Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ještě chvíli jsem postával venku a užíval si poslední chvíle večera. Tma jak je v zimě zvykem padne určitě velmi brzy, tak sem si jí chtěl ještě užít. Ovšem teplo mi chybělo a potřeboval sem promrzlé tělo trochu prohřát. Vkročil sem směrem k úkrytu a kontroloval všelijaké pachy. Chtěl sem být ve střehu, co kdyby se v opuštěné jeskyni přece jenom skrývalo nějaké nebezpečí? Opatrně sem nahlédl dovnitř, hned mě překvapilo, jak je jeskyně prostorná. Lehce sem do ní štěknul a můj hlas se ozýval ozvěnou ještě několik sekund potom. Ode zdi ke zdi. Páni, to nebude asi obyčejná jeskyně. Uvědomil sem si a tak sem pokračoval dál.
Rozhodně tu bylo tepleji, což sem uvítal. Jenomže jsem šel pořád hlouběji. Kam to vede? Přemýšlel sem. Nedokázal sem to rozlousknout. Určitě to nebyla obyčejná jeskyně. Šel sem už poměrně dlouho a stále sem nenašel konec. Ba naopak sem začínal cítit čerstvý vzduch. Nad hlavou mi nejspíš spalo několik netopýrů, nechtěl sem je rušit. A tak sem v tichosti našlapoval. Čerstvý vzduch? Tady? Už sem cítil, jak teplota zase klesá, dostávám se ven.

// Papouščí ostrov

// Dlouhá řeka

Ještě sem se ohlédl přes rameno, zdálo se, že jsem v téhle pustině vážně sám. Tak za tohle bych měl dostat nějaké ocenění. Kdykoliv sem si vybral nějaký směr, byl zcela prázdný. Nevím, jestli jsem byl smolařem roku, ale ani tenhle rok nezačal úplně šťastně. Za chvíli padne tma, měl bych si pospíšit, jestli nechci v noci zmrznout. A tak sem se pobídl k tomu se rozklusat. Uvítal mě zase další les, ale v něm sem viděl něco, co mě sem táhlo. Možná to bude štěstí, že tam opravdu bude nějaký úkryt.
Sám sem byl zvědavý, co mě bude v lese čekat. Očekával sem nějakou zvěř, nebo možná smečku. Skály byly vidět z vrchu Ragaru, třeba tu někdo bude obývat. Ale podle pachu už to byla pěkná doba, co tu naposledy byla vlčí tlapa. A žádné vlčí stopy. To už něco naznačovalo. Uvědomil sem si, že stojím před jeskyní. Bingo, tady můžu zůstat přes noc. A pak bych se mohl už opravdu vydat najít nějakou společnost. Měl sem v tom pěkný guláš, alespoň v hlavě. Směry mi nedávaly smysl, ale jakmile se trochu zahřeju, třeba na tom budu líp.

// Ragarské pohoří

Nečekal sem a zamířil níž, slyšel sem tu někde řeku, ale před mým zrakem byla skryta. Vyšel sem z hor a prolezl ještě pár stromy, abych se dostal na zcela sněhovou plochu. V dálce byla tmavá skvrna, kterou sem považoval za úkryt. Snad to mu tak bude. Podle pachu už tu nějakou chvíli nikdo nebyl. Nic nového, mám štěstí na smůlu. Dávalo to vůbec smysl? Nejspíš jo, ale na samotu už sem si tak nějak zvykl. Udělal sem krok a uvědomil si, že nestojím jenom na sněhu. Pode mnou to zakřupalo, ale ne dost na to, aby se led prolomil. Řeka měla na sobě obrovskou vrstvu ledu. Někde dole možná nějaký čůrek ještě protékal, ale určitě se po tom dalo v pohodě přejít. Krutá zima, pro severní smečky to musí být náročné. Ale nejspíš už se naučili žít, tak jako se vším.
A tak sem mohl suchou nohou přejít přes zamrzlou řeku, která mě dostala na druhý břeh. Ohlédl jsem se, snažil se zapamatovat, kde vlastně jsem. Ale pak už sem se mohl těšit na teplo jeskyně, která mě určitě mile ráda přes zimu skryje. Alespoň to, další den snad pro mě bude produktivnější. Tím sem nechtěl říct, že už to pro mě končí, ale nepočítal sem s tím, že se mi stane ještě něco výjimečného.

