Příspěvky uživatele

//Medvědí jezírka

Varju Aranelina slova trochu vyděsila. Měla pravdu, bezelstně věřil magii této země, že je dovede za dětmi, ale nevěděl vlastně vůbec nic. Možná, že rychlá návštěva u Života je přesvědčí o tom, že jednali dobře - a nebo, že naletěli něčemu, čemu se vůbec věřit nedalo. Ale už tu byli. Musel si uchovat naději, že děti byly v pořádku. Nic jiného mu ostatně nezbývalo. Kde jen Kiwi mohla být? A byli vůbec s Arsenem spolu? Nevěděl vůbec nic a bylo to děsivé.
"Už jsme tady, měli bychom za ním zajít, když už nic jiného. Jistě ví více než my. A neměli bychom se spoléhat jen na magii," souhlasil. Oba byli zkrátka jen vyděšení. Kdo jiný by jim měl pomoci? Museli věřit, že jsou jejich vlčata v pořádku. Nic jiného jim nezbylo.

//Narrské vršky (přes Poušť)

//Středozemní pláň

Varja si nebyl jistý, kudy pokračovat, věřil však tomu, že když budou pokračovat na jih, stane se něco, co jim napoví, kudy by se měli vydat. Jenže jejich přívěsky přestali brnět magií a oni se tak ocitli na jihu bez nějakého dalšího směru. Bylo to trochu znepokojivé.
Nejistě se zadíval na Aranel, která se ho ptala, zda budou pokračovat ve stejném směru a on si nebyl jistý, co by jí měl odpovědět - nic jiného než neurčitý magický směr ale neměli, no ne?
"Nejsem si jistý, ale vypadá to tak, no ne? Jistě by nás magie naváděla dál, kdybychom se vzdalovali," poznamenal Varja nejistě. Nebyl si jistý, jestli to tak funguje, ale... mohl doufat, no ne?
Nakonec k jeho překvapení ale Aranel navrhla, že by měli zajít k Životovi. Byla pravda, že ten mu vždy se vším pomohl, ač občas mluvil velmi neurčitě, tohle byla přeci otázka... života a smrti! Nejistě přikývl. "Možná by věděl. Není to daleko, možná bychom se tam opravdu měli vydat a nakonec děti opravdu najdeme, kdo jiný by o nich měl vědět, než Život?" ptal se Aranel a pokyvoval hlavou. Musel sám sebe ujistit, že jdou dobře.

//Savana (přes Uhelný hvozd)

//Medvědí jezírka

Varja s Aranel musel souhlasit, počasí jim opravdu nepřálo, ale nemohli si stěžovat, ne, když šlo o jejich děti. Varja byl příliš tvrdohlavý a také se příliš obával o svou malou dceru. Pokud by cestu sněhem nezvládl on, jak by jí mohla zvládat nebohá Kiwi? Ta představa, že tady někde mrzne, byla děsivá. I o Arsena si dělal starosti, přeci jen byl také malé vlčátko, jen o málo starší než Kiwinka. Mohli doufat, že byli spolu, protože se upřímně děsil toho, že by nebyli. Co by to znamenalo? Zavedla by je magie k oběma? Inu, museli doufat, nic jiného jim totiž nezbývalo.
"To ano. Tohle počasí nám byl čert dlužen, ale když... si uvědomím, že tam někde je Kiwinka s Arsenem, překonal bych cokoliv," řekl upřímně a přidal do kroku. Nemohl si pomoct. Museli si pospíšit.

//Ohnivé jezero

//Borůvkový les (Ovocná tůň)

Varjargar jako vlk severu, neměl se zimou takový problém, i on si však uvědomoval, že tohle počasí prostě nebylo vhodné na výlety. Navíc, když si uvědomil, že jeho dcera je tam někde venku... Ne, nechtěl na to myslet, raději ne. Byla tak maličká, že silné poryvy větru, které profoukly kožich i jemu a Aranel by Kiwi s Arsenem docela odfoukly. Potřásl hlavou, jak se urputně snažil vytěsnit tyhle myšlenky z hlavy. Třeba se někde dobře schovali, třeba se jim vůbec nic nestalo.
Jeho náramek a Aranelin přívěsek je stále vedl na jih. Dobře, říkal si - to znamenalo, že mohli být v oblasti, která byla alespoň trochu přívětivější.
"Pokud opravdu směřujeme na jih, tak se sněhu snad nakonec zbavíme," ujišťoval Aranel klidně, protože se snažil nemyslet na to nejhorší.
"Snad ano. Musíme věřit magii," povzdechl si. Kdyby tak měl něco... jistějšího. Místní magie ho sice fascinovala, ale... ne, když šlo o život jeho dcery.

