Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Prstové hory

Les už byl zase plný chladu, který se mi snažil dostat do plic. Spousty stromů byly v korunách obaleny velkou a tmavou vrstvou sněhu, který byl zmrzlý. Vznikalo tu mnohem větší přítmí, než tu bývá normálně. Proto jsem i hůře viděl a tak jsem spoléhal na systém - pokus omyl. Pokud jsem narazil na křoví, hold jsem ho musel obejít. Srst se mi určitě za chvíli zacuchá. A to jsem si s ní dal tolik práce. Povzdychl jsem si, ale takový už byl život. Už aby byla jarní očistka.
Proplétal jsem se mezi stromy, panoval tu klid. Hledal jsem stopy zvěře, ale ani tady se žádná neukrývala. Velmi mě zajímalo, kam se zbytky našich zvířat poděla. Jako by je Život před námi skryl. Provedli jsme snad něco? Tohle ale není styl Života, ale spíše jeho prohnané sestry. Byl to snad její pokus o nějakou lumpárnu? Těžko říct, ale Roland měl pravdu, měl bych se za ní vydat a možná se i zeptat. Chvíli to trvalo, ale už sem slyšel burácet řeku.

// Řeka Tanebrae

// Poušť

Dělalo mi celkem problém najít tu stejnou cestu jako před tím. Řídil jsem se převážně pohledem, ale jak už to tak bývalo, opět mě zklamal. Musel jsem zapojit čich a kousek se i vracet, po vlastním pachu. Povzdychl jsem si. Neměl bych na to zapomínat. Po mém skonu jsem byl občas trochu zmatený a některé věci si neuvědomoval, ale považoval jsem to tak nějak za dar. Mohl jsem udělat několik kroků navíc, pro své zdraví samozřejmě. Uchechtl jsem se a konečně nalezl tu správnou cestu mezi horami.
Rozhlížel jsem se, po zvěři tu nebylo ani stopy, zdá se že zvěř bude jenom tady. Ale dobré vědět, až zase budu mít hlad, i když to není zvěř, kterou bych si sám od sebe vybral. Otočil jsem se. To maso z té divné lasičky bylo... jiné. Rozhodně to nebylo to, na co bych byl zvyklí. Ale rozhodně lepší, než prázdný žaludek, nechtěl jsem přijít ani o jediné kilo, které mé tělo mělo. Když jsem zahnul za další roh, uviděl jsem první stromy.

// Tmavé smrčiny

// Savana

Nadechl jsem se teplejšího vzduchu, bylo fajn cítit, že v plicích nic neštípe. Byl to nezvyk po těch dlouhých týdnech v mrazu a chladu. Sklonil jsem hlavu a nabral trochu písku na čumák. Nelišil se od sněhu tolik, jen ve struktuře a tom, že písek při teple nemizí. On je tu už dlouhých stovky let, hádal bych. Procházel jsem kolem mohutných kopců, kde jsem si udělal drobnou zastávku. Zvedl jsem hlavu a podíval se k vrcholu, který byl skryt v mlze. Mockrát Vám děkuji, Živote. Usmál jsem se a klobouk na hlavě se zakymácel. Po té jsem se důstojně uklonil, i když to sám Život neviděl, já jsem měl teď čisté svědomí.
A tak jsem mohl pokračovat dál. Pomalými kroky jsem zamířil k horám, přesně do míst odkud jsem před pár hodinami přišel. S tím rozdílem, že mi tentokrát už neřval žaludek jako na lesy. Byl jsem nasycen, což byla dobrá zpráva. Olízl jsem si nos a když mě uvítali hory, směle jsem do nich v tichosti vkročil.

