Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Křeček se, ale nechtěl mazlit, chtěl buď umřít, nebo získat zpátky svoje kolečko a proto svou paničku kousl do prstu.

Seděl jsem vedle Elisy a když vlk začal mluvit chvíli jsem přemýšlel, co mám říct a pokud vůbec mám něco říct. Ale Elisa mu nakonec řekla to, co bych byl řekl i já i když já bych to možná sdělil více šetrně. Ale ani přímočarost se, kterou mu to Elisa sdělila nebyla na škodu, navíc to byla pravda. Víc jsme dělat nemohli. Ale já plány neměl navíc jak bych mohl. Jen jsem Elise kývl a řekl jen.
"Ok není zač" Odvětil jsem krátce a rozešel jsem se zpět ke svému sněžnému iglů. Zima se snižovala a už nebyla tak otravná i když ležet ve sněhu nebylo nijak extra příjemné, ale já se prostě nedokázal přisrat za ostatníma do hlavní jeskyně. Nikdo mě tam nepozval takže jsem měl morální blok. Nikdy jsem nechodil tam kde mě někdo nedovedl. A to samé platilo i o místě na spaní. Tam kde už někdo ležel a já ho neznal jsem si nemohl ani sednout, jelikož tam už někdo byl a tedy to nebylo místo pro mě. Avšak sněhové iglů bylo moje už od začátku zimy, takže jsem to bral jako svůj prozatimní úkryt.

Ale když se probral tak byl nešťastný, že ještě žije, proto vylezl na skříň ze, které chtěl skočit.

Ale někteří křečkové byli příliš nešťastný a tak páchali sebevraždy, jelikož si bez kolečka neuměli život představit.

Já jsem se do rozhovoru Elisy a Laury nijak nezapojil ačkoliv mě zpráva o vlčeti trochu pomohla. Lauru zpráva zjevně velmi potěšila jelikož nahodila natěšený výraz a podstatně ožila. Vrtěla ocasem a vypadala, že brzo vyletí z kůže nadšením. Elisa jí řekla ať si jde a já se mezitím díval na toho polomrtvého vlka. Zdálo se mi, že se probírá. A skutečně po chvíli otevřel oči a začal klást takové ty běžné otázky na, které se vás ptá každý kdo je nějakou chvíli mimo.
Ale já jsem nebyl ten, co vlkovi podal vysvětlení. Na otázku jestli je mrtvej mu Elisa odvětila, že bude mrtvej pokud neodejde pryč, během toho jsem se já snažil potlačit smích, tak jsem jen otočil hlavu a hihňal se té poznámce. Vzhledem k tomu v jakém byl vlk stavu nehrozilo, že by odešel po svých.
Hochu ty ani netušíš, co to je peklo, žít vedle Elisy to nechceš. Projelo mi hlavou a já musel spolknout další nával smíchu. Bylo mi jasné, že Elisa si nebude brát servítky ani u mě. A já neměl v úmyslu se s ní handrkovat.

Když jsem dohrabal vodní nádrž a zaplnil ji sněhem otočil jsem se na ostatní. Laura postavila bunkr pro maroda ale zdálo se, že ji to vyčerpalo. Elisa si zjevně všimla toho, že Laura vrávorá únavou a tak jí řekla, že by měla častěji trénovat svou dovednost.Popošel jsem k nim blíž a sedl si. Elisa pak poděkovala za spolupráci a řekla, že teď budeme čekat, co se s polomrtvým nováčkem stane. Přišlo mi to poněkud líto, ale nemohl jsem s tím nic dělat. Ale zaujaly mě novinky o novém vlčeti. To bude Sionn nadšený, že tu bude mít novou kamarádku. Dvojnásobné dovádění malých vlčat. To bude jistě velmi roztomilé. V létě by měl být Sionnovi rok. Kolik tak může být druhému vlčeti ? zhruba stejně ? Projíždělo mi hlavou když Elisa říkala Lauře o tom, že dostane na starost další uzlíček radosti. Taky padla zmínka o tom, že hranice se mají více hlídat. To nebude problém, jsi venku skoro pořád. vždyť pořádně ani nevíš kde je úkryt. napadlo mě.

