Příspěvky uživatele

< návrat zpět

VELKÉ ODMĚNY:
• 2* do speciální vlastnosti → Nemám na koho, takže asi vyměnit za měnu, jestli to půjde? Děkuji!

Střední odměny:
• 3* do magie → Malechite myšlenky

Malé odměny a elixíry:
• 1* do magie → Thea oheň
• 1* do vlastnosti → Thea rychlost
• 1* do vlastnosti → Thea rychlost
• 1* do vlastnosti → Thea rychlost
• 1* do vlastnosti → Thea rychlost
• Teleportační lístek → Malechite
• Elixír nedotknutelnosti → Malechite

Měna:
• Mušličky: 22 → Malechite
• Perly: 131 → 66 Thea, 65 Malechite
• Křišťály: 11 → Malechite
• Drahokamy: 34 → Malechite
• Květiny: 161 → 81 Thea, 80 Malechite
• Oblázky: 22 → Malechite

Ještě jednou hrozně moc děkuji za akci

Thema má připsáno a hvězdičky jsem převedla na měnu :>

//Ragarské hory

S Namaari to dopadlo dost podobně jako s Theou. Omluvně se na ni podívala, bez její nešikovnosti by asi její kamarádka zvládla přejít hory bez problému. “Jo, jo, dobrý, co ty? Zvládlas to?“ zeptala se na oplátku, ale vypadalo to, že je vlčice v pořádku. Plus v této situaci bylo, že se jim naskytla mnohem lepší příležitost na lov než mezi příšerami na ostrově. Stará známá louka! Cedrový les byl skoro na dosah pacek. Už se těšila, až se zase podívá na veverky. První však musela splnit svůj cíl, něco ulovit. I Namaari souhlasila, tudíž byl čas se znovu připravit a stopovat. Šla pomalu, tentokrát už nechtěla žádné zvíře před ní vyděsit. Našlapovala trochu vtipně, packou vždy zkontrolovala, že pod ní není něco, co by udělalo zvuk, jako třeba klacík a až pak ji položila. To zvládneš, tentokrát to půjde, snažila se sama sebe namotivovat. Opravdu si věřila. Jen ten pach se furt nikdy neukazoval. Viděla nějaké stopy ve sněhu, menší, než vlčí byly, tudíž to mohlo být něco chutného. “Cítíš něco? Nebo vidíš?“ potichu zašeptala směrem k Namaari.

//Západní úkryt

Thea nenápadně protočila oči, když uviděla přes padající sníh další hory. Měla energii na to se táhnout nahoru a dolů zasněženou krajinou? Vůbec. Stejně se však neplánovala vracet. Lesík, který nazvala Namaari nejlepším místem na lov tam stejně nebyl. Teda, minimálně ne dle kalkulací They.
Snažila se držet nižších částí hor a nestoupat příliš nahoru, spíše hory obejít. Měla opravdu hlad už a energie jí stále klesala. Nechtěla se příliš vyčerpat předtím, než konečně najdou nějakou lovnou zvěř. “Přesně! Tak krásný ostrov, nechápu, jak se tam takové obludy objevily,“ souhlasila s Namaari. “Ještě, že to za námi neběželo pak,“ dodala a usmála se. Aspoň trochu štěstí jim zůstalo, ta věc byla obrovská! By je úplně zničila, Thea se necítila jako skvělý bojovník, takže by to vše bylo na její společnici.
Musela se oklepat, sníh padající z oblohy začínal tvořit hrubou vrstvu na jejích zádech a ta začínala být těžká. Škoda, že to úplně nevypočítala. Klepat se ze strany na stranu spojené s nestabilním povrchem hor udělalo, že sníh se pod jejími packami posunul. A jak se jednou trochu sesunul dolů, Thea letěla s ním. Působil trochu jako klouzačka, Thea nedokázala pád zastavit. “POMOC! Pomoc,“ křičela, nevěděla, jestli se Namaari projela taky nebo co se s ní vlastně stalo. Když konečně dojela na úplný konec hory, zvedla se. Kožíšek měla úplně promočený, klepala se zimou. Achjo, pomyslela si, znovu se oklepala, tentokrát už věděla, že je to bezpečné. A pak si prohlédla své okolí. Okamžitě věděla, kde je. Vedle ní se totiž nacházela ta louka, kde se smečkou lovili. A tam v dáli, to byl její les. Na tváři se jí hned usídlil úsměv, úplně zapomněla na to, že je mokrá a smutná. A zimu zapomenout nedokázala, ale to nevadí.
“Nami! Tady, tady můžeme lovit,“ zakřičela, doufajíc, že jí vlčice uslyší. Určitě tu žije něco dalšího než jen jeleni.