// Prstové hory

// Strom Baobab

Pomalu se mi velký strom ztrácel z dohledu, když jsem se ohlédl přes rameno, byl čím dál menší. Cesta utíkala celkem rychle. Když tady nepanoval takový mráz, bylo to mnohem příjemnější. Rozklusal sem se, až se mi srst dala do rytmu. Už jsem si na ni celkově zvykl a byl Životovi vděčný. Určitě si u něj udělám letmou zastávku, aspoň zespodu a poděkuji mu. Dal si na mě záležet a rozhodně to neodfláknul. Na ten nový začátek. Usmál jsem se lehce. Hodlal jsem ho vzít s plnou parádou do vlastních tlap. A rozhodně jsem tu šanci nechtěl promarnit, proto jsem se soustředil hlavně na to, co bude. Jaro pro mě bude klíčové.
Za chvíli jsem už v dálce viděl pískové pouště. Rozhodně se i pro barvoslepce jako já dal rozpoznat, neboť ta šedá byla zcela jiná, v tuhle chvíli se zdála nekonečná. Zpomalil jsem, po poušti jsem chtěl jít pomalým, šouravým krokem. Co nevidět se totiž budu brodit mrazivým sněhem.

// Poušť

Ještě chvíli jsem polehával, než jsem si uvědomil, že čas mě trochu tlačí. Řev z okolí se ke mě hrnul jako lavina, zdálo se, že sem mají namířeno lvi. Proto bylo na čase se zvednout a jít. Dokázal bych tu být i několik hodin a absolutně by mi to nevadilo. Ale tento krátký odpočinek mi prozatím musel stačit. Vrátím se zpátky, najezený celkem jsem. Zívl jsem, docela bych si odpočinul. Ať jde ta zima už spát. Radil jsem jí, ale zimě jsem poroučet neuměl, alespoň ne ve velkém měřítku.
Zvedl jsem se a oklepal. Očistu jsem měl za sebou, celkem jsem té srsti pomohl, ale na koupel ve vodě to rozhodně nebylo. Vykročil jsem od stromu pryč a ještě se ohlédl, chtěl jsem si ho zapamatovat, tak jak byl. Netušil sem, kdy se za ním půjdu zase podívat. Snad jaro přijde brzo a zase se bude dát v klidu a pohodě cestovat. Popravil jsem si klobouk na hlavě a zavrtěl dlouhým ocasem. Pak jsem se rozešel směrem k travnatému oceánu, který mě dovede do pouště a co nevidět už budu doma.

// Savana

// Poušť

Pohodil jsem ocasem a našel si místo na odpočinek. Tenhle strom jsem svým způsobem obdivoval, musel tu růst dlouhé staletí. A nic ho nedokázalo rozhodit. Lehl jsem si k němu a svou kořist položil na zem. S chutí jsem se do ní pustil. Nebylo to mnoho, ale v zimě se nedalo nic lepšího najít. Vzhledem k tomu, že moje strava za poslední léta také nebyla kdo ví jak kvalitní jsem si dokázal udržet svou váhu.
Jakmile jsem dojedl, začal jsem s očistou. Neměl jsem rád špinavý kožich a potřeboval jsem si ho upravit už poměrně dlouho. Takže jsem tuhle chvíli využil převážně k tomuhle. Potřeboval jsem už koupel a těšil se tak na jaro, až poprvé zamířím k jezeru a pořádně se vydrbu. Dbal jsem o sebe, to jsem měl už naučené. Doslova vštípené do hlavy, být neustále upravený, mít stále úsměv na tváři. Jak se asi má Tristan? Jak zvládá další zimu beze mě? Vzpomněl jsem si na svého syna, určitě se mu bude dařit dobře. O tom sem nepochyboval, vždyť to byl můj syn. Dal jsem mu prakticky celý svůj život a teď jsem nějak nemohl odstartovat novou etapu. Zkrátka a dobře to nešlo. Povzdychl jsem si, úhledně jsem si lehl a jako majestátný lev se rozhlížel po okolí.

