Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Probudila se až další den, slunce na obloze hřálo. Když se posunula, spadla z ní kupka sněhu, která se mezitím vytvořila, když spala. Jak mohla spát tak dlouho, vždyť jen na chvíli přimhouřila oči. A pak ucítila vítr v kožichu. Ne ten příjemný letní vánek, ale krutý zimní vítr, který se hnal planinou, nic, co by jej zastavilo. Potřebovaly do úkrytu, jakéhokoliv. A to rychle. Takové počasí není pro vlčata vhodné, ani adolecent asi neměl dobrý čas.
Zvedla se a hned jí chybělo teplo. Bylo fajn mít vedle sebe kamarádku, ale čas něco dělat. Poodešla pár kroků dál, aby ze sebe dostala sníh a nehodila ho na Namaari. “P-půjdeme?“ měla připravenou delší větu, ale do této chvíle si nepřipustila, jak velká zima jí je, než se to projevilo na její mluvě. “Sssmečka. Ttttam!“ zavelela, stačilo na to jen pár slov naštěstí. Věděla, že to nebude problém, když se na chvíli Namaari na území objeví. Hlavně, ať je taky v pořádku. Mohly jít do cizího lesa, ale těm Thea vůbec nevěřila. Prodírala se sněhovou závějí, packy zvedala výš a výš, jen aby se mohla hýbat. Těšila se, až konečně uvidí svůj domov.
//Cedrový les

Pokus se zahřát tím, že se k někomu přitulíš.

Byla tak ráda, když uviděla srst její kamarádky pod sněhem. Jak se tohle mohlo stát! Sníh byl den za dnem více nebezpečný a Thea se začínala strachovat, co se stane, zůstanou-li v tomto počasí. Kdybychom zapadly obě, tak už se nikdy nevyhrabeme navzájem, pomyslela si a přejel jí mráz po zádech. Ještě studenější mráz, než který panoval venku a to bylo, co říct!
Namaari se pak dostala ze sněhu víceméně sama, Thea ji dala dost prostoru, aby se mohla vyškrábat zpět na povrch. “Není vůbec za co, hlavně, že jsi v pořádku!“ odpověděla své kamarádce. Vypadala v pořádku, tudíž se mohla Thea trochu uvolnit. Zároveň jí polichotilo oslovení, které vlčice použila, velectěná dáma! Tak nějak se chtěla vidět ve své mysli. Usmála se a trošku pozvedla bradu. “Jak se ti tohle stalo? Jsem se na chvíli otočila, slyším bum a najednou jsi nikde nebyla,“ vyzvídala ještě. Pokud nic, alespoň se mohly z té děsivé situace poučit a třeba se již nikdy nestane. Kéž by.
Vlčice se pak zeptala, zda by se mohly zahřát přitulením. Thea se zase usmála a hned přikývla. Nemohla nechat svou kamarádku umrznout přeci. “Samozřejmě! Taky je mi zima,“ přiznala, packy jí dobře mrzly od té chvíle, co musela hrabat do sněhu. Ale nevadilo jí to, měla možnost někoho zachránit a musela se jí chopit. Hned si lehla k Namaari a upřímně, hnedka cítila, jak jí teplo a možnost odpočinku začaly kolébat ke spánku. Těžko se jí držely oči otevřené. Pořád byla jen vlče, bylo překvapivé, že zvládla tak dlouhé dobrodružství bez spánku. A tak si na chvíli dovolila zdřímnout.

