Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<<< přes Mahar z Jezevčího

Vyrazil jsem kupředu, snažíc se mít prázdnou hlavu a už nepřemýšlet nad ničím. Měl jsem toho nějak dost, ale i tak jsem pořád měl možnost na chvíli vypnout. Tak jsem toho chtěl využít, byl jsem sám a nemusel jsem vymýšlet žádné výmluvy. Vydal jsem se pomalu k horám, kde jsem se chtěl rozhlédnout, ale rozhodl jsem se je nejdříve obejít z jižní strany. V tom jsem však narazil na vstup do jeskyně, který se zpočátku zdál jako skvělý nápad, když už se stmívá a začíná noc, tak proč tam nevlézt? Co by se asi mohlo stát?...

>>> Zrcadlové jeskyně

<<< Vřesový palouk
3. Zahlédnout magií iluzí něco co neexistuje a myslet si, že ses zbláznil (4 posty)
4/4

Běžel jsem dál, až jsem doběhl do lesa. Pořád jsem se paranoidně rozhlížel a snažil se to zahlédnout znovu, abych si nemyslel, že se mi to zdálo. Ale nikde to nebylo. Přišlo mi to, že jsem se opravdu zbláznil, prostě se mi to jenom zdálo a já jsem tomu věřil. Byl jsem blázen. Naštěstí mě to ale nepronásledovalo. Přeskočilo mi? Už mi z toho všeho hrabe? Dorazil jsem postupně až do lesa, když jsem nad tím vším neustále přemýšlel. Měl jsem toho plnou hlavu, ale pak mi došla jedna podstatná věc. Byla to určitě magie. Věděl jsem, jakou magii vlastním. Ale to jsem nebyl já.
Pořád jsem si říkal, že kdybych to byl já, věděl bych o tom. Byl jsem přesvědčený tím, že jsem to opravdu viděl, že to tam reálně bylo. Ale asi možná to tam nebylo a já jsem si to jenom představil? Začínal jsem si tlapkou drbat hlavu a říkat si, že prostě to nechám být. Už nad tím nebudu přemýšlet, jinak bych se zcvoknul. Prostě až to znovu uvidím, tak nad tím budu zase přemýšlet. Nechám to být.

>>> přes Mahar na Zrcadlové hory

<<< z Travnatého oceánu přes Drsný zákrut
3. Zahlédnout magií iluzí něco co neexistuje a myslet si, že ses zbláznil (4 posty)
3/4

Byl jsem neskutečně zmatený. To, co jsem viděl, vypadalo opravdu jako skutečné. Ne, nevypadalo to jako skutečné, bylo to skutečné. Ale co to sakra bylo? Nikdo jiný tam na tom území nebyl, u řeky ani u potoka taky ne, dal bych tlapu do ohně, že jsem tam byl sám. Tak co to k sakru jenom bylo?! Neměl jsem sebemenší tušení. Hlavně ani nevím, co to mělo být, vypadalo to jako tlapa... ale nebyla to tlapa. A ty kroužky na vodě, jak se to vynořilo? Nezdálo se mi to jenom, bylo to tam! Jako upřímně? Jestliže si ze mě někdo dělal srandu, šlo mu to dokonale. Už to skoro až vypadalo, že jsem se snad zbláznil. Stále jsem to měl před očima a to jsem to zahlédl jen koutkem oka. Nechápal jsem to a nedokázal jsem to ani vysvětlit. To způsobilo i to, že jak jsem utíkal, vůbec jsem nevnímal, kde jsem nebo kam běžím. Můj cíl byl ale jasný, chtěl jsem určitě co nejdále od vody, protože zatím se to objevovalo jen ve vodě. Pořád jsem se ale rozhlížel a snažil se to vidět znovu, že mě to sleduje, ale zatím jsem nic neviděl. Zatím.

>>> Jezevčí hájek

<<< Středozemka přes Esíčka
3. Zahlédnout magií iluzí něco co neexistuje a myslet si, že ses zbláznil (4 posty)
2/4

Stále mi to sedělo v hlavě, to, co jsem zahlédl. Vypadalo to trochu jako vlčí tlapa, ale místo drápů to mělo dlouhé, béžové... cosi? A divně se to ve vzduchu nad hladinou vlnělo. Připadal jsem si zvláštně, protože jsem si byl jistý, že jsem to zahlédl. Zmátlo mě to úplně neskutečně, že jsem měl snad i tep rychlejší, než jsem běžel přes celou pláň. Dostal jsem se až k dalšímu potoku, kde už voda byla průzračná. Tam jsem se zastavil, abych se napil. Byl jsem pořád v pozoru, raději.
Věděl jsem, že tu jsem sám, i tak jsem se rozhlížel. Když jsem ponořil čenich do vody a pak se napil, znovu jsem to na hladině spatřil, nedaleko ode mě. Cukl jsem s sebou ještě víc a začal se neskutečně rychle rozhlížet. "Kde jste kdo, děláte si srandu?!" Zakřičel jsem. Neměl jsem strach, ale začínal jsem si být nejistý. Připadalo mi, jako kdyby mě někdo sledoval a vytvářel něco, čeho jsem se prostě vždycky lekl. Určitě jsem to tam viděl. Byl jsem si jistý. Pryč od vody, řekl jsem si a vyrazil dál. Možná to bylo hlavně tou vodou? Kdo ví. Nechtěl jsem to riskovat a zkoušet znovu, proto jsem se vydal dál, někam nejlépe do lesa, abych už to neviděl.

>>> přes Drsný zákrut na Vřesoviště

<<< z Ježčího plácku přes Červenou řeku
3. Zahlédnout magií iluzí něco co neexistuje a myslet si, že ses zbláznil (4 posty)
1/4

Pokračoval jsem postupně pryč z Ježčího plácku, kde jsem měl opravdu ze sebe dobrý pocit. To, že jsem ježkovi vytvořil domeček a mohl s ním chvíli trávit čas, ačkoli tedy nevypadal, že on by z toho měl takovou radost, tak mě to udělalo obrovskou radost. Zažil jsem něco, co jsem dlouho nezažil a i když byl maličký možná v šoku, já jsem si to užil. Teď už měl dost klidu k tomu, aby si tam zalezl a spokojeně se vyspal. Doufal jsem, že tak učiní a nebude domek v niveč. To bych byl nerad.
Dostal jsem se k řece, která měla červenou vodu. To mě trošku znejistilo, ačkoli jsem si vzpomněl na rudé jezero, netušil jsem, že řeka, ze které se voda do něj dostává, je taky červená. Přistoupil jsem k ní a chtěl se sklonit, abych si k vodě přičichl, jak vlastně voní, když v tom jsem koutkem oka zahlédl, jako kdyby z vody něco pomalu lezlo. Cukl jsem s sebou, protože když jsem se tam podíval, nic tam nebylo. Tak moc jsem se lekl, že jsem se rozhodl se rychle odtud přes pláň dostatečně daleko vzdálit.

>>> přes Esíčka na Travnatý oceán

4. Potkat ježka na ježčím plácku a zeptat se ho, jestli je čarodějnice v převleku. (500 slov)

Tak jsem tam tak stál a sledoval domeček, který jsem dal dohromady. Byl jsem na to pyšný, docela byla škoda, že tady nikdo jiný nebyl, kdo by to viděl. Protože by byl určitě pyšný taky a pochválil by mě. Podíval jsem se na ježka, který stál nedaleko. Byl asi zvědavý, ale mě překvapilo, že se jednoduše nebál. Prohlížel jsem si ho. Stejně to bylo fascinující, že takový malý tvor měl tolik bodců a jak mu narostly? Je to všechno tak zvláštní a fascinující, že prakticky každý tvor je nějak odlišný. A jaký má maličký čenich, to je tak roztomilý! Panejo, kdyby neměl ty bodliny a neměl jich tolik, úplně bych ho umačkal láskou, pomyslel jsem si.
K mému překvapení ježek stále stál na místě a jen funěl a koukal na mě. Ustoupil jsem, abych mu poskytl možnost jít do jeho novýho bejváku, který jsem tu pracně vytvořil. Doufal jsem, že nebude k ničemu, neupadne v niveč takzvaně, protože jsem si dal fakt záležet. Ale on se nehnul a koukal na mě. Až se skoro zdálo, že je připravený k útoku, jak jen stál a nehýbal se. Začínal jsem z něho být trošku nervózní, ale nedal jsem se. Sledoval jsem ho taky, sem tam jsem koutkem oka švihnul po zbytku planiny, jestli se tu náhodou nesbíhají další. Že by se tu objevilo více ježčích kumpánů, kteří by tu vytvořili malou armádu a připravovali by se na to, jak mě skolí. Ale zatím tu byl ježek sám. Hm, pomyslel jsem si jen a nespouštěl jsem z něj oči. Ačkoli jsem byl o dost větší, silnější a všechno, stejně kdyby se teď pohnul, nebo v horším případě rozeběhl proti mně, asi bych začal utíkat. Asi určitě. Jistě ty jeho bodliny pěkně píchají, upozornil jsem se.
Minuty plynuly dál a dál a nikdo z nás se nepohnul. Lehce jsem sklonil hlavu a sledoval ho, jestli se taky nějak pohne, ale nic. Jako kdyby ho někdo úplně zamrazil. "Tak šooo," zašišlal jsem na něj a snažil se být milý, ale on jen funěl a roztomile hýbal tím jeho maličkým čumáčkem. Vsadím se, že je neskutečně heboučkej, pomyslel jsem si. Ani na můj hlas ježek nereagoval. "Nejši ty náhodou šarodějnise v pževleku?" Šišlal jsem na něj, jak moc roztomilej mi přišel. Ale furt se nehnul. Živej ale byl. Takže jsem zvolil taktiku B - nerušit ho a dát mu prostor. Prostě tu asi chtěl být sám a já jsem tu jen stál a divně na něj šišlal. Musel z toho být v šoku. Pomalu jsem zdvihl hlavu a čumákem pokynul k novému domečku, který jsem mu tu nechal. Pak jsem se jen pomalu otočil, nechtěl jsem dělat žádné prudké pohyby, abych ho úplně nevyplašil a domek byl k ničemu. No a vyrazil jsem postupně pryč. Sem tam jsem se otáčel, jestli neběží za mnou a nejde mi ukousnout kus nohy, ale naštěstí jsem ho viděl, jak jsem byl daleko, že postupně jde k domku. Jo! Radostně jsem si vykřikl v hlavě a se spokojeným pocitem vyrazil pryč.

>>> přes Červenou řeku na Středozemku

<<< Staré meandry
5.Posbírat napadané listí v lese a udělat tak na ježčím plácku domeček pro přezimující ježky.

Pomalu jsem procházel kolem potoka, až jsem dorazil na nějakou pláň. Moc nadějně k tomu, abych tu našel potravu a přinesl tak něco dobrého i Dipsi to tu nevypadalo. Spíše to tu vypadalo jako místo, kam chodí malá zvířata přespávat. Což bylo super, listí jsem mohl přeci jen nechat tady a pomoci tak ježkům, kteří zde jistě přespávali, si tu pěkně odpočinout přes zimu. A hlavně nerušeně. Dobré bylo, že jsem se nemýlil, protože nedaleko mě přeci jen malý ježeček byl. Usmál jsem se, i přes tlamu nacpanou listím a prohlédl si ho. Chtěl jsem mu něco říct, ale jen bych huhlal, takže jsem popošel dál a listí dal na zem. Snažil jsem se ho nějak poskládat, aby to bylo vhodné jako úkryt, ale bylo mi jasné, že si to tvor stejně uzpůsobí případně podle sebe. S dobrým pocitem jsem z toho nějak udělal malý domeček a radostně mrskl ocasem. Docela se mi to povedlo. Popošel jsem o kousek dál a podíval se na ježka. "Zdar kámo, tady máš bejvák. Snad ti poslouží." Nechtěl jsem ho vyplašit, ale vypadal přátelsky.

<<< Liščí nory

Vykračoval jsem si dál, stále v hlavě nosíc bílou vlčici, která mě nějakým způsobem neskutečně zaujala a fascinovala. Mlsně jsem se olízl a pak se jen ušklíbl. Jsi jak malej, okřikl jsem se a zavrtěl nad tím vším hlavou. Chtěl jsem jí překvapit a něco k snědku jí donést, ale nejprve jsem se tu musel porozhlédnout.
Pokračoval jsem tedy dál, až jsem došel k potoku, který byl zvláštní. Rozléval se do několika malých jezírek, takže jsem se zastavil, položil si listí a napil se. To mi celkem bodlo. Zase jsem ho, co to jen šlo, čapl do tlamy a vyrazil na planinu, která vypadala nadějně.

>>> Ježčí plácek

<<< Ronhenský potok
5.Posbírat napadané listí v lese a udělat tak na ježčím plácku domeček pro přezimující ježky.

Postupně jsem došel až do lesa, který vypadal překrásně. Možná to bylo tím, že jak jsem potkal Dipsi, měl jsem trochu romantickou náladu, takže jsem se musel zastavit na jeho hranici a nasát do čenichu vlhkou vůni suchého listí. Navíc, když jsem zdvihl hlavu do výšky, spatřil jsem snad všechny odstíny žluté až po sytě červenou. Bylo to překrásné, podzim si tu hrál, jak jen mohl a tak jsem neváhal a zaujatě sledoval snad každý list. Bylo to neuvěřitelné, že příroda sama něco takového dokáže.
Navíc mě to donutilo se zamyslet, jak to bylo možné, že listí bylo přes léto zelené a teď se barví takhle? A jakto, že když uschne, pak zase naroste? Bylo to fascinující. V tom mě však napadlo, že bych mohl posbírat nějaké velké lupeny a pomoci tak třeba malým tvorům, aby měli kde přespat. Třeba ježci. To byl skvělý nápad. Neváhal jsem tedy a začal tlapkou hrabat listí na jednu hromádku. Pak jsem hromádku, která byla větší, než jsem si myslel, nacpal do tlamy a vydal se někam na planinu, kde by mohli ježci pobývat.

>>> Staré meandry

Říjen 5/10 | Siku
6. Dělat, že jsi úplný hloupý a donutit jiného vlka, aby ti začal říkat Hloupý Honza/Hloupá Hanka. (4/4)

Vypadalo to, že celá ta moje komedie začíná fungovat. To, že jsem se představil jinak, než jsem se jmenoval, na tom přeci jen nic nebylo. Protože vlk mě stejně neznal, mohl jsem si vymyslet jakékoli jméno. Až doposud mě to nenapadlo, že si jeden mohl ta jména prostě random vymýšlet a pak se jen chechtat na tom, jak nikdo neví, o kom se mluví, protože se každému představil jinak. To je ale pitomost.
Siku byl trochu překvapený z toho, že mi říkají Hloupý Honza. Já jsem ale zavrtěl souhlasně hlavou a pak se nevinně usmál. Začínalo mi ho být líto a evidentně si to i on bral trochu více osobně. Takže jsem začínal už přecházet k tomu, že se mu omluvím. On zněl ale vytočeně a ještě ke všemu odpovídal někomu na něco, co vůbec nezaznělo. "Protivo? O hlavu? S kým si povídáš?" Zeptal jsem se ho zvědavě a naklonil hlavu na stranu. Komedie byla za námi, byla by to sranda, kdyby vlk nebyl tak vážný, ale co už.

Říjen 4/10 | Siku
6. Dělat, že jsi úplný hloupý a donutit jiného vlka, aby ti začal říkat Hloupý Honza/Hloupá Hanka. (3/4)

Začalo mi být upřímně vlka trochu líto, ale to by bylo aby nebylo. Chtělo to trochu srandy a odreagování, takže jsem se rozhodl ještě chvilku v téhle hře pokračovat. "Aha, mocné jo? Tak to je skvělý, a jak moc mocný? Myslíš, že dokáží tě donutit třeba skákat po dvou?" Začal jsem plácat totální nesmysly a neskutečně se u toho držel, abych nevyprskl smíchy. Zatím mi to ale šlo!
Vlk se stále snažil ze mě dostat nějakou informaci, určitě jsem pak byl ochotný mu říct vše, co jsem věděl, ale chtěl jsem si z toho nejdříve udělat srandu. "Kouzlo? A obarvit kožich? Panejo, že ty si žral nějaký červený houby viď? Kožich si dokážeš obarvit i sám, já jednou spadl do borůvek a jak jsem byl modrej, to bys čučel!" Zasmál jsem se a máchl tlapou ve vzduchu. "Všude!" Dodal jsem ještě. Alespoň trochu jsem ten smích mohl ventilovat, ale musel jsem se pořád držet.
Po jeho představení se jsem se rozhodl to ještě trochu posunout výš. "Ahoj Siku. Já jsem Honza a někteří mi říkají Hloupý Honza, klidně mi tak říkej taky! Jsem na to úplně zvyklý a občas se za jménem jenom Honza ani neotočím, protože na to zvyklý tolik nejsem," vysvětlil jsem ještě a sem tam tlapou ukázal cosi nad zemí, abych tomu, co jsem říkal, dal "řád". Jestli tohle vyjde a fakt mi tak řekne, učůrnu si.

Říjen 3/10 | Siku
6. Dělat, že jsi úplný hloupý a donutit jiného vlka, aby ti začal říkat Hloupý Honza/Hloupá Hanka. (2/4)

Vlk mě pozdravil zpátky, ačkoli zněl trošku nejistě. Snažil jsem se usmívat, abych působil co nejvíce pozitivně. Zeptal jsem se ho na snad nejhorší otázku, co mě napadla, ale vlkovi to evidentně přišlo v pohodě a ještě jsem se trefil. "Páni, tak to je hustý," odpověděl jsem mu a prohlédl si ho ještě jednou od hlavy k patě. Měl toho na sobě dost, to se muselo uznat. A jeho výraz napovídal o tom, že nebude úplně nejmilejší, ale zatím na mě působil mile.
Měl jsem na něj další otázku a chtěl se ho zeptat na něco ještě více stupidního, ale vlk mě předběhl. Narazil na téma Bohů. "Bohové, co to je?" Dělal jsem ze sebe pitomce. "To je nějaká rostlina nebo?" Naklonil jsem k tomu hlavu na stranu a snažil se dělat, že vůbec netuším, o čem je řeč. "Život je přece jenom jeden a Smrt když si tě najde, tak je po tobě," pokrčil jsem rameny a zazubil se. Samozřejmě že jsem věděl, o čem je řeč, ale chtěl jsem na chvíli ve vlkovi vyvolat pocit, že nejsem zrovna ta nejostřejší tužka v penále. U toho jsem se culil a snažil se nedávat najevo nic. "Jsem Honza mimochodem," dodal jsem ještě a stále se usmíval od ucha k uchu. Bude to třeba fungovat? Chudák ale, snaží se normálně bavit a já si hraju na vemeno, ale co. Aspoň je prča.

Říjen 2/10 | Siku
6. Dělat, že jsi úplný hloupý a donutit jiného vlka, aby ti začal říkat Hloupý Honza/Hloupá Hanka. (1/4)

Vykračoval jsem si dál. Zatím jsem neměl cíl, netušil jsem, co bude pro mě nejlepší. Ale věděl jsem, že když to teď nechám být, stejně se nic nestane. Takže jsem se rozhodl to neřešit. Akorát bych si tím zbytečně lámal hlavu a to by nedělalo dobrotu, protože bych to stejně nevyřešil. A nějak jsem se nechtěl teď pozastavovat nad tím vším možným, chtěl jsem na chvíli vypnout od přemýšlení a plánování budoucnosti. Osud si to stejně udělá celé po svém, jako vždycky. Takže jsem to nechal být úplně.
V tom jsem uviděl vlka. Zastavil se a sledoval mě, netušil jsem proč. Vyrazil jsem ale rovnou k němu, abych trochu uvolnil atmosféru a nějak přeci jen zaplácl čas. Nudil jsem se.
Došel jsem až k němu a pozdravil ho. "Ahoj ahoj!" řekl jsem a dostal jsem celkem zábavnou náladu, proto jsem se rozhodl udělat si trochu srandu. "Téda, ty si ale... dobitej," řekl jsem mu. "To sis udělal sám?" Ptal jsem se poměrně hloupě, ale chtěl jsem, abych trochu uvolnil atmošku. Nechtěl jsem už žádný vážný rozhovory.

Říjen 1/10 | Siku

Bezcílně jsem bloudil podél jezera a sledoval hladinu vody, jak se vlní v návaznosti na vítr, který se do ní opíral. Sem tam jsem zahlédl nějaké rozvlnění od ryby, která zabloudila k hladině. Chvilku jsem přemýšlel, co vlastně budu dělat. Jestli půjdu někam navštívit nějakou smečku, nebo se zkusím podívat po územích, kde bych si mohl vybudovat tu vlastní. Ale neměl jsem ještě jasný cíl a ani plán, ani se mi asi nechtělo zakládat si smečku samotnému. Rozhodl jsem se alespoň zkusit potkat někoho nového. A zjistit něco nového, to mě poslední dobou začínalo celkem dost bavit. A hlavně vlčice. Ale Dipsi je teda sousto, zamlaskal jsem si pro sebe a pokračoval po pláži dál. Zatím jsem nikoho nepotkal.

Slunce pomalu padalo za obzor a já jsem dostal úplně geniální nápad. Jelikož vlčice byla zcela senzační, chtěl jsem ji trochu ohromit. A jak mi tak došlo, asi žádné romantické gesto běžně neobdržela, proto jsem na ní prostě musel trochu udělat očko. Než jsem stihl vůbec všechny věci si v hlavě srovnat a dát si je dohromady, podíval jsem se na ní a zastavil se. "Drahá Dipsi," oslovil jsem ji ještě předtím, než jsme vykročili dál. "Snad vám nebude vadit, když... no, chtěl bych pro vás přichystat malé překvapení," začal jsem, protože jsem se do toho trošku zamotal. Nechtěl jsem jí říct můj geniální plán, ale nechtěl jsem ji naštvat nebo zklamat tím, že zrovna někam jdu a ne tam, kam jde ona. "Tak doufám, že mě na chviličku omluvíte. Hned budu zpátky a jistě nebudete litovat," mrkl jsem na ní šibalsky a máchl ocasem. Určitě tím na ní zapůsobíš!

>>> přes Ronhenský potok na Staré Meandry