// Poušť

Konečně jsem měl pod nohama povrch, který jsem uvítal s otevřenou náručí. Tady to bylo mnohem příjemnější. I když jsem se těšil na staré dobré lesy na jaře. Zkoumal jsem pachy, nechtěl jsem se spálit. jako se mi stalo v poušti. Rozklusal jsem se proto a hledal jakoukoliv záminku. Byly tu větší stáda kopytníků, ale ty jsem ihned zavrhl.
Olízl jsem si čumák a zavrtěl při tom hlavou. Pokud tady bylo tolik potravy pro různé druhy zvířat, muselo tu být i něco menšího. A proto jsem se tomu vydal po stopě. V dálce jsem slyšel řvaní lvů, kterým sem se chtěl vyhnout velkým obloukem. Proto jsem se přesunoval potichu a rychle, zkrátka tak, aby to nebylo nápadné. Mé tělo ovšem nedovolovalo se pohybovat potichu, byl jsem velký a mohutný, kdyby se na mé kroky někdo zaměřil, hravě by mě našel. V dálce jsem viděl velký strom, pod kterým bych si mohl odpočinout. Ale to až po práci. Konečně jsem uviděl něco, co mě zaujalo. Vypadalo to jako lasička, ale trochu jiná, pouštní. Přikrčil jsem se a schoval za jeden z větších keřů. Bylo jich tam víc, nejspíš třeba surikatí rodinka. Jakmile jsem měl příležitosti, vyrazil jsem. Zvířata začala poskakovat sem a tam, hledat si svou dírku, ve které bydlí. I na to jak jsem byl mohutný jsem byl opravdu velmi rychlí. Takže při skoku jedné z posledních - pro mě lasiček - jsem jí čapl. Vytáhl jsem jí za nohy ven a držel jí tak ve svých spárech. Jakmile se přestala hýbat, nechal jsem jí volně v tlamě a zamířil ke stromu.

// Strom Baobab

// Prstové hory

Zůstal jsem stát v písku, zarýval jsem prsty do písku. Bylo to příjemnější než ten led, který byl všude kolem. Konečně se bude chvíli lépe přesouvat z místa na místo. Sice jsem v létě neměl písek rád, neboť tráva byla tráva, ale teď jsem to uvítal s otevřenou náručí. Rozhlédl jsem se po poušti, bylo tu rozhodně příjemněji, než v Houbovém lese. Aspoň co se týče teploty. Pomalu jsem se rozešel vstříc poušti a zkoumání. Chtěl jsem najít nějakou zvěř. Přece jenom jsem něco ve vzduchu cítil, pachy které jsem ovšem tolik neznal.
Po jednom z nich jsem se vydal a doufal, že na jejím konci bude výhra. Ovšem bylo to velké zvíře s hrby na zádech. Příliš velké. Projelo mi hlavou, nepřibližoval jsem se a tak jsem se vydal dál. Ještě několikrát jsem se spálil, než jsem narazil na travnatý povrch v dálce. Měl jiný odstín, než písek. Pokud je zvěř tady, mohla by být i vedle. Napadlo mě a tak jsem vyrazil tam, doufajíc že tam narazím na něco na zub.

// Savana

// Tmavé smrčiny

Poprvé za tuhle zimu jsem se octl v horách. Na moment jsem se cítil zase zpátky v krajině, které jsem před lety považoval za domov. Zavrtěl jsem hlavou, rozhodně jsem se nechtěl vracet myšlenkami zrovna tam. Vkročil jsem cestou, která mě zavede do pouště. Tam jsem to měl rád, žil tam Život. Kdykoliv jsem byl někde poblíž, necítil jsem se sám.
Zdál se tu klid, necítil jsem ve vzduchu moc pachů a ani zvěře. Mé naděje pomalu zhasínali, ale ještě jsem nedošel tam, kam jsem měl namířeno. Doufal jsem, že tam opravdu něco dobrého najdu. Žaludek se mi ozýval ovšem tak, že by to zvěř vyděsilo ještě o další dvě území. Povzdychl jsem si. Tohle jsem vážně hodně podcenil. Zastříhal jsem ušima a ucítil klobouk. Tenhle můj zvyk budu muset omezit, na klobouk jsem ještě nebyl zcela zvyklí. Za chvíli už jsem viděl dlouhé pláně pískových pouští. Se sněhem mi to dost splývalo, vzhledem k mé vadě, ale dokázal jsem to rozpoznat. Zajímal by kdejaký malý detail.

