Příspěvky uživatele

Morgoth | 1/2

Cestoval jsem podél hranice lesa se kterým sousedilo jezero. Nemohl jsem říct, že bych se procházel, okolí mě moc nezajímalo, ale zdálo se mi, že pokud se nedostanu dostatečně daleko, den bude úplně promarněný. Už mě asi vytáčela moje vlastní přítomnost. Den. Za. Dnem. Pořád a pořád. Už bych rád zažil něco zajímavého.
I když jsem byl trpělivý, neznamenalo to, že se mi to líbilo. Zima většinou nebyla moc vlídná na dobrodružství, ty se odehrávaly především v teplejších měsících, když se jeden nemusel brodit sněhem o různé konzistenci. Tohle nebylo to nejhorší, co jsem zažil, ale rozhodně mi to na radosti nepřidávalo.

Agapornis 3/1 google him pls
loterie XX

Vlčice měla v oblibě pořád mávat ocasem. Většinou to švihnutí doprovázelo nějaké sdělení nebo zdůraznění. Přivřel jsem oči. “Děkuji ti, ach, laskavá,“ vydechl jsem a pomalu se vydal ke zdroji vody. Byla opravdu… Výborná. Ano. Jindy bych si ji možná neužíval natolik, ale v aktuální roční době jeden nemohl ohrnout nosem nad žádnou tekutinou.
Pořád jsem napínal uši, abych sledoval její pohyb. Zdálo se mi, že se skoro nehnula, od té doby, co jsem sklonil hlavu, a konečně se nabažil. Chvíli jsem si ji přeměřoval pohledem i po tom, co už vznesla otázky. "Thaum,“ řekl jsem nakonec prostě. “Jsem Thaum,“ nahodil jsem příjemný výraz. “A s kým to mám čest?“ jemně jsem se culil jako sluníčko na hnoji, jako největší neviňátko, co kdy chodilo na zemi.

Agapeae
loterie XIX

Koutky mi nedobrovolně cukly o něco víc nahoru, když překvapeně vydechla. Když už jsem se usmíval, dovolil jsem si uchechtnout. “Bez strachu z hloubky vody jde všechno jednodušeji, to je pravda,“ souhlasil jsem a pobavení v mém hlase jasně prozrazovalo, že je mi naprosto jasné, co měla na mysli.
Neudělal jsem jí to lehčí, zůstal stát a čekal, co z jejího zkoumavého pohledu vzejde. Nevadilo by mi ani rázné odmítnutí. Nepotřeboval jsem ji, jen jsem procházel. Ale měla pěkné oči. Ovšem byla… Hm. Jak asi vypadá její dcera? přemýšlel jsem.
Její pohostinnost mě ale příjemně překvapila. “Díky,“ zachraptěl jsem, jako kdybych si až teď uvědomil, jak vyprahlá ústa mám. “Čerstvou vodou rozhodně neopovrhnu,“ znova jsem se uchechtl a nechal volný průchod pobavení, když jsem se blížil a ona naopak ustupovala. Viděl jsem, jak jmi předtím i teď klouzala pohledem po těle a uši jí stály v pozoru, svaly dost pravděpodobně napjaté pro chvíli, kdy bych se o něco pokusil.
Díval jsem se jí do očí, dokud jsem čumákem nenarazil na vodu a pak jen vděčně chlemtal životodárnou tekutinu.

Agapeee 1/1
loterie XVII

Neuvědomil jsem si, že jsem si nevšiml vlka před sebou, dokud jsem nebyl docela blízko a ten kožich se oklepal. Sám jsem zamrkal, abych se probudil. Tohle bylo docela nebezpečný, takhle nedávat pozor. Chvíli jsem mžoural do dálky, která byla beztak víc bílá než cokoliv jinýho, než jsem konečně zachytil do nosu její pach. Protože to byla vlčice. O to líp.
Můj krok se změnil v trochu sebevědomější. Pořád lepší než nějaká mladý přechytřelý floutek. Zastavil jsem se kousek od ní.
“Pozor, aby se to pod tebou nepropadlo. Lovení vlků z vody je docela záhul,“ poznamenal jsem, torchu překvapený, jak chraplavě můj hlas zněl.