Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Spokojeně jsem si odpočíval v křoví, byl jsem v polospánku a snad se mi zrovna něco zdálo, pak jsem ale uviděl někoho koho jsem znal. Nevěděl jsem jestli ještě spím ale prudce jsem sebou škubl, když jsem zaregistroval zvuk jako když někdo zachrchlá. Hned na to se mi před očima zjevil Sionn, který si řekl že si bude hrát s mým uchem. Kousek za Sionnem stála Laura, která se ptala jestli jsem v pohodě a že jsem byl statečný. Trochu otupěle a rozespale jsem zvedl hlavu a převrátil jsem se do polosedu, polo-lehu.
"Jsem v pohodě, až na pohmožděný záda jak jsem sebou švihl mezi ty šakali. Ale to by mělo do dvou dnů přejít." Odvětil jsem na její otázku a pak jsem prudce škubl hlavou ze strany na stranu, až to krásně zakřupalo.
"Jej to jsem přesně potřeboval." Řekl jsem, když jsem si protáhl krk.
"Nevím jestli to byla statečnost... nenazval bych to zoufalostí ale... jak se říká stavu, když víš že už nemáš co, ztratit a jdeš na jistotu že buď teď nebo nikdy a ono to nějak dopadne?" Odvrátil jsem pohled kamsi do prázdna, snažil jsem se najít ekvivalent pro to co jsem právě popsal.

Dobelhal jsem se ke křoví, kde jsem prve odpočíval než přišli šakali. Bylo to kousek od úkrytu alf kde si se mnou hrál Sionn. Stále více jsem cítil pohmožděná záda a boky. Venku se postupem času ochladilo a už nebylo takové úmorné vedro. Nedalo se říct že bych byl ze své situace nadšený, protože jestli vážně bude smečkovej lov tak mi bude dělat problém se nějak rychle hýbat. Mnohem radši bych teď dělal nějakou poklidnější činnost. Lehnul jsem si a položil jsem si hlavu na přední nohy. Civěl jsem různě po okolí a snažil jsem se aspoň na chvíli usnout. Ačkoliv jsem se cítil unaveně nešlo to. Můj mozek byl pořád napumpovanej adrenalinem a já zaboha nemohl uklidnit svoje myšlenky. Moje depresivní stavy teď na chvilku opadly a já se cítil poměrně apaticky. Nakonec jsem se uklidnil natolik že se mi přece jen podařilo trochu usnout ačkoliv se jednalo spíše o polospánek.

Moje taktika zabrala. Dokonce ji napodoboval i jeden z nováčků který si místo zadních nohou vybral ocas. Ostatně i to zabíralo jelikož pokousané oběti byly nucené se ohnat a už je nezajímala skupinka která se kryla v křoví, které tu díky magii vzniklo. Po chvíli mi přišlo, že se šakali začli stahovat pryč. Stále více a více jedinců si radši zvolilo život na poušti než smrt ve vlčí tlamě. Ačkoliv se tu přece jenom pralo pár udatných jedinců kteří ještě měli vůli nám klást odpor, ale ani ti už dlouho nevydrželi a nakonec se všichni zase stáhli dolů do rozžhaveného údolí odkud přišli. S opadávajícím adrenalinem jsem měl stále citlivější svoje tělo a brzy dorazily první známky lehkých zranění. Ozvaly se mi záda a krk a taky rameno.
S tímhle tempem brzo skapu. Co mi zase jeblo ? Vždyť už jsem starej děděk plesnivej a já si tu hraji na hrdinu. A stejně jsem jen jeden z asi dvaceti dalších jedinců kteří dělali to samé. Nikoho jsem nespasil, ani jsem nikomu nepřišel užitečný. Asi si někam zalezu.
projelo mi hlavou když byl konec boje. Začínal jsem mít svoje stavy a chtěl jsem se rychle klidit někam pryč, kymácivou chůzí jsem se belhal dál od zbytku smečky směrem ke křoví kde jsem prve spal než jsem ucítil šakali. Stejně tu nikomu chybět nebudu ani si nevšimnou že tu s nimi nejsem natož aby mě nějak vyhledávali.

//Nejsem si jistá jestli mají šakali Achillovku, nikde jsem nenašla anatomický rozpis svalů, ale snad víte co jsem tím měla na mysli.

Je to asi stále složité pochopit, ale ta lomítka... achjo. Vždyť na tom nic není, nebo je?
~Sky.