// Poušť

// Řeka Tanebrae

Klouzalo to opravdu pekelně, musel sem si dávat pozor, kam dávám tlapu. Takový povrch jsem už dlouho nezažil. Suše jsem polknul a těšil se, až mě přivítá přítmí lesa. Tam se bude pokračovat mnohem lépe. Vklouzl jsem mezi první stromy, hlavu jsem měl skoro až u země, aby mi nějaká větev nesejmula klobouk. Těžce se tady s mou velikostí dalo pohybovat, ale nehodlal sem se jen tak vzdát. Popoháněla mě touha po lovu. Byl jsem opravdu docela dost hladový a tak jsem se nezastavoval. Chtěl jsem se co nejdřív dostat do pouště a doufat, že tam něco k jídlu najdu.
Tady žádná zvěř nebyla, ale já nehodlal házet flintu do žita. Pochodoval jsem tak dál, blížil jsem se k horám. K těm jsem měl celkem respekt, ale jako správný vlk ze severu jsem tušil, že to zvládnu. I když sem se jim teď pár dní zpátky schválně vyhýbal. Ale cesta by se mi dost nepříjemně prodloužila, kdybych to měl celé obcházet. A tak jsem popadl veškerou svou hrdost a znalosti a zamířil k nim.

// Prstové hory

// Houbový ráj

Přibližoval jsem se k řece pěkně pomalu. Povrch sněhu byl opravdu ostrý, nechtěl jsem si poranit tlapy. Měl jsem v úkrytu zajíce, ale na toho jsem chtěl šahat pouze v krajní mezi. Byl jsem ovšem hladový a ten hlad chtěl nějakým způsobem ukojit. Nasál jsem do plic studený vzduch, až to místy začalo v hrudi štípat.
Došel jsem k vodě, kde byla podél stran zledovatělá. Ovšem samotný prostředek zmrzlý nebyl. Celou zimu tu teče voda. Bylo fajn vědět, že je tu zdroj pitné vody. Jak jsem měl ve zvyku, tok řeky jsem v jednom okamžiku snížil až k zemi. Dostal jsem se na druhou stranu suchým kožichem. Přeskočil jsem to na druhou stranu, zaryl tak tlapy do ledového sněhu. Zadní nohy mi ovšem sklouzlý do srázu. Musel jsem se hbitě vyškrábat na povrch. Vodu za sebou jsem nechal zase volně žít. Ohlédl jsem se, cítil jsem že magie mě opustila a já mohl pokračovat dál.

// Tmavé smrčiny

Zívnul jsem, polehával jsem spokojeně v lese. Zůstával jsem ovšem vzhůru, jen jsem byl zahleděný do vlastních myšlenek. Už jsem ovšem v žaludku cítil hlad. Možná bych se mohl podívat k poušti, třeba bych tam něco našel. Byl jsem tam před pár dny, ale nenašel jsem ani stopu. Každopádně jsem věděl, že zvířata se nemohla ze světa jen tak vytratit. Pomalu jsem se vyškrábal na tlapy a protáhl se. Mohutné tělo jsem cítil ztuhlé na všech frontách. Ta zima se na mě podepisovala docela dobře. Příští zimu už musím být ve smečce, přes to nejede medvěd. Polkl jsem. Trochu zamrzle jsem vykročil vstříc hranicím lesa. Tenhle les jsem znal od hlavy až k patě, takže jsem se velmi rychle dostal k hranicím. Uslyšel jsem burácející řeku, ke které jsem se pomalu přibližoval vstříc. Sníh křupal pod mou váhou. Povrch byl zmrzlý a ostrý, v noci to bude ještě horší. Tentokrát lov musí být úspěšný, musím něco najít. Polkl jsem suše a vyšel směrem k řece.

