Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Díval jsem se na Danie dost ochranářsky. Přece jen jsem o ní už ledasco věděl, jako třeba že se do věcí vrhala po hlavě a bez rozmyslu. Ach, to mládí. Její plán ovšem vypadal zpočátku dobře. Termiti se vydali ke stěně a přitiskli tak hlavičky k ní. Uslyšeli samotnou královnu a ihned začali rozpoutávat další vývoj události. Zastříhal jsem ušima a přiskočil k Danii. Najednou jsem ani chvíli nevnímal, co se všude děje. Všude byl prach a těžce se dýchalo. Termitům to všem nedělalo jakýkoli problém. Najednou probourali stěnu.
A s ní? Došlo i na střet s dvěma dalšími vlky. To budou ti vetřelci, co nemají imunitu. Ihned mě to napadlo. Neboť o vetřelcích se termiti bavili hodně často. A bylo to slyšet na míle daleko. Tmavou vlčici, její pach jsem si pamatoval. Museli jsme přijít tak nějak společně a ona zrovna vcházela hlavním vchodem. Druhého vlka jsem neznal, ale jeho pach tu také mohl být už usazený. Jen jsem je letmo prohlédl, ale více jsem se věnoval Danii. Přece jen tu jsem znal a měl jsem za ní určitou zodpovědnost.
Danie se ovšem ihned vrhla do víru dění. Stěna se rozbořila a za ní se skrývala královna, chudera tak trochu více uvězněná. A kolem ní neznámí termiti. Zdálo se, že se jí snažili... dostat? Unést? Srst se mi instinktivně naježila, stejně jako Danie. "Vše má určitě logické vysvětlení, tak do toho," vybídl jsem neznámé termity naproti. Na naší straně byli termiti, které Danie upozornila. A zdálo se, že v našem ohledu dost přátelští. Vždy jsem se snažil všechno dělat s chladnou hlavou. A to se stalo i teď. Zůstal jsem tam stát s hlavou vztyčenou, ale připraven kdykoliv uskočit, či cokoliv podniknout. Důležité teď bylo získat královnu na naší stranu. Možná byla pod vlivem nějakého kouzla. To jsem neuměl ovšem odhadnout. Soustředil jsem se na nepřátelské termity před sebou. Ale pohled jsem měl zcela klidný, stejně tak i vlastní postoj.

Také moc děkuji za akci!

Výhra
10 drahokamů - Crowley
15 drahokamů - Crowley
10 oblázků - Crowley
20 mušlí - Tonres
2* do magie - Tonres voda (6 + 7 level)
Magie od Smrti bez hvězd - Crowley neviditelnost
Magie od Smrti bez hvězd druhá - Tonres emoce
Teleportační lístek - Crowley
Teleportačí lístek druhý - Tonres
Elixír jedovatý jazyk - Crowley
Elixír drag - Tonres

GT
Vymaxování vrozených vlastností - Tonres síla
75% sleva k božstvu - Crowley (Smrt)

Děkuji!

přidáno
Also vymaxování vlastnostÍ aka všech ;)