Chvíli po tom co jsem se prudce rozeběhl se zavřenýma očima jsem ucítil prudký náraz a pak jsem se překutálením se dopadl na zem. Skupinku šakalů jsem shodil na zem, což vzhledem k tomu že jsem byl o půlku těžší nebylo tak divné ale rychle jsem se sebral a ačkoliv mi to bylo krajně nepříjemné a trochu i bolestivé musel jsem vyběhnout zpět na kopec abych udělal další dělovou kouli. Totiž zatímco se všichni rozutekli bojovat s vetřelci, Laura a Lucy zůstaly samy se Sionnem. Sionn vůbec nevypadal že by to dění kolem něj nějak trápilo. Naopak byl velice rozjařen tím divadlem co mu tady dospěláci sehráli jen a jen pro jeho potěšení a zábavu.
Aspoň že někdo se baví. Snad mu ani nedochází v jakém jsme průseru Ale aspoň nebude mít doživotní trauma jako já.
Projelo mi hlavou když jsem vyběhl na vršek a měl výhled na ty tři kteří se kryli nějakou rostlinnou magií. Stála u nich čtveřice šakalů kteří se všemožně snažili k nim dostat.
Že to ty zmetky baví. Místo aby se vyklidili někam kde před náma budou v bezpečí tak i v tomhle pařáku jdou radši bojovat ačkoliv nemají žádnou šanci na výhru. Kde se to v nich bere tahle umíněnost.
Nechápal jsem jednání těch liškovitejch šelem, ale využil jsem příležitosti že ke mě stáli zády. Začal jsem je kousat do zadních nohou abych jim znemožnil okamžitý únik. Pořádný kousanec zadníma zubama v oblasti achillovky je přinejmenším zpomalí.

Jakmile se sešla většina smečky začali všichni vymýšlet způsob jak se se šakalí návštěvou vypořádat. Problém nastal ve chvíli kdy Lucy zavřeštěla z druhého kopce a tím na sebe strhla pozornost našich návštěvníků. Zároveň tím ale ochránila Sionna který se chtěl s nově příchozími seznámit po svém. Šakalí skupinka si všímala Lucy která stála na vršku a vyjeveně sledovala dění pod sebou, díky tomu mohla přiběhnout Laura a odtáhnout Sionna zpátky k nám. Za ní se plížila Lucy které se sice podařilo skupinu šakalů obejít ale hned za ní vyběhla jedna skupina šakalů a druhá se řítila z opačné strany. Byli jsme v pěkný řiti jelikož jsme byli nuceni jít do boje proti naší vůli. Nevěděl jak moc si toho všímají ostatní tak jsem pro jistotu zařval.
"ŘÍTÍ SE NA NÁS!" Ale to bylo to jediné co jsem v ten moment mohl dělat. Nic víc mě nenapadalo. Respektive nápadů jsem měl spoustu ale byl dobrý nápad je aplikovat ? Mám se proti nim rozeběhnout a vrazit do nich ?
Nebo těsně před jejich xichtem uhnout a pokusit se je odlákat ? Nebo prostě chytit prvního pod krkem a začít s ním škubat kolem sebe ? Třeba by se zastavili a ostatní by měli šanci se vypořádat s druhou skupinou ? S použitím magie jsem byl v koncích jelikož jsem nevěděl jak na to, nezbylo jiné východisko. Z ničeho nic jsem se rozeběhl proti šakalí skupině, hlava nehlava.
Ať se děje vůle boží, jářku škoda mého těla nebude, stejně nemá žádný vyšší smysl a jestli mám umřít tak aspoň umřu v boji, byť jen jako voják a nikoliv hrdina. Mě už to pak bude jedno. Projelo mi hlavou zatímco jsem se střemhlav řítil proti nepřátelům.

