Tonres, vlk co si sundal svou masku a rozhodl se žít po svém. Severský vlk mnoha kvalit, velmi inteligentní a chytrý. Hned na první pohled je zřejmé, že Tonres je perfektně vychovaný. Umí být galantní, taktní i velmi společenský. Je přátelský, ale umí si držet odstup. Většinou ho můžete vídat v hloučku vlků, líbí se mu ruch. Dokáže ocenit, když někdo projeví vlastní názor. Líbí se mu to. Roky byl utlačovaný v řadě a věrný jen vládě svému otci. Dokáže být zcela loajální a někomu oddaný. Jestli si k někomu najde kladný vztah, okamžitě ho bere pod svá křídla. Má velmi silné ochranářské pudy. Pro své přátelé je ochotný i zabíjet. Má velmi dobré ochranářské znalosti, i co se boje týče. Nebojí se jít do boje, přesto raději vše diplomaticky vyřeší. Pokud se může boji vyhnout, udělá to. Rád vede dlouhé konverzace o různých věcech. Je velmi zvídavý a může být i skvělým posluchačem. Když může, určitě s radostí poradí a ukáže, jaký má na věc pohled on. Tonres je jako otevřená kniha, která ráda přivítá každého, kdo k němu zavítá. Tonres je velmi upřímný, co na srdci to na jazyku. Snaží se s každým jednat na rovinu, lži se mu hnusí.
Nějaké rysy z jeho starého já se ale i nadále umí projevit. Tonresova chůze je vždy sebejistá a napjatá. Jeho tvář je za každé situace vážná, ale věřte že uvnitř je to veselý vlk. Umí se zasmát, ale zároveň se nestydí projevit i jakoukoliv jinou emoci. Zažil si toho hodně, ale stále tu je a stojí pevně nohama na zemi. Je to realista, žádný snílek. Ví, že svět umí být krutým místem. On se ale ze světa snaží udělat lepší místo. Věří, že je na světě i něco dobrého a tak se snaží to najít. A ukázat to i ostatním. Roky se neuměl sám projevit, ale za svou minulostí udělal jednou pro vždy velkou čáru. O své minulosti nerad mluví. Byla krvavá a plná hrůz. Na svůj rodný les se snaží zapomenout. Ale i v minulosti je něco, na co je neuvěřitelně hrdý. Na svého syna. Hraje v jeho životě velkou roli, i když už je dospělý. Nikdy se za něj nestyděl, ba naopak je to pro něj velká chlouba. Právě výchova jeho syna mu vryla do života zcela novou krev. Díky němu získal mnohem větší trpělivost. A uvědomil si, že rodina je na prvním místě. Tonres rád dodržuje pravidla, sám nějaké má a podle nich žije. Žít ve smečce pro něj není problém a dokáže jí být zcela oddaný. Přesto než se k nějaké upíše, důkladně si ji proklepne. Neumí moc dobře respektovat autoritu, pokud vidí, že k ní žádnou nemá. Hodně záleží jak je smečka vedena a kým. Musí nejdříve vlky pořádně poznat, aby jim začal důvěřovat. A možná později se k nim přidal. Je velmi zodpovědný, svou práci si plní do nejmenších detailů. Má i svého strašáka ve skříni. Strach ze ztráty svých blízkých. V nočních můrách ho pronásleduje otec a snaží se zabít všechny, na kterých Tonresovi záleží. Právě tohle ho popohání dál a stále na sobě pracuje. Kdyby přišel den splacení dluhu, chce být připraven se bít na život a na smrt. Je to prokletí, které ho svazuje už dlouhé roky a nenechá ho klidně spát. Tato porucha spánku se projevuje hlavně když je dlouhodobě sám. Proto je raději ve společnosti jiných vlků. Ti mu dokáží zaměstnat hlavu, aby nemusel myslet na minulost. A dává mu to slabý pocit bezpečí. Nikdy dlouho nespí, často se budí.