//S. Galtavar

Prosinec 10/10 | Silja

Zašklebila se nad představou melounu padajícího na její hlavu. Proč je ovoce nebezpečné? zeptala se v mysli, ale už svůj dotaz neprojevila nahlas. “No budu na to myslet! A vždycky koukat nahoru, pro jistotu,“ ujistila Sil. Všude bylo samé nebezpečí, na zemi na stromech, hrůza!
Místo ovoce však zkusily tu věc, co předtím nabízely jelenům – kaštany. A pro překvapení všech, byly nechutné! Obě se shodly, že vypadaly celkem dobře a měly potenciál zahnat aspoň na chvíli jejich hlad, jenže skutek utek. “Vůbec nevím,“ odpověděla Thea Sil na otázku, proč takové cosi jeleni jedí. “Tohle už NIKDY do tlamy nedám. Ani náhodou!“ postěžovala si a vyplivnula snad poslední mikro kousek kaštanu z tlamy. “Cítíš se už lépe aspoň? Jako teplotově, hlad asi zahnat nedokážeme,“ zeptala se Sil a přátelsky se na ni usmála. Byly tu už dlouho a možná nebylo od věci se vydat zase zpět domů. “Pokud ano, tak nevadí, když už půjdu domů? Do smečky. Chtěla bych je zase vidět... Tobě beztak taky chybí domov,“ nabídla bílé vlčici. Snad bude sdílet její sentiment. “Můžeme se setkat zase někdy brzy!“

Thea:
25 mušliček
3 hvězdičky do jedné libovolné vlastnosti – vytrvalost
Drag
5 křišťálů
Nová magie od Života bez hvězd – oheň
30 květin
Hvězdička do magie pod 5* - oheň
50 mušlí
Vlčecí pitíčko
30 květin
Vymaxování jedné vlastnosti – obratnost
10 perel
3x teleportační lístek
10 křišťálů
3 hvězdičky do libovolné (i výjimečné) magie – mimik
30 oblázků
5 perel
50 drahokamů
Hvězdička do magie nad 5* - převést na měnu
30 oblázků
25 květin
25% sleva na modifikace

Thea celkem:
Drahokamy: 50
Květiny: 85
Oblázky: 60
Mušličky: 75
Křišťály: 15
Perly: 15
1x Drag
1x Vlčecí pitíčko
3x teleportační lístek
25% sleva na modifikace

Vymaxovat obratnost
3 hvězdy do vytrvalost
Nová magie od Života – oheň
1* do ohně
3* do mimika

+ měna z hvězdy do magie nad 5*

Budoucí char:

Nová magie od Smrti bez hvězd - počasí
Vymaxování jedné magie
+75% sleva NEBO Zimní magie - zimní magie

Budoucí char celkem:
Zimní magie
A pokud lze přesunout vymaxování, tak nová magie od Smrti (bolest) + vymaxování
Pokud nejde, tak poprosím dát Thee magii elektřiny + vymaxování

Hrozně moc děkuji za absolutně úžasnou akci, hrozně jsem si ji užila a doufám, že umím počítat teda:D

Připsáno a děkuji za účast - vymaxování jde přesunout, akorát se pak připomeň v registraci :D :> a jsem ráda, že jsi si akci užila!

