Příspěvky uživatele

< návrat zpět

únor 3/10 Ezekiel

Bráška ji ujistil, že ji najde vždycky a všude. Spokojeně se usmála a zavrtěla ocáskem. Sice ji bolela hlava a stále pískalo v očích, ale z tohoto byla opravdu nadšená. Věděla, že se neztratí, dokud bude mít bráchu. „Díky bRrráško,“ pověděla rozněžněle a opětovala mu olíznutí čenichu. Na chvíli se k němu přitulila a čumáček zavrtala do jeho jemňoučké srsti. Postěžovala si, co že se jí vlastně stalo, na což hned reagoval Ezekiel tím, že si ji začal starostlivě prohlížet. Nejistě se na něj koukala, protože měla strach, co na ní vysleduje. Naštěstí! Ji uklidnil tím, že vypadá pořád stejně. Hrozně se jí ulevilo, že se nestalo nic jejímu krásnému kožíšku, nebo že jí třeba neroste třetí ucho. Musela být pořád dokonalá. Pro jistotu si jazykem urovnala nějaký ten rozčepýřený chloupek.
Nadšeně zalapala po dechu a vykulila oči, když jí Ezi dal dáreček. „To si děláš slandu!“ vyhrkla nadšeně a pírko čapla pro sebe. „To je taaak boží, děkuji! Jak jsi ho chytil? A kde ho máš? Utekl ti?“ spustila zase hromadu otázek a pak mu zase pírko podala. „Někam mi ho zapíchni do sRrrsti!“ vyzvala ho nadšeně a s očekáváním v očích na něj koukala. Bude mít krásnou ozdobu, jako třeba taťka! Bude moct machrovat úplně před každým, koho potká!

<- Úkryt

Vykutálela se ven u úkrytu a zastavila ji až kopa sněhu, ve kterém se ztratila. S hekáním, které ze sebe vydávala při námaze se dostat ven, se jí nakonec podařilo se ze sněhu dostat a neudusit se v něm. Zmateně se rozhlédla kolem sebe, kde že to vůbec je. Kde to jsem? Kde je brácha? ptala se sama sebe překvapeně a najednou zbystřila větší vlče, které se představovalo předtím jako... Delta? Zamávala ocasem, vysoukala se na nohy a hopsavě, protože jinak to hluboký sníh nedovoloval, se vydala přímo k ní. "Ahoooj!" volala na ni už z dálky. Venku sice byla zima, ale Thyrka měla stále jazyk venku a vlál ji v koutku tlamy, když se k vlčce přibližovala.
"Ty jsi požád venku?" zeptala se jí zkoumavě, když u ní konečně zastavila a funěla jako mašinka. "Ti není zima?" položila ji další otázku a ohlédla se směrem k úkrytu, ze kterého před chvíli vypadla. "PRrroč jsi nešla za námi?" pokračovala dále ve vyzpovídání a nevinně zamrkala. Přejela ji pohledem od hlavy až k patě a koutky měla stále rozšířené v širokém úsměvu. "Jsi žíkala, že se jmenuješ Delta, že joo?" položila konečně poslední otázku, než se rozhodla konečně počkat na její odpovědi.

42

Se širokým úsměvem koukala na Ciri a najednou si všimla, že se probudil i Ezekiel. A než se nadála, začal lovit její ocas. Začala s ním mrskat ze strany na stranu, aby se vyhnula skousnutí a nadšeně se smála. "DobRrré láno," popřála bráškovi o něco tišeji s neutuchajícím úsměvem na tváři. Bráška neváhal a vyskočil na nohy, přičemž zdravil Ciri a Thyrka stále poklepávala ocasem o mech pod nimi. Překvapeně zalapala po dechu, jakmile ji Ezi zavalil svým tělem a aniž by chtěla, společně zavalili i menší a dokonce i větší ségru. "Heh!" vyrazila ze sebe s námahou, když se od sebe bráchu snažila odtlačit. Jakmile se jí to povedlo, odskočila stranou od sester a rozkročená zůstala stát. Ocas vysoko zdvižen se mihotal ze strany na stranu a plazan měla hravě venku.
Pak se dala do mírného předklonu, přičemž zadnici měla vztyčenou hore a jen předními nohami poskočila doprava a doleva. Vydala ze sebe něco jako štěknutí a celým tělem skočila k bratrovi jako kdyby měla nožičky na pružinkách. Hravě chytla do zubů, které byly jako jehličky a ihned zase pustila, aby uskočila a vyhnula se jeho případnému výpadu. Jenže to se jaksi zvrtlo. Thyra zakopla o kámen a v kotoulech se valila až ven z úkrytu, kde ji zastavila velká vrstva sněhu, ve které se vlče kompletně ztratilo.