POSTY
27.2.2023 → http://gallirea.cz/index.php?p=zpevne-veze&r=1#post-206966

Dohromady: Pokus mi vše prošlo a nesekla jsem se: 30 Lístků, 4 GT - the end

Loterie
// Hluboká omluva

"Skoro ano," šeptl jsem směrem k Danii a lehce se usmál. Opravdu se ten náhrdelník podobal tomu jejímu. Ale ten její v sobě skrýval tajuplný příběh. Byl určitě mnohem vzácnější, než nějaká cetka s pokladu kdo ví odkud. Zkoumal jsem místo toho stěny. Přišlo mi to správné tu hledat nějaký otvor, tajný vchod. Danie se do toho vložila s nápadem nějakou stěnu odstranit pomocí magie. "Aby nám to nespadlo na hlavu, pokud tady nejsou uličky, nejspíš to má pádný důvod." Napadlo mě a zastříhal jsem ušima. Přece jenom termiti museli pracovat ve dne v noci několik let, aby tohle vybudovali. Nepochyboval jsem, že by nevěděli, co dělají. Naopak to ví až moc dobře. Každopádně Danie měla velmi dobrou poznámku. Přikývl jsem, ale nechal jsem to volně ve vzduchu viset.
Najednou jsme však uslyšeli podivný tón hlasu. Byl naléhavý a linul se skrz jednu tenkou stěnu. Přistoupil jsem k ní podobně jako Danie a přiložil k ní ucho. "Možná by to šlo," napadlo mě. Prorazit to vlastním tělem? Proč ne? Ale kdo ví, jak by to bylo hluboké. Možná bych se hrnul do záhuby. Ale za pokus to určitě stálo. Možná by stačilo jen pořádně potlačit. Ale v tom jsme byli vyrušeni. Těkl jsem pohledem sem a tam.
Danie se chopila slova jako první. Napřed to vypadalo velmi nadějně.... ale ona jim prozradila to, co jsme právě zjistili. Zůstal jsem štronzo. Sakra.... co teď? Teď jsme v tom byli namočení natotata. Jejich tykadla stále podivně tikala sem a tam. Co když nás právě prozradila? Nešlo mi to do hlavy. Mohli jsme přijít se samotnou výhrou na zlatém podnose. S únosci i královnou. Jenomže jsme se možná namočili do něčeho většího. Ustoupil jsem o krok zpátky, abych tak uvolnil stěnu, ale zároveň měl nějakou tu jistotu kolem sebe. "Musíme jednat!" Řekl jsem nakonec rázným hlasem. Buď to prorazí oni, nebo já. Pokud se za tou tenkou stěnou skrývalo cokoliv, musel v tom být zakopaný pes, aby tam nic nebylo!

Preference: Mušličky, květiny, křišťály

20 mušlí, 25 květin, 2 křišťály
Styx

Kroutil jsem se mezi dvěma spadlými stromy. Kolikrát jsem se už do téhle situace dostal? Kdybych uměl pořádně počítat, ani prsty na tlapkách by mi nestačily. Kulaté a mohutné tělo zkrátka nebylo moc dobře stavěné na úzké místa. Kdy já si to konečně uvědomím, že se nesmím snažit vlézt do každé štěrbiny, kterou zrovna uvidím. Konečně jsem se o kousek posunul, pošoupl jsem se ještě víc, až strom pode mnou trochu zapraskal. Kousek! Kousek ještě! Kdykoliv jsem si tohle říkal, ještě to o kousek šlo.
Když jsem se konečně dostal ven, byl jsem obklopen spousty keři, které byly posypané sněhem. Kam jsem se to dostal? Každý by byl rád, ale já ne. Káral jsem sám sebe, za svou hloupost. Kouknul jsem na jeden z méně bohatých keřů a začal prolézat právě tudy. Kousek ode mě vyletěl opeřenec. Kráčel jsem ale stále dál, nijak jsem si jí nevšímal. Kabát měl opeřenec pravděpodobně barevný, toho jsem si mohl všimnout, neboť se stále motal kolem mě. Kam může mít namířeno? Kolem mě se neustále motá. Kroutil jsem hlavou ze strany na stranu, stále na mě opeřenec narážel, jako bych mu něco vzal. Když jsem se otočil, uvědomil jsem si, že jsem mu opravdu něco vzal. K zemi jsem položil nos, abych lépe viděl, hnízdo spadlo na zem. Karma, tohle se mi vrátí. Kdybych nebyl takové nemehlo, možná bych si ho všimnul dřív, ale teď bylo pozdě. Kráčel jsem tak dál, pták mi bude muset časem odpustit a já si svou daň budu muset vybrat někde jinde. Kde bych hledal nové hnízdo, kdybych byl pták? Když já se o ptáky nikdy moc nezajímal a nechtěl jsem s tím dnes začínat.