Prosinec 9/10 | Silja
Dej si s někým dalším slavnostní večeři *

Asi nikoho nepřekvapí, že Thea ještě nikdy o melounu neslyšela. Vůbec si ho nedokázala představit, ale rozhodně se jí sbíhaly sliny, když ho Sil popisovala. Sladké, červené, vlastně až tak daleko to od masa nemá, no ne? “Snad takový strom někdy najdu! Nebo ty ho najdeš a pak mi ho ukážeš, melouny zní moooc dobře,“ odpověděla. Někde tady přece musí růst, no ne? Když se objevil u nich v tůňce.
Nechtěla Sil alarmovat tím, že jí bolí packy, jak hrabala. Vůbec jí nenapadlo, že tak zareaguje. Na vteřinku ztuhla, snažíc se najít slova a pak mávla packou do vzduchu. “Nee, to nevadí prosím tě, zas tak hrozné to není. To přežiju, hlavně, že ses ty neprochladla, to by bylo určitě horší si myslím,“ pokusila se jí uklidnit. Usmála se na ni hezky, chudákovi se pořád drkotaly zuby, muselo to být hrozné. Ještě, že její kožíšek byl dostatečně hrubý.
Náladu trošku odlehčily písničky, co si pro sebe zazpívaly. Nejen, že Sil jí zazpívala takovou krásnou, ale i ocenila tu od They. Ještě, že tak, Thee nepřišlo, že by měla stejně hezký hlas jako ona. “Děkuji! Ta tvoje se ti povedla více ale,“ řekla popravdě. “Víš, co mě napadá? Měly bychom spolu ještě dnešek nějak oslavit. Škoda, že žádné ovoce zrovna neroste nebo ho tu nevidím… Ale můžeme se třeba podělit o ty věci, co jsme nasbíraly pro jeleny?“ nabídla Sil možnost slavnostní večeře. Blížil se den, kdy dojde vlčísek, cítila to v kostech a slavnostní nálada v ní stoupala. Doběhla pro dva kaštany, nechtěla, aby se Sil musela zvedat a pak jeden postavila před ní. Neměly moc možností, jak si hostinu udělat hezčí. Možná, kdyby měla svou vysněnou magii, ale stále nic. “Dobrou chuť,“ špitla a zakousla se do kaštanu. “Ughh, ne,“ vylezlo z ní, když ho začala plivat kolem sebe. Možná ona a jeleni nemají jíst to samé.

Kytky a mušle poprosím, super akce!!
Zapsáno.

Prosinec 8/10 | Silja

Pokývala hlavou. Furt to úplně nechápala, ale zároveň slova Sil byla skvělá reklama na ovoce. Muselo být vážně hodně dobré, když ho měla o tolik radši. “A které ovoce je tvoje oblíbené?“ zeptala se, chtěla vědět, co hledat v teplých měsících nejdříve. Mňam, už se těšila!
“To není hrob! To je… nora. Jenom menší, chápeš,“ řekla a usmála se na Sil, když hrabala její – no, ne hrob. Postel! “Ale zas tak hluboké to není. To je jenom ať neležíš na té studené zemi. Packy mě bolí, jak jsem musela do ní hrabat, by ti neudělalo dobře na ní ležet,“ pokusila se vysvětlit svoje přemýšlení. Už jí ale neřekla další část svého plánu, musela pro ni prvně doběhnout. Krásná obrovská větev, která měla sloužit jako deka. Jak ji zahlédla, hned věděla. A když jí nesla směrem ke své kamarádce, lehce vypla hruď. Absolutně geniální plán, chvástala se v hlavě, nemohla však ztrácet moc času. Musela se o bílou vlčici postarat. Furt se o ni trochu bála. Položila na ni větev a doufala, že jí bude lépe. A jo, vypadalo, že její plán fungoval a Sil se trochu zahřála minimálně.
“Já děkuji, tak milá slova,“ odpověděla, když jí Sil pochválila. Určitě by se červenala, kdyby neměla srst. Ale vůbec jí nevadilo poslouchat trochu chvály, naopak si to užívala. Především tu písničku, kterou pro ni vlče poskládalo. Usmívala se celou dobu, oháňka jí létala sem a tam. Kdyby takhle hodní byli všichni vlci, hned by šlo vše lépe! “A tak ty bys měla být zpěvačka! A skladatelka! Všechno! Děkuji moc moc moc,“ poděkovala za všechno a sedla si vedle jejího pelechu. “Sil je mil-, ona je milá! Celá bílá! A velmi hodná-á-á-á,“ oplatila jí písničku pisničkou. Škoda, že její rýmy nebyly tak dobré.

