Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Ageronský les

Už z dálky jsem slyšel tok rozbouřené řeky. To mě donutilo jí i vyhledat, naštěstí to netrvalo dlouho. Seskočil jsem k ní a našel si vhodné místo na to napít se. Zase, nějaká žízeň pro dnešní den. Smočil jsem i bolavou tlapku, abych si jí vyčistil od nečistot. Pokud tam samozřejmě nějaké zůstaly. Zaposlouchal jsem se do zvuků, tahle řeka musí být také velmi oblíbená. Podle toho co jsem viděl bude i pekelně dlouhá. A tak jsem si řekl, že bych chvíli mohl cestovat po jejím boku. Bylo tu o poznání chladněji, ale co se dalo čekat s blížícím se podzimem.
Vyskočil jsem zase na pevnou půdu a kráčel po jejím proudu. Sem tam jsem se podíval, kudy vlastně jdu. Abych si i zapamatoval cestu a do budoucna věděl, kam jsem se už stihl podívat. Na druhém břehu to bylo také rozsáhlé, muselo to vést ještě dlouho, než budou samotné hranice této země. Lákavé to přebrodit a jít se tam podívat. Ale dneska ne. Nakonec jsem sám sebe zastavil a hrdě zvedl hlavu. Dal jsem se do mírného klusu, abych si tak urychlil cestu za poznáním.

// Řeka Mahtaë (jih)

// Jezero Na'hi

Od jezírek jsem byl velmi rychle pryč. S dobrou náladou a dokonce i hezky naladěnou jsem kráčel dál do lesa. Tady se mi také moc líbilo, velmi sympatické lesy. Mohutné tlapky i nadále mě nesly prostředím. Všiml jsem si i veverky, která skákala z jedné větve na druhou. Chvíli jsem jí fascinovaně pozoroval, než mi definitivně zmizela z obzoru někam do hlubin korun stromů. Občas bych to bral, být malým tvorem a nemít žádné starosti. Vlci byli tak komplikovaní a najít stejnou krevní skupinu trvalo někdy i dlouho. Já bohužel měl tu smůlu, že ani tu skupinu jsem zatím úplně nenašel. Lilac mi mohla ty smečky poradit trochu lépe a detailněji. Ale nemohl jsem jí to zazlívat, i tak jsem se dozvěděl dostatek věcí.
Zastříhal jsem ušima a dal jsem se do pohybu dál. Občas jsem měl problém proplést se mezi stromy. Byl jsem docela valibuk a špatně jsem si vybíral místa. Ale to už byl úděl nás větších vlků. Přeskočil jsem jeden spadlý kmen a dopadl na nohy. Cítil jsem ostřejší bolest ze strany přední nohy. Stoupl jsem na nějaký trn, zasténal jsem a vytáhl si ho. Nepříjemně jsem zakroutil hlavou a šel dál. Ještě párkrát to zaštípalo, ale nevzdával jsem se. Za chvíli jsem ani netušil, že jsem se na něco napíchl.

// Dlouhá řeka

// Ragarské pohoří

Sešel jsem hory a zamířil zase do zapadlého koutu lesa. Bylo tady o poznání méně světla a tak jsem tak trochu vypnul své oči. A spoléhal se převážně na sluch. Co se terénu týče, viděl jsem jen stromy, kterým jsem se snažil vyhnout. Najednou jsem však stoupnul do nějaké vody. Zvedl jsem tlapu a zamával s ní. Donutilo mě to trochu více vnímat, kde to jsem a co tu vlastně dělám. Byla tu velká spousta jezírek a malý tůněk. Zastříhal jsem ušima a tu jednu menší překročil. Sklonil hlavu k další a pořádně se napil.
Podle pachu jsem cítil, že tu někdo je, ale je jich víc. Nechtěl jsem se moc dlouho rozhlížet, nebo někoho zdržovat. Rozhodně jsem si ale byl jistý, že jsem nevpadl do žádného lesa patřící vlkům. Nebo lépe řečeno, smečce. Proto jsem usoudil, že se asi jedná jen o nějaké místní vlky, kteří si tu zpříjemňují dnešní noc. A tak jsem je nechal, i když jsem vnitřně toužil je aspoň pozdravit. Síla povídavosti byla čím dál větší. Ale musel jsem jí potlačit. Přece jen jsem nemohl tušit, co jsou zač. A já takový zelenáč jsem se nechtěl hned dostat do konfliktu. Proto jak jsem ukojil veškerou žízeň jsem zvedl hlavu a mířil odsud pryč. Zase na jih.