Thea souhlasně přikývla, lovit u nich ve smečce by vůbec nebyl dobrý nápad. Však tam žily jenom veverky a ty se neloví! Zároveň by pan alfák asi nebyl úplně nadšený. “Pravda, stejně u nás v lese nic nežije,“ odpověděla. Škoda, že neznala ostatní lesy kolem louky, kolem jednoho maximálně tak prošla, a to už bylo opravdu dávno. V létě, když sem došla poprvé snad? Ten čas letí. Namaari ji nabídla, že klidně může jít domů, kdyby chtěla a Thea začala uvažovat, že by tuto nabídku mohla přijmout. Měla se na cestách s Namaari opravdu dobře, po strašidelném podzimu a chvilce samoty se teď cítila zase o něco lépe. Ale doma je doma. A pak ještě zmínila to počasí a měla naprostou pravdu, v zimě se fakt špatně putovalo. “Jo, tak to se těším. Až nebude sníh. Se třeba bude i po těch horách chodit lépe! Nebo můžeme společně zkusit lovit ryby, abych je mohla vyzkoušet konečně,“ odpověděla nadšeně a na chvíli se zamyslela. “Tak asi jo, to bude lepší. Víš kudyma se jde odsud k vám domů? Anebo můžeš pak najít ty mě, stejně budu asi tady u nás v lese. A to už víš, kde je!“ Na chvíli se odmlčela a na vlčici se hezky usmála. “Bylo to super! Takové dobrodružství jsem ještě na Galliree nezažila! Děkuji a měj se hezky,“ rozloučila se se svou kamarádkou, ocasem máchala a rozhazovala jím sníh do stran. Ještě ale, že dávala pozor potom, co se každá rozešly svým směrem. Uslyšela totiž vzdálený tlumený zvuk. Neuměla ho popsat, možná jako by něco spadlo?
Něco se ukázalo jako někdo. Když neuviděla Namaari za sebou, okamžitě běžela zjišťovat, co se stalo. Byla blízko, cítila ji totiž. Ale chodila do kola pořád a nemohla ji najít. “Namaari!“ křičela, co jí plíce stačily. Až po chvíli ji stopa dovedla k hrbolu ve sněhové závěji, normálně by si ho vůbec nevšimla. “Už jsem tu! Neboj se,“ snažila se všechno říct co nejvíc nahlas, ať o ní vlčice ví. Začala hned hrabat, chvíli to trvalo, ale brzy se objevily první hnědé chlupy mezi sněhem.

Musely mít smůlu, to není možné. Znovu zkusily lovit, už potřetí. Prvně Thea vyplašila všechny zajíce v okolí, pak je napadlo monstrum na ostrově a teď tu nebylo nic, jen samí losy. Věděla, o co se jedná, protože je takhle pojmenovala královna Nina naposledy, když tu byli i s celou smečkou. Namaari na ně ukázala hlavou, jinak by si jich Thea ani nevšimla v dáli. Oddychla si, opravdu se těšila na maso, ale moc dobře věděla, co se semlelo, když na lov vysoké šli v tak pěti vlcích plus vlčata, neměly šanci samy udělat nic. Zas tolik zkušeností neměly. Achjo. Chvíli sledovala stádo a smutně přemýšlela nad tím, zda má šanci ještě někdy něco ulovit, když její kamarádka zmínila něco o tom, že by se ještě mohly podívat do lesa. Škoda jen, že Thea neviděla, na jaký les ukazuje. “Támhleten les je les mého království! Cedrového království přesněji,“ řekla a ukázala packou směrem k Cedru. “Jinak nevím, ani tam a ani támhle v lese jsem ještě nebyla,“ dodala a otočila se o toho o 180°. Vážně to tu tolik neznala. Ale když viděla Cedrový les, začínalo se jí stýskat. Po veverkách, klidu, spánku. Jak se dokázala ztratit na tak dlouho? “Co myslíš, kam půjdeme?“ zeptala se Namaari. Nechtěla pro jednou rozhodnout, protože by šla domů, samozřejmě. Poohlédla se za svým lesem a pak už nechala pohled na své společnici.

VELKÉ ODMĚNY:
• 2* do speciální vlastnosti → Nemám na koho, takže asi vyměnit za měnu, jestli to půjde? Děkuji!

Střední odměny:
• 3* do magie → Malechite myšlenky

Malé odměny a elixíry:
• 1* do magie → Thea oheň
• 1* do vlastnosti → Thea rychlost
• 1* do vlastnosti → Thea rychlost
• 1* do vlastnosti → Thea rychlost
• 1* do vlastnosti → Thea rychlost
• Teleportační lístek → Malechite
• Elixír nedotknutelnosti → Malechite

Měna:
• Mušličky: 22 → Malechite
• Perly: 131 → 66 Thea, 65 Malechite
• Křišťály: 11 → Malechite
• Drahokamy: 34 → Malechite
• Květiny: 161 → 81 Thea, 80 Malechite
• Oblázky: 22 → Malechite