-> Les
//Odpojím se za Deltou, kdyžtak se brácho přidej :3

41

Teplo se rozlévalo po jejím těle čím dál více. Spala tak tvrdě, že si ani nevšimla, že se k ní postupně přidali oba dva vlastní sourozenci a tak nějak celkově přišel i zbytek rodiny, včetně vlčice, kterou ještě neznala. Thyrka se ovšem začínala pomaličku probouzet. Sem tam se trochu zavrtěla, sem tam zastříhala ouškem. Až trochu později jí začínalo docházet, že tu s Ciri neleží úplně tak sama. V ten moment rozevřela očiska a aniž by se pohnula, jen kolem sebe zakoulela očima. Nadšeně zalapala po dechu. Byli tady všichni! Maminka, tatínek, sourozenci a... A někdo neznámý, ale to teď šlo bokem. Dala si tlapku před tlamku, aby se utišila, ale byla nadšením bez sebe.
Podívala se na Ciri, která už byla vzhůru. Tmavě zbarvené vlče roztáhlo své koutky do širokého úsměvu a natáhlo tlapku k čumáku své starší sestry, ačkoliv bylo zavalené Verou a Ezim, kteří si k nim nejspíš lehli o něco později a očividně zatím ještě spali. Takže pohyblivost nebyla úplně nejlepší a ani je nechtěla úplně budit. "Už jsi vzhůlu!" pošeptala k ní Thyra s pokusem o šepot, ale moc úspěšná nebyla. Dlouze zívla a zamlaskala. "KRrrásně jsi hžála," usmívala se spokojeně směrem ke starší sestře. Musela stále zůstávat na místě, protože ti dva spali. Ale nemohla se dočkat, až bude moct vstát a vydá se zase nějak vybouřit energii, kterou právě tímto super spánkem nabrala.

Únor 2/10 - Ezekiel

Byla pořád zmatená a třeštila jí hlava. Taky jí nepříjemně pískalo v uších. Snažila se ale zavolat brášku, protože najednou nikde nebyl. Zmateně se rozhlížela a měla slzičky na krajíčku, jak se bála. "Ezi!" pokusila se zavolat znovu jeho jméno a nešťastně si posmrkla. Byla úplně ztracená a teď ji tu určitě nenajde ani on, ani rodiče a ona tu zmrzne. Prostě umře. Já ale ještě nechci umřít! pomyslela plačtivě a trhavě se nadechla. Najednou ale přišlo bouchnutí. Byl to bráška!
Zalapala po dechu a vrhla se k němu. "Ty jsi mě našel!" vyhrkla celá šťastná a namáčkla se k němu. Asi za svůj krátký život ještě nebyla šťastnější, že ho vidí. Většinou byl otravný a moc ukecaný, až ji z toho třeštila hlava podobně jako teď, ale zrovna zrovinka bylo úplně dokonalé, že je tu! "Já... Já nevím. Zakopla jsem a asi se bouchla do hlavy. Na chvíli jsem nevěděla o ničem," pověděla nešťastně a následně se zarazila, když zahlédla, že má vlček něco v tlamě. "Eeee, co to je?" zeptala se podezřívavě a nakrčila čumáček.