// Úkryt

// Ageronský les

Trpěl sem jak pes na téhle cestě. Měl sem toho Života poslechnout dřív, ale i on si dává na čas. Povzdychl sem si. Slíbil mi, že mi s novým začátkem pomůže, ale kde je jeho pomoc? Stále sem nepociťoval žádnou změnu, která by mi měla pomoci najít nový smysl života. Zatím bylo vše při starém, ne-li horší.
Šlapal jsem do prudkého srázu výš. Všude byl sníh a tak najít nějakou schůdnou cestu bylo nadvlčí úkol. Nemířil jsem však na samotný vrchol, stačilo mi dostat se nějak nad lesy a rozhlédnout se. Třeba zahlédnu nějakou jeskyni, která by mohla třeba patřit smečce. A ta by mě mohla nechat přenocovat. A nebo taky ne. Ale alespoň bych měl přehled. Takhle sem kopal od ničeho k ničemu a hledal různá východiska.
Konečně se mi podařilo dostat se nahoru a stát pevně nohama na zemi. Nikam sem nesjížděl ani neujížděl. Tak jo, kudy teď? Rozhlédl jsem se. Viditelnost pro mě nebyla úplně ideální. Díky větru to zvedalo sníh a můj pohled byl tak trochu mrtvý - neviděl sem toho moc. Tamhle to vypadá jako jeskyně. Napadlo mě. A tak sem se rozhodl to jít zkontrolovat, třeba budu mít štěstí a opravdu to bude jeskyně.

// Dlouhá řeka

// Severní Galtavar

Konečně aspoň na chvíli bylo příjemně. Studený vítr se tak mohl opírat o stromy, nikoliv o mně. Byla to fascinující změna. Ta pláň mi dala zabrat snad několik hodin. Cítil sem se jako praštěný kusem dřeva. Tělo bylo zničené, vítr se mi dostal pod kůži. Kožich byl durch mokrý a plný sněhových koulí. Tohle sem si mohl odpustit a vybírat cestu lépe. Polkl jsem a pomalu se dostal do hlubin tohoto lesa. Nebyl špatný, ba naopak se mi celkově líbil. Mělo to své kouzlo, které bych uměl náležitě ocenit. Co mi však chybělo byli vlci, neměl jsem štěstí na smečku. Ani na nějakého potulného vlka, který by mě uměl nasměrovat.
A tak sem pokračoval dál. Viděl sem hned několik lasiček a spousty stop menší zvěře. Ač jsem nechtěl, zabrouzdal sem myšlenkami k tématu, proč tady není smečka? Až na tu zimu jsou tu ideální podmínky. Ale kdo ví, proč se tu nikdo nerozhodl žít. Třeba tomu tak kdysi dávno bylo, jen já přišel už moc pozdě. Nechtěl sem nad tím dlouho bádat, jen sem hledal různé záminky, jak si zabavit mozek. Jinak bych se asi zbláznil. Pak sem zamířil ještě kousek na sever, když už tu sem mohl bych se z vrchu porozhlédnout, jestli neuvidím něco zajímavého, kde se na noc schovat.

// Ragarské pohoří

Sněhu tu byla habaděj, cítil sem jak se mi chlad dostává pod kůži. Měl bych si hejbnout, abych našel něco do setmění. Sice sem měl ještě pár hodin k dobru, ale chtěl sem to mít zcela pod kontrolou. Suše sem polknul a udělal další dlouhý krok směrem ke sněhu. V lese budu mít třeba štěstí. Napadlo mě. Bral sem to alespoň jako záminku k tomu prolézt si pořádně sever, neměl sem dostatek příležitostí. A určitě bych si vybral i lepší období. Ale teď už sem si nemohl vybírat, nevím co mě to popadlo, že jsem se hned teď musel teleportovat. Sever se zdál být prázdný stejně, jako jih.
Zahlédl jsem siluetu lesa přede mnou. Trvalo to, než sem přešel celou plání. Moc cest, o které bych se mohl opřít tu nebylo. Takže sem si musel vyrobit vlastní. Zadýchaně jsem už odpočítával poslední skoky, které mě dělí od lesa. Tak to by bylo. Oddychl jsem si. Zvedl jsem hlavu a rozhlédl se. Jen matně sem si pamatoval, jestli sem tu vůbec byl. Už je to vážně dlouho. Uvědomil sem si a povzdychl. Konečně sem mohl projít mezi prvními stromy.