Ještě jednou hrozně moc děkuji za akci

Thema má připsáno a hvězdičky jsem převedla na měnu :>

//Ragarské hory

S Namaari to dopadlo dost podobně jako s Theou. Omluvně se na ni podívala, bez její nešikovnosti by asi její kamarádka zvládla přejít hory bez problému. “Jo, jo, dobrý, co ty? Zvládlas to?“ zeptala se na oplátku, ale vypadalo to, že je vlčice v pořádku. Plus v této situaci bylo, že se jim naskytla mnohem lepší příležitost na lov než mezi příšerami na ostrově. Stará známá louka! Cedrový les byl skoro na dosah pacek. Už se těšila, až se zase podívá na veverky. První však musela splnit svůj cíl, něco ulovit. I Namaari souhlasila, tudíž byl čas se znovu připravit a stopovat. Šla pomalu, tentokrát už nechtěla žádné zvíře před ní vyděsit. Našlapovala trochu vtipně, packou vždy zkontrolovala, že pod ní není něco, co by udělalo zvuk, jako třeba klacík a až pak ji položila. To zvládneš, tentokrát to půjde, snažila se sama sebe namotivovat. Opravdu si věřila. Jen ten pach se furt nikdy neukazoval. Viděla nějaké stopy ve sněhu, menší, než vlčí byly, tudíž to mohlo být něco chutného. “Cítíš něco? Nebo vidíš?“ potichu zašeptala směrem k Namaari.

//Západní úkryt

Thea nenápadně protočila oči, když uviděla přes padající sníh další hory. Měla energii na to se táhnout nahoru a dolů zasněženou krajinou? Vůbec. Stejně se však neplánovala vracet. Lesík, který nazvala Namaari nejlepším místem na lov tam stejně nebyl. Teda, minimálně ne dle kalkulací They.
Snažila se držet nižších částí hor a nestoupat příliš nahoru, spíše hory obejít. Měla opravdu hlad už a energie jí stále klesala. Nechtěla se příliš vyčerpat předtím, než konečně najdou nějakou lovnou zvěř. “Přesně! Tak krásný ostrov, nechápu, jak se tam takové obludy objevily,“ souhlasila s Namaari. “Ještě, že to za námi neběželo pak,“ dodala a usmála se. Aspoň trochu štěstí jim zůstalo, ta věc byla obrovská! By je úplně zničila, Thea se necítila jako skvělý bojovník, takže by to vše bylo na její společnici.
Musela se oklepat, sníh padající z oblohy začínal tvořit hrubou vrstvu na jejích zádech a ta začínala být těžká. Škoda, že to úplně nevypočítala. Klepat se ze strany na stranu spojené s nestabilním povrchem hor udělalo, že sníh se pod jejími packami posunul. A jak se jednou trochu sesunul dolů, Thea letěla s ním. Působil trochu jako klouzačka, Thea nedokázala pád zastavit. “POMOC! Pomoc,“ křičela, nevěděla, jestli se Namaari projela taky nebo co se s ní vlastně stalo. Když konečně dojela na úplný konec hory, zvedla se. Kožíšek měla úplně promočený, klepala se zimou. Achjo, pomyslela si, znovu se oklepala, tentokrát už věděla, že je to bezpečné. A pak si prohlédla své okolí. Okamžitě věděla, kde je. Vedle ní se totiž nacházela ta louka, kde se smečkou lovili. A tam v dáli, to byl její les. Na tváři se jí hned usídlil úsměv, úplně zapomněla na to, že je mokrá a smutná. A zimu zapomenout nedokázala, ale to nevadí.
“Nami! Tady, tady můžeme lovit,“ zakřičela, doufajíc, že jí vlčice uslyší. Určitě tu žije něco dalšího než jen jeleni.

//S. Galtavar

Prosinec 10/10 | Silja

Zašklebila se nad představou melounu padajícího na její hlavu. Proč je ovoce nebezpečné? zeptala se v mysli, ale už svůj dotaz neprojevila nahlas. “No budu na to myslet! A vždycky koukat nahoru, pro jistotu,“ ujistila Sil. Všude bylo samé nebezpečí, na zemi na stromech, hrůza!
Místo ovoce však zkusily tu věc, co předtím nabízely jelenům – kaštany. A pro překvapení všech, byly nechutné! Obě se shodly, že vypadaly celkem dobře a měly potenciál zahnat aspoň na chvíli jejich hlad, jenže skutek utek. “Vůbec nevím,“ odpověděla Thea Sil na otázku, proč takové cosi jeleni jedí. “Tohle už NIKDY do tlamy nedám. Ani náhodou!“ postěžovala si a vyplivnula snad poslední mikro kousek kaštanu z tlamy. “Cítíš se už lépe aspoň? Jako teplotově, hlad asi zahnat nedokážeme,“ zeptala se Sil a přátelsky se na ni usmála. Byly tu už dlouho a možná nebylo od věci se vydat zase zpět domů. “Pokud ano, tak nevadí, když už půjdu domů? Do smečky. Chtěla bych je zase vidět... Tobě beztak taky chybí domov,“ nabídla bílé vlčici. Snad bude sdílet její sentiment. “Můžeme se setkat zase někdy brzy!“