Kývl jsem Elise, že rozumím a odebral jsem se vyhrabat jámu kde mi ukázala, abych jí vykopal. Pak se náhle znovu ozval můj depresivní hlásek.
Tak vidíš zase jsi to posral. Měl by ses zabít. Nejsi k ničemu. Co sis myslel, že se stane? Myslel sis snad, že jenom proto, že jsi našel někoho napůl mrtvého se z tebe stane něco víc? Jsi odpad!! Nic víc než odpad. Máš prý magii, kterou ani neumíš používat, a ostatním jsi jen na obtíž. Jsi úplně zbytečná existence, a všichni tě nenávidí. Nemáš žádná práva jsi jen starý ubožák. Nikam to nedotáhneš a skončíš sám někde v křoví. Nikdo si na tebe nevzpomene. Už jenom to, že jsi svolal smečku při útoku šakalů. Už jenom to, že jsi byl u magické houby. Už jenom to, že jsi byl u těch králíků, a stejně to s nikým nehlo. Jak jsi starý, tak jsi naivní. Proč se vůbec pořád snažíš se furt někam srát? Proč prostě neodejdeš ? Všem by bez tebe bylo líp. Nikdo tě nepotřebuje. Měl by ses zabít!!!
Hlas v mojí hlavě nepolevoval. Naopak mi dával jasně najevo, jak se to se mnou má. Byl jsem tak sám a neoblíbený. A nemohl jsem s tím nic udělat. I když jsem se snažil nemělo to smysl. Stejně jsem byl odsouzen být sám a osamělý. Slzy se mi draly do očí zatímco jsem hrabal díru. Ale to stejně nikdo nemohl vidět když jsem k nim byl zády.
Pak Elisa vytvořila ohnivou kouli jako zdroj tepla. Nijak mi to nepomáhalo jelikož moje deprese se mi plazila po páteři a tvořila tak efekt mrazivé zimy, která se nedala zahřát z venčí. Zima byla ve mě. Už jenom tahle situace ve mě způsobovala pocit zimy. Už jenom ten závan smrti, který jsem cítil, mi nedovolil se cítit se líp.

// Ty jsi mě taky přeskočila když byl útok králíků, za prvé, a za druhé já nechci čekat když mám na, co reagovat. (Jen repetuju tvoje vlastní slova)

// Přeskočím Lauru jelikož chci využít toho, že moje dilema vyřešil příchod Alfy :D
Stál jsem i s Laurou nad nově příchozím a měl dilema. Ani jeden z nás neměl odvahu zraněného táhnout do úkrytu ale ani jsme neměli koule na to ho tu jen tak nechat. Naštěstí se náš problém do jisté míry vyřešil sám, jelikož jsem nemusel ani zavýt a po nějaké chvíli se tu zjevila sama Elisa. Kývl jsem jí na pozdrav a rovnou odvětil na její otázku.
" ... no máme tu dilema, jelikož tenhle frajer přišel, aby naposled zavyl předtím než se složil k zemi, právě když jsem k němu šel. No a od té doby se Lauře podařilo mu trochu zastavit krvácení a stabilizovat ho, ale stejně jsme neměli odvahu ho vzít do úkrytu. Takže jsme teď měli morální dilema, co s ním udělat. Já sám za sebe nemohl udělat nic když nemám k ničemu oprávnění a Laura se taky bála protože když nám ani nemůže říct, co je zač tak ho nemůžeme přijmout klasickým způsobem no a tak jsme přemýšleli, že seženeme buď tebe nebo Arcanuse. "
Pokusil jsem se nějak stručně popsat situaci která zde nastala. Vlastně jsem byl rád, že Elisa přišla jelikož jsem věděl, že ona si teď může rozhodnout, co chce a nebude to na mě kdyby se něco stalo.
Tak teď to bude v cajku já nemusím nic řešit jenom budu plnit úkoly, co mi kdo řekne. Perfektní!