Prosinec 7/10 | Silja
Nabídni pomocnou tlapku vlkovi v nesnázích

“Řeknu, snad brzy,“ odpověděla Thea Sil, která chtěla znát její názor na ovoce. Škoda, že zmínila, že jejich tůňka bude zamrzlá, to by bylo nejjednodušší. Tak až na jaře, snad na to nezapomenu. Co však Theu úplně překvapilo, bylo, že Sil nebyla fanoušek masa. Podívala se na ni úplně zmateně. Jak může takový vlk existovat? Však musí umřít hlady ne? “Tyjo a co jíš, když ne maso? Jenom ovoce? To jsem ještě neslyšela! Ale asi sto vlků sto chutí,“ zeptala se jí, doufala, že Sil bude vědět, že jí nesoudí, jen tomu úplně nerozumí.
Vaření odvaru nedopadlo podle Theiných představ, jakože vůbec. Sil měla pravdu, fakt jim křupala hlína v zubech! Thea se zasmála, byla ráda, že i bílá vlčice to bere s humorem a nemá jí za zlé, že její nápad nebyl úplně geniální. “V hlavě mi to znělo lépe, ale asi bych už si ho znovu nedala,“ řekla i svůj názor.
Sil ale najednou vypadala, že úplně zmrzne. Že by Thein odvar byl nějaký toxický? Okamžitě se lekla a začala vymýšlet způsob, jak zabránit, aby se chudák Sil neproměnila v led. “Ehmm, jo, vymyslíme něco, rychle…,“ mluvila čistě jen proto, aby po prosbě Sil nebyla potichu, v hlavě jí to však šrotovalo. Rozběhla se k lesíku a začala packami hrabat do zmrzlé země. Chvíli to trvalo, ale dokázala se dostat před zledovatělou hlínu až k trochu teplejší. “Lehni si tady,“ zavelela své kamarádce.
Dále zaběhla k jednomu jehličnatému stromu, který měl větev dost nízko, aby jí mohla zkusit strhnout. A ne ledajakou, chtěla takovou, co bude mít spoustu jehličí, aby přes ni nedokázal příliš proudit vzduch. Drala se s tím pořádně, už si myslela, že to nepůjde, ale nakonec i větev získala. Budu mít strom mezi zuby ještě sto let, postěžovala si, když na chvíli větev položila a začala plivat kousky kůry. Následně ji zase vzala a doběhla k díře, kterou vykopala pro Sil. Počkala, jestli si lehne, aby ji mohla přikrýt větví. Snad bude v pořádku.

//Papouščí ostrov
Jakmile byla v tunelu směr pevnina, oddychla si. Zpomalila svou chůzi a zatřepala hlavou. Nic z toho, co viděla nebyla pravda. Věděla, že nezůstane sama, měla přece smečku a spoustu přátel jako třeba- Namaari je moje kamarádka. Ta by mě neopustila jen tak. Ale asi bude muset někdy odejít? popřemýšlela a nahlas polkla. Alespoň, že měla tu smečku teda, snad jednou najde cestu domů, zatím se však neunáhlovala. Až první měsíční paprsky, které viděla v dáli, ji trochu probudily z přemýšlení.
“Kudyma půjdeme tentokrát, co myslíš? Najdeme vůbec něco na lov někde? V zimě?“ zeptala se své kamarádky, když se konečně dostaly do úkrytu. Z ostrova zrovna přišly, u vodopádů už byly, těch směrů zas nezůstávalo tolik. A sněživá noc nebyla ideální na hledání cesty kamkoliv, Thea nedokázala z úkrytu dohlédnout skoro nikam. Hlad pořád měla, ráda by se najedla, ale taktéž jí unavovalo hledání. Stát se jí už vůbec nechtělo, její myšlenky stále zacházely k předpovědi budoucnosti, co na škaredém ostrově viděla. Potřebovala se hýbat. Podívala se na vlčici vedle sebe. “Někde dojdeme,“ řekla a rozešla se do vánice bez rozmyslu. Šla tak nějak za nosem, doufajíc, že jí bude vlčice následovat. Trvalo dlouho, než si všimla, že začíná stoupat. Další hory? No to snad ne!
//Ragarské hory

Z odrazu na vodě se pokus vyčíst, co tě čeká v příštím roce.