Thea:
25 mušliček
3 hvězdičky do jedné libovolné vlastnosti – vytrvalost
Drag
5 křišťálů
Nová magie od Života bez hvězd – oheň
30 květin
Hvězdička do magie pod 5* - oheň
50 mušlí
Vlčecí pitíčko
30 květin
Vymaxování jedné vlastnosti – obratnost
10 perel
3x teleportační lístek
10 křišťálů
3 hvězdičky do libovolné (i výjimečné) magie – mimik
30 oblázků
5 perel
50 drahokamů
Hvězdička do magie nad 5* - převést na měnu
30 oblázků
25 květin
25% sleva na modifikace

Thea celkem:
Drahokamy: 50
Květiny: 85
Oblázky: 60
Mušličky: 75
Křišťály: 15
Perly: 15
1x Drag
1x Vlčecí pitíčko
3x teleportační lístek
25% sleva na modifikace

Vymaxovat obratnost
3 hvězdy do vytrvalost
Nová magie od Života – oheň
1* do ohně
3* do mimika

+ měna z hvězdy do magie nad 5*

Budoucí char:

Nová magie od Smrti bez hvězd - počasí
Vymaxování jedné magie
+75% sleva NEBO Zimní magie - zimní magie

Budoucí char celkem:
Zimní magie
A pokud lze přesunout vymaxování, tak nová magie od Smrti (bolest) + vymaxování
Pokud nejde, tak poprosím dát Thee magii elektřiny + vymaxování

Hrozně moc děkuji za absolutně úžasnou akci, hrozně jsem si ji užila a doufám, že umím počítat teda:D

Připsáno a děkuji za účast - vymaxování jde přesunout, akorát se pak připomeň v registraci :D :> a jsem ráda, že jsi si akci užila!

Prosinec 9/10 | Silja
Dej si s někým dalším slavnostní večeři *

Asi nikoho nepřekvapí, že Thea ještě nikdy o melounu neslyšela. Vůbec si ho nedokázala představit, ale rozhodně se jí sbíhaly sliny, když ho Sil popisovala. Sladké, červené, vlastně až tak daleko to od masa nemá, no ne? “Snad takový strom někdy najdu! Nebo ty ho najdeš a pak mi ho ukážeš, melouny zní moooc dobře,“ odpověděla. Někde tady přece musí růst, no ne? Když se objevil u nich v tůňce.
Nechtěla Sil alarmovat tím, že jí bolí packy, jak hrabala. Vůbec jí nenapadlo, že tak zareaguje. Na vteřinku ztuhla, snažíc se najít slova a pak mávla packou do vzduchu. “Nee, to nevadí prosím tě, zas tak hrozné to není. To přežiju, hlavně, že ses ty neprochladla, to by bylo určitě horší si myslím,“ pokusila se jí uklidnit. Usmála se na ni hezky, chudákovi se pořád drkotaly zuby, muselo to být hrozné. Ještě, že její kožíšek byl dostatečně hrubý.
Náladu trošku odlehčily písničky, co si pro sebe zazpívaly. Nejen, že Sil jí zazpívala takovou krásnou, ale i ocenila tu od They. Ještě, že tak, Thee nepřišlo, že by měla stejně hezký hlas jako ona. “Děkuji! Ta tvoje se ti povedla více ale,“ řekla popravdě. “Víš, co mě napadá? Měly bychom spolu ještě dnešek nějak oslavit. Škoda, že žádné ovoce zrovna neroste nebo ho tu nevidím… Ale můžeme se třeba podělit o ty věci, co jsme nasbíraly pro jeleny?“ nabídla Sil možnost slavnostní večeře. Blížil se den, kdy dojde vlčísek, cítila to v kostech a slavnostní nálada v ní stoupala. Doběhla pro dva kaštany, nechtěla, aby se Sil musela zvedat a pak jeden postavila před ní. Neměly moc možností, jak si hostinu udělat hezčí. Možná, kdyby měla svou vysněnou magii, ale stále nic. “Dobrou chuť,“ špitla a zakousla se do kaštanu. “Ughh, ne,“ vylezlo z ní, když ho začala plivat kolem sebe. Možná ona a jeleni nemají jíst to samé.

