Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Tak to možná poprosím o tu hvězdu do Vytrvalosti... mě se totiž nezobrazujou ty vlastnosti a hvězdy takže nevím jak na tom jsem se statistikami :D

// jo to jsem tím myslela ale stejně ještě nechápu ty procenta. Jako kolik procent musím mít u dané vlastnosti aby to odpovídalo jedné hvězdě nebo tak ? Já myslela, že hvězdy jsou jenom za tu magii, že když hodně během akcí používám magii, že za tu jsou hvězdy a, že vlastnosti se dávají když magii nepoužívám. Jakože vidím,že jsem asi jediná koho to ta zaujalo jelikož jsem nikde nenašla nějaký věcný rozpis jak se to hodnotí. :D

// jak vlastně funguje to hodnocení s hvězdičkami? Rozhoduju se mezi hvězdičkou a vytrvalostí, ale nějak nevím jak se ty hvězdy hodnotí. PS : Nezobrazuje se mi správně profil ačkoliv profily ostatních hráčů vidím normálně.

Poněvadž a jelikož jsem tuhle možnost ještě nikdy neměla, tak jsem si řekla, že to aspoň zkusím. I když nečekám pozitivní výsledek.
S Tesaiem jsem se přidala v roce 2017 kdy jsem ještě nebyla ve smečce a moje aktivita byla hodně pomalá. To se ale zlepšilo v březnu 2019 kdy jsem se mohla přidat do Asgarské smečky. Tam jsem se účastnila Akce s magickou houbou a s Šakalím útokem. Zároveň si Tesai zažil útok vlčice Styx a v listopadu si zalovil s Arcanusem a Aurorou.
Ačkoliv ho nedávám do všech akcí protože k jeho povaze by taková společenskost neseděla, docela by se mi hodila postava, která by byla Tesaiovým pravým opakem, a naopak bych jí mohla více posílat na společné akce.
Na Galli se koukám každou chvíli i když třeba nehraji protože třeba zrovna čekám na odpověď. I proto bych chtěla poprosit o slot na další postavu. Měla bych tak možnost hrát na dvou frontách a pokud bych čekala na odpověď u jednoho vlka mohla bych mezitím hrát s druhou postavou.
Jelikož o tuhle věc žádám poprvé tak nevím jak to je s výběrem toho characteru, nicméně bych si chtěla osvojit vlče za, které jsem si vždycky chtěla zkusit zahrát, jelikož jsem nikdy neměla možnost hrát za mládě. Ať už se jednalo o Galli nebo jinou RPG vždycky jsem byla v pozici, že jsem musela mít dospělou postavu. Což o to nedělá mi problém hrát za dospělou vlčici, pokud budu mít tu možnost.

Předem děkuji za přečtení žádosti

Dokud byla kolem Elisy a Sionna ohnivá bariéra bojovalo se mi celkem obstojně. Ale čím déle jsme proti zajícům museli bojovat tím byla síla bariéry slabší a mráz opět začal vystupovat na povrch. V tuto chvíli jsem byl do jisté míry rád, že nemám už žádný cit v prstech jelikož mi z nich teklo stále víc a víc krve. Nejen, že jsem necítil žádný přímý kousnutí, ale ani jsem neviděl původce. I když kolem mě běhali zajíci s různými magiemi jako byly blesky, kterýma mi útočili na oči, nebo oheň, kterým se mi snažili podpálit ocas, ty rány na nohou nemohly být od nich.
To jako mají magii neviditelnosti ? To jsem docela v prdeli pokud jí mají Projelo mi hlavou, a pak jsem ucítil prudkou bodovou bolest na zádech. Zakvikl jsem a švihl sebou na záda do sněhu. Chvíli jsem sebou mlátil na pomalu, ale jistě zamrzající zledovatělé zemi, rány do zad a boků sice nebyly příjemné ale ta prudká bodavá bolest zmizela. Zjevně jsem ty neviditelné zmetky rozmačkal svou vahou. Ale to, že jsem byl na lopatkách teď dalo šanci ostatním zajícům, který využili šance a znovu mi vystartovali po nohách, kterýma jsem škubal ve vzduchu. Rychle jsem se zvedl a novou vlnu útočníků jsem odkopával pryč.