// Tanebrae

// Řeka Tanebrae

Když jsem v dálce uviděl siluetu lesa, jako by mi spadl kámen ze srdce. Prošel sem zase kus světa, na to že je zima. A o to víc smutnější bylo, že jsem potkal jenom Rolanda. Ne, že bych toho setkání litoval, bylo to opravdu skvělé. Jenomže jsem očekával, že potkám více vlků. Tuláků bylo vždy všude plno, jenomže teď jako by byl každý skryt ve svém úkrytu. Nebo se mi jen svět vyhýbal. A tak jsem pomalu pokračoval, až sem se objevil mezi prvními stromy.
Rozhlédl jsem se, moc stop tu nebylo, poslední byly moje, které sem poznal. Stejnou cestou sem zamířil do lesa, kde jsem si chtěl trochu užít klidu. I když klidný život jsem za poslední roky jsem měl až až. Rozhodl jsem se trochu si užít ještě posledních pár hodin světla. A tak jsem se potuloval po lese, hledal jsem nějakou potravu. V úkrytu sem měl ještě schovaného posledního zajíce, ale najít něco malého by nebylo určitě na škodu. Ale pochyboval sem o tom, tady nebyla zvěř ani v létě, natož abych tu narazil na něco v zimě. Ale i tak sem neztrácel naději a rozhodl se to tu prozkoumat.

// Plamínek, podél Esíček

Klusal jsem dál, tady už bylo více sněhu, ale popoháněl mě zvuk tekoucí velké řeky. Co nevidět jsem na ni narazil a zamířil tak k jihu. Chvíli to trvalo, než sem našel své oblíbené místo, které jsem vždy na chvíli zastavil. Pomocí magie jsem zastavil řeku a snížil její hladinu až k zemi. Abych samozřejmě mohl přejít na druhou stranu. Trénování magie mě bavilo a s magií vody mi to opravdu šlo. Kdykoliv jsem tohle udělal, už mi to nebralo ani tolik energie. Zdá se, že jsem se pomalu zžil ze zdejším světem.
Jakmile jsem se objevil na druhém břehu, ohlédl jsem se. A vodu zase pustil ať může nabrat sílu a rychlost. A pak jsem pokračoval dále k jihu. Sněhu tu bylo habaděj, tudíž to určitě nějakou chvíli potrvá, rozhodně jsem s tím počítal. Takže jsem nikam nespěchal, užíval jsem si dokud to šlo.

// Houbový ráj

// Ohnivé jezero

Jezero sem nechal za sebou a pokračoval dál podél řeky. Sklopil sem hlavu a na čumák nabral trochu sněhu. Hravě jsem ho vyhodil do vzduchu. Ledabyle jsem si poskočil a zavrtěl při tom dlouhým ocasem. Ještě jsem si na něj úplně nezvyk. A ani na copánky, které mi povlávaly za uchem. Všechny tyhle doplňky od Života se mi opravdu moc líbili. Jen to byl zkrátka nezvyk. Zvedl jsem tlapu a při tom jsem jí nechal ve vzduchu. Prohlížel sem si tlapu. I když sem byl barvoslepý, všiml jsem si další novinky. Drápy jsem měl mnohem světlejší než srst, kterou jsem považoval vždy za černou, nebo tmavě šedou. Mám přebarvené drápy, tohle místo je vážně magické. Zamrkal jsem.
Zavrtěl sem hlavou, začínal jsem slyšet mnohem silnější zvuk řeky. Blížil jsem se k řece, která stále nezamrzla. Dostat se na druhý břeh bude určitě hračka. Už sem v tom měl cvik a magie mi hodně pomáhala. Takže jsem se toho rozhodně nebál. Spíše jsem tomu šel naproti.

// Řeka Tanebrae, kousek od Esíček