Příspěvky uživatele

Jako převrácená želvička jsem se dožadoval pozornosti od velkého mléčného povozu, až jsem ji konečně dostal a byl převrácen zpátky na nohy. S obdivem jsem sledoval svého zachránce, jeho třpytivé modré oči a milou tvář, která se mi zaryla do paměti.
Teď bylo načase používat i nohy. Zapíral jsem se o tlapky, až se mi podařilo se zvednout a napodobit kopie jedna a dva, které už chodily kolem, jako kdyby vlastně o nic nešlo a já byl jen zpomalený. Z venku se ozvalo něco táhlého, co mě donutilo zakroutit hlavu vzhůru a pokusit se to napodobit. Napůl přidušené, ukvičené "Uiiii!" se rozlehlo po jeskyni, než jsem toho nechal a raději se jal objevovat nerovnost povrchu kolem mého zachránce. Hmm, mámy. Tak se označovala.
Přiklonila se ke mně a chytila mě za krk, aby nás odnesla ven. Podlaha pode mnou se jenom míhala a já se nechal nést. V bezpečí u mámy bylo jednoduché moc neřešit nevoli jedné z kopií a navíc jsem mohl sledovat tu druhou, která byla donucena jít pěšky. Byl jsem tedy výjimečný? To já byl v tlamě, nejblíže k modrým očím.

// Sarumen

A kde se vzal, tu se vzal... Já. Jenom já. V přítmí jeskyně obklopen pachem natolik povědomým, že jsem nedokázal rozlišit jednoho od druhého jsem nohama nasměroval své kulaté, vláčné a z devádesáti procent pupkaté tělo směrem od krmítka někam do tmy a klidu. Slyšel jsem zvuky a hlasy a jako houba, jako nepopsaný list čekající na první kapky inkoustu z pera nezkušeného spisovatele jsem nasával všechno kolem sebe. Po jídle jsem byl ale znaven a tak jsem se jen vrtal kolem krmítka a přemítal, proč mi v cestě občas něco stojí a něco muím obejít nebo přelézt nebo přes to přepadnout.
Až po nějaké době mi došlo, že bych vlastně mohl otevřít oči. Chyba! tolik barev a textur a divných věcí, div jsem nevyletěl z kůže úlekem při prvním spatření krmítka. Bylo to velké a chlupaté a kolem se pohupovaly dvě malé kopie. Aha, jenže já byl taky jedna z těch kopií a nevypadalo to, že ty dvě se něčeho obávaly. Dobrá, s dlouhým zanaříkáním jsem se převalil na záda. "Mňááááá!" vylezlo ze mě zkrouceně, jak jsem se nedokázal převalil přes své tlusté břicho zpátky. Na to, abych chodil jako jedna z kopií jsem opravdu ještě neměl. A snažit se snad mluvit? Raději mě převraťte, než se pozvracím.