únor 1/10 Ezekiel

Tma. Bez obrazu, bez zvuku, prostě nic. Thyra ležela na zemi ve sněhu a ten, který zrovna padal, ji ještě pokrýval. Netrvalo to ovšem dlouho a se zalapáním po dechu se probrala. A ta černá tma se změnila na bílou tmu, akorát s tím rozdílem, že slyšela kvílení větru. Přimhouřila očka, do kterých narážely ledové vločky sněhu a rozhlédla se okolo. Zaslechla bráchu. "Ezi!" vykřikla v panice, protože slyšela, že i její brácha je v panice. Srdíčko jí tlouklo jako o závod. Ztratili se od sebe! Už se v životě nenajdou! Vstala ze sněhové pokrývky, kterou ze sebe musela setřepat a udělala pár kroků v před. Jenže brášku už neslyšela a nevěděla, jestli jde správným směrem. "BRrráško, kde jsi?! volala nadále vystrašeně a snažila se v té vánici identifikovat cokoliv, co jí připomíná siluetu vlka. Ježiš mi tady umřeme, že jo? Napadlo ji a měla co dělat, aby se nerozplakala v samé zoufalosti.

<- Cedr

Doběhla do úkrytu a zahlédla tu jeden spící kožíšek. Byla to Ciri. A jinak tu nikdo jiný vůbec nebyl. Ještě jednou to zkontrolovala pohledem, aby se ujistila. Byli její sourozenci a mamka pořád na výletě? V tomhle počasí? Unaveně si povzdechla a jemně se zachvěla. Byla celá vymrzlá a ošlehaná větrem. Nadšeně se rozešla k mechu, o kterém se bavila s Cornicem. Opravdu tady je! Pomyslela si nadšeně a těšila se, až se zase uvidí a řekne mu, že ho tu opravdu mají. Jemně po něm přejela tlapkou a pokývala nadšeně hlavou. Byl to opravdu on! Hned na to se na něj rozvalila a zavřela oči v pokusu o usnutí. Jenže jí pořád byla zima. Stočila se do klubíčka, ve kterém bylo už trochu tepleji, ale pořád jí kvůli tomu nešlo usnout. Nespokojeně zamlaskala a hodila očkem po Ciri. Musela mít taaak teplý kožíšek! Tak jí to nakonec nedalo, zvedla se a tiše přešla ke starší sestře, aby se k ní mohla nenápadně přichumlat. Hned jí bylo o něco tepleji a taky příjemněji, protože jak tu minule spala sama, bylo jí smutno. Takhle měla společnost, která ji hřála, i když o tom možná Ciri ještě ani nevěděla. A za nedlouho se nechalo vlče unášet sladkým spánkem, plné nových zážitků.

<- Severní Galtavar

Byla ještě celá rozčarovaná z toho výletu a nového poznání. Ale všechno to teď pohlcovalo velké množství sněhu okolo. Měla co dělat aby se jím vůbec probojovala, kam potřebovala. A navíc si nebyla úplně jistá, jestli vůbec trefí do úkrytu. Ale už se docela těšila, až si tam lehne na měkký mech a odpočine si. Už z toho všeho byla opravdu dooost unavená. A tohle prodírání se sněhem byla poslední kapka. Když nám cestu vyšlapávala Lyl, bylo to teda jednoduší, mohli mě doprovodit aspoň do toho úkrytu, meh, pomyslela si krapet dotčeně a za pochodu ze své hlavičky setřásla sníh. Padalo to na ni ze všech stran. Sice u toho málem ztratila rovnováhu a rovnou do něho zahučela celá, ale nakonec se tak přeci jen nestalo. Byla opravdu překvapená, že nakonec úspěšně dorazila do úkrytu. Úlevně vydechla a bez váhání do něj zaplula.