POSTY
12.2.2023 http://gallirea.cz/index.php?p=ellisino-udoli&r=1#post-206478

ROZCESTNÍK
Tonres http://gallirea.cz/index.php?p=zavoj-ztracenych-dusi&r=1#post-206480

+2 (Dohromady: 26 Lístků, 2 GT)

po sem PŘIPOČÍTÁNO

POSTY
11.2.2023 http://gallirea.cz/index.php?p=zpevne-veze&r=1#post-206461

+1 (Dohromady: 24 Lístků, 2 GT)

Loterie

Nevěřícně jsem zavrtěl hlavou. "Upřímně jsem se o brouky nikdy moc nezajímal," šeptl jsem směrem k Danii omluvně. Ale možná to byla chyba, měl jsem se o ně zajímat mnohem víc. Celkově když jsem byl teď v termitišti, jejich život může být vskutku zajímavý. Měli svojí vlastní hierarchii a povinnosti. Každý z nich měl svou funkci.
S Danii nám to stále nešlo do hlavy. Zastříhal jsem ušima a přemýšlel nad tím, co všechno jsme se dozvěděli. Termiti moc dobře neviděli a díky imunitě jsme se mohli pohybovat jak jsme jen mohli. Jenomže jak dlouho nám ta imunita vystačí? A kam vůbec mohla zmizet? Přičemž už Danie upozorňovala na nenápadnou chodbičku. Do které jsme se ihned vrhli, abychom zjistili co ukrývá.
Mířili jsme chodbou, když v tom jsme před námi uviděli vlčici. Zvědavě jsem zastříhal ušima, vedli jí termiti. Pravděpodobně ke králi, nebo k němu výše kompetentnímu. Ví o nich, nemají imunitu. S takovou abychom ještě nezachraňovali i je, a nejen královnu. "Tak přece jenom tu nejsme sami," šeptl jsem k Danii, ale snažil se být tak trochu neviditelný. V tichosti jsme nadále pokračovali dál, do místnosti.
Místnost byla prostorná a zcela plná bohatství. "No páni, to museli sbírat celé roky!" Nevěřícně jsem zavrtěl hlavou. Prohlížel si všechny drahokamy a diamanty, mušle. Tolik věcí by se mi hodilo, tolik bych je potřeboval. Ale byl jsem starý poctivec a dobrák, ničeho jsem se nechtěl tak úplně dotknout. Kromě kamenů a jiných kuriozit tu byly i přívěšky. Chvíli jsem po nich pokukoval. Jistě, napadlo mě po nějakém sáhnout, ale nic co by se ke mě hodilo.
Z transu mě vytrhl až teprve hlas, který se linul pod námi. Byl rázný a tvrdý. "Zadeček?" Jestli jsem se nepřeslechl. "Zmizení... Danie tady nepůjde asi jen o zmizení," řekl jsem nejistě a začal se dívat po jiných, dalších chodbách. Poklad jsem nechal pokladem. Možná za tím vším stojí opravdu král. Král se mohl zbavit královny a teď chtějí... zmizet? Ale proč? Snažil jsem se uslyšet ještě něco, cokoliv jiného. Ale zatím jsem neměl to štěstí. Pokud jsem našel nějakou další chodbu, vydal jsem se po ní. Kdyby nás někdo načapal v místnosti s pokladem, čekal by nás možná i mnohem horší osud, než samotnou královnu.

POSTY
8.2. 2023 http://gallirea.cz/index.php?p=zpevne-veze&page=1#post-206384

GOLDEN TICKETS
https://media.discordapp.net/attachments/693004824433655878/1072483854050406450/IMG_1100.jpg?width=836&height=627

Dohromady: +1, +1 GT (Dohromady: 23 Lístků, 2 GT)