Velice rád odpočívá někde u vody. Miluje vodu, přičemž si nejspíš vysloužil i tuto magii. Pojí se s tím i jeho oblíbená pochoutka. Ryby. Kdykoliv se Tonres objeví někde u vody, v jeho blízkosti můžete vidět spoustu nachytaných ryb. Bere to jako koníček. Je nesmírně rád, když se může o jídlo s někým dělit. Ihned by se pro všechny rozkrájel. Líbí se mu, když může někomu pomoci, nebo mu jen zpříjemnit den. Je to takový vodový gurmán. Velmi rád experimentuje a přes léto vyhledává keře s plody. Často si právě takové věci přidává k masu, nebo i do vody. Někomu to může připadat divné, ale pro něj je to normální. Nechce být jako šedá myš v pozadí. Touží dělat věci jinak. Z ročních obdobích se mu nejvíce zamlouvá zima. Nejspíš to bude i tím, že ze severských krajů sám pochází. Moc rád se několikrát do roka vydává i do hor, jen aby si připomněl, jak krajina umí být nádherná. A ochladit tak i své tělo. Když se pomine zima, velmi příjemně se cítí i za deště, či bouřce.
Tonres se považuje za pana správného. Ale má i méně silné stránky. Jedna z nich se týká zraku, je barvoslepý. Tato vada se umí projevovat i v každodenním životě. Za šera vidí špatně. Při lovu není dostatečně rychlí a obratný. Lov ho ale sám o sobě baví. Umí být vytrvalí, ale raději dá přednost rychlému lovu. Spoléhá se na sílu, nikoliv na rychlost. Na svého otce nemá nikdy dobré slovo. Občas vzpomíná na své sourozence, ale s přibývajícími roky se jejich tváře, i jména ztrácejí v mlze. Je nenapravitelný, co se lásky týče. Už si něco málo zažil, ale přesto je to nenapravitelný milovník. Umí být pro tu svou věrný až za hrob. Snesl by modré z nebe, kdyby to šlo. V lásce ale většinou nemá štěstí. Přitahují ho drzé, nikdy nenapravitelné vlčice. A právě ty se snaží napravit, kdežto se mu to může vymstít.
Tonres má krásnou, hustou a dlouhou srst. Jeho barva není na seveřana typická, ale přesto tu je. Tělo mu zdobí pár jizev, které mu udělala matka jeho syna. Pár jizev je schovaných i pod srstí. Jako tehdejší velitel obranářské linie se čas od času dostal do potyčky. Postava je velmi vysoká a mohutná. Tonres je zkrátka takový velký přátelský medvěd.

Topolový les. (2016-2019)
Tento příběh začal už dávno v lesích daleko na severu. Tyto lesy jsou proslulé tím, že tam žije mnoho smeček s vlastními pravidly. Vládne tam všudy všeho mír, pokud dodržujete zákon. Vlci jsou zde vším, zatímco vlčice nejsou nic víc, než jen nástroje na plození vlčat. V těchto smečkách nevídáte vlčice na vyšších postaveních. Na jejich názoru, mluvě a nápadech nesejde. Nemají právo mluvit do věcí, ve kterých jasně dominují samci. Alfa je tady samotným bohem. Alfa vlčice není nic víc, než jen další vlčice v této smečce. Na postu alfy je nejsilnější vlk ze smečky. Samci jsou v těchto končinách mnohem cennější. Vlčice si ve smečce žijí vlastním životem, snaží se na sebe neupozorňovat. Jen alfa vlk má právo mít partnerku. Tudíž pokud tento pár zplodí vlčata, synové se můžou stát budoucími nástupci. Dcery jsou nabízené alfám cizího lesa. Takhle to tady chodí už desítky let a pravděpodobně to tak bude i dál.
A tak v jeden krásný jarní den přišel čas i na očekávaný první vrh alfy Jorga. Důstojně vyčkával, až jeho partnerka světu ukáže, co společně vytvořili. Jako první se na svět ukázal syn, který dostal jméno Tonres. Jorg byl hrdý, ovšem očekával víc než jednoho syna. Vzápětí se narodila vlčice, nad kterou jen ohrnul nos. Vanya. Následovali dva bratři, Waristood a Shenn. Při poslední kontrakci se ukázala ještě jedna vlčice, Nova. Jorg byl v rámci možností potěšen, ale na vlčice se ani nepodíval.