Kytky a mušle poprosím, super akce!!
Zapsáno.

Prosinec 8/10 | Silja

Pokývala hlavou. Furt to úplně nechápala, ale zároveň slova Sil byla skvělá reklama na ovoce. Muselo být vážně hodně dobré, když ho měla o tolik radši. “A které ovoce je tvoje oblíbené?“ zeptala se, chtěla vědět, co hledat v teplých měsících nejdříve. Mňam, už se těšila!
“To není hrob! To je… nora. Jenom menší, chápeš,“ řekla a usmála se na Sil, když hrabala její – no, ne hrob. Postel! “Ale zas tak hluboké to není. To je jenom ať neležíš na té studené zemi. Packy mě bolí, jak jsem musela do ní hrabat, by ti neudělalo dobře na ní ležet,“ pokusila se vysvětlit svoje přemýšlení. Už jí ale neřekla další část svého plánu, musela pro ni prvně doběhnout. Krásná obrovská větev, která měla sloužit jako deka. Jak ji zahlédla, hned věděla. A když jí nesla směrem ke své kamarádce, lehce vypla hruď. Absolutně geniální plán, chvástala se v hlavě, nemohla však ztrácet moc času. Musela se o bílou vlčici postarat. Furt se o ni trochu bála. Položila na ni větev a doufala, že jí bude lépe. A jo, vypadalo, že její plán fungoval a Sil se trochu zahřála minimálně.
“Já děkuji, tak milá slova,“ odpověděla, když jí Sil pochválila. Určitě by se červenala, kdyby neměla srst. Ale vůbec jí nevadilo poslouchat trochu chvály, naopak si to užívala. Především tu písničku, kterou pro ni vlče poskládalo. Usmívala se celou dobu, oháňka jí létala sem a tam. Kdyby takhle hodní byli všichni vlci, hned by šlo vše lépe! “A tak ty bys měla být zpěvačka! A skladatelka! Všechno! Děkuji moc moc moc,“ poděkovala za všechno a sedla si vedle jejího pelechu. “Sil je mil-, ona je milá! Celá bílá! A velmi hodná-á-á-á,“ oplatila jí písničku pisničkou. Škoda, že její rýmy nebyly tak dobré.

Prosinec 7/10 | Silja
Nabídni pomocnou tlapku vlkovi v nesnázích

“Řeknu, snad brzy,“ odpověděla Thea Sil, která chtěla znát její názor na ovoce. Škoda, že zmínila, že jejich tůňka bude zamrzlá, to by bylo nejjednodušší. Tak až na jaře, snad na to nezapomenu. Co však Theu úplně překvapilo, bylo, že Sil nebyla fanoušek masa. Podívala se na ni úplně zmateně. Jak může takový vlk existovat? Však musí umřít hlady ne? “Tyjo a co jíš, když ne maso? Jenom ovoce? To jsem ještě neslyšela! Ale asi sto vlků sto chutí,“ zeptala se jí, doufala, že Sil bude vědět, že jí nesoudí, jen tomu úplně nerozumí.
Vaření odvaru nedopadlo podle Theiných představ, jakože vůbec. Sil měla pravdu, fakt jim křupala hlína v zubech! Thea se zasmála, byla ráda, že i bílá vlčice to bere s humorem a nemá jí za zlé, že její nápad nebyl úplně geniální. “V hlavě mi to znělo lépe, ale asi bych už si ho znovu nedala,“ řekla i svůj názor.
Sil ale najednou vypadala, že úplně zmrzne. Že by Thein odvar byl nějaký toxický? Okamžitě se lekla a začala vymýšlet způsob, jak zabránit, aby se chudák Sil neproměnila v led. “Ehmm, jo, vymyslíme něco, rychle…,“ mluvila čistě jen proto, aby po prosbě Sil nebyla potichu, v hlavě jí to však šrotovalo. Rozběhla se k lesíku a začala packami hrabat do zmrzlé země. Chvíli to trvalo, ale dokázala se dostat před zledovatělou hlínu až k trochu teplejší. “Lehni si tady,“ zavelela své kamarádce.
Dále zaběhla k jednomu jehličnatému stromu, který měl větev dost nízko, aby jí mohla zkusit strhnout. A ne ledajakou, chtěla takovou, co bude mít spoustu jehličí, aby přes ni nedokázal příliš proudit vzduch. Drala se s tím pořádně, už si myslela, že to nepůjde, ale nakonec i větev získala. Budu mít strom mezi zuby ještě sto let, postěžovala si, když na chvíli větev položila a začala plivat kousky kůry. Následně ji zase vzala a doběhla k díře, kterou vykopala pro Sil. Počkala, jestli si lehne, aby ji mohla přikrýt větví. Snad bude v pořádku.