//Středozemní pláň

Leden 6/10 - Aithér

Varja se zazubil, rád, že přesvědčil dalšího vlka k tomu, aby se přidal do Borůvky. Byl to sice staronový člen, i tak z toho měl dobrý pocit. Stále si myslel, že Borůvková smečka je jednou z nejlepších v kraji. "No jasně, že jo. Tvoje máma je beta, takže máš celkem jistotu, že tě neodmítne. To já to měl s Baghý těžké, museli jsme se prokázat s mou partnerkou při lovu, ale já jsem v lovení naštěstí celkem dobrý," pochlubil se. Aithér navíc vypadal, že by jim s tím lovem také mohl pomoct. Navíc bude brzy jaro a oni budou muset vyrazit na další větší lov, aby si obnovili zásoby.
Aithér na něho vybalil, že už žil celý devět, nebo deset zim. Tomu by Varja nevěřil, kdyby to Aithér netvrdil s tak vážnou tváří. Navíc nesměl zapomínat, že v této zemi vládla magie. "Teda, páni. To je spoustu let. Vůbec bych nevěřil, že je Aranel tolik," poznamenal - logicky totiž byla bílá vlčíce ještě starší. "To tedy rozhodně. Skoro bych čekal, že je třeba jen o rok starší než já," přiznal. Rozhodně by nevěřil, že vlčici je už přes dobrých deset zim.

Varja byl rád, že Badri Silje domluvila zrovna tak. Těšil se, až je všechny vezme ven, ale na to nejprve musely být jeho dcery všechny pěkně pohromadě. Dělal si o Kiwinku starosti, zvlášť, když sledoval, jak rychle se měnilo počasí. Bylo to znepokojivé. Nechtěl ani domýšlet, čemu všemu jejich vlčata musela venku čelit.
"Dobře, tak vyrazíme," rozhodl. Rozloučil se s Badri a s holkama a kývl na Aranel a na Kezi - vůbec by se nezlobil, kdyby hledala z výšky, ač se zdálo, že jejich přívěsky dobře ví, kudy se mají vydat - i tak hledat vlčata ve sněhu znělo jako opravdová noční můra. Nechtěl ani domýšlet, co se jejich vlčatům mohlo stát, věřil však všem bohům Gallirejským, že jsou naživu a v pořádku.
Aranel vyrazila jako první a Varja se tedy rozběhl za ní. To, jestli za nimi běžela Kezi si v tom šrumci ani nevšiml.
Museli si pospíšit. Kdoví, jak dlouho už byli Arsen s Kiwi pryč...

//Medvědí jezírka

Konec světa už si zabrala Siku :D

Leden 5/10 - Aithér

Varju vlastně ani nenapadlo, že Aranel neměla všechna vlčata s jedním partnerem, ale vlastně to dávalo celkem smysl. "Tomu věřím. Ale kdo ví, třeba se s tím nakonec vyrovnala. Pořád má tebe a tvé sourozence," utěšoval ho - chápal však, že muselo být hrozně těžké se vyrovnat se ztrátou. Jak navíc mohl vůbec někoho utěšovat, když sám opustil své sestry a matku? To však bylo... z jiného důvodu. Myslel to dobře - jen stále přemítal, jestli to opravdu bylo to nejlepší. "Myslím, že jí to perfektně stačí. Minimálně nikdy nevypadala nijak nešťastně," poznamenal - nebo to uměla jen velmi dobře skrývat. A navíc, proč by svou ztrátu probírala s ním? Neznali se přeci nějak zvlášť dokonale.
"Páni? Vážně? To by bylo super, do Borůvky se určitě všichni vejdeme," zazubil se, ale zamračil se, když řekl, že nemohl sehnat alfu. "No, s tím je to trochu komplikovanější. Myslím, že šla někam na výpravu, ale není tu nikdo, kdo by tyhle věci mohl řešit za ní. Na druhou stranu, tvoje máma je beta, ta o tom snad také může rozhodovat, ne?" zeptal se. Byl v tomhle přeci jen celkem nováček.
"Nevím, kolik tvojí mámě je, ale je fakt, že teda má dětí požehnaně. Chápu to," dodal rychle, aby si Aithér nemyslel, že to snad myslel nějak zle. Ne, chápal to, protože i on by vše udělal pro své děti. A věděl, že Badri chtěla velkou rodinu. Mohl jí tu rodinu dopřát.
"To tedy jo!" zazubil se Varja na svého nového přítele. "Musíš k nám určitě někdy zavítat," dodal.