V prvních dnech měla Yane plné tlapy práce s vlčaty. Byla to drobná vlčice, ovšem velmi krásná. Jorg chodil každý den na kontrolu. Dívat se na své syny a ptát se, jak se mají. Kdykoliv odešel, Yane odstrčila své syny a dávala více mléka svým dcerám. Musela to dělat tajně a dávala dobrý pozor na to, aby jí nikdo neviděl. Nadřazovat vlčicím, kdo to kdy viděl. Přesto vlčata rostla. Yane se o všechny s láskou starala, aby nikomu nic nechybělo.
Konečně se už vlčata začala trochu více projevovat. Nastal čas, aby se zjistilo, jak to s nimi bude dál. U vlčic to bylo jasné - budou v budoucnu nabízené hrdým alfám jiných smeček. Tudíž jejich péče bude i nadále na zdejších vlčicích. A budou se snažit do dění nijak nezasahovat. Jak na tom budou ale tři bratři? Byl jim zrovna měsíc, když si pro vlčata přišli tři delta vlci. Prvotřídní znalosti a výcvik byly důležité pro každého jedince žijící v Topolovém lese. Nejdříve teorie, pak až samotná praxe. Znalosti ze světa lovu, obrany, ale i magie nesměly chybět. Vlčata se velmi rychle přizpůsobila zdejšímu životu. K jídlu chodili hned po Jorgovi, zatímco jejich matka, sestry i ostatní vlčice mohli přijít až nakonec.
Tonres byl vlčetem vysokých kvalit. Stejně jako jeho bratři, všem se dostávalo stejně. Nikdo neměl víc, nikdo zároveň ani méně. Tonres byl odjakživa trochu větším vlčetem. Na dvouměsíční vlče byl baculatý, ale i vysoký. Vždy byl zhruba o půl hlavy vyšší, než jeho dva bratři. A to jedli všichni stejně. V očích otce ale nebyl vidět nijak víc. Jorg byl spravedlivý. Neprojevoval svým synům moc lásky, ale jeho náklonnost byla tam, kde má být. Vlčata byla rozdělena, a každý z nich měl svého opatrovníka a učitele. Tonres padl do tlap deltě jménem Ghí. Ghí byl mladým vlkem, velmi nadějným. Byl to výborný lovec a skvělý rváč. Tonres se mu líbil už jen díky tomu, že jednou bude velkým vlkem. Chtěl z něj mít parťáka, proto se mu věnoval ve dne v noci. Jeho výchova měla řád a on podle něj žil. Tonres si nikdy nestěžoval, věděl kam patří. Zdokonaloval se v loveckých schopnostech, ale i v bránění. Čas od času se sešel se svými bratry. Aby pod dohledem svých učitelů ukázali, co se nového naučili. Právě na tyhle nevinné duely se chodil dívat i jejich otec Jorg, který nemohl být pyšnější. Každé vlče bylo v něčem lepší, v něčem horší. Ale tím, že se mohli mezi sebou porovnat se zlepšovali dvakrát tak rychleji. Bratři mezi sebou měli chladný, ale neutrální vztah. Necítili k sobě žádnou nenávist, respektovali se.
S příchodem dalšího jara vlčata oslavila rok. Tonres vyrostl do vysokého, mohutného vlka. Měl výborné znalosti co se boje týče. Největší klady měl v obranách a bránění. V lovu mu občas chyběla rychlost, ale za to měl ukrutnou sílu. Skvěle se tak hodil na ochranu a boj zblízka. Tonres však měl i malé tajemství, o kterém se nikdy nikomu nezmínil. Jako prvorozený se narodil s oční vadou, je barvoslepý. Tušil, že svět je plný barev, on ho však viděl černobílé. Tak jak by to občas přál i ostatním. Nebylo žádným tajemstvím, že v roce se zdejším vlkům zbarvují oči podle magie. Kdykoliv se však Tonres podíval na svůj odraz, neviděl nic víc, než jen světlé a tmavé šmouhy, připomínajíc jeho tvář. Čas od času sledoval zpovzdálí dění ve smečce. Vlčice, které se zdržovaly v pozadí. Věděl, že s nimi nesmí mluvit, mnohdy by se na ně neměl ani dívat. Někde uvnitř však věděl, že jeho sestry tam jsou. Jorg mu však za ten rok ukázal jasně, kde je jeho místo. A přál si, aby mu z hlavy veškeré myšlenky na matku, či sestry vybil z hlavy. Povedlo se mu to.