Běžela, co jí síly stačily. A když se otočila, viděla, že její kamarádka je hned za ní. Oddychla si, zatím je příšera nedostala. Co nebylo však může být, proto nepřestávala utíkat dál a dál, doufajíc, že unikne hroznému osudu. “Možná je to… tak hezké, pr-… protože tu jsou… monstra!“ řekla za běhu Namaari, musela však postupně, nedokázala udýchat běh a celou větu. I tak se cítila dost zadýchaně. Byly už dost daleko? Snad. “Tu,“ šeptla a zabočila za obrovský kámen. Neobratně se při velké změně směru svalila na zem, rychle však vyskočila na všechny čtyři a nalepila se na kámen, ani nepípla. Je to dobrý. Žiješ. Všechno je v pohodě, v pořádku. Neděje se ti nic špatného, snažila se přesvědčit sama sebe, aby se konečně dokázala uklidnit. “Musíme najít cestu zpět,“ rozhodla. Konečně našla odvahu podívat se za kámen. Naštěstí byl vzduch čistý. Oddychla si a poodešla z úkrytu.
“Napila bych se ještě a pak můžeme jít, co říkáš?“ zeptala se vlčice. Řeka šla slyšet opodál, nebyl problém tam udělat krátkou zatáčku. Když k ní doběhla, ucítila nepříjemný pocit. Nejen, že byla děsivější a prudší než ostatní, co viděla, ale zároveň jako by jí ovládla temná moc na chvíli, necítila se sama sebou, když na vodu hleděla. Třeba halucinovala? Hlasitě polkla, když viděla, jak se jí před očima promítá její budoucnost. Byla sama, bez nikoho kolem sebe a toulala se neznámou pustinou. To snad… To ne. NE! Začala nahlas dýchat. Musely to být lži! “Vidíš taky… pryč. Rychle,“ řekla Namaari, ani neřešila, že to nedávalo smysl. Najít vstup do tunelu už byla maličkost.

//Západní úkryt

Prosinec 6/10 | Silja
Pokus se připravit nápoj na zahřátí.

Ještě jí sem tam z nebe na čumák spadlo pár sněhových vloček, ale šlo vidět, že se počasí umoudřuje. Sil jí lépe vysvětlila magii jejich tůňky, tentokrát už Thea lépe chápala její nadšení. Především, když popsala chuť ovoce jako lepší než maso. Okamžitě měla chuť něco vyzkoušet. “Fakt? Já nikdy nic lepšího, než maso neměla, to se těším až něco ochutnám. Se máte, že máte přístup k ovoci celý rok,“ trochu záviděla, ale měla svou smečku dost ráda na to, aby chápala, že nemusí mít vše.
Přesun na led byl všechno jen ne ladný. Zdálo se jí, že Sil už asi trochu chůzi po ledu vykoumala, začínala vypadat lépe, to ona stále trochu tápala. Až po chvíli okoukala její strategii. “Aha! Možná jsme na to přišly!“ odpověděla po chvíli, když se její nohy přestaly tolik třepat. Za chvíli se však zastavila u ryby a mohly si odpočinout. Sil rybu litovala, což Theu překvapilo, nikdy nad ní neuvažovala jako něco více než kořistí. “To bude znít trochu trapně, ale já ještě rybu nikdy neměla. Ale jedna kamarádka mi říkala, že normální maso jako srny, a tak má radši. Tak asi ryby nejsou úplně pro vlky možná? Nebo pro vytříbený jazyk jen,“ trochu filozofovala, než přešla k ochutnávce. Jí ryba chutnala, teda, rozhodně ne více než třeba los nebo jiná zvěřina, ale kdyby měla hlad, dala by si rybku zase. Za to její společnice nebyla vůbec fanoušek. “Hmm, tak třeba zkus sníst sníh, abys zahnala tu chuť,“ napadlo jí. Kolem sněhu bylo trochu, na pevnině ho bylo více. “Stejně bychom se měly asi vrátit, pro jistotu,“ řekla a hlavou pokývala směrem pevnina.
Zpět to šlo rychleji než tam. Packy už jí bolely od ledu a zimy a ráda by si je zahřála, vlastně by se nejraději zahřála celá, ale neměly jak. Kdybych měla magii tepla… nebo ohně! pomyslela si, ale nedokázala v sobě magii vyvolat. Ne, že by na to neměla stále dost času. “Kdybys chtěla něco méně studeného než sníh na zapití, tak můžeme třeba, hmm,“ přerušila svoji myšlenku, aby jí domyslela a následně spustila znovu, “odvar ze smrku, stačí větvička s jehličím a voda!“ Nechala bílou vlčici, ať se rozhodne, jestli jí bude následovat nebo jen sledovat, odběhla k lesu, tam vytáhla jednu větev s jehličím, naštěstí jich na zemi leželo dost a doběhla zase k jezeru. To bylo zamrzlé, párkrát packou zkusila do ledu bouchnout, ale nic se nedělo, tak se dopracovala k dalšímu nápadu. Prostě začala kopat vedle. Zemina kolem nebyla o moc měkčí, ale šlo to lépe a za chvíli se do malé „misky“ vlila voda. Thea do ní hodila větvičku, párkrát nosem zamíchala a hotovo! Hned vodu vyzkoušela a teda… nic moc. Zahřálo to však určitě více než sníh. “Co říkáš?“ zeptala se Sil.