Loterie 5

"No jistě," podotkl jsem směrem k Danie, která se snažila ještě termitovi domluvit. Uděláme cokoliv, abysme jejich královnu našli. Osobně mě to totiž začalo už také zajímat. Kam se tak mohla podít? Bylo to opravdu zvláštní, že se najednou rozhodla zmizet. Ale pokud to udělala sama od sebe, nenajde jí nejspíš nikdo. Ale na druhou stranu, proč by to dělala? Těžko říct.
Procházeli jsme hlavní chodbou. Snažili se být nenápadní, což se nám z velké části i vedlo. Až do okamžiku, než do mě jeden větší termit narazil. I přes mou hmotnost a výšku to se mnou zamávalo. Ale naštěstí jsem to ustál se ctí. Začalo se tady mluvit o vážnějších věcech. Nehledě na to, že někteří termiti byli jiní. "Musíme být blízko štábu," podotkl jsem potichu směrem k Danie. Slyšeli jsme toho spousty, termiti byli zmatení a úplně všude. Chápal jsem tenhle povyk, ale pokud by přišli na to, že jsou vlci v jejich doupěti, byl by to ještě větší poprask.
Měli jsme štěstí v neštěstí, neboť jsme společně s Danii zahlédli úzký vchod. Kterého si nikdo jiný ani nevšímal. Měli jsme na výběr, pokračovat dál a možná najít krále, nebo prozkoumat cestu, kterou termiti považovali za nedůležitou. "Za zkoušku to stojí, ne?" Šeptl jsem potichu Danie. A když jsem měl příležitost se proplést mezi termity, nasměroval jsem si to přímou onou vedlejší uličkou. Nevěděl jsem, co bysme tam mohli najít, ale rozhodně by tam mohla být nějaká stopa. Co je na jejím konci? Že jí nepovažují za důležitou k prozkoumání. Slizu v okolí moc právě v téhle cestě nebylo, tak mi zvědavost nedala tam aspoň nenakouknout.

... Doplňuji:

POSTY:
4.2. 2023 Crowley → http://gallirea.cz/index.php?m=topic&id=22854&page=1#posts
5.2.2023 Crowley → http://gallirea.cz/index.php?p=asgaarsky-hvozd&r=1#post-206297

ROZCESTNÍK: - plněno tentokrát za Crowleyho, 4.2.2023
Závoj ztracených duší → http://gallirea.cz/index.php?p=zavoj-ztracenych-dusi&r=1#post-206281
Nora zrzavé lišky → http://gallirea.cz/index.php?p=nora-zrzave-lisky&r=1#post-206282
Sviští hřiště → http://gallirea.cz/index.php?p=svisti-hriste&r=1#post-206283
Zmatené křoví → http://gallirea.cz/index.php?p=zmatene-krovi&r=1#post-206284

Dohromady:
Dohromady: 22 Lístků, 1 GT

po sem PŘIDÁNO

Zdravím!
Také posílám své vlákno:

NÁKUP
Tonres: 50 drahokamů - 5 lístků
Crowley: 100 oblázků - 5 lístků

POSTY
1.2.2023 Crowley - http://gallirea.cz/index.php?m=topic&id=22854&page=77#post-206203
2.2.2023 Crowley - http://gallirea.cz/index.php?m=topic&id=22854&page=1#posts

ROZCESTNÍK 1.2.2023
Závoj ztracených duší - http://gallirea.cz/index.php?p=zavoj-ztracenych-dusi&r=1#post-206196
Sviští hřiště - http://gallirea.cz/index.php?p=svisti-hriste&r=1#post-206197
Zmatené křoví - http://gallirea.cz/index.php?p=zmatene-krovi&r=1#post-206200
Nora zrzavé lišky - http://gallirea.cz/index.php?p=nora-zrzave-lisky&r=1#post-206201

GOLDEN TICKETS
1. Zpěvné věže, 1.2.2023 → http://gallirea.cz/index.php?p=zpevne-veze&r=1#post-206195