V ten den se stalo něco zvláštního. Tonres zamířil k nedalekému jezeru. Byl horký jarní den a toužil se o koupat. Byl tam tehdy úplně sám, posadil se ke břehu a jen se rozhlížel. Věděl, že za chvíli nastane velká událost. Pro jeho sestry si přijdou nápadníci. Nemohl se toho dne dočkat, neboť je to velká událost pro všechny. Uvidí něco, co ho jednou možná taky čeká. Přijít si pro nevěstu, se kterou bude žít už navždy. Pokud ho tedy Jorg pověří svým nástupcem. Po dlouhých hodinách se konečně odhodlal vkročit do jezera. Plaval velmi dlouho, aby unavil ale zároveň i posílil svalstvo. Plavání pro něj bylo odreagování, ale přesto to bylo tak přirozené. Jakmile se vrátil zpátky na souš, oklepal se. Voda se však držela velmi pevně v kožichu. Jindy by už odlétala do všech směrů. Kapky se ale držely úzce spjaté s kožichem. Díval se na to zvláštně, prohlížel se. Až do chvíle, než vztek převládl. Zavrčel, uhodil tlapou do země a poručil, aby voda z něj spadla. V té chvíli z něj opadla okamžitě všechna voda. Zůstal jen vlhký kožich. Otočil se a zamířil k vodě znova. Díval se na svou bezbarvou tvář a neviděl žádnou změnu. Objevil svou magii, ale jeho oči se nezměnili.
Když se vrátil zpátky, snažil se na sebe nijak neupozorňovat. Jorg byl ten den v jeskyni, v tu chvíli se tam rozčiloval nad svou dcerou Vanyou. Stalo se jí něco, co pro vlčice tady byla zkáza. Měla zabarvené oči a to byla pro otce obrovská ostuda. Odplazila se ven, kolem Tonrese. Ten se na ni díval zmateně, až později se dozvěděl, čeho se dopustila. Tonres měl ale své trable, se kterými musel před otce. V té chvíli tam stála i jeho matka. Oba byli značně rozladěni a Tonres musel také s pravdou ven. Ukázal jim, čeho je se svou magií schopný. Dokázal seskupit veškerou vodu v jeskyni do jedné velké bubliny. Tu pak jednoduše pustil na zem. Jorg byl ohromen, ale přesto zklamán. Přistoupil k vlastnímu synovi a díval se na něj s opovržením. Jak je možné, že s jeho synovi nezbarvily oči podle magie? Vykázal ho pryč. Nemohl ho mít v tuhle chvíli na očích.
Následující týdny uběhly bez větších potíží. Vanya byla vyhnána k hranicím Topolového lesa, snažíc se na sebe neupozorňovat. Tonres se vrátil zpátky ke svým povinnostem. Jorg ho kupodivu nechal být. To ale do smečky zamířily alfy jiných lesů. Přišel den, kdy se měly sestry nabízet svým nápadníkům. Tonres stál opodál a jen vzhlížel k tomu, co se děje. Ten den jeho sestry zmizely z lesa. Vanya měla u svého výběru komplikace, ale Jorg jí nakonec udal.
Jakmile odešli, nikdo se po nich už ani neptal. Život se zase vrátil do normálu a i Jorgovi spadl kámen ze srdce. Koule u nohy se zbavil a teď mají nastat lepší časy. Další rok byl pro Tonrese velmi náročný. Měl za sebou několik zkoušek obran i lovu. Největší problémy mu dělalo lovení v lese při setmění. I tohle byla jedna ze zkoušek, které mu trvaly déle, než jeho sourozencům. Díky šeru byl jeho zrak mnohonásobně horší. Orientoval se podle sluchu. Ten mu ale ne vždy řekl, kde stojí například strom, či jiná překážka. Ale nadále o své vadě mlčel a bojoval sám se sebou. Své bratry ale několikrát naopak porazil v soubojích. Jeho schopnosti se zdokonalovali.