Prosinec 5/10 | Silja
Vyrob si / najdi a ochutnej rybí nanuk.

Ovoce, co se samo o sobě objevuje na hladině? To je zvláštní magie, zhodnotila v hlavě Thea. “Jako i takhle v zimě? Z ničeho nic? A je to ovoce dobré… já asi žádné nikdy neměla,“ trochu skepticky navázala na odpověď Sil. Ono asi bylo náročné být nadšená z něčeho, co neznala. Vyrůstala v jehličnatém lese, tam žádné ovoce nebylo a v Galli tu příležitost vyzkoušet taky neměla, minimálně si ji nepamatovala.
Ráda slyšela pochvaly, ušklíbla se, když jí bílá vlčice pochválila formu, ale musely jít dál. Společně byly nezastavitelné, co se zimních aktivit týče a Thea si to velice užívala. Zima už vládla nějakou tu chvíli a led stihl nabrat na tloušťce, tudíž pro jedno malé vlče a jedno ještě relativně malé, to nepředstavovalo příliš velké nebezpečí, pokud by nešly příliš blízko středu. Sil se chůze na ledě úplně nedařila, Thea se snažila vypadat, že jí to jde o něco lépe, ale taky jí sem tam uklouzla noha a jen zázrakem si ještě nenabila čumák. “Není to taková zábava, jak jsem si myslela,“ přiznala se, “doufala jsem, že to bude takové… že se odrazíš a projedeš se kousek. Místo toho se nemůžu pořádně hýbat. Přišlo jí to jako taková typická zimní aktivita, ale minimálně pro ni typická nebude.
“Hele koukej!“ ukázala packou na tmavý hrbolek na ledě před nimi, jakmile packu však zvedla, převalila se na stranu. Povedlo se jí naštěstí zvednout. Udělala dalších pár kroků, počkala, zda se Sil připojí a mezitím sledovala chudáka rybu. Ryba asi v nešťastný moment vyskočila na led, nedokázala se dostat zpět pod vodu a prostě tu umrznula… jako nanuk! “Myslíš, že zmrzlá ryba chutná dobře?“ zeptala se, ale na odpověď nečekala, zkusila do ryby kousnout. To překvapivě vůbec nešlo, tak ji alespoň oblízla. Rybina nebyla její nejoblíbenější příchuť zjistila, ale nevadila jí. “Je to celkem dobré!“ řekla Sil a podívala se ke břehu. Takový kus zpět?