// Ageronský les

Seděl jsem tu možná i několik hodin. Ani nevím, ale východ slunce jsem stále ještě neviděl. Jako by se čas zastavil. Napadlo mě. Povzdychl jsem a zvedl tak svůj zadek od země. Odpočatý jsem byl už celkem dost, tak jsem tu nechtěl jen tak posedávat. Protáhl jsem se a pomalu hledal místo, kudy bude nejjednodušší sejít dolů. Musel jsem hodně zabírat svaly, ale nic co bych nezvládl. Šero a tma mi trochu znepříjemňovala výběr vhodného místa kam složit tlapu. Ale i tohle byl náš vlčí úděl.
Sešel jsem zhruba do půlky hor a zastavil se. Rozhlížel jsem se kolem, byla tu spousta starých pachů. Je možné, že tu kdysi někdo žil? Nebo je to jen nějaké oblíbené místo vlků? Měl bych někoho vyzpovídat. Nebo si aspoň zapsat, na co všechno se pak ptát. Přišel jsem si tady tak malý. V domovině jsem byl někdo, se synem jsem byl také někdo. Ale tady? Bez smečky a bez syna? V zemi, která je neuvěřitelně velká a plná magie a bohů? Byl jsem jen smítkem něčeho, co jsem nedokázal popsat. Zhluboka jsem se nadechl, byl tu horský a čerstvý vzduch. Líbil se mi. A dobře se s tím čistili plíce.
Pak jsem se rozešel zase do nížin, netušil jsem kam se chci dostat. Ve snaze najít si společnost bych šel i na konec světa. Tahle samota mě ničila, ale aspoň mi zdejší příroda ukazovala, jak nádherná umí být. Škoda jen, že jsem to neměl s kým sdílet. Do teď jsem vše sdílel se synem, ale ten tu teď nebyl. A já se cítil tak prázdný, bez smyslu a cíle. To se ale dá určitě nějak změnit. Napadlo mě a kráčel jsem dál.

// Jezero Na'hi

Prosím květiny, děkuji!

// Jedlový pás

Les jsem nechal za zády a objevil se v horách. S potemnělou oblohou jsem si nemohl dopřát pohled na ně plně. Ale rozhodl jsem se tady aspoň chvíli vyčkat, aspoň do rána. A tak jsem se začal rozhlížet aspoň v blízkosti, kdy jsem mohl rozeznávat tvary. Začal jsem vycházet po jedné hoře nahoru. Slyšel jsem mečení i dusot kopýtek. Tohle je ideální místo pro kamzíky, to sem musel nechat.
Chtěl jsem se dostat nahoru dřív, než výjde slunce. Ten pohled by mohl být velmi pěkný. A navíc po takovém výšlapu si budu chtít aspoň na pár minut odpočinout. Takže jsem nečekal, zatl zuby a začal se škrábat nahoru. Tohle taky nevypadá špatně. Sever je nádherný, ale jsem zvědavý co mi pak ukáže jih. Necestoval jsem kdo ví jak rychle, spíše jsem to flákal a dával si na čas. Měl jsem všechen čas světa a netroufal si říct, kdy můj šálek přeteče. Ale zdravotní problémy jsem neměl, aspoň ne ty co doposud. Takže mi zdraví musí sloužit ještě dalších několik let.
Už jsem se blížil k vrcholu z jedné hor. Pořádně jsem se zaryl drápy, abych se vyhoupl přes poslední římsu nahoře. A pak jsem se posadil a mohl si oddychnout. Je tu spousta nočních ptáků. Ale ve dne jich bude určitě ještě víc. Ze sedu jsem se dal do lehu a udělal si pohodlí. Vyčkával jsem na východ slunce.