Zatímco jsem pomalu umrzal ve sněhu, se z lesa ozvalo táhlé ale silné zavytí. Elisa ? To je poprvé,co jí slyším výt. Projelo mi hlavou. Ačkoliv jsem měl nohy úplně omrzlé nějak se mi podařilo se rozejít směrem k místu odkud se vytí ozvalo. Zvláštní bylo, že se najednou okolo mě objevilo spousta zajíců. Což bylo až nesmyslné jelikož až doteď tu bylo všechno zdechlé zimou. A pak jsem si všiml, že tyhle zajíci nebudou normální. Zdálo se to až k nevíře ale vypadalo to, že taky ovládají magie, ale v menší síle. Přesto, že jsem do půlky nohou nic necítil nějak jsem ještě mohl nemotorně běhat. No běhat ... Prostě jsem se rychleji pohyboval. Brzy jsem uviděl ohnivou bránu stejně jako když cizí vlčice chtěla zabít Sionna. Bylo jasné, že jsem našel Elisu a Sionna. U Ohnivé brány respektive kruhu, nebo hranice nebo jak ten tvar nazvat, jsem si krásně mohl ohřát nohy a celkově pocítit tak dlouho ztracené teplo. Za cenu toho, že mě brzy začali zajíci pronásledovat. Aspoň jsem už měl cit zpátky a lépe se mi běhalo a celkově jsem sebou víc švihal. Neustále jsem musel po těch pitomých hlodavcích chňapat zuby a strhávat je ze sebe, přičemž jsem jim buď musel zakousnout vaz, nebo jim ho zlomit dupnutím na krk. Bylo to velmi Otravné a jejich zuby a drápky se mi často zamotávaly do srsti což docela tahalo a bolelo.

Aurora sice měla už nakročeno, že půjde Elisu hledat ale pak se zarazila a zdálo se, že něco slyší. Popravdě řečeno ty podivný tóny jsem vnímal taky. Ačkoliv šance, že tuhle zimu přežiji byla poměrně nízká a mě už se ani moc žít nechtělo, lákala mě moje vlastní zvědavost. Aurora říkala, že chce jít prozkoumat onen zvuk, který jsme oba slyšeli ale moje nohy už byly poměrně dost zkamenělé. Zkusil jsem s nimi ve sněhu pohnout, ale šlo to jen dopředu a dozadu a to tím stylem, že jsem hýbal celou zcepenělou nohou. Prsty a zápěstí už jsem neovládal. Nicméně pohybovat jsem se nějak dokázal. Měl jsem docela dilema. Zůstat tady mohlo znamenat smrt nicméně jít někam pryč v téhle zimě nebylo o moc lepší. Na druhou stranu, co můžu ztratit ?
"Já nevím, ale jestliže už se teda po cestě střetneš s Elisou pošleš jí sem ? Případně pokud najdeš u zdroje zvuku nějaký žvanec vezmeš ho na naše území pokud to půjde ? Já nevím jak daleko bych se v tomhle stavu dohrabal. Natož jestli bych se byl schopný dotáhnout i zpátky."
Odvětil jsem nakonec po dlouhém rozjímání.

Když Aurora zmínila magii ohně málem mě omyli.
Ty starý hovado tupý proč tě to nenapadlo?! Sám si viděl, co Alfa dokáže když je nasraná, co potom teprv když bude hladová a bude mít možnost se najíst. Nehledě na to, že když to tepelně upraví nebudeme to maso muset tak trhat. Proč vlastně maso tepelně neupravujeme když ovládáme magie ohně? Ne, že bych jí uměl ale ona ano.
Projelo mi hlavou.
"No ano pokud vím tak Elisa jí ovládá na master úrovni, ale nevím o nikom jiném kdo by tu magii uměl. Víš kde je ? Nechce se mi tu hulákat jen proto abych jí přivolal, ale zase nechci aby kořist zapadala sněhem, pokud jí odejdeme hledat."
Odvětil jsem Auroře na její dotaz ohledně magie ohně. Pravdou bylo to, že už jsem neměl vůli se pohybovat takže i když jsem si uvědomoval riziko, že tu můžu umrznout pokud tu zůstanu sám, chtěl jsem jen zůstat u kořisti.

Když Aurora našla náš starý úlovek svitla mi do jisté míry naděje. Nicméně jak jsem předpokládal byla hluboce zmražená. I když jsme se všemožně snažili maso nějak rozdělit nebylo to možné. Po chvíli marných pokusů jsem se opět odmlčel a chvíli jsem přemýšlel nad tím jak maso rozmrazit. Nabízelo se pár možností. Jedna z nich bylo střídavé zahřívání tělem. Problém byl, že já byl moc promrzlý a šance, že bych začal umírat byla moc velká. Další možnost byla, že by se kořist odtáhla k ostatním, aby bylo víc jedinců, kteří se budou střídat. Jenže to by se napřed musel odhrabat sníh a led. To by mohl být trochu problém jelikož kořit byla přimrzlá k zemi. Mohli bychom jí teoreticky odtáhnout kdybychom led kolem muflonice rozbili a odtáhli ji tak jak je. Ale nenapadalo mě nic čím bychom ten led rozsekali. A čas se mi krátil.
"Napadá tě něco čím by se ten led dal rozsekat abychom jí mohli odtáhnout k ostatním ? Mám nápad jak jí rozmrazit ale na to by nás muselo být víc. A já nevím kam se všichni zašili."
Řekl jsem po chvíli uvažování.