Netušila kde byly, pouze zavrtěla hlavou. Ostrov byl tak krásný a divný zároveň, stromy tu byly jiné, rostliny taky. A když zahlédla v korunách stromů letět ptáka, tak byl úplně zářivě modrý! Takové určitě na pevnině nemají. Ani veverky neměly šanci, tihle ptáci byli to nejlepší, co zatím ve vlčím světě viděla. “Ať je to, co je to, tak je to úžasné!“ vyjádřila své nadšení a při dalším kroku trochu poskočila. Možná jí před chvílí trápila maminka a to, že už ji nikdy neuvidí, ale najednou vše bylo to tam. Okamžitě přestalo jakékoliv litování. Namaari ji zároveň potvrdila, že tu je moc teplo, aby zde sněžilo. A asi poprvé se cítila, že by tu teda úplně nechtěla bydlet. Dárky jí byly přednější. Stejně však považovala ostrov za nejlepší území široko daleko. Sem se určitě vrátí a ukáže to ostatním ze smečky.
Vlčice se domluvily na tom, že zde budou lovit. Thea přimáčkla nos k zemi a začala čenichat. Cítila toho spoustu, většina pachů určitě byla stará a Thea měla problém je rozeznat od sebe, natož přijít na to, čí je který pach. Všechno to bylo nějaké nové. Ani zajíci tu nežijí, to snad ne? “Máš něco? Já nic z těch pachů asi neznám,“ svěřila se vlčici a následně pokračovala dál. Hrozně moc si chtěla dokázat, že to zvládne a něco najde. Packy jí ale šly tam a pak zas onam a najednou udělala takovou prudkou zatáčku, kdo ví, jestli si toho Namaari vůbec všimla. Thea byla moc zabraná do stopovaní. “Je tu něco blízko,“ pošeptala si pod nosem a zvedla hlavu. A v tu chvíli ho uviděla. Čtyřnohé stvoření bylo asi tak stejně velké, jako ona, jednou tlapou se drželo za větev stromu a zbytek těla mu visel dolů. Sledoval ji upřenýma žlutýma očima a Theu najednou omyl strach jako nikdy předtím. Žádné takové zvíře v životě neviděla, a když ještě opičák otevřel pusu, měl tam nepříjemné tesáky. Thea udělala jeden opatrný pohyb dozadu a následně vzala nohy na ramena. Běžela, jak rychle mohla, a když uviděla kožich Namaari, zakřičela: “POMOC! POZOR! Nevím, rychle, pomoc.“ Co teď jen bude dělat?

//Západní úkryt
Navštiv Papouščí nebo Palmový ostrov a zamysli se, jak by vypadaly Vánoce v tropech.

Soucitně se zadívala na Namaari, když se jí svěřila s tím, že to byla zrovna takováhle škaredá zima, když musela hledat dospěláky ve svém životě. S nimi to bylo vždy náročné. “To se vůbec nedivím, já bych cestu domů teď z hlavy taky nevěděla, jak sněží, tak nevím, kam jdu,“ odpověděla jí a vlastně si ani neuvědomila, co právě řekla. Měla příliš moc na mysli, aby uvažovala nad tím, že se jednou bude muset přeci jen vrátit. Třeba v tuhle chvíli uvažovala nad sněhovými bouřemi, o kterých ji řekla její společnice. Kdyby to sněžení bylo ještě horší, co by dělala? Nic bych neviděla, jen sníh a nemohla bych se zastavit, to by bylo nanic. Naštěstí je zachránil úkryt.
Úkryt prozkoumaly, pro obě to byla novinka, zahrály si na rampouchy z čehož byly obě nadšené, Thea s radostí poslouchala Namaarinu skladbu a následně už šly na další dobrodružství, protože našly tunel. Thea nadšeně vydechla, sledujíc krápníky, které visely ze stropu. Nikdy v žádné jeskyni tohohle typu nebyla, jen v nudných malinkých úkrytech. “To je tak hustéé,“ zašeptala, “snad na nás žádný nespadne.“ Snažila se chodit tak, aby se nad ní přímo žádný krápník nenacházel a dělala co nejméně zvuků, vln, všeho. A po, co se jí zdálo jako věčnosti, přišla odměna. Světlo na konci tunelu! Okamžitě se rozeběhla ven.
Překvapila ji relativně vysoká teplota. Obloha byla zatažená jako na pevnině, ale oproti sněhu, tady rostly zelené rostliny a všechno vypadalo tak nějak živě. Na chvíli si přála, aby zde mohla bydlet. Na druhou stranu, chodí do tropů Vlčísek? Pamatovala si moc dobře, jak je maminka napomínala, že kdo bude hodný, dostane v zimě dárky od Vlčíska. Jenže když není zima, jak můžou být dárky? “Myslíš si, že tu někdy napadne sníh?“ zeptala se Namaari. A pak jí napadlo… třeba by se dalo tady lovit! Ale co? “Hele a necítíš tady něco na lovení? Když tu není sníh a taková zima? To bude jednodušší tu lovit, no ne?“ zeptala se.