Pomalu se začínala scházet celá smečka. Zprvu jsem si říkal že je to dobře aspoň budeme v přesile ale čím víc vlků přibývalo tím víc jsem se cítil psychicky špatně. Co když budu mezi ostatníma nejslabší ? Co když zjistí že stojím za hovno ? Co když mě šakali zraní a ostatním tak budu na obtíž ?Už teď jsem tu nejslabší článek. Hah ale to nemusím řešit ostatní už si dávno všimli že jsem k ničemu, není se čeho bát.
Hlavou mi začínaly projíždět dotěrné myšlenky ze kterých mi bylo zle. Ale přesto jsem ještě natolik vnímal že jsem slyšel že mi Arcanus řekl že je dobře že jsem je svolal, a chvilku se mi díval do očí.
Jestli umí číst myšlenky tak jsem v hajzlu.
Projelo mi hlavou když se otočil ke svému synovi který vypadal dost rozjuchaně.
" Nebyl problém je najít, já se s nimi setkávám poprvé takže mi jejich pach doslova vyzařoval mezi ostatními. Navíc myslím že někteří jedinci si teď budou moct vybít svůj temperament."
Řekl jsem tišším skoro až vyděšeným hlasem. Pak jsem se podíval po ostatních. Bylo tu pár nováčků ale i starších vlků. Pak jsem ale uslyšel Lucynin hlas. Zněla dost podrážděně. Něco mi říkalo abych se stáhl co nejvíc bokem. Všichni řešili co se děje až potom se podívali, přišlo mi to smutné a tak jsem se stáhl víc dozadu aby si nově příchozí mohli prohlédnout tu krásu pod kopcem.

Jak jsem pevně doufal moje zavytí dostalo brzo odezvu. Nečekal jsem že by se tu najednou zjevila celá smečka ale přišel Arcanus s Laurou a malým Sionnem a někde za nimi musel být ještě někdo jelikož jsem cítil někoho koho jsem ještě neznal. První věc na kterou se mě všichni ptali bylo "co se děje?" a "jsi v pořádku ?" Avšak otázky byly spíše řečnické jelikož po shlédnutí dolů do údolí se všem příchozím krásně rozprostírala odpověď na veškeré otázky včetně těch nevyřčených.
"Já jsem naprosto v pořádku ale ti dole zjevně ne." Odvětil jsem napřed Lauře jelikož její otázka byla jednodušší.
"Na jednu stranu chápu, že se sem stahují před tím vedrem, pochybuji že by se dobrovolně cpali na území obývané vlčí smečkou kdyby neměli důvod, ale tohle je naše území a oni jsou hrozba. Sám bych na ně nešel v tomhle vedru budou jistě agresivní víc než obvykle a i když je to horko rychleji unaví je lepší jít na ně ve větší skupině."
Dodal jsem směrem k Arcanusovi. Vlastně ani jeden z nich nevypadal že by věděl co teď dělat. Laura působila dost vyděšeně skoro jako by zažila nějaký trauma které se jí teď vrátilo jako flashback. Arcanus na druhou stranu vypadal značně nespokojeně ale netvářil se tak vyděšeně jako Laura. Já sám jsem se šakali nikdy nebojoval, viděl jsem je poprvé. Úplně jsem nevěděl co od nich mám čekat. Do boje se mi pravda nechtělo, ne protože bych se bál ale spíš protože jsem byl líné a plaché povahy a spory jsem řešil spíše slovní hádkou než bojem.
Chvíli jsem přemýšlel mám-li se pokusit o interní vtípek kterému jsem se zeširoka ušklíbl když mi projel hlavou. Kde je Elisa když jí tu je zrovna zapotřebí? Zrovna ona by si tuhle situaci jistě vychutnala.

Jak jsem usnul tak jsem se probudil. Sám. Nicméně přišlo mi že je tu živo víc než obvykle. Navíc mi bylo nechutný vedro a měl jsem žízeň. Tak jsem vstal a šel šmejdit kde bych našel zdroj vody. Ale moc jsem nesázel na to že bych jí našel někde poblíž. Les byl totiž úplně vyprahlý a v místech kde ještě před pár měsíci bylo bahno teď byla jen prašná rozpraskaná jáma. Ani žádná zvířata která by se dala ulovit jsem nikde neviděl. Zato jsem ale cítil nějakou psovitou šelmu. Rozhodně to ale nebyl vlk. Běhal jsem po lese a snažil se přijít na zdroj toho pachu. Až teprve když jsem se přiblížil hranici lesa a cesty k řece Midiam jsem objevil zdroj toho zvířecího smradu. Na začátku našeho lesa se usadila početná skupina šakalů. Viděl jsem je poprvé ale rychle mi došlo co jsou zač. Zjevně je vysoké teploty dohnali až k tomuto zoufalému kroku a začali se srát na vlčí území. Měl jsem teď možnost rozhodnout o osudu dvou smeček. Buď jsem mohl svolat svoje druhy abychom je vyhnali, nebo jsem to mohl risknout a jít se s nima vypořádat sám, ale to bych asi dostal na prdel a svojí smečku bych akorát ohrozil. Zůstal jsem na svém vyvýšeném místě odkud jsem na ně měl dobrý výhled a zplna hrdla jsem hlasitě zavyl abych přivolal svojí smečku.