Ačkoliv jsem si toho ze začátku nevšiml Aurora za sebou měla docela dobrou cestu. Ne jako já, kterýžto jsem ve sněhu spíš skákal ... což možná byla chyba. Aurora se otočila a vracela se tou sněhovou strouhou zpátky odkud vyšla. Výhodou pro mě bylo, že jsem neměl packy v tom sněhu. Už takhle jsem je měl přemrzlé.
Bude zázrak jestli nebudu mít omrzliny a nebo gangrénu. Ale ... co na tom záleží. I když ... není to tak špatný život když jsem v blízkosti někoho s kým se můžu bavit. Jen nesmím být moc dlouho sám... potom mi hrabě.
Prodíral jsem se svými myšlenkami a pak jsem došli na místo kde brázda končila. Aurora se rozeběhla vyhrabat velký balvan. Já jsem stěží rozhrabal pár menších keřů. Možná to byly ty keře ve kterých jsme se schovávali předtím než nám dal Arcanus povel k útoku. Byli jsme blízko.
"Našel jsem ty keře kde jsme se prve schovávali, možná nesmíme hrabat do těch velkých hromad. Možná je v tom zarovnaném sněhu." Utrousil jsem nezaujatě a začal jsem se rochnit ve sněhu kolem dokola, jestli náhodou někde nenarazím na tu zdechlinu.

Když se Aurora zeptala jestli jsou tyhle mrazy běžné chvíli, jsem nad tím přemýšlel. Nevzpomínal jsem si, že by ty zimy byly takhle drastické. Ačkoliv já si vůbec ty zimy nějak nemohl vybavit. Snad jen tu první kdy jsem poprvé přišel na Galli. Tehdy bylo docela příjemně a nebylo to tak brutální.
"Pokud vím tak dřív to tak hrozné nebylo, bylo minimálně o deset stupňů tepleji. Takhle hnusnou zimu tu zažívám poprvé. Pamatuješ si teda cestu k té mrtvole ? I když nepůjde kousat můžem jí aspoň ožužlat. Tím aspoň oblbneme mozek, že nebudeme mít takový pocit hladu."
Odvětil jsem ji s nadějí, že budeme mít aspoň nějakou motivaci k životu. Minimálně to byl dobrý důvod k tomu se začít pohybovat, jelikož už jsem necítil nohy a byla otázka jestli budu vůbec budu schopný chodit.
Ještě chvíli budeme stát na místě a moje tělo začne svůj boj s mrazem prohrávat.

Zatímco jsem se brodil v závějích jsem přemýšlel kde bych teď sehnal nějaký žvanec. Ne, že bych hlad umíral ale vzhledem k tomu jaký byl mráz by bylo vhodně dát tělu nějaký živiny. Faktem bylo, že mráz hodně unavoval a velmi rychle se mi odkrvovali končetiny. Snažil jsem potlačit třes, kterým se moje tělo snažilo zahřát. Pak jsem ale slabě ucítil člena smečky, a dotyčný jedinec na sebe nenechal dlouho čekat.
Byla to Aurora se, kterou jsme lovili předtím než začala zima. Zdálo se, že i ona byla v hybernaci a teď se pídí po nějakém vyžití.
"Ale jistěže jo, tys přišla tuším v létě ? Jinak hej taky nejsem nadšený ze sněhu a mrazu a už vůbec ne v takové míře. Jo ten lov byl fajn ale kde zůstala ta zdechlina ? Myslíš, že by se ještě dala najít ? V tomhle mrazu by se sice těžko jedla ale byla by dobře zakonzervovaná"
Odvětil jsem jí s jemným úsměvem. Ačkoliv muselo být okolo -30°C pod nulou její zmínka o tom, že vypadám jako fajn vlk mě zahřála u srdce. Což ostatně bylo jedno z mála míst kde se mi teď nahrnula krev aby mi udržela moje životně důležité orgány na dobře okysličené úrovni. Nohy ale začínaly tuhnout a stávat se necitlivými.