// Západní Galtavar

Zamířil jsem do lesa. Jakmile jsem prolezl mezi prvními, na chvíli jsem se zastavil. Snad u každého stromu tady byl znát jiný pach. Překvapeně jsem se napřímil, co je tohle za místo? Atmosféra tady byla trochu pod bodem mrazu. Jako by se sem chodilo umírat. Ale i přes to jsem šel dál. Byla tady velká spousta ostrých větví, na které jsem si dával pozor. Vypíchnout si oko jsem nehodlal při prvních dnech pobytu tady.
Sem tam jsem měl problém se dostat se do úzkých míst. Často jsem musel sklánět hlavu, ale na to jsem byl zvyklí. Má robustní stavba těla toho byla ukázkovým příkladem. Měl bych být hrdým synem svého otce, ale to jsem nebyl. Nejspíš mě už dávno zavrhl stejně, jako já jeho. Myšlenky na něj jsem už dávno v sobě uzavřel a na minulost se neohlížel. I když jsem neměl problém o ní mluvit, byl jsem s tím již smířen. Díky tomu, že jsem odešel jsem získal něco mnohem cennějšího. Svého syna. A tady jsem mu hodlal také vybudovat dobrý domov. Kdyby ho náhodou potřeboval. Ale zatím jsem se musel postarat jen sám o sebe.
Prošel jsem lesem a už viděl, že končí. Přesto jsem měl pocit, že něco vidím. Nějakou velkou věž nedaleko. Zaměřil jsem se tam, ale netroufal jsem si tam jít. Projížděl mi tělem zvláštní pocit, který mě nutil odsud rychle odejít. Může za to magie? Našel jsem snad sídlo té Smrti, o které mi říkala Lilac? Možná. Říkala, že je někde na severu, ale nebyla zcela konkrétní. Nechal jsem to však plynout, zatím jsem nebyl připraven na setkání s bohyní.

// Ragarské pohoří

// Cedrový háj

Vyšel jsem zase zpátky na místo, kterým jsem procházel před pár hodinami. Nic nového se tady nezměnilo, ani vzhledově, nebo pachově. A tak jsem procházel dál. Cestiček tu bylo vyšlapaných vícero. Občas jsem si všiml i velkých kopyt. Stáda. Uvědomil jsem si ihned. Tady na severu toho měli hodně, jako hodně možností. Možná by to nebylo špatné se někde utábořit. Ale, svět byl velký a já ho toužil projít než se rozhodnu někde usadit.
A přece jen jsem měl v hlavě takový malý maják, který toužil se s někým potkat. A získat tak nové známosti a vědomosti o zdejším světě. Vlastně jsem ani nevěděl, jestli se to tady nějak jmenuje. Na vše budu muset přijít až postupem času. Zatím bude dobré, když budu vědět a orientovat se. Pak až s někým budu mluvit bude to mnohem jednodušší, když mi bude cokoliv vysvětlovat. A náhoda se může stát.
Prošel jsem plání a mířil více na sever. Nechtěl jsem hory přejít, ale jen se tak podívat, jestli to povede někam dál. Třeba se tam bude něco ukrývat. Co by stálo za to to vidět. Co se týče predátorů, dával jsem si pozor hlavně díky sluchu. Nejspíš bych je teď ani nebyl schopný úplně vidět, díky barvosleposti.