Na mojí odpověď mi Lucy řekla jen něco o tom že uvidí co ve mě je. To samé co v tobě, nebo si snad myslíš, že až mi otevřete hrudník že místo plic tam budu mít kámen mudrců? Projelo mi hlavou. Ale nahlas jsem neřekl nic jen jsem zakoulel očima. Lucy se pak sebrala a šla si někam bokem odpočinout. Já jsem byl pod keřy dobře krytej před sluncem a ani jsem nebyl nijak unavenej. Arcanus mezitím vytvořil jakási světýlka aby zabavil Sionna který se ihned vydal je všechny polapit. Sledoval jsem s klidem toho špunta který pohopkával sem a tam. Pak se ale několikrát prudce ohlédl a když zjistil že Lucy není v jeho blízkosti začal jí hledat a volat jí. Pochodoval kolem a stále dál až se zatoulal na okraj lesa kde vlezl mezi keře. Tak malej a tak odvážnej... hmm tak schválně jestli se bude umět vrátit.
Jak jsem si myslel prcek se vrátit neuměl. Asi mu nedošlo že se musí vymotat z keřů než na nás zase uvidí. Ale pro něj bylo snažší zavolat si tátu k sobě než aby ho sám hledal. Arcanus ochotně přiběhl k synovi a se slovy že jdou najít vodu ho vzal a rychle zmizel.
Zůstal jsem sám. Zase. Neměl jsem kam jít. Mohl jsem se sice toulat lesa kraj a hledat vodu nebo tak ale mě se ani moc nechtělo a tak jsem si řekl že si dám šlofíka než mě někdo najde. HAHAHAHAH Ten byl dobrej, KDO by TEBE hledal? ozval se můj vnitřní hlas než jsem úplně usnul. Popravdě usínal jsem se slzami v očích.

Jak jsem předpokládal můj věk nebyl pro vlčici dost nóbl. Vlastně mi přišlo, že se mi vysmívá. Nevěděl jsem jestli se mám cítit dotčen nebo polichocen nebo zahanben.
To už jsem tak starej dědek že sem jí pro smích ?Nebo to mám brát jako že na svůj věk nevypadám?Tedy ne, že by mě někdy někdo nějak uznával ale snad si aspoň zasloužím nějakou úctu... nebo jsem vážně jenom kus hovna, že se mnou může každý zametat?
Stáhl jsem zklamaně uši a svěsil hlavu k zemi. Zase se mi ozvala moje porucha osobnosti a já se týral přemítáním o nesmyslnosti a prázdnotě života. Toho mezitím využil malý Sionn který se ke mě připlazil po břiše a vykřiknutím mi znovu skočil na záda. Docela jsem se lekl takže jsem sebou trhl a zvedl jsem horní část těla ze země. Byl jsem v polosedu a rozhlížel jsem se kam se vlče skutálelo. To se zatím válelo na zádech za mnou a hrozně se tomu hihňalo. Mělo přesně ten výraz vlčete které je hrozně hrdé na to že něco ulovilo. Lehce jsem se ušklíbl. To škvrně bylo svým způsobem strašně roztomilé. Pak se malý Sionn rychle zvedl a začal si hrát. Naprázdno mi chňapal po ocasu a po srsti kolem zadních nohou a hopsal kolem mě. Začal jsem mávat ocasem ať si to vlče užije. Ale pak se Sionn zastavil jako by dostal nápad. Čekal jsem co asi udělá ale ani ve snu by mě nenapadlo že udělá to co nakonec udělal. Totiž on si krindy pindy napochodoval ke mně a olíznul mi srst na boku, načež se rychle rozeběhl k Arcanusovi kde se mu schoval mezi přední nohy.
Co to sakra ? Chce mi tím snad zaznačit že mě chce sežrat? Nebo mi naznačuje že se mám jít umejt nebo co?
Absolutně jsem nechápal proč mě vlče ochutnalo ale neřešil jsem to. Navíc Arcanus teď vyčaroval malé světýlka která ve tmě hezky osvítila okolí. Zřejmě tím chtěl svého syna zabavit zatím co on domlouval smečkový lov. Pak mě z přemýšlení vyrušila Lucy když se ptala jak moc umím lovit.
"No já moc smečkových lovů nezažil aspoň ne těch úspěšných ale když už se lovilo tak já jsem byl buď v záloze a nebo jako nadháněč."

