Příspěvky uživatele

16. Dováděj ve sněhu

Byla to neskutečná sranda. Jakmile přišla na to, jak aspoň nějakým způsobem sněhovou kouli po někom vyslat, neváhala v palbě pokračovat. To očividně musel okoukat brácha, jelikož se po ní začal ihned opičit a snažil se o nějakou tu sněhovou munici taky. Maličká vlčice se nabubřele zamračila. Ten aby náhodou něco nevynechal! pomyslela si těsně před tím, než na ni začaly padat vrstvy sněhu. To si dělá legraci? přivřela nevraživě očka a plácla naštvaně ocasem o zem. Přemýšlela, co by bratrovi vyvedla, ale zatím to moc ideálně nešlo, když na ni neustále padal sníh.
Nakonec se rozhodla. Když je Ezekiel opičák, ona bude taky! Otočila se k němu sedinkou a jala se na něj hrabat sníh se stejnou vervou, jako on před chvílí na ni. Doufala, že ho dostatečně zmátla a po nějaké chvíli bombardace se otočila tak rychle, jak jí jen její nemotorné tělíčko dovolovalo a skočila na něj. Sice byl větší, ale nejspíš to nečekal, takže se jí povedlo jej svalit do sněhu. Zůstala na něm celou vahou a čapla jej za ucho dorůstajícími jehličkami. "A máf to," zahuhlala s plnou tlamou jeho chlupatého ouška, rozhodnutá jej ze svých spárů nepustit. Dala si záležet na tom, aby jej ve sněhu pořádně vyválela a zchladila mu hlavu. Jakmile měla pocit, že se bratr z jejího sevření vymámí, jala se opustit palubu. Bohužel ještě nepříliš koordinované končetiny ji neposlechly tak, jak si představovaly, a tak se nešikovně svalila do něhu hned vedle něj. Zmateně se podívala na brášku a začala se smát, zatímco se ve sněhu válela. Bylo to skvělé! Mnohem lepší, než v úkrytu, tady bylo více srandy. Byla spokojená.

13. Zúčastni se koulovačky

Snažila se mamce pozorně naslouchat, ale bylo to na malou vlčecí hlavinku příliš náročné. Vždyť se před mrňousky právě otevřelo něco nového a úžasného! Maličká zůstala stát kousek od vchodu do úkrytu. V momentě, kdy šlápla do čehosi bílého, stáhla svoji malou tlapku k sobě a s údivem pootevřela tlamku. Nechápavě naklonila hlavu na stranu a zastříhala ouškem, když zase začala zírat na Ninu. Sníh? zopakovala si ono slovo a snažila se soustředit na zbytek, co se jim snažila mamka vysvětlit, ale to by nesměl její povedený bráška kazit! Svalil ji najednou do té bílé nepříjemné věci, kterou mamka nazvala sněhem. Okamžitě vystřelila na nožky a chtěla se oklepat. Bohužel její nemotorná párátka ji neposlechly a chudák malá se do sněhu svalila znovu. Za to může Ezi! napadlo ji hned běsně.
Znovu vstala a chtěla po něm vyrazit. "Tyyyy!" zapištěla výhružně a udělala k němu jeden kolébavý krok. V tom se opět zarazila. Mamka dělala něco zajímavého! V rychlosti přejela pohledem tátu, ale pak zase začala okounět na mámu. Úplně zapomněla na to, že chtěla natrhnout zadek bráchovi. Sedla si na sedinku, zaujatě pootevřela tlamku. Dělala z toho sněhu nějaký útvar a dávala Ezekielovi co proto! "Ha!" vyrazila ze sebe nadšeně a začala se o takovou sněhovou kouli snažit taky. Co vám budu povídat, dalo to spoustu úsilí a práce a... Ani se to tak nevydařilo. Z jejích tlapek nevzniklo nic, co by odpovídalo kouli, ani nic tomu vzdáleného. Ale! Nenechala se odradit a to cosi se snažila, stejně jako Nina před chvílí, hodit směrem k bráchovi. To už tam byla i sestřička, která se k nim chtěla přidat. Jakésik malé kósek sněhu, který jejich směrem spíše kopla, než hodila, dopadl přímo na čenich sestry, která si ho zrovna tak hlídala. Thyra se zastavila v konání a nevinně zamrkala. To asi nechtěla. Proč to letělo na Veru a ne na bráchu? Chvíli jen dumala, než se v rychlosti jala zkoušet novou a novou kouli a jala se pustit do palby všech, co byli zrovna poblíž. Jelikož to lítalo a kolikrát ani nelítalo všemi směry, kdo ví, koho a jestli vůbec někoho, se jí podařilo trefit. Ale víte co? Byla to hrozná legrace!