// Jedlový pás

// Velké vlčí jezero

Vklouzl jsem do nejbližšího lesa. Podle tmavé siluety nemohl být příliš velký, ale určitě stál za to ho navštívit. Cítil jsem čerstvý vzduch, sem tam jsem si už všiml padajícího listí na listnatých stromech. Pod tlapkami to sem tam zakřupalo, ale nic z čeho bych si měl dělat hlavu. Slyšel jsem i tekoucí potok. Na ten jsem během následující chvíle velmi rychle narazil. Rozhlížel jsem se po okolí, potřeboval bych trochu více světla. Ale neunikla mi velmi přitažlivá vůně bylinek rostoucích kolem.
Sklonil jsem k některým z nich hlavu a začal zjišťovat, co to je. Už jsem na ně kdysi narazil, velmi rychle hojily rány. Ale bylo jich tu víc, nejspíš bych teď nedokázal vybrat ty správné. Potřeboval bych si na to zase plně vzpomenout a to by mohlo zabrat i několik hodin. Proto bych asi dotyčného a zraněného nebyl schopen zachránit. I když bych určitě přišel i na jiný způsob.
Potok jsem překročil, nedělalo mi to nejmenší problém, byl jsem skoro u pramene. A tak tam voda nebyla úplně hluboká. Vyškrábal jsem se zase na břeh a mířil dál k hranicím samotného lesa. Lesík to byl opravdu malý a dá se říct že i roztomilý. Možná tak pro nějakou malou smečku, nebo rodinu jak dělané. Žilo by se tu pěkně, blízko k lovišti i k jezeru. Otočil jsem se směrem, odkud jsem přišel. Ale pak zamířil zase zpátky na svou trasu, kterou jsem si už dostatečně zmapoval.

// Západní Galtavar

Jak jsem předpokládal, moc dlouho jsem nespal. Cítil jsem, že se rychle probudím už při prvním zvuku ptáků. Otevřel jsem proto oči a rozhlédl se po okolí. Jezero naráželo na břeh nedaleko mě. Postavil jsem se na nohy a zamířil právě k vodě, abych se mohl pořádně napít. A vydat se třeba zase na cestu. Zdá se, že tady na společnost nijak nenarazím a bude zapotřebí se vydat zase dál.
Rychlé osvěžení a už jsem se otáčel odchodu. Když v tom plácla ryba o hladinu přímo za mnou. Donutilo mě to se otočit, abych se na to víc zaměřil. Byla jich tady spousta. Že bych si ulovil rybu? To by nemuselo být špatné zpestření. Napadlo mě. Ihned mi projela tělem zvláštní energie. A tak jsem vkročil do jezera zhruba po břicho a zůstal stát. Hleděl jsem na hladinu, ale dolů jsem neviděl. Šero mi znepříjemňovalo celý lov a já se tak musel spoléhat převážně na svůj sluch. A instinkt samozřejmě.
Stál jsem tam už několik minut a jak na potvoru mi nic pod nohama neplavalo. Až do okamžiku, když jsem cítil, že se mi nějaká ryba otřela o nohu. Hlavou jsem automaticky zamířil pod hladinu a kousnul. Chytil jsem jí za ocas. Ihned jsem jí hodil na souš, protože by mi jinak vyklouzla a zamířil jsem a za ní. Aby si náhodou nemyslela, že si může odskákat zase zpátky. Tlapou jsem jí uzemnil a nakonec se do ní zakousl. Už je to dlouho, co jsem takovou rybu měl naposledy. Byla však velmi chutná a na nějakou chvíli mi žaludek zaplní. Tak jo, kudy teď? Tady od jezera jsem měl celkem příjemný výhled. Jakmile jsem to zmapoval pokračoval jsem dál. Byl jsem zase plný sil, na nějaký větší výšlap po okolí.