Lucy zjevně měla stejný smysl pro humor jako já. Nicméně Elisa ho nesdílela jelikož na lucynin vtip o dědičnosti odsekla že když bude lucy rejpat tak jí sežere za živa. Do jisté míry jsem jí chápal ale stejně to mohla vzít s nadhledem. Na mou odpověď že až na pár věcí je mi tu fajn se Lucy zeptala co konkrétně mám na mysli.
"No řekněme že s některými jedinci si nemám úplně co říct a nevím jak k nim přistupovat. Mám na ně vyhraněný názor a co jsem koukal nejsem výjimkou." Odvětil jsem s jistým strachem. Bál jsem se aby se tu neobjevili dotyční jedinci. Ale Lucy mě překvapila svou další otázkou - "kolik mi je". Nad tím jsem musel docela dlouho přemýšlet. " Už je mi 9 let pokud se nepletu" řekl jsem po chvíli co jsem vzpomínal na svůj život. Lucy byla vlastně jediná osoba co se mě zeptala na věk.
Netrvalo to dlouho a malé vlče se rozeběhlo k masu. Chvíli do něj šťouchalo a pak ho začalo futrovat. Zjevně mu nový zdroj živin zachutnal, protože to do něj zahučelo docela rychle. Elisa se v jednu chvíli zdála jako by chtěla svého syna očistit ale ten už běžel za svým tátou. Energie získaná z masa se začala projevovat a Sionn už zase energicky hopkal kolem Arcanuse a lísal se k němu.
Arcanus pak začal vysvětlovat co se událo nového a popsal situaci ohledně nových členů. Když zmínil že potřebuje sehnat některé členy smečky otočil se na mě. Zmiňoval Lauru což jsem úplně nechápal proč se při vyslovení jejího jména díval na mě. Zvedl jsem hlavu a střihl ušima.
" Nebyla Laura s tím jedním nováčkem ? Já jí neviděl ani nepamatuji, naposled když skončilo to s tou lysohlávkou." Řekl jsem zatímco jsem si vzpomínal kdy jindy bych jí mohl vidět.
Když začala debata o smečkovém lovu trochu se mi udělalo zle. Neměl jsem za sebou moc lovů. Moje smečky se většinou rychle rozpadaly kvůli tomu že jsme se nesnesli navzájem a málo který lov byl úspěšný takže jsem měl strach abych tady taky nepřekážel. Ale při lovu není potřeba vodní magie a i když nejsem moc zvyklý lovit ve skupině nemuselo by to být tak hrozné.

Lucy ležela u Sionna a hlídala ho. Já jsem mezitím civěl po okolí. Po chvíli se Sionn začal probouzet a něco rozespale šeptal. Asi chtěl pozdravit vlčici která u něj ležela. Ta mi mezitím položila další otázku, jak se mi líbí ve smečce.
"Až na pár výjimek je to tu dobrý" odvětil jsem nezaujatě.
Elisa která přišla s úlovkem si začala všímat toho, že se Sionn probírá a chtěla ho navnadit aby si šel ochutnat maso. Zkusila na něj nahlas volat jménem. Nicméně vlče ještě nebylo dost probuzené na to aby hned zareagovalo, teď se spíš rozhlíželo po okolí a divilo se že už je poměrně šero.
I Lucy chtěla pobízet malé vlče aby vstalo a šlo se najíst. Schválně mu říkala že je to dobré a že má jít ochutnat. Já jsem zatím ospale zívl a položil si hlavu na zem. Kousek za Lucy se najednou objevil Arcanus. Přišel k Elise a zrovna tak jako ostatní i on svého syna oslovil. Já jsem byl snad jediný kdo na něj nemusel vůbec mluvit. To mládě si ke mě dřív či později našlo cestu samo. Čekali jsme všichni než se mládě probere natolik aby se rozhodlo jestli se půjde najíst masa nebo si zase bude chtít hrát. Arcanus pak začal říkat Elise co se mu zatím přihodilo když byl pryč od nás.
Aha takže Laura a Etney maj povýšení pfffche. Jestli se sem nakýblujou ještě oni dva tak se asi budu muset zdekovat. A ještě tu bude nová vlčice z jiné smečky huh…. no možná že se to tím vynuluje a všechno bude Ok. Ale jestli se Etney bude chovat jak rozmazlená čuba, což on je, tak zdrhám nahned! projelo mi hlavou když jsem slyšel Arcanuse jak mluví o novinkách.