Když jsem zraněného přemístil na kožešinu Laura mi poděkovala.
"Není zač" Odvětil jsem jí s klidem.
Faktem bylo, že zraněný jedinec nebyl zdaleka tak těžký jak by se mohl zdát. Spíš byl poněkud ztuhlej, což jsem dával za vinu tomu, že se asi dlouho toulal v zimě. Avšak tu pořád levitoval velký otazník s vykřičníkem nad našimi hlavami. Totiž ani Laura nevěděla, co si počít a měla tak neskutečné morální dilema. Já na svém postu obyčejného člena smečky jsem si toho moc diktovat nemohl a většinou jsem svůj spor řešil tím, že jsem prostě zavyl, abych sehnal někoho kdo může více rozhodovat.
"No napadá mě jen, že buďto zavyjeme a zkusíme počkat jestli nepřijde někdo kdo o tomhle rozhoduje... nebo ho zkusíme odtáhnout a budeme doufat, že alfám nebude vadit, že jim na území nosíme zraněné vlky. Aby nám pak Elisa neřekla, že jí z úkrytu děláme pečovatelský ústav o zraněné a slabé jedince" Vznesl jsem návrh a při poslední větě jsem se zakřenil jak jsem potlačoval smích. Už jsem viděl svojí šéfovou jak se vzteká a kroutí hlavou s očima v sloup.
Zároveň to ale bylo jednodušší než někoho nahánět.

Laura chvíli přemýšlela během toho,co jsem mluvil. Bohužel pro zraněného ani ona moc nevěděla jak s danou situací naložit. Jak mi posléze řekla, alfy by tu už dávno byli kdyby mohli, i kdyz vlastně nemohli. Což bylo očividné jelikož na dvojité zavyti přišla jenom Laura a nikdo jiný. Pak ji něco napadlo a řekla ať tam se zraněným počkám načež se rozběhla pryč. Bylo fajn, že aspoň ona tu byla jelikož měla ve smečce větší pravomoce než já a mohla tím pádem rozhodovat o osudu nováčků. Po chvíli se priřítila zpátky a nesla dvě větší kožešiny, které zjevně chtěla použít k přesunu zraněného. Následně me poprosila abych ji ho pomohl přesunout na ně.
"Ok jdu na to". Rejl jsem krátce a chytil jsem vlka za kůži na zátylku. Následně jsem ho přetáhl na jednu z kožešin.
"Ty ho chceš rovnou přenést do úkrytu za ostatními?"
Zeptal jsem se když jsem přestěhoval tělo zraněného na místo určení.

Ačkoliv jsem věděl,že v těle bych měl mít magii nevěděl jsem jak ji použít. Ale na rozdíl ode mě Laura to věděla. Krom toho,že novému vlkovi dokázala zastavit krvácení mu dokázala vytvořit i vodu o, kterou žádal. Taky asi zapříčinila To, že se teď udělalo trochu tepleji což jsem docela ocenil. Nicméně jsem teď nevěděl,co s nastalou situací dělat. Měli jsme tu zraněného vlka, kterého jsme neměli kam dát a ani jsme ho nemohli přijmout jelikož nebyl při vědomí. Bohužel pro něj bez přijetí jsme ho nemohli vzít nikam do bezpečí. Netrvalo dlouho a Laura vznesla dotaz, který mě už hodnou chvíli projížděl hlavou. Totiž "co s ním budeme dělat?" Byla otázka pro vysokoškolského filozofa.
"Taky nad tím přemýšlím. Bez alfy ho na naše území vzít nemůžeme, jenže než seženeme alfy tak bude po něm. Nenapadá tě někdo kdo je teď v lese a má nějakou magii na "oživování" nebo něco na ten způsob, aby aspoň začal vnímat a mohl mluvit ?"
Ohlédl jsem se na svou vrstevnici. Napadalo mě sice spousta způsobů jak mu pomoct, ale jen málo z nich by se teď dalo realizovat a to nejen proto,že jsem neměl povolení od vůdců, ale hlavně jsem neměl moc prostředků v okolí.