// Ageronský les

// VVJ

Obrovské množství sněhu, to jediné sem viděl. Plocha to byla velká a dostat se na druhou stranu možná zabere i pár hodin. No sakra. Povzdychl sem si. Tohle bude zabíračka jako blázen, ale naštěstí sem byl dostatečně trénovaný. A tělo sem měl odolné, takže sem se toho nezalekl. Ke sněhu sem měl kladný vztah a nevadil mi. Vykročil sem proto správnou nohou dopředu, noha mi ihned zajela skoro až po pleca do sněhu. Vypadalo to jako zezačátku dobrý nápad, teď už to tak fajn nebylo.
Štěstí by bylo najít nějakou lépe vyšlapanou cestu. Stáda se tady zdržovala, ovšem za takového počasí se nejspíš stáhly někam k lesu. Takže přebrodit to na druhou stranu bylo zcela a jenom na mě. Zatl jsem zuby a pokračoval. Byl sem celý od sněhu, mezi prsty na tlapách, mezi srstí na břichu se mi dělaly sněhové koule a držely se. No tak... Uschnout, to bych chtěl moc. Ale kdybych našel vhodnou jeskyni, nebo úkryt, který bych vydýchal, možná by aspoň něco lehce povolilo. Ale to v tuhle chvíli byl jen pouhý sen. Udělal sem proto další krok, ale nebyl sem ještě ani v půlce.

// Východní hvozd

Vyšel jsem od hranic hvozdu a ohlédl se. Pak sem přesunul zrak k jezeru, všude kam jen oko dohlédlo bylo znát, že po vodě nejsou ani stopy. Takže celé zamrzlo, povzdychl sem si. Každopádně sem to tak nějak čekal. Na severu to bude krutější, než na jihu. Můj les sousedil s řekou, která ještě nezamrzla, jak je tomu ale teď sem mohl jenom hádat. Rozhodl jsem se prozkoumat sever, v těchto krutých mrazech a porozhlédnout se, jestli někdo nepotřebuje pomoc. Zdálo se, že je většina vlků ale zalezlá ve svých úkrytech. A mají recht. Byla opravdu zima.
Položil sem tlapu na led, chtěl sem přejít jezero a dostat se tak o něco dál. Na druhé straně by mohla bát nějaká jeskyně. Snad sem se nemýlil, i když můj orientační smysl, od události spojené s mou smrtí sem na tom nebyl kdo ví jak dobře. Ale zatím sem vždy dosáhl svého. Další tlapa padla na led, bylo to kluzké, ale mohutná tlapa mi dávala docela dobrou koordinaci pohybu. Hezky sem postupoval a středu sem se snažil vyhnout. Nejspíš by led nepopraskal, ale nechtěl sem to riskovat, nepovažoval sem se za malého, ani hubeného vlka. A náhoda byla blbec. A tak sem zamířil k zasněžené plánině dál.

// Severní Galtavar

Rozhlédl jsem se, dostal sem se do další části lesa. Tenhle hvozd byl celkem rozlehlý. Kdybych se na to podíval z jiného úhlu, možná by byl vhodný i pro otrlou smečku. Napadlo mě. Ale rozhodně ne nic pro mě. Bylo by to pro odvážlivce, ne-li blázny. Já byl mnohem více spokojený ve svém malém lese. Ještě by se mi šikla ta malá smečka, všechny zdejší mi přišli velké, nebo na nevhodných místech. Ale mohl jsem prozatím poznat jenom jednu, takže jsem neházel flintu do žita. Měl sem ještě hodně možností a třeba se nějaká ukáže, jako ta dobrá volba.
Prolezl jsem mezi dvěma užšími stromy, musel sem vyfouknout pupek, ale podařilo se. Tak jo, nejspíš tu žádná jeskyně ani úkryt nebude. Povzdychl jsem si. Tak jo, měl bych se porozhlédnout třeba někde vedle. Napadlo mě. Pomalu sem se vydal směrem k velkému jezeru. Není to daleko, sice jsem tušil, že to jezero bude celé zamrzlé, ale chtěl sem si najít nějaký úkryt. Třeba budu mít štěstí a někdo mě nasměruje, kde se přes noc schovat. Měl sem celkem málo času. Co nevidět padne tma a začne hra o čas. A tak sem neztrácel čas a vypravil se k jezeru.