Vlčice odvrátila hlavu a dál zůstala schovaná za mnou. Přišlo mi že vlčeti se změnil výraz ve tváři. Bylo takový mdlý jako kdyby už nebylo mezi námi. Po chvíli se vlčice, která se až doteď za mnou schovávala, zvedla a šla k malému vlčeti aby zjistila co se děje. Jak mi vzápětí potvrdila vlče, už dávno chrnělo a zjevně dost silně. Neprobudilo ho ani to že si k němu dotyčná lehla a ještě se s ním mazlila.
"To mě nepřekvapuje, dřív či později by mu stejně došly baterky, byla jen otázka času než to někde zalomí. Vlastně jsem tak nějak očekával že během "pikání" usne. Spíš by mě překvapilo kdyby tě opravdu šel hledat." Odvětil jsem polohlasem když mi řekla že vlče usnulo. Ostatně ještě před chvílí jsem viděl že i jeho máma si hodila dvacet. Ale teď když jsem se podíval na místo kde jsem jí ještě před několika minutami viděl nebyla tam. Zjevně viděla že vlče je v bezpečí a tak si asi někam odběhla.
Lucy se mě pak zeptala na to odkud jsem a jestli jsem nováček, nezapomněla se mi ani po třetí představit. Aha tak nejsem jediný kdo má slabou paměť ale já se i tak nemám potřebu tolikrát představovat. Ale hej vydržela v mojí přítomnosti asi nejdýl ze všech co jsem tu zatím potkal.
"No vlastně jsem tu nováček ale ještě z doby kdy byla zima. Ale nejsem tu nijak dlouho. Jsem Tesai. Pocházím z lesa Esait ale ten už pravděpodobně dvounožci srovnali se zemí."
Znovu jsem více méně zopakoval to co jsem předtím řekl Elise. Ta mezitím přišla s kusem žvance a volala Sionna k večeři. Ale po chvíli svoje snažení vzdala protože její synátor měl zrovna půlnoc a kus masa ho v jeho snech vůbec nezajímal.

Ležel jsem spokojeně na zemi a sledoval dění kolem sebe. Elisa na můj příběh řekla že Esait už pravděpodobně neexistuje. Zároveň se tvářila poměrně nasupeně když se k ní začala přibližovat Lucy která pořád "hledala" vlče.
"Ani bych se nedivil. Dvounožci ho už pravděpodobně kompletně vypálili" utrousil jsem ledabyle. Mezitím si Lucy začala hrát s vlčetem na honěnou nebo tak. Ale vlče po chvíli běhání hodilo tlamu a překulilo se přes hlavu. Lucy ho napřed začala ohledávat jestli si neublížilo načež dostala nápad, že ho naučí jak dělat kotrmelec. Různě se převalovala a vždycky sebou švihla o záda.
Že jí to baví takhle si huntovat hlavu a páteř. Co kdyby sebou jebla o nějaký šutr ? Mohla by si dost ublížit. Napadlo mě když jsem sledoval její snažení o dokonalý kotrmelec.
Když ale vlčice zjistila, že dělání kotrmelců není, až tak jednoduché jak se může zdát a že mohou být celkem bolestivé když se praštíte do zad, rozhodla se si při schovce vymění roli. Snažila se Sionnovi ukázat jak má počítat a že musí mít zavřené oči. Když vlče zavřelo očička doplazila se ke mě a připlácla se k zemi za mými zády.
Aha tak já jsem teď ochranný štít, no dobře budu dělat, že jsem uschlej fíkus.
Na Lucynino tiché "ahoj" jsem jí šeptem odvětil "Vítej. A hlavně nenápadně."
Bylo až roztomilé jak na mě chvíli civěla, úplně hypnotizovaná. Pak ale sjela pohledem zpátky k vlčeti které pořád stálo se zavřenýma očima. Otočil jsem hlavu k zemi a zívl jsem si pak jsem se znovu zadíval na vlče. Nevypadalo že by se chystalo jít vlčici hledat.
Řekla mu o tom že je má otevřít ? projelo mi hlavou.