Dohromady: 16 Lístků, 1 GT

Dneska ráno svitla mi naděje, neboť štěstí se na mě určitě usměje. Šel jsem křížem krážem sem a tam, copak dneska asi udělám? Došel jsem až k samotné noře, kterou jsem znal stejně jako moře. Nebyla to žádná sláva, přesto to ale byla dobrá zpráva. Noru liška obývala, minule za to návštěva velmi stála. Budu mít dnes stejné štěstí, když jsem se dostal na tohle rozcestí? Nahodil jsem úsměv a šarm, v hlavě jsem měl však alarm. Pach tu slabý a starý byl, to jsem si však pozdě uvědomil.
Hlavu jsem vrazil přímo dovnitř, abych byl co nejrychleji uvnitř. Prach a špína všude byla, jako by se liška ještě nevrátila. Koukal jsem do stran i níž, to už jsem vevnitř byl totiž. Srdce pokleslo mi dolů, dneska tu nebude spolu. Krásná liška ryšavá, zmizela tak její postava. Kde se asi toulá společnice má? Moje milá, krásná a jediná. Copak na mě nečekala? Vždyť jsem jí to tehdy slíbil, když se zeptala. Tmavá nora prázdnotou sršela, smutná a prázdná ovšem byla. Mohla jít ven a ztratit se, nenašla cestu kudy vrátit se.
Chvíli jsem tam ještě stál, ani jsem se neusmál. Chtěl jsem jí šarmem ukázat a na předešlou situaci navázat. Vždyť jsme si tak hezky povídali a přátelství si tak udělali. Vztah však pevný základ neměl, duševně jsem oněměl. Zůstal jsem sám v prázdné noře, stejně ztracen jako to moře. Otočil jsem se a vyšel ven, vzpomínal jsem na ni každým dnem. Co jsem proved, že tu není? Toužil jsem po jejím vysvětlení. Uviděl jsem zase denní zář, úsměvnou jsem neměl tvář. Nálada mi poklesla, nejraději bych si sednul do křesla. Nechtěl jsem se však zdržovat, musel jsem zase pracovat. Tancoval jsem cestou svou, vrátit se mohu zase jednou.

Počas zimy som nebol přiliš aktivní. Ostatne tak ako vždy. Zadok som mal složený v lese, vo ktorom som bol už niekolko dnů. Ostatne som už chcel vyraziť zase na cestu, netušil som však, kam by som chcel. Mal som tolko smeru, kam sa vydať. Rozhodol som sa však pozreť, ako je na tom blízká reka. Možno by som zkusil i uloviť nejaku tu rybu. Dnes bolo celkovo hezky, tam prečo nie? Rybu som už dlúho nemal, zavrtel som chvostom a roztancoval svoju riť smerom k riece. Ta tekla nedaleko, takže som to našťastia nemal priliš daleko.
Doklusal som ku rece a prehliežal som si ju. Nebola zamrzlá, což bola dobrá známka. Bol som i dosť na juhu, takze tu nebola taká zima, ako na severu. Tak hej, dneska sa cejtím na kupel. Zazubil som sa radostne. Vkročil som do vody, bola ladová, musal som zatnuť všetký zubiska. Ostal som stať na kraju a hladal nejaku rybu. Vatšina bola zalezlá v bahne dole, ale musel tu byť i nejaký ten rybí otužiloc. Mohol som tam byť už niekolko minuť a stále nič. Což bolo čudné, neboť voda tu tekla silným prúdom. Ale no tak, to som si namočil nohy len tak pre nič za nič? Smutne som pozrel na breh, ku ktorému by som sa mal vydať. Nechcel som predsa prechladnuť. Ale eště som nehádzal flintu do žita, naozaj nie.
A teraz bola moja priležitosť! Naozaj sa ku mne blížila ryba. Nebola sice nijak velká, ale mňa stačila. Chcel som si len líznuť rybiny. Už tak dlúho som ju neokoštoval. Pripravil som sa a jakmile som mal priležitosť, chňapl som po něj. Musel som s hlavu pod vodu, ale vyplatilo sa to. Chytil som ju. Mrskala sa mi v tlame a já vítezne vkročil ku brehu. Zahryzl som sa, aby mi nepláchla preč. Dnes bol naozaj dobrý deň! Zazubil som sa a nesl si svoju korisť do bezpečí mojho domova.