Ňuchal jsem kolem nového příchozího a moc nevěděl, co si počít. Neuměl jsem žádnou magii, kterou bych ho vyléčil a spíš jsem doufal, že brzo přijde někdo kdo tuhle možnost má. Po chvilce se objevila Laura. První dotaz bylo, co se stalo? a druhý hned na to, kdo je to?
"Nestalo se v podstatě nic, jen jsem přišel když jsem ho slyšel zavýt. No a on se sesunul k zemi. Nemám šajnu kdo to je ale, prve jsem zavyl, aby sem přišel někdo kdo přijímá nováčky, no to jsem ještě nevěděl, že to s ním sekne."
Odvětil jsem na vysvětlenou, a Laura mezitím použila svou magii, aby zraněnému aspoň nějak zavázala rány. Zdálo se, že vlk se ještě nechystá z vlastní vůle pod kytičky. Letmo mžoural a pak zašeptal "vodu".
Rozhlédl jsem se kolem a pokrčil rameny.
"Voda není chceš sníh?" Zeptal jsem se možná trochu neuctivě, ale nenapadalo mě jak jinak mu teď sehnat vodu.

Ležel jsem si ve svém sněhovém iglú a žvýkal své zajíce. Jelikož na nich moc masa nebylo neda se říct, že bych se cítil nějak přejezen. Na druhou stranu bylo to lepší než drátem do oka. Když jsem pak chtěl vstát a kosti, které ze zajíců zbyly vyhodit ven nešlo to. Smrt na břiše mi přimrzla k zemi.
Do prdele tohle bude bolet.
Projelo mi hlavou a já sebou prudce škubl. Srst se odtrhla a já vyštěkl bolestí. Když jsem konečně vystrčil hlavu ven přišlo mi, že slyším vytí, které šlo od hranic.
Hmmm nováček?
Napadlo mě a já vyskočil ven do sněhu. Zvědavě jsem si to mířil k hranicím odkud vytí šlo. Avšak, že to znělo jako vytí umírajícího tak i fakt toho, že původce vytí se skácel k zemi když jsem k němu mířil mě přinutil, že jsem zavyl svým svolávacím tónem hlasu.
Nevěděl jsem kdo má přijímání do smečky na starost kromě alf, ale to mi bylo jedno jelikož tohle vlčisko bylo zraněné a potřebovalo pomoct. Nenapadalo mě jak mu ránu zastavit tak jsem mu na ní aspoň přiložil kus ledu, aby krev netekla tak rychle.

Po boji jsem se cítil poněkud nahovno. Tedy Ne, že bych se tak obvykle necítil, ale tentokrát jsem byl vážně zdrcen. Já vlk, jsem byl napaden zajíci. Jaká potupa. Elisa sice řekla "dobrá práce hoši" ale to nebylo nic, kvůli čemu bych se měl cítit líp. Ba naopak můj sebevražedný hlásek se znovu probudil. Stejně to nemyslí upřímně. Nejsi k ničemu. Nikdo té nemá rád a všichni té vidí jen jako přítěž ... měl by ses zabít. Zabij se a všem bude bez tebe líp. Myslíš si, že když zabijes pár ušáků tak si něco polepšíš ?
Moje tělo už zase začalo promrzat skrz naskrz, ale to nikoho zjevně nezajímalo. Naopak se teď na mě dost hnusně díval jiný vlk u, kterého jsem ani nevěděl, že v naší smečce vůbec je. Sobecky a namyšleně si ten hrubián vzal největší kusy a odkráčel pryč jako by mu to tu patřilo. Smutné na celé věci bylo To, že na tomhle území měli všichni větší právo než já. Ačkoliv jsem se snažil být pro smečku užitečný tím spíš jsem si připadal jako, že zde nejsem vítán.
Vzal jsem si zbývající mrtvoly zajiců a smutne jsem se odebral zpět k místu kde jsem se prve probudil. To, že nejspíš zemřu už mi bylo zcela jedno jelikož moje deprese mě už mě zabila zevnitř dávno.

// píšu ve škole na mobilu tak je to s překlepy