Další příklady (hotové vypracování):

Armanské hory

Terén je charakterizován vysokými, zalesněnými kopci s plynulým a nenáročným převýšením. Je dobře průchodný a vlk si tu dobře zaběhá, pokud nemá fyzičku starého lenochoda. V létě lesy Armanských hor nabízí příjemný chládek, v zimě naopak mírnější mrazy než panují v okolí.

Hory (kopce) jsou hustě porostlé lesem, který směrem k vrcholkům řídne. Tam naopak převažují zakrslé borovice a smrčky. Na jaře a v létě se objevují v dolinách tůňky a dočasné potůčky díky tajícímu sněhu.

Místo vyhledávané samotářskými vlky, tiché a klidné.

Lovná zvěř: ptáci
Zajímavosti: žádné
Nebezpečí: Bacha, ať neválíš sudy dolů!

Lesík topolů

Malý, ale za to vysoký lesík s měkkou a trvale vlhkou půdou? Lépe bychom už nejspíše tento malý les nepopsali. Terén je dobře průchodný, místy je podmáčený, protkaný potůčkem, které se větví do o trochu větších tůněk a louží. V létě nabízí zdejší majestátní topoly příjemný chládek a klid.

Lesíku vládnou převážně monumentální topoly, které doplňuje několik habrů a dubů. Daří se zde nízkým rostlinkám, zejména pak medvědímu česneku a kapraďorostům. Díky všudypřítomné vodě tu pravděpodobně potkáte během pobytu nejednoho obojživelníka.

Lovná zvěř: lišky, zajíci, sovy, jestřáby, volavky popelavé
Zajímavosti: žádné
Nebezpečí: žádné

Volná území:
An'sidar - jen pro alfu / betu
Asgaar - jen pro alfu / betu
Bobří ostrov
Borovicová školka
Borůvka - jen pro alfu / betu
Bukový sráz
Cedr - jen pro alfu / betu
Červená řeka
Drsný zákrut
Ellisino údolí
Esíčka
Eucalyptový les
Gejzírové pole
Hadí ocas
Horký pramen
Hrušňový sad
Javor - jen pro alfu / betu
Ještěří lučina
Jezero Nä'hi
Jezevčí hájek
Ježčí plácek
Jižní Galtavar
Kamenné políčko
Kaskády
Kojotí břeh
Kopce Tary
Kráter
Křišťálová louka
Ledová pláň
Liliový palouk
Liščí nory
Magický palouk
Mangrovy
Mech - jen pro alfu / betu
Miniaturní lesík
Mušličková pláž
Neprobádaný les
Ovocná tůň
Pahorkatina dlouhých uší
Palmový ostrov
Plamínek
Popelavá pláž
Poušť Ararat
Prstové hory
Převrácená planina
Přímořské pláně
Pusté údolí
Roh hojnosti
Ronherská skála
Ronherský potok
Řeka Mahtaë (jih)
Řeka Mahtaë (sever)
Řeka Midiam
Řeka Tenebrae
Říční eso
Safírové jezero
Savana
Skryté ruiny Gallantidy
Sněžné velehory
Spáleniště
Staré meandry
Stolová hora
Středozemní pláň
Středozemní propadlina
Sviští hůrky
Šakalí mýtina
Švitořivý les
Tajemná louka
Tebonská louže
Tundra
Uhelný hvozd
Úzká rokle
Vřesový palouk
Východní hvozd
Východní úkryt
Západní úkryt
Zarostlý les
Zpěvné věže
Zrádný průchod
Zrcadlové hory
Zrcadlové jeskyněB