// Cedrový háj

// Západní Galtavar

Velké jezero, na druhý břeh jsem ani nedohlédl. Postavil jsem se na jeden z vyvýšených kamenů, abych měl trochu lepší rozhled. Ale to šero mě naprosto ničilo. Ta tma mi nehrála absolutně do karet. Bude lepší tu počkat do rána. Napadlo mě. Lehce jsem si povzdychl a seskočil dolů. Zamířil jsem k jezeru, kde jsem sklonil hlavu, abych se mohl napít. Voda byla příjemná a podle chuti jsem hádal, že byla i čistá.
Pitný režim byl důležitý pro mé tělo. Otočil jsem se a udělal pár kroků od břehu. Tam jsem si lehl a spokojeně odpočíval. V hlavě mi zněla slova Lilac, ještě jednou a nejspíš i naposledy. Jsou tu bohové. Život a Smrt. Můžeš tady umřít. Existují magie, je tu spousta smeček. V jedné z nich bych našel místo, ale jak vybrat tu správnou? Potřeboval jsem více informací, ale hledat je můžu kde? U jezera jsem cítil spoustu pachů, ale žádný, ke kterému bych mohl hmotně přijít a dát se do řeči. Byl jsem odjakživa založený společensky a tahle samota mě víc než ničila.
Ale i tak jsem se nadále usmíval. Nic mi nebránilo v tom tuhle náladu roznášet dál. Možná bych se měl podívat i na ten jih, o kterém mluvila. Napadlo mě. Spousty možností, ale kterou z nich vybrat jako první? Přivřel jsem oči a aniž bych si to uvědomil, má mysl upadla do mikrospánku. Ale jak u mě bývalo zvykem, nic netrvá dlouho, při sebemenším zvuku se zase proberu. Pokud mě neprobere noční můra.

// Ageronský les

Vylezl jsem z lesa a ohlédl se za sebe. Nepodařilo se mi najít žádnou světlušku, ani bludičku. I když jsem nedokázal ocenit jejich zlatavou barvu a já to viděl jako bílé světlo. Ale nevadí, i tak jsem si to užil. Houkání sov jsem nechal za sebou a procházel velkou plání. Tady musely žít velké stáda zvěře. Možná to bude i místem k lovu, pro nějakou smečku.
Byly tady prvotřídní podmínky pro život. Podle Lilac si tady byla spousta vlků sobě rovná a na pohlaví nikdo nehleděl. Už tenhle přístup se mi líbil. I vlčice měli co říct. Co by asi řekla moje matka, kdyby tehdy mohla? Napadlo mě. Možná by se jí samé i tohle místo líbilo, nebo byla už zajetá v tom systému tak moc, že neměla vlastní rozum? Netušil jsem, co se jí mohlo honit v hlavě. Viděl jsem jí jen párkrát, čím jsem byl starší, tím méně jsem jí viděl. A tím méně jsem se stýkal s vlčicemi, až na tu jednu.
Zastříhal jsem ušima a zavrtěl hlavou. Chtěl jsem vytřepat tyhle myšlenky a vůbec je nenechávat, aby mě ovládaly. V dálce jsem viděl, že se něco lesklo. Chlad i nadále přetrvával, ale to mě neodradilo od toho najít, co to tam je.

// Velké Vlčí Jezero

// Armánské hory

Zastavil jsem se na hranici. Tenhle les se rozhodně neřadil v tuto noční dobu jako tichý. Slyšel jsem spousty zvířat, noční sovy a jiné ptáky. Možná i tady zahlédnu nějakou bludičku. A proto jsem vkročil do lesa, který mě ihned přivítal s otevřenou náručí. Tady se mi celkově líbilo a možná bych se tu mohl i na chvíli zdržet a odpočinout si. Vyčkat do rána. Nebo se porozhlédnout ještě jinde? Bylo to lákavé do všech stran. Sám jsem byl momentálně nerozhodný, ale rozhodně jsem našel místo, které se mi docela i líbilo.
Protáhl jsem se a zamířil dál. Slyšel jsem spousty tlapek, možná tu byli zajíci. Sem tam nějaký dupanec o tvrdou půdu o sobě dával znát. Docela mi začínal i hlad hlásit se o pozornost. Měl bych vydržet do rána. Povzdychl jsem si. Čenichal jsem po okolí, cítil jsem mnoho pachů. Ani jeden z nich jsem nedokázal identifikovat. Byla to pro mě jedna velká neznámá. Budu se hold muset ještě hodně učit. Což je dost zvláštní, chtělo by to najít nějakého nového průvodce zdejším světem. Ale kde na takového vlka narazit? Je nějaké místo, kde se vlci setkávají jen tak náhodně? Možná. Pokrčil jsem nad tím rameny, bylo na čase to prozkoumat více do hloubky. A tak jsem zahlédl hranice lesa, které mě dělily s plání.