//Papouščí ostrov
Jakmile byla v tunelu směr pevnina, oddychla si. Zpomalila svou chůzi a zatřepala hlavou. Nic z toho, co viděla nebyla pravda. Věděla, že nezůstane sama, měla přece smečku a spoustu přátel jako třeba- Namaari je moje kamarádka. Ta by mě neopustila jen tak. Ale asi bude muset někdy odejít? popřemýšlela a nahlas polkla. Alespoň, že měla tu smečku teda, snad jednou najde cestu domů, zatím se však neunáhlovala. Až první měsíční paprsky, které viděla v dáli, ji trochu probudily z přemýšlení.
“Kudyma půjdeme tentokrát, co myslíš? Najdeme vůbec něco na lov někde? V zimě?“ zeptala se své kamarádky, když se konečně dostaly do úkrytu. Z ostrova zrovna přišly, u vodopádů už byly, těch směrů zas nezůstávalo tolik. A sněživá noc nebyla ideální na hledání cesty kamkoliv, Thea nedokázala z úkrytu dohlédnout skoro nikam. Hlad pořád měla, ráda by se najedla, ale taktéž jí unavovalo hledání. Stát se jí už vůbec nechtělo, její myšlenky stále zacházely k předpovědi budoucnosti, co na škaredém ostrově viděla. Potřebovala se hýbat. Podívala se na vlčici vedle sebe. “Někde dojdeme,“ řekla a rozešla se do vánice bez rozmyslu. Šla tak nějak za nosem, doufajíc, že jí bude vlčice následovat. Trvalo dlouho, než si všimla, že začíná stoupat. Další hory? No to snad ne!
//Ragarské hory

Z odrazu na vodě se pokus vyčíst, co tě čeká v příštím roce.

Běžela, co jí síly stačily. A když se otočila, viděla, že její kamarádka je hned za ní. Oddychla si, zatím je příšera nedostala. Co nebylo však může být, proto nepřestávala utíkat dál a dál, doufajíc, že unikne hroznému osudu. “Možná je to… tak hezké, pr-… protože tu jsou… monstra!“ řekla za běhu Namaari, musela však postupně, nedokázala udýchat běh a celou větu. I tak se cítila dost zadýchaně. Byly už dost daleko? Snad. “Tu,“ šeptla a zabočila za obrovský kámen. Neobratně se při velké změně směru svalila na zem, rychle však vyskočila na všechny čtyři a nalepila se na kámen, ani nepípla. Je to dobrý. Žiješ. Všechno je v pohodě, v pořádku. Neděje se ti nic špatného, snažila se přesvědčit sama sebe, aby se konečně dokázala uklidnit. “Musíme najít cestu zpět,“ rozhodla. Konečně našla odvahu podívat se za kámen. Naštěstí byl vzduch čistý. Oddychla si a poodešla z úkrytu.
“Napila bych se ještě a pak můžeme jít, co říkáš?“ zeptala se vlčice. Řeka šla slyšet opodál, nebyl problém tam udělat krátkou zatáčku. Když k ní doběhla, ucítila nepříjemný pocit. Nejen, že byla děsivější a prudší než ostatní, co viděla, ale zároveň jako by jí ovládla temná moc na chvíli, necítila se sama sebou, když na vodu hleděla. Třeba halucinovala? Hlasitě polkla, když viděla, jak se jí před očima promítá její budoucnost. Byla sama, bez nikoho kolem sebe a toulala se neznámou pustinou. To snad… To ne. NE! Začala nahlas dýchat. Musely to být lži! “Vidíš taky… pryč. Rychle,“ řekla Namaari, ani neřešila, že to nedávalo smysl. Najít vstup do tunelu už byla maličkost.

//Západní úkryt