-> Úkryt

Loterie (4/5) 74

//<- Jedlový pás

Nadšeně kývala hlavou. "Heh, to si piš, že by to byla napRrostá leglanda," zasmála se čertovsky a kdyby to šlo, snad by jí aji narostly rohy. Fantazie vlčat byla téměř neomezená a tihle dva se očividně rozhodli, že jí propustí uzdu. Poslouchala, co povídá Cornic o víle a pokyvovala hlavou. Setkal se s ní víckrát, tak už měl asi více šancí ji poznat. Ona ještě tolik ne. Jenže jejich společné chvíle se krátili a neměli už moc šancí probírat ani adopce dospělých vlků, ani pomlouvat Zuběnku. Zvlášť po tom, co Zlatavá odmítla její pozvání. Potají na ni udělala pár křivých xichtíků, aby dala najevo svou nelibost a otočila se na Corniho, který se loučil. Opětovala mu sladký úsměv a zamávala ocáskem. "To si piš, že půjdeme!" zahlásila nadšeně a strčila do něj packou. "Kámoši?" zeptala se nadšeně. Získala právě prvního kamaráda? To bylo úžasné!
"Tak páááá!" zahulákala na ně a ještě chvíli se za dvojicí dívala. Pomalu ji přecházel úsměv, který se vytratil zároveň co se vytratil Cornic s Lyl za horizont. Sklonila hlavu a otočila se směrem k domovu. Ti dva ji nechali hned na okraji lesa, takže vplula mezi stromy. Musím najít rodiče a sourozence. Tyyy jo, připadne mi, že jsem je neviděla věčnost! Musím jim říct, že jsem poznala další nové tváře a klouzala se na jezeře! Ti budou koukat, hehé! Pomyslela si, zatímco námahou hekala při prodírání se sněhem.

//-> Cedrový háj

https://ibb.co/LXTLWMkt
(zdá se, že mi obrázek nefunguje, tak zkusím link :))

preferovaná odměna: drahokamy, křišťály, mušle :)

Přidáno

loterie (2/5) 72

Thyra pozorně naslouchala Cornimu a chápavě přikyvovala. „Páni, stejně to je hustý, že?“ pronesla jen takovou řečnickou otázku do větru, než začala znovu mluvit: „Jako nejsme dospělí, ale napadlo tě, že natRrefíš na cizí vlče a jen tak se ho ujmeš?“ Zasmála se krátce a zavrtěla hlavou. „To je jako kdybychom teď našli opuštěného dospělého a vzali si ho sebou, víš co…“ Smála se, zatímco si to představovala. Ale velký vlk by z toho asi nebyl úplně nadšený, nebo jo? Vedlo ji to k dalšímu fantazírování.
Nadšeně vrtěla ocasem, když její kamarád potvrdil, že zoubková víla skutečně existuje. Něco na tom bylo, když ji potkávali oba dva. Nebo snad mohla mít dvě vlčata stejné sny? Každopádně kamínky jim zůstali oběma, to znamenalo tedy, že to opravdu musela být pravda. A to bylo super! Těšila se, až jí bude moct dát další zoubek. Měla stejný problém, jako Cornic – mnoho nezodpovězených otázek. „Takže ona takhle spěchá požád? To je tedy na houby!“ povzdechla si zklamaně a svěsila hlavu. „Tvoje taktika je dobRrrá! Zkusím ji pšíště taky použít!“ pokývala hlavou rozhodnutě.
To už se tady objevila Lylwelin. Prý našla její smečku, z čehož měla Thyrka radost. Ale když zahlédla Corniho pohled, došlo jí, že se jejich společné chvíle krátí. Byl ale fakt, že už musela domů. Ale mohli jít tihle dva třeba na návštěvu, ne? „A… A nechtěli byste se u nás podívat? Zeptala bych se lodičů,“ navrhla s nadějí v hlase, zatímco se vydala po vyšlapané cestičce za nimi.