// Západní Galtavar

// Lesík topolů

Došel jsem do hor, tady jsem si musel rozmyslet, kudy se chci vydat. Každá cesta mohla vést jinudy, proto jsem dal i na svůj instinkt. Snažil jsem se být co nejtišší. Hory většinou představovaly riziko, o kterém by se některým nemuselo ani snít. Může zde žít spousty predátorů a zrovna v noci jsem je potkat nechtěl. Bylo by to až příliš nebezpečné.
Uslyšel jsem, že někde za mnou vylétli ptáci. Ihned jsem se po nich ohlédl a viděl je jen letmo. Letěli vzhůru, možná jsem je vyděsil i já. Ale nechtěl jsem riskovat, že by tady mohlo číhat něco daleko horšího. Proto jsem zamířil stále výš a výš. Doufajíc, že najdu ještě nějaký les, ve kterém bych se mohl na chvíli schovat a odpočinout si. Neměl jsem nic proti horám, ba jsem je někdy i uvítal. Ale když jsem se rozhodl zkoumat tuhle zemi, měl jsem v úmyslu toho vidět opravdu co nejvíc. Proto jsem si mapoval každý svůj krok. Kdo ví, kdy se mi to bude zase hodit. Někdy určitě ano. Bylo zbytečné se hned přidávat do smečky, chvíli se toulat a zjistit více o zdejším životě bylo důležitější. Pak aspoň nebudu vypadat jako naprostý hlupák.
Prošel jsem další skalnatou stezkou a už slyšel jak šumí les. Nemohl jsem být od něj daleko. I z toho důvodu jsem přidal trochu více do kroku a rozklusal se mu naproti.

// Ageronský les

// Vodopády

Ohlédl jsem se za sebou a viděl obrovský výhled. Ale v tom šeru jsem to nemohl tak úplně docenit. Tudíž jsem šel dál, přivítal mě celkem roztomilý les. Nebralo mi to na dobré náladě, ba naopak mi to ještě zvedlo. Plížil jsem se mezi stromy a skoro u každého se zastavil, abych si ho mohl prohlédnout. Začínalo se mi tady vážně líbit. A pocit, že bych konečně našel to místo, do kterého bych zapadl. I na tom něco bude. Jen najít to pravé ořechové, nebo že bych byl sám? Ale při pomyšlení, že by se tady objevil Tristan a já mu nemohl nabídnout domov mě ničilo.
Ne, takhle jsem se rozhodl už dávno. Mile rád jsem pomáhal a chtěl jsem pomáhat i dál. Tady někde bude místo, ve kterém ocení mou snahu a mou čest. Stačilo ho jen najít. Možná to chvíli potrvá, ale o to víc zjistím o zdejší kultuře víc. Bude to ještě dlouhá cesta, než najdu to pravé. Mlaskl jsem. Přede mnou běžel zajíc, ale v noci jsem zásadně nelovil, pokud jsem neměl akutní hlad. A ten se naštěstí zatím plně nedostavil. Proto jsem pochodoval dál a čekal, až začne jasno nového dne. Sem tam jsem viděl i světlušku, už je to roky, co jsem je viděl naposledy. Přišel jsem si jako v pohádce, ale stále jich nebylo tolik, abych to mělo své kouzlo.

// Armánské hory