalo pár kapek.

Červen 5/10 - Regis

Varja nakonec přikývl. Vlk měl koneckonců pravdu, nekonečné omlouvání a sypání si popele na hlavu nikam nevedlo. "Dobře, když říkáš," souhlasil nakonec a i on nakonec vylezl z vody. Raději se ani neoklepal, protože nechtěl vlka ještě víc umokřit, o to spíš, když viděl, jak se přehrabuje v brašničce, která naštěstí zůstala uchráněna. Ještě, že tak. Vlk vypadal, že tam tahá nějaké důležité věci.
Varja po sobě asi skutečně nechal každého řvát, ale nikdy nad tím tak nepřemýšlel. "Neřekl bych. Měl jsi na to právo, protože jsem tě v dobré vůli skoro utopil. A ne, nenechám po sobě každého řvát, jen když mám pocit, že si to zasloužím, což v tomhle případě... bylo na hraně," řekl nakonec. "Ale sám jsi říkal, že se v tom nebudeme hrabat, tak to necháme bejt, jo?" zadíval se na vlka a nejistě se usmál. "Já jsem Varjargar, mimochodem. Varja," dodal, protože uznával, že jeho jméno bylo zbytečně komplikované.

Červen 4/10 - Regis

Varja nechtěl nikou uškodit, přesto se zdálo, že přesně toho dosáhl. A to si nemyslel, že by se někdy musel za sebe tak stydět. Vždy se ke všem choval laskavě. Možná měl nejprve promyslet, než se na vlka bezhlavě vrhnul, jenže co kdyby vlk skutečně potřeboval okamžitou pomoc? Nemohl si lámat hlavu s tím, jak to bylo, protože mu mohlo jít o život. To však neznamenalo, že měl být tak příkrý a rvát ho, i přestože bylo zřejmé, že byl v pořádku - on však také hned přestal. Alespoň to se mu dalo přičíst k dobru.
"Je mi to vážně líto. Nechtěl jsem jen, aby tu někdo přišel o život. Chodí sem spoustu vlčat, a tak," vysvětloval - nemohl říct, co si v tu chvíli myslel, ale pravda byla taková, že asi nemyslel. Prostě se vrhl vlkovi na pomoc. "A máš plné právo křičet. Vždyť jsem ti ještě mohl uškodit," namítl Varja a následoval Regise na břeh. Teprve tehdy si všiml brašničky o kterou se vlk začal zajímat, ale nevyptával se. Stále se kál.

Červen 3/10 - Regis

Varja to vážně nemyslel zle, jen to asi přehnal. Možná se měl krotit. Nebo možná... určitě. Málem toho nebožáka zabil jen tím, že se přiřítil. "To jsem nechtěl," řekl upřímně a raději se držel v uctivé vzdálenosti. Nechtěl, aby to vypadalo, že je nějaký agresor, protože... no protože jím nebyl. Nikdy by neublížil ani mouše, natož vlkovi.
"No ono to zdálky vypadalo, že ležíš na hladině. Jako... zdechle. Chtěl jsem jen pomoct, vážně," ujišťoval vlka. "Můžu ti to nějak vynahradit? Nechtěl jsem ti ublížit," ujišťoval ho. Oproti němu byl vlk skoro drobný, a tak se mohlo stát, že mu opravdu spíše ublížil. To nechtěl. On byl vážně dobrák, nikdy by nikomu neublížil. No, ale už se stalo. Mohl se jen kát.

Červen 2/10 - Regis

Varja měl samé dobré úmysly. A rozhodně nechtěl nikomu ublížit! No, možná toho vlka čapnul trochu silněji, než měl, ale tělem mu proudil adrenalin. Přeci jen si myslel, že vlkovi pomáhá - že ho dokonce zachraňuje! A místo toho se vlk začal mrskat, začal sebou škubat a nakonec se po něm dokonce ohnal zuby. To už Varju zarazilo a přestal se vším, co měl v plánu. Díval se na vlka přinejmenším zmateně. "Ty se netopíš," konstatoval Varja zjevný fakt a hned sklopil hlavu, protože to tak rozhodně nemyslel. "Promiň," vyhrkl záhy. "Nechtěl jsem ti ublížit, jenom... to z dálky vypadalo, že je po tobě. Nebo že minimálně hodně brzo bude," vysvětloval vlkovi. Rozhodně nechtěl nikomu ublížit. Byl to prostě takový gentle giant, a tak chápal, že se drobnější vlk bál, že právě Varja bude ten, kdo ukončí jeho život.