-> Severní Galtavar

Loterie (1/5) 70

Thyra zůstala na vlčka chvíli nechápavě zírat, než to její mozeček trochu pobral. Naštěstí potom rozvedl svůj příběh a popsal, jak všechno to bylo. Hlasitě se nadechla. "Hhhha, takže ty jsi jako někde z daaaaleka?" vytřeštila očka a začala si ho znovu prohlížet. Byl teď v jejích očích jako úplný hrdina. "Páni, takže ty jsi úplný fRrrája," vypadlo z ní užasle a stejně tak i několikrát zamrkala. Pořád měla pootevřenou tlamku do "o" a probrala se až když jí Zlatavá odpověděla. Přesunula pozornost na ni. "Áno, mám je schované v úkRrytu," zazubila se hrdě a vypjala hruď. Ale velká vlčice se rozhodla prozkoumat terén, tak pod varováním, aby nikam nechodili, odešla.
"Takže ona se tě ujala?" zeptala se zvídavě a pak si všimla jeho překvapeného výrazu, který následně napodobila, protože z něj vypadl dotaz, jestli taky potkala vílu Zuběnku. "Nooo, ano!" vyhrkla a nemohla uvěřit svým uším. "Takže ona opravdu existuje?!" Zeptala se nevěřícně. Bylo tak skvělé sdílet svůj zážitek s někým dalším. Své sourozence dlouho neviděla a jak se zdálo, Lylwelin žádnou vílu neznala. "Mě to tak nějak celkově vyděsilo," začala zase mluvit. "To, jak to tam u ní vypadalo, kRrrajina bez sněhu a pak ona samotná a že mi vlastně chtěla vzít zub! Nakonec mi pRrrávě nabídla kamínky, ale já jí ho dát nechtěla! Byl přece můj! Žekla mi, že se mi ty kamínky později mohou hodit a to teď potvldila Zlatavá," pokývala spokojeně hlavou. Byla ráda, že ji Zuběnka nepodvedla. Příště by to mohla zkusit vykšeftovat za více kamínků. "Nuuu, byl to teprve pRrrvní," zavrtěla se trochu, jako kdyby to byla nějaká ostuda. "A tobě?" optala se nadšeně.

Loterie (3/5) 68
leden 9/10 Elisabetta

Proč jí zase na chvíli připadalo, že snad bydlí na stejném místě? "Heh, taky máme ve smečce hroooozně velký stlomy! Jsou načeRrvenalé a maj fakt drsný povrch," zahlásila jí vychloubačně, ale to už započal jejich závod po ledě. Jenže co jiného by se dalo čekat od druhé vlčky, než nějaká další podlost, takže se Thyra natáhla po ledě a klouzala.
Jak tak měla křečovitě zavřené oči, protože nevěděla kde a jak skončí, zastavilo ji až drcnutí o břeh jezera. Slyšela prohlášení Elisabetta, že je první. Otevřela oči a podívala se po ní. Musely je dělit maximálně sekundy. Přimhouřila naštvaně oči. "Dokaž mi to!" houkla po ní ostře. Začínala mít pocit, že mít ve společnosti někoho stejně starého není zase tak fajn. Ba naopak to bylo pěkně o nervy. Byl fakt, že obdobně otravného a zákeřného měla možná i bratra, ale tím, že ho dlouho neviděla, už nejspíš na takové chování nebyla zvyklá. A asi si ani zvykat nechtěla. Zvedla se ze země a raději vstoupila na okraj, než aby se znovu rozmázla na ledě. Už toho měla dost.