Leden 4/10 - Aithér

Varja pocítil vlnu studu, když si uvědomil, že on svou rodinu opustil v domnění, že to tak bude lepší. Jak se asi měla jeho matka a sestry? Doufal, že byly ve smečce v bezpečí a nic jim nehrozilo. V myšlenkách je často navštěvoval, nikdy by už však zpátky domů neodešel. Tady měl teď rodinu a o tu se musel postarat. "To je dobře, tvoje máma je fajn vlčice a určitě by jí přítomnost kteréhokoliv z jejích vlčat chyběla," prohlásil. Aranel možná neznal zase tak dobře, ale její láska pro vlčata byla zřejmá - a navíc teď sám věděl, jak těžké to bylo, kdyby se holky sebraly a on už je nikdy neviděl. Zlomilo by mu to srdce.
"Tak to chápu. Já už mám svoje cestovatelské a samotářské cesty dávno za sebou. Dřív jsem na žádném místě nevydržel, ale teď už je to jiné. Zvykl jsem si na Borůvku," přiznal s láskou. "Ne, určitě jsme se ještě nepotkali, to bych si pamatoval," ujistil ho Varja vesele. Byla pravda, že v Borůvce mnoho vlků zatím neviděl - kromě Araneliny rodiny, Kayi a Thii... kdo tam ještě byl? Pravda, Baghý a Erlend, na ty by málem zapomněl!
"Netušil jsem, že má Aranel tak velkou rodinu. Musí to být skvělé," prohlásil pestrobarevný vlk zamyšleně a zamával ocasem.
"Jo, je to celkem zvláštní, že jsme se takhle míjeli. A to teď v létě budu ve smečce už dva roky," poznamenal. Byla to už pořádná doba, sám by tomu nevěřil. kdyby se nepodíval na datum registrace.

Varja nevěřil svým očím, když jeho náramek zazářil fialovou barvou a kompas se roztočil směrem, kterým jeho nos větřil jih. Bylo zvláštní, že k tomu došlo zrovna ve chvíli, kdy přemítali nad výpravou za vlčaty.
Mrkl na Aranel a ta podle všeho měla stejný problém se svým přívěskem. Zajímavé. To jistě nemohla být náhoda! Varja věřil místní magii, a tak si byl jist, že to není jen tak. Navíc jeho přívěsek byl darem od Života, jistě to mělo znamenat, že se mu jeho přítel snaží poradit, no ne?
"Myslím, že se nám magie snaží říct, kde máme začít s hledáním, co myslíš, Aranel?" zeptal se jí pobaveně a mrkl na Badri, která se stále tvářila starostlivě. Někdo tu tak jako tak musel zůstat a zdálo se, že nejlepší bude, když vyrazí on a Aranel.
"Dobře, asi bych nad tím nepřemýšlel a následoval jasně daný směr. Uvidíme, třeba na ně narazíme za prvním stromem," prohlásil Varja nadějně, ale něco mu říkalo, že to není jen tak. Nemohl se zbavit toho nepříjemného pocitu. Mrkl na další bílou vlčici a jen doufal, že ty jejich tuláky brzy přivedou zpátky.

Leden 3/10 - Aithér

Varja viděl, že je Aithér poněkud nervózní. Proč? To netušil. Možná neměl rád cizince a i když se Varja snažil jak jen chtěl, byl pro vlka stále pouze cizákem, který se s ním začal vybavovat. "Těší mě, Aithére!" pronesl zvesela a přátelsky zamával ocasem. Pokud se někdo děsil jeho, pak nemohl být normální - alespoň to si Varja upřímně myslel.
"Ááá, tak z Borůvky! Jak to, že jsi odtamtud odešel?" zajímal se hned, protože Varja zcela upřímně považoval Borůvkovou smečku za tu nejlepší široko daleko.
"Jasně, to je pravda, s Einor a Quercusem jsme hráli na rampouchy. A Arsena jsem bral na lov svišťů," prohlásil pobaveně. "A to ani nemluvím o Arminovi a Kezi, s oběma jsem strávil dost času," usmál se Varja. "Jestli patříš k nim do rodiny, tak mě těší ještě o poznání víc. S vlčaty od Aranel mám jen ty nejlepší vztahy," ujistil ho Varja hrdě.