Bratři oslavili dva roky. Bylo na čase, aby si Jorg vybral svého nástupce. Měl tři syny, jeden z nich se stane příští alfou. Všichni tři bratři byli rozdílní jak ve vzhledu, tak i ve zkušenostech. Nechyběla jim však disciplína. Tonres, ač byl z bratrů největší to být nemohl. Jeho vada zlatých očí nedovoluje stát se tváří takové smečky, jakou tady celou dobu vedl Jorg. Tudíž výběrové řízení tady pro něj končí. Tonres byl ale za své kvality oceněn jinak. Vysokým postavením a velitelem všech ochránců. Velmi zodpovědně se k tomu postavil a plnil si tak své každodenní povinnosti. Během chvíle se dostal do své každodenní rutiny. Vyhazoval cizince, občas se s někým popral. Jorg ho navštěvoval čím dál méně, až se Tonres stal jen pouhým velitelem, ne synem.
Až do doby, než u hranic potkal cizí vlčici. Chtěl jí vyhnat, ale něco na ni ho zaujalo. Byla svéhlavá, temperamentní a drzá. Úplně jiná, než všechny vlčice tady. To jak se provokativně nesla si přitáhlo Tonresovu veškerou pozornost. Čas od času se u hranic objevila a pak zase zmizela. Byla vypočítavá a pomalu si Tonrese omotávala kolem prstu. Jmenovala se Moonlight.

Zrada. (2019)
Moonlight donutila Tonrese přemýšlet jinak. Na jednu stranu se mu líbilo, jak drze se chovala. Že se snažila nad ním povyšovat. Tohle tady nezažil a neuvěřitelně ho to k ní táhlo. Vracela se k hranicím, kde ji Tonres už chtivě vyhlížel. Věděl, že tím porušuje skoro všechny pravidla, které tady vládly. Ale bylo mu to jedno. Nechal se zcela unést a pohltit vlastním chtíčem. Tu noc se něco stalo, něco zplodili. Neměli o tom ponětí, ale už bylo počato. Další den na to se Tonres rozhodl, musí zmizet. Toužil žít s Moonlight, ale tady to nebylo možné. Jorg by jí ihned vyhnal, zákon zněl jasně. A tak se Tonres bez jakýchkoliv slov rozhodl odejít. Zahodit všechno to, pro co tady ty roky dřel. Zanechat za sebou svou zbylou rodinu, i když se tomu tak říkat ani nedá. Rozhodl se řídit srdcem a udělat v životě poprvé něco, co chtěl.
Moonlight už na něj čekala u hranic. Oba vlci běželi dnem i nocí. Překonali spousty překážek, od rozbouřených řek i hor. Než byly dostatečně daleko na to, aby je už nikdo nikdy nevystopoval. Jorg se nesměl nikdy dozvědět o tom, proč to Tonres udělal. Ani jednou se neohlédl přes rameno, nezalitoval že odešel. Moonlight mu ukazovala zcela jiný život. Uběhly dva měsíce na cestách, když nastal bod zlomu. Moonlight začala rodit, aniž by věděla, že je vůbec březí. Tonres byl v první chvíli hodně zaskočený a nevěděl co dělat. Krom nadávek ho to stálo i několik kousanců ze strany Moonlight. Ta se o porodní bolesti s ním chtěla rozdělit. Důstojně však stál nad ní a toužil jí jakkoli pomoci. Spousta krve a utrpení to stálo. Ale na svět vykouklo jedno jediné vlče. Chlapec. Moonlight byla vyčerpaná, ale o potomka rozhodně nestála. Při první chvíli ho chtěla zakousnout, ale Tonres jí to nedovolil. Stoupl si mezi ní a to nebohé malé vlče. "Už je tady, Moonlight! Postaráme se o něj," řekl Tonres a při tom zněl výhružně. Moonlight byla svým pánem, ale přesto se podvolila. I když vlčeti nedávalo rozhodně nic zadarmo. Nemělo ani jméno. Tonres odmítal spát, jen v nutnosti. Když věděl že spí i Moonlight. Bál se, že by vlčeti mohla ublížit. Byl s nimi prakticky pořád v těsném kontaktu a dával na svého syna pozor. Moonlight se změnila, kdyby mohla, vlče by při první chvíli zardousila. Malé vlče mohlo mít tak měsíc, když jeho matka zmizela. Tu noc ho chtěla zabít, znova. A Tonres se do toho vložil, došlo k potyčce. Z té si Tonres odnesl jizvu přes tvář a bok. Měl větší sílu než Moonlight, ale přesto jí nechtěl ublížit. Udělal, co bylo nutné. Vlčice na pokraji smrti pak sebrala veškeré zbylé síly a utekla. Tohle nebyla matka jeho syna, byla to obyčejná zrůda. Tonres prozřel a konečně jí viděl v tom správném světle. Jen ho využila pro vlastní prospěch. Odloudila ho od života, ve kterém žil. Ale i přes to, jaká Moonlight byla jí byl vděčný. Díky ní se dostal z vězení v Topolovém lese. A díky ní měl i syna, kterému slíbil, že pro něj udělá všechno.

Bobří hráz. (2019-2022)
Tonres netušil, co měl s vlčetem dělat. Hrálo si, běhalo kolem a chytalo motýli. Ale ve skutečnosti absolutně netušil, co by měl dělat. Takhle to nemělo skončit, ani dopadnout. Jedno ale věděl určitě, že tohle vlče nenechá jen tak umřít. Už ho to stálo dost sil a podrazů. Domů se vrátit nemohl. Jeho otec by ho vyhnal, nebo zabil. Tím si byl zcela jistý. Potřeboval však úkryt. Nemohl zůstat jen tak někde, byly v nebezpečí. Musel se dostat někde pryč i pro případ, že by ho sledovala Moonlight. A tak se dal zase na cestu. Chytl vlče za kožich a kráčel tak dlouho, dokud mu síly stačily.
Dorazil k řece. Nedaleko odsud žila velká rodina bobrů. Perfektní místo pro ně dva. Našel nedaleko úkryt v noře, které si tahle dvojka zabydlela. Bobři byli jako dobrý zdroj potravy a moc síly na jejich lov Tonres produkovat nemusel. Bylo jich tady tolik, že mu i samy skákaly do tlamy. Tonres svého syna pojmenoval jako Tristan. O jeho matce mu nikdy moc nevyprávěl, přesto ho zahrnoval příběhy. O tom jak svět dokáže být krutý. Nechtěl, aby z něj vyrostl někdo, jako byl sám Tonres. Dopřával mu lásku, kterou mu může dát jen rodič. Výcvik, který mu může dopřát jen tak dobrý učitel, jako byl on. Tristan se učil velmi rychle a na svou matku se po chvíli přestal i ptát. Místo toho začínal mít vlastní sny. Tonres si byl jistý, že se na něj může v mnoha ohledech spolehnout. A sám byl hrdý na to, jak syna vychoval. Předal mu veškeré znalosti, jako měl on sám. Výchova vlastního syna ho samo o sobě dost poznamenala. Dala mu obrovskou trpělivost, ale i smysl pro zodpovědnost. Za celou dobu nedovolil, aby jeho syn jakkoli zvlčel. Ukazoval mu svět přesně takový, jaký ho chtěl vidět. Že umí být i spravedlivý a dobrý.
Tristan konečně dovršil plnoletosti a rozhodl se pro vlastní život. Se svým otcem má ale doživotně perfektní vztah. Ale i mladý vlk chtěl žít vlastní život a najít to, co mu nejvíce vyhovuje. S otcem si slíbili, že se zase jednou setkají. I když to Tonrese bolelo, musel ho nechat jít. Věděl, že z něj vychoval dobrého vlka a jen tak se ve světě neztratí. Teď ale nastal čas, co bude s ním. Zůstat u Bobří hráze? Nebo se také vydat na cestu? Najít důvod, aby byl zase šťastný. A tak se i stalo, opustil Bobří hráz začátkem léta. Putoval krajinami, navštívil pár smeček a začal se dozvídat více o životě vlků. A že se dá žít i jinak, než tak jak byl zvyklí do dnes. Ta myšlenka ho lákala a zavedla ho až na místo zvané Gallirea.

Zajímavosti:
Postavově se řadí mezi vyšší a mohutné vlky.
Je barvoslepý.
Má spánkovou poruchu. Zdají se mu noční můry, často se budí. Hluboký spánek trvá vždy jen pár minut.
Pokud ho jednou podrazíte, automaticky se stáváte hříšníkem na jeho seznamu.
Se svým synem má velmi silné pouto.