Ačkoliv to nebyla moje parketa běžel jsem. Běžel jsem neskutečně rychle. Tělo mě pálilo ale nedalo se předtím utéct. Běžel jsem po nějaké hrozně divné trávě, byla vysoká a žlutá. Kolem mě bylo hrozně málo stromů ale zato byly velké. HODNĚ velké. Ale místy byla stromy které ... neměly moc větví. Větve byly až ve vysoké koruně a nevypadaly jako ty jehličnany, o jsem viděl v Asgaru. A taky tu bylo spoustu divných psovitých šelem. Jen ... chyběly jim zadky. Zadky sice měli ale ... jiný .. šikmý. Jedno z těch hnědošedých zvířat ke mě přiběhlo a začalo si se mnou hrát. Pak ale přiběhla jeho matka zjevně a začala se smát. Byla větší ale pořád to nebyl vlk. Navíc měla skvrny. Tlamu měla od krve a já před ní radši utekl. Ale neužil jsem si moc klidu jelikož se brzo objevilo nové zvíře. Bylo o něco málo robustnější než já a mělo hooodně huňatou a dlouhou srst kolem hlavy. Když mě uviděl taky po mě vystartoval. Běžel jsem pryč ale najednou jsem zapadl do díry. A pak už jsem jen padal.
Škubl jsem sebou. Vůbec jsem nebyl na žluté trávě, ale v bílém studené svinstvu. To už zase padá ten bílej sajrajt ? Rozhlídl jsem se kolem sebe. Křoví ve, kterém jsem byl zalezlej kdoví jak dlouho teď úplně zapadalo a já byl uvězněnej v bílé krustě.
Šťouchl jsem do té bílé stěny čumákem jestli je měkká. A byla, trocha se jí udrolilo. Přikrčil jsem se a proskočil ven. Hnus. Nejen , že jsem se právě proměnil ve sněhového vlka ale venku toho bylo mnohem víc. Byl jsem zapadlej do půli těla a když jsem chtěl někam jít musel jsem skákat do výšky. Mělo to sice výhodu, že když jsem to sežral tak se mi to v tlamě měnilo na vodu takže jsem nemusel hledat potoky. Ale stejně to byl voser se v tom někam trmácet. Nehledě na to, že díky tomu bílému hnusu vypadalo všechno stejně takže jsem ani nevěděl kde přesně se v Asgaru nacházím.

Lov byl úspěšný. Muflonice padla na zem a pak, už jen stačilo aby ji Arcanus dorazil. On sám si vzal celou nohu a vyzval i mě a Auroru abychom se najedli. Vzal jsem si něco málo na cestu ale neměl jsem v plánu se zdržet. Ostatně ani oni ne. Do pár vteřin oba někam zdrhli. Byl jsem zas sám. Neměl jsem kam jít. Jistě mohl jsem se vrátit zpátky pod můj keř ale, co z toho ? Opět na mě dolehly mé pocity.
Vzdej to ! Nemáš na to ! Nikdo tě nemá rád a ani mít nebude ! Je jedno jestli zůstaneš ve smečce nebo ne... k čemu ti to je? Jsi ještě osamělejší než když si byl sám ! To jsi vážně tak blbej, že to nevidíš ?! Možná kdybys byl jako ta cizinka tak bys byl víc oblíbený než teď !
S tímhle zacykleným myšlením jsem se dohrabal k mému keři kde jsem před pár měsíci poprvé potkal Sionna. Vzal jsem to nezvyklou cestou takže jsem nikoho nepotkal. Ostatní museli být někde na okraji lesa jelikož u mého keře jsem cítil vyčpělý pach. Lehl jsem si a začal jsem ožužlávat svůj kus masa. Teplota okolního vzduchu značně klesala což mi ještě prohloubilo moje deprese.
Ty toho nenecháš viď ? Naivko. Jen tu čekáš na smrt. Nikdo za tebou nepřijde, nikoho nezajímáš!

Těch pár minut čekání bylo jako věčnost. Ale nakonec se Arcanus rozeběhl za stádem a oddělil muflonici dál od zbytku stáda. Ta se pak rozeběhla obloukem kolem místa, kde jsme s Aurorou čekali na povel k útoku. Naše napětí odstartovalo Arcanusovo vyštěknutí "teď".
Aurora se na mě ještě otočila aby mi řekla to, co mě napadlo, už před chvílí, a to sice, že vystartujeme najednou každý z jedné strany. Aurora si naneštěstí vzala pravou stranu. To mě donutilo se zastavit. To já byl vždycky pravák a nebyl jsem si jistý jestli útok z levé strany vůbec zvládnu. Ale vyrazil jsem taky a ve chvíli kdy se Aurora zahryzla muflonici do boku, jsem jí se vší rychlostí a silou skočil na zadek abych jí shodil. Respektive jsem chtěl aby ztratila rovnováhu, a byla tak nucena zpomalit.