// VVJ

Pozorování kamzíků bylo opravdu fascinující, ale nebyl to důvod, proč sem přišel na sever. Rozhlédl jsem se kolem dokola, to ležení mě utvrdilo v tom, že bych neměl zůstávat ležet dlouho. Za chvíli už sem cítil chlad pod srstí, kdybych tu ležel ještě chvíli, mohl bych to nehezky odskákat. Tak jo, je na čase zase jít dál. Projelo mi hlavou. Přišel sem sem, abych se něco dozvěděl, nebo někomu pomohl. Hvozd se zdál být v tuhle chvíli tichý a klidný.
Protáhl jsem si tlapky a snažil se rozpumpovat krev v žilách. Jsem daleko od domova, měl bych si na noc najít nějaký nocleh. Bylo nebezpečné zůstávat takhle v lese a venku. Fakt ovšem byl, že jsem neměl absolutně tušení, kde jsou tady na severu nějaké jeskyně, do které bych se mohl schovat. Tak jo, výprava začíná. Usmál sem se. Nebo hra o zdraví? Zatím sem celkově prohrával, ale nic sem nehodlal nechat náhodě. Zdraví bylo na prvním místě, takže sem automaticky začal hledat nějaké hory. Cokoliv, čeho bych se mohl chytit. Možná i nora by stačila, třeba tady v lese. Chtěl sem ho ještě projít, než ho definitivně opustím. Třeba mě překvapí, co všechno v něm ještě najdu.

Tento hvozd jsem si vážně užíval, byl svým způsobem hluboký a neskutečně tajemný. Měl sem tu výhodu, že už začínalo být světlo. Přece jenom ráno se trochu táhlo, co se světla týkalo a tak sem zezačátku neměl zcela dobrou viditelnost. Zrak mi nesloužil tak jako ostatním a vidět vše černobíle bylo občas na obtíž. Jenomže aspoň v zimě sem se mohl cítit aspoň trochu normálně. Vzhledem k tomu, že aspoň z padesáti procent vlci viděli podobně, jako já. Sníh byl zkrátka bílý a vše ostatní se zdálo, že se zabarvuje do šera.
Pokračoval sem tak dál, určité cesty mi ukázaly, že tudy východisko nebude. Bylo to nepřístupné ať už díky svahu, nebo sněhu. Každopádně sem měl tu čest zjistit, že tu žije velké stádo, určitě ne jedno, kamzíků. To zvíře jsem už pěkně dlouho neviděl. Na jihu jich bylo opravdu málo a tak sem se vydal v jejich stopách. Toužil sem je aspoň vidět, když už ne lovit. V tomhle lese bych stejně lovil těžko sám. Díky mojí velikosti to nebylo zrovna ideální. Mohutné tělo spojené s tímhle krkolomným terénem by se rovnalo katastrofou. Potřeboval bych k sobě nějakého ladného parťáka. Teď by se šikla Danie, ta na to byla dobrá. Byla malá, drobná a lehce šílená. Určitě by nebylo proti takovému lovu. Zase sem si na tu mladou vlčici, kterou jsem považoval skoro za svoji dceru vzpomněl. Dost mi chyběla a já mohl jenom doufat, že se tu zase brzy objeví. Za nedlouho už sem je slyšel a o pár sekund později sem zahlédl jednoho kamzíka. Lehl sem si do sněhu a při tom je pozoroval, bylo to celé stádo, fascinovalo mě je pozorovat.

// Teleport - Řeka Tanebrae

Soustředil sem se na to jediné, na les kousek od Velkého Vlčího Jezera. Na ten sem měl celkem dobré vzpomínky a dokázal sem si ho velmi dobře vybavit. Stál sem u řeky a přál si dostat se sem. Netušil sem, jestli tohle všechno k tomu stačí. Nikdy sem teleportem ještě necestoval, ach co mě tady v téhle zemi ještě bude všechno čekat? Prosím, splň se. Modlil sem se. Najednou sem ucítil změnu vzduchu, pichlavý vzduch se mi zabodával do plic. Na severu bylo chladněji, než na jihu. Pomalu sem otevřel oči, poslouchal sem šum lesa. Byl sem uprostřed lesa. Klaplo to! Usmál sem se. Opravdu se mi to podařilo.
Sice jsem měl cíl - porozhlédnout se po severu, jestli tu náhodou není někdo v úzkých, ale netušil sem, kde začít. Tak jo, první krok sem udělal, jdou se hledat známky života. Zastříhal sem ušima. Pod nohama mi křupal sníh. I když tu všude byly stromy posazené blízko u sebe, sníh si přesto cestu našel. Mráz a chlad si prořezával cestu skrz koruny stromů, skrz půdu. Proplétal sem se mezi stromy a rozhlížel se. Sever vlastně nemám tak dobře prozkoumaný, jako jih. Uvědomil sem si. A tak sem začal hledat nějaké vodítka, něco od čeho se chytnout, že jsem opravdu na správném místě. Zhluboka sem se nadechl, za několik minut už sem si na tu teplotu zvykl. Ještě aby ne, správný severský vlk by neměl mít problém s mrazem. Pomalu sem se rozešel nějakým směrem, rozhlížející se po šedivém okolí.

// Houbový Ráj

Pomalým, šouravým krokem sem se dostal až k řece. Takhle se cestovat dlouhodobě nebude dát. Moc dobře sem věděl, že pokud chci na sever, vede jím jen jedna cesta. Povzdychl sem si, šetřil sem si je, ale tentokrát sem cítil, že to zkrátka musím udělat. Viděl sem, že řeka tady zamrzlá nebyla, ale severněji to bude určitě horší. Třeba se mi bude moje magie ještě hodit. Projelo mi hlavou a usmál sem se. Přistoupil sem ke břehu a sklonil hlavu, napil se trochu chladné vody, ale ne moc. Musel sem si hlídat svou imunitu. A pít v takovém mrazu studenou vodu by mohlo být na obtíž. Kor teď, když sem byl rozhodnutý něco udělat pro tenhle svět.
Odstoupil sem od řeky a rozhlédl se. Netušil sem, jak se cestuje teleportem, ale musel sem to vyzkoušet. Teď. Tak jo, měl bych si představit nějaké místo, jaké? Věděl sem, že chci někam na sever, ale nebyl zcela rozhodnutý, kam přesně. Měl sem na výběr s tolika druhů. Tak jo, je tam to velké jezero, někam poblíž. Takže na to budu myslet a snad to půjde. Zavřel sem oči a soustředil se na nějaký les kolem Velkého Vlčího Jezera. A doufal, že všechny magičtí tvorové jsou se mnou a přesunou mě přímo tam.

// Teleport - Východní hvozd

Loterie 2
// Houbový bunkr

Vyšel sem ven a nechal se ošlehat studeným větrem, který si razil cestu kolem kmenů stromů. Lehce sem přivřel oči, byla vážně zima. Půjdu se napít a pak se podívám na sever. Zdá se, že na severu bude panovat mnohem větší zima, než tady na jihu. Ale nejdříve sem se potřeboval sám trochu zkulturnit. Nasycený jsem byl dostatečně, ještě to chtělo zapít tou ledovou vodou a můžu pokračovat. Pomalu sem se proplétal mezi stromy. Mé vyšlapané cesty byly znova zasypány sněhem a povrch byl už lehce namrzlý. Myslel sem, že takové zimy jsou jenom na severu, ale zdá se že jsem zdomácněl. Už sem si ani nepamatoval, jaké zimy sem kdysi prožíval. Museli být krutější než teď, takže sem pobral veškerou svou hrdost a byl pevně rozhodnutý.
Už sem viděl hranice lesa, nebude trvat dlouho a budu před řekou. Slyším, že voda teče, takže to bude snad v pohodě. Zamyslel sem se a pohodil při tom ocasem. Ohlédl sem se naposledy na svůj domov a pak kupředu. Někde tam za horizontem byl Život. S tvou pomocí, nebo bez tebe, jdu si pro svůj nový osud. Vzkázal sem směrem k Životovi a zamířil k řece.

// Řeka Tanebrae

Loterie 1

Zdálo se, že noc se přehoupla v jasný den. Pomalu jsem se zvedl ze svého pelechu a pořádně se protáhl. Tělo bylo ztuhlé a toužilo se trochu více protáhnout, ač tam venku nejspíš panoval samotný mráz. Ale měl bych se podívat více na sever, třeba tam bude někdo potřebovat pozor. Zima uměla být zrádná a já bych nedokázal přenést přes srdce, že si tu takhle v klidu ležím a tam venku má někdo problém. Zastříhal sem ušima a ještě zkontroloval úkryt. Byl opravdu dobře stavěný, mohl sem být rád, že jsem ho našel právě já. Jenomže ne každý může mít takové štěstí jako já. Už jednou sem si slíbil, že budu pomáhat ostatním. Uvědomil sem si.
Tak jsem pomalu nasměroval své tělo k východu. S každým dalším krokem jsem cítil pichlavý vzduch v plicích. Hold si budu muset zvyknout, jako bych ani nebyl vlk ze severu. Už je to dlouho, co jsem takovou zimu poznal. Zdá se, že jsem za celý rok dost zlenivěl. Tak jo, hurá hledat dobrodružství, asi? Nebyl sem na to už starý? Možná. Ale na pomoc sem se rozhodně jako starý necítil.

// Houbový les