loterie (1/5) 67

Thyra koukala zamyšleně na Zlatavou. Toulavé tlapky? To jako že taky pořád utíkala? Nebo byla pořád na cestách? Dumala, zatímco se velká vlčice pustila do řeči. Začala se nadšeně usmívat a vrtět ocáskem, když zjistila, že výletů bude v budoucnu až až. Ale za jak dlouho to tak mohlo být? Už teď chtěla prozkoumat celý svět. A nemohla se dočkat, úplně stejně jako se ještě před pár chvilkami nemohla dočkat na jaro a to, jaké odhalí krásy světa. Se sněhem sice byla legrace, ale teď… Už ho bylo opravdu moc a bylo to spíše otravné. Pokývala souhlasně hlavou na její podotknutí, že nebezpečí zimy už asi zjistili na vlastní tlapy.
„Ha!“ vypadlo z ní při tom uvědomění. „To asi ano, to budou cedRrry!“ zazubila se nadšeně a zaklepala ocasem do sněhu. Podle čeho jiného by se asi taky smečka jmenovala, že? Měla radost, že si obě daly jedna a jedna dohromady a že její domov nebude zas tak těžké najít. Ulevilo se jí. Měla strach, že už bude navždycky ztracená a nikdy neuvidí svoji rodinu. Začala se smát na Cornicovu otázku a zavrtěla hlavou. „A ty jsi tedy z Mechové smečky, jooo? Neříkal jsi předtím, že jsi CoRrrnic ze SeveRru?“ zeptala se nechápavě. Tak odkud tedy?
Lylwelin potom popisovala samotnou Smrt a navedla ji na téma, které před ní jednou otevřela Zuběnka. „Ahááá! Tak o tom mluvila! Víte, mě totiž vypadl zoubek. A zdál se mi sen, že si plo něj pšilítla jakási vlčice… Okšídlená!“ rozmluvila se nadšeně. „Dala mi za ten zoubek nějaké kamínky a plý že se mi to jednou bude hodit. Tak na tohle se to hodí?“ dívala se s nadějí na velkou vlčici a pozorně poslouchala i o Životovi. Páni! Cornic to celé doplnil otázkou, kterou měla sama na jazyku, a tak nezbývalo nic jiného, než nedočkavě vyčkávat na odpověď.

loterie (3/5) 64

Malá vlčice se zvesela zařepila a zavrtěla ocasem. Možná, že v tom jednoho dne vážně budu mistRrryně! Když mi neklaplo klasobruslení, tak budu mistr útěků! Hah!" Vypnula hrdě hruď a cítila se jako hvězda světa. Aspoň na chvíli začala nad svým útěkem pochybovat. Přeci jenom, bylo to fajn, když byla konečně v něčem dobrá, no ne? Cornic ji pak ujistil, že je vlčice fakt hodná a jí se to pořád nechtělo moc věřit. Zvlášť po tom, co se do ní pustila. Thyra svěsila provinile hlavu, když jí začala Zlatavá cepovat bachor. "Já vím, já vím... Kdyby nezačala být tma..." nadechovala se, že spustí salvu výmluv, ale zarazila se, když si všimla, jakým pohledem se na ni dívá. Proč mám pocit, že u ní mi tohle neprojde? Napadlo ji a raději se křečovitě zazubila. "E-eh, jsou tam oooblovské stRrromy a jsou do čeRrrvena," začala popisovat nakonec. "Skáče po nich plno malých zvížátek s chundelatým oláskem a... A... Vlastně je to u toho jezera, kde jste nás našla!" vyhrkla potom nadšeně, když si vzpomněla na něco asi fakt důležitého a ty smutné očička se jí rozzářila jako dvě velká sluníčka.
Poslouchala potom o něco nadšeněji konverzaci postarší vlčice a jejího nového kamaráda. Občas mezi nimi přehodila pohled. Asi toho musí hodně umět, pomyslela si obdivně směrem k vlčici. Možná je tichá a nepříjemná, ale asi je plna vědomostí? Napadlo ji. A taky že jo! Lylwelin totiž začala povídat něco o tom, že by se tu neměli moc potloukat právě z důvodu, že je tu nějaká děsivá a zlá vlčice. Děsivější než ty? Zeptala se v hlavě s pohledem na vlčici. Začala se ale zase cítit pod... Vlka. Podívala se zděšeně na druhé vlče a trochu se přikrčila k zemi, když se i on tvářil vyděšeně. "N-neděláte si z nás leglaci, že ne?" pošeptala roztřeseným hláskem a s křikem odskočila, div neskočila Cornicovi na hlavu, když nedaleko od nich zakřupala nějaká větev. Vystrašeně se ohlížela, zatímco se na vlčka mačkala. Zlatavá sice byla větší, ale děsivá